law_id
stringlengths 19
56
| law_text
stringlengths 432
1.27M
|
|---|---|
Zákon Slovenskej národnej rady č. 491/1992 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 491/1992 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o druhej emisii štátnych dlhopisov Slovenskej republiky na krytie schodku štátneho rozpočtu Slovenskej republiky na rok 1991
Vyhlášeno 27. 10. 1992, datum účinnosti 27. 10. 1992, částka 97/1992
* § 1 - Na krytie schodku štátneho rozpočtu Slovenskej republiky na rok 19911) sa vydávajú štátne dlhopisy2) v rozsahu 2 mld Kčs s dobou splatnosti do 3 rokov od účinnosti tohto zákona.
* § 2 - Ministerstvo financií Slovenskej republiky vydá štátne dlhopisy zaknihovaním a určí ich emisné podmienky do 1 mesiaca od účinnosti tohto zákona.
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 27. 10. 1992
491
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 30. septembra 1992
o druhej emisii štátnych dlhopisov Slovenskej republiky na krytie schodku štátneho rozpočtu Slovenskej republiky na rok 1991
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Na krytie schodku štátneho rozpočtu Slovenskej republiky na rok 19911) sa vydávajú štátne dlhopisy2) v rozsahu 2 mld Kčs s dobou splatnosti do 3 rokov od účinnosti tohto zákona.
§ 2
Ministerstvo financií Slovenskej republiky vydá štátne dlhopisy zaknihovaním a určí ich emisné podmienky do 1 mesiaca od účinnosti tohto zákona.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
Zákon SNR č. 308/1992 Zb. o emisii štátnych dlhopisov Slovenskej republiky na krytie schodku štátneho rozpočtu Slovenskej republiky za rok 1991.
2)
Zákon č. 530/1990 Zb. o dlhopisoch. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 492/1992 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 492/1992 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady, ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 319/1991 Zb. o zmiernení niektorých majetkových a iných krívd a o pôsobnosti orgánov štátnej správy Slovenskej republiky v oblasti mimosúdnych rehabilitácií v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 312/1992 Zb.
Vyhlášeno 27. 10. 1992, datum účinnosti 27. 10. 1992, částka 97/1992
* Čl. I
* Čl. II - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 27. 10. 1992
492
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 30. septembra 1992,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 319/1991 Zb. o zmiernení niektorých majetkových a iných krívd a o pôsobnosti orgánov štátnej správy Slovenskej republiky v oblasti mimosúdnych rehabilitácií v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 312/1992 Zb.
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 319/1991 Zb. o zmiernení niektorých majetkových a iných krívd a o pôsobnosti orgánov štátnej správy Slovenskej republiky v oblasti mimosúdnych rehabilitácií v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 312/1992 Zb. sa mení a dopĺňa takto:
1.
§ 2 ods. 3 znie:
„(3)
Ak oprávnená osoba uvedená v odseku 2 zomrela, sú oprávnenými osobami, pokiaľ sú štátnymi občanmi Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky a majú trvalý pobyt na jej území, fyzické osoby v tomto poradí:
a)
deti a manžel oprávnenej osoby, všetci rovným dielom,
b)
rodičia oprávnenej osoby.“.
2.
V § 2 ods. 5 sa na konci pripája táto veta: „V prípade odškodnenia nárokov v dôchodkovom zabezpečení musí uplatniť svoj nárok na Slovenskej správe sociálneho zabezpečenia.“.
3.
§ 2 sa dopĺňa odsekom 6, ktorý znie:
„(6)
Oprávneným osobám uvedeným v odseku 2 sa kúpeľná starostlivosť z nemocenského poistenia alebo z dôchodkového zabezpečenia poskytuje v rovnakom rozsahu a za rovnakých podmienok ako účastníkom odboja.3a)“.
Poznámka pod čiarou 3a) znie:
„3a)
§ 59 zákona č. 100/1988 Zb. o sociálnom zabezpečení.“.
4.
§ 3 ods. 2 písm. b) znie:
„b)
poskytnutie finančnej náhrady za násilné vysťahovanie a za hnuteľný majetok, ak bol v byte pri mobilnom vysťahovaní ponechaný alebo pri preprave poškodený alebo zničený, a to vo výške 60 000 Kčs na jednu domácnosť,5b)“.
Poznámka pod čiarou 5b) znie:
„5b)
§ 115 Občianskeho zákonníka.“.
5.
§ 3 ods. 2 písm. e) znie:
„c)
jednorazové finančné odškodnenie za vykonávanie nanútenej práce podľa rozhodnutia správneho orgánu vo výške 15 000 Kčs na jednu domácnosť5b) a ukončený celý rok, najviac vo výške 60 000 Kčs; ak je táto doba kratšia ako celý rok, ale najmenej šesť mesiacov, jednorazové finančné odškodnenie sa vyplatí v pomernej výške.“.
6.
§ 3 sa dopĺňa odsekmi 3 a 4, ktoré znejú:
„(3)
Na vydanie nehnuteľnosti alebo jej časti vyzve oprávnená osoba povinnú osobu do šiestich mesiacov odo dňa účinnosti tohto zákona, inak jej nárok zanikne.
(4)
Písomnú žiadosť o finančnú náhradu5c) podľa odseku 2 písm. b) a c) treba podať na príslušnom ústrednom orgáne najneskôr v lehote jedného roka odo dňa účinnosti tohto zákona, inak nárok zanikne.“.
Poznámka pod čiarou 5c) znie:
„5c)
§ 13 ods. 5 zákona č. 87/1991 Zb.
§ 1 nariadenia vlády Slovenskej republiky č. 289/1991 Zb. o výške finančnej náhrady vyplatenej v hotovosti pri mimosúdnych rehabilitáciách.“.
7.
§ 4 ods. 1 sa dopĺňa písmenami e) a f), ktoré znejú:
„e)
na vyplatenie finančnej náhrady podľa § 16 ods. 2 osobitného predpisu,3)
f)
na prijatie sumy za pohľadávky peňažných ústavov vyporiadané štátom podľa § 10 ods. 2 osobitného predpisu.3)“.
8.
§ 4 ods. 3 písm. d) znie:
„d)
na posúdenie nárokov na sociálne dávky a na ustanovenie podrobností podľa § 30 osobitného predpisu.3)“.
9.
§ 4 ods. 3 písm. e) znie:
„e)
na poskytnutie finančnej náhrady podľa § 3 ods. 2 písm. b) a c).“.
10.
§ 4 ods. 3 sa dopĺňa písmenami f) a g), ktoré znejú:
„f)
na poskytnutie náhrady podľa § 16 ods. 3 osobitného predpisu3) za väzbu a výkon trestu odňatia slobody9) presahujúce tri mesiace,
g)
na poskytnutie odškodnenia v prípadoch určených v § 18 ods. 2 osobitného predpisu.9a)“.
Poznámka pod čiarou 9a) znie:
„9a)
Zákon č. 87/1991 Zb. v znení zákona č. 267/1992 Zb.“.
11.
V § 4 sa odsek 5 vypúšťa.
Doterajšie odseky 6 a 7 sa označujú ako odseky 5 a 6.
12.
§ 4 ods. 6 znie:
„(6)
Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky je príslušné na určenie postupu orgánov sociálneho zabezpečenia v prípadoch odškodnenia nárokov v dôchodkovom zabezpečení podľa § 24 osobitného predpisu3) a osôb uvedených v § 2 a v § 3 ods. 1 a ods. 2 písm. d). O úprave dôchodkov týchto osôb rozhoduje Slovenská správa sociálneho zabezpečenia.9b)“.
Poznámka pod čiarou 9b) znie:
„9b)
§ 13 písm. a) zákona Slovenskej národnej rady č. 543/1990 Zb. o štátnej správe sociálneho zabezpečenia.“.
13.
V § 4 sa za odsek 6 vkladá nový odsek 7, ktorý znie:
„(7)
Na rozhodovanie o nárokoch podľa § 2 ods. 3 osobitného predpisu3) v súlade s § 47 osobitného predpisu9c) je príslušné v rámci schvaľovania privatizačného projektu podniku alebo privatizačného projektu majetkovej účasti štátu na podnikaní právnických osôb Ministerstvo pre správu a privatizáciu národného majetku Slovenskej republiky alebo vláda Slovenskej republiky.9d)“.
Poznámky pod čiarou 9c) a 9d) znejú:
„9c)
Zákon č. 92/1991 Zb. o podmienkach prevodu majetku štátu na iné osoby v znení zákona č. 92/1992 Zb.
9d)
§ 10 ods. 2 zákona č. 92/1991 Zb.“.
14.
V § 5 ods. 4 sa za slová „pozemkovej knihy“ vkladá čiarka a slová „znalecký posudok“ a na konci sa pripája táto veta: „Nevyhnutné náklady maximálne do výšky 3000 Kčs spojené s vypracovaním znaleckého posudku uhradí v prípade priznania finančnej náhrady podľa § 13 ods. 1 a 2 osobitného predpisu3) Ministerstvo financií Slovenskej republiky v hotovosti.“.
15.
V § 6 ods. 2 prvá veta znie: „Orgány uvedené v odseku 1 sú povinné vykonať požadované zistenia a predložiť spisy v lehote určenej v dožiadaniach orgánov príslušných na konanie podľa tohto zákona a osobitných predpisov.13a)“.
Poznámka pod čiarou 13a) znie:
„13a)
Zákon č. 87/1991 Zb.
Vyhláška Ministerstva financií Slovenskej republiky č. 392/1991 Zb., ktorou sa ustanovuje postup podľa § 34 zákona č. 87/1991 Zb. o mimosúdnych rehabilitáciách.“.
16.
V § 6 ods. 2 sa v tretej vete vypúšťa slovo „ústrednému“.
17.
V § 6 sa za odsek 2 vkladá nový odsek 3, ktorý znie:
„(3)
Vlastník alebo užívateľ veci, ktorá je predmetom uplatneného nároku na poskytnutie finančnej náhrady, je povinný umožniť jej prehliadku, aby vec mohla byť ocenená.“.
Doterajší odsek 3 sa označuje ako odsek 4.
18.
§ 6 ods. 4 znie:
„(4)
Ústredný orgán príslušný podľa § 4 ods. 1 tohto zákona je zastupovaný v súdnom spore okresným úradom, v obvode ktorého je sídlo príslušného súdu.“.
19.
§ 7 ods. 2 znie:
„(2)
Povinnými osobami sú fyzické osoby podľa § 4 ods. 2 osobitného predpisu.3)“.
20.
§ 7 sa dopĺňa odsekom 7, ktorý znie:
„(7)
Ak obec vydala vec Slovenskej republike pred účinnosťou tohto zákona, sú okresné úrady povinné obci vec vrátiť alebo vydať kúpnu cenu, za ktorú vec previedli.“.
21.
V § 8 ods. 1 druhá veta znie: „Ak sa finančná náhrada poskytuje aj vydaním cenných papierov, potvrdí nárok na ich vydanie a postúpi vec na ďalšie opatrenie Fondu národného majetku Slovenskej republiky,17) ktorý zabezpečí vydanie cenných papierov oprávnenej osobe; zároveň vyrozumie oprávnenú osobu o postúpení veci tomuto fondu.“.
22.
§ 8 sa dopĺňa odsekom 3, ktorý znie:
„(3)
Ak príslušný ústredný orgán neuspokojí nárok oprávnenej osoby, môže sa oprávnená osoba domáhať jeho priznania na súde v lehote jedného roka od doručenia zamietavého stanoviska orgánu oprávneného uspokojiť nárok oprávnenej osoby, pokiaľ osobitný predpis19) neustanovuje inak.“.
Poznámka pod čiarou 19) znie:
„19)
§ 47 ods. 3 zákona č. 92/1991 Zb. v znení zákona č. 92/1992 Zb.“.
Čl. II
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r. |
Zákon č. 496/1992 Sb. | Zákon č. 496/1992 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb.
Vyhlášeno 29. 10. 1992, datum účinnosti 29. 10. 1992, částka 98/1992
* Čl. I - Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 29. 10. 1992
496
ZÁKON
ze dne 9. října 1992,
kterým se doplňuje zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., se doplňuje takto:
Za § 33 se vkládá nový § 33a, který včetně nadpisu zní:
㤠33a
Zmocňovací ustanovení
Zákon Slovenské národní rady15) může stanovit podrobnosti o způsobu a lhůtě prokázání již uplatněného právního nároku vlastníků, kteří jej nemohli prokázat ve lhůtě stanovené v § 14 písm. b).“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
15)
Národní rada Slovenské republiky podle čl. 154 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky č. 460/1992 Sb. |
Zákon České národní rady č. 517/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 517/1992 Sb.
Zákon České národní rady o České tiskové kanceláři
Vyhlášeno 13. 11. 1992, datum účinnosti 15. 11. 1992, částka 104/1992
* § 1 - (1) Zřizuje se Česká tisková kancelář (dále jen „tisková kancelář“) se sídlem v Praze. Tisková kancelář zanikne převodem majetkových a jiných práv podle odstavce 2.
* § 2 - (1) Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů.
* § 3 - (1) Tisková kancelář poskytuje za úplatu slovní a obrazové zpravodajství ostatním hromadným sdělovacím prostředkům i jiným právnickým a fyzickým osobám.
* § 4 - (1) Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tiskové kanceláře je Rada tiskové kanceláře (dále jen „Rada“). Rada má sedm členů. Členy Rady volí a odvolává Česká národní rada.
* § 5 - (1) Členství v Radě je neslučitelné s funkcí poslance, předsedy nebo místopředsedy vlády, ministra, vedoucího jiného ústředního orgánu státní správy nebo jejich náměstků.
* § 6 - (1) Členství v Radě zaniká:
* § 7 - (1) Činnost Rady se řídí jednacím řádem, který Rada přijme do 30 dnů od začátku funkčního období.
* § 8 - (1) Do působnosti Rady náleží:
* § 9 - (1) Statutárním orgánem tiskové kanceláře je ředitel. Jeho funkce je neslučitelná s funkcemi uvedenými v § 5 tohoto zákona. Ředitel nemůže být členem Rady. Ze své činnosti je odpovědný Radě a má právo se zúčastňovat jejího zasedání.
* § 10 - (1) Finančními zdroji tiskové kanceláře jsou příjmy z úplatného poskytování svých služeb, vyplývajících z hlavního předmětu činnosti, a dále příjmy z další podnikatelské činnosti.
* § 11 - Pro účely tohoto zákona se rozumí Československou tiskovou kanceláří České republiky dle zákona č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, tisková kancelář dle tohoto zákona.
* § 12 - (1) Ode dne účinnosti tohoto zákona do zvolení prozatímního ředitele je statutárním orgánem tiskové kanceláře ministr kultury České republiky.
* § 13 - (1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. listopadu 1992.
Aktuální znění od 15. 11. 1992
517
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. října 1992
o České tiskové kanceláři
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Zřizuje se Česká tisková kancelář (dále jen „tisková kancelář“) se sídlem v Praze. Tisková kancelář zanikne převodem majetkových a jiných práv podle odstavce 2.
(2)
Tisková kancelář je právnickou osobou, která nakládá s vlastním majetkem jehož základem je majetek převedený z Československé tiskové kanceláře,1) a to do doby převodu všech majetkových a jiných práv tiskové kanceláře na jiný právní subjekt zvláštním zákonem nebo postupem podle zvláštního zákona. Tisková kancelář vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se. Tisková kancelář se zapisuje do obchodního rejstříku. Tisková kancelář používá zkratku ČTK.
(3)
Stát neodpovídá za závazky tiskové kanceláře a tisková kancelář neodpovídá za závazky státu.
§ 2
(1)
Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů.
(2)
Tisková kancelář poskytuje službu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství z České republiky a ze zahraničí.
(3)
Stejnou službu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí.
§ 3
(1)
Tisková kancelář poskytuje za úplatu slovní a obrazové zpravodajství ostatním hromadným sdělovacím prostředkům i jiným právnickým a fyzickým osobám.
(2)
Tisková kancelář zřizuje síť odboček, zpravodajů a spolupracovníků v České republice a v zahraničí.
(3)
Tisková kancelář je oprávněna vykonávat za podmínek stanovených právními předpisy podnikatelskou činnost, která nesmí ohrozit její poslání.
(4)
Tisková kancelář nesmí provozovat rozhlasové a televizní vysílání ani nesmí mít majetkovou účast2) na obchodním jmění fyzické nebo právnické osoby, která je provozuje.
§ 4
(1)
Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tiskové kanceláře je Rada tiskové kanceláře (dále jen „Rada“). Rada má sedm členů. Členy Rady volí a odvolává Česká národní rada.
(2)
Členové Rady jsou voleni na funkční období pěti let, a to i opětovně. V takovém případě však ne na více než na dvě po sobě jdoucí funkční období.
(3)
Rada je ze své činnosti odpovědná České národní radě.
(4)
Členství v Radě je veřejnou funkcí.3) V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům Rady odměna, jejíž výši určí svým usnesením Česká národní rada.
(5)
Rada volí ze svého středu předsedu a odvolává ho.
§ 5
(1)
Členství v Radě je neslučitelné s funkcí poslance, předsedy nebo místopředsedy vlády, ministra, vedoucího jiného ústředního orgánu státní správy nebo jejich náměstků.
(2)
Člen Rady nesmí mít funkce v politických stranách nebo v politických hnutích ani nesmí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v Radě; dále nesmí být členem orgánů společností, které provozují hromadné sdělovací prostředky, ani zastupovat obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho funkce nebo by mohly nepříznivě ovlivňovat jeho nestrannost a objektivitu rozhodování. Člen Rady nebo osoby jemu blízké4) nesmějí mít žádný finanční zájem na provozování hromadných sdělovacích prostředků daný vlastnictvím či pracovněprávním vztahem.
§ 6
(1)
Členství v Radě zaniká:
a)
uplynutím funkčního období,
b)
odstoupením z funkce,
c)
odvoláním z funkce,
d)
zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům,
e)
úmrtím.
(2)
Česká národní rada člena Rady z funkce odvolá:
a)
zaniknou-li předpoklady pro výkon funkce uvedené v § 5 tohoto zákona,
b)
byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čintrestný čin,
c)
nevykonává-li řádně po dobu více než šesti měsíců svou funkci.
(3)
Česká národní rada může odvolat Radu, neplní-li Rada opakovaně své působnosti podle § 8 odst. 1 písm. a), b) a c), § 8 odst. 2 tohoto zákona, a nebo konstatuje-li Česká národní rada v průběhu šesti měsíců svými usneseními opakovaně, že tisková kancelář neplní své poslání podle § 2 tohoto zákona.
§ 7
(1)
Činnost Rady se řídí jednacím řádem, který Rada přijme do 30 dnů od začátku funkčního období.
(2)
Rada přijímá rozhodnutí nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.
§ 8
(1)
Do působnosti Rady náleží:
a)
dbát na důsledné plnění poslání tiskové kanceláře,
b)
jmenovat a odvolávat generálního ředitele (dále jen „ředitel“),
c)
schvalovat rozpočet a závěrečný účet tiskové kanceláře,
d)
schvalovat na návrh ředitele Statut tiskové kanceláře, který zejména upraví organizační členění,
e)
rozhodovat o stížnostech týkajících se ředitele,
f)
rozhodovat o stížnostech týkajících se činnosti tiskové kanceláře,
g)
dohlížet na využití účelových dotací dle § 10 odst. 2 tohoto zákona.
(2)
Rada předkládá České národní radě výroční zprávu o činnosti a hospodaření tiskové kanceláře. Rada hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(3)
Náklady na činnost Rady a odměny jejích členů se hradí z prostředků tiskové kanceláře.
§ 9
(1)
Statutárním orgánem tiskové kanceláře je ředitel. Jeho funkce je neslučitelná s funkcemi uvedenými v § 5 tohoto zákona. Ředitel nemůže být členem Rady. Ze své činnosti je odpovědný Radě a má právo se zúčastňovat jejího zasedání.
(2)
Ředitel je jmenován Radou na funkční období šesti let.
(3)
Ředitel může být Radou odvolán tajným hlasováním před uplynutím funkčního období, vysloví-li se pro jeho odvolání alespoň pět členů Rady. Odvolání vstoupí v platnost jmenováním nového ředitele.
§ 10
(1)
Finančními zdroji tiskové kanceláře jsou příjmy z úplatného poskytování svých služeb, vyplývajících z hlavního předmětu činnosti, a dále příjmy z další podnikatelské činnosti.
(2)
Tisková kancelář může dostat účelovou dotaci ze státního rozpočtu České republiky, která však nemůže být poskytnuta na krytí ztráty z hospodaření.
§ 11
Pro účely tohoto zákona se rozumí Československou tiskovou kanceláří České republiky dle zákona č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, tisková kancelář dle tohoto zákona.
§ 12
(1)
Ode dne účinnosti tohoto zákona do zvolení prozatímního ředitele je statutárním orgánem tiskové kanceláře ministr kultury České republiky.
(2)
Do doby jmenování ředitele je statutárním orgánem tiskové kanceláře prozatímní ředitel, kterého zvolí Česká národní rada nejpozději do 30 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3)
Členy Rady zvolí Česká národní rada nejpozději do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona.
§ 13
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. listopadu 1992.
(2)
Ustanovení § 3 odst. 4 nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
(3)
Tento zákon pozbývá účinnosti dnem zániku tiskové kanceláře podle § 1 odst. 1 tohoto zákona.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 4 zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků.
2)
§ 6 a 61 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
3)
§ 124 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 451/1992 Sb.).
4)
§ 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 47/1992 Sb.). |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 518/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 518/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky, ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb. o voľbách do Slovenskej národnej rady v znení neskorších predpisov
Vyhlášeno 13. 11. 1992, datum účinnosti 13. 11. 1992, částka 104/1992
* Čl. I
* ČI. II - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 13. 11. 1992 (n114/1992 Sb.), po opravě
518
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
z 5. novembra 1992,
ktorým sa mení a dopĺňa zákon Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb. o voľbách do Slovenskej národnej rady v znení neskorších predpisov
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb. o voľbách do Slovenskej národnej rady v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 8/1992 Zb. a zákona Slovenskej národnej rady č. 104/1992 Zb. sa mení a dopĺňa takto:
1.
V § 48 sa za odsek 4 vkladá nový odsek 5, ktorý znie:
„(5)
Ak sa mandát poslanca neuplatňuje, pretože poslanec bol vymenovaný za člena vlády Slovenskej republiky,11a) nastupuje náhradník. Na nástup náhradníka sa vzťahuje postup podľa odseku 1.“.
Doterajší odsek 5 sa označuje ako odsek 6.
2.
V § 48 odsek 6 znie:
„(6)
Nastúpenie náhradníka vyhlási predseda Národnej rady Slovenskej republiky do 15 dní po dni, v ktorom mandát poslanca zanikol, alebo kedy nastala skutočnosť podľa odseku 5. Náhradníkovi odovzdá osvedčenie o tom, že sa stal poslancom a od ktorého dňa; náhradníkovi podľa odseku 5 sa v osvedčení uvedie aj to, že jeho mandát poslanca trvá len počas výkonu funkcie člena vlády Slovenskej republiky, na ktorého neuplatňovaný mandát poslanca nastúpil ako náhradník (odsek 5). Po zániku mandátu náhradníka (odsek 5) zostáva náhradník na tej istej kandidátnej listine a v pôvodnom poradí.“.
3.
V celom texte zákona sa slová „Predsedníctvo Slovenskej národnej rady“ nahrádzajú slovami „predseda Národnej rady Slovenskej republiky“.
ČI. II
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
11a)
Čl. 77 ods. 2 Ústavy Slovenskej republiky. |
Zákon Slovenskej národnej rady č. 511/1992 Sb. | Zákon Slovenskej národnej rady č. 511/1992 Sb.
Zákon Slovenskej národnej rady o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov
Vyhlášeno 16. 11. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 102/1992
* PRVÁ ČASŤ - ZÁKLADNÉ A VŠEOBECNÉ USTANOVENIA (§ 1 — § 30)
* DRUHÁ ČASŤ - PRÍPRAVNÉ KONANIE (§ 31 — § 37)
* TRETIA ČASŤ - VYRUBOVACIE KONANIE (§ 38 — § 45)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - RIADNE OPRAVNÉ PROSTRIEDKY (§ 46 — § 50)
* PIATA ČASŤ - MIMORIADNE OPRAVNÉ PROSTRIEDKY (§ 51 — § 55)
* ŠIESTA ČASŤ - PLATENIE DANÍ (§ 56 — § 72)
* SIEDMA ČASŤ - OSOBITNÉ USTANOVENIA K JEDNOTLIVÝM DRUHOM DANÍ (§ 73 — § 94)
* ÔSMA ČASŤ - Zmena a doplnenie zákona Slovenskej národnej rady č. 84/1991 Zb. o územných finančných orgánoch v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 136/1992 Zb. (§ 95 — § 95)
* DEVIATA ČASŤ - SPOLOČNÉ, SPLNOMOCŇOVACIE, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 96 — § 112)
Aktuální znění od 1. 1. 1993
511
ZÁKON
Slovenskej národnej rady
z 30. septembra 1992
o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov
Slovenská národná rada sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ZÁKLADNÉ A VŠEOBECNÉ USTANOVENIA
§ 1
Rozsah pôsobnosti
(1)
Tento zákon upravuje správu daní, odvodov, poplatkov, pokút, penále a ďalších platieb, na ktoré sa vzťahuje tento zákon (ďalej len „dane“), ktoré sú príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej republiky (ďalej len „štátny rozpočet republiky“), štátnych fondov Slovenskej republiky a federálnych účelových fondov (ďalej len „fondy“), štátneho rozpočtu federácie a rozpočtov obcí, ak osobitné predpisy neustanovujú inak.
(2)
Podľa tohto zákona postupujú územné finančné orgány1) a ďalšie štátne orgány a obce, ak sú vecne príslušné podľa osobitných predpisov spravovať dane (ďalej len „správca dane“), daňové subjekty, ako i tretie osoby ustanovené týmto zákonom.
§ 2
Základné zásady daňového konania
(1)
Správou daní je určovanie preddavkov na daňovú povinnosť, vyrubovanie, vymáhanie a účtovanie daní vrátane finančného usporiadania preplatkov a nedoplatkov právnických a fyzických osôb podliehajúcich daniam podľa príslušných daňových predpisov. Súčasťou správy daní je aj overovanie podkladov na výkon správy daní predložených daňovým subjektom priamo v daňovom subjekte a vyhľadávacia činnosť.
(2)
Pri správe daní postupuje správca dane v konaní o daniach (ďalej len „daňové konanie“) v súlade so všeobecne záväznými právnymi predpismi, chráni záujmy štátu a obcí a dbá pritom na zachovávanie práv a právom chránených záujmov daňových subjektov a ostatných osôb zúčastnených na daňovom konaní.
(3)
Správca dane postupuje v daňovom konaní v úzkej súčinnosti s daňovými subjektmi a pri vyžadovaní plnenia ich povinností v tomto konaní použije len také prostriedky, ktoré ich najmenej zaťažujú a umožňujú pritom správne vyrubiť a vybrať daň.
(4)
Správca dane hodnotí dôkazy podľa svojej úvahy, a to každý dôkaz jednotlivo a všetky dôkazy v ich vzájomnej súvislosti, pritom prihliada na všetko, čo v daňovom konaní vyšlo najavo.
(5)
Daňové konanie je neverejné.
(6)
Správca dane je povinný začať daňové konanie aj na vlastný podnet vždy, ak sú splnené zákonné podmienky pre vznik alebo existenciu daňovej pohľadávky, a to aj v prípade, že daňový subjekt v tomto smere nesplnil riadne alebo vôbec svoje povinnosti.
(7)
Pri uplatňovaní daňových predpisov v daňovom konaní sa berie do úvahy vždy skutočný obsah právneho úkonu alebo inej skutočnosti rozhodujúcej pre určenie alebo vybratie dane.
(8)
Všetky daňové subjekty majú v daňovom konaní rovnaké práva a povinnosti.
(9)
Právom i povinnosťou všetkých daňových subjektov je úzko spolupracovať so správcom dane v daňovom konaní.
§ 3
Miestna príslušnosť
(1)
Miestna príslušnosť správcu dane sa riadi, ak tento zákon alebo osobitné predpisy neustanovujú inak, u právnickej osoby jej sídlom a u fyzickej osoby jej trvalým pobytom,2) inak miestom, kde sa obvykle zdržuje.3)
(2)
U fyzickej osoby, ktorá nemá na území Slovenskej republiky trvalý pobyt, pričom sa tu obvykle zdržuje, sa miestna príslušnosť riadi miestom, kde sa táto osoba obvykle zdržuje po prevažnú dobu, t. j. v ktorom sa zdržuje najviac dní v roku. U fyzickej osoby, ktorá nemá na území Slovenskej republiky trvalý pobyt, ani sa tu obvykle nezdržuje, je miestne príslušný Daňový úrad Bratislava I.
(3)
Ak nemožno určiť miestnu príslušnosť podľa odseku 1, riadi sa miestom, v ktorom daňový subjekt vykonáva hlavnú časť svojej činnosti, ktorej výsledky sú predmetom zdanenia, prípadne miestom, v ktorom sa nachádza na území Slovenskej republiky prevažná časť jeho nehnuteľného majetku.
(4)
Ak nemožno určiť miestnu príslušnosť podľa odsekov 1 a 2, je príslušný Daňový úrad Bratislava I., ak ide o daň, na správu ktorej sú príslušné územné finančné orgány.
(5)
Ak vznikne daňová povinnosť okamihom prechodu štátnej hranice,4) riadi sa miestna príslušnosť miestom prechodu štátnej hranice.
(6)
Pri poplatkoch sa riadi miestna príslušnosť správcu dane podľa osobitných predpisov.
(7)
Pri daniach, kde predmetom zdanenia je nehnuteľnosť, je miestne príslušný správca dane, v ktorého územnom obvode sa predmetná nehnuteľnosť nachádza. Tento správca dane je povinný nahlásiť vyrubenie, prípadne ďalšie potrebné údaje správcovi dane miestne príslušnému podľa odsekov 1 až 4.
(8)
Pre určenie miestnej príslušnosti podľa odsekov 1 až 4 a 7 je rozhodujúci stav v posledný deň kalendárneho roku, ak ide o dane vyrubované za zdaňovacie obdobie. Pri daniach vyrubovaných na zdaňovacie obdobie je rozhodujúci stav v prvý deň kalendárneho roku, ktorého sa zdaňovanie týka. Pri daniach vyberaných zrážkou je rozhodujúci stav v dobe vykonania zrážky.
(9)
Ak je miestne príslušných niekoľko správcov dane, konanie vykoná ten z nich, ktorý ho začal ako prvý, ak sa príslušní správcovia nedohodnú inak. Spory o miestnu príslušnosť medzi správcami dane rozhoduje orgán im najbližšie nadriadený a v najvyššom stupni Ústredné daňové riaditeľstvo Slovenskej republiky (ďalej len „ústredné riaditeľstvo“). Pri obciach rozhoduje spory o miestnu príslušnosť okresný úrad, a ak ide o obce z dvoch okresov, rozhodujú po dohode okresné úrady. Ak sa nedohodnú, rozhoduje Ministerstvo financií Slovenskej republiky (ďalej len „ministerstvo“).
(10)
Ak dôjde u daňového subjektu k zmene miestnej príslušnosti, dovtedy príslušný správca dane vykoná len neodkladné úkony a odstúpi spisový materiál daňového subjektu za dobu, za ktorú dosiaľ nezaniklo právo daň vyrubiť a dodatočne vyrubiť, tomu správcovi dane, ktorý sa stal miestne príslušným. Za rovnaké obdobie sa pripojí k spisovému materiálu i výpis z osobného účtu daňového subjektu. K tomuto výpisu sa doklady nepripájajú. Ak sa vykonáva proti daňovému subjektu daňová exekúcia, oznámi doterajší správca dane osobám, u ktorých je vykonávaná, zmenu správcu dane s uvedením príslušného čísla účtu v banke.
(11)
Ak nie je možné určiť miestnu príslušnosť správcu dane podľa tohto alebo osobitného zákona, určí ju ministerstvo.
§ 4
Delegovanie
(1)
Na návrh daňového subjektu alebo na podnet správcu dane môže orgán najbližšie nadriadený správcovi dane a ústredné riaditeľstvo delegovať miestnu príslušnosť na správu dane na iného správcu dane vo svojom územnom obvode, ak považuje takýto návrh za opodstatnený.
(2)
Rozhodnutie o delegovaní oznámi daňovému subjektu orgán, krorý rozhodnutie vydal. Proti tomuto rozhodnutiu nie je prípustný opravný prostriedok.
§ 5
Daňové subjekty
(1)
Daňovým subjektom je daňovník, platiteľ dane, poplatník a právny nástupca fyzickej, či právnickej osoby, ktorý je ako daňový subjekt vymedzený osobitnými predpismi.
(2)
Daňovníkom je osoba, ktorej príjmy, majetok alebo činnosti priamo podliehajú dani.
(3)
Platiteľom dane je osoba, ktorá odvádza správcovi dane daň vybranú od daňovníka alebo zrazenú daňovníkovi a majetkovo za ňu zodpovedá.
§ 6
Účastníci daňového konania
(1)
Účastníkmi daňového konania sú daňové subjekty.
(2)
Na daňové konanie môžu byť prizvané aj tretie osoby.
(3)
Tretími osobami sú
a)
svedkovia,
b)
osoby, ktoré majú listiny a iné veci potrebné v daňovom konaní,
c)
znalci, audítori a tlmočníci,
d)
ručitelia, poddlžníci a platitelia pôsobiaci v rámci zabezpečovacieho a vymáhacieho konania,
e)
správcovia konkurznej podstaty, osobitní správcovia, zástupcovia správcu alebo vyrovnávací správcovia,
f)
štátne orgány a obce,
g)
ďalšie osoby, ktoré majú povinnosť súčinnosti v daňovom konaní v rozsahu a spôsobom ustanoveným týmto zákonom.
§ 7
Svedkovia
(1)
Každý je povinný vypovedať v daňovom konaní ako svedok o dôležitých okolnostiach, týkajúcich sa iných osôb, ak sú mu známe; musí vypovedať pravdivo a nič nesmie zamlčať. Výpoveď môže byť podaná písomne alebo ústne. Správca dane môže svedkovi uložiť povinnosť, aby sa dostavil osobne a vypovedal ako svedok.
(2)
Odoprieť výpoveď môže ten, kto by ňou spôsobil nebezpečenstvo trestného stíhania sebe alebo blízkym osobám. Blízkou osobou je pre účely tohto zákona manžel, druh, príbuzný v priamom rade a jeho manžel, súrodenec a jeho manžel, osvojiteľ a osvojenec a ich potomkovia a ich manželia.
(3)
Svedok nesmie byť vypočúvaný o skutočnostiach tvoriacich štátne tajomstvo,5) alebo na ktoré sa vzťahuje zákonom uložená povinnosť mlčanlivosti, iba ak by bol povinnosti zachovávať tajomstvo alebo mlčanlivosť zbavený príslušným orgánom alebo tým, v záujme koho túto povinnosť má.
(4)
Správca dane je povinný poučiť svedka pred vypočutím o možnosti odoprieť výpoveď, o jeho povinnosti vypovedať pravdivo a nič nezamlčať a o právnych následkoch nepravdivej alebo neúplnej výpovede.
§ 8
Spôsobilosť na daňové konanie
Účastník daňového konania môže konať v takom rozsahu, v akom má spôsobilosť vlastnými úkonmi nadobúdať práva a brať na seba povinnosti.
§ 9
Zastupovanie
(1)
Fyzická osoba, ktorá nemôže v daňovom konaní vystupovať samostatne, musí byť zastúpená svojím zákonným zástupcom.6) Ak opatrovník nie je ustanovený súdom, ustanoví ho pre daňové konanie správca dane. Proti rozhodnutiu o ustanovení opatrovníka sa možno odvolať.
(2)
Daňový subjekt, jeho zákonný zástupca alebo jeho opatrovník sa môže dať zastupovať zástupcom, ktorého si zvolí a ktorý koná v rozsahu plnomocenstva udeleného písomne alebo ústne do zápisnice. Ak nie je rozsah plnomocenstva presne vymedzený, považuje sa toto plnomocenstvo za všeobecné. V tej istej veci môže mať len jedného zástupcu.
(3)
Zastupovanie daňového subjektu zástupcom nevylučuje, aby správca dane rokoval v nevyhnutných prípadoch s daňovým subjektom priamo alebo aby ho vyzval na vykonanie niektorých úkonov. Daňový subjekt je povinný výzve správcu dane vyhovieť. Správca dane musí o tomto konaní vyrozumieť zástupcu daňového subjektu.
(4)
Ak v tej istej veci koná daňový subjekt a ním zvolený zástupca a ich konanie si odporuje, rešpektuje správca dane konanie daňového subjektu. Správca dane o tom vyrozumie zástupcu daňového subjektu.
(5)
Ak urobilo niekoľko daňových subjektov spoločné podanie alebo ak vystupujú spoločne v rovnakej veci, prípadne sú spoluvlastníkmi veci, ktorá je predmetom zdanenia, sú povinní zvoliť si spoločného zástupcu pre účely daňového konania. Ak tak neurobia ani na výzvu, určí spoločného zástupcu správca dane sám a vyrozumie o tom všetky príslušné daňové subjekty.
§ 10
Vylúčenie zo zastupovania
(1)
Správca dane je oprávnený nepripustiť v daňovom konaní alebo z daňového konania vylúčiť zástupcu, ak dôjde k stretu so záujmami iných daňových subjektov v daňových veciach; to neplatí, ak je zástupcom daňový poradca, advokátadvokát alebo komerčný právnik.
(2)
Zástupca môže zastupovať súčasne len jeden daňový subjekt u jedného správcu dane, ak nejde o blízke osoby; to neplatí, ak je zástupcom daňový poradca, advokátadvokát alebo komerčný právnik alebo ak ide o spoločného zástupcu.
§ 11
Zápisnica o ústnom pojednávaní
(1)
O ústnom pojednávaní v daňovom konaní spíše správca dane zápisnicu.
(2)
Zo zápisnice musí byť zrejmé najmä, kto, kde a kedy daňové konanie vykonal, ktoré osoby sa ho zúčastnili, označenie hlavného predmetu konania, súvislé opísanie jeho priebehu, označenie dokladov a iných listín odovzdaných pri pojednávaní alebo podstatný obsah listín predložených na nahliadnutie, vykonané poučenie, vyjadrenie poučených osôb, ich návrhy alebo námietky smerujúce proti obsahu zápisnice, rozhodnutie o týchto návrhoch alebo námietkach. Ak nahradzuje zápisnica podanie, musí mať jeho náležitosti.
(3)
Súčasťou zápisnice sú i opatrenia prijaté pri ústnom pojednávaní o veci, vrátane rozhodnutia vyhláseného pri pojednávaní.
(4)
Zápisnicu podpisujú po oboznámení sa s ňou všetky osoby, ktoré sa na pojednávaní alebo vykonaní úkonu zúčastnili, vrátane pracovníkov správcu dane. Dôvody odopretia podpisu a námietky proti obsahu zápisnice sa v nej zaznamenajú.
(5)
Odpis zápisnice vydá správca dane daňovému subjektu, s ktorým ústne pojednával, len ak si tak výslovne hneď po začatí ústneho pojednávania žiada.
(6)
Správca dane opraví v zápisnici chyby v pravopise a iné zrejmé nesprávnosti. Rozhoduje tiež o návrhoch na doplnenie zápisnice a o námietkach proti jej zneniu. Proti tomuto rozhodnutiu sa nemožno samostatne odvolať.
§ 12
Úradný záznam
Úradný záznam zachytáva rôzne ústne podania, oznámenia, poznámky, obsah telefonických hovorov, odkazy na iné spisové materiály, výpisy z vlastných alebo cudzích záznamov a ďalšie skutočnosti vzťahujúce sa na vec a zistené správcom dane. Úradný záznam podpíše pracovník správcu dane, ktorý ho vyhotovil. V úradnom zázname tiež odkáže na zdroj informácie uvedenej v zázname. Na ďalšie náležitosti úradného záznamu sa vzťahuje primerane § 11.
§ 13
Lehoty
(1)
Ak nie je lehota pre niektorý úkon v daňovom konaní určená všeobecne záväzným právnym predpisom, určí primeranú lehotu rozhodnutím správca dane. Zároveň upozorní na právne dôsledky nedodržania tejto lehoty. Lehotu kratšiu ako 8 dní možno určiť len celkom výnimočne pre jednoduché alebo osobitne naliehavé úkony.
(2)
Z dôležitých dôvodov môžu účastníci daňového konania pred uplynutím lehoty požiadať správcu dane o jej predĺženie.
(3)
Pri prvej žiadosti o predĺženie lehoty, ak nejde o lehotu ustanovenú zákonom, môže správca dane lehotu predĺžiť. Správca dane však nemôže predĺžiť lehotu o dlhšiu dobu, než o akú sa žiada.
(4)
Ak správca dane nerozhodne o žiadosti o predĺženie lehoty najneskôr do 15 dní od jej obdržania, považuje sa lehota za predĺženú.
(5)
Ak uplynula pôvodná lehota už pred podaním žiadosti a ak nešlo o lehotu už predĺženú podľa odsekov 3 a 4, môže správca dane z dôležitých dôvodov odpustiť zmeškanie lehoty, ak o to účastník daňového konania požiada najneskôr do tridsiatich dní odo dňa, kedy odpadli dôvody zmeškania pôvodnej lehoty, a ak v tej istej lehote urobí zmeškaný úkon.
(6)
Lehotu nemožno predĺžiť a ani odpustiť jej zmeškanie, ak uplynul od posledného dňa pôvodnej lehoty jeden rok.
(7)
Proti rozhodnutiu o žiadosti o predĺženie lehoty alebo o odpustenie zmeškania lehoty nie je prípustný opravný prostriedok.
(8)
Do plynutia lehoty sa nezapočítava deň, kedy došlo k skutočnosti určujúcej začiatok lehoty.
(9)
Lehoty určené podľa týždňov, mesiacov alebo rokov končia uplynutím toho dňa, ktorý sa svojím označením zhoduje s dňom, kedy došlo k skutočnosti určujúcej začiatok lehoty. Ak nie je taký deň v mesiaci, končí lehota posledným dňom mesiaca. Ak pripadne posledný deň lehoty na sobotu, nedeľu alebo štátny sviatok, je posledným dňom lehoty najbližší nasledujúci pracovný deň.
(10)
Lehota je zachovaná, ak je v posledný deň lehoty vykonaný úkon u správcu dane alebo podanie odovzdané na poštové doručenie.
(11)
V pochybnostiach sa považuje lehota za zachovanú, ak sa nepreukáže opak.
§ 14
Miestne zisťovanie
(1)
Správca dane v súvislosti s daňovým konaním je oprávnený vykonávať miestne zisťovanie. Na vykonanie miestneho zisťovania je pracovník správcu dane povinný preukázať sa služobným preukazom.
(2)
Pracovník správcu dane má právo v dobe primeranej predmetu zisťovania, najmä v dobe prevádzky, na neobmedzený prístup do každej prevádzkovej budovy, miestnosti alebo miesta, vrátane dopravných prostriedkov, k účtovným písomnostiam, záznamom a informáciám na technických nosičoch dát a vykonať obhliadku veci v rozsahu nevyhnutne potrebnom na dosiahnutie účelu podľa tohto zákona. Toto právo má tiež, ak ide o byt, ktorý daňový subjekt používa tiež na podnikanie.
(3)
Pracovník správcu dane má právo urobiť alebo si vyžiadať výpis alebo kópiu z účtovných písomností, záznamu alebo informácií na technických nosičoch dát na náklady daňových subjektov.
(4)
Ak daňový subjekt vykonáva dani podliehajúcu činnosť mimo svojho obvyklého pracoviska, na verejnom priestranstve alebo miesto výkonu tejto činnosti strieda, je povinný na výzvu pracovníka správcu dane preukázať svoju totožnosť občianskym preukazom, prípadne iným osobným dokladom a oprávnenie na podnikanie. Cudzí štátny príslušník preukazuje svoju totožnosť povolením na trvalý pobyt alebo cestovným pasom.
(5)
Daňový subjekt a tretie osoby sú povinné poskytnúť pracovníkovi správcu dane všetky primerané prostriedky a pomoc potrebnú na účinné vykonanie miestneho zisťovania, najmä mu podať potrebné vysvetlenia.
(6)
Daňový subjekt, u ktorého sa miestne zisťovanie vykonáva, je povinný zapožičať správcovi dane ním vyžiadané doklady a iné veci mimo svojho priestoru. Na tento postup sa vzťahuje primerane § 15 ods. 5.
(7)
Pracovník správcu dane môže zabezpečiť veci nevyhnutne potrebné pre preukázanie skutočností v daňovom konaní. K tomuto opatreniu pristúpi najmä vtedy, ak chýba riadne preukázanie pôvodu obchodného tovaru alebo vecí, ich množstva, ceny, kvality alebo riadneho usporiadania finančných povinností v súvislosti s ich dovozom alebo nákupom. V rozhodnutí, ktoré je súčasťou zápisnice, správca dane určí lehotu na odstránenie pochybností vo vzťahu k zabezpečeným veciam. Veci, ktoré nie je možné na mieste spoľahlivo zabezpečiť, môže správca dane na náklady ich majiteľa alebo držiteľa nechať previezť na miesto pre tento účel vhodné. Ak je to pre dokazovanie nevyhnutné alebo vhodné, môže pracovník správcu dane bezodplatne odobrať pre účely bližšej obhliadky alebo expertízy vzorky zabezpečených vecí. Tieto odobraté vzorky sa po expertíze či obhliadke vrátia, ak to pripúšťa ich povaha. Pri zabezpečovaní vecí sa postupuje primerane podľa § 36.
(8)
O miestnom zisťovaní spíše pracovník správcu dane podľa povahy zisťovania zápisnicu alebo úradný záznam. Ak pritom zabezpečí veci podľa odseku 7, odovzdá odpis zápisnice osobe, ktorej veci zabezpečil.
§ 15
Daňová kontrola
(1)
Daňovou kontrolou správca dane zisťuje alebo preveruje skutočnosti rozhodujúce pre správne určenie dane, a to u daňového subjektu alebo na mieste, kde to účel kontroly vyžaduje. Daňová kontrola sa vykonáva v rozsahu, ktorý je nevyhnutne potrebný na dosiahnutie účelu tohto zákona.
(2)
Daňový subjekt, u ktorého sa vykonáva daňová kontrola, má vo vzťahu k pracovníkovi správcu dane tieto povinnosti
a)
buď sám alebo ním určeným pracovníkom poskytovať informácie o vlastnej organizačnej štruktúre, o pracovnej náplni jednotlivých útvarov, o obehu a uložení účtovných a iných dokladov,
b)
zabezpečiť vhodné miesto a podmienky na vykonanie daňovej kontroly,
c)
predložiť na požiadanie záznamy, ktorých vedenie bolo správcom dane uložené, účtovné a iné doklady, ktoré preukazujú hospodárske a účtovné operácie, ktoré sú pre správne určenie daňovej povinnosti rozhodujúce alebo o ktoré pracovník správcu dane požiada, a podať k nim ústne alebo písomne požadované vysvetlenie,
d)
nezatajovať doklady, ktoré má k dispozícii alebo o ktorých je mu známe, kde sa nachádzajú,
e)
predložiť v priebehu kontroly všetky dostupné dôkazné prostriedky preukazujúce jeho tvrdenia,
f)
umožniť vstup do každej prevádzkovej budovy, miestnosti, miesta a bytu, ktorý daňový subjekt používa tiež na podnikanie, do dopravných prostriedkov a umožniť rokovanie s ktorýmkoľvek svojím pracovníkom,
g)
zapožičať potrebné doklady a iné veci mimo svojho priestoru.
(3)
Daňový subjekt, u ktorého sa vykonáva daňová kontrola, má vo vzťahu k pracovníkovi správcu dane práva
a)
na predloženie služobného preukazu pracovníkom správcu dane,
b)
byť prítomný na rokovaní so svojimi pracovníkmi,
c)
predkladať v priebehu daňovej kontroly dôkazné prostriedky, prípadne navrhovať predloženie dôkazných prostriedkov, ktoré on sám nemá k dispozícii,
d)
podávať písomné námietky proti postupu pracovníka správcu dane,
e)
klásť svedkom a znalcom otázky pri ústnom pojednávaní a miestnom zisťovaní,
f)
vyjadriť sa pred ukončením daňovej kontroly k výsledku uvedenému v protokole, k spôsobu zistenia, prípadne navrhnúť jeho doplnenie,
g)
nahliadnuť do zapožičaných dokladov u správcu dane v jeho obvyklej úradnej dobe.
(4)
Námietky podľa odseku 3 písm. d) vybavuje pracovník správcu dane najbližšie nadriadený tomu, voči ktorému smerujú. Tento nadriadený pracovník námietke vyhovie a zabezpečí nápravu alebo daňovému subjektu oznámi písomne dôvody, pre ktoré nemožno námietke vyhovieť. Proti tomuto rozhodnutiu sa nemožno odvolať.
(5)
Prevzatie dokladov a iných vecí podľa odseku 2 písm. g) potvrdí pracovník správcu dane v protokole o kontrole alebo osobitne pri prevzatí. Tento postup sa použije iba vtedy, ak hrozí nebezpečenstvo, že takto označené dôkazné prostriedky budú zničené, pozmenené, odstránené alebo inak znehodnotené. Zapožičané doklady vráti správca kontrolovanému subjektu najneskôr do tridsiatich dní. V osobitne zložitých prípadoch, najmä ak je nevyhnutné zapožičané doklady podrobiť vonkajšej expertíze, môže túto lehotu predĺžiť orgán priamo nadriadený správcovi dane. Proti tomuto rozhodnutiu nie je prípustné odvolanie.
(6)
O výsledku zistenia vyhotoví pracovník správcu dane protokol o daňovej kontrole. Po prerokovaní tohto protokolu ho podpíše kontrolovaný daňový subjekt a pracovník správcu dane. Bezdôvodné odmietnutie podpisu kontrolovaným daňovým subjektom je pre platnosť v protokole uvedených zistení bezvýznamné a o tomto musí byť v protokole kontrolovaný daňový subjekt výslovne poučený. Jedno vyhotovenie protokolu obdrží kontrolovaný daňový subjekt. Deň podpisu protokolu je tiež dňom jeho doručenia. Ak je výsledkom kontrolného zistenia skutočnosť, odôvodňujúca dodatočné vyrubenie dane, môže byť súčasťou protokolu o daňovej kontrole i dodatočný platobný výmer. Ak odmietne daňový subjekt protokol prevziať, doručí sa mu poštou na doručenku.
§ 16
Dožiadanie
(1)
Miestne príslušný správca dane môže požiadať o vykonanie jednotlivých úkonov v daňovom konaní iného vecne príslušného správcu dane, ak tento môže požadovaný úkon vykonať ľahšie, hospodárnejšie alebo rýchlejšie. Dožiadaný správca dane je povinný žiadosti vyhovieť alebo oznámiť dôvody, pre ktoré dožiadaniu nemôže vyhovieť.
(2)
Spory o opodstatnenosti dožiadania rozhoduje orgán uvedený v § 3 ods. 9.
§ 17
Doručovanie
(1)
Správca dane doručuje úradné písomnosti adresátovi spravidla poštou. Tieto písomnosti však môže doručiť i svojimi pracovníkmi.
(2)
Do vlastných rúk sa adresátovi doručujú písomnosti,
a)
o ktorých tak výslovne ustanovuje tento zákon,
b)
ak je deň doručenia rozhodujúci pre začiatok plynutia lehoty, ktorej nesplnenie by pre adresáta mohlo byť spojené s právnou ujmou,
c)
ak tak určí správca dane.
(3)
Ak nebol adresát písomnosti, ktorá má byť doručená do vlastných rúk, zastihnutý, hoci sa v mieste doručenia zdržuje, upovedomí ho doručovateľ vhodným spôsobom, že písomnosť príde doručiť znovu v určitý deň a hodinu. Ak bude nový pokus o doručenie bezvýsledný, uloží doručovateľ písomnosť na pošte alebo na obecnom úrade a adresáta o tom vhodným spôsobom vyrozumie. Ak si nevyzdvihne adresát písomnosť do pätnástich dní od jej uloženia, považuje sa posledný deň tejto lehoty za deň doručenia, i keď sa adresát o uložení nedozvedel.
(4)
Ak adresát bezdôvodne odmietne prijať písomnosť, je táto doručená dňom, kedy bolo prijatie odmietnuté; na to musí doručovateľ adresáta upozorniť.
(5)
Ak má adresát zástupcu s plnomocenstvom pre celé daňové konanie, doručuje sa písomnosť len tomuto zástupcovi. Ak má však adresát osobne v daňovom konaní niečo vykonať, doručuje sa písomnosť jemu i jeho zástupcovi.
(6)
Ak má adresát, ktorý sa zdržuje v cudzine, zástupcu v tuzemsku, doručí sa písomnosť tomuto zástupcovi.
(7)
Písomnosti určené právnickej osobe sa doručujú pracovníkom oprávneným pre tohto adresáta prijímať písomnosti. Ak nie sú, doručuje sa písomnosť, ktorá je určená do vlastných rúk, tomu, kto je oprávnený za adresáta konať; ostatné písomnosti ktorémukoľvek jeho pracovníkovi, ktorý písomnosť prijme. Rovnako sa postupuje, ak adresát ustanovil na pošte osobu na prijímanie zásielok.
(8)
Písomnosti určené daňovému poradcovi, advokátoviadvokátovi alebo komerčnému právnikovi môžu byť doručované tiež ich pracovníkom, ktorí ním boli poverení na prijímanie písomností.
(9)
Doručenie osobám uvedeným v odsekoch 4 až 8 sa považuje za doručenie adresátovi.
(10)
Doručenie predpisovým zoznamom upravuje osobitný predpis.7)
§ 18
Doručovanie do cudziny
(1)
Adresátovi, ktorý sa zdržuje v cudzine a jeho pobyt je známy, sa doručujú úradné písomnosti priamo. Ak treba doručiť úradnú písomnosť do vlastných rúk adresáta, zašle sa písomnosť na medzinárodnú návratku.
(2)
Ak sa adresát zdržuje v cudzine a jeho pobyt nie je známy, doručujú sa úradné písomnosti zákonnému zástupcovi alebo opatrovníkovi (§ 9 ods. 1).
§ 19
Doručenie verejnou vyhláškou
(1)
Ak nie je správcovi dane známy pobyt alebo sídlo adresáta, doručí písomnosť verejnou vyhláškou.
(2)
Doručenie verejnou vyhláškou sa vykoná tak, že sa vyvesí po dobu pätnástich dní spôsobom v mieste obvyklým oznámenie o mieste uloženia písomnosti s jej presným označením. Posledný deň tejto lehoty sa považuje za deň doručenia. Oznámenie o uložení písomnosti sa vyvesí v sídle správcu dane, ktorého písomnosť má byť adresátovi doručená, v mieste jeho posledného pobytu alebo sídla. Vyvesenie verejnej vyhlášky zabezpečí na dožiadanie príslušného správcu dane obec, ktorá tiež potvrdí dobu vyvesenia.
§ 20
Začatie konania
(1)
Konanie je začaté dňom, kedy podanie daňového subjektu došlo príslušnému správcovi dane, alebo dňom, kedy správca dane alebo iné osoby, ktoré na to zákon ustanovil, vykonali voči daňovému subjektu prvý úkon v daňovom konaní.
(2)
Ak tak tento alebo osobitný zákon ustanovuje, podávajú daňové subjekty o svojej daňovej povinnosti príslušnému správcovi dane priznanie, hlásenie a vyúčtovanie na predpísaných tlačivách.
(3)
Iné podania v daňových veciach možno urobiť písomne alebo ústne do zápisnice alebo iným vhodným spôsobom, ak daňové predpisy výslovne neustanovujú, že majú byť vykonané písomne.
(4)
Pre konanie je rozhodujúci obsah podania, i keď je nesprávne označené. Z podania musí byť zrejmé, kto ho podáva, čoho sa týka a čo sa navrhuje.
(5)
Podanie sa predkladá u miestne príslušného správcu dane a na požiadanie musí byť prijatie podania potvrdené.
(6)
Ak má podanie nedostatky, pre ktoré nie je spôsobilé na prerokovanie, vyzve správca dane daňový subjekt, aby ich podľa jeho pokynu a v určenej lehote odstránil. Súčasne ho poučí o následkoch spojených s ich neodstránením.
(7)
Ak bude podanie opravené v určenej lehote, hľadí sa naň tak, akoby bolo predložené bez nedostatkov v deň pôvodného podania. Ak bude opravené podanie predložené až po uplynutí určenej lehoty, považuje sa za podané dňom, kedy bolo podané po oprave. Ak sa výzve správcu dane nevyhovie, hľadí sa na toto podanie, akoby nebolo podané.
§ 21
Postúpenie
(1)
Ak nie je správca dane, ktorému bolo podanie v daňovej veci doručené, príslušný na prerokovanie veci a na rozhodnutie, je povinný podanie bezodkladne postúpiť príslušnému správcovi dane a upovedomiť o tom toho, kto podanie urobil.
(2)
Ak bola podaním dodržaná lehota, považuje sa za zachovanú i u správcu dane, ktorému vec bola postúpená.
(3)
Ak dôjde správcovi dane podanie, ktorého vybavenie nepatrí do jeho pôsobnosti ani do pôsobnosti iného správcu dane, vráti ho odosielateľovi.
§ 22
Nazeranie do spisov
(1)
Daňový subjekt je oprávnený nazerať do spisov týkajúcich sa jeho daňových povinností, s výnimkou spisov uvedených v odseku 2. Správca dane je povinný o každom nazretí do spisu vyhotoviť úradný záznam.
(2)
Daňový subjekt nie je oprávnený nazerať do úradnej korešpondencie určenej pre nadriadené orgány, do registra, do pomôcok, zápisov a rozhodnutí slúžiacich výlučne pre potreby správcu dane a ďalších podkladov, do ktorých sa nesmie umožniť nazeranie s ohľadom na povinnosť zachovať v tajnosti pomery iných daňovníkov.
(3)
Na žiadosť daňového subjektu urobí správca dane zo spisového materiálu, do ktorého možno nazrieť, doslovné odpisy, overí ich zhodu s originálom, vyznačí na nich účel ich využitia a vydá ich daňovému subjektu.
§ 23
Povinnost zachovávat mlčanlivosť
(1)
Osoby, s výnimkou daňových subjektov v daňovom konaní o ich daňovej povinnosti, zúčastnené na daňovom konaní, sú povinné zachovávať mlčanlivosť o tom, čo sa pri daňovom konaní alebo v súvislosti s ním dozvedeli, najmä o osobných pomeroch daňových subjektov, ako aj o iných veciach súvisiacich s podnikaním.
(2)
Účastníci daňového konania musia byť poučení správcom dane o svojej povinnosti zachovávať mlčanlivosť a o právnych dôsledkoch porušenia tejto povinnosti.
(3)
Pracovníci správcu dane môžu
a)
informácie získané v daňovom konaní poskytnúť inému pracovníkovi toho istého alebo iného správcu dane, nadriadeným orgánom alebo súdu, ak tieto orgány prerokovávajú opravný prostriedok v daňovej veci alebo výkon exekúcie,
b)
poskytovať informácie nadriadeným orgánom i v prípadoch vybavovania sťažností daňových subjektov, pri odbornom posudzovaní jednotlivých prípadov a pri ich dohliadkovej činnosti vykonávanej u správcu dane,
c)
zovšeobecnené informácie získané pri výkone správy daní poskytnúť nadriadeným orgánom bez toho, aby sa uvádzali konkrétne daňové subjekty, ktorých sa informácie týkajú,
d)
poskytovať informácie štátnym orgánom pri zisťovaní oprávnenosti nárokov na podporu v nezamestnanosti a dávok sociálneho zabezpečenia,
e)
poskytovať informácie získané v daňovom konaní súdom v konaní o výživnom podľa osobitného predpisu.8)
(4)
Informácie podľa odseku 3 písm. c) môžu uvedené orgány poskytovať inému orgánu, ak tak ustanovuje osobitný predpis.
(5)
Od povinnosti zachovávať mlčanlivosť môžu byť tretie osoby zúčastnené na daňovom konaní a pracovníci správcu dane daňovým subjektom oslobodené len písomne, s uvedením rozsahu a účelu oslobodenia.
(6)
Povinnosť zachovávať mlčanlivosť neplatí voči orgánom činným v trestnom konaní.
(7)
Za porušenie povinnosti zachovávať mlčanlivosť sa považuje i využitie poznatkov získaných v daňovom konaní alebo v súvislosti s ním pre konanie prinášajúce prospech osobe zaviazanej touto povinnosťou alebo iným osobám alebo konanie, ktoré by spôsobilo niekomu ujmu. Porušením povinnosti zachovávať mlčanlivosť nie je vyrubenie dane predpisovým zoznamom.
(8)
Publikovať a akokoľvek zverejniť mená osôb, ktoré boli právoplatne odsúdené za trestný čintrestný čin skrátenia dane vrátane uvedenia bližších okolností, za ktorých bol tento trestný čintrestný čin spáchaný, môže i poverený pracovník správcu dane. Bez uvedenia konkrétnych údajov, najmä mien, môže tiež pracovník správcu dane využívať zovšeobecnené informácie pri vedeckej, publikačnej a pedagogickej činnosti.
(9)
Správca dane zodpovedá za vytvorenie podmienok pre zachovávanie mlčanlivosti podľa odseku 1. To sa vzťahuje aj na využívanie a prístup k údajom evidovaným pomocou výpočtovej techniky.
§ 24
Vylúčenie pracovníkov správcu dane
(1)
Pracovník správcu dane je z daňového konania vylúčený, ak so zreteľom na jeho pomer k veci, k daňovým subjektom alebo k ich zástupcom možno mať pochybnosť o jeho nezaujatosti.
(2)
Pracovník správcu dane je z daňového konania vylúčený aj v prípade, že sa v tej istej veci zúčastnil daňového konania ako pracovník orgánu iného stupňa.
(3)
Pracovník správcu dane, daňový subjekt a ďalšie osoby zúčastnené na daňovom konaní sú povinní neodkladne oznámiť príslušnému vedúcemu pracovníkovi správcu dane skutočnosti uvedené v odsekoch 1 a 2 a ďalšie skutočnosti nasvedčujúce o zaujatosti pracovníka správcu dane.
(4)
Pracovník, o ktorého nezaujatosti sú pochybnosti, smie do doby, než bude rozhodnuté o jeho nezaujatosti, vykonať vo veci len nevyhnutné úkony.
(5)
O vylúčení pracovníka z daňového konania rozhodne jeho priamo nadriadený vedúci pracovník, ktorý môže rozhodnúť o vylúčení i z vlastného podnetu. Pri námietke zaujatosti vedúceho pracovníka správcu dane rozhodne o vylúčení vedúci pracovník orgánu najbližšie nadriadeného správcovi dane.
(6)
Proti rozhodnutiu o vylúčení pracovníka podľa odseku 5 nie je prípustné odvolanie.
§ 25
Zastavenie daňového konania
(1)
Ak nie je v tomto zákone alebo osobitnom predpise ustanovené inak, daňové konanie sa zastaví, ak
a)
navrhovateľ vzal späť svoj návrh skôr, ako bolo o ňom rozhodnuté, ak to zákon pripúšťa,
b)
je právnym nástupcom daňového subjektu Slovenská republika,
c)
sa zistí v priebehu konania, že navrhovateľ nie je podľa osobitných predpisov daňovým subjektom,
d)
daňový subjekt zmeškal lehotu, ktorú nemožno ďalej predĺžiť ani odpustiť jej zmeškanie,
e)
bolo vo veci už právoplatne rozhodnuté,
f)
nebola s návrhom a ani dodatočne na výzvu vyrovnaná poplatková povinnosť ustanovená osobitným zákonom.
(2)
Rozhodnutie o zastavení konania podľa odseku 1 písm. b) sa nedoručuje; toto rozhodnutie sa zakladá v spisovom materiáli správcu dane. Rozhodnutie o zastavení daňového konania musí obsahovať odôvodnenie. Proti tomuto rozhodnutiu sa možno odvolať.
§ 26
Predbežná otázka
(1)
Ak sa v daňovom konaní vyskytne otázka, o ktorej už právoplatne rozhodol príslušný orgán, je správca dane takýmto rozhodnutím viazaný. Inak si môže správca dane o takejto otázke urobiť úsudok alebo dať príslušnému orgánu podnet na začatie konania.
(2)
Správca dane si nemôže ako o predbežnej otázke urobiť úsudok o tom, či a kým bol spáchaný trestný čintrestný čin alebo priestupok, alebo o osobnom stave občana, ak je to v pôsobnosti iného orgánu.
§ 27
Predvolanie a predvedenie
(1)
Správca dane predvolá osobu, ktorej osobná účasť v daňovom konaní je nevyhnutná, a v predvolaní súčasne upozorní na právne dôsledky nedostavenia sa. Predvolanie sa doručuje do vlastných rúk.
(2)
V prípade, že sa predvolaný bez ospravedlnenia nedostaví ani po opakovanom predvolaní, môže správca dane požiadať o jeho predvedenie.
(3)
O predvedenie podľa odseku 2 správca dane požiada príslušný útvar Policajného zboru Slovenskej republiky, ktorý je povinný ho predviesť. O predvedenie vojakov v činnej službe alebo príslušníkov ozbrojených zborov požiada správca dane útvar, v ktorom je predvolaný služobne zaradený.
§ 28
Náklady daňového konania
(1)
Ak neustanovuje tento zákon inak, náklady daňového konania hradí príslušný správca dane, s výnimkou exekučných nákladov (§ 72) a nákladov, ktoré vznikli daňovému subjektu.
(2)
Ak sa na výzvu správcu dane zúčastnia na daňovom konaní
a)
svedkovia, patrí im náhrada hotových výdavkov a ušlej mzdy; nárok je treba uplatniť u správcu dane, na ktorého výzvu sa na konaní zúčastnili, súčasne s dokladmi, ktoré preukazujú uplatňovaný nárok, do piatich pracovných dní po výsluchu, inak tento nárok zaniká,
b)
znalci, audítori a tlmočníci, patrí im náhrada hotových výdavkov a odmien, podľa osobitných predpisov,
c)
osoby, s výnimkou daňových subjektov, ktoré majú listiny a iné veci potrebné v daňovom konaní, patrí im náhrada spojená s ich predložením alebo obhliadnutím. Nárok je nevyhnutné uplatniť u správcu dane, na ktorého výzvu sa na konaní zúčastnili, súčasne s dokladmi, ktoré preukazujú uplatňovaný nárok, do piatich pracovných dní od predloženia alebo obhliadnutia, inak tento nárok zaniká,
d)
tretie osoby podľa § 6 ods. 2 písm. d) až g), patrí im náhrada hotových výdavkov; na uplatnenie nároku sa vzťahuje obdobne ustanovenie písmena a).
(3)
O uplatňovaných nárokoch rozhodne príslušný správca dane do pätnástich dní odo dňa ich uplatnenia a v rovnakej lehote poukáže v prospech oprávnených úhradu priznaného nároku. Proti tomuto rozhodnutiu sa možno odvolať.
§ 29
Dokazovanie
(1)
Dokazovanie vykonáva správca dane, ktorý vedie daňové konanie.
(2)
Správca dane dbá, aby skutočnosti rozhodujúce pre správne určenie daňovej povinnosti boli zistené čo najúplnejšie, a nie je pritom viazaný iba návrhmi daňových subjektov.
(3)
Netreba dokazovať skutočnosti všeobecne známe alebo známe správcovi dane z jeho činnosti.
(4)
Ako dôkaz možno použiť všetky prostriedky, ktorými možno zistiť a objasniť skutočnosti rozhodujúce pre správne určenie daňovej povinnosti a ktoré nie sú získané v rozpore so všeobecne záväznými právnymi predpismi. Ide najmä o rôzne podania daňových subjektov (priznania, hlásenia, odpovede na výzvy správcu dane a pod.), o svedecké výpovede, znalecké posudky, verejné listiny, správy o daňových kontrolách, zápisnice o miestnom zisťovaní a obhliadke, povinné záznamy vedené daňovými subjektmi a doklady k nim.
(5)
Ak v daňovom konaní daňový subjekt nesplní svoju dôkaznú povinnosť pri určení výšky dane, môže správca výšku dane s ním dohodnúť. Na túto dohodu sa vzťahuje primerane § 11.
(6)
Ak nesplní daňový subjekt pri dokazovaní ním uvádzaných skutočností niektorú zo svojich zákonných povinností, v dôsledku čoho nemožno daňovú povinnosť správne určiť a daň sa neurčí ani podľa odseku 5, je správca dane pri určovaní daňovej povinnosti oprávnený použiť pomôcky, ktoré má k dispozícii alebo ktoré si zaobstará bez súčinnosti s daňovým subjektom. Takýmito pomôckami môžu byť najmä listiny, výpisy z verejných záznamov, daňové spisy iných daňových subjektov, znalecké posudky, výpovede svedkov v iných daňových veciach, správy a vyjadrenia iných správcov dane, štátnych orgánov a obcí, záujmových združení a vlastné poznatky správcu dane zo zdaňovania dotknutého daňového subjektu, ako aj jemu podobných daňových subjektov.
(7)
Správca dane preukazuje
a)
doručenie vlastných písomností daňovému subjektu,
b)
existenciu skutočností vyvracajúcich vierohodnosť, správnosť alebo úplnosť povinných evidencií alebo záznamov vedených daňovým subjektom.
(8)
Daňový subjekt preukazuje všetky skutočnosti, ktoré je povinný uvádzať v priznaní, hlásení a vyúčtovaní alebo na ktorých preukázanie bol vyzvaný správcom dane v priebehu daňového konania.
§ 30
Rozhodnutie
(1)
V daňovom konaní možno ukladať povinnosť alebo priznávať práva len rozhodnutím. Rozhodnutie je pre adresáta platné, len ak je riadnym spôsobom doručené alebo oznámené, ak tento alebo osobitný predpis neustanovuje inak.
(2)
Rozhodnutie musí obsahovať najmä
a)
označenie orgánu, ktorý rozhodnutie vydal,
b)
číslo konania, prípadne i číslo platobného výmeru, dátum rozhodnutia,
c)
presné označenie osoby, o ktorej právach a povinnostiach sa rozhodovalo,
d)
výrok, ktorý obsahuje rozhodnutie vo veci s uvedením ustanovenia právneho predpisu, podľa ktorého sa rozhodovalo, prípadne lehotu plnenia, rozhodnutie o náhradách konania, a ak ide o peňažné plnenie, aj sumu a číslo účtu príslušnej banky, na ktorý má byť suma zaplatená,
e)
poučenie o mieste, dobe a forme podania opravného prostriedku s upozornením na prípadné vylúčenie odkladného účinku,
f)
vlastnoručný podpis povereného pracovníka správcu dane s uvedením mena, priezviska a funkcie a odtlačok úradnej pečiatky so štátnym znakom.
(3)
Rozhodnutie obsahuje odôvodnenie, ak tak ustanovuje tento zákon. V odôvodnení sa uvedie, ktoré skutočnosti boli podkladom rozhodnutia, aké úvahy ovplyvnili hodnotenie dôkazov a použitie právnych predpisov, na základe ktorých sa rozhodovalo.
(4)
Ak chýba v rozhodnutí poučenie o opravných prostriedkoch alebo v poučení bolo nesprávne uvedené poučenie, že proti rozhodnutiu nie je možné podať opravný prostriedok, uzná správca dane opravný prostriedok podaný do šiestich mesiacov po doručení rozhodnutia, za včas podaný.
(5)
Ak je v rozhodnutí určená pre podanie opravného prostriedku lehota dlhšia ako v tomto zákone, platí lehota uvedená v rozhodnutí.
(6)
Rozhodnutie, ktorým správca dane určuje výšku dane, oznámi správca dane daňovému subjektu formou platobného alebo dodatočného platobného výmeru alebo predpisovým zoznamom.
(7)
Rozhodnutie, ktorým sa daň vyrubuje odchylne od priznania, hlásenia, dohody alebo iného oznámenia, musí obsahovať odôvodnenie.
(8)
Rozhodnutie o riadnych alebo mimoriadnych opravných prostriedkoch musí obsahovať odôvodnenie. Odôvodnenie nie je potrebné, ak sa navrhovateľovi vyhovuje v plnom rozsahu.
(9)
Doručené rozhodnutie, proti ktorému nemožno uplatniť riadny opravný prostriedok, je právoplatné.
(10)
Rozhodnutie je vykonateľné, ak proti nemu nemožno podať riadne opravné prostriedky alebo ak ich podanie nemá odkladný účinok a ak uplynula zároveň lehota plnenia.
DRUHÁ ČASŤ
PRÍPRAVNÉ KONANIE
§ 31
Registračná a oznamovacia povinnosť daňových subjektov
(1)
Právnická alebo fyzická osoba, ktorá vykonáva podnikateľskú9) alebo inú zárobkovú činnosť10) na území Slovenskej republiky, je povinná do 30 dní sa registrovať u miestne príslušného správcu dane. Táto lehota začne plynúť nasledujúci deň po dni nadobudnutia právoplatnosti povolenia alebo oprávnenia alebo po dni začatia činnosti.
(2)
Ak začne daňovník vykonávať činnosť alebo poberať príjmy podliehajúce dani, je povinný oznámiť túto skutočnosť správcovi dane do tridsiatich dní.
(3)
Daňovník je povinný ďalej oznámiť správcovi dane do tridsiatich dní zriadenie prevádzkárne a jej umiestnenie na území Slovenskej republiky. Tridsať dní pred zrušením tejto prevádzkárne oznámi túto skutočnosť správcovi dane.
(4)
Platiteľ dane je povinný registrovať sa u správcu dane najneskôr do pätnástich dní od vzniku povinnosti zrážať daň alebo preddavky na ňu, alebo daň vyberať, ak osobitný predpis neustanovuje inak.
(5)
Registračnú povinnosť nemá daňový subjekt, ktorý má len náhodnú alebo jednorazovú daňovú povinnosť alebo u ktorého je predmetom zdanenia len nehnuteľnosť, ak nemá registračnú povinnosť pri inej dani. Registračná povinnosť sa ďalej nevzťahuje na daňovníkov, ktorí majú výhradne príjmy zo závislej činnosti a príjmy, z ktorých je daň vyberaná osobitnou sadzbou dane.
(6)
Pri plnení svojej registračnej alebo oznamovacej povinnosti je daňový subjekt povinný oznámiť svoje plné meno alebo názov, trvalý pobyt, miesto podnikania alebo sídlo, rodné číslo alebo identifikačné číslo organizácie, ako i údaje osvedčujúce povolenie alebo oprávnenie podľa odseku 1. Ak ide o právnickú osobu alebo fyzickú osobu, ktorá je podnikateľom, tiež čísla účtov v bankách, na ktorých sú sústredené peňažné prostriedky z jej podnikateľskej činnosti. Ďalej uvedie údaje potrebné na určenie miestnej príslušnosti správcu dane, druhov daní, ktoré u neho prichádzajú do úvahy, ako aj svoje organizačné jednotky. Právnická osoba uvedie tiež svoj štatutárny orgán a prípadne osoby, ktoré sú okrem tohto orgánu za ňu v daňových veciach oprávnené rokovať. Ak ide o daňový subjekt so sídlom v cudzine, uvedie vždy svojho splnomocnenca v tuzemsku pre doručovanie. Ak je so začatím činnosti spojená i povinnosť platiť preddavky na daň, uvedie údaje potrebné pre určenie týchto preddavkov.
(7)
Ak dôjde k zmenám skutočností uvedených v odsekoch 1 a 6, najmä ak zanikne jeho daňová povinnosť pri niektorej dani, je daňový subjekt povinný ich oznámiť správcovi dane do pätnástich dní odo dňa, kedy vznikli.
(8)
Ak je daňovým subjektom osoba so sídlom alebo bydliskom v cudzine, ktorá nemá na území Slovenskej republiky prevádzkáreň, ani nehnuteľný majetok, je povinná sa zaregistrovať najneskôr v deň začatia dani podliehajúcej činnosti.
(9)
Registrácia alebo oznámenie podľa tohto zákona sa predkladá správcovi dane dvojmo na tlačive vydanom ministerstvom. Na registračnom tlačive musí daňový subjekt vyhlásiť, že ide o jeho prvú daňovú registráciu, alebo uviesť, či bol už niekedy daňovo registrovaný, a ak áno, kedy, u ktorého správcu dane, pridelené daňové identifikačné číslo, meno alebo názov, pod akým bol registrovaný a či bola registrácia odobratá alebo zrušená a dôvody, pre ktoré sa tak stalo. Ministerstvo a ústredné riaditeľstvo môže rozšíriť údaje požadované pri registrácii na registračnom tlačive, ak pôjde o údaje nevyhnutné pre riadnu správu jednotlivých daní.
(10)
Správca dane preverí údaje oznámené daňovým subjektom pri registrácii a v prípade pochybností o ich správnosti alebo úplnosti vyzve daňový subjekt, aby údaje bližšie vysvetlil, zmenil alebo doplnil, a zároveň určí lehotu, v ktorej je daňový subjekt povinný na výzvu odpovedať. Ak dodrží daňový subjekt túto lehotu, považuje sa za dodržanú i lehota uvedená v odseku 1, ak inak k porušeniu lehoty uvedenej v odseku 1 nedošlo.
(11)
Správca dane pridelí zaregistrovanému daňovému subjektu daňové identifikačné číslo a o vykonanej registrácii mu vydá osvedčenie. Toto číslo je daňový subjekt povinný uvádzať na všetkých daňových dokladoch (napr. na faktúrach, dobropisoch, vrubopisoch, pokladničných dokladoch a dodacích listoch), ktoré bude vydávať, a tiež pri styku so správcom dane. Pri zmenách skutočností uvedených v osvedčení, je daňový subjekt povinný predložiť osvedčenie o registrácii súčasne s oznámením týchto zmien podľa odseku 7. Na tomto osvedčení správca dane vyznačí vykonané zmeny.
(12)
Ak nesplní daňový subjekt svoju registračnú alebo oznamovaciu povinnosť, urobí tak správca dane z úradnej moci neodkladne, po zistení skutočností odôvodňujúcich takýto postup.
(13)
Ak nesplní daňový subjekt svoju povinnosť podľa odseku 7, vykoná správca dane príslušné zmeny v registrácii alebo registráciu zruší, hneď ako zistí rozhodujúce skutočnosti.
(14)
Správca dane vedie i evidenciu nezaregistrovaných daňových subjektov a subjektov, o ktorých možno predpokladať, že sa stanú daňovými subjektmi. Táto evidencia slúži výlučne správcovi dane pre účely zdanenia a okrem oprávnených pracovníkov správcu dane nemôže do nej nikto nazrieť, ani z nej poskytovať akékoľvek informácie, pričom nie sú dotknuté ustanovenia § 23 ods. 3 a 5.
(15)
Ak je správcom dane obec, môže podľa miestnych podmienok tu ustanovenú registračnú povinnosť daňových subjektov vhodne obmedziť (okruh daňových subjektov, okruh nimi uvádzaných skutočností).
(16)
Ustanovenia odsekov 1 až 13 sa nepoužijú, ak tento zákon alebo osobitný predpis ustanovujú inak.
§ 32
Súčinnosť tretích osôb
(1)
Súdy, iné štátne orgány a notári v prípadoch, kedy predmet konania pred nimi podlieha dani podľa osobitných predpisov, sú povinní oznamovať správcovi dane údaje potrebné pre vyrubenie a vymáhanie dane.
(2)
Štátne kontrolné orgány sú povinné oznamovať správcom dane výsledky kontrol, ak majú vzťah k daňovým povinnostiam.
(3)
Štátne a iné orgány a právnické osoby, ktoré z úradnej moci alebo vzhľadom na predmet svojej činnosti vedú evidenciu osôb a ich majetku, sú povinné na výzvu správcu dane oznámiť údaje potrebné na vyrubenie a vymáhanie daní.
(4)
Osoby, ktoré majú listiny a iné veci, ktoré môžu byť dôkazným prostriedkom pri správe daní, sú povinné na výzvu správcu dane listiny a iné veci vydať alebo zapožičať.
(5)
Právnické a fyzické osoby, ktoré vykonávajú platby fyzickým osobám, a z týchto platieb nezrážajú daň, sú povinné uskutočnené platby oznamovať miestne príslušnému správcovi dane. V oznámení sa uvedie meno a trvalý pobyt fyzickej osoby, vyplatená suma a dôvod platby. Oznámenie sa zašle vždy do tridsiatich dní po uplynutí kalendárneho polroka.
(6)
Banky a iné peňažné ústavy sú povinné oznamovať na písomnú žiadosť správcu dane čísla bankových účtov, ich vlastníkov, stavy účtov a ich zmeny, údaje o pôžičkách, úveroch a úsporných vkladoch.11)
(7)
Na výzvu správcu dane sú mu pošty povinné oznamovať najmä totožnosť osôb, ktoré majú prenajaté poštové priehradky, a údaje o počte tam došlých zásielok a o ich odosielateľoch, úhrn súm dochádzajúcich daňovníkovi poštou alebo do jeho poštovej priehradky, totožnosť prijímateľa zásielok poste restante alebo umožniť správcovi dane tieto údaje získať na pošte a správnosť údajov oznámených poštou na mieste preveriť.
(8)
Orgány spojov sú povinné oznamovať správcovi dane na jeho výzvu totožnosť užívateľov telefónnych, ďalekopisných a telefaxových staníc, ktoré nie sú uvedené vo verejne dostupných zoznamoch.
(9)
Poisťovne sú povinné oznamovať správcom dane výplaty poistných plnení, ktoré nahrádzajú príjem alebo výnos, do tridsiatich dní odo dňa plnenia.
(10)
Vydavatelia tlače sú povinní oznámiť správcovi dane na jeho výzvu meno podávateľa inzerátu uverejneného pod značkou.
(11)
Verejní prepravcovia sú na výzvu správcu dane povinní mu oznamovať najmä odosielateľov a adresátov a skutočných príjemcov nimi prepravovaných nákladov, ako i údaje o dobe prepravy, množstve prepravovaného tovaru a charaktere zásielky.
§ 33
Postup pri ukončení činnosti
(1)
Správca dane pri zistení, že daňový subjekt prestal vykonávať činnosť alebo poberať príjmy podliehajúce dani, urobí opatrenia potrebné na urýchlené určenie dane a na vybranie nedoplatkov na všetkých daniach za celú dobu jeho činnosti, za ktorú plynuli príjmy podliehajúce zdaneniu.
(2)
Daňový subjekt zapísaný v obchodnom registri je povinný predložiť, súčasne so žiadosťou o výmaz z obchodného registra, písomný súhlas správcu dane. Povinnosť žiadať o písomný súhlas správcu dane s ukončením činnosti majú aj ostatné daňové subjekty.
§ 34
Vyhľadávacia činnosť
(1)
Správca dane je oprávnený overovať úplnosť evidencie alebo registrácie daňových subjektov a zisťovať tiež všetky údaje týkajúce sa ich príjmov, majetkových pomerov a ďalších skutočností rozhodujúcich pre správne vyrubenie a vymáhanie dane.
(2)
Pri tejto činnosti má správca dane rovnaké oprávnenia ako pri miestnom zisťovaní a daňovej kontrole.
(3)
Vyhľadávacia činnosť môže byť vykonávaná i bez priamej súčinnosti s daňovým subjektom.
§ 35
Pokuty
(1)
Tomu, kto nesplnil v určenej lehote povinnosť nepeňažnej povahy vyplývajúcu z tohto zákona alebo z osobitného predpisu alebo uloženú rozhodnutím podľa tohto zákona, môže správca dane opakovane uložiť pokutu do výšky 2 000 000 Kčs. Opakovane možno uložiť pokutu, ak uloženie pokuty neviedlo k náprave a protiprávny stav trvá.
(2)
Pri ukladaní pokút sa prihliada najmä na závažnosť, dobu trvania a následky protiprávneho konania.
(3)
Proti rozhodnutiu o uložení pokuty sa možno odvolať. Odvolanie má odkladný účinok.
(4)
Pokuta sa neuloží, ak sa zvýši daň podľa § 67.
(5)
V konaní o uložení pokuty sa postupuje podľa tohto zákona.
(6)
Pokutu nemožno uložiť, ak uplynuli tri roky od konca roka, v ktorom došlo ku konaniu zakladajúcemu právo na uloženie pokuty. Právo vymáhať vyrubenú pokutu sa premlčuje po piatich rokoch od vykonateľnosti rozhodnutia.
§ 36
Pozastavenie činnosti
(1)
Ak dochádza u daňového subjektu k opakovanému porušeniu povinnosti nepeňažnej povahy, za ktorú už bola uložená pokuta podľa § 35, a nedošlo pri tom ani dodatočne k splneniu tejto povinnosti, môže správca dane pozastaviť daňovému subjektu činnosť, ktorej výsledky sú predmetom zdanenia a ktorých sa porušenie týka, až na dobu tridsiatich dní.
(2)
Pozastavanie činnosti možno uplatniť len vtedy, ak neplnenie povinnosti daňovým subjektom sťažuje jeho registráciu alebo zistenie skutočností rozhodujúcich pre správne a úplné určenie dane.
(3)
Správca dane vyzve daňový subjekt na dodatočné splnenie jeho povinnosti a určí mu na to primeranú lehotu. Vo výzve ho súčasne upozorní na možnosť pozastavenia činnosti. Proti tejto výzve sa možno odvolať do ôsmich dní od jej doručenia. Podané odvolanie nemá odkladný účinok.
(4)
Ak daňový subjekt nesplní povinnosť ani v lehote určenej vo výzve podľa odseku 3, môže správca dane vydať rozhodnutie o pozastavení činnosti daňového subjektu. Súčasťou rozhodnutia musí byť i jeho odôvodnenie a spôsob naloženia s vecami podliehajúcimi skaze, ak sú zahrnuté v tej časti hospodárskych prostriedkov subjektu dane, voči ktorej je pozastavenie činnosti uplatnené, a presné vymedzenie doby, odkedy a na ako dlho sa toto opatrenie uplatní. Proti tomuto rozhodnutiu nie sú prípustné opravné prostriedky.
(5)
Pozastavenie činnosti sa uskutoční tak, že v rozhodnutí uvedený hmotný majetok sa za policajnej spolupráce uzavrie, uzamkne a zabezpečí úradným uzáverom. Daňový subjekt, u ktorého došlo k pozastaveniu činnosti, je povinný odovzdať správcovi dane do úschovy všetky kľúče od takto uzavretých hospodárskych prostriedkov po dobu, po ktorú pozastavanie činnosti trvá.
(6)
Ak je to možné a vhodné, môže okrem toho, správca dane zabezpečiť uzavreté a uzamknuté hospodárske prostriedky vlastným zámkom.
(7)
O priebehu uplatnenia pozastavenia činnosti na mieste sa spíše zápisnica.
(8)
Od okamihu, kedy bol majetok zabezpečený úradným uzáverom, možno s uzavretým hmotným majetkom akokoľvek manipulovať alebo do neho vstupovať len so súhlasom správcu dane a v jeho prítomnosti.
(9)
Prípadné straty a škody, ktoré vzniknú daňovému subjektu z pozastavenia činnosti, vrátane ušlého zisku, znáša daňový subjekt.
§ 37
Záznamová povinnosť
(1)
Správca dane môže uložiť daňovému subjektu, aby okrem evidencie ustanovenej všeobecne záväzným právnym predpisom viedol osobitné záznamy potrebné pre správne určenie dane.
(2)
Povinnosť viesť záznamy ukladá správca dane rozhodnutím, proti ktorému sa nemožno odvolať. Súčasťou rozhodnutia musí byť presné určenie zaznamenávaných údajov, ich členenie a usporiadanie, vrátane nadväznosti na doklady, z ktorých sa záznam vedie.
(3)
Daňovník, ktorý je povinný platiť preddavky na daň, vedie záznam s prehľadom údajov potrebných pre určenie dane a v lehote určenej pre platenie preddavkov predkladá správcovi dane prehľad potrebných ukazovateľov.
(4)
Daňovník, ktorý uplatňuje výdavky percentom z príjmov podľa osobitného predpisu, je povinný vždy viesť evidenciu príjmov a evidenciu hnuteľného a nehnuteľného majetku.
(5)
Správca dane je oprávnený kontrolovať aj v priebehu zdaňovacieho obdobia plnenie záznamovej povinnosti a ukladať rozhodnutím povinnosť odstránenia chýb. Proti tomuto rozhodnutiu sa nemožno odvolať.
(6)
Záznamy a doklady k nim sa vzťahujúce, je daňový subjekt povinný uchovávať po dobu, v ktorej zanikne právo daň vyrubiť alebo dodatočne vyrubiť (§ 45).
TRETIA ČASŤ
VYRUBOVACIE KONANIE
§ 38
Daňové priznanie a hlásenie
(1)
Daňové priznanie alebo hlásenie je povinný podať každý, komu vzniká v súlade s týmto zákonom alebo s osobitným predpisom daňová povinnosť, alebo ten, koho na to správca dane vyzve.
(2)
Daňové priznanie alebo hlásenie možno účinne podať len na tlačive vydanom ministerstvom. Súčasťou daňového priznania alebo hlásenia sú i prílohy označené v príslušnom tlačive. Pri dovoze plní funkciu daňového priznania písomný návrh na colné konanie alebo iný doklad potvrdzujúci prepustenie tovaru.
(3)
Daňové priznanie alebo hlásenie sa podáva najneskôr do 31. marca roku nasledujúceho po uplynutí zdaňovacieho obdobia, ak tento zákon alebo osobitný predpis neustanovuje inak.
(4)
Ak je zdaňovacie obdobie kratšie ako jeden rok, podáva sa daňové priznanie alebo hlásenie do pätnástich dní po jeho uplynutí. Ak nevznikne v zdaňovacom období daňová povinnosť, oznámi túto skutočnosť daňový subjekt správcovi dane v rovnakej lehote. Túto lehotu nemožno predĺžiť.
(5)
Ak sa daňová povinnosť plní pri prechode štátnych hraníc, je daňový subjekt povinný súčasne predložiť daňové priznanie.
(6)
Správca dane môže na žiadosť daňovníka alebo daňového poradcu alebo i z vlastného podnetu predĺžiť lehotu pre podanie daňového priznania najviac o tri mesiace. Proti rozhodnutiu o predĺžení lehoty sa nemožno odvolať.
(7)
Ak daňovník zomrie, je povinný podať daňové priznanie za príslušnú časť roka jeho právny nástupca. Ak je právnych nástupcov viac, podá priznanie ktorýkoľvek z nich. Ak sa nedohodnú, ktorý z nich priznanie podá, určí ho správca dane. Ak je právnym nástupcom Slovenská republika, daňové priznanie nepodáva. Ak nie je známy právny nástupca, podá priznanie zástupca ustanovený správcom dane. Priznanie sa podáva do troch mesiacov po úmrtí daňovníka alebo po ustanovení zástupcu, pričom správca dane môže túto lehotu na žiadosť predĺžiť.
(8)
Ak daňovník pred svojím úmrtím nepodal daňové priznanie za predchádzajúce zdaňovacie obdobie, ak mal povinnosť podať daňové priznanie a daň nebola vyrubená, je právny nástupca, s výnimkou právneho nástupníctva Slovenskej republiky, povinný podať priznanie za zomretého daňovníka do troch mesiacov po úmrtí daňovníka. Správca dane môže túto lehotu zo závažných dôvodov na žiadosť predĺžiť.
(9)
Ak zanikne daňovník bez vykonania likvidácie, je jeho právny nástupca alebo orgán, ktorý o zrušení rozhodol, povinný podať do konca nasledujúceho mesiaca od jeho zániku priznanie za uplynulú časť zdaňovacieho obdobia. Správca dane môže túto lehotu v odôvodnených prípadoch predĺžiť až na tri mesiace.
(10)
V prípade likvidácie trvá daňová povinnosť i povinnosť podávať každoročne priznanie až do skončenia likvidácie. Ku dňu ukončenia činnosti vykoná daňovník účtovnú závierku a najneskôr do konca nasledujúceho mesiaca podá daňové priznanie a vyrovná daňovú povinnosť. Po skončení likvidácie je likvidátor povinný podať do konca nasledujúceho mesiaca priznanie za uplynulú časť zdaňovacieho obdobia a v priznaní uviesť tiež likvidačný prebytok.
(11)
Pri zrušení trvalej prevádzkárne na území Slovenskej republiky sú subjekty so sídlom v cudzine povinné podať priznanie najneskôr do konca nasledujúceho mesiaca za uplynulú časť roka.
(12)
Pri zániku daňovníka sa nesmie jeho majetok rozdeliť medzi zakladateľa alebo medzi spoločníkov pred zaplatením dane.
(13)
V prípadoch uvedených v odsekoch 7 až 11 je daňová povinnosť splatná v lehote pre podanie daňového priznania.
(14)
Daňový subjekt je povinný v daňovom priznaní alebo hlásení daň si sám vypočítať a uviesť tiež prípadné výnimky, oslobodenie, zvýhodnenie, úľavy, odpočty a vyčísliť ich výšku.
(15)
Skutočnosti rozhodujúce pre vyrubenie dane sa posudzujú pre každé zdaňovacie obdobie samostatne.
§ 39
Opravné a dodatočné daňové priznanie alebo hlásenie
(1)
Pred uplynutím lehoty na podanie daňového priznania alebo hlásenia môže daňový subjekt podať opravné priznanie alebo hlásenie. Pre vyrubovacie konanie sa použije opravné priznanie alebo hlásenie a na predchádzajúce priznanie alebo hlásenie sa neprihliada.
(2)
Ak zistí daňový subjekt, že jeho daňová povinnosť má byť vyššia, ako bola uvedená v daňovom priznaní alebo hlásení alebo správcom dane vyrubená, je povinný predložiť do konca mesiaca nasledujúceho po tomto zistení dodatočné priznanie alebo hlásenie. V rovnakej lehote je dodatočne vyrubená daň splatná.
(3)
Dodatočné priznanie alebo hlásenie nie je prípustné, ak bol pred jeho podaním urobený správcom dane úkon smerujúci k preskúmaniu správnosti daňovej povinnosti za obdobie, ktorého by sa dodatočné priznanie alebo hlásenie týkalo.
(4)
Opravné alebo dodatočné daňové priznanie alebo hlásenie sa podáva na tlačive, ktoré musí byť označené ako opravné alebo dodatočné. V tomto daňovom priznaní alebo hlásení sa vyznačia rozdiely oproti pôvodne podanému daňovému priznaniu alebo hláseniu.
§ 40
Majetkové priznanie
(1)
Fyzické osoby, ktoré majú v Slovenskej republike trvalý pobyt alebo sa tu obvykle zdržujú,3) a právnické osoby zaoberajúce sa podnikateľskou činnosťou so sídlom na území Slovenskej republiky podávajú majetkové priznanie s uvedením majetku, ktorý vlastnia v tuzemsku i v cudzine.
(2)
Fyzické osoby, ktoré nemajú v Slovenskej republike trvalý pobyt ani sa tu obvykle nezdržujú, a právnické osoby so sídlom v cudzine podávajú majetkové priznanie s uvedením nehnuteľného majetku, ktorý vlastnia v Slovenskej republike.
(3)
Majetkové priznanie sa podáva vždy do 31. mája podľa stavu k 1. januáru roka, v ktorom sa priznanie podáva. Prvýkrát sa priznanie podáva v roku 1993, ďalej v roku 1995 a potom vždy po troch rokoch. Priznanie sa podáva správcovi dane miestne príslušnému k správe dane z príjmov.
(4)
Na základe majetkového priznania osôb zistí správca dane prírastky majetku v jednotlivých rokoch.
(5)
Majektové priznanie musí menovite obsahovať
a)
všetok nehnuteľný majetok,
b)
hnuteľné veci,
c)
majetkové práva a iné majetkové hodnoty.
(6)
Majetok uvedený v odseku 5 písm. a) sa neoceňuje a majetok uvedený v odseku 5 písm. b) a c) si daňový subjekt pre tieto účely ocení cenou obvyklou. Majetok uvedený v odseku 5 písm. a) sa v priznaní uvedie vždy a majetok uvedený v odseku 5 písm. b) a c) len vtedy, ak jeho súhrnná hodnota je vyššia ako 1 000 000 Kčs.
(7)
Majetok v bezpodielovom spoluvlastníctve manželov sa pre tieto účely delí rovnakým dielom, ak nebolo dohodou manželov určené inak.
(8)
Na výzvu správcu dane sú povinné osoby uvedené v odsekoch 1 a 2 preukázať, či boli majetkové prírastky obstarané zo zdanených príjmov. Táto povinnosť sa vzťahuje i na majetok, ktorý síce ku dňu rozhodujúcemu pre podanie majetkového priznania už predkladateľ nevlastnil, ale ho nadobudol v období od predchádzajúceho majetkového priznania.
(9)
Zistené majetkové prírastky, pri ktorých nebolo preukázané ich obstaranie zo zdanených prostriedkov, využije správca dane na dodatočné overenie správnosti zdanenia za dobu, kedy k použitiu nezdanených prostriedkov došlo, a podľa pomôcok daň dodatočne vyrubí.
(10)
Z majetkových prírastkov, pri ktorých zdanenie nebolo preukázané, správca dane vyrubí daň z príjmov. Časť majetkového prírastku, ktorá vyplynula iba zo zmeny cenových predpisov, prípadne zmeny všeobecnej ceny, nepodlieha dani.
(11)
Právo dodatočne vyrubiť daň na základe majetkového priznania zaniká po dvadsiatich rokoch počínajúc rokom nasledujúcim po roku, v ktorom povinnosť podať majetkové priznanie vznikla.
(12)
Správca dane má právo preveriť správnosť a úplnosť údajov uvedených v majetkovom priznaní. Na túto kontrolu sa vzťahuje primerane § 15.
(13)
Ministerstvo ustanoví všeobecne záväzným právnym predpisom, ktorý majetok sa v majetkovom priznaní neuvádza.
§ 41
Vytýkacie konanie
(1)
Ak vzniknú pochybnosti o správnosti, pravdivosti alebo úplnosti podaného priznania alebo hlásenia a dokladov predložených daňovníkom alebo o pravdivosti údajov v nich uvedených, oznámi správca dane tieto pochybnosti daňovníkovi a vyzve ho, aby sa k nim vyjadril, najmä aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvetlil a nepravdivé údaje opravil alebo pravdivosť údajov riadne preukázal.
(2)
Vo výzve daňovníkovi určí správca dane primeranú lehotu na vyjadrenie, ktorá nesmie byť kratšia ako pätnásť dní, a poučí ho o následkoch spojených s neodstránením pochybností alebo nedodržaním určenej lehoty.
§ 42
Určenie dane v prípade nepodania daňového priznania alebo hlásenia
Ak nebolo podané daňavé priznanie alebo hlásenie včas, a to ani po výzve správcu dane alebo neboli na výzvu v určenej lehote odstránené chyby, je správca dane oprávnený zistiť základ dane a určiť daň podľa pomôcok, ktoré má k dispozícii alebo ktoré si sám zaobstará, a to i bez súčinnosti s daňovým subjektom.
§ 43
Zákaz prenosu daňovej povinnosti
Dohody uzavreté s tým, že daňovú povinnosť znáša miesto daňového subjektu úplne alebo čiastočne iná osoba, nie sú pre daňové konanie právne účinné, ak neustanovuje tento zákon alebo osobitný predpis inak.
§ 44
Vyrubenie dane a jej doplatku
(1)
Podľa výsledkov vyrubovacieho konania určí správca daň, ktorá má byť daňovému subjektu vyrubená.
(2)
Ak sa vyrubená daň odchyľuje od dane uvedenej v daňovom priznaní alebo hlásení alebo od dane, ktorú daňový subjekt v daňovom konaní uznal, musí byť zo spisového materiálu zrejmé, podľa akých pomôcok alebo na podklade čoho správca dane vyrubil daň odchylne, ako i dôvody tohto rozdielu. Obdobne musí byť zo spisového materiálu zrejmé, ako bol zistený daňový základ a určená daň stanovená, ak sa tak stalo bez priznania alebo hlásenia daňového subjektu.
(3)
Ak správca dane vyrubí daň podľa pomôcok, ktoré má k dispozícii alebo ktoré si zaobstaral, prihliadne tiež na zistené okolnosti, z ktorých vyplývajú výhody pre daňovníka, i keď ním neboli v konaní uplatnené.
(4)
O určenom základe dane a vyrubenej dani vyrozumie správca dane daňový subjekt platobným výmerom alebo predpisovým zoznamom, ak neustanovuje tento zákon alebo osobitný predpis inak.
(5)
Ak sa neodchyľuje vyrubená daň od dane uvedenej v daňovom priznaní alebo hlásení, nemusí správca dane oznámiť daňovému subjektu výsledok vyrubenia, ak o to daňový subjekt výslovne nepožiada s uvedením dôvodu. V tomto prípade sa za deň vyrubenia považuje posledný deň lehoty pre podanie daňového priznania alebo hlásenia, a ak bolo daňové priznanie alebo hlásenie podané oneskorene, deň, kedy ho správca dane obdržal. Deň vyrubenia je dňom doručenia a príjemcom je daňový subjekt. Vzťahuje sa to i na dodatočné priznanie alebo hlásenie. Odvolacia lehota je pätnásť dní.
(6)
Platobným výmerom sa oznamuje výška vyrubenej dane i v prípadoch, keď daň má byť podľa osobitných predpisov zaplatená bez podania daňového priznania alebo hlásenia, ale daňový subjekt túto povinnosť nesplnil.
(7)
Ak zistí správca dane, že vyrubená daň je nižšia, ako mala byť vyrubená, vyrubí takto zistený rozdiel dodatočným platobným výmerom.
(8)
V odvolaní proti dodatočnému platobnému výmeru možno napadnúť len ním dodatočne vyrubený rozdiel dane.
(9)
Tlačivá platobných výmerov, predpisových zoznamov a vyhlášok k nim vydá ministerstvo a ústredné riaditeľstvo.
§ 45
Zánik práva vyrubit daň
(1)
Ak tento zákon alebo osobitný predpis neustanovuje inak, nemožno vyrubiť daň ani jej doplatok alebo priznať nárok na daňový odpočet po uplynutí troch rokov od konca roku, v ktorom vznikla povinnosť podať daňové priznanie alebo hlásenie, alebo v ňom vznikla daňová povinnosť, bez toho, aby tu súčasne bola povinnosť daňové priznanie alebo hlásenie podať.
(2)
Ak bol pred uplynutím tejto lehoty vykonaný úkon smerujúci na vyrubenie dane alebo jej doplatku, plynie trojročná lehota znovu od konca roka, v ktorom bol daňový subjekt o tomto úkone vyrozumený. Vyrubiť a dodatočne vyrubiť daň však je možné najneskôr do desiatich rokov od konca zdaňovacieho obdobia, v ktorom vznikla povinnosť podať daňové priznanie alebo hlásenie, alebo v ktorom vznikla daňová povinnosť bez súčasnej povinnosti podať daňové priznanie alebo hlásenie.
ŠTVRTÁ ČASŤ
RIADNE OPRAVNÉ PROSTRIEDKY
§ 46
Odvolanie
(1)
Proti určeniu dane správcom dane a proti iným rozhodnutiam, pre ktoré je to zákonom ustanovené, sa účastník konania môže odvolať.
(2)
Proti rozhodnutiam, najmä proti výzvam podľa § 41, ktoré predchádzali určeniu dane, sa nemožno odvolať ani uplatniť mimoriadny opravný prostriedok.
(3)
Odvolanie sa podáva písomne alebo ústne do zápisnice u správcu dane, ktorého rozhodnutie je odvolaním napadnuté.
(4)
Odvolanie musí obsahovať
a)
presné označenie správcu dane,
b)
presné označenie odvolávajúceho sa,
c)
číslo konania, prípadne číslo platobného výmeru, proti ktorému odvolanie smeruje,
d)
uvedenie rozporu s právnymi predpismi, skutkovým stavom alebo inými dôvodmi, ktoré preukazujú nesprávnosť alebo nezákonnosť napadnutého rozhodnutia,
e)
návrh dôkazných prostriedkov k tvrdeniam uvedeným v odvolaní, ak sa v odvolaní nenamieta len rozpor s právnymi predpismi,
f)
navrhované zmeny alebo zrušenie napadnutého rozhodnutia.
(5)
Odvolanie možno podať do tridsiatich dní odo dňa doručenia rozhodnutia, proti ktorému odvolanie smeruje, ak nie je v tomto zákone ustanovené inak. Ak neobsahuje podané odvolanie zákonom predpísané náležitosti, vyzve správca dane odvolávajúceho sa na jeho doplnenie s poučením, v akom smere musí byť doplnené, a o následkoch nevyhovenia výzve a určí na to primeranú lehotu, najmenej pätnásť dní. Ak vyhovie odvolávajúci sa tejto výzve v plnom rozsahu, považuje sa odvolanie za včas a riadne podané. Ak nevyhovie odvolávajúci sa výzve, správca dane odvolacie konanie zastaví. Proti rozhodnutiu o zastavení konania je odvolanie prípustné.
(6)
Ak nemôže správca dane posúdiť všetky údaje odvolania na základe výsledkov už vykonaného konania, konanie doplní.
(7)
Do doby, pokiaľ nie je o odvolaní rozhodnuté, môže odvolávajúci sa údaje svojho odvolania doplňovať a pozmenovať.
(8)
Ak odvolávajúci vezme svoje odvolanie späť, nemôže podať v tej istej veci odvolanie nové, i keď by ešte odvolacia lehota neuplynula. Oznámenie o späťvzatí odvolania musí byť podané písomne alebo ústne do zápisnice. Ak sú v dobe od podania odvolania do jeho späťvzatia vykonané správcom dane v konaní úkony, späťvzatím sa nezrušujú a možno ich využiť v ďalšom konaní.
(9)
Odvolanie nemá odkladný účinok, ak neustanoví tento zákon inak.
(10)
Odvolanie je neprípustné, ak smeruje len proti odôvodneniu rozhodnutia, bez toho, aby súčasne bol napadnutý jeho výrok.
§ 47
Postup správcu dane
(1)
Správca dane, ktorého rozhodnutie je odvolaním napadnuté, môže rozhodnúť o odvolaní sám, ak mu v plnom rozsahu vyhovie. Proti tomuto rozhodnutiu sa nemožno odvolať. Správca dane môže rozhodnúť o odvolaní i v prípade, že mu vyhovie iba čiastočne. Proti takémuto rozhodnutiu je odvolanie prípustné.
(2)
Rozhodnutie podľa odseku 1 musí obsahovať odôvodnenie, ak sa v ňom nevyhovuje odvolaniu v plnom rozsahu. V odôvodnení sa musí správca dane vysporiadať so všetkými námietkami uvedenými v odvolaní.
(3)
Ak správca dane o odvolaní podľa odsekov 1 a 2 nerozhodne sám, postúpi odvolanie spolu s výsledkami doplneného konania, s úplným spisovým materiálom a s predkladacou správou na rozhodnutie odvolaciemu orgánu.
(4)
Predkladacia správa musí obsahovať najmä tieto údaje
a)
či nejde o odvolanie neprípustné, oneskorené alebo podané nepríslušnou osobou,
b)
zhrnutie výsledkov doplneného konania,
c)
stanovisko ku všetkým dôvodom odvolania,
d)
návrh na výrok rozhodnutia o odvolaní.
(5)
Správca dane odvolanie zamietne, ak
a)
smeruje proti rozhodnutiu, proti ktorému je odvolanie neprípustné,
b)
je podané po určenej lehote,
c)
je podané osobou na to nepríslušnou.
(6)
Správca dane nevydáva rozhodnutie o zamietnutí odvolania podľa odseku 5.
§ 48
Postup odvolacieho orgánu
(1)
Ak neustanovuje osobitný predpis inak, je odvolacím orgánom orgán najbližšie vyššieho stupňa nadriadený správcovi dane, ktorý napadnuté rozhodnutie vydal.
(2)
Odvolací orgán preskúma odvolaním napadnuté rozhodnutie vždy v rozsahu požadovanom v odvolaní. Ak vyjdú pri preskúmavaní najavo skutkové, či právne okolnosti odvolávajúcim sa neuplatnené, ktoré majú podstatný vplyv na výrok rozhodnutia, možno na ne pri rozhodovaní prihliadnuť. Pritom nie je odvolací orgán viazaný len návrhmi odvolávajúceho sa a môže zmeniť rozhodnutie odvolaním napadnuté i v neprospech odvolávajúceho sa. V rámci odvolacieho konania môže odvolací orgán výsledky daňového konania doplňovať, odstraňovať chyby konania alebo toto doplnenie alebo odstránenie chýb uložiť správcovi dane s určením primeranej lehoty.
(3)
V odvolacom konaní je odvolací orgán oprávnený použiť primerane i § 41.
(4)
Ak odvolanie smeruje proti rozhodnutiu o dani určenej podľa pomôcok alebo o dani dohodnutej v daňovom konaní, skúma odvolací orgán iba dodržanie zákonných podmienok pre použitie tohto spôsobu určenia dane. Ak zistí odvolací orgán, že tieto zákonné podmienky boli dodržané, odvolanie pre jeho neodôvodnenosť zamietne.
(5)
Odvolací orgán rozhodnutie preskúma, a ak nie je pri rozhodovaní viazaný ustanovením odseku 4, rozhodnutie v odôvodnených prípadoch zmení alebo zruší a vráti vec na nové konanie a rozhodnutie; inak napadnuté rozhodnutie potvrdí.
(6)
Rozhodnutie o odvolaní musí obsahovať odôvodnenie, ak sa v ňom nevyhovuje odvolaniu v plnom rozsahu. V odôvodnení sa musí odvolací orgán vysporiadať so všetkými námietkami uvedenými v odvolaní.
(7)
Ak vyplýva z povahy veci, že odvolanie môže podať niekoľko daňových subjektov, a ak sa odvolá len niektorý z nich, vyrozumie o tom odvolací orgán všetky ostatné dotknuté daňové subjekty a vyzve ich, aby sa k podanému odvolaniu v ním určenej lehote vyjadrili. Táto lehota nesmie byť kratšia ako pätnásť dní. Na vyjadrenie doručené po určenej lehote sa v ďalšom konaní neprihliada. Prípadná zmena daňovej povinnosti vyplývajúca z rozhodnutia o odvolaní sa vzťahuje na všetky daňové subjekty.
(8)
Proti rozhodnutiu odvolacieho orgánu sa nemožno odvolať.
§ 49
Sťažnosť
(1)
Ak má daňovník pochybnosť o správnosti zrazenej dane, požiada platiteľa dane v lehote šesťdesiat dní odo dňa, kedy k zrážke došlo, o vysvetlenie. V žiadosti uvedie dôvody preukazujúce jeho pochybnosti.
(2)
Platiteľ dane je povinný oznámiť daňovníkovi požadované údaje do tridsiatich dní odo dňa, kedy žiadosť obdržal, a v tej istej lehote prípadnú chybu opraviť.
(3)
Ak nesúhlasí daňovník s postupom platiteľa dane, môže podať sťažnosť na postup platiteľa dane správcovi dane, v ktorého obvode má platiteľ sídlo alebo trvalý pobyt, a to do tridsať dní odo dňa, kedy daňovník obdržal oznámenie platiteľa dane.
(4)
Správca dane o sťažnosti rozhodne a rozhodnutie doručí daňovníkovi i platiteľovi dane. Rozhodnutie musí obsahovať odôvodnenie. Na konanie o sťažnosti sa nevzťahuje osobitný predpis.12)
(5)
Proti tomuto rozhodnutiu sa môže odvolať daňovník i platiteľ dane v lehote do tridsať dní odo dňa jeho doručenia.
§ 50
Námietka a reklamácia
(1)
Daňový subjekt môže uplatniť námietku proti akémukoľvek úkonu správcu dane v súvislosti s vymáhaním a zabezpečovaním dane.
(2)
Námietka musí byť podaná písomne alebo ústne do zápisnice do tridsiatich dní odo dňa, kedy sa o úkone dozvedel, a to u správcu dane, ktorý úkon vykonal. Podaná námietka nemá odkladný účinok.
(3)
Správca dane posúdi námietky, rozhodne o nich a toto rozhodnutie musí obsahovať odôvodnenie. Proti tomuto rozhodnutiu sa nemožno odvolať.
(4)
Proti postupu správcu dane pri platení a evidencii dane môže daňový dlžník (§ 56) podať reklamáciu. Na podmienky a spôsob vybavenia sa primerane vzťahujú odseky 2 a 3.
PIATA ČASŤ
MIMORIADNE OPRAVNÉ PROSTRIEDKY
§ 51
Obnova konania
(1)
Konanie ukončené právoplatným rozhodnutím sa obnoví na žiadosť účastníka konania alebo z úradnej moci, ak
a)
vyšli najavo nové skutočnosti alebo dôkazy, ktoré mohli mať podstatný vplyv na výrok rozhodnutia a nemohli sa v konaní uplatniť bez zavinenia účastníka konania,
b)
rozhodnutie bolo vydané na základe dôkazov, ktoré sa ukázali ako nepravdivé, alebo rozhodnutie sa dosiahlo trestným činom,
c)
rozhodnutie záviselo od posúdenia predbežnej otázky, o ktorej príslušný orgán rozhodol inak.
(2)
Žiadosť o obnovu konania sa podáva u správcu dane, ktorý vo veci rozhodol v prvom stupni.
(3)
Žiadosť musí byť podaná do šiestich mesiacov odo dňa, kedy sa žiadateľ preukázateľne dozvedel o dôvodoch obnovy, najneskôr však pred uplynutím lehoty, v ktorej zaniká právo daň vyrubiť. Tieto lehoty nemožno predĺžiť ani odpustiť ich zmeškanie.
(4)
V návrhu na obnovu konania musia byť uvedené okolnosti preukazujúce odôvodnenosť návrhu a dodržanie lehôt.
(5)
Ak prešla miestna príslušnosť zo správcu dane, ktorý pôvodne vo veci rozhodol, na iného správcu dane, návrh na obnovu konania sa podáva u správcu dane, ktorý je miestne príslušný v dobe podania návrhu.
§ 52
Postup pri obnove konania
(1)
Obnovu konania povolí alebo nariadi správca dane, ktorý vo veci rozhodol v poslednom stupni.
(2)
Správca dane nariadi obnovu konania z úradnej moci, ak nezaniklo právo na vyrubenie dane. Povolenie alebo nariadenie obnovy konania má voči takto preskúmavanému rozhodnutiu odkladné účinky, až do doby doručenia rozhodnutia vo veci vydaného v obnovenom konaní s výnimkou zabezpečovacej exekúcie.
(3)
Pri zmene miestnej príslušnosti rozhoduje o návrhu na obnovu konania alebo ju nariaďuje správca dane, ktorý je miestne príslušný v dobe podania návrhu.
(4)
V rozhodnutí o povolení alebo nariadení obnovy konania sa uvedie, v akom rozsahu sa konanie obnovuje a z akých dôvodov.
(5)
Proti rozhodnutiu o povolení alebo nariadení obnovy konania sa nemožno odvolať. Ak bola rozhodnutím zamietnutá žiadosť o obnovu konania, možno sa proti nemu odvolať.
(6)
Nové konanie vo veci vykoná správca dane, ktorý vo veci rozhodol v prvom stupni; ak rozhodol o obnove konania odvolací orgán, je správca dane pri konaní viazaný jeho právnym názorom.
(7)
Ak konanie alebo jeho jednotlivé úkony neboli dotknuté dôvodom, pre ktorý sa obnova povoľuje alebo nariaďuje, zostávajú v platnosti.
(8)
Novým rozhodnutím vo veci sa pôvodné rozhodnutie zrušuje, ak sa ho dôvod obnovy týka. Proti novému rozhodnutiu vo veci sa možno odvolať.
§ 53
Preskúmanie rozhodnutia mimo odvolacieho konania
(1)
Rozhodnutie, ktoré je právoplatné, môže z vlastného alebo iného podnetu preskúmať orgán najbližšie vyššieho stupňa nadriadený orgánu, ktorý toto rozhodnutie vydal; ak ide o rozhodnutie ministerstva, minister financií Slovenskej republiky na základe návrhu ním ustanovenej osobitnej komisie. Rozhodnutie ministra financií Slovenskej republiky nemožno preskúmavať.
(2)
Orgán príslušný na preskúmanie rozhodnutia ho zruší alebo zmení, ak bolo vydané v rozpore so všeobecne záväzným právnym predpisom.
(3)
Pri preskúmaní rozhodnutia vychádza príslušný orgán z právneho stavu a skutkových okolností v čase vydania rozhodnutia. Nemôže preto zrušiť rozhodnutie, ak sa po jeho vydaní dodatočne zmenili rozhodujúce skutkové okolnosti, z ktorých pôvodné rozhodnutie vychádzalo.
(4)
Podnetu účastníka konania na preskúmanie rozhodnutia môže v plnom rozsahu vyhovieť aj orgán, ktorý rozhodnutie vydal, ak sa rozhodnutie netýka iného účastníka konania alebo ak s tým súhlasia ostatní účastníci konania.
(5)
Príslušný orgán nemôže mimo odvolacieho konania rozhodnutie zrušiť alebo zmeniť po uplynutí troch rokov od právoplatnosti napadnutého rozhodnutia.
(6)
Proti rozhodnutiu, ktorým sa zrušuje alebo mení rozhodnutie mimo odvolacieho konania, sa nemožno odvolať.
§ 54
Opravy zrejmých omylov a nesprávností
(1)
Vyrubená daň správca dane rozhodnutím opraví alebo zruší na žiadosť alebo z úradnej moci, ak
a)
bola vyrubená niekomu, kto podľa zákona ju nie je povinný platiť,
b)
prišlo pri určení daňovej povinnosti k chybe v počítaní, písaní alebo inému omylu, najmä ak ide o určenie dvojitej daňovej povinnosti pri tej istej dani a u toho istého daňového subjektu.
(2)
Zhodne s opravou daňovej povinnosti sa opraví tiež príslušenstvo dane.
(3)
Ustanovenie odseku 1 písm. b) sa použije primerane i pri oprave zrejmých nesprávností v iných rozhodnutiach alebo opatreniach, ktorými nebola určená daňová povinnosť.
(4)
Opravy alebo zrušenie vyrubenej dane nemožno vykonať, ak zaniklo právo daň vyrubiť alebo dodatočne vyrubiť.
(5)
Proti takýmto rozhodnutiam sa možno odvolať.
§ 55
Lehoty na rozhodnutie a opatrenia proti nečinnosti
(1)
Správca dane alebo jeho pracovník príslušný na rozhodnutie v daňovom konaní podľa tohto zákona alebo osobitného zákona1) sú povinní v jednoduchých veciach, najmä ak možno rozhodnúť na podklade dokladov predložených daňovým subjektom, vydať rozhodnutie alebo vykonať iné opatrenie ustanovené týmto zákonom (ďalej len „rozhodnutie“) bezodkladne.
(2)
V ostatných prípadoch je správca dane alebo jeho pracovník príslušný na rozhodnutie v daňovom konaní povinný vo veci rozhodnúť do 30 dní od začatia konania alebo od vzniku inej skutočnosti rozhodujúcej na vydanie rozhodnutia. V osobitne zložitých prípadoch sú povinní tak urobiť do 60 dní.
(3)
Ak vzhľadom na mimoriadnu zložitosť prípadu alebo iné závažné okolnosti alebo osobitnú povahu tohto prípadu nemožno rozhodnúť ani v lehote do 60 dní, môže túto lehotu na základe písomného odôvodnenia predĺžiť primerane správca dane, ktorý je bezprostredne nadriadený správcovi dane príslušnému na rozhodnutie. Ak je príslušný na rozhodnutie pracovník správcu dane, môže mu túto lehotu predĺžiť primerane na základe jeho písomného odôvodnenia vedúci orgánu, ktorého je pracovníkom.
(4)
Ak správca dane alebo jeho pracovník príslušný na rozhodnutie v daňovom konaní nemôže vo veci rozhodnúť v lehote do 30 dní, je povinný o tom písomne s uvedením dôvodov upovedomiť daňový subjekt. Rovnako sú povinní postupovať, ak sa im udelí súhlas na rozhodnutie v predĺženej lehote podľa odseku 3.
(5)
Ak správca dane alebo jeho pracovník, ktorý je príslušný na rozhodnutie v daňovom konaní, je v tomto konaní nečinný a nerozhodne ani v lehotách ustanovených v odsekoch 1 a 3 a nápravu nemožno dosiahnuť inak a povaha veci to nevylučuje, je príslušný vo veci rozhodnúť správca dane bezprostredne nadriadený správcovi dane, ktorý je nečinný. V prípade nečinnosti pracovníka správcu dane je za ustanovených podmienok povinný vo veci rozhodnúť vedúci toho orgánu, ktorého je pracovníkom.
ŠIESTA ČASŤ
PLATENIE DANÍ
§ 56
Základné pojmy
(1)
Daňová povinnosť vzniká okamihom, kedy nastali skutočnosti zakladajúce daňovú povinnosť podľa tohto zákona alebo osobitných predpisov.
(2)
Daňová povinnosť, ktorá vznikla pred smrťou fyzickej osoby, prechádza na dediča.
(3)
Daňová povinnosť zaniknutých právnických osôb prechádza na ich právneho nástupcu.
(4)
Daňový dlžník je ten, kto nezaplatil splatnú sumu dane alebo preddavok na daň najneskôr v deň jej splatnosti.
(5)
Daňový nedoplatok sú povinní zaplatiť tiež ručitelia, ak im zákon povinnosť ručenia ukladá a ak ich na plnenie tejto platobnej povinnosti vyzve správca dane. Proti tejto výzve sa môže ručiteľ odvolať. V odvolaní môže ručiteľ namietať len skutočnosť, že nie je ručiteľom alebo ručenie bolo uplatnené vo väčšom než zákonom ustanovenom rozsahu.
(6)
Ďalšími platbami, na ktoré sa vzťahuje tento zákon, sú úhrady platené podľa osobitného predpisu,13) úroky, zvýšenie dane a exekučné náklady.
§ 57
Príslušenstvo dane
Príslušenstvom dane je penále, zvýšenie dane, exekučné náklady, úroky a pokuty uložené podľa tohto zákona. Ak správca dane v rozhodnutí neurčí inak, naloží sa s príslušenstvom dane, s výnimkou pokút, tak ako s daňou.
§ 58
Spôsob platenia daní
(1)
Dane sa platia príslušnému správcovi dane v česko-slovenskej mene. Pri každej platbe musí byť uvedené, na ktorú daň je platba určená.
(2)
Správca dane prijme platbu na daň, na ktorú bola určená. Platbu vykonanú bez postačujúceho označenia dane prijme správca dane na účet nejasných platieb a vyzve daňový subjekt, aby oznámil do určenej lehoty, na ktorú daň bola platba vykonaná. Ak obdrží správca dane odpoveď v určenej lehote, zaúčtuje platbu na daň, určenú daňovým subjektom v odpovedi s účinnosťou ku dňu, kedy bola vykonaná. Ak neodpovie daňový subjekt včas, určí správca dane, na ktorú daň sa platba zaeviduje; v tomto prípade platí za deň platby deň, kedy ju správca dane zaevidoval na daň. O použití platby správcom dane použitej na inú daň, než na akú ju určil daňový subjekt, musí správca dane daňový subjekt písomne upovedomiť.
(3)
Platby na dodatočne vyrubenú daň a príslušenstvo dane musia byť takto výslovne označené.
(4)
Daň možno platiť
a)
bezhotovostným prevodom z účtu vedeného v banke na príslušný účet správcu dane,
b)
v hotovosti
1.
poštovou poukážkou na príslušný účet správcu dane,
2.
osobám povereným správcom dane prijímať platby na daň v hotovosti; na prijatú platbu je správca dane povinný vydať potvrdenie,
3.
výkonnému úradníkovi pri výkone exekúcie, ak ide o platby, ktoré majú byť exekúciou vymožené, a ak nie je v exekučnom príkaze určené inak,
c)
kolkovými známkami, ak tak ustanoví osobitný predpis; správca dane, u ktorého sa predpokladá platenie kolkovými známkami, je povinný mať primeranú zásobu kolkových známok na predaj,
d)
platobnými známkami, ak ide o úhradu daní do rozpočtov obcí a ustanovuje tak osobitný predpis,
e)
preplatkom na inej dani.
(5)
Kolkové známky vydáva ministerstvo, ktoré vo všeobecne záväznom právnom predpise ustanoví úpravu a spôsob platenia kolkovými známkami, najmä ich vzor, hodnoty, v ktorýh budú vydávané, ich evidenciu a zaobchádzanie s nimi.
(6)
Platobné známky vydávajú obce. Ministerstvo ustanoví všeobecne záväzným právnym predpisom úpravu a spôsob platenia platobnými známkami.
(7)
Úhrada dane sa použije na úhradu daní a ich príslušenstva v tomto poradí
a)
exekučné náklady,
b)
pokuty,
c)
penále,
d)
zvýšenie dane,
e)
úrok,
f)
najstaršie nedoplatky na daniach,
g)
bežné platby daní vrátane preddavkov.
(8)
Správca dane je povinný prijať každú platbu na daň, i ked nie je vykonaná daňovým subjektom, a bude s ňou zaobchádzať rovnakým spôsobom, ako by ju zaplatil daňový subjekt. Vrátenie platby tomu, kto ju za daňový subjekt zaplatil, nie je prípustné.
§ 59
Odklad platenia a povolenie splátok
(1)
Na žiadosť môže správca dane povoliť odklad platenia dane alebo jej zaplatenie v splátkach, ak by bolo neodkladné zaplatenie u daňového dlžníka (§ 56) spojené s vážnou ujmou alebo ak nie je možné z iných dôvodov vybrať celý daňový nedoplatok od daňového dlžníka naraz. Povolenie možno viazať na podmienky.
(2)
Odklad platenia možno vzťahovať tiež na sumy, o ktorých možno očakávať, že budú odpísané (§ 65).
(3)
Ak nie je v rozhodnutí určené inak, nepočíta sa po dobu povoleného odkladu platenia dane alebo splátok dane penále, ak dodrží daňový dlžník určené podmienky.
(4)
Odklad platenia dane alebo zaplatenia dane v splátkach nesmie byť povolený na dobu dlhšiu ako je lehota, v ktorej sa premlčuje vymáhanie dane.
(5)
Po dobu odkladu platenia dane alebo jej zaplatenia v splátkach zaplatí daňový dlžník úrok z odloženej sumy vo výške 140 % diskontnej úrokovej sadzby Štátnej banky česko-slovenskej platnej v prvý deň štvrťroka. Správca dane úrok vyrubí za celú dobu odkladu a o výške úroku daňového dlžníka vyrozumie. Tento úrok je splatný do osem dní odo dňa doručenia rozhodnutia.
(6)
Proti rozhodnutiu o povolení odkladu platenia dane alebo povolenia splátok sa nemožno odvolať.
§ 60
Deň platby
(1)
Za deň platby sa považuje
a)
pri bezhotovostných prevodoch z účtu v banke deň, kedy bolo uskutočnené odpísanie z účtu daňového dlžníka,
b)
pri platbách v hotovosti deň, kedy banka, pošta alebo iná oprávnená osoba hotovosť prijala alebo prevzala.
(2)
Banky a pošty sú povinné previesť platby na príslušné účty správcov daní vždy najneskôr nasledujúci pracovný deň po tom, keď platba z účtu daňového dlžníka bola uskutočnená alebo keď bola v prospech účtu správcu dane prijatá v hotovosti. Ak je účet správcu dane vedený v inej banke ako účet daňového dlžníka, z ktorého je platba prevádzaná, je banka, ktorá uskutočňuje prevod, povinná previesť uhradzovanú sumu tej banke, v ktorej je vedený účet správcu dane, v rovnakej lehote ako v predchádzajúcej vete. Rovnakým spôsobom sa postupuje pri platbách prijímaných v prospech účtu správcu dane v hotovosti. Banka, v ktorej sú vedené účty správcu dane, pripíše v ich prospech takto prevedené platby najneskôr nasledujúci pracovný deň po tom, čo k týmto peňažným prostriedkom získala dispozičné právo. Banky sú súčasne povinné oznámiť správcovi dane deň, kedy došlo k odpísaniu platby z účtu daňovníka. V prípade nedodržania týchto lehôt sú povinné uhradiť správcovi dane sankciu vo výške bežnej diskontnej sadzby Štátnej banky česko-slovenskej zo sumy včas neprevedenej.
(3)
Ak daňový dlžník dá príkaz na úhradu daňovej povinnosti a banka príkaz nerealizuje v deň uvedený na príkaze z iných dôvodov, ako je nedostatok finančných prostriedkov na účte daňového dlžníka, ručí daňovému dlžníkovi banka. Úhrady daňových pohľadávok má prednosť pred inými úhradami.
(4)
Dodržanie postupov bánk a pôšt uvedených v odsekoch 2 a 3 môže kontrolovať správca dane, v ktorého prospech bola platba uskutočnená, alebo správca dane ním dožiadaný.
§ 61
Evidencia daní
(1)
Predmetom evidencie príjmov, ktorú vedie správca dane, je zachytávanie daňových a platobných povinností, ich úhrad alebo zániku a z toho vyplývajúcich daňových preplatkov a nedoplatkov. Tieto údaje sú evidované na osobných účtoch jednotlivých daňových subjektov oddelene za každý druh dane.
(2)
Výška daňovej a platobnej povinnosti je evidovaná na základe predpisových alebo odpisových poukazov evidovaných v osobitnom zázname vydaných predpisových a odpisových poukazov.
(3)
Na debetnej strane osobných účtov sa evidujú predpisy a odpisy daňovej povinnosti, vrátane ich prípadných opráv. Ak sa odpisovým poukazom znižuje len platobná povinnosť, eviduje sa na kreditnej strane. Záznamy predpisových a odpisových poukazov sa mesačne uzavierajú a porovnávajú so stavom zaevidovaným na osobných účtoch.
(4)
Platby a vratky dane sú evidované na kreditnej strane osobných účtov. Podkladom pre evidenciu sú najmä doklady bánk a pôšt. Vratky dane sa môžu uskutočniť len na základe vydaných platobných poukazov, ktoré sú evidované v zázname vydaných platobných poukazov. Pri uzatváraní záznamu vydaných platobných poukazov sa postupuje obdobne ako pri uzatváraní záznamov predpisových poukazov.
(5)
Správnosť evidencie na kreditnej strane sa mesačne odsúhlasuje podľa dokladov bánk zasielaných správcovi dane.
(6)
Nevymožiteľný nedoplatok, pri ktorom je predpoklad, že bude aspoň z časti vymožený, sa eviduje na podsúvahových účtoch. Nedoplatky evidované na podsúvahových účtoch je treba exekučne zabezpečiť a vymáhať, len čo je na to daná možnosť, alebo aspoň vykonať taký úkon, ktorým sa premlčanie nedoplatku prerušuje.
(7)
Z údajov evidencie príjmov sa daňovým subjektom na ich žiadosť vydávajú potvrdenia o stave ich osobných účtov a pre potreby správcu dane výkazy nedoplatkov.
(8)
Ustanovenia odsekov 1 až 7 sa nevzťahujú na dane uplatňované jednorazovo.
(9)
Na poskytovanie informácií z evidencie príjmov sa vzťahuje primerane § 23.
(10)
Tlačivá predpisových, odpisových a platobných poukazov a záznamov k nim vydá ministerstvo. Ministerstvo môže všeobecne záväzným právnym predpisom upraviť formu vedenia evidencie daní v súvislosti so zavedením výpočtovej techniky.
§ 62
Daňové nedoplatky a penále
(1)
Daňový nedoplatok je suma platby splatnej dane alebo preddavku na daň, ktorá nebola zaplatená.
(2)
Daňový dlžník je povinný zaplatiť za každý deň omeškania penále vo výške 0,3 % z nedoplatku dane, vrátane preddavku na daň. Penále sa počíta za každý deň omeškania odo dňa nasledujúceho po dni splatnosti až do dňa platby vrátane odo dňa pôvodnéha dňa splatnosti.
(3)
Z rozdielu medzi daňou uvedenou v daňovom priznaní alebo hlásení a uvedenou daňovým dlžníkom v dodatočnom priznaní alebo hlásení sa vypočíta penále podľa odseku 2 polovičnou sadzbou. Ak bol tento rozdiel zistený správcom dane, vypočíta sa penále podľa odseku 2 dvojnásobnou sadzbou. Ak spočíval zistený rozdiel v základe dane prevažne v zatajených príjmoch, vypočíta sa penále podľa odseku 2 trojnásobnou sadzbou. Pri tomto výpočte sa neprihliada na platby uskutočnené pred vydaním rozhodnutia o dodatočnom vyrubení dane. Ak je daň vyrubená na základe dodatočného daňového priznania alebo hlásenia, na platby uskutočnené pred jeho podaním sa neprihliada.
(4)
Správca dane vyrubí penále platobným výmerom. O tomto predpise sa daňový dlžník vyrozumie do tridsiatich dní po tom, čo daňový nedoplatok bol celkom vyrovnaný, najneskôr však do 2 rokov od doby splatnosti dane. Penále je splatné do pätnástich dní od dňa doručenia platobného výmeru. Proti tomuto rozhodnutiu sa možno do pätnástich dní po jeho doručení odvolať. Toto odvolanie nemá odkladný účinok.
(5)
Ak bola rozhodnutím o odvolaní proti vyrubenej dani alebo iným rozhodnutím o daňovej povinnosti daň celkom alebo sčasti odpísaná, odpíše sa z úradnej moci v pomernej časti tiež penále, ktoré z odpísanej dane bolo vyrubené, ak v rozhodnutí nie je určené inak.
(6)
Penále sa nevyrubí, ak nepresiahne v úhrne sumu 100 Kčs za jedno zdaňovacie obdobie.
(7)
Ustanovenia odsekov 1 a 6 sa použijú, ak osobitný predpis neustanovuje inak.
§ 63
Daňové preplatky a úrok
(1)
Daňový preplatok (ďalej len „preplatok“) je suma platby, ktorá prevyšuje splatnú daň, vrátane príslušenstva dane a preddavkov na daň.
(2)
Preplatok sa použije na úhradu prípadného nedoplatku inej dane, alebo ak nie je takýto nedoplatok, ako preddavok na dosiaľ nesplatnú daňovú povinnosť pri dani, pri ktorej preplatok vznikol. O prevedení preplatku na úhradu nedoplatku inej dane sa daňový dlžník vyrozumie. Za deň úhrady tohto nedoplatku sa považuje deň, ktorý nasleduje po dni vzniku preplatku.
(3)
Ak nemožno preplatok použiť podľa odseku 2, môže daňový dlžník požiadať o jeho vrátenie. Preplatok sa vráti, ak je väčší než 50 Kčs, a to do jedného mesiaca od doručenia žiadosti, ak osobitný predpis neustanovuje inak. Žiadosť o vrátenie preplatku alebo jeho preúčtovanie nepodlieha správnym poplatkom.
(4)
Ak nepožiada daňový dlžník, ktorého daňová povinnosť už úplne zanikla, o vrátenie daňového preplatku do troch rokov od konca roku, v ktorom nadobudol právoplatnosť posledný platobný výmer na daň, na ktorej je preplatok, nárok na vrátenie preplatku zaniká.
(5)
Ak vznik preplatku zapríčiní správca dane, alebo ho vrátil po lehote podľa odseku 3, je povinný zaplatiť daňovému dlžníkovi úrok vo výške bežnej diskontnej sadzby Štátnej banky česko-slovenskej.
(6)
Proti rozhodnutiu správcu dane o žiadosti o vrátenie preplatku môže daňový dlžník podať odvolanie do pätnástich dní odo dňa jeho doručenia. Odvolanie nemá odkladný účinok.
§ 64
Odpustenie daňového nedoplatku
(1)
Správca dane môže celkom alebo sčasti odpustiť daňový nedoplatok (ďalej len „nedoplatok“), ak by jeho vymáhaním bola vážne ohrozená výživa daňového dlžníka alebo osôb na jeho výživu odkázaných, alebo ak by vymáhanie nedoplatku viedlo k hospodárskemu zániku daňového dlžníka, pri ktorom by výnos z jeho likvidácie bol pravdepodobne nižší než ním vytvorená daň v budúcom daňovom období. Splnenie podmienok pre uplatnenie tohto ustanovenia zistí správca dane podľa pomôcok.
(2)
Rozhodnutie správcu dane o odpustení nedoplatku platí len dovtedy, pokiaľ trvajú podmienky, za ktorých bolo vydané.
(3)
Odpustenie nedoplatku môže byť viazané na podmienky, najmä na povinnosť zaplatiť časť nedoplatku v určenej lehote.
(4)
Proti rozhodnutiu o odpustení nedoplatku sa nemožno odvolať.
§ 65
Odpísanie nedoplatku pre nevymožiteľnosť
(1)
Nedoplatok môže správca dane odpísať z vlastného podnetu, ak je nevymožiteľný. Za nevymožiteľný sa považuje nedoplatok, ktorý bol bezvýsledne vymáhaný od daňového dlžníka a od iných osôb, od ktorých mohol byť vymáhaný, alebo je pravdepodobné, že by náklady na jeho vymáhanie presiahli jeho výťažok. Rovnako sa postupuje i vtedy, ak nie je nedoplatok nevymožiteľný, avšak jeho vymáhanie je spojené s veľkými ťažkosťami.
(2)
O odpísaní pre nevymožiteľnosť sa daňový dlžník neupovedomuje; jeho dlh trvá ďalej, ak nie je vybranie dane premlčané.
§ 66
Preddavky
(1)
Preddavok je povinná platba na daň, ktorú je povinný daňovník platiť v priebehu zdaňovacieho obdobia, ak skutočná výška dane za toto obdobie nie je ešte známa.
(2)
Daňovník platí určený preddavok na daň
a)
v prípadoch určených týmto zákonom alebo osobitným predpisom v lehotách a výške v nich ustanovených,
b)
na základe rozhodnutia správcu dane.
(3)
Po skončení zdaňovacieho obdobia sa preddavky na daň započítavajú na úhradu dane.
§ 67
Zvýšenie dane
Ak nebolo daňové priznanie alebo hlásenie o dani podané včas, môže správca dane zvýšiť príslušnú daň až o 10 %, ak tento zákon alebo osobitný predpis neustanovuje inak.
§ 68
Vyberanie dane zrážkou
Daň alebo preddavok na daň, ktorú bol platiteľ dane povinný zraziť alebo vybrať z daňového základu, odvedie správcovi dane v lehote ustanovenej týmto zákonom alebo osobitným predpisom. Ak tieto daňové sumy neboli zrazené alebo vybrané v určenej výške alebo odvedené v určenej lehote, predpíše správca dane platiteľovi dane tieto sumy k priamemu plateniu.
§ 69
Premlčanie práva vybrať a vymáhať nedoplatok
(1)
Právo vybrať a vymáhať nedoplatok je premlčané po šiestich rokoch po skončení roka, v ktorom sa stal tento nedoplatok splatným.
(2)
Ak je vykonaný úkon na vyberanie, zabezpečenie alebo vymáhanie nedoplatku, premlčacia lehota začína plynúť znovu po skončení kalendárneho roku, v ktorom bol daňový dlžník o tomto úkone upovedomený; nedoplatok je však možné vybrať a vymáhať najneskoršie do dvadsiatich rokov po skončení roka, v ktorom sa stal nedoplatok splatný.
(3)
Na premlčanie správca dane prihliadne len vtedy, ak daňový dlžník vznesie námietku, a to len v rozsahu uplatňovanej námietky.
(4)
Ak je nedoplatok zabezpečený na hnuteľných veciach, nemôže sa záložné právo premlčať, ak má veriteľ záložnú vec v držbe.
(5)
Ak je nedoplatok zabezpečený záložným právom na nehnuteľnostiach zápisom v príslušnej evidencii, nemôže sa do tridsiatich rokov po tomto zápise proti uplatneniu takto získaného práva namietať premlčanie nedoplatku.
§ 70
Zabezpečenie úhrady na nesplatnú alebo nevyrubenú daň
(1)
Ak je odôvodnená obava, že nesplatná alebo nevyrubená daň za bežný kalendárny rok alebo predchádzajúce zdaňovacie obdobie bude v dobe jej splatnosti a vymáhateľnosti nevymožiteľná alebo že v tejto dobe bude vymáhanie alebo vyberanie dane spojené so značnými ťažkosťami, môže správca dane s uvedením dôvodov, na základe ktorých pokladá vyberanie a vymáhanie za ohrozené, vydať zabezpečovací príkaz. V zabezpečovacom príkaze uloží daňovému subjektu, aby najneskôr do troch dní v príkaze uvedenú sumu dane zabezpečil v prospech správcu dane, a to spôsobom uvedeným v príkaze, najmä zložením istoty na jeho účet alebo do určenej depozitnej úschovy.
(2)
Ak zloží daňový subjekt dostatočnú istotu, toto zabezpečenie sa nevykoná a už vykonané zabezpečovacie úkony správca dane zruší.
(3)
Proti zabezpečovaciemu príkazu sa možno odvolať. Odvolanie nemá odkladný účinok. Ak odvolací orgán nerozhodne o odvolaní do tridsiatich dní po jeho podaní, zabezpečovací príkaz stráca platnosť. Pri plnení zabezpečovacieho príkazu sa použije primerane § 72.
(4)
Výšku nevyrubenej ohrozenej dane určí správca dane podľa vlastných pomôcok. Ak nehrozí nebezpečenstvo omeškania, môže správca dane vyzvať daňový subjekt, aby v trojdennej lehote oznámil údaje potrebné pre takéto určenie dane.
(5)
Ak tuzemský dlžník plní svoje platobné záväzky voči devízovému cudzincovi, ktorý podlieha zdaneniu v tuzemsku, zrazí súčasne s výplatou dlžnej sumy z tejto sumy preddavok na daň v určenej výške a príslušnému správcovi dane oznámi identifikačné údaje o tejto zrážke.
(6)
V jednotlivých prípadoch môže správca dane a pri skupine dlžníkov alebo druhov platieb ústredné riaditeľstvo určiť výšku zrážky odchylne od všeobecnej úpravy.
(7)
Ak nepodá daňový dlžník - devízový cudzinec - daňové priznanie ani na výzvu a ak nie je možné zabezpečiť daň bez jeho súčinnosti podľa pomôcok správcu dane, považuje sa daň za vyrovnanú vykonanou zrážkou podľa odseku 5.
§ 71
Záložné právo
(1)
Na zabezpečenie daňovej pohľadávky a jej príslušenstva môže z tohto zákona vzniknúť záložné právo k veciam daňového dlžníka alebo ručiteľa. Rozhodnutie o tom sa doručí daňovému dlžníkovi alebo ručiteľovi, ktorý sa proti nemu môže v lehote do pätnástich dní odo dňa jeho doručenia odvolať. Toto odvolanie nemá odkladný účinok.
(2)
Rozhodnutie musí obsahovať označenie daňovej pohľadávky a jej výšku a predmet záložného práva.
(3)
Rozhodnutie o určení záložného práva sa s vyznačením jeho právoplatnosti a vykonateľnosti zašle podľa povahy veci na vyznačenie záložného práva v evidencii nehnuteľností, alebo držiteľovi záložných vecí, prípadne poddlžníkovi.
(4)
Ak vznikne na založených veciach viac záložných práv, uspokojí sa prednostne záložné právo podľa tohto ustanovenia.
§ 72
Vymáhanie nedoplatkov
(1)
Ak nezaplatí daňový dlžník splatný nedoplatok vrátane nedoplatku na pokutách uložených podľa tohto zákona v určenej lehote, vyzve ho správca dane, aby nedoplatok zaplatil v náhradnej lehote, najmenej osemdennej a upozorní ho, že po uplynutí tejto lehoty prikročí k vymáhaniu daňového nedoplatku. Proti výzve sa možno odvolať do pätnástich dní od jej doručenia. Odvolanie nemá odkladný účinok.
(2)
Vymáhanie možno začať i bez výzvy, ak hrozí nebezpečenstvo, že účel vymáhania bude zmarený, ak sa nepristúpi k jeho vymáhaniu okamžite.
(3)
Správca dane, u ktorého je daňový dlžník evidovaný, vymáha nedoplatok daňovou exekúciou. O vykonanie exekúcie môže správca dane požiadať tiež súd.
(4)
Exekučným titulom pre daňovú exekúciu je
a)
vykonateľný výkaz nedoplatkov,
b)
vykonateľné rozhodnutie, ktorým sa ukladá peňažné plnenie,
c)
splatná suma preddavku na daň.
(5)
Výkaz nedoplatkov sa zostavuje z údajov evidencie daní a musí obsahovať presné označenie daňového dlžníka, druh dane, výšku nedoplatku na tejto dani, údaje o pôvodnej splatnosti dane, deň, ku ktorému sa výkaz nedoplatkov zostavuje, a doložku vykonateľnosti.
(6)
Daňová exekúcia sa vykonáva vydaním exekučného príkazu na
a)
prikázané pohľadávky na peňažné prostriedky daňových dlžníkov na účtoch vedených v bankách alebo iné pohľadávky,
b)
zrážku zo mzdy, iné odmeny za závislú činnosť alebo náhradu za pracovný príjem, dôchodok, sociálne a nemocenské dávky, štipendiá a pod.,
c)
predaj hnuteľných vecí,
d)
predaj nehnuteľností.
(7)
Pre výkon daňovej exekúcie sa použijú primerane ustanovenia Občianskeho súdneho poriadku.
(8)
Exekučný príkaz sa doručuje daňovému dlžníkovi alebo ručiteľovi a ďalším osobám, ktorým sú exekučným príkazom uložené povinnosti. Všetky tieto osoby môžu proti nemu podať do pätnástich dní námietky. O námietkach rozhodne správca dane, ktorý exekúciu nariadil. Ak bola začatá exekúcia podľa odseku 2, je proti exekučnému príkazu prípustné odvolanie, rovnako ako pri výzve podľa odseku 1.
(9)
Výkon rozhodnutia môže byť odložený, ak daňový dlžník alebo ručiteľ žiada o splátky, o odklad platenia daňového nedoplatku alebo o jeho odpustenie a i bez žiadosti, ak sa zisťujú skutočnosti správcom dane rozhodujúce pre čiastočné alebo úplné zrušenie výkonu rozhodnutia. Ak bude odklad povolený, už vykonané úkony zostanú zachované.
(10)
Ak sa ukáže v priebehu ďalšieho vymáhania, že vymáhanie bolo neoprávnené, patrí daňovému dlžníkovi alebo ručiteľovi za takto neoprávnene vymáhané sumy náhrada v dvojnásobnej výške, ako sa poskytuje za preplatky zavinené správcom dane (§ 63). Ak ešte exekúcia trvá, správca dane ju z úradnej moci zruší. Ak je skutočná škoda spôsobená neoprávneným vymáhaním vyššia ako zákonom priznaná náhrada, uhradzuje sa táto škoda namiesto náhrady.
SIEDMA ČASŤ
OSOBITNÉ USTANOVENIA K JEDNOTLIVÝM DRUHOM DANÍ
PRVÁ HLAVA
DAŇ Z PRIDANEJ HODNOTY
§ 73
Registrácia pre účely dane z pridanej hodnoty
(1)
Ak žiada daňový subjekt o zrušenie registrácie pre účely dane z pridanej hodnoty, je povinný preukázať, že dôvody na zrušenie registrácie existujú a sú trvalej povahy.
(2)
Správca dane zruší registráciu platiteľa dane, ktorý sa zaregistroval na vlastnú žiadosť a ktorý neplní svoje povinnosti, ktoré pre neho vyplývajú zo zákona o dani z pridanej hodnoty.
§ 74
Vyberanie dane
Ministerstvo môže všeobecne záväzným právnym predpisom ustanoviť daňovému subjektu povinnosť platiť daň a predkladať daňové priznanie alebo hlásenie prostredníctvom určenej banky, s ktorou ministerstvo uzatvorilo vopred dohodu. Týmto predpisom môže byť predĺžená lehota určená v § 60 ods. 2 pre prevod prostriedkov na účty správcu dane.
DRUHÁ HLAVA
SPOTREBNÉ DANE
§ 75
Splnomocnenie
Ministerstvo upraví všeobecne záväzným právnym predpisom
a)
minimálne požiadavky na usporiadanie výrobného zariadenia pre výrobu liehu tak, aby zaručovalo spoľahlivé zistenie vyrobeného množstva alkoholu,
b)
rozsah zabezpečenia výrobného zariadenia uzávermi,
c)
postup pri registrácii liehu meradlami,
d)
postup pri zisťovaní vyrobeného množstva liehu,
e)
postup pri zisťovaní zásob liehu,
f)
postup pri obehu liehu,
g)
náležitosti evidencie o výrobe a obehu liehu,
h)
oznamovaciu povinnosť pri začatí, prerušení alebo zastavení a ukončení výroby liehu,
i)
postup pri kontrole výroby a obehu liehu.
TRETIA HLAVA
DANE Z PRÍJMOV
Prvý oddiel
Daň z príjmov fyzických osôb
§ 76
Daňové priznanie
(1)
Každý, kto má ročné príjmy presahujúce 6000 Kčs, ktoré sú predmetom dane z príjmov fyzických osôb, je povinný podať v určenej lehote (§ 38) daňové priznanie (ďalej len „priznanie“) za bezprostredne predchádzajúce zdaňovacie obdobie.
(2)
Priznanie nie je povinný podať daňovník, ktorý okrem príjmov od dane oslobodených a príjmov, z ktorých je daň vyberaná osobitnou sadzbou dane,14) nemá iné príjmy podliehajúce dani. Priznanie nie je povinný podať tiež daňovník, ktorý má len príjmy zo závislej činnosti15) a nie je povinný podať priznanie podľa odseku 3.
(3)
Ak daňovníkovi plynú príjmy zo závislej práce zo zahraničia, je povinný podať priznanie z týchto príjmov, ak platiteľ dane nemá v Českej a Slovenskej Federatívnej Republike stálu prevádzkáreň, alebo ak má daňovník aj iné príjmy podrobené dani.
(4)
V priznaní daňovník uvedie všetky príjmy, ktoré sú predmetom dane, okrem príjmov oslobodených od dane a príjmov, z ktorých je daň vyberaná osobitnou sadzbou dane.
§ 77
Zaokrúhľovanie
(1)
Daň a penále sa zaokrúhľuje na celé koruny hore. Základ dane sa zaokrúhľuje na desiatky dole.
(2)
Preddavky na daň z príjmov zo závislej činnosti a funkčných požitkov sa zaokrúhľujú na celé koruny hore, ostatné preddavky sa zaokrúhľujú na celé stovky hore.
§ 78
Minimálna výška dane
Daň so zvýšením sa nevyrubí, ak nepresiahne 100 Kčs. To neplatí, ak sa daň vyberá zrážkou.
§ 79
Platenie dane
(1)
Daňovník je povinný daň si sám vypočítať a zaplatiť ju správcovi dane v lehote pre podanie priznania, po uplynutí zdaňovacieho obdobia, za ktoré sa daň vyrubuje.
(2)
Daňovníci, ktorých daňová povinnosť za predchádzajúce zdaňovacie obdobie presiahla 1 000 000 Kčs, platia počínajúc januárom nasledujúceho roku mesačné preddavky vo výške 1/12 daňovej povinnosti za predchádzajúce zdaňovacie obdobie, a to vždy do konca kalendárneho mesiaca. Preddavok za mesiac december sa neplatí a daňovník vyrovná celoročnú daňovú povinnosť v lehote pre podanie priznania.
(3)
Daňovníci, ktorých daňová povinnosť v predchádzajúcom zdaňovacom období nepresiahla 1 000 000 Kčs, platia štvrťročné preddavky na daň za bežné zdaňovacie obdobie, a to vo výške 1/4 daňovej povinnosti za predchádzajúce zdaňovacie obdobie. Štvrťročné preddavky sú splatné do konca príslušného kalendárneho štvrťroka. Preddavok za štvrtý štvrťrok sa platí v polovičnej výške. Daňová povinnosť sa vyrovná v lehote pre podanie priznania.
(4)
Preddavky neplatia daňovníci, ktorých ročná daňová povinnosť za predchádzajúce zdaňovacie obdobie nepresiahla 10 000 Kčs.
(5)
Daňovník, ktorého základ dane tvorí súčet čiastkových základov a jedným z nich je aj čiastkový základ z príjmov zo závislej činnosti a funkčných požitkov, preddavok podľa odsekov 2 a 3 neplatí v prípade, že tento čiastkový základ tvorí viac než 50 % z celkového základu dane. V prípade, že čiastkový základ z príjmov zo závislej činnosti a funkčných požitkov tvorí 50 % a menej, preddavky vypočítané podľa odsekov 2 a 3 sa platia v polovičnej výške. Uvedené sa však nevzťahuje na daňovníka, ktorý má príjmy z podnikateľskej a inej samostatnej zárobkovej činnosti.
(6)
Daňovou povinnosťou za uplynulé zdaňovacie obdobie sa rozumie suma, ktorú si daňovník vypočítal v priznaní, a po doručení platobného výmeru suma vyrubená týmto výmerom. Ak daňová povinnosť za predchádzajúce zdaňovacie obdobie by sa týkala len časti zdaňovacieho obdobia, je daňovník povinný si pre platenie preddavkov dopočítať daňovú povinnosť tak, akoby sa týkala celého zdaňovacieho obdobia. Prepočet sa vykoná tak, že daňová povinnosť, ktorá sa týkala časti zdaňovacieho obdobia, sa vydelí počtom mesiacov, za ktoré daňovník poberal príjmy podliehajúce dani, a vynásobí sa dvanástimi.
(7)
Ak je daň podľa platobného výmeru vyššia, ako si ju daňovník vypočítal v priznaní alebo ak ide o daň vyrubenú dodatočným platobným výmerom, je daňovník povinný zaplatiť rozdiel do pätnástich dní po doručení platobného výmeru. Preddavky do tej doby splatné sa nemenia.
(8)
V odôvodnených prípadoch môže správca dane určiť preddavky inak. Proti rozhodnutiu o určení preddavkov inak je možné podať odvolanie.
(9)
Novým daňovníkom môže správca dane na základe žiadosti alebo z úradnej moci určiť preddavky, s prihliadnutím na očakávaný príjem daňovníka a na ostatné skutočnosti rozhodujúce pre vyrubenie dane. Proti rozhodnutiu o určení preddavkov inak je možné podať odvolanie.
(10)
Ak daňovník prestal vykonávať činnosť alebo poberať príjmy podliehajúce dani, z ktorých boli platené preddavky, nie je povinný platiť preddavky na daň počnúc nasledujúcim mesiacom (štvrťrokom).
(11)
Platenie dane a preddavkov podľa odsekov 1 až 10 sa nevzťahuje na príjmy, pri ktorých sa uplatňuje osobitná sadzba dane, a na príjmy zo závislej činnosti a funkčných požitkov, ak daňovník nemá iné príjmy podrobené dani.
§ 80
Vyberanie a platenie dane z príjmov zo závislej činnosti a z funkčných požitkov
(1)
Platiteľ dane zrazí preddavok na daň z príjmov zo závislej činnosti a z funkčných požitkov (ďalej len „preddavok“) sadzbou dane prepočítanou z ročných sadzieb na mesačné obdobie podľa tabuliek vydaných ministerstvom všeobecne záväzným právnym predpisom z úhrnu príjmov zo závislej činnosti a funkčných požitkov (ďalej len „mzda“) zúčtovaných a vyplatených daňovníkovi za kalendárny mesiac, okrem príjmov zdaniteľných osobitnou sadzbou dane, zníženého o sumy, ktoré sú od dane oslobodené, o sumy zrazené na poistné sociálneho poistenia, poistné zamestnanosti, zdravotnícke poistenie (ďalej len „poistné“), o sumy na čiastočnú úhradu nákladov zamestnanca na dopravu medzi bydliskom a pracoviskom (ďalej len „dopravné“) a o 1/12 nezdaniteľnej sumy základu dane (ďalej len „zdaniteľná mzda“). Na preukázanú nezdaniteľnú sumu na manželku a na sumu, o ktorú sa znižuje základ dane u požívateľa starobného dôchodku, platiteľ dane prihliadne až pri výpočte dane a zúčtovaní preddavkov za zdaňovacie obdobie.
(2)
Preddavok sa zrazí pri výplate alebo pri pripísaní zdaniteľnej mzdy daňovníkovi k dobru, bez ohľadu na to, za ktorú dobu sa mzda vypláca.
(3)
Platiteľ dane, ktorý vypláca zdaniteľnú mzdu naraz za viac kalendárnych mesiacov, vypočíta preddavok tak, akoby bol vyplatený v jednotlivých mesiacoch, ak je tento spôsob zdanenia pre daňovníka výhodnejší.
(4)
Platiteľ dane, ktorý vypláca jednorazovú mzdu alebo doplatok mzdy za minulé roky, zrazí preddavok s prihliadnutím na úhrn uvedených miezd vyplatených alebo zúčtovaných v tom istom zdaňovacom období ročnou sadzbou dane bez odpočítania nezdaniteľných súm a dopravného.
(5)
Ak daňovník poberá mzdu súčasne od viacerých platiteľov dane za rovnaký kalendárny mesiac, zrazia platitelia dane, u ktorých daňovník neuplatňuje nárok na nezdaniteľné sumy zo základu dane, preddavky zo mzdy zníženej len o sumy, ktoré sú od dane oslobodené, vrátane poistného.
(6)
Zrazeným preddavkom z miezd daňovníkov, ktorí za to isté zdaňovacie obdobie nemajú okrem mzdy od platiteľov, u ktorých podpísali vyhlásenie podľa § 84 ods. 6 písm. a), a príjmov zdaniteľných osobitnou sadzbou dane iné zdaniteľné príjmy, je daňová povinnosť splnená.
(7)
Ak platiteľ dane vykonáva mesačne vyúčtovanie miezd, odvedie preddavky za uplynulý kalendárny mesiac najneskôr do troch dní po vykonanom vyúčtovaní miezd. Ostatní platitelia dane odvedú preddavky do troch dní po uplynutí kalendárneho mesiaca, v ktorom vznikla povinnosť zraziť preddavky na daň.
(8)
Správca dane môže určiť lehotu na odvod zrazeného preddavku inak.
§ 81
Ročné zúčtovanie preddavkov
(1)
Daňovník, ktorý okrem mzdy od jedného platiteľa dane a príjmov zdaniteľných osobitnou sadzbou dane nemá iné príjmy podliehajúce zdaneniu, môže platiteľa dane požiadať písomne do 31. januára nasledujúceho roku o výpočet dane za uplynulé zdaňovacie obdobie, a to ak podpíše vyhlásenie podľa § 84 ods. 6 písm. a).
(2)
Ak daňovník poberal počas zdaňovacieho obdobia mzdu od viacerých platiteľov dane postupne, vykoná platiteľ dane, ktorý mu vyplácal mzdu ako posledný a u ktorého uplatňuje nárok na nezdaniteľné sumy zo základu dane, výpočet dane z úhrnu miezd od všetkých platiteľov dane podľa odseku 1.
(3)
Ak daňovník poberal počas zdaňovacieho obdobia mzdu súčasne od viacerých platiteľov dane, vykoná platiteľ dane, u ktorého daňovník uplatňuje nárok na nezdaniteľné sumy zo základu dane a ktorému predloží vyhlásenie podľa § 84 ods. 6 písm. a), výpočet dane z úhrnu miezd od všetkých platiteľov dane, ktorí zrážali preddavky.
(4)
Platiteľ dane vykoná zúčtovanie preddavkov podľa odsekov 2 a 3, len na základe dokladov o vyplatenej mzde, zrazenom poistnom, o nezdaniteľných sumách zo základu dane, dopravnom a o zrazených preddavkoch predložených daňovníkom najneskôr do 31. januára nasledujúceho roku od všetkých platiteľov za uplynulé zdaňovacie obdobie. Daňovník, u ktorého vykonáva platiteľ dane výpočet dane podľa odseku 3, je vždy povinný uvedené doklady predložiť. Platiteľ dane je pritom povinný daňovníkovi vykonať výpočet dane a zúčtovanie preddavkov aj bez jeho žiadosti.
(5)
Nedoplatok dane vyplývajúci z ročného zúčtovania preddavkov zrazí platiteľ dane daňovníkovi zo mzdy najneskôr do konca zdaňovacieho obdobia, v ktorom nedoplatok vznikol. Ak nemôže platiteľ dane uvedený nedoplatok zraziť z daňovníkovej mzdy z dôvodu, že mu už nevypláca mzdu, alebo z dôvodu, že nemožno daňovníkovi podľa všeobecne záväzných právnych predpisov zrážku vykonať, zašle doklady o výške nedoplatku príslušnému správcovi dane na ďalšie konanie. Ak daňovník svoju predkladaciu povinnosť voči platiteľovi dane ani na výzvu nesplní, platiteľ dane zúčtovanie preddavkov nevykoná a túto skutočnosť oznámi príslušnému správcovi dane, ktorý výsledok výpočtu dane podľa odseku 3 oznámi daňovníkovi rozhodnutím.
§ 82
Zodpovednosť platiteľov dane
(1)
Daňovníkovi, ktorému sa zrazila vyššia daň alebo preddavok, ako je určené, vráti platiteľ dane preplatok, ak neuplynuli tri roky od konca zdaňovacieho obdobia, v ktorom preplatok vznikol. O vrátený preplatok dane alebo preddavok zníži platiteľ dane najbližší odvod preddavkov.
(2)
Platiteľ dane, ktorý nezrazil alebo nevybral u daňovníka daň alebo preddavok v určenej výške, môže ju dodatočne zraziť, iba ak od doby, kedy sa daň alebo preddavok nesprávne vybrali, neuplynulo viac ako 12 mesiacov. Daň alebo preddavky, ktoré sa nesprávne vybrali zavinením daňovníka, môže platiteľ dane dodatočne zraziť do troch rokov od konca zdaňovacieho obdobia, v ktorom došlo k ich nesprávnemu vybratiu.
(3)
Dodatočne zrazenú alebo vybratú daň alebo preddavok podľa odseku 2 platiteľ dane odvedie správcovi dane v najbližšom termíne pre odvod preddavkov.
(4)
Dodatočne predpísanú daň a preddavky je platiteľ dane povinný odviesť správcovi dane do troch dní po doručení platobného výmeru.
§ 83
Povinnosti platiteľov daní
(1)
Platitelia dane sú povinní viesť pre daňovníkov mzdové listy a výplatné listiny vrátane ich rekapitulácie za každý kalendárny mesiac i za celé zdaňovacie obdobie.
(2)
Mzdový list musí na účely dane obsahovať
a)
meno a priezvisko daňovníka, tiež predchádzajúce,
b)
rodné číslo,
c)
trvalý pobyt,
d)
mená a rodné čísla osôb, ktoré daňovník uplatňuje pre zníženie základu dane, výšku jednotlivých nezdaniteľných súm s uvedením dôvodu ich priznania,
e)
za každý kalendárny mesiac
1.
úhrn zúčtovaných miezd bez ohľadu, či sú vyplatené v peniazoch alebo naturáliach,
2.
sumy oslobodené od dane,
3.
poistné,
4.
dopravné,
5.
podľa jednotlivých druhov sadzieb dane (mesačné, ročné) základ dane, nezdaniteľné časti základu dane, zdaniteľnú mzdu, preddavok na daň,
6.
súčet údajov uvedených pod bodmi 1. až 5. za celé zdaňovacie obdobie.
(3)
Na žiadosť daňovníka je platiteľ dane povinný za obdobie, za ktoré daňovníkovi bola vyplácaná mzda, vystaviť doklad o súhrnných údajoch uvedených na mzdovom liste, ktoré sú rozhodujúce pre výpočet zdaniteľnej mzdy, dane a preddavkov.
§ 84
Uplatnenie nezdaniteľných častí zo základu dane a dopravného pri výpočte preddavkov
(1)
Daňovník je povinný preukázať platiteľovi dane okolnosti rozhodujúce pre uznanie nezdaniteľných častí zo základu dane a dopravného. Na predložený doklad platiteľ dane prihliadne začínajúc kalendárnym mesiacom nasledujúcim po mesiaci, v ktorom sa tieto skutočnosti platiteľovi dane preukážu. Pri nástupe do zamestnania je lehota dodržaná, ak daňovník preukáže tieto skutočnosti do tridsiatich dní odo dňa nástupu do zamestnania.
(2)
Ak sa daňovníkovi narodí dieťa, platiteľ dane naň prihliadne už v kalendárnom mesiaci, v ktorom sa narodilo, ak daňovník predloží preukaz o jeho narodení platiteľovi dane do tridsiatich dní po narodení dieťaťa.
(3)
Ak daňovník poberá v kalendárnom mesiaci mzdu súčasne alebo postupne od viacerých platiteľov dane, prihliadne na nezdaniteľné časti zo základu dane a dopravné iba jeden platiteľ dane, u ktorého daňovník uplatní nárok podľa odseku 1.
(4)
Ak daňovník nepreukáže rozhodujúce skutočnosti na uznanie nezdaniteľných častí zo základu dane a dopravného v určenej lehote, prihliadne platiteľ dane na tieto skutočnosti dodatočne pri ročnom zúčtovaní preddavkov, ak ich daňovník preukáže najneskôr do 31. januára roka nasledujúceho po uplynutí zdaňovacieho obdobia.
(5)
Platiteľ dane prihliadne na nezdaniteľné časti zo základu dane a dopravného, len ak daňovník podpíše do tridsiatich dní po vstupe do zamestnania a každoročne, najneskôr do 31. januára písomné vyhlásenie o tom
a)
aké skutočnosti sú u neho dané pre priznanie nezdaniteľných častí zo základu dane, prípadne kedy a ako sa zmenili,
b)
že súčasne za rovnaké zdaňovacie obdobie neuplatňuje nárok na nezdaniteľné časti zo základu dane a dopravné u iného platiteľa dane a že nárok na nezdaniteľné časti zo základu dane na tie isté osoby súčasne za rovnaké zdaňovacie obdobie neuplatňuje iný daňovník,
c)
či poberal v uplynulom zdaňovacom období, okrem príjmov zdaniteľných osobitnou sadzbou dane a okrem príjmov, ktoré nie sú predmetom dane alebo sú od dane oslobodené, iné príjmy podliehajúce zdaneniu,
d)
či je požívateľom starobného dôchodku,
e)
že pri doprave na pracovisko vzdialené viac ako 30 km nemôže využiť bezplatný alebo zlacnený cestovný lístok poskytnutý zamestnávateľom, vykonávajúcim verejnú dopravu osôb.
(6)
Platiteľ dane vykoná výpočet dane a zúčtovanie preddavkov a súčasne prihliadne na nezdaniteľné sumy na manželku a u požívateľa starobného dôchodku za uplynulé zdaňovacie obdobie, ak daňovník podpíše do 31. januára písomné vyhlásenie o tom,
a)
že nepoberal v uplynulom zdaňovacom období okrem príjmov zdaniteľných osobitnou sadzbou a okrem príjmov, ktoré nie sú predmetom dane alebo sú od dane oslobodené, iné príjmy podliehajúce dani z príjmov fyzických osôb,
b)
či poberal v uplynulom zdaňovacom období súčasne alebo postupne od ďalších platiteľov dane okrem príjmov zdaniteľných osobitnou sadzbou a okrem príjmov, ktoré nie sú predmetom dane alebo sú od dane oslobodené, iné príjmy podliehajúce dani z príjmov fyzických osôb zo závislej činnosti a funkčných požitkov,
c)
že manželka (manžel) žijúca v spoločnej domácnosti, nemala v uplynulom zdaňovacom období vlastný príjem presahujúci ročne hranicu určenú osobitným zákonom,16)
d)
o výške starobného dôchodku, pokiaľ jeho výška v uplynulom zdaňovacom období nepresiahla 20 400 Kčs.
(7)
Ak dôjde v priebehu roka k zmene skutočností rozhodujúcich pre uznanie nezdaniteľných častí zo základu dane a dopravného, je daňovník povinný ich oznámiť písomne (napr. zmenou vo vyhlásení) platiteľovi dane najneskôr posledný deň kalendárneho mesiaca, v ktorom zmena nastala. Platiteľ dane poznamená zmenu na mzdovom liste.
§ 85
Spôsob preukazovania nezdaniteľných častí zo základu dane a dopravného
(1)
Nárok na uznanie nezdaniteľných častí zo základu dane preukazuje daňovník platiteľovi dane
a)
platným občianskym preukazom, a to vlastným, druhého z manželov, prípadne občianskymi preukazmi detí starších ako 15 rokov, ak ide o preukázanie existencie manželky, neplnoletých detí (vlastných, osvojených, detí v starostlivosti, ktorá nahradzuje starostlivosť rodičov). Ak uvedené skutočnosti nie sú zrejmé z občianskeho preukazu, musia sa preukázať iným úradným dokladom,
b)
potvrdením školy a u žiakov učilíšť potvrdením učilišťa, že plnoleté dieťa žijúce s daňovníkom v spoločnej domácnosti študuje,
c)
rozhodnutím o priznaní invalidného alebo čiastočného invalidného dôchodku a dokladom o vyplácaní dôchodku, ak daňovník uplatňuje nárok na zníženie dane z titulu nezdaniteľnej časti zo základu dane z dôvodu, že poberá invalidný alebo čiastočný invalidný dôchodok,
d)
predložením preukazu ZŤP-S (zdravotne ťažko poškodený so sprievodcom), ak je daňovník jeho držiteľom,
e)
rozhodnutím o priznaní starobného dôchodku, ak je daňovník jeho príjemcom, v prípade, že neprevyšuje ročne hranicu ustanovenú osobitným zákonom,16)
f)
potvrdením miestne príslušného správcu dane o tom, že
1.
vyživuje v spoločnej domácnosti plnoleté dieťa až do dovŕšenia 26 rokov veku, ak nepoberá invalidný dôchodok a nemôže sa pripravovať na budúce povolanie alebo zamestnať sa pre chorobu, alebo pre dlhodobý nepriaznivý zdravotný stav, nie je schopné sa sústavne pripravovať na budúce povolanie, alebo je schopné sa naň pripravovať len za mimoriadnych podmienok,
2.
poberá iný dôchodok, ktorého jednou z podmienok je invalidita, alebo jeho žiadosť o invalidný dôchodok bola zamietnutá z iných dôvodov ako z dôvodov jeho invalidity.
(2)
Nárok na dopravné uplatní daňovník dokladom o svojom bydlisku, z ktorého dochádza na pracovisko. Daňovníci, ktorí sú držiteľmi bezplatných alebo zľavnených cestovných lístkov, predložia platiteľovi dane vyhlásenie, že pri doprave na pracovisko nemôžu využiť bezplatný alebo zľavnený cestovný lístok poskytnutý zamestnávateľom, ktorý vykonáva verejnú dopravu osôb.
(3)
Doklady uvedené v odseku 1 písm. a), c), d) a e) platia trvale, ak nebola ich platnosť časovo obmedzená. Platnosť dokladov uvedených v odseku 1 písm. c) a e) je podmienená tým, že daňovník predloží každoročne najneskôr do 31. decembra pre uplatnenie nároku na budúce zdaňovacie obdobie doklad o výplate dôchodku. Doklady uvedené v odseku 1 písm. b) platia vždy v tom roku, pre ktorý boli vydané. Doklady platia za predpokladu, že u daňovníka a ním vyživovaných osôb sa nezmenili skutočnosti rozhodujúce pre uznanie nezdaniteľných častí zo základu dane a dopravného.
§ 86
Daň vyberaná zrážkou
(1)
Daň sa vyberá zrážkou z príjmov, na ktoré sa vzťahuje osobitná sadzba dane.14) Zrážku je povinný vykonať platiteľ dane, ktorý má sídlo alebo trvalý pobyt na území Slovenskej republiky, pri výplate, poukázaní alebo pripísaní úhrady v prospech daňovníka.
(2)
Platiteľ dane je povinný zrazenú daň odviesť správcovi dane najneskôr do pätnásteho dňa každého mesiaca za predchádzajúci kalendárny mesiac. Zrážka dane sa vykonáva zo sumy úhrady alebo pripísania dlžnej sumy v prospech daňovníka. Správcom dane sa rozumie daňový úrad príslušný podľa miesta trvalého pobytu alebo sídla platiteľa dane.
(3)
Ak nevykoná platiteľ dane zrážku dane alebo zrazenú daň včas neodvedie, bude sa od neho vymáhať ako jeho dlh. Rovnako sa postupuje, ak platiteľ dane nezrazí daň v správnej výške.
(4)
Daňová povinnosť daňovníka, ak ide o príjmy, z ktorých je zrážaná daň, sa považuje za splnenú riadnym vykonaním zrážky dane.
(5)
Správca dane môže platiteľovi dane určiť pre odvod dane vyberanej zrážkou inú lehotu.
§ 87
Zabezpečenie dane
(1)
Správca dane môže uložiť právnickým a fyzickým osobám, aby pri výplatách v prospech daňovníkov s daňovou povinnosťou podľa osobitného predpisu17) zrážali až 10 % preddavok dane na jej zabezpečenie. Proti rozhodnutiu o uložení povinnosti zrážať preddavok na daň sa nemožno odovolať.
(2)
Na zabezpečenie dane zo zdaniteľných príjmov, okrem príjmov, z ktorých sa daň vyberá zrážkou, sú právnické a fyzické osoby, ktoré majú sídlo alebo trvalé bydlisko na území Slovenskej republiky a ktoré vyplácajú, poukazujú alebo pripisujú úhrady v prospech daňovníka, povinné zrážať preddavok na daň vo výške 10 % daňovníkom s daňovou povinnosťou podľa osobitného predpisu,18) s výnimkou prípadov, kedy je preddavok zrážaný podľa § 80.
(3)
Sumy dane zrazenej podľa odsekov 1 a 2 sa odvádzajú do pätnásteho dňa každého mesiaca za predchádzajúci kalendárny mesiac správcovi dane. Správca dane môže lehotu pre odvod dane zrazenej podľa odsekov 1 a 2 platiteľovi dane určiť inak.
Druhý oddiel
Daň z príjmov právnických osôb
§ 88
Platenie preddavkov a splatnosť dane
(1)
Daňovníci, ktorých daň za predchádzajúce zdaňovacie obdobie presiahla 1 000 000 Kčs, platia počínajúc januárom nasledujúceho roku mesačne preddavky vo výške 1/12 dane za predchádzajúce zdaňovacie obdobie vždy do konca kalendárneho mesiaca. Preddavok za mesiac december sa neplatí a daňovník vyrovná celoročnú daň v lehote na podanie priznania.
(2)
Daňovníci, ktorých daň v predchádzajúcom zdaňovacom období nepresiahla 1 000 000 Kčs, platia štvrťročné preddavky na daň za bežné zdaňovacie obdobie, a to vo výške 1/4 dane za predchádzajúce zdaňovacie obdobie. Štvrťročné preddavky sú splatné do konca príslušného kalendárneho štvrťroka. Preddavok za štvrtý štvrťrok sa platí v polovičnej výške. Daň sa vyrovná v lehote pre podanie priznania.
(3)
Preddavky neplatia daňovníci, ktorých daň za uplynulé zdaňovacie obdobie nepresiahla 200 000 Kčs a ročnú daň uhradia naraz v lehote pre podanie priznania.
(4)
Novým daňovníkom vrátane daňovníkov, ktorým za predchádzajúce zdaňovacie obdobie nebola vyrubená daň, správca dane určí preddavky s prihliadnutím na predpokladanú daň.
(5)
Správca dane môže určiť daňovníkom so sídlom v cudzine povinnosť zložiť na zabezpečenie dane primeraný preddavok pri začatí činnosti v prípadoch, keď nie je zabezpečená zrážkou u dlžníka.
(6)
Ak daň vypočítaná v priznaní je vyššia než zaplatené preddavky, je daňovník povinný zaplatiť rozdiel v lehote pre podanie priznania.
(7)
Ak daň vyrubená platobným výmerom je vyššia než daň vypočítaná v priznaní, je daňovník povinný zaplatiť rozdiel do 15 dní odo dňa doručenia platobného výmeru.
(8)
Do termínu podania priznania platí daňovník preddavky z poslednej známej daňovej povinnosti uvedenej v platobnom výmere, a ak tento nebol vydaný, uvedenej v priznaní.
(9)
Správca dane môže v odôvodnených prípadoch určiť preddavky inak.
§ 89
Daň vyberaná zrážkou
(1)
Daňovníci, ktorých príjmy sú predmetom dane a platí pre nich osobitná sadzba dane, podliehajú dani vyberanej zrážkou. Zrážku je povinný vykonať platiteľ dane, ktorý má sídlo na území Slovenskej republiky a ktorý vypláca, poukazuje alebo pripisuje úhrady v prospech daňovníka.
(2)
Platiteľ dane je povinný zrazenú daň odviesť príslušnému správcovi dane najneskôr do troch pracovných dní odo dňa úhrady alebo pripísania dlžnej sumy v prospech daňovníka. O zrazených sumách na dani podá platiteľ dane správcovi dane hlásenie vždy do pätnástich dní po uplynutí mesiaca, v ktorom bola daň zrazená. V hlásení uvedie označenie daňovníkov, ktorým bola daň zrazená, základ dane, zrazenú sumu a právny dôvod záväzku, podľa ktorého plnenie bolo vykonané.
(3)
Ak nevykoná platiteľ dane zrážku dane alebo zrazenú daň včas neodvedie, bude od neho vymáhaná ako jeho dlh. Rovnako sa postupuje, ak nezrazí platiteľ dane daň v správnej výške.
(4)
Riadne vykonanou zrážkou podľa odsekov 1 a 2 je daňová povinnosť daňovníka splnená.
(5)
Na zabezpečenie dane pri ostatných príjmoch daňovníkov, na ktoré sa nevzťahuje osobitná sadzba dane, sú platitelia dane povinní zrážať preddavok vo výške 5 % z platieb za podmienok uvedených v odsekoch 3 a 4.
(6)
Správca dane môže preddavok podľa odseku 5 zvýšiť až na 10 %, prípadne rozhodnúť, že preddavok bude nižší alebo nebude zrazený. Proti tomuto rozhodnutiu sa nemožno odvolať.
(7)
Výšku ostatných príjmov daňovníka s obmedzenou daňovou povinnosťou oznámi platiteľ dane správcovi dane v lehote pre podanie daňového priznania s výpočtom daňovej povinnosti.
Tretí oddiel
Spoločné ustanovenia
§ 90
Zápočet dane zaplatenej v cudzine
(1)
Ak plynú daňovníkovi dane z príjmov fyzických osôb príjmy zo zahraničia, môže si od tejto dane odpočítať obdobnú daň zaplatenú v cudzine, najviac však do sumy dane z príjmov pripadajúcich na príjmy plynúce zo zahraničia. Rovnako sa postupuje u daňovníka dane z príjmov právnických osôb so sídlom na území Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.
(2)
Ak plynú daňovníkovi príjmy zo štátu, s ktorým Česká a Slovenská Federatívna Republika uzavrela zmluvu o zamedzení dvojakého zdanenia, postupuje sa pri vylúčení dvojakého zdanenia podľa tejto zmluvy. Daň zaplatená v druhom zmluvnom štáte sa však započíta na úhradu dane najviac sumou, ktorá môže byť v druhom zmluvnom štáte vyberaná v súlade so zmluvou o zamedzení dvojakého zdanenia.
§ 91
Splnomocnenie
Ministerstvo môže celkom alebo sčasti oslobodiť od daní z príjmov novovzniknuté daňové subjekty, ktoré odvádzajú daň z príjmov do štátneho rozpočtu republiky. Okruh daňových subjektov a bližšie podmienky na oslobodenie ustanoví vláda Slovenskej republiky nariadením.
ŠTVRTÁ HLAVA
DAŇ Z NEHNUTEĽNOSTÍ
§ 92
Zmeny v osobe daňovníka
(1)
Ak je daň zaplatená pôvodným daňovníkom na obdobie alebo jeho časť, kedy daňová povinnosť prešla na nového daňovníka, zaplatená daň sa nevráti, ale započítava sa novému daňovníkovi.
(2)
Ak ku dňu prechodu vlastníckeho práva k nehnuteľnosti neboli daňové povinnosti úplne vysporiadané pôvodným daňovníkom, táto povinnosť prechádza na nového daňovníka.
PIATA HLAVA
CESTNÁ DAŇ
§ 93
Daňové priznanie a vyrubenie dane
Daňovník je povinný podať priznanie na predpísanom tlačive miestne príslušnému daňovému úradu najneskôr do 31. januára roka, na ktorý je daň vopred vyrubovaná a platená. Ak dôjde ku vzniku daňovej povinnosti v priebehu roka, podá daňovník daňové priznanie do pätnástich dní od vzniku daňovej povinnosti.
§ 94
Preukaz o zaplatení dane
Vodič je povinný mať u seba pri prevádzke vozidla na verejných komunikáciách vždy tiež doklad o zaplatení dane a predložiť ho na nahliadnutie na výzvu oprávnených kontrolných orgánov. Za doklad o zaplatení sa považuje potvrdenie o vyrubenej a zaplatenej dani alebo posledný diel poštovej poukážky, ktorou bola daň zaplatená.
ÔSMA ČASŤ
Zmena a doplnenie zákona Slovenskej národnej rady č. 84/1991 Zb. o územných finančných orgánoch v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 136/1992 Zb.
§ 95
Zákon Slovenskej národnej rady č. 84/1991 Zb. o územných finančných orgánoch v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 136/1992 Zb. sa mení a dopĺňa takto:
1.
§ 2 znie:
„(1)
Sústavu územných finančných orgánov tvoria daňové úrady, Ústredné daňové riaditeľstvo Slovenskej republiky (ďalej len „ústredné riaditeľstvo“) a správy finančnej kontroly.
(2)
Daňový úrad sa zriaďuje pre územný obvod obce alebo viacerých obcí.
(3)
Ústredné riaditeľstvo sa zriaďuje pre územné obvody všetkých daňových úradov. Sídlo ústredného riaditeľstva určí Ministerstvo financií Slovenskej republiky (ďalej len „ministerstvo“) všeobecne záväzným právnym predpisom.
(4)
Správa finančnej kontroly sa zriaďuje pre územné obvody viacerých daňových úradov.
(5)
Sídla a obvody pôsobnosti daňových úradov a správ finančnej kontroly ustanoví ministerstvo všeobecne záväzným právnym predpisom.“.
2.
§ 4 ods. 4 znie:
„(4)
V pochybnostiach určí miestnu príslušnosť ústredné riaditeľstvo.“.
3.
§ 5 ods. 2 znie:
„(2)
Ústredné riaditeľstvo
a)
riadi daňové úrady a určuje vnútornú štruktúru daňových úradov,
b)
rozhoduje o odvolaniach proti rozhodnutiam daňových úradov a preskúmava rozhodnutia daňových úradov mimo odvolacieho konania,
c)
vykonáva vo vybraných daňových subjektoch a u príjemcov dotácií kontrolu daní a dotácií.“.
4.
§ 6 včítane nadpisu znie:
㤠6
Pôsobnosť a právomoc ministerstva
Ministerstvo
a)
riadi ústredné riaditeľstvo a správy finančnej kontroly a určuje ich vnútornú štruktúru,
b)
môže poveriť ústredné riaditeľstvo a správy finančnej kontroly vykonaním kontroly v rozsahu svojej pôsobnosti s výnimkou kontroly ústredných orgánov,
c)
rozhoduje o odvolaniach proti rozhodnutiam ústredného riaditeľstva a správ finančnej kontroly a preskúmava ich rozhodnutia mimo odvolacieho konania.“.
5.
V § 7 odseky 1 a 2 znejú:
„(1)
Ústredné riaditeľstvo je rozpočtovou organizáciou. Na jeho čele je riaditeľ, ktorého vymenúva a odvoláva minister financií Slovenskej republiky. Ústredné riaditeľstvo obstaráva osobné a vecné potreby daňových úradov, ktoré riadi.
(2)
Na čele daňového úradu je riaditeľ. Riaditeľov daňových úradov vymenúva a odvoláva riaditeľ ústredného riaditeľstva.“.
DEVIATA ČASŤ
SPOLOČNÉ, SPLNOMOCŇOVACIE, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 96
Ak tento zákon alebo osobitný predpis neustanovuje inak, zaokrúhľuje sa daň na stovky hore, jej základ a preddavky na daň na tisícky dole a penále na desiatky dole.
§ 97
Ministerstvo môže všeobecne záväzným právnym predpisom ustanoviť daňovému subjektu spôsob vedenia evidencie tržieb pre správne určenie dane.
§ 98
Ak ide o príjmy odvádzané do štátneho rozpočtu republiky, do rozpočtov obcí a do fondov, ktoré nie sú uvedené v § 1, alebo ak ide o odvody a poplatky sankčnej povahy, pokuty a penále, postupuje sa pri ich platení podľa šiestej časti tohto zákona. Ostatné ustanovenia tohto zákona sa na tieto príjmy nevzťahujú. Rovnako sa postupuje, ak ide o príjmy štátneho rozpočtu federácie spravované správcami dane Slovenskej republiky.
§ 99
(1)
Ustanovenia tohto zákona sa použijú, ak medzinárodná zmluva, ktorá je pre Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku záväzná, neustanovuje inak.
(2)
Ustanovenia prvej až šiestej časti a deviatej časti tohto zákona sa použijú, ak ustanovenia siedmej časti alebo osobitný predpis neustanovuje inak.
§ 100
(1)
Rozhodnutia a iné opatrenia vydané správcom dane v Českej republike platia i na území Slovenskej republiky, ak sú nimi ukladané povinnosti alebo zriaďovacie alebo osvedčovacie práva rovnakého alebo obdobného charakteru, aké možno uplatniť podľa všeobecne záväzných právnych predpisov v Slovenskej republike. Obdobný postup sa vzťahuje aj na zmenu miestnej príslušnosti, vyžiadanie a delegovanie a na plnenie oznamovacích povinností v rámci súčinnosti tretích osôb.
(2)
Ak dôjde k pochybnostiam o miestnej príslušnosti medzi správcom dane Slovenskej republiky a Českej republiky a nebudú tieto pochybnosti odstránené rokovaním medzi týmito správcami dane, určí sa miestna príslušnosť po dohode ministerstva s Ministerstvom financií Českej republiky. Ak je miestna príslušnosť viazaná na registráciu daňového subjektu, môže ministerstvo alebo Ministerstvo financií Českej republiky požiadať súd19) o preskúmanie registrácie.
§ 101
Na daňové konanie sa nevzťahujú osobitné predpisy.20)
§ 102
Ministerstvo všeobecne záväzným právnym predpisom upraví podrobnosti k ustanoveniam § 40 ods. 13, § 58 ods. 5 a 6, § 61 ods. 10, § 74, 75, § 80 ods. 1 a § 97.
§ 103
Ministerstvo môže
a)
rozhodnúť v sporných prípadoch o spôsobe zdanenia,
b)
urobiť opatrenia na zamedzenie tvrdostí a nezrovnalostí, prípadne povoliť úľavu a určiť orgány a vymedziť ich oprávnenie na povoľovanie týchto úľav.
§ 104
Pre právnické alebo fyzické osoby, ktoré vykonávajú podnikateľskú alebo inú zárobkovú činnosť na území Slovenskej republiky ku dňu účinnosti tohto zákona, začne lehota určená v § 31 ods. 1 plynúť dňom účinnosti tohto zákona.
§ 105
Ustanovenia tohto zákona sa použijú aj na daňové konanie začaté pred nadobudnutím účinnosti tohto zákona. Právne účinky procesných úkonov, ktoré nastali pred účinnosťou tohto zákona, zostávajú zachované. Zachovaná zostáva i miestna príslušnosť správcu dane, ktorá bola pri zrušených daniach pri ich poslednom vyrubení.
§ 106
Ustanovenia tohto zákona sa použijú aj na dane zrušené, ak konanie o nich bude prebiehať po nadobudnutí účinnosti tohto zákona.
§ 107
Ak nie je v osobitnom predpise ustanovené inak, daňové subjekty zaregistrované u správcu dane podľa doterajších predpisov, splnia svoju registračnú povinnosť podľa tohto zákona do 30. júna 1993. Obdobný postup sa vzťahuje aj na daňové subjekty vykonávajúce činnosti, na ktoré sa registračná povinnosť pred nadobudnutím účinnosti tohto zákona nevzťahovala.
§ 108
Správu notárskych poplatkov, pri ktorých vznikla povinnosť na ich vyrubenie do 31. decembra 1992, vykonáva súd podľa osobitného predpisu.21)
§ 109
Kolkové známky vydané pred účinnosťou tohto zákona na základe splnomocnenia v zákone č. 105/1951 Zb. o správnych poplatkoch zostávajú v platnosti i po nadobudnutí účinnosti tohto zákona.
§ 110
Rozhodnutia o počte vyživovaných osôb, vydané správcom dane pre účely dane zo mzdy, ktoré boli vydané podľa zákona č. 76/1952 Zb. o dani zo mzdy v znení neskorších predpisov a vyhlášky Federálneho ministerstva financií, Ministerstva financií Českej republiky a Ministerstva financií Slovenskej republiky č. 161/1976 Zb., ktorou sa vykonáva zákon o dani zo mzdy, v znení neskorších predpisov, strácajú platnosť pre zdanenie miezd vyplatených za obdobie po nadobudnutí účinnosti tohto zákona.
§ 111
Zrušuje sa
1.
§ 27 ods. 1 písm. b) zákona Slovenskej národnej rady č. 372/1990 Zb. o priestupkoch,
2.
vyhláška Ministerstva financií č. 16/1962 Zb. o konaní vo veciach daní a poplatkov.
§ 112
(1)
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1993.
(2)
Ustanovenia § 31 pre daň z pridanej hodnoty a § 95 nadobúdajú účinnosť dňon vyhlásenia tohto zákona.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
Zákon SNR č. 84/1991 Zb. o územných finančných orgánoch v znení zákona SNR č. 136/1992 Zb.
2)
Zákon č. 135/1982 Zb. o hlásení a evidencii pobytu občanov.
3)
Napr. zákon č. 286/1992 Zb. o daniach z príjmov.
4)
Napr. zákon č. 222/1992 Zb. o dani z pridanej hodnoty.
5)
Zákon č. 102/1971 Zb. o ochrane štátneho tajomstva v znení zákona č. 383/1990 Zb.
Nariadenie vlády ČSFR č. 419/1990 Zb. o základných skutočnostiach tvoriacich predmet štátneho tajomstva.
6)
§ 26 až 29 zákona č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 47/1992 Zb.).
7)
Napr. § 18 zákona SNR č. 317/1992 Zb. o dani z nehnuteľností.
8)
Zákon č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok v znení neskorších predpisov (úplné znenie č. 501/1992 Zb.).
9)
§ 2 ods. 2 zákona č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník.
10)
§ 3 ods. 1 písm. b) zákona č. 286/1992 Zb.
11)
§ 38 ods. 3 písm. c) zákona č. 21/1992 Zb. o bankách.
12)
Vládna vyhláška č. 150/1958 Ú. v. o vybavovaní sťažností, oznámení a podnetov pracujúcich.
13)
Napr. § 32a) zákona č. 44/1988 Zb. o ochrane a využití nerastného bohatstva (banský zákon) v znení zákona SNR č. 498/1991 Zb.
14)
§ 36 zákona č. 286/1992 Zb.
15)
§ 6 zákona č. 286/1992 Zb.
16)
§ 15 zákona č. 286/1992 Zb.
17)
§ 2 ods. 2 zákona č. 286/1992 Zb.
18)
§ 2 ods. 3 zákona č. 286/1992 Zb.
19)
§ 200d Občianskeho súdneho poriadku.
20)
Zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
Colný zákon č. 44/1974 Zb. v znení neskorších predpisov.
Vyhláška FMZO č. 43/1991 Zb., ktorou sa vykonáva colný zákon, v znení neskorších predpisov.
21)
§ 30 ods. 2 zákona SNR č. 139/1984 Zb. o notárskych poplatkoch. |
Zákon České národní rady č. 523/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 523/1992 Sb.
Zákon České národní rady o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky
Vyhlášeno 20. 11. 1992, datum účinnosti 1. 12. 1992, částka 105/1992
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - DAŇOVÉ PORADENSTVÍ (§ 3 — § 8c)
* ČÁST TŘETÍ - KOMORA DAŇOVÝCH PORADCŮ ČESKÉ REPUBLIKY (§ 9 — § 11)
* ČÁST ČTVRTÁ - SANKCE (§ 12 — § 14a)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 15 — § 19)
Aktuální znění od 1. 8. 2023 (172/2023 Sb.)
523
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. října 1992
o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Tento zákon upravuje:
a)
poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (dále jen „daně“), jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí (dále jen „daňové poradenství“) a
b)
vznik, postavení a působnost Komory daňových poradcůdaňových poradců České republiky (dále jen „komora“) v souladu s právem Evropských společenství1).
§ 2
Tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátůadvokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy.1a) Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu než je daňový poradcedaňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku,2) nejde-li o osoby uvedené ve větě první.
ČÁST DRUHÁ
DAŇOVÉ PORADENSTVÍ
§ 3
Základní ustanovení
(1)
Daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě (dále jen „klient“) poskytuje daňový poradcedaňový poradce nebo hostující daňový poradcehostující daňový poradce.
(2)
Daňovým poradcemDaňovým poradcem se rozumí fyzická osoba, zapsaná v seznamu daňových poradcůdaňových poradců (dále jen „seznam“) podle § 4 odst. 2 a 3. Hostujícím daňovým poradcemHostujícím daňovým poradcem se rozumí fyzická osoba uvedená v § 8a odst. 1 písm. b) zaregistrovaná v seznamu podle § 4 odst. 4; seznam vede komora.
(3)
Daňové poradenství se poskytuje na základě smlouvy uzavřené mezi daňovým poradcemdaňovým poradcem nebo hostujícím daňovým poradcemhostujícím daňovým poradcem a klientem. Za poskytnutí daňového poradenství náleží daňovému poradcidaňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradcihostujícímu daňovému poradci odměna, jejíž výši si obě smluvní strany dohodnou. Dohoda, kterou je odměna za poskytnutí daňového poradenství sjednána jako podíl na docíleném snížení daně, daňové úspoře nebo daňové úlevě, popřípadě jako podíl na ukazatelích výsledku činnosti, nebo je sjednána formou věcného plnění, je neplatná.
(4)
Činí-li daňový poradcedaňový poradce nebo hostující daňový poradcehostující daňový poradce právní úkony jménem klienta, má postavení zástupce podle zvláštních předpisů.3)
(5)
Daňový poradceDaňový poradce může též vykonávat funkci insolvenčního správceinsolvenčního správce, předběžného insolvenčního správceinsolvenčního správce, zástupce insolvenčního správceinsolvenčního správce, odděleného insolvenčního správceinsolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správceinsolvenčního správce podle zvláštního právního předpisu3a).
(6)
Daňové poradenství mohou na základě smlouvy uzavřené mezi jimi a klientem vykonávat také obchodní společnosti nebo družstva, které daňové poradenství vykonávají pomocí daňových poradcůdaňových poradců, které mají tuto činnost jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku podle zvláštního předpisu4a) a jejichž skutečný majitel podle zákona o upravujícího evidenci skutečných majitelů a fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu, zástupcem právnické osoby v tomto orgánu anebo v postavení obdobném postavení člena statutárního orgánu, je osoba bezúhonná (dále jen „daňově poradenská společnost“); pro doložení bezúhonnosti platí § 5 odst. 3 obdobně. Na poskytování daňového poradenství daňově poradenskými společnostmi se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona pro poskytování daňového poradenství daňovými poradcidaňovými poradci a stanovy komory.
(7)
Daňově poradenská společnost má při správě daní procesní postavení jako daňový poradcedaňový poradce.
§ 4
Oprávnění k výkonu daňového poradenství
(1)
Právo vykonávat daňové poradenství nabývá fyzická osoba dnem zápisu nebo registrace do seznamu. K tomuto dni se vydá daňovému poradcidaňovému poradci osvědčení o zápisu do seznamu nebo hostujícímu daňovému poradcidaňovému poradci osvědčení o registraci v seznamu (dále jen „osvědčení“).
(2)
Fyzickou osobu, pokud není zapsána podle odstavce 3 nebo zaregistrována podle odstavce 4, je komora povinna zapsat do seznamu po složení kvalifikační zkoušky nejpozději však do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž fyzická osoba zkoušku složila.
(3)
Do seznamu komora zapíše také
a)
občana jiného státu než členského státu Evropské unie, pokud splňuje podmínky stanovené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, a prokáže, že je oprávněn poskytovat daňové poradenství ve státě, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu, která ji zavazuje zajistit daňovým poradcůmdaňovým poradcům tohoto státu přístup k poskytování daňového poradenství, a
b)
usazeného daňového poradcedaňového poradce za podmínek stanovených v § 8b.
(4)
Do seznamu komora zaregistruje hostujícího daňového poradcehostujícího daňového poradce za podmínek stanovených v § 8c.
(5)
Právo vykonávat daňové poradenství daňový poradcedaňový poradce nebo hostující daňový poradcehostující daňový poradce pozbývá
a)
dnem, ke kterému je daňový poradcedaňový poradce nebo hostující daňový poradcehostující daňový poradce ze seznamu vyškrtnut,
b)
dnem, ke kterému je daňovému poradcidaňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradcihostujícímu daňovému poradci výkon daňového poradenství pozastaven,
nejdříve však dnem, kdy bylo daňovému poradcidaňovému poradci nebo hostujícímu daňovému poradcihostujícímu daňovému poradci doručeno rozhodnutí podle písmene a) nebo b).
§ 5
Kvalifikační zkouška
(1)
Kvalifikační zkoušku nebo její část je oprávněna skládat fyzická osoba podle § 4 odst. 2, která
a)
má plnou způsobilost k právním úkonům,
b)
je bezúhonná,
c)
nevykonává zaměstnání, funkci nebo činnost, vedle nichž zvláštní právní předpis nepřipouští podnikání,
d)
nemá pracovněprávní, služební nebo jiný obdobný poměr ke státnímu orgánu nebo orgánu územní samosprávy, do jehož působnosti patří kontrola a rozhodování ve věcech daní,
e)
získala vysokoškolské vzdělání nejméně v rámci akreditovaného bakalářského studijního programu,3b)
f)
nebyla v posledních pěti letech před podáním žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části vyškrtnuta ze seznamu daňových poradcůdaňových poradců disciplinárním opatřením nebo na základě správního trestu.
(2)
Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen
a)
pro trestný čintrestný čin související s předmětem daňového poradenství,
b)
pro jiný trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k povaze daňového poradenství a osobě, která se tohoto činu dopustila, je obava, že se dopustí stejného nebo obdobného činu při výkonu daňového poradenství.
(3)
Za účelem doložení bezúhonnostibezúhonnosti žadatele si Komora vyžádá podle zvláštního právního předpisu3c) výpis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Kvalifikační zkouška se skládá z dílčích částí. V žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části se uvede jméno, popřípadě jména a příjmení, rodné číslo, nebylo-li přiděleno, datum narození, bydliště a vlastnoruční podpis žadatele. K žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části se připojí kopie dokladů prokazujících splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. e) a čestné prohlášení prokazující splnění podmínek uvedených v odstavci 1 písm. c) a d). O výpis z evidence Rejstříku trestů žádá komora. Náklady na získání tohoto výpisu nese v uvedeném případě komora. K žádosti není třeba poskytovat informace podle tohoto odstavce v případě, že komora tyto informace má a zároveň nedošlo k jejich změně.
(5)
Komora po posouzení žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části
a)
žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části zamítne, pokud žadatel nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1; písemné vyhotovení rozhodnutí o zamítnutí žádosti musí být odůvodněno, musí obsahovat poučení o právu podat opravný prostředek a musí být žadateli doručeno do vlastních rukou, nebo
b)
uvědomí žadatele písemně nejméně 30 dnů předem o místu a čase konání kvalifikační zkoušky nebo její části.
(6)
Kvalifikační zkouška nebo její část se koná před zkušební komisí. Zkušební komise je složena z poloviny ze zástupců státních finančních orgánů jmenovaných ministerstvem financí České republiky (dále jen „ministerstvo“) a z poloviny zejména z daňových poradcůdaňových poradců a dalších odborníků z ekonomické, daňové či právní teorie a praxe jmenovaných komorou. Předseda zkušební komise je vždy zástupce státních finančních orgánů jmenovaných ministerstvem. Komise je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů.
(7)
Obsah kvalifikační zkoušky nebo její části, jakož i složení zkušební komise, musí odpovídat účelu zkoušky, kterým je zjistit úroveň znalostí žadatele, potřebných k výkonu daňového poradenství, zejména úroveň znalostí z oboru finančního, správního, občanského a obchodního práva, financí a ekonomiky a účetnictví. Kvalifikační zkouška nebo její část se koná v jazyce českém.
(8)
O výsledku kvalifikační zkoušky nebo její části rozhoduje zkušební komise hlasováním. Žadatel složí kvalifikační zkoušku nebo její část, hlasuje-li pro to nadpoloviční většina přítomných členů zkušební komise. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.
(9)
Za vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části se platí poplatek, který je příjmem komory. Poplatek je splatný nejpozději 20 dnů před konáním kvalifikační zkoušky nebo její části. Nezaplatí-li žadatel poplatek ve lhůtě splatnosti, kvalifikační zkoušku nebo její část v tomto termínu nekoná.
(10)
Podrobnosti o obsahu a průběhu kvalifikační zkoušky nebo její části, vyhlášení výsledku a jeho doručení upraví komora ve zkušebním řádu. Ve zkušebním řádu se stanoví rovněž výše poplatku za vykonání kvalifikační zkoušky.
(11)
Rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části, je komora povinna vydat nejpozději do 20 dnů počítaných od konce měsíce, v němž bylo řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části zahájeno. Kvalifikační zkoušku nebo její část ukončí zkušební komise nejpozději do 8 měsíců počítaných od konce měsíce, v němž bylo řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části zahájeno. Do uvedených lhůt se nezapočítává doba, po kterou je žádost o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části vrácena k doplnění. Platnost složené části kvalifikační zkoušky lze do celkového hodnocení kvalifikační zkoušky započítat, pokud od jejího složení neuplynulo více než 24 měsíců. Kvalifikační zkouška je složena, pokud jsou složeny všechny její dílčí části. Ústní část zkoušky se koná po složení písemné části zkoušky.
(12)
Pokud žadatel kvalifikační zkoušku nebo její část nesloží, může ji konat znovu, nejdříve však po 3 měsících od posledního dne kalendářního měsíce, v němž zkušební komise rozhodla o výsledku. K žádosti o opakování kvalifikační zkoušky nebo její části uvede žadatel pouze jméno, popřípadě jména, a příjmení, rodné číslo a datum ukončení předchozí kvalifikační zkoušky nebo její části; další údaje upravené v odstavci 3 se v žádosti uvedou jen tehdy, došlo-li oproti předchozí žádosti k jejich změně. Jinak se použijí ustanovení předchozích odstavců o řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části.
(13)
Náklady řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části, které vznikly komoře, hradí komora, náklady vzniklé žadateli hradí žadatel.
(14)
Ustanovení odstavců 1 až 13 se přiměřeně použijí také na rozdílovou zkoušku3d).
§ 6
Práva a povinnosti daňového poradce
(1)
Daňový poradceDaňový poradce je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Je povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Je přitom vázán pouze zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy klienta.
(2)
Daňový poradceDaňový poradce je oprávněn odmítnout uzavření smlouvy o poskytnutí daňového poradenství. Daňový poradceDaňový poradce, který v posledních třech letech před zahájením řízení ve věci kvalifikační zkoušky nebo její části byl pracovníkem státního orgánu nebo orgánu územní samosprávy, do jehož působnosti patří kontrola a rozhodování ve věcech daní, nesmí po dobu tří let od vydání osvědčení uzavřít smlouvu o poskytnutí daňového poradenství s klientem, o jehož záležitostech jako pracovník uvedeného státního orgánu nebo orgánu územní samosprávy rozhodoval nebo jehož záležitosti projednával.
(3)
Daňový poradceDaňový poradce je oprávněn odstoupit od uzavřené smlouvy o poskytnutí daňového poradenství, dojde-li k narušení důvěry mezi ním a klientem, neposkytuje-li klient potřebnou součinnost nebo nesložil-li klient bez závažného důvodu přiměřenou zálohu na odměnu za poskytnutí daňového poradenství. Daňový poradceDaňový poradce je povinen do 15 dnů ode dne, kdy oznámil klientovi odstoupení od smlouvy o poskytnutí daňového poradenství
a)
učinit všechny neodkladné úkony, pokud klient neučinil jiné opatření,
b)
zúčtovat s klientem zálohu na odměnu a výdaje, pokud ji klient zaplatil.
(4)
Daňový poradceDaňový poradce má právo, aby mu klient ve smluvených lhůtách zaplatil
a)
přiměřenou zálohu na odměnu a výdaje,
b)
smluvenou výši odměny za poskytnutí daňového poradenství nebo její odpovídající část, pokud daňový poradcedaňový poradce odstoupil od smlouvy za podmínek upravených v odstavci 3 nebo pokud od smlouvy o poskytnutí daňového poradenství odstoupil klient,
c)
výdaje účelně vynaložené při poskytování daňového poradenství nebo v souvislosti s ním.
(5)
Daňovému poradciDaňovému poradci, který byl správcem daně podle daňového řádu3e) ustanoven zástupcem, náleží za dobu výkonu této funkce náhrada ušlého výdělku odpovídající násobku prokazatelně vynaložených hodin a obvyklé ceny služby poskytované daňovým poradcemdaňovým poradcem stanovené hodinovou sazbou a náhrada účelně vynaložených výdajů.
(6)
Daňoví poradciDaňoví poradci mohou vykonávat daňové poradenství též společně. Právní vztahy vyplývající ze společného výkonu daňového poradenství si daňoví poradcidaňoví poradci upraví písemnou smlouvou. Při společném výkonu daňového poradenství však klientům odpovídá každý daňový poradcedaňový poradce samostatně; jde-li o společného klienta a není-li dohodnuto jinak, odpovídají daňoví poradcidaňoví poradci tomuto klientovi společně a nerozdílně.
(7)
Daňový poradceDaňový poradce se při poskytování daňového poradenství podle smlouvy může dát zastoupit jiným daňovým poradcemdaňovým poradcem. Při jednotlivých úkonech může daňového poradcedaňového poradce zastoupit i jeho pracovník. Zastoupení v těchto případech není možné, pokud klient se zastoupením vyjádří nesouhlas.
(8)
Daňový poradceDaňový poradce odpovídá klientovi za škodu, která mu v souvislosti s výkonem daňového poradenství vznikla, pokud ji způsobil daňový poradcedaňový poradce, jeho zástupce nebo pracovník. Daňový poradceDaňový poradce se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.
(9)
Daňový poradceDaňový poradce, jeho pracovník nebo zástupce, jakož i osoba, která pozbyla oprávnění k výkonu daňového poradenství, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Této povinnosti, a to i pro účely trestního řízenítrestního řízení, je může zprostit pouze klient svým prohlášením, avšak i v tomto případě je daňový poradcedaňový poradce nebo jeho zástupce povinen zachovat mlčenlivost, pokud je to v zájmu klienta. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na případy zákonem uložené povinnosti překazit a oznámit spáchání trestného činutrestného činu. Porušením povinnosti mlčenlivosti není plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a zákona o provádění mezinárodních sankcí. Porušením povinnosti mlčenlivosti není poskytnutí informací správci daně při plnění povinností stanovených daňovým řádem daňovému poradcidaňovému poradci jako povinné osobě podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Porušením povinnosti mlčenlivosti není poskytnutí informace týkající se oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů, a to v rozsahu stanoveném zákonem o ochraně oznamovatelů. Povinnosti mlčenlivosti se daňový poradcedaňový poradce nemůže dovolávat v souvislosti s výkonem působnosti komory podle částí třetí a čtvrté tohoto zákona.
(10)
Daňový poradceDaňový poradce je dále povinen
a)
před zahájením výkonu daňového poradenství uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem daňového poradenství, a být takto pojištěn po celou dobu, po kterou vykonává daňové poradenství,
b)
umístit osvědčení nebo jeho úředně ověřený opis či kopii na viditelném místě ve své kanceláři nebo v pobočce své kanceláře anebo osvědčení na požádání klienta předložit,
c)
ke dni, k němuž byl daňový poradcedaňový poradce vyškrtnut ze seznamu nebo k němuž mu byl pozastaven výkon daňového poradenství, odevzdat osvědčení komoře,
d)
uvádět název, pod nímž vykonává daňové poradenství, evidenční číslo osvědčení a své sídlo na všech písemnostech, jimiž činí úkony při výkonu daňového poradenství nebo v souvislosti s ním,
e)
neprodleně oznámit komoře zejména sídlo kanceláře a jejích poboček, den zahájení výkonu daňového poradenství, uzavření smlouvy o společném výkonu daňového poradenství, skutečnosti rozhodné pro pozastavení výkonu daňového poradenství nebo pro vyškrtnutí daňového poradcedaňového poradce ze seznamu, jakož i další změny v údajích uvedených daňovým poradcemdaňovým poradcem v žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části nebo uvedených v seznamu,
f)
platit komoře členský příspěvek, a to ve výši a lhůtě stanovené ve stanovách komory, dodržovat stanovy komory a jiné řády vydané komorou.
(11)
Název, pod nímž daňový poradcedaňový poradce vykonává daňové poradenství, tvoří jméno a příjmení, popřípadě vysokoškolský titul a vědecká hodnost, jakož i slova „daňový poradcedaňový poradce“. Odkazy na bývalou úřední, vědeckopedagogickou a obdobnou funkci, hodnost nebo činnost nelze v tomto názvu používat.
(12)
Sídlem daňového poradcedaňového poradce je místo, v němž má daňový poradcedaňový poradce kancelář. Nemá-li daňový poradcedaňový poradce kancelář mimo byt, v němž trvale bydlí, považuje se za kancelář tento byt. Daňový poradceDaňový poradce nebo daňoví poradcidaňoví poradci, kteří vykonávají daňové poradenství společně, mohou mít jen jedno sídlo. Pobočkou kanceláře je místnost mimo sídlo daňového poradcedaňového poradce, v níž daňový poradcedaňový poradce rovněž vykonává daňové poradenství.
(13)
Ustanovení odstavců 1 až 8 a odstavce 9 písm. a) se též vztahují na hostujícího daňového poradcehostujícího daňového poradce.
§ 7
Seznam daňových poradců
(1)
Do seznamu komora zapisuje jméno a příjmení, popřípadě vysokoškolský titul a vědeckou hodnost daňového poradcedaňového poradce, identifikační číslo osoby poskytnuté správcem základního registru osob3e), jeho sídlo, adresu místa trvalého pobytu nebo bydliště, adresu pro doručování, datum registrace hostujícího daňového poradcedaňového poradce a číslo osvědčení o registraci, uložené disciplinární opatření, pozastavení výkonu daňového poradenství a vyškrtnutí ze seznamu, a to i když nejde o disciplinární opatření. Komora může stanovit, že do seznamu se zapisují i další potřebné údaje. Komora neprodleně provádí změny v údajích obsažených v seznamu, jakmile jsou jí známy. Komora rovněž stanoví, v jakém rozsahu se uvedou údaje ze seznamu při zveřejňování seznamu.
(2)
Komora vyškrtne ze seznamu daňového poradce, jestliže
a)
u něho pominuly skutečnosti uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d),
b)
mu bylo uloženo disciplinární opatření vyškrtnutí ze seznamu,
c)
mu byl uložen správní trest
1.
vyškrtnutí ze seznamu,
2.
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu daňového poradenství,
d)
písemně požádal o vyškrtnutí ze seznamu,
e)
nevykonává-li déle než tři roky daňové poradenství,
f)
zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.
(3)
Komora může vyškrtnout ze seznamu daňového poradcedaňového poradce, jestliže byl pravomocně odsouzen za jiný úmyslný trestný čintrestný čin, než který je uveden v § 5 odst. 2 písm. b).
(4)
Rozhodnutí o vyškrtnutí ze seznamu musí být řádně zdůvodněno a doručeno daňovému poradcidaňovému poradci a musí obsahovat poučení o právu podat opravný prostředek soudu proti tomuto rozhodnutí.
(5)
O vyškrtnutí ze seznamu podle odstavce 2 písm. a) až e) nebo odstavce 3 komora informuje příslušný orgán jiného členského státu, ve kterém daňový poradcedaňový poradce poskytuje daňové poradenství.
(6)
Obdobně jako v odstavcích 2 až 5 komora postupuje u hostujícího daňového poradcehostujícího daňového poradce.
§ 8
Pozastavení výkonu daňového poradenství
(1)
Komora může pozastavit daňovému poradcidaňovému poradci výkon daňového poradenství, jestliže
a)
bylo zahájeno řízení o omezení nebo zbavení jeho způsobilosti k právním úkonům,
b)
bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čintrestný čin,
c)
nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu podle § 6 odst. 9 písm. a).
(2)
Komora daňovému poradcidaňovému poradci výkon daňového poradenství pozastaví, jestliže mu bylo uloženo disciplinární opatření pozastavení výkonu daňového poradenství nebo mu byl uložen správní trest pozastavení výkonu daňového poradenství.
(3)
Pro rozhodnutí o pozastavení výkonu daňového poradenství platí obdobně ustanovení § 7 odst. 4.
(4)
Výkon daňového poradenství je pozastaven
a)
v případech podle odstavce 1 písm. a) a b) do doby pravomocného ukončení řízení,
b)
v případě podle odstavce 1 písm. c) do doby uzavření pojistné smlouvy,
c)
v případě podle odstavce 2 do doby uvedené v rozhodnutí komory.
(5)
O pozastavení výkonu daňového poradenství podle odstavce 1 nebo 2 komora informuje příslušný orgán jiného členského státu, ve kterém daňový poradcedaňový poradce poskytuje daňové poradenství.
(6)
Obdobně jako v odstavcích 1 až 5 komora postupuje u hostujícího daňového poradcehostujícího daňového poradce.
§ 8a
Poskytování daňového poradenství státními příslušníky jiných členských států Evropské unie a dalšími osobami
(1)
Daňové poradenství může v České republice poskytovat za podmínek stanovených tímto zákonem též státní příslušník členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) nebo fyzická osoba uvedená ve zvláštním právním předpisu3h), pokud není oprávněna poskytovat daňové poradenství na základě složení kvalifikační zkoušky a zápisu do seznamu, a to buď
a)
soustavně jako usazený daňový poradcedaňový poradce (§ 8b), kterého komora zapsala do seznamu, nebo
b)
dočasně nebo příležitostně jako hostující daňový poradcedaňový poradce (§ 8c), kterého komora zaregistrovala v seznamu.
(2)
Činnost usazeného daňového poradcedaňového poradce nebo hostujícího daňového poradcedaňového poradce na území České republiky se řídí právním řádem České republiky.
(3)
Na hostujícího daňového poradcedaňového poradce se obdobně vztahují též stanovy a jiné řády vydávané komorou.
§ 8b
Posuzování kvalifikačních předpokladů usazeného daňového poradce
(1)
Osoba uvedená v § 8a odst. 1, která žádá o uznání kvalifikačních předpokladů a možnost poskytovat daňové poradenství jako usazený daňový poradcedaňový poradce, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace3i).
(2)
Uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace3j) je komora, která se řídí také tímto předpisem.
(3)
Poplatek za podání žádosti o uznání odborné kvalifikace ve výši 2 000 Kč je příjmem komory.
(4)
Bylo-li usazenému daňovému poradcidaňovému poradci rozhodnutím o uznání odborné kvalifikace uloženo kompenzační opatření, je jedinou jeho formou rozdílová zkouška3k).
§ 8c
Hostující daňový poradce
(1)
Osoba uvedená v § 8a odst. 1, která má v úmyslu poskytovat daňové poradenství v České republice jako hostující daňový poradcehostující daňový poradce, postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace3l).
(2)
Hostující daňový poradceHostující daňový poradce je při poskytování daňového poradenství povinen navíc poskytnout klientovi následující informace:
a)
je-li zapsán v obchodním rejstříku nebo v obdobném veřejném rejstříku, rejstřík, v němž je zapsán, a jeho registrační číslo, nebo obdobný prostředek identifikace uvedený v rejstříku;
b)
podléhá-li činnost povolovacímu režimu v členském státě původu, název a adresu příslušného kontrolního orgánu nebo profesního sdružení nebo podobného subjektu, u něhož je zapsán;
c)
profesní označení členského státu původu nebo, pokud takové označení neexistuje, dosaženou kvalifikaci a členský stát, ve kterém byla udělena.
ČÁST TŘETÍ
KOMORA DAŇOVÝCH PORADCŮ ČESKÉ REPUBLIKY
§ 9
Komora
(1)
Zřizuje se Komora daňových poradcůdaňových poradců České republiky se sídlem v Brně.
(2)
Komora
a)
sdružuje všechny daňové poradcedaňové poradce,
b)
rozhoduje podle tohoto zákona ve věcech oprávnění k výkonu daňového poradenství a o disciplinárních opatřeních a eviduje daňově poradenské společnosti.
(3)
Komora je právnickou osobou.
(4)
Komora může vytvářet územní sekce.
(5)
Členství v komoře vzniká zápisem daňového poradcedaňového poradce do seznamu.
§ 10
Orgány komory
(1)
Komora má tyto orgány:
a)
valnou hromadu členů komory (dále jen „valná hromada“),
b)
presidium,
c)
dozorčí komisi,
d)
disciplinární komisi,
e)
zkušební komise,
f)
tajemníka.
(2)
Komora může podle potřeby vytvářet i další poradní orgány.
(3)
Funkce v orgánech komory podle odstavce 1 písm. a) až e) jsou čestné. Za jejich výkon náleží daňovému poradcidaňovému poradci jen náhrada výdajů.
(4)
Nejvyšším orgánem komory je valná hromada. Valná hromada volí orgány komory uvedené v odstavci 1 písm. b) až d). Člen dozorčí komise nemůže být členem orgánů komory uvedených v odstavci 1 písm. b), d) až f). Podrobnosti o volbách orgánů komory stanoví volební řád.
(5)
Řádnou valnou hromadu svolává prezidium vždy ve druhém pololetí kalendářního roku. Prezidium je povinno svolat mimořádnou valnou hromadu vždy, požádá-li o to písemně v období dvou po sobě jdoucích kalendářních měsíců alespoň třetina členů komory, nebo požádá-li písemně o svolání dozorčí komise. Mimořádná valná hromada se musí konat nejpozději 2 měsíce poté, kdy byly splněny podmínky pro její svolání.
(6)
Oznámení o konání valné hromady zveřejní presidium nejpozději 30 dnů před jejím konáním na úřední desce komory a její elektronické verzi. V oznámení uvede důvod svolání valné hromady a její program, termín a místo konání. Písemné materiály určené k projednávání na valné hromadě zveřejní ve stejném termínu a stejným způsobem tak, aby byly pro poradce přístupné k získání prostřednictvím veřejné datové sítě.
(7)
Právo zúčastnit se jednání valné hromady mají všichni členové komory. Člen komory může písemně pověřit jiného člena komory, aby ho zastupoval na valné hromadě; takto zastoupený člen se považuje za přítomného na valné hromadě. Jeden člen komory může zastupovat nejvýše pět členů komory.
(8)
Valná hromada je schopná se usnášet bez ohledu na počet přítomných členů. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů komory.
(9)
Při volbě členů a náhradníků orgánů komory rozhoduje počet hlasů odevzdaných jednotlivým kandidátům přítomnými členy komory, kteří se volby zúčastnili; je-li jen jeden kandidát, je ke zvolení nutné, aby tento kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných členů komory, kteří se volby zúčastnili. K odvolání člena nebo náhradníka orgánů komory postačí alespoň tři pětiny hlasů přítomných členů komory, kteří se volby zúčastnili.
(10)
O odvolání proti rozhodnutí orgánů komory podle odstavce 1 písm. c) až f) rozhoduje presidium. O odvolání proti rozhodnutí presidia rozhoduje valná hromada.
(11)
Podrobnosti o organizaci komory, o jejích orgánech a jejich působnosti, jakož i podrobnosti o počtu členů presidia, dozorčí komise a disciplinární komise, stanoví stanovy komory.
§ 11
Působnost komory
Komora zejména
a)
chrání a prosazuje oprávněné zájmy daňových poradcůdaňových poradců v České republice,
b)
vytváří předpoklady pro zvyšování kvalifikace a profesionální úrovně daňových poradcůdaňových poradců,
c)
dohlíží na řádný výkon daňového poradenství a usměrňuje činnost daňových poradcůdaňových poradců v souladu s obecně závaznými právními předpisy a stanovami komory,
d)
vydává stanovy, volební řád a disciplinární řád,
e)
po dohodě s ministerstvem vydává zkušební řád,
f)
vede seznam a zajišťuje zveřejňování potřebných údajů,
g)
vydává fyzickým osobám osvědčení,
h)
rozhoduje o žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části, provádí kvalifikační zkoušku a její části,
i)
rozhoduje o sankcích podle tohoto zákona,
j)
vydává svým členům doklady pro účely prokázání jejich kvalifikačních předpokladů v ostatních členských státech,
k)
je povinna navrhnout do 30 dnů na vyžádání správce daně daňového poradcedaňového poradce, kterého správce daně ustanoví zástupcem pro správu daní3e).
ČÁST ČTVRTÁ
SANKCE
§ 12
Disciplinární opatření
(1)
Za závažné nebo opětovné porušení povinnosti podle tohoto zákona nebo jiného zákona upravujícího práva a povinnosti daňového poradcedaňového poradce při poskytování daňového poradenství daňovým poradcemdaňovým poradcem s výjimkou zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „disciplinární provinění“) může komora daňovému poradcidaňovému poradci uložit, nejde-li přitom o trestný čintrestný čin, některé z těchto disciplinárních opatření:
a)
písemné napomenutí,
b)
pokutu až do výše 100 000 Kč,
c)
pozastavení výkonu daňového poradenství až na dobu jednoho roku,
d)
vyškrtnutí ze seznamu.
(2)
Platí, že se daňový poradcedaňový poradce dopustil závažného porušení povinnosti podle tohoto zákona, uvedl-li jako žadatel v žádosti o vykonání kvalifikační zkoušky nebo její části vědomě nepravdivé nebo neúplné údaje, na základě nichž byl ke kvalifikační zkoušce nebo její části připuštěn.
(3)
Za disciplinární provinění lze uložit pouze jedno disciplinární opatření.
(4)
Pokuta je příjmem komory.
§ 13
Řízení o disciplinárních opatřeních
(1)
O uložení disciplinárního opatření rozhoduje disciplinární komise komory v řízení zahájeném na návrh dozorčí komise komory. Návrh na zahájení řízení může být podán do šesti měsíců ode dne, kdy se dozorčí komise komory o disciplinárním provinění dozvěděla, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k disciplinárnímu provinění došlo.
(2)
V řízení má daňový poradcedaňový poradce vždy právo být slyšen a musí mu být poskytnuta možnost se hájit.
(3)
Rozhodnutí o uložení disciplinárního opatření musí být písemné a musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku.
(4)
Podrobnosti o řízení o sankcích stanoví disciplinární řád.
§ 14
Odvolání
O odvolání proti rozhodnutí disciplinární komise komory rozhoduje presidium komory, které přezkoumávané rozhodnutí potvrdí, změní nebo zruší. Zruší-li presidium komory napadené rozhodnutí, vrátí je disciplinární komisi komory zpět k novému projednání a rozhodnutí; při novém rozhodování je disciplinární komise komory vázána právním názorem presidia komory.
§ 14a
Řízení o přestupcích
(1)
V řízení o přestupku podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, projednává-li tento přestupek orgán komory, se postupuje obdobně podle ustanovení
a)
zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich upravujících podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání a
b)
§ 13 odst. 1 věty první, § 13 odst. 4 a § 14.
(2)
Řízení o přestupku se zahájí nebo v již zahájeném řízení o přestupku se pokračuje i v případě, že pachatel po jeho spáchání přestane být daňovým poradcemdaňovým poradcem, pokud se nejedná o skutečnosti, na základě kterých se řízení nezahájí nebo se v něm nepokračuje podle zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich.
(3)
Umožňuje-li zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu uložení správního trestu zákazu činnosti, lze za přestupek namísto tohoto správního trestu uložit daňovému poradcidaňovému poradci správní trest
a)
pozastavení výkonu daňového poradenství až na dobu tří let,
b)
vyškrtnutí ze seznamu.
(4)
Pokuta uložená v řízení o přestupku je příjmem komory.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 15
(1)
Rozhodnutí komory podle § 5 odst. 5 písm. a), § 7 odst. 4, § 8 odst. 3, § 8d odst. 3 a § 8f odst. 3 přezkoumává soud podle zvláštních právních předpisů.5)
(2)
Zůstává-li komora nečinná v případech, kdy podle tohoto zákona je povinna rozhodnout, má fyzická osoba dotčená její nečinností právo domáhat se ochrany návrhem u soudu.
§ 16
Na rozhodování komory podle tohoto zákona se vztahuje správní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 17
Všechny fyzické osoby, které poskytují daňové poradenství na základě registrace podle zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinny do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona složit kvalifikační zkoušku a požádat o zápis do seznamu podle tohoto zákona, jinak jejich oprávnění k tomuto dni zaniká.
§ 18
(1)
Do ustanovení orgánů komory vykonává jejich působnost přípravný výbor jmenovaný ministrem financí České republiky.
(2)
Přípravný výbor svolá ustavující valnou hromadu do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(3)
Ministerstvo dohlíží na řádný výkon činnosti přípravného výboru. Rozhodnutí nebo opatření přípravného výboru vydaná v rozporu s tímto zákonem může ministerstvo zrušit nebo změnit nebo jejich výkon pozastavit.
§ 19
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 1992.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1a)
Např. zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon České národní rady č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.
1)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací.
Smlouva o založení Evropského společenství ze dne 25. března 1957, ve znění Jednotného evropského aktu, Maastrichtské smlouvy, Amsterodamské smlouvy a Niceské smlouvy.
2)
§ 2 obchodního zákoníku.
3)
Např. § 10 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
3a)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
3b)
§ 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
3c)
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
3d)
§ 10 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. 189/2008 Sb.
3e)
§ 26 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
3f)
Například zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění zákona č. 15/1997 Sb.
3h)
§ 1 odst. 2 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3i)
§ 22 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. 189/2008 Sb.
3j)
§ 29 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění zákona č. 189/2008 Sb.
3k)
Čl. 14 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací.
3l)
Například § 27, 36a a 36b zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Obchodní zákoník.
5)
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 539/1992 Sb. | Zákon č. 539/1992 Sb.
Zákon o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon)
Vyhlášeno 7. 12. 1992, datum účinnosti 31. 12. 1992, částka 109/1992
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 6)
* ČÁST DRUHÁ - PUNCOVNÍ KONTROLA (§ 8 — § 29)
* ČÁST TŘETÍ - ZKOUŠENÍ OSTATNÍCH VÝROBKŮ A VĚCÍ Z DRAHÝCH KOVŮ (§ 30 — § 34)
* ČÁST ČTVRTÁ - POVINNOSTI VÝROBCŮ A OBCHODNÍKŮ, REGISTR VÝROBCŮ A OBCHODNÍKŮ (§ 35 — § 40a)
* ČÁST PÁTÁ - PUNCOVNÍ INSPEKCE (§ 41 — § 45)
* ČÁST ŠESTÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 46 — § 58)
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (183/2017 Sb.)
539
ZÁKON
ze dne 4. listopadu 1992
o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon)
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
HLAVA I
§ 1
Předmět úpravy
Zákon upravuje
a)
puncovnictví a zkoušení drahých kovů,
b)
práva a povinnosti právnických a fyzických osob, které vyrábějí, prodávají nebo jinak uvádějí na trh výrobky z drahých kovů.
Vymezení pojmů
§ 2
Drahé kovy
Drahými kovy jsou pro účely tohoto zákona zlato, stříbro, platina, paladium, iridium, rhodium, ruthenium a osmium.
§ 3
Výrobky z drahých kovů
(1)
Za výrobky z drahých kovů se pro účely tohoto zákona považují
a)
klenotnické, bižuterní, medailérské a jiné zlatnické a stříbrnické výrobky ze slitin zlata, stříbra nebo platiny, které mohou být kombinovány s přírodními či syntetickými kameny, perlami, smaltem, korály, sklem a jinými nekovovými materiály (dále jen „zboží“),
b)
klenotnické slitiny, polotovary a pájky z drahých kovů (dále jen „klenotnické slitiny“), určené pro výrobu a opravy zboží,
c)
slitiny z drahých kovů užívané v péči o chrup (dále jen „dentální drahé kovy“),
d)
české mince z drahých kovů vydané podle zvláštního právního předpisu1) (dále jen „české mince“),
e)
lístkové zlato a stříbro,
f)
opotřebené, neúplné nebo poškozené zboží obchodované zpravidla za cenu v něm obsaženého drahého kovu (dále jen „zlomky“).
(2)
Za zboží se pro účely tohoto zákona nepovažují
a)
výrobky ze zlata o ryzosti nižší než 333/1000,
b)
výrobky ze stříbra o ryzosti nižší než 500/1000,
c)
výrobky z platiny o ryzosti nižší než 800/1000,
d)
přístroje, nástroje a jiné předměty z drahých kovů určené k technickým, vědeckým, laboratorním, vyučovacím nebo obdobným účelům, bez ohledu na jejich ryzost.
(3)
Zboží je dovoleno v tuzemsku vyrábět nebo ze zahraničí pro obchodováníobchodování v tuzemsku dovážet, jen pokud má zákonnou ryzost, stanovenou tímto zákonem (§ 5).
§ 4
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
tuzemským zbožímtuzemským zbožím zboží vyrobené v tuzemsku po nabytí účinnosti tohoto zákona včetně zboží, které vzniklo podstatnou úpravou jiného zboží,
b)
cizím zbožímcizím zbožím zboží dovezené ze zahraničí po nabytí účinnosti tohoto zákona podnikatelem,2) jehož předmět podnikání zahrnuje obchodováníobchodování s výrobky z drahých kovů (dále jen „obchodník“),
c)
starým zbožím zboží předkládané k puncovní kontrole v jednotlivých kusech různých vzorů, a které
-
je staršího nebo neuvedeného původu, nebo
-
neprošlo tuzemskou puncovní kontrolou, nebo
-
je předkládáno jinou osobou než jeho výrobcemvýrobcem anebo dovozcem, nebo
-
je předkládáno osobou bez živnostenského nebo jiného oprávnění k podnikání,
d)
opraveným zbožímopraveným zbožím úředně označené zboží, u kterého musí být při opravě vyměněna součást označená puncovní značkou, nebo u kterého při opravě musí být puncovní značka poškozena, pokud objednatel opravy písemně nepožádal, aby oprava byla provedena bez úředního označení,
e)
registrovanou slitinouregistrovanou slitinou klenotnická slitina, která je zapsaná v seznamu registrovaných slitinregistrovaných slitin (§ 49),
f)
výrobcemvýrobcem podnikatel,2) jehož předmět podnikání zahrnuje výrobu nebo opravu zboží nebo výrobu či zpracování klenotnických slitin nebo výrobu českých mincí nebo dentálních drahých kovů. VýrobcemVýrobcem je rovněž osoba, která některou z uvedených činností provozuje na základě jiného než podnikatelského oprávnění2a) anebo její činnost v oblasti výroby nebo oprav zboží spočívá v realizaci výsledků vlastní duševní tvůrčí činnosti chráněné zvláštním zákonem.2b)
g)
obchodovánímobchodováním prodej včetně obstarání prodeje, nabízení k prodeji, nákup za účelem dalšího prodeje a prodej použitého zboží,
h)
výrobní značkouvýrobní značkou obvykle dvou až třímístný alfanumerický znak, přidělený Puncovním úřadem (§ 6), vycházející ze jména a příjmení nebo obchodní firmy výrobcevýrobce, s doplňujícími znaky, umístěný v charakterizujícím ohraničení, určený k označování výrobcemvýrobcem produkovaného zboží,
i)
odpovědnostní značkouodpovědnostní značkou obvykle dvou až třímístný alfanumerický znak, přidělený Puncovním úřadem (§ 6), vycházející ze jména a příjmení nebo obchodní firmy obchodníka, s doplňujícími znaky, umístěný v charakterizujícím ohraničení, určený k označování obchodníkem dovezeného zboží.
§ 5
Zákonné ryzosti
(1)
Ryzost znamená poměrný hmotnostní obsah drahého kovu ve slitině vyjádřený v tisícinách (1/1000), takže ryzí kov má ryzost 1000/1000. Zákonnými ryzostmi jsou
a)| pro zboží zlaté|
---|---|---
| ryzost č. 0 | 999/1000
| ryzost č. 1| 986/1000
| ryzost č. 2 | 900/1000
| ryzost č. 3 | 750/1000
| ryzost č. 4 | 585/1000
b)| pro zboží stříbrné|
| ryzost č. 0 | 999/1000
| ryzost č. 1 | 959/1000
| ryzost č. 2 | 925/1000
| ryzost č. 3 | 900/1000
| ryzost č. 4| 835/1000
| ryzost č. 5 | 800/1000
c)| pro zboží platinové|
| ryzost č. 0 | 999/1000
| ryzost č. 1 | 950/1000
| ryzost č. 2 | 900/1000
| ryzost č. 3 | 850/1000
| ryzost č. 4 | 800/1000.
(2)
Ryzost 580/1000 u zlatého starého zboží se považuje za nejnižší zákonnou ryzost.
HLAVA II
§ 6
Orgány puncovnictví a zkoušení drahých kovů
Státní správu v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů vykonávají podle tohoto zákona a zvláštního právního předpisu2c) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) a Puncovní úřad.2c)
ČÁST DRUHÁ
PUNCOVNÍ KONTROLA
HLAVA I
Předmět a rozsah puncovní kontroly
§ 8
Puncovní kontrola spočívá ve zjištění a ověření ryzosti a předepsaného stavu zboží, které jsou stanoveny tímto zákonem. Výsledkem puncovní kontroly je úřední označení zboží puncovní značkou příslušné zákonné ryzosti (dále jen „puncovní značka“) nebo jiným způsobem stanoveným tímto zákonem nebo jeho rozbití (§ 22 odst. 1).
§ 9
(1)
Povinné puncovní kontrole, pokud není dále stanoveno jinak (§ 27 a § 50 odst. 1 a 2), podléhá
a)
tuzemské a cizí zbožícizí zboží, určené pro obchodováníobchodování v tuzemsku,
b)
staré zboží v případě, že má být předmětem obchodováníobchodování,
c)
opravené zbožíopravené zboží.
(2)
Ostatní staré zbožístaré zboží může být předloženo k puncovní kontrole.
HLAVA II
Zkoušení zboží
§ 10
Tuzemské zboží
(1)
Tuzemské zbožíTuzemské zboží předkládá výrobcevýrobce k puncovní kontrole kompletní, vyčištěné a v takovém stavu, aby je bylo možné zkoušet a označovat bez nepřiměřené manipulace. Zboží musí být do té míry dohotovené, aby po jeho označení nemohla být puncovní značka poškozena, změněna nebo odstraněna.
(2)
VýrobceVýrobce je povinen při předložení písemně oznámit druh, hmotnost, počet kusů a ryzost tuzemského zbožítuzemského zboží. Jestliže je tuzemské zbožítuzemské zboží vyrobeno z jiné než registrované slitinyregistrované slitiny, je výrobcevýrobce povinen při předložení rovněž písemně oznámit druh a množství ve slitině použitých kovů.
(3)
Tuzemské zbožíTuzemské zboží musí být zhotoveno tak, aby je bylo možné trvanlivě označit puncovní značkou, pokud se výrobcevýrobce nedohodne s Puncovním úřadem výjimečně jinak.
(4)
Předložené tuzemské zbožítuzemské zboží musí výrobcevýrobce trvanlivě označit přidělenou výrobní značkouvýrobní značkou na místě, které stanoví Puncovní úřad, a to takovým způsobem, aby vedle ní bylo možné umístit puncovní značku.
§ 11
Cizí zboží
(1)
Cizí zbožíCizí zboží, nejedná-li se o případ podle odstavce 4 předkládá k puncovní kontrole obchodník, který je dovezl, spolu s rozhodnutím v celním řízení o propuštění cizího zbožícizího zboží do celního režimu volného oběhu.
(2)
Obchodník je povinen předložit cizí zbožícizí zboží k puncovní kontrole nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí uvedeného v odstavci 1.
(3)
Cizí zbožíCizí zboží předložené k puncovní kontrole je obchodník povinen trvanlivě označit nebo nechat trvanlivě označit přidělenou odpovědnostní značkouodpovědnostní značkou na místě, které stanoví Puncovní úřad tak, aby vedle ní bylo možné umístit puncovní značku.
(4)
Cizí zbožíCizí zboží, které pochází z členského státu Evropské unie a které není úředně označeno podle § 50 odst. 2, předkládá k puncovní kontrole obchodník, který je dovezl spolu s doklady prokazujícími jeho původ.
(5)
Ustanovení § 10 odst. 1 až 3 platí pro předkládání cizího zbožícizího zboží obdobně.
§ 12
Staré a opravené zboží
(1)
Staré zbožíStaré zboží, které má být předmětem obchodováníobchodování předkládá k puncovní kontrole obchodník s vyznačením počtu kusů, druhu a hmotnosti starého zbožístarého zboží.
(2)
K puncovní kontrole podle odstavce 1 mohou staré zboží předložit i jiné osoby než obchodník.
(3)
Opravené zbožíOpravené zboží předkládá k puncovní kontrole výrobcevýrobce spolu s vyměněnou součástí.
§ 13
Nesplní-li osoba, která má povinnost zboží předložit (dále jen „předkladatel“) povinnosti uvedené v § 10, § 11 odst. 1, 3 až 5 a § 12, nepřijme Puncovní úřad zboží k puncovní kontrole.
§ 14
Zkouška ryzosti zboží
(1)
Zkoušku ryzosti zboží provádí Puncovní úřad na prubířském kameni nebo jiným nedestruktivním způsobem anebo chemicky.
(2)
Chemickou zkoušku ryzosti zboží (dále jen „chemická zkouška“) provede Puncovní úřad v případě, že tuzemské nebo cizí zbožícizí zboží je vyrobeno z jiné než registrované slitinyregistrované slitiny nebo pokud nedestruktivní zkouška podle odstavce 1 není průkazná.
(3)
U starého zboží nebo opraveného zbožíopraveného zboží může Puncovní úřad provést chemickou zkoušku jen se souhlasem předkladatele. Odmítne-li předkladatel souhlas udělit, Puncovní úřad staré nebo opravené zbožíopravené zboží vrátí.
(4)
K provedení chemické zkoušky je Puncovní úřad oprávněn odebrat potřebný vzorek zkoušeného zboží, pokud jej nepředloží předkladatel.
HLAVA III
Předepsaný stav zboží
§ 15
Povolené kombinace
(1)
Zboží předložené k puncovní kontrole může být zhotoveno i z téhož drahého kovu různých zákonných ryzostí nebo z různých drahých kovů.
(2)
Součásti potřebné k dosažení nezbytné pevnosti a pružnosti zboží mohou být vyrobeny z obecných kovů; v ostatních případech je k tomu třeba předchozího souhlasu Puncovního úřadu. Součásti z obecných kovů musí být snadno rozpoznatelné a pokud je to technicky možné, označené znaménkem „METAL“.
(3)
U klenotnické slitiny použité k výrobě zboží musí výrobcevýrobce nebo dovozce zajistit její chemické přezkoušení co do ryzosti; slitina může vedle základního drahého kovu obsahovat jenom kovy, jejichž užívání připouští prováděcí předpis. Ke kovům s obsahem do 3/1000 se nepřihlíží.
(4)
Pokovení zboží smí být provedeno pouze v takové míře, aby bylo možno nedestruktivní zkouškou určit obsah drahého kovu v základní slitině. Není dovoleno pokovení zboží z drahého kovu povlakem z obecného kovu, a to ani formou mezivrstvy.
(5)
Výjimku z odstavců 3 a 4 může v odůvodněných případech udělit Puncovní úřad.
§ 16
Pájení tuzemského nebo cizího zboží
(1)
K pájení zboží, s výjimkou zboží platinového, musí být použita pájka ze stejného drahého kovu, z jakého je zhotoveno zboží. K pájení platinového zboží lze použít zlatou pájku.
(2)
K pájení zboží lze použít jenom pájku o ryzosti stanovené v prováděcím předpise.
(3)
Použití jiných pájek nebo spojování nekovovým materiálem je možné jen po předchozím souhlasu Puncovního úřadu nebo v případech stanovených prováděcím právním předpisem.
(4)
Při pájení stříbrného a platinového zboží smí být pájka použita pouze v množství nezbytně nutném ke spájení; nesmí být použita k zesilování či vyplňování zboží.
§ 17
Ustanovení § 15 a 16 se pro staré a opravené zbožíopravené zboží použijí přiměřeně.
HLAVA IV
Úřední označování zboží a nakládání se závadným zbožím
§ 18
Zboží, které má zákonnou ryzost, předepsaný stav a vyhovuje právním předpisům,4a) Puncovní úřad trvanlivě označí příslušnou puncovní značkou nebo je označí jiným způsobem podle tohoto zákona. Pokud má zboží závadu, kterou lze odstranit, vydá Puncovní úřad zboží předkladateli a označení provede po jejím odstranění.
§ 19
Pro každou zákonnou ryzost a drahý kov je stanovena puncovní značka. Zvláštní puncovní značky jsou pro staré zbožístaré zboží, jež nedosahuje ani nejnižší zákonné ryzosti. Vyobrazení a popis puncovních značek, jakož i znaménka „METAL“ stanoví prováděcí předpis.
§ 20
(1)
Puncovní značkou pro nejblíže nižší zákonnou ryzost označí Puncovní úřad zboží, které má jinou ryzost než zákonnou, ale vyšší, než je nejnižší zákonná ryzost.
(2)
Zboží zhotovené z téhož drahého kovu, dvou, popřípadě více různých zákonných ryzostí se označí puncovní značkou nižší, popřípadě nejnižší zákonné ryzosti.
(3)
Pokud je zboží zhotovené z více drahých kovů, označí se odpovídajícími puncovními značkami pro použité drahé kovy, přičemž se neužijí značky těch kovů, jichž je užito méně než jedna pětina hmotnosti předmětu a jejichž hmotnost je menší než 0,5 gramu.
(4)
V případě dohody podle § 10 odst. 3 nebo je-li to zejména z důvodu charakteru, tvaru nebo rozměrů účelné označí Puncovní úřad zboží zavěšením plomby s puncovní značkou nebo vydáním osvědčení.
§ 21
(1)
Má-li zlaté nebo stříbrné staré zbožístaré zboží předepsaný stav a nemá ani nejnižší zákonnou ryzost (§ 5), označí se puncovní značkou pro staré zbožístaré zboží.
(2)
Pokud staré zboží nelze bez poškození označit trvanlivě puncovní značkou, označí je Puncovní úřad zavěšením plomby s puncovní značkou nebo vydáním osvědčení.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se pro opravené zbožíopravené zboží použijí obdobně.
Nakládání se závadným zbožím
§ 22
(1)
Zboží, s výjimkou zboží starého nebo opraveného, jež nevyhovuje ryzostí nebo nemá předepsaný stav, Puncovní úřad rozbije, pokud není dále stanoveno jinak.
(2)
Zbytky po rozbití a neoznačené staré nebo opravené zbožíopravené zboží vrátí Puncovní úřad předkladateli.
(3)
Tuzemské a cizí zbožícizí zboží může Puncovní úřad rozbít až tehdy, jestliže
a)
proti rozhodnutí Puncovního úřadu již nelze podat opravný prostředek (§ 25 a 26),
b)
předkladatel se práva na podání opravného prostředku výslovně vzdal,
c)
po splnění podmínek uvedených v písmenech a) nebo b) předkladatel cizího zbožícizího zboží nepostupoval podle § 23.
§ 23
(1)
Pokud předkladatel do sedmi dnů ode dne doručení oznámení výsledku puncovní kontroly písemně potvrdí Puncovnímu úřadu, že závadné cizí zbožícizí zboží vyveze mimo území České republiky, a do dalších 20 dnů složí Puncovnímu úřadu peněžní jistotu ve výši dvojnásobku hodnoty drahého kovu obsaženého v cizím zbožícizím zboží, Puncovní úřad mu toto zboží vydá.
(2)
Prokáže-li předkladatel ve lhůtě stanovené Puncovním úřadem při vydání zboží podle odstavce 1, že toto zboží vyvezl mimo území České republiky, Puncovní úřad mu peněžní jistotu vrátí; v opačném případě peněžní jistota propadá ve prospěch státního rozpočtu. Stanovená lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.
(3)
Postupovat podle odstavce 1 může předkladatel i po rozhodnutí o některém z opravných prostředků (§ 25 a 26).
(4)
Do doby, kdy vstoupí v platnost smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii, se podmínka vývozu cizího zbožícizího zboží mimo území České republiky podle odstavců 1 a 2 nepovažuje za splněnou, bylo-li zboží vyvezeno na území Slovenské republiky, s výjimkou případů, kdy toto zboží bylo na území České republiky ze Slovenské republiky dovezeno.
§ 24
Puncovní úřad je oprávněn odstranit ze zboží údaje, které by mohly uvádět v omyl o jeho ryzosti, hmotnosti nebo stavu. Tyto údaje je oprávněn odstranit i z předmětů, které jsou se zbožím zaměnitelné.
HLAVA V
Opravné prostředky
§ 25
Odvolání
(1)
Opravným prostředkem proti výsledku puncovní kontroly (§ 8) je odvolání, na jehož základě se provede opakovaná zkouška ryzosti nebo předepsaného stavu zboží.
(2)
Odvolání se podává Puncovnímu úřadu, a to do sedmi dnů ode dne oznámení výsledku puncovní kontroly. O odvolání rozhoduje Puncovní úřad. Odvolání proti výsledku puncovní kontroly podle § 18 a 21 nemá odkladný účinek.
(3)
Směřuje-li odvolání proti výsledku zkoušky ryzosti zboží (§ 14), provede Puncovní úřad opakovanou zkoušku chemicky.
(4)
Jsou-li pro to důvody, Puncovní úřad v odvolacím řízení zboží úředně označí nebo původní označení změní nebo je odstraní; jinak výsledek puncovní kontroly potvrdí.
(5)
Odvolání není přípustné po sdělení předkladatele učiněném podle § 23 odst. 1.
§ 26
Žádost o konečné vyzkoušení ryzosti zboží
(1)
Opravným prostředkem proti rozhodnutí o odvolání je žádost o konečné vyzkoušení ryzosti zboží.
(2)
Žádost o konečné vyzkoušení ryzosti zboží se podává písemně vedoucímu Puncovního úřadu do sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí o odvolání. O žádosti rozhoduje vedoucí Puncovního úřadu na základě návrhu jím ustavené komise.
(3)
Proti rozhodnutí o žádosti o konečné vyzkoušení ryzosti zboží se nelze odvolat.
(4)
Ustanovení § 25 odst. 3 až 5 platí obdobně.
HLAVA VI
Výjimky z puncovní kontroly a náhrada škody
§ 27
(1)
Povinné puncovní kontrole nepodléhá
a)
zboží
1.
smaltem úplně potažené,
2.
u kterého má hmotnost drahého kovu vzhledem k hmotnosti ostatních použitých materiálů podřadný význam (např. pouhé uzávěry nebo obruby a úchyty kamenů, ouška),
3.
o velmi nízké hmotnosti nepřevyšující limit uvedený v prováděcím předpise,
b)
cizí zbožícizí zboží propuštěné v celním řízení do celního režimu tranzitu,
c)
tuzemské zbožítuzemské zboží určené k propuštění do celního režimu vývozu,
d)
staré zboží uvedené v prováděcím předpise.
(2)
Zboží uvedené v odstavci 1 písm. c) může být předloženo k puncovní kontrole; má-li být takové zboží úředně označeno, musí vyhovovat podmínkám stanoveným tímto zákonem.
(3)
Puncovní kontrole nepodléhají české a zahraniční mince, a to ani tehdy, jsou-li součástí zboží, které této kontrole podléhá a jsou s ním volně spojeny.
(4)
V pochybnostech, zda zboží podléhá puncovní kontrole, rozhodne Puncovní úřad.
§ 28
(1)
Zboží uvedené v § 27 odst. 1 písm. a) bodě 3 musí výrobcevýrobce nebo obchodník trvanlivě označit číslem vyjadřujícím odpovídající ryzost (dále jen „ryzostní číslo“). Je-li to zejména z důvodu charakteru, tvaru nebo rozměru zboží účelné, postupuje Puncovní úřad podle § 20 odst. 4.
(2)
Úředně neoznačené zboží uvedené v § 27 odst. 1 písm. a), pokud jinak vyhovuje podmínkám stanoveným tímto zákonem, a dále úředně neoznačené zboží uvedené v § 27 odst. 1 písm. d) může být předmětem obchodováníobchodování v tuzemsku.
§ 29
Odpovědnost za škodu
(1)
Puncovní úřad odpovídá za poškození, ztrátu nebo zničení zboží, které převzal za účelem provedení povinné puncovní kontroly, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
(2)
Puncovní úřad neodpovídá za škodu, jestliže
a)
k poškození zboží došlo v důsledku chemické zkoušky, pokud ji Puncovní úřad vykonal řádně a byl podle tohoto zákona k jejímu provedení oprávněn,
b)
Puncovní úřad v souladu s tímto zákonem tuzemské nebo cizí zbožícizí zboží rozbil.
(3)
V ostatních případech odpovídá Puncovní úřad podle ustanovení obecných předpisů o odpovědnosti za škodu.
ČÁST TŘETÍ
ZKOUŠENÍ OSTATNÍCH VÝROBKŮ A VĚCÍ Z DRAHÝCH KOVŮ
§ 30
České mince
VýrobceVýrobce českých mincí je povinen předložit Puncovnímu úřadu vzorky z ražby k ověření ryzosti. Bez souhlasu Puncovního úřadu nemůže výrobcevýrobce předat ražbu odběrateli; ustanovení zvláštních předpisů6) nejsou tímto dotčena.
§ 31
Dentální drahé kovy
(1)
Dentální drahé kovy mohou být předmětem obchodováníobchodování nebo mohou být jinak uváděny do oběhu pouze za podmínky, že neohrozí zdraví osob nebo životní prostředí. Tato podmínka se považuje za splněnou, jestliže tyto kovy splňují požadavky stanovené zvláštním právním předpisem.6a)
(2)
VýrobciVýrobci nebo obchodníci jsou povinni předkládat Puncovnímu úřadu podle jeho pokynů vzorky dentálních drahých kovů k ověření ryzosti.
§ 32
Lístkové zlato a stříbro
(1)
Puncovní úřad ověřuje na žádost ryzost lístkového zlata nebo stříbra. Lístkové zlato nebo stříbro se předkládá k ověření ryzosti v knížce.
(2)
Jestliže zjištěná ryzost lístkového zlata nebo stříbra odpovídá ryzosti deklarované na obalu knížky, ověří Puncovní úřad ryzost tak, že na obal knížky otiskne úřední razítko.
(3)
K ověření ryzosti odebere Puncovní úřad namátkou vzorek v rozsahu do 1 % celkového počtu lístků, nejméně však jeden kus; za odebraný vzorek nepřísluší náhrada.
§ 33
Věci z drahých kovů
(1)
Puncovní úřad zjišťuje na žádost předkladatele obsah drahých kovů v předložených věcech, klenotnických slitinách, zlomcích, popřípadě vzorcích, které nepodléhají povinné puncovní kontrole. Je-li to účelné a souhlasí-li s tím předkladatel, Puncovní úřad předloženou věc, klenotnickou slitinu, zlomek nebo vzorek přetaví nebo jinak upraví. O výsledku vydá úřední nález.
(2)
Puncovní úřad označuje jenom slitky, které sám ztavil z předložených výrobků z drahých kovů, polotovarů, včetně jiných slitků, zlomků nebo odpadů z drahých kovů. Slitek označí Puncovní úřad vyražením úředního znaku. Pokud to velikost slitku dovoluje, vyrazí na něj Puncovní úřad i číslo, popřípadě též ryzost a hmotnost slitku, jinak tyto údaje uvede v přiloženém úředním nálezu.
(3)
Puncovní úřad neprovede zjištění a ověření obsahu drahých kovů, pokud provedení požadovaných úkonů není v jeho technických možnostech.
§ 34
Pro zkoušení ostatních výrobků a věcí z drahých kovů platí ustanovení § 25 a 26 obdobně.
ČÁST ČTVRTÁ
POVINNOSTI VÝROBCŮ A OBCHODNÍKŮ, REGISTR VÝROBCŮ A OBCHODNÍKŮ
§ 35
(1)
VýrobciVýrobci a obchodníci jsou povinni do 15 dnů od zahájení činnosti Puncovnímu úřadu písemně oznámit
a)
jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, rodné číslo, bylo-li přiděleno, nebylo-li přiděleno datum narození, adresu nebo bydliště, místo podnikání6b) a adresu pro písemný styk, je-li odlišná od místa podnikání, provozovny včetně jejich adres, pokud jsou zřízeny, identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“), bylo-li přiděleno, druh své činnosti s drahými kovy, jde-li o fyzickou osobu, nebo
b)
obchodní firmu nebo název, sídlo, provozovny včetně jejich adres, pokud jsou zřízeny, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno a příjmení, adresu nebo bydliště osob, které jsou statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, druh své činnosti s drahými kovy, jde-li o právnickou osobu.
(2)
VýrobciVýrobci a obchodníci k oznámením podle odstavce 1 předkládají Puncovnímu úřadu ověřenou kopii platného průkazu živnostenského oprávnění a kopii platného výpisu z obchodního rejstříku, je-li v něm výrobcevýrobce nebo obchodník zapsán.
(3)
Za provozovnu podle odstavce 1 se považuje provozovna podle zvláštního právního předpisu.6c) Zbožím nebo ostatními výrobky z drahých kovů lze obchodovat též na elektronické adrese v informačním systému (dále jen „elektronická adresa“). Zahájení a ukončení činnosti v provozovně a na elektronické adrese jsou výrobcivýrobci a obchodníci povinni oznámit písemně Puncovnímu úřadu nejméně 3 dny předem.
(4)
V oznámení podle odstavce 3 výrobcevýrobce nebo obchodník uvede
a)
jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu,
b)
identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
c)
adresy provozoven, popřípadě elektronickou adresu,
d)
datum zahájení a ukončení provozování činnosti v provozovně a na elektronické adrese.
(5)
VýrobciVýrobci a obchodníci jsou povinni Puncovnímu úřadu písemně oznámit a doložit změny údajů uvedených v odstavci 1 do 15 dnů od jejich vzniku včetně dokladů uvedených v odstavci 2.
(6)
Povinnosti podle odstavců 1 až 5 se přiměřeně vztahují i na osoby prodávající zboží, které je výsledkem jejich duševní tvůrčí činnosti chráněné zvláštním právním předpisem.6d)
§ 36
Výrobní značku může používat jenom výrobcevýrobce, kterému byla přidělena a může s ní označovat jenom zboží, jež sám vyrobil nebo zkompletoval.
§ 37
(1)
VýrobciVýrobci a obchodníci jsou povinni vést evidenci o hmotnosti a ryzosti užívaných a skladovaných drahých kovů.
(2)
VýrobciVýrobci jsou povinni vést hmotnostní evidenci o vyrobeném zboží a provedených opravách a obchodníci evidenci o příjmu, nákupu a prodeji zboží.
(3)
Při určování hmotnosti drahých kovů nebo zboží jsou výrobcivýrobci a obchodníci povinni používat stanovená měřidla.7) Stanovenými měřidly musí být výrobcivýrobci a obchodníci vybaveni v každé provozovně, kde dochází k bezprostřednímu styku se zákazníky. Tato povinnost se nevztahuje na obchodníky, kteří obchodují výlučně se stříbrným zbožím, u něhož hmotnost jednoho kusu nepřevyšuje 10 gramů. Určování hmotnosti stříbra a stříbrného zboží postačí provádět s přesností na celé gramy, u ostatních drahých kovů a zlatého a platinového zboží na 0,05 gramu.
Prodej zboží
§ 38
(1)
Obchodníci nesmějí obchodovat s úředně neoznačeným zbožím nebo takové zboží k obchodováníobchodování mít nebo k prodeji nabízet, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.
(2)
Zákaz prodeje úředně neoznačeného zboží platí i pro
a)
prodej zboží nařízený soudem nebo správním úřadem podle zvláštních právních předpisů,8)
b)
prodej zastaveného zboží zastavárníkem,
c)
prodej zboží ve veřejné dražbě,9)
d)
prodej zboží, které je výsledkem duševní tvůrčí činnosti chráněné zvláštním právním předpisem.6d)
§ 39
(1)
Zboží nabízené nebo určené k prodeji anebo za tímto účelem skladované musí být na prodejním místě nebo na skladě umístěno viditelně odděleně od ostatních výrobků; to platí i pro skladování úředně neoznačeného zboží neurčeného k obchodováníobchodování a tuzemského zbožítuzemského zboží určeného pro vývoz.
(2)
Obchodníci jsou povinni při prodeji vydat doklad s uvedením druhu, ceny, hmotnosti a ryzosti prodaných výrobků z drahých kovů. To platí i při nákupu zlomků nebo zboží od zákazníků. Jde-li však o prodej stříbrného zboží, jehož hmotnost nepřevyšuje 10 gramů, nemusí tento doklad údaj o hmotnosti obsahovat.
(3)
Na prodejním místě musí být umístěno na přístupném a trvale viditelném místě vyobrazení českých puncovních značek.
(4)
Ustanovení zvláštních předpisů11) o provozu obchodu nejsou tímto dotčena.
§ 40
(1)
Obchodníci, kteří prodávají i předměty ze zlata, stříbra nebo platiny, jež nedosahují ryzosti podle § 3 odst. 2 nebo jsou zcela z obecného kovu nebo nekovového materiálu, byť drahým kovem povrchově upraveného, nesmí při jejich prodeji používat údaje, které by mohly uvádět v omyl, že jde o zboží podle § 3, zejména označovat tyto předměty slovy zlato, stříbro nebo platina, včetně výrazů odvozených nebo překladů do cizího jazyka (dále jen „klamavé označení“). Klamavým označením je též vydávání zboží za výrobky z obecného kovu nebo jiného materiálu.
(2)
Obchodníci jsou povinni předměty uvedené v odstavci 1 zřetelně označit a vystavovat je viditelně odděleně. Totéž platí i pro zboží zhotovené z odlišných ryzostí nebo z různých drahých kovů, zejména je-li povrchově upraveno tak, že může vyvolat matoucí dojem o svém skutečném složení.
§ 40a
Registr výrobců a obchodníků
(1)
Puncovní úřad vede registr výrobcůvýrobců a obchodníků (dále jen „registr“). Do registru se zapisují
a)
u fyzické osoby jméno a příjmení, popřípadě obchodní firma, rodné číslo, bylo-li přiděleno, nebylo-li přiděleno, datum narození, adresa nebo bydliště, místo podnikání a adresa pro písemný styk, je-li odlišná od místa podnikání, adresy provozoven, pokud jsou zřízeny, elektronická adresa, je-li zřízena, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, druh činnosti s drahými kovy,
b)
u právnické osoby obchodní firma nebo název, sídlo, adresa provozoven, pokud jsou zřízeny, elektronická adresa, je-li zřízena, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno a příjmení, adresa nebo bydliště osob, které jsou statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, druh činnosti s drahými kovy,
c)
provozovny, v nichž je činnost s drahými kovy provozována,
d)
datum zahájení provozování činnosti s drahými kovy a datum jejího ukončení,
e)
přehled o provedených inspekcích a o uložených pokutách,
f)
vyobrazení výrobní značkyvýrobní značky (§ 46) a odpovědnostní značkyodpovědnostní značky (§ 46a), byly-li přiděleny.
(2)
Registr je veřejným seznamem v části, v níž se u fyzické osoby zapisuje jméno a příjmení, obchodní firma, místo podnikání, druh činnosti s drahými kovy, identifikační číslo, provozovny, elektronická adresa, vyobrazení výrobní značkyvýrobní značky a odpovědnostní značkyodpovědnostní značky a v části, v níž se u právnické osoby zapisuje obchodní firma, sídlo, druh činnosti s drahými kovy, identifikační číslo, provozovny, elektronická adresa a vyobrazení výrobní značkyvýrobní značky a odpovědnostní značkyodpovědnostní značky.
(3)
Do registru v části, která je veřejným seznamem, má právo nahlížet každý a pořizovat si z něj výpisy či opisy.
(4)
Z části registru, která je veřejným seznamem, lze na písemnou žádost vystavit opis, výpis nebo potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že zde určitý zápis není.
(5)
Údaje uvedené v části registru, která je veřejným seznamem, Puncovní úřad zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.
ČÁST PÁTÁ
PUNCOVNÍ INSPEKCE
HLAVA I
Práva a povinnosti puncovní inspekce
§ 41
(1)
Puncovní úřad kontroluje u výrobcůvýrobců a obchodníků (dále jen „kontrolované osoby“)
a)
zda zboží prodávané, nabízené k prodeji nebo za tím účelem skladované neuniklo puncovní kontrole a zda je označeno ryzostním číslem, pokud tak zákon stanoví,
b)
ryzost a složení klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů,
c)
dodržování dalších povinností stanovených tímto zákonem.
Kontrolované osoby jsou povinny poskytnout zaměstnancům Puncovního úřadu při výkonu kontroly potřebnou součinnost.
(2)
Zaměstnanci Puncovního úřadu písemně pověřeni jeho vedoucím nebo jím určenou osobou (dále jen „inspektoři“) jsou oprávněni při výkonu kontroly podle odstavce 1
a)
vstupovat do všech výrobních, skladovacích nebo obchodních prostorů a jiných prostorů souvisejících s činností kontrolované osoby podle tohoto zákona,
b)
nahlížet do evidence vedené kontrolovanou osobou podle tohoto zákona nebo do evidence vedené podle jiného právního předpisu, pokud souvisí s činností kontrolované osoby podle tohoto zákona,
c)
provádět zkoušku ryzosti zboží a dále klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů včetně odběru vzorků, za tím účelem jsou oprávněni požadovat jejich předložení; pro tento účel se považují za zboží i výrobky z jiných materiálů než drahých kovů, pokud jsou vzhledově se zbožím zaměnitelné,
d)
zboží, u něhož vzniklo důvodné podezření, že v rozporu s tímto zákonem nebylo předloženo k puncovní kontrole, odebrat za účelem jejího provedení nebo toto zboží zajistit proti neoprávněné manipulaci a uložit kontrolované osobě lhůtu na jeho předložení Puncovnímu úřadu k provedení puncovní kontroly. Pro tento účel se považují za zboží i výrobky z jiných materiálů než drahých kovů, pokud jsou vzhledově se zbožím zaměnitelné.
(3)
O odběru vzorků nebo zboží a jejich hmotnosti vystaví inspektoři kontrolované osobě potvrzení. Drahý kov ze vzorků Puncovní úřad po provedení zkoušky vrátí. S odebraným zbožím naloží Puncovní úřad podle části druhé tohoto zákona.
(4)
Inspektoři jsou povinni bez zbytečného odkladu seznámit kontrolovanou osobu s výsledky puncovní inspekce.
§ 42
(1)
Inspektoři prokazují svou totožnost průkazy Puncovního úřadu.
(2)
O skutečnostech tvořících výrobní nebo obchodní tajemství, o nichž se dozvěděli při výkonu kontroly, jsou inspektoři povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po skončení výkonu funkce inspektora.
(3)
Povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 2 může inspektory zbavit vedoucí Puncovního úřadu.
HLAVA II
PŘESTUPKY
§ 43
(1)
Kontrolovaná osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
neučiní oznámení podle § 35 nebo je učiní opožděně, či neúplně,
b)
používá výrobní nebo odpovědnostní značkuodpovědnostní značku v rozporu s tímto zákonem nebo takové jednání umožní,
c)
nesplní povinnosti podle § 39 odst. 1 až 3 nebo § 40 odst. 2,
d)
nevede evidenci vyžadovanou tímto zákonem nebo ji vede neúplně.
(2)
Kontrolovaná osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
obchoduje s úředně neoznačeným zbožím, které podléhá povinné puncovní kontrole nebo takové zboží k obchodováníobchodování má anebo k prodeji nabízí,
b)
obchoduje se zbožím, které v rozporu s tímto zákonem není označeno ryzostním číslem,
c)
padělá nebo zneužije puncovní značku nebo obchoduje se zbožím, ač je jí známo, že je takovouto značkou označeno,
d)
obchoduje se zbožím označeným vyšším ryzostním číslem, než je skutečná ryzost tohoto zboží,
e)
se dopustí při prodeji klamavého označení,
f)
prodá nebo jinak uvede do oběhu dentální drahé kovy, které nesplňují podmínky podle § 31 odst. 1,
g)
nepoužívá stanovená měřidla7) nebo je používá bez platného ověření anebo je nemá v provozovně k dispozici,
h)
brání inspektorovi ve výkonu kontroly, její výkon ztěžuje zejména tím, že mu neumožní vstupovat do příslušných prostorů, nahlížet do evidence, nepředloží inspektorem požadované zboží nebo neposkytne ve lhůtě stanovené inspektorem potřebnou součinnost,
i)
dopustí se jednání uvedených v odstavci 1 opakovaně,
j)
nepředloží ve lhůtě stanovené inspektorem zboží k provedení puncovní kontroly,
k)
jako výrobcevýrobce klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů používá tyto materiály ke klenotnické výrobě, nebo pro dentální účely anebo je k těmto účelům uvádí do oběhu, aniž by byla držitelem platného osvědčení podle ustanovení § 48.
(3)
Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní některou z ostatních povinností uložených tímto zákonem.
(4)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3,
b)
500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1,
c)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2,
d)
1 500 000 Kč, byl-li jednáním uvedeným v odstavci 2 písm. a) až f) získán majetkový prospěch velkého rozsahu.
§ 44
Přestupky podle tohoto zákona projednává Puncovní úřad.
§ 45
(1)
Přestupku podle § 43 odst. 1 až 4 se dopustí i ten, kdo bez příslušného oprávnění vykonává stejnou činnost jako výrobcevýrobce nebo obchodník.
(2)
Přestupku podle § 43 odst. 2 písm. c) se mohou dopustit i jiné osoby než výrobcivýrobci nebo obchodníci.
(3)
Přestupku podle § 43 odst. 2 písm. e) a odst. 3 se dopustí i osoby, které se při provozování obchodní živnostiživnosti nebo živnostiživnosti poskytující služby13) dopustí klamavého označení.
ČÁST ŠESTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Společná ustanovení
§ 46
(1)
Puncovní úřad přidělí vyobrazení výrobní značkyvýrobní značky do 30 dnů ode dne doručení žádosti výrobcevýrobce. VýrobceVýrobce žádost doloží ověřenou kopií platného živnostenského oprávnění a ověřenou kopií platného výpisu z obchodního rejstříku, je-li v něm výrobcevýrobce zapsán. Ukončením činnosti ztrácí výrobcevýrobce oprávnění výrobní značkuvýrobní značku používat a je povinen písemně požádat Puncovní úřad o její zrušení.
(2)
Osobě oprávněné v souladu se zvláštním předpisem11) pokračovat v činnosti, ponechá Puncovní úřad na její žádost stejnou výrobní značkuvýrobní značku jakou měl předchozí výrobcevýrobce.
(3)
Je-li více oprávněných osob podle odstavce 2, rozhodne Puncovní úřad, které z nich výrobní značkuvýrobní značku ponechá, nedohodnou-li se tyto osoby písemně o výlučném užívání výrobní značkyvýrobní značky jednou z nich.
(4)
Puncovní úřad přidělí vyobrazení výrobní značkyvýrobní značky obdobně podle odstavce 1 i osobě, jejíž zboží je výsledkem duševní tvůrčí činnosti chráněné zvláštním zákonem.6d)
§ 46a
(1)
Puncovní úřad přidělí vyobrazení odpovědnostní značkyodpovědnostní značky do 30 dnů od doručení žádosti obchodníka. Ukončením činnosti ztrácí obchodník oprávnění používat odpovědnostní značkuodpovědnostní značku a je povinen písemně požádat Puncovní úřad o její zrušení.
(2)
Ustanovení § 46 odst. 1 věta druhá a § 46 odst. 2 až 4 platí pro odpovědnostní značkuodpovědnostní značku obdobně.
§ 47
(1)
Na území České republiky nesmí být přiděleny dvě shodné nebo zaměnitelné výrobní nebo odpovědnostní značkyodpovědnostní značky, případně výrobní nebo odpovědnostní značkyodpovědnostní značky, které jsou shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou.14)
(2)
Zjistí-li Puncovní úřad, že byla výrobní nebo odpovědnostní značkaodpovědnostní značka již jednou přidělena, oznámí neprodleně tuto skutečnost takto postiženému výrobcivýrobci nebo obchodníkovi a bez žádosti mu přidělí jinou výrobní nebo odpovědnostní značkuodpovědnostní značku. Právo výrobcevýrobce nebo obchodníka na náhradu škody není tímto dotčeno.
§ 48
(1)
VýrobceVýrobce před zahájením provozování činnosti spočívající ve výrobě klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů požádá Puncovní úřad o vydání osvědčení o splnění dalších podmínek odborné způsobilosti pro její provozování. Do doby jeho získání nesmí být vyrobené materiály používány ke klenotnické výrobě nebo pro dentální účely, ani k těmto účelům uváděny do oběhu.
(2)
Puncovní úřad na základě žádosti výrobcevýrobce vydá osvědčení o splnění dalších podmínek pro provozování výroby klenotnických slitin nebo dentálních drahých kovů, a to po přezkoumání spolehlivosti výsledků chemických zkoušek a po prověrce technologické úrovně jejich výroby. Nejsou-li tyto podmínky splněny, Puncovní úřad žádost zamítne.
(3)
Zjistí-li Puncovní úřad porušení podmínek, za kterých bylo osvědčení vydáno, a výrobcevýrobce neodstraní závady ve stanovené lhůtě, Puncovní úřad osvědčení odejme.
§ 49
(1)
Klenotnickou slitinu, která má zákonnou ryzost, odpovídá podmínkám uvedeným v § 15 odst. 3 a 5 a byla chemicky přezkoušena Puncovním úřadem nebo jím pověřenou osobou, zapíše Puncovní úřad na základě žádosti výrobcevýrobce nebo obchodníka do seznamu registrovaných slitinregistrovaných slitin; v žádosti musí výrobcevýrobce nebo obchodník uvést složení slitiny.
(2)
Neumožní-li výrobcevýrobce nebo obchodník Puncovnímu úřadu získat potřebné množství klenotnické slitiny, Puncovní úřad zápis neprovede.
§ 50
(1)
Za úředně označené podle tohoto zákona se považuje zboží označené způsobem, který stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
(2)
Za úředně označené zboží se považuje zboží, které je přezkoušeno a označeno příslušným nezávislým orgánem členského státu Evropské unie podle právních předpisů tohoto státu, a to způsobem vyjadřujícím srozumitelně a rozpoznatelně ryzost zboží ekvivalentně označení podle tohoto zákona, pokud toto označení bylo provedeno značkami užívanými k 1. květnu 2004 nebo značkami užívanými později.
§ 51
Za úkony Puncovního úřadu se vybírají poplatky stanovené zvláštním právním předpisem.16)
§ 52
Živnostenský úřad zašle opis živnostenského listu17) vydaného výrobcivýrobci nebo obchodníkovi též Puncovnímu úřadu, pokud je o to požádán.
§ 53
Pro řízení podle tohoto zákona platí obecné předpisy o správním řízení18) s odchylkami uvedenými v tomto zákoně.
§ 54
(1)
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a)
podrobnosti puncovní kontroly a zkoušení výrobků a věcí z drahých kovů,
b)
podrobnosti označování slitků.
(2)
Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 15 odst. 3, § 16 odst. 2 a 3, § 19 a § 27 odst. 1 písm. a) bodu 3 a písm. d).
Přechodná ustanovení
§ 55
(1)
Oznámení o zahájení činnosti, změně jejího druhu a místa učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona se považují za úkony podle tohoto zákona.
(2)
Výrobní značky přidělené přede dnem účinnosti tohoto zákona zůstávají v platnosti.
§ 56
Za úředně označené podle tohoto zákona se považuje zboží označené podle předpisů platných na dnešním území České a Slovenské Federativní Republiky před účinností tohoto zákona, s výjimkou
a)
zboží označeného puncovními značkami, které byly v letech 1938 až 1945 používány na tomto území jinými státy,
b)
předmětů označených puncovními značkami pro ryzost zlata menší než 333/1000.
Závěrečná ustanovení
§ 57
Zrušuje se
1.
§ 35 odst. 2 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví,
2.
vyhláška ministra hutního průmyslu a rudných dolů č. 93/1962 Sb., o státní službě pro drahé kovy, ve znění vyhlášky č. 34/1968 Sb. a vyhlášky č. 154/1980 Sb.,
3.
§ 7 odst. 2 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva financí č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku,
4.
vyhláška Státního úřadu plánovacího č. 216/1955 Ú. l. o hospodaření průmyslovými diamanty,
5.
vyhláška ministerstva lehkého průmyslu č. 336/1952 Ú. l. (390/1952 Ú. v.) o sběru odpadu slinutých karbidů (tvrdokovů) a odpadu průmyslových diamantů.
§ 58
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1992.
Stráský v. r.
v z. Šedivý v. r.
1)
§ 12 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
2)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2a)
Například zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2b)
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
2c)
Zákon č. 19/1993 Sb., o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb.
4a)
Například vyhláška č. 301/1998 Sb., kterou se stanoví seznam chemických látek a chemických přípravků, jejichž výroba, uvádění na trh a používání je omezeno, ve znění vyhlášky č. 390/2000 Sb.
6)
§ 14 a 15 zákona č. 6/1993 Sb.
6a)
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6b)
§ 2 odst. 3 obchodního zákoníku.
6c)
§ 17 zákona č. 455/1991 Sb.
6d)
Zákon č. 121/2000 Sb.
7)
§ 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.
8)
Například občanský soudní řád, zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
9)
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších přepisů.
11)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
13)
§ 33 a 43 zákona č. 455/1991 Sb.
14)
Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.
15)
Příloha č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 174/2002 Sb.
16)
Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 53/1993 Sb., kterou se stanoví výše puncovních poplatků a způsob jejich placení, ve znění pozdějších předpisů.
17)
§ 48 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb.
18)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). |
Ústavní zákon č. 541/1992 Sb. | Ústavní zákon č. 541/1992 Sb.
Ústavní zákon o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republikou a Slovenskou republikou a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku
Vyhlášeno 8. 12. 1992, datum účinnosti 8. 12. 1992, částka 110/1992
* Čl. 1 - Tento ústavní zákon upravuje dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechod na Českou republiku a Slovenskou republiku jakožto nástupnické státy České a Slovenské Federativní Republiky, a
* Čl. 2 - Majetkem České a Slovenské Federativní Republiky, který je předmětem dělení podle čl. 1, jsou pro účely tohoto ústavního zákona:
* Čl. 3 - (1) Principy dělení majetku uvedeného v čl. 2 jsou:
* Čl. 4 - Členská kvóta České a Slovenské Federativní Republiky v Mezinárodním měnovém fondu, jakož i finanční závazky vůči Mezinárodnímu měnovému fondu se rozdělí podle principu, který určí Mezinárodní měnový fond. Kapitálové vklady České a Slovenské Federativní Re
* Čl. 5 - (1) Závazky, vyplývající z dříve přijatých finančních úvěrů ve volně směnitelných měnách - centrální devizový zdroj a bankovní aktiva v nesměnitelných měnách, vedené u Československé obchodní banky, a.s. se dělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní
* Čl. 6 - (1) Majetek uvedený v čl. 2 přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku dnem rozdělení, kterým je den podpisu dohody o předání a převzetí majetku zmocněnci pověřenými vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládami republik; součástí dohod
* Čl. 7 - Spolu s majetkem uvedeným v čl. 2 přechází na příslušné státní orgány a státní organizace České republiky a Slovenské republiky i s tímto majetkem spjatá spisová agenda, příslušná část archivu, poznatkové fondy a dokumentace průmyslového a jiného duševního
* Čl. 8 - (1) Majetek České a Slovenské Federativní Republiky, k němuž přísluší právo hospodaření státním podnikům v působnosti federace, přechází do vlastnictví České republiky nebo Slovenské republiky podle sídla státního podniku.
* Čl. 9 - (1) Pro dokončení vypořádání nároků vzniklých rozdělením majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republikou a Slovenskou republikou se zřizuje Komise pro dokončení vypořádání majetku České a Slovenské Federativní Republiky po zániku Čes
* Čl. 10 - (1) Od účinnosti tohoto ústavního zákona do dne zániku České a Slovenské Federativní Republiky nelze převádět na Českou republiku a Slovenskou republiku majetek České a Slovenské Federativní Republiky, se kterým hospodaří státní orgány České a Slovenské Fe
* Čl. 11 - (1) Dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky se zrušuje Federální fond národního majetku.
* Čl. 12 - (1) Do zániku České a Slovenské Federativní Republiky uzavřou Česká republika a Slovenská republika dohodu, jejímž předmětem je zejména závazek převzetí tohoto ústavního zákona do právních řádů nástupnických států ke dni zániku České a Slovenské Federativn
* Čl. 13 - (1) Zrušení Federální bezpečnostní informační služby nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a vypořádání jejích majetkových a jiných poměrů stanoví zákon Federálního shromáždění.
* Čl. 14 - Ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky se zrušuje část pátá (§ 27 až 40) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
* Čl. 15
Aktuální znění od 8. 12. 1992
541
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 13. listopadu 1992
o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
Tento ústavní zákon upravuje dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechod na Českou republiku a Slovenskou republiku jakožto nástupnické státy České a Slovenské Federativní Republiky, a to na základě ústavně učiněného rozhodnutí majícího za následek zánik České a Slovenské Federativní Republiky. Dále upravuje zrušení Federálního fondu národního majetku, rozdělení a přechod jeho majetku na Fond národního majetku České republiky a Fond národního majetku Slovenské republiky v případě zániku České a Slovenské Federativní Republiky; podle tohoto ústavního zákona se rozdělí i majetek Státní banky československé.
Čl. 2
Majetkem České a Slovenské Federativní Republiky, který je předmětem dělení podle čl. 1, jsou pro účely tohoto ústavního zákona:
a)
nemovité a movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky,1)
b)
státní finanční aktiva a pasiva České a Slovenské Federativní Republiky,
c)
měnová aktiva, pasiva a rezervy České a Slovenské Federativní Republiky,
d)
jiná majetková práva a závazky náležející České a Slovenské Federativní Republice a státním organizacím v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky,
nacházející se na území České a Slovenské Federativní Republiky i mimo toto území.
Čl. 3
(1)
Principy dělení majetku uvedeného v čl. 2 jsou:
a)
územní princip, podle něhož přechází majetek na ten nástupnický stát, na jehož území se nachází; pro nemovitostinemovitosti na území České republiky a Slovenské republiky se použije tento princip vždy, pro věci movité se použije v případech, kdy tyto věci vzhledem k jejich určení, účelu použití, popřípadě povaze tvoří příslušenství nemovité věci,
b)
princip podílu počtu obyvatel České republiky a obyvatel Slovenské republiky, podle něhož přechází majetek na Českou republiku a Slovenskou republiku v poměru dva ku jedné; použije se pro dělení ostatního majetku, u něhož nelze použít princip podle písmene a).
(2)
Při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky se uplatňuje hospodárnost a zachování dalšího řádného využití tohoto majetku při spravedlivém majetkovém a finančním vypořádání.
(3)
Při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky se ve výjimečných případech, stanovených dohodou České republiky a Slovenské republiky, uzavřenou podle čl. 12 odst. 1, zachovává jedinečnost, podmiňující funkčnost tohoto majetku; tato dohoda určí rovněž další způsob využívání tohoto majetku a upraví i další související otázky.
(4)
Práva a závazky, které se podle svého obsahu vztahují pouze k České republice nebo ke Slovenské republice, přecházejí na Českou republiku nebo Slovenskou republiku.
Čl. 4
Členská kvóta České a Slovenské Federativní Republiky v Mezinárodním měnovém fondu, jakož i finanční závazky vůči Mezinárodnímu měnovému fondu se rozdělí podle principu, který určí Mezinárodní měnový fond. Kapitálové vklady České a Slovenské Federativní Republiky v Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní finanční korporaci, Mnohostranné agentuře pro investiční záruky a v Mezinárodním sdružení pro rozvoj, jakož i finanční závazky České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k uvedeným finančním institucím, se dělí mezi Českou republiku a Slovenskou republiku podle čl. 3 odst. 1 písm. b), pokud se nepoužije čl. 3 odst. 4.
Čl. 5
(1)
Závazky, vyplývající z dříve přijatých finančních úvěrů ve volně směnitelných měnách - centrální devizový zdroj a bankovní aktiva v nesměnitelných měnách, vedené u Československé obchodní banky, a.s. se dělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku podle principu uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. b).
(2)
Poskytnuté a přijaté vládní úvěry se dělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky podle principu, uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. b), mezi Českou republiku a Slovenskou republiku, pokud u přijatých vládních úvěrů nebude s věřiteli dohodnuto jinak a pokud se nepoužije čl. 3 odst. 4.
(3)
V dohodě o vypořádání majetku uvedeného v odstavci 2 mezi Českou republikou a Slovenskou republikou a uzavřené do dne zániku České a Slovenské Federativní Republiky určí Česká republika a Slovenská republika, která z republik bude u jednotlivých poskytnutých a přijatých vládních úvěrů nástupcem České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 6
(1)
Majetek uvedený v čl. 2 přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku dnem rozdělení, kterým je den podpisu dohody o předání a převzetí majetku zmocněnci pověřenými vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládami republik; součástí dohody je soupis předávaného majetku ke dni jeho přechodu. Tuto dohodu je možno uzavřít po nabytí účinnosti ústavně učiněného rozhodnutí majícího za následek zánik České a Slovenské Federativní Republiky.
(2)
Jestliže majetek uvedený v čl. 2 nepřejde na Českou republiku a Slovenskou republiku do zániku České a Slovenské Federativní Republiky dnem rozdělení tohoto majetku podle odstavce 1, přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku okamžikem zániku České a Slovenské Federativní Republiky.
(3)
Majetek uvedený v odstavci 2 předávají ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky příslušné státní orgány a státní organizace České a Slovenské Federativní Republiky a přejímají jej tímto dnem příslušné státní orgány a státní organizace České republiky a Slovenské republiky, určené zákony národních rad, popřípadě vládou České republiky a vládou Slovenské republiky; součástí protokolu o předání a převzetí majetku, který podepisují statutární orgány státních orgánů a státních organizací České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, je soupis předávaného majetku ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Majetek České a Slovenské Federativní Republiky, nacházející se mimo její území, předávají ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky zmocněnci, pověření vládou České a Slovenské Federativní Republiky, a přejímají jej k tomuto dni zmocněnci, pověření vládou České republiky a vládou Slovenské republiky. Za státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky se pro tento případ považují i Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kancelář Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a Úřad vlády České a Slovenské Federativní Republiky.
(4)
Emisní banka České republiky a emisní banka Slovenské republiky převezmou ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky příslušnou část majetku, práv a povinností Státní banky československé.
Čl. 7
Spolu s majetkem uvedeným v čl. 2 přechází na příslušné státní orgány a státní organizace České republiky a Slovenské republiky i s tímto majetkem spjatá spisová agenda, příslušná část archivu, poznatkové fondy a dokumentace průmyslového a jiného duševního vlastnictví.
Čl. 8
(1)
Majetek České a Slovenské Federativní Republiky, k němuž přísluší právo hospodaření státním podnikům v působnosti federace, přechází do vlastnictví České republiky nebo Slovenské republiky podle sídla státního podniku.
(2)
Má-li státní podnik se sídlem na území jedné republiky vnitřní organizační jednotku na území druhé republiky, přechází majetek uvedený v odstavci 1, který slouží hospodaření této vnitřní organizační jednotky, do vlastnictví té republiky, na jejímž území se tato vnitřní organizační jednotka nachází.
(3)
Práva a povinnosti zakladatelů státních podniků v působnosti federace přecházejí společně s majetkem podle odstavce 1 na státní orgány České republiky nebo státní orgány Slovenské republiky, příslušné podle zákonů národních rad.
(4)
Má-li státní podnik se sídlem na území jedné republiky vnitřní organizační jednotku na území druhé republiky, přechází s majetkem podle odstavce 2 i obsah funkce zakladatele na státní orgán této republiky, příslušný podle zákona její národní rady.
(5)
Dohoda České republiky a Slovenské republiky, uzavřená do zániku České a Slovenské Federativní Republiky, však může v odůvodněných případech stanovit, že pro majetek, který slouží k hospodaření vnitřních organizačních jednotek státních podniků, které se nacházejí na území druhé republiky, a pro obsah funkce zakladatele, který je s nimi spojen, se ustanovení odstavců 2 a 4 nepoužijí.
Čl. 9
(1)
Pro dokončení vypořádání nároků vzniklých rozdělením majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republikou a Slovenskou republikou se zřizuje Komise pro dokončení vypořádání majetku České a Slovenské Federativní Republiky po zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Tato komise je složena rovným dílem ze členů jmenovaných vládou České republiky a vládou Slovenské republiky.
(2)
Počet členů, způsob jednání a podmínky rozhodování, jakož i další podrobnosti činnosti této komise stanoví její statut, který vydají nejpozději do 31. prosince 1992 ve vzájemné dohodě vláda České republiky a vláda Slovenské republiky.
Čl. 10
(1)
Od účinnosti tohoto ústavního zákona do dne zániku České a Slovenské Federativní Republiky nelze převádět na Českou republiku a Slovenskou republiku majetek České a Slovenské Federativní Republiky, se kterým hospodaří státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky, Státní banka československá, státní podniky a jiné státní organizace České a Slovenské Federativní Republiky; to platí i o jejich majetkových účastech na podnikání jiných právnických osob. Obdobně nelze převádět majetkové účasti České a Slovenské Federativní Republiky na podnikání právnických osob.
(2)
Ustanovení odstavce 1 neplatí pro
a)
majetek, který přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku v souvislosti se změnou působnosti federace a republik,
b)
převody majetku v rámci obvyklého hospodaření,
c)
přechod majetku podle čl. 6 odst. 1.
Čl. 11
(1)
Dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky se zrušuje Federální fond národního majetku.
(2)
Majetek, který náleží Federálnímu fondu národního majetku ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky, přechází tímto dnem na Fond národního majetku České republiky a Fond národního majetku Slovenské republiky; pro jeho dělení se použijí obdobně ustanovení tohoto ústavního zákona.
(3)
Protokol o předání a převzetí majetku Federálního fondu národního majetku, jehož součástí je soupis předávaného majetku ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky, podepisují předseda prezídia Federálního fondu národního majetku, předseda prezídia Fondu národního majetku České republiky a předseda prezídia Fondu národního majetku Slovenské republiky.
Čl. 12
(1)
Do zániku České a Slovenské Federativní Republiky uzavřou Česká republika a Slovenská republika dohodu, jejímž předmětem je zejména závazek převzetí tohoto ústavního zákona do právních řádů nástupnických států ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a společný výklad tohoto ústavního zákona oběma stranami dohody. Její součástí je rovněž dohoda o zachování celistvosti dokumentace uvedené v čl. 7 ve zvláštních případech zájmu na jejím dalším využití a dohoda o tomto využití Českou republikou a Slovenskou republikou za stejných podmínek.
(2)
Součástí dohody podle odstavce 1 je i dohoda o způsobu rozhodování sporů vzniklých při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky cestou arbitrážního řízení a závazek České republiky a Slovenské republiky, že nález arbitrážního orgánu je platný a vykonatelný na území České republiky a na území Slovenské republiky. Arbitrážním orgánem, stanoví-li tak dohoda republik, může být i komise zřízená podle čl. 9.
(3)
Součástí dohody podle odstavce 1 je, v souladu s ustanovením čl. 3 odst. 2, i jiné majetkové a finanční vypořádání.
Čl. 13
(1)
Zrušení Federální bezpečnostní informační služby nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a vypořádání jejích majetkových a jiných poměrů stanoví zákon Federálního shromáždění.
(2)
Dělení majetku Československé televize, Československého rozhlasu, Československé tiskové kanceláře, Československých státních drah, Správy pošt a telekomunikací Praha a Správy pošt a telekomunikací Bratislava a jeho přechod nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku obdobně podle tohoto ústavního zákona stanoví zákon Federálního shromáždění.
(3)
Zrušení Československé akademie věd nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a vypořádání jejích majetkových a jiných poměrů stanoví zákon Federálního shromáždění.
(4)
Zákon Federálního shromáždění může stanovit odchylně od principů podle čl. 3 odst. 1 dělení majetku Federálního fondu tržní regulace v zemědělství.
(5)
Majetek Centra kupónové privatizace se rozdělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Centrum kupónové privatizace České republiky a Centrum kupónové privatizace Slovenské republiky takto:
a)
movitý majetek mimo čistý výnos z prodeje kupónů podle územního principu,
b)
čistý výnos z prodeje kupónů v poměru dvě celé dvacet devět setin ku jedné.
Podrobnosti dělení majetku Centra kupónové privatizace stanoví dohoda České republiky a Slovenské republiky uzavřená do zániku České a Slovenské Federativní Republiky.
(6)
Dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky, k němuž přísluší právo hospodaření Tranzitnímu plynovodu, Československým aeroliniím, Čechofrachtu, bývalým podnikům zahraničního obchodu a jejich afilacím v zahraničí, a dělení dalšího majetku České a Slovenské Federativní Republiky určeného dohodou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, pokud nebude upraveno zvláštními zákony, se provede na základě dohody mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.
Čl. 14
Ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky se zrušuje část pátá (§ 27 až 40) zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
Čl. 15
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
v z. Benda v. r.
1)
Čl. 4 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů. |
Ústavní zákon č. 542/1992 Sb. | Ústavní zákon č. 542/1992 Sb.
Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky
Vyhlášeno 8. 12. 1992, datum účinnosti 8. 12. 1992, částka 110/1992
* Čl. 1 - (1) Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika.
* Čl. 2 - Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.
* Čl. 3 - (1) Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zanikají státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky. Současně zanikají ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory České a Slovenské Federativní Republiky a rozpočtové a příspěvkové organizac
* Čl. 4 - (1) Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 náleží zákonodárná moc v České republice zákonodárnému sboru složenému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 v České republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky1) a do České náro
* Čl. 5 - Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky vládě České a Slovenské Federativní Republiky náleží od 1. ledna 1993 na území České republiky vládě České republiky a na území Slovenské republiky vládě Slovenské republiky, pokud
* Čl. 6 - (1) Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky náleží od 1. ledna 1993 na území České republiky Nejvyššímu soudu České republiky a na území Slovenské republiky Nejvyš
* Čl. 7 - Česká národní rada a Národní rada Slovenské republiky mohou ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky s účinností nejdříve od 1. ledna 1993 přijímat ústavní a jiné zákony, jimiž zabezpečí výkon působnosti, která přejde na Českou republiku
* Čl. 8 - (1) Česká republika a Slovenská republika jsou oprávněny ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat smlouvy o úpravě vzájemných poměrů ve věcech, které náleží do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, s tím, že tyto sm
* Čl. 9
Aktuální znění od 8. 12. 1992
542
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 25. listopadu 1992
o zániku České a Slovenské Federativní Republiky
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky respektujíc usnesení České národní rady a Národní rady Slovenské republiky usneslo se na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
(1)
Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika.
(2)
Nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky jsou Česká republika a Slovenská republika.
Čl. 2
Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.
Čl. 3
(1)
Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zanikají státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky. Současně zanikají ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory České a Slovenské Federativní Republiky a rozpočtové a příspěvkové organizace napojené na státní rozpočet České a Slovenské Federativní Republiky a státní organizace v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, které byly zřízeny zákonem.
(2)
Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky užívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 4
(1)
Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 náleží zákonodárná moc v České republice zákonodárnému sboru složenému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 v České republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky1) a do České národní rady.2) Vnitřní poměry tohoto zákonodárného sboru stanoví v souladu s článkem 7 zákon České republiky.
(2)
Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 náleží zákonodárná moc ve Slovenské republice zákonodárnému sboru složenému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 ve Slovenské republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky1) a do Slovenské národní rady.2),*) Vnitřní poměry tohoto zákonodárného sboru stanoví v souladu s článkem 7 zákon Slovenské republiky.
(3)
Ustanovení zákona o volbách do Federálního shromáždění o uprázdnění mandátu3) zůstávají nedotčena.
Čl. 5
Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky vládě České a Slovenské Federativní Republiky náleží od 1. ledna 1993 na území České republiky vládě České republiky a na území Slovenské republiky vládě Slovenské republiky, pokud ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky nestanoví jinak.
Čl. 6
(1)
Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky náleží od 1. ledna 1993 na území České republiky Nejvyššímu soudu České republiky a na území Slovenské republiky Nejvyššímu soudu Slovenské republiky, nestanoví-li ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky jinak.
(2)
Pravomoc příslušející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Ústavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky vykonává od 1. ledna 1993 ve vztahu k orgánům, institucím a občanům na území České republiky Nejvyšší soud České republiky a ve vztahu k orgánům, institucím a občanům na území Slovenské republiky Nejvyšší soud Slovenské republiky, nestanoví-li ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky jinak.
Čl. 7
Česká národní rada a Národní rada Slovenské republiky mohou ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky s účinností nejdříve od 1. ledna 1993 přijímat ústavní a jiné zákony, jimiž zabezpečí výkon působnosti, která přejde na Českou republiku a Slovenskou republiku podle článku 2.
Čl. 8
(1)
Česká republika a Slovenská republika jsou oprávněny ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat smlouvy o úpravě vzájemných poměrů ve věcech, které náleží do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, s tím, že tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku České a Slovenské Federativní Republiky.
(2)
Česká republika a Slovenská republika mohou ještě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat mezinárodní smlouvy vůči třetím státům svým jménem s tím, že tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 9
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
1)
Čl. 30 a 31 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.
2)
Čl. 102 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
*)
Podle čl. 154 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky č. 460/1992 Sb. od 1. října 1992 Národní rada Slovenské republiky.
3)
§ 49 zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, ve znění zákona č. 59/1992 Sb. (úplné znění č. 60/1992 Sb.). |
Zákon č. 544/1992 Sb. | Zákon č. 544/1992 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 8. 12. 1992, datum účinnosti 8. 12. 1992, částka 110/1992
* Čl. I - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb. a zákona č. 264/1992 Sb.,*) se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ustanovení čl. I bodů 3, 4, 5, 6, 7 a 10 se nevztahují na první vlnu kupónové privatizace.10b)
* Čl. III - V § 32 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, se na konci věty vypouštějí slova „a o převodech vlastnictví národního majetku“.
* Čl. IV
Aktuální znění od 8. 12. 1992
544
ZÁKON
ze dne 13. listopadu 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb. a zákona č. 264/1992 Sb.,*) se mění a doplňuje takto:
1.
§ 10 se doplňuje novým odstavcem 4, který zní:
„(4)
Na schvalování privatizačních projektů se nevztahuje správní řád.“.
2.
§ 15 odst. 3 zní:
„(3)
K přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele, fond však ručí až do výše získané hodnoty privatizovaného majetku svým majetkem za splnění závazku nabyvatelem privatizovaného majetku, a to po dobu jednoho roku od okamžiku přechodu závazku na nabyvatele privatizovaného majetku.“.
3.
§ 23 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
jméno, rodné číslo a místo trvalého pobytu občana,“.
4.
§ 23 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Vydavatelem kupónů je příslušný orgán státní správy republiky.
(3)
Čistý výnos z prodeje kupónů se převede na příslušný fond republiky.“.
5.
§ 24 zní:
㤠24
Česká národní rada a Slovenská národní rada1b) upraví svými zákony nabývání kupónů, které lze použít na území dané republiky.“.
Poznámka č. 1b) zní:
„1b)
Národní rada Slovenské republiky podle čl. 154 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky č. 460/1992 Sb.“.
6.
§ 25 odst. 1 až 3 zní:
„(1)
Kupóny příslušné emise lze použít:
a)
na koupi akcií kterékoliv akciové společnosti, jejímž akcionářem je fond příslušné republiky, zařazené pro tento účel do republikového seznamu privatizačních projektů,
b)
na koupi akcií kterékoliv akciové společnosti, jejímž akcionářem je pozemkový fond příslušné republiky, zařazené pro tento účel do republikového seznamu privatizačních projektů,
c)
k získání účasti na akciových společnostech pro tento účel v příslušné republice zvlášť založených a zapsaných v obchodním rejstříku vedeném na území příslušné republiky,
pokud občan uplatní svůj nárok ve lhůtě stanovené na základě obecně závazného právního předpisu.
(2)
Způsoby uvedené v odstavci 1 lze použít souběžně.
(3)
Koupě akcií za kupóny nebo získání účasti na akciových společnostech podle odstavce 1 se uskutečňuje odděleně na území každé republiky.“.
7.
§ 26 se vypouští.
8.
V § 45 odst. 3 se vypouštějí slova „po dni 28. února 1992.“.
9.
§ 45 odst. 5 zní:
„(5)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na právnické osoby uvedené v § 1 odst. 2. Na rozpočtové a příspěvkové organizace se ustanovení odstavců 1 a 2 vztahují, jen pokud jde o úplatné převody majetku s výjimkou pozemků. Rozpočtové a příspěvkové organizace postupují při bezúplatných převodech majetku a při úplatných převodech pozemků podle zvláštních předpisů.10a)".
Poznámka č. 10a) zní:
„10a)
§ 14 odst. 4 a 8 a § 35 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem.“.
10.
§ 46 odst. 2 zní:
„(2)
Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky stanoví svými nařízeními způsob vydávání kupónů, nabývací cenu kupónů, způsob vyjádření rozsahu nároku na akcie a způsob použití kupónů.“.
11.
V § 47b se slova „ve veřejné dražbě“ nahrazují slovy „v dražbě provedené příslušnými orgány republik“.
Čl. II
Ustanovení čl. I bodů 3, 4, 5, 6, 7 a 10 se nevztahují na první vlnu kupónové privatizace.10b)
Poznámka č. 10b) zní:
„10b)
§ 11 nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 383/1991 Sb., o vydání a použití investičních kupónů.“.
Čl. III
V § 32 písm. a) vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, se na konci věty vypouštějí slova „a o převodech vlastnictví národního majetku“.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
*)
Zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993. |
Zákon České národní rady č. 548/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 548/1992 Sb.
Zákon České národní rady o některých dalších opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a o zřízení Kanceláře prezidenta České republiky
Vyhlášeno 8. 12. 1992, datum účinnosti 8. 12. 1992, částka 110/1992
* Čl. I - (1) Zřizují se tyto ústřední orgány státní správy České republiky, v jejichž čele je člen vlády České republiky
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č.
* Čl. IV
Aktuální znění od 8. 4. 1993 (114/1993 Sb.)
548
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992
o některých dalších opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a o zřízení Kanceláře prezidenta České republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
(1)
Zřizují se tyto ústřední orgány státní správy České republiky, v jejichž čele je člen vlády České republiky
a)
ministerstvo obrany,
b)
ministerstvo dopravy.
(2)
Dosavadní působnost vyplývající ze zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů přechází z ministerstva hospodářství ve věcech silniční a městské dopravy, drah zvláštního určení, pozemních komunikací, vnitrozemské plavby, vodních cest a civilního letectví na ministerstvo dopravy.
(3)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a jiných vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle odstavce 2 z ministerstva hospodářství na ministerstvo dopravy.
(4)
O přechodu práv a povinností podle odstavce 3 uzavřou ministerstva hospodářství a dopravy dohodu, kterou mezi sebou blíže vymezí tato práva a povinnosti. O přesunech rozpočtových prostředků uzavřou ministerstva delimitační protokol.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 173/1991 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 bod 14 zní:
„14.
ministerstvo obrany,“.
2.
V § 1 se připojuje bod 17, který zní:
„17.
ministerstvo dopravy.“.
3.
V § 3 se vypouští odstavec 2.
4.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo spravedlnosti je rovněž orgánem pro vězeňství; řídí Vězeňskou službu.“.
5.
Na místo zrušeného § 16 se zařazuje nový § 16, který zní:
㤠16
Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy pro civilní ochranu obyvatelstva.“.
6.
Na místo zrušeného § 17 se zařazuje nový § 17, který zní:
㤠17
Ministerstvo dopravy je ústředním orgánem státní správy ve věcech dopravy s výjimkou výkonu státní správy a státního dozoru v námořní plavbě a letecké dopravě.“.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou článku III, který nabývá účinnosti dnem zániku Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 31 a 32 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon České národní rady č. 555/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 555/1992 Sb.
Zákon České národní rady o Vězeňské a justiční stráži České republiky
Vyhlášeno 10. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 112/1992
* § 1 - Úvodní ustanovení
* HLAVA PRVNÍ - ÚKOLY, ORGANIZACE A ŘÍZENÍ VĚZEŇSKÉ SLUŽBY (§ 2 — § 4d)
* HLAVA DRUHÁ - POVINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ PŘÍSLUŠNÍKA (§ 5 — § 21a)
* HLAVA TŘETÍ - POVINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ PŘÍSLUŠNÍKA PŘI PLNĚNÍ ÚKOLŮ JUSTIČNÍ STRÁŽE (§ 22 — § 22a)
* HLAVA ČTVRTÁ - NÁHRADA ŠKODY (§ 23 — § 23)
* HLAVA PÁTÁ - ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ VĚZEŇSKOU SLUŽBOU (§ 23a — § 23b)
* HLAVA ŠESTÁ - HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST VĚZEŇSKÉ SLUŽBY (§ 23c — § 23c)
* HLAVA SEDMÁ - SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 24 — § 30)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (427/2023 Sb.)
555
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. listopadu 1992
o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
(1)
Zřizuje se Vězeňská službaVězeňská služba České republiky (dále jen „Vězeňská službaVězeňská služba“), která zajišťuje výkon vazby, výkon zabezpečovací detence a výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném tímto zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“).
(2)
Vězeňská službaVězeňská služba je ozbrojeným bezpečnostním sborem. Řídí ji generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby (dále jen „generální ředitel“), kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti (dále jen „ministr“). Generální ředitel odpovídá ministrovi za činnost Vězeňské službyVězeňské služby.
(3)
Vězeňská službaVězeňská služba je správním úřadem a účetní jednotkou.1)
(4)
Organizačními jednotkami Vězeňské službyVězeňské služby jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, Střední odborné učiliště a Akademie Vězeňské službyVězeňské služby. Generální ředitelství zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje. V čele vazebních věznic, věznic, ústavů pro výkon zabezpečovací detence, Středního odborného učiliště a Akademie Vězeňské službyVězeňské služby jsou ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel.
(5)
Vězeňská službaVězeňská služba působí na území České republiky, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a jíž je Česká republika vázána, jinak. Za podmínek, v rozsahu a způsobem stanoveným mezinárodní smlouvou je příslušník Vězeňské službyVězeňské služby a občanský zaměstnanec Vězeňské službyVězeňské služby oprávněn působit na území jiného státu v rámci mírové nebo jiné operace, které se Česká republika účastní na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem nebo s níž má uzavřeny příslušné mezinárodní smlouvy. Příslušník Vězeňské službyVězeňské služby a občanský zaměstnanec Vězeňské službyVězeňské služby je oprávněn působit na území jiného státu také na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo instituce Evropské unie, nebo je-li vyslán k plnění úkolů na základě rozhodnutí ministra se souhlasem příslušného orgánu cizího státu nebo na žádost příslušného orgánu cizího státu.
HLAVA PRVNÍ
ÚKOLY, ORGANIZACE A ŘÍZENÍ VĚZEŇSKÉ SLUŽBY
§ 2
Úkoly Vězeňské služby
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba
a)
spravuje a střeží vazební věznice a věznice a odpovídá za dodržování zákonem stanovených podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody,
b)
spravuje a střeží ústavy pro výkon zabezpečovací detence,
c)
střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody a eskortuje tyto osoby do výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, a to bezprostředně po ukončení výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody,
d)
prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob života po propuštění,
e)
provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky při výkonu vazby a při výkonu trestu odnětí svobody,
f)
zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva a v jiných místech jejich činnosti a v rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťuje pořádek a bezpečnost při výkonu pravomoci soudů a státních zastupitelství,
g)
vytváří podmínky pro pracovní a jinou účelnou činnost osob ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody,
h)
provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i osob ve výkonu vazby,
i)
vede evidenci osob ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky,
j)
plní úkoly, které pro ni vyplývají z vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána,
k)
zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské službyVězeňské služby (dále jen „příslušníci“) a občanských zaměstnanců Vězeňské službyVězeňské služby, které provádí Akademie Vězeňské službyVězeňské služby, a vzdělávání osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, které provádí Střední odborné učiliště,
l)
poskytuje zdravotní služby ve svých zdravotnických zařízeních osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské službyVězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje zdravotní služby u mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb,
m)
poskytuje nebo zajišťuje odbornou péči10) osobám s adiktologickou poruchou, které jsou ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
n)
zabezpečuje zdravotní služby u mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb dětem, které má ve výkonu vazby nebo trestu jejich matka u sebe; za tím účelem zajišťuje jejich převoz k mimovězeňským poskytovatelům zdravotních služeb,
o)
v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem2) objasňuje a prověřuje vlastními pověřenými orgány (dále jen „pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby“) trestné činy osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence; ve spolupráci s Generální inspekcí bezpečnostních sborů se podílí na předcházení a odhalování trestné činnosti příslušníků Vězeňské službyVězeňské služby a občanských zaměstnanců zařazených k výkonu práce ve Vězeňské služběVězeňské službě spáchané při výkonu služby nebo při plnění pracovních úkolů.
(2)
Vězeňská službaVězeňská služba plní i další úkoly podle zvláštních právních předpisů.3)
Organizace a řízení Vězeňské služby
§ 3
(1)
Úkoly stanovené v § 2 zajišťují ve Vězeňské služběVězeňské službě vězeňská stráž, justiční stráž, správní služba, Akademie Vězeňské službyVězeňské služby a pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby.
(2)
Vězeňská stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody, eskortuje tyto osoby do výkonu ústavní nebo ochranné výchovy, ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, zajišťuje převoz dětí, které má ve výkonu vazby nebo trestu jejich matka u sebe, k mimovězeňským poskytovatelům zdravotních služeb, střeží vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence a je-li podle odstavce 5 povolána k plnění úkolů justiční stráže, střeží budovy soudů, státních zastupitelství a ministerstva. Při této činnosti zajišťuje stanovený pořádek a kázeň.
(3)
Justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva a v jiných místech jejich činnosti. Je-li justiční stráž dočasně povolána k plnění úkolů vězeňské stráže, střeží vazební věznice a věznice, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody a zajišťuje převoz dětí, které má ve výkonu vazby nebo trestu jejich matka u sebe, k mimovězeňským poskytovatelům zdravotních služeb. Při této činnosti zajišťuje stanovený pořádek a kázeň.
(4)
Příslušníci zařazení ve vězeňské stráži mohou být dočasně povoláni k plnění úkolů justiční stráže jen v mimořádných případech, zejména nemůže-li justiční stráž vlastními prostředky zajistit výkon služby, a to pouze se souhlasem generálního ředitele. Příslušníci zařazení ve vězeňské stráži mohou být rozhodnutím ředitele věznice dočasně pověřeni plněním úkolů správní služby, pokud správní služba jí svěřené úkoly nemůže plnit vlastními silami.
(5)
Příslušníci zařazení v justiční stráži mohou být dočasně povoláni k plnění úkolů vězeňské stráže v místech výkonu vazby, výkonu zabezpečovací detence nebo výkonu trestu odnětí svobody jen v mimořádných případech, nemůže-li vězeňská stráž zajistit vlastními prostředky pořádek a bezpečnost v těchto místech, a to pouze se souhlasem generálního ředitele.
(6)
Správní služba rozhoduje ve správním řízení podle zvláštních právních předpisů a zabezpečuje organizační, ekonomickou, vzdělávací, výchovnou, zdravotnickou a další odbornou činnost.
(7)
Příslušníci zařazení do správní služby mohou být rozhodnutím ředitele věznice dočasně pověřeni plněním úkolů vězeňské stráže, pokud vězeňská stráž jí svěřené úkoly nemůže vlastními silami plnit.
(8)
Pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby mají postavení policejního orgánu v řízení o trestných činechtrestných činech osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, spáchaných ve vazební věznici, věznici nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence2); náleží jim též oprávnění používat podpůrné operativně pátrací prostředky podle tohoto zákona.
§ 4
Právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou službuVězeňskou službu generální ředitel. Ředitelé vazebních věznic, věznic a dalších organizačních jednotek Vězeňské službyVězeňské služby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony za Vězeňskou službuVězeňskou službu ve všech věcech, kromě těch, které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí ministra nebo generálního ředitele patří do jejich pravomoci.
§ 4a
Ministerstvo při výkonu státní správy vytváří Vězeňské službě podmínky k řádnému výkonu její činnosti zejména tím, že
a)
stanoví Vězeňské službě prostředky státního rozpočtu v rámci rozpočtu kapitoly ministerstva,
b)
provádí kontrolu dodržování povinností stanovených zvláštními právními předpisy při hospodaření s majetkem státu a kontrolu dodržování ostatních právních předpisů, pokud nepatří do působnosti jiného orgánu,
c)
na úsecích obranného a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných informací, požární ochrany a ochrany bezpečnosti a zdraví při práci stanoví resortní koncepce činnosti v těchto oblastech a v nezbytném rozsahu provádí analytickou a kontrolní činnost,
d)
usměrňuje a koordinuje výkon služby justiční stráže s technickými a režimovými opatřeními u soudů, státních zastupitelství a na ministerstvu,
e)
na úseku informatiky vypracovává analýzy a navrhuje koncepce rozvoje informačních technologií, systémů a počítačových sítí.
§ 4b
Ministerstvo provádí kontrolu dodržování právních předpisů a vnitřních předpisů upravujících povinnosti příslušníků a občanských zaměstnanců Vězeňské službyVězeňské služby při zacházení s obviněnými a odsouzenými a s chovanci ve výkonu zabezpečovací detence a při rozhodování o umístění odsouzeného do některého z oddělení věznice s ostrahou.
§ 4c
Při výkonu kontrolní činnosti ministerstvo postupuje podle zákona upravujícího kontrolu.
§ 4d
Ministerstvo může po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví zřídit k poskytování a zabezpečení zdravotních služeb osobám uvedeným v § 2 odst. 1 písm. l) státní příspěvkovou organizaci.
HLAVA DRUHÁ
POVINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ PŘÍSLUŠNÍKA
Povinnosti příslušníka
§ 5
Příslušník je povinen plnit služební povinnosti a úkoly vyplývající pro něj ze zákonů a z dalších obecně závazných právních předpisů a z rozhodnutí a příkazů nadřízených.
§ 6
(1)
Příslušník je povinen jednat s osobami ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody vážně a rozhodně, respektovat jejich práva, zabraňovat krutému nebo důstojnost ponižujícímu zacházení s těmito osobami i mezi nimi navzájem a působit k naplňování účelu výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody.
(2)
Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je příslušník povinen dbát cti a důstojnosti osob, s nimiž jedná, i své a nepřipustit, aby těmto osobám vznikla bezdůvodná újma a aby případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem.
(3)
Dovolují-li to okolnosti a povaha služebního zákroku, je příslušník povinen před jeho provedením
a)
prokázat svou příslušnost k Vězeňské službě,
b)
použít domluvy, výzvy nebo varování k dosažení účelu zákroku bez jeho provedení; před výzvou použije příslušník slova „jménem zákona“.
§ 7
(1)
Příslušník ve službě je povinen zakročit v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy,
a)
páchá-li osoba ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody trestný čintrestný čin nebo kázeňský přestupekpřestupek, popřípadě je-li důvodné podezření z jejich páchání,
b)
páchá-li osoba ve výkonu zabezpečovací detence trestný čintrestný čin, popřípadě je-li důvodné podezření z jeho páchání,
c)
maří-li osoba ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody účel výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody,
d)
je-li narušován pořádek nebo ohrožována bezpečnost v prostorách Vězeňské službyVězeňské služby, věznice pro místní výkon trestu, soudu, státního zastupitelství nebo ministerstva, nebo při předvádění a eskortách osob z výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody.
(2)
Příslušník není povinen provést služební zákrok,
a)
je-li pod vlivem léků nebo jiných látek, které závažným způsobem snižují jeho schopnost jednání,
b)
není-li k jeho provedení odborně vyškolen nebo vycvičen, ač povaha zákroku takové vyškolení nebo vycvičení vyžaduje,
c)
brání-li tomu důležitý zájem služby.
Vyžadují-li to okolnosti, je příslušník povinen v těchto případech učinit jiná opatření nezbytná k provedení služebního zákroku, zejména bez odkladu vyrozumět svého nadřízeného.
(3)
Příslušník, který plní úkoly vězeňské stráže, je povinen i v době mimo službu v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími obecně závaznými právními předpisy provést služební zákrok nebo jiná potřebná opatření, páchá-li osoba ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody trestný čintrestný čin nebo kázeňský přestupekpřestupek, jímž je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.
(4)
Příslušník, který plní úkoly vězeňské stráže, je povinen i v době mimo službu v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími právními předpisy provést služební zákrok nebo jiná potřebná opatření, páchá-li osoba ve výkonu zabezpečovací detence trestný čintrestný čin, jímž je bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.
§ 8
(1)
Příslušník koná službu zpravidla ve služebním stejnokroji s identifikačním číslem. Příslušník, který koná službu v občanském oděvu, je označen identifikačním štítkem s číslem. Fyzická osoba, která není příslušníkem, není oprávněna nosit na místě veřejnosti přístupném služební stejnokroj příslušníka, nebo takové součásti služebního stejnokroje, které jsou s úplným služebním stejnokrojem zaměnitelné.
(2)
Příslušník prokazuje svou příslušnost k Vězeňské služběVězeňské službě služebním průkazem nebo služebním stejnokrojem s identifikačním číslem. V místech výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo výkonu trestu odnětí svobody může příslušník prokazovat svoji totožnost též identifikačním štítkem. Ústním prohlášením „Vězeňská službaVězeňská služba“ prokazuje příslušník svoji příslušnost ve výjimečných případech, kdy okolnosti služebního zákroku neumožňují prokázat příslušnost stanoveným způsobem.
(3)
Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti o prokazování příslušnosti k Vězeňské služběVězeňské službě.
§ 9
(1)
Příslušník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při plnění služebních úkolů nebo v souvislosti s nimi a které v obecném zájmu nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.
(2)
Povinnosti mlčenlivosti se nemůže příslušník dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zástupci, soudu, jinému bezpečnostnímu sboru včetně bezpečnostního sboru státu Evropské unie a kontrolním orgánům, pokud jde o údaje potřebné k plnění jejich působnosti na základě zákona nebo mezinárodní smlouvy.
(3)
Ministr je oprávněn zprostit příslušníka povinnosti mlčenlivosti.
Oprávnění příslušníka
§ 10
Požadování vysvětlení
(1)
Příslušník je oprávněn požadovat vysvětlení od všech osob, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činutrestného činu nebo kázeňského přestupkupřestupku spáchaného pachatelem během výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence, jakož i pro vypátrání osoby prchající z výkonu vazby, z výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu zabezpečovací detence. Požadovat vysvětlení od osob ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody a zabezpečovací detence, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení kázeňského přestupkupřestupku, je oprávněn rovněž občanský zaměstnanec Vězeňské službyVězeňské služby.
(2)
Pověřený orgán Vězeňské službyVězeňské služby je oprávněn osobu vyzvat, aby se ve stanovenou dobu, popřípadě bez zbytečného odkladu, je-li to nezbytné, dostavila na určené místo k sepsání úředního záznamu o podání vysvětlení. Dostaví-li se osoba na základě výzvy, je pověřený orgán Vězeňské službyVězeňské služby povinen s touto osobou sepsat úřední záznam o podání vysvětlení bez zbytečného odkladu.
(3)
Podání vysvětlení nesmí být od osoby požadováno, pokud by tím porušila zákonem stanovenou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Osoba může vysvětlení odepřít pouze, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za přestupek.
(4)
Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 2, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku. Náhradu poskytuje Vězeňská službaVězeňská služba. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání. Nárok na náhradu zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do 7 dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 2 dostavila; o tom musí být osoba poučena.
§ 11
Osobní prohlídka a jiné podobné úkony
(1)
Příslušník je oprávněn provést u osoby ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody osobní prohlídku a prohlídku jejích věcí, prohlídku těla, snímání daktyloskopických otisků a pořizování obrazových záznamů, popřípadě nařídit, aby se tato osoba podrobila lékařské prohlídce.
(2)
Lékařskou prohlídku provádí pouze lékař. Osobní prohlídku a prohlídku těla provádí osoba stejného pohlaví nebo lékař. Odběr krve provádí na žádost příslušníka pouze lékař nebo odborně způsobilý zdravotnický pracovník.
§ 12
Odnětí věcí
(1)
Příslušník je oprávněn odejmout osobě ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody věc, kterou má neoprávněně u sebe, anebo věc, která by mohla být prohlášena za propadlou nebo zabranou.5)
(2)
Nebyla-li věc uvedená v odstavci 1 prohlášena za propadlou nebo zabranou a není-li jí třeba pro další řízení, vrátí se osobě, které byla odňata, pokud tomu nebrání účel zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody. Jinak správa ústavu, v němž se vykonává zabezpečovací detence, vazba nebo trest odnětí svobody, zajistí uložení věci, popřípadě ji odešle na náklady osoby, které byla věc odňata, na adresu, jež tato osoba určí; jde-li o věc bezcennou nebo zcela nepatrné hodnoty, lze ji zničit.
§ 13
(1)
Při střežení objektů je příslušník oprávněn zjišťovat totožnost osob, které vstupují do objektu nebo se v něm nacházejí, prohlížet jejich zavazadla i věci a prohlížet dopravní prostředky při vjezdu i výjezdu. Při důvodném podezření, že osoba má u sebe zbraň nebo jinou věc, kterou by mohla narušit výkon zabezpečovací detence, vazby nebo výkon trestu odnětí svobody nebo bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství nebo ministerstva nebo kterou neoprávněně vynáší ze střeženého objektu, může příslušník provést její osobní prohlídku a takovou zbraň nebo jinou věc odebrat. Může přijímat i jiná opatření nezbytná k tomu, aby do objektu nebyly vnášeny nebo dopravovány věci, které by mohly narušit výkon zabezpečovací detence, vazby nebo výkon trestu odnětí svobody nebo bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství nebo ministerstva.
(2)
Příslušník uvedený v odstavci 1 je oprávněn zjišťovat totožnost osob a zakročit proti osobám, které se zdržují v blízkosti střežených objektů, pokud
a)
je důvodná obava, že tyto osoby naruší výkon zabezpečovací detence, vazby nebo výkon trestu odnětí svobody nebo ohrozí bezpečnost střeženého objektu, nebo
b)
se tyto osoby chovají způsobem, který narušuje výkon zabezpečovací detence, vazby nebo výkon trestu odnětí svobody nebo ohrožuje bezpečnost střežených objektů.
§ 13a
Prokázání totožnosti pověřenému orgánu
(1)
Prokázáním totožnostiProkázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen, příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného čísla, bylo-li přiděleno, a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajůosobních údajů musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.
(2)
Pověřený orgán Vězeňské službyVězeňské služby je oprávněn vyzvat k prokázání totožnostiprokázání totožnosti osobu
a)
podezřelou ze spáchání trestného činutrestného činu nebo přestupku,
b)
od níž je požadováno vysvětlení,
c)
zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činutrestného činu nebo přestupku osobou ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,
d)
která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činutrestného činu nebo přestupku, nebo
e)
při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné pro předcházení trestné činnosti.
(3)
Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 prokázat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti a pověřený orgán Vězeňské službyVězeňské služby nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je oprávněn předvést ji na PoliciiPolicii České republiky. Potřebnou součinnost ke zjištění totožnosti poskytne pověřený orgán Vězeňské službyVězeňské služby způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu.
§ 13b
Vyžadování pomoci
Pověřený orgán Vězeňské službyVězeňské služby je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu v rámci prováděného šetření a opatření8) oprávněn požadovat od orgánů veřejné správy, jakož i od právnických a fyzických osob věcnou a osobní pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajůosobních údajů. Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li jim v tom zákonná nebo státem uznaná povinnost mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti. Fyzická osoba tak nemusí dále učinit, pokud by poskytnutím pomoci vystavila vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou.
§ 14
Příslušník je při plnění služebních úkolů oprávněn v případě bezprostředního nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout, pokud tím nevystaví vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou anebo pokud tomu nebrání jiné závažné okolnosti.
§ 15
Pronásledování a pátrání po prchajících osobách
Příslušník je povinen, pokud mu v tom nebrání jiné důležité okolnosti, bezprostředně pronásledovat osobu prchající z výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody a činit nezbytná a neodkladná opatření k jejímu zadržení. O prchající osobě Vězeňská službaVězeňská služba neprodleně vyrozumí PoliciiPolicii České republiky.
Operativně pátrací prostředky, podpůrné operativně pátrací prostředky a podmínky jejich používání
§ 16
Operativně pátrací prostředky a podpůrné operativně pátrací prostředky používají v objektech Vězeňské službyVězeňské služby na žádost ministra nebo s jeho souhlasem orgány k tomu oprávněné podle zvláštních právních předpisů.5a)
§ 16a
Pověřené orgány Vězeňské službyVězeňské služby používají podpůrné operativně pátrací prostředky za podmínek stanovených tímto zákonem v objektech Vězeňské službyVězeňské služby k předcházení a odhalování trestné činnosti.
§ 16b
(1)
Pro účely tohoto zákona se podpůrnými operativně pátracími prostředky rozumí
a)
zabezpečovací technikazabezpečovací technika,
b)
zvláštní finanční prostředkyzvláštní finanční prostředky.
(2)
Zabezpečovací technikouZabezpečovací technikou se rozumí technické prostředky, zařízení a jejich soubory používané za účelem předcházení nebo zamezení ohrožení života a zdraví osob nebo k zabezpečení ochrany majetku a vyhledávání radiotelekomunikační techniky v objektech ústavů pro výkon zabezpečovací detence, vazebních věznic a věznic a zabránění nedovolené komunikace osob ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. Použitím zabezpečovací technikyzabezpečovací techniky nesmí být zasahováno do ústavně zaručených práv a svobod.
(3)
Zvláštními finančními prostředkyZvláštními finančními prostředky se rozumí vyčleněné finanční prostředky, které jsou využívány k úhradě některých výdajů v souvislosti s použitím zabezpečovací technikyzabezpečovací techniky. Musí být s nimi nakládáno hospodárně a v souladu s jejich účelem. Na nakládání se zvláštními finančními prostředkyzvláštními finančními prostředky se nevztahují zvláštní právní předpisy upravující hospodaření s peněžními prostředky státu.
§ 16c
Operativně pátrací prostředky a podpůrné operativně pátrací prostředky mohou být použity jen v souladu s účelem výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody a nesmí omezovat práva jiných osob, zejména osob ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, nad míru nezbytně nutnou. Nesmí být použity při styku mezi osobou ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a jejím obhájcem.
§ 17
Donucovací prostředky
(1)
Pokud je to nezbytné k zajištění pořádku a bezpečnosti, je příslušník při plnění svých úkolů oprávněn použít donucovací prostředky proti osobám, které ohrožují život nebo zdraví, úmyslně poškozují majetek nebo násilím se snaží mařit účel výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, anebo narušují pořádek nebo bezpečnost v prostorách Vězeňské službyVězeňské služby, ve věznici pro místní výkon trestu, v budovách soudů, jakož i jiných místech činnosti soudů, budovách státních zastupitelství nebo ministerstva, v zařízeních mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb a v blízkosti střežených objektů.
(2)
Donucovacími prostředky jsou:
a)
hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,
b)
předváděcí řetízky,
c)
pouta,
d)
poutací popruhy,
e)
pouta s poutacím opaskem,
f)
slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek,
g)
obušek nebo jiný úderný prostředek,
h)
služební pes,
ch)
vodní stříkač,
i)
zásahová výbuška,
j)
expanzní zbraně,
k)
úder střelnou zbraní,
l)
hrozba střelnou zbraní,
m)
varovný výstřel,
n)
vytlačování štítem,
o)
vytlačování vozidlem,
p)
prostředek k zamezení prostorové orientace.
(3)
Příslušník rozhoduje, který z donucovacích prostředků použije podle konkrétní situace tak, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem. Přitom je povinen dbát, aby použití donucovacího prostředku bylo přiměřené účelu zákroku a aby jím nebyla způsobena újma zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti protiprávního jednání.
(4)
Při předvádění osoby ve výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu lze použít donucovací prostředky uvedené v předchozím odstavci pod písmeny b), c) a e) i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1. Příslušník je oprávněn je použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné.
(5)
Je-li vzhledem k předchozímu chování obviněného, chovance nebo odsouzeného důvodná obava, že by se mohl chovat násilným způsobem, lze při jeho předvádění použít donucovací prostředky uvedené v odstavci 2 písm. b), c) nebo e) i bez splnění podmínek stanovených v odstavci 1. Příslušník je oprávněn takové donucovací prostředky použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné. Příslušník je oprávněn omezit volný pohyb osoby, která fyzicky napadá příslušníka nebo jinou osobu, ohrožuje vlastní život, poškozuje majetek nebo se pokusí o útěk, připoutáním k vhodnému předmětu, zejména pomocí pout. Toto omezení musí být ukončeno v okamžiku, kdy je zřejmé, že osoba takové jednání nebude opakovat, nejdéle však po uplynutí 2 hodin od okamžiku připoutání.
§ 18
Použití střelné zbraně
(1)
Příslušník je oprávněn při plnění svých úkolů použít střelnou zbraň jen výjimečně, aby
a)
v případě nutné obrany odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok proti jeho osobě nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby,
b)
překonal odpor směřující ke zmaření služebního zákroku, pokud jej nemůže překonat jinak a nedokončení zákroku by ohrozilo život nebo zdraví jiné osoby,
c)
zamezil útěku osoby ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody ze střeženého objektu nebo při eskortě, kterou nelze zadržet jiným způsobem,
d)
odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo od útoku upuštěno,
e)
zneškodnil zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.
(2)
Použití střelné zbraně je přípustné jen tehdy, jestliže by použití donucovacích prostředků bylo zřejmě neúčinné.
(3)
Před použitím střelné zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až d) je příslušník povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito střelné zbraně. Od výzvy s výstrahou může příslušník upustit pouze v případě, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo život nebo zdraví jiné osoby a zákrok nesnese odkladu.
(4)
Při použití střelné zbraně je příslušník povinen dbát nutné opatrnosti, aby zejména neohrozil život nebo zdraví jiných osob a aby co nejvíce šetřil život osoby, proti níž zakročuje.
§ 19
Omezení při použití donucovacích prostředků a střelné zbraně
(1)
Při služebním zákroku nelze proti
a)
těhotné ženě, osobě vysokého věku a osobě se zjevným zdravotním postižením nebo osobě zjevně mladší 15 let použít úderů a kopů sebeobrany, pout s poutacím opaskem, slzotvorných, elektrických nebo jiných obdobně dočasně zneschopňujících prostředků, obušku a jiného úderného prostředku, služebního psa, vodního stříkače, zásahové výbušky, expanzní zbraně, úderu střelnou zbraní, varovného výstřelu a střelné zbraně,
b)
ženě použít služebního psa, elektrického nebo jiného obdobně dočasně zneschopňujícího prostředku a střelné zbraně;
to neplatí, pokud útok těchto osob bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví příslušníka nebo jiné osoby anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak, a v případech uvedených v § 18 odst. 1 písm. c).
(2)
Ustanoveními § 17 a 18 není dotčena povinnost uložená v § 6 odst. 3.
§ 20
Povinnosti příslušníka po použití donucovacího prostředku a střelné zbraně
(1)
Jestliže při použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně došlo ke zranění osoby, je příslušník povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout jí první pomoc a zajistit její lékařské ošetření a sepsat o použití donucovacího prostředku záznam.
(2)
Každé použití donucovacího prostředku nebo střelné zbraně je příslušník povinen bezodkladně oznámit svému nadřízenému.
(3)
Ustanovení odstavce 2 se neužije v případě, že donucovací prostředek byl použit v rozsahu a za podmínek stanovených v § 17 odst. 4 a 5.
§ 21
Služební zákroky pod jednotným velením
Zakročují-li příslušníci pod jednotným velením, rozhoduje o použití donucovacích prostředků a střelné zbraně za podmínek uvedených v tomto zákoně velitel zákroku. Na něj přecházejí povinnosti, které mají jinak po použití donucovacího prostředku a střelné zbraně jednotliví příslušníci.
§ 21a
Pořizování záznamů
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se v objektech a prostorách jí spravovaných a střežených.
(2)
Jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, Vězeňská službaVězeňská služba informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejní.
HLAVA TŘETÍ
POVINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ PŘÍSLUŠNÍKA PŘI PLNĚNÍ ÚKOLŮ JUSTIČNÍ STRÁŽE
§ 22
(1)
Příslušník, který vykonává službu justiční stráže, má povinnosti a oprávnění uvedené v hlavě druhé s výjimkou povinností a oprávnění uvedených v § 15 a 16. Při doručování písemností soudu a státního zastupitelství a při provádění dalších úkonů je oprávněn zjišťovat totožnost osob, vůči nimž úkon směřuje.
(2)
Příslušník, který vykonává službu justiční stráže, je oprávněn činit i jiná nezbytná opatření k zajištění pořádku a bezpečnosti v budovách soudů, státního zastupitelství a ministerstva, jakož i v jiných místech činnosti soudu a ministerstva a plynulého a nerušeného průběhu soudního řízení.
(3)
Při plnění svých úkolů je justiční stráž podřízena příslušnému řediteli vazební věznice nebo věznice a řídí se pokyny předsedy soudu, ředitele správního útvaru soudu, předsedy senátu, vedoucího státního zástupce, případně jiného pověřeného zaměstnance soudu, státního zastupitelství nebo ministerstva.
(4)
Na pokyn předsedy senátu justiční stráž zejména
a)
provádí rozhodnutí o vykázání konkrétních osob z jednací síně nebo jiného místa činnosti soudu, jakož i o vyklizení takových prostor,
b)
chrání úřední a další osoby přítomné v jednací síni nebo jiném místě činnosti soudu před fyzickými útoky,
c)
vykonává pořádkovou službu při vstupu do jednací síně, pokud bylo rozhodnuto o vyloučení veřejnosti nebo bylo přijato opatření proti přeplňování jednací síně.
(5)
Na pokyn ostatních osob uvedených v odstavci 3 justiční stráž zejména
a)
zabraňuje vstupu nepovolaných osob do určených prostor v místech uvedených v odstavci 2,
b)
zabezpečuje přepravu cenností v úschově soudu nebo státního zastupitelství a přepravu vyšších peněžních částek,
c)
zajišťuje doručování písemností soudu nebo státního zastupitelství v případě, že tento způsob doručení nařídil předseda senátu nebo státní zástupce,
d)
poskytuje doprovod zaměstnancům soudu a státního zastupitelství a poskytuje jim ochranu při jejich úkonech prováděných mimo budovu soudu nebo státního zastupitelství.
(6)
Bez pokynu oprávněné osoby uvedené v odstavci 3 provede justiční stráž služební zákrok jen tehdy, jestliže zákrok nesnese odkladu a pokynu oprávněné osoby nelze dosáhnout.
(7)
Justiční stráž poskytuje v budovách soudů, státních zastupitelství nebo v jiných místech činnosti soudů nebo státních zastupitelství podle pokynů předsedy senátu nebo vedoucího státního zástupce ochranu svědkům, jejichž totožnost a podoba má být utajena.
(8)
V případě potřeby může příslušník, který vykonává službu justiční stráže, vyrozumět nejbližší útvar Policie České republiky a požádat o součinnost.
§ 22a
Držení a používání nebezpečných látek a věcí
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba je oprávněna pro účely výuky, výcviku, zkoušek, expertizní a znalecké činnosti nebo pro výkon jiné činnosti v rámci plněného úkolu nabývat, držet, přechovávat a používat nebezpečné látky a věci. Nebezpečnými látkami a věcmi se pro účely tohoto zákona rozumějí zejména omamné a psychotropní látky a jedy.
(2)
Vězeňská službaVězeňská služba je povinna
a)
přijmout opatření k zamezení neoprávněného nebo nahodilého přístupu k nebezpečným látkám a věcem a k zamezení jejich neoprávněného použití,
b)
vést evidenci nebezpečných látek a věcí,
c)
vést dokumentaci technicko-organizačních opatření k zajištění ochrany nebezpečných látek a věcí a k eliminaci rizik z jejich povahy vyplývajících.
HLAVA ČTVRTÁ
NÁHRADA ŠKODY
§ 23
(1)
Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc Vězeňské službě nebo příslušníkovi na jejich žádost nebo s jejich vědomím (dále jen „poškozený“). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.
(2)
Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České republiky stanoví nařízením, ve kterých případech a v jakém rozsahu
a)
náleží poškozenému vedle nároků podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění,
b)
se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.
(3)
Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytováním pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda a ušlý zisk (jiná škoda), a to uvedením v předešlý stav. Není-li to možné nebo účelné, hradí se škoda v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.
(4)
Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou Vězeňské službě nebo příslušníkovi.
(5)
Stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službouVězeňskou službou v souvislosti s plněním jejích úkolů stanovených tímto zákonem. To neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala nebo si škodu úmyslně způsobila sama.
(6)
Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.
HLAVA PÁTÁ
ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ VĚZEŇSKOU SLUŽBOU
§ 23a
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro plnění jejích úkolů. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Vězeňská službaVězeňská služba může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Osobní údaje z evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody předává nebo zpřístupňuje na žádost též
a)
soudům a státním zastupitelstvím při výkonu jejich další působnosti,
b)
ministerstvu,
c)
orgánům veřejné moci, pokud je potřebují pro svou činnost, a
d)
jiným osobám, pokud osvědčí právní zájem na předání nebo zpřístupnění osobních údajů a jejich předání nebo zpřístupnění nebrání zvláštní zákon.
(3)
Neskončilo-li trestní stíhání, ve kterém byl obviněný ve vazbě, pravomocným odsouzením, může Vězeňská službaVězeňská služba osobní údaje takové osoby předat nebo zpřístupnit podle odstavce 2 písm. c) a d) jen s jejím souhlasem.
(4)
Vězeňská službaVězeňská služba je správcem evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky, která obsahuje
a)
údaje převzaté z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení oznámených Vězeňské služběVězeňské službě,
b)
údaje umožňující určení totožnosti každé osoby ve výkonu zabezpečovací detence a uvězněné osoby a
c)
údaje o průběhu výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody včetně údajů o přesném místě a době, kdy taková osoba vykonávala zabezpečovací detenci, vazbu nebo trest odnětí svobody, přehledu o udělených odměnách a uložených kázeňských trestech a údajů o výsledcích zdravotních prohlídek.
(5)
Osobní údaje se v evidenci podle odstavce 4 uchovávají 10 let od propuštění subjektu údajů z výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu odnětí svobody.
(6)
Žadatel, který má zřízenu datovou schránku, podává žádost podle odstavce 2 prostřednictvím datové schránky.
(7)
Vězeňská službaVězeňská služba je oprávněna pro účely evidence podle odstavce 4 vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů podle zvláštního právního předpisu. Žádost o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(8)
Vězeňská službaVězeňská služba neposkytuje podle zvláštního právního předpisu9) údaje vedené pro účely evidence podle odstavce 4, informace, které souvisí s ochranou a obranou objektů, ve kterých je vykonávána zabezpečovací detence, vazba a trest odnětí svobody, o vozidlech užívaných k přepravě vězněných osob a o způsobu a rozsahu ochrany a střežení osob.
§ 23b
Pověřenec pro ochranu osobních údajů
(1)
Pověřencem pro ochranu osobních údajů, které Vězeňská službaVězeňská služba zpracovává pro plnění svých úkolů v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, (dále jen „pověřenec“) jmenuje generální ředitel příslušníka nebo občanského zaměstnance Vězeňské službyVězeňské služby, který je odborně připraven pro plnění úkolů uvedených v odstavci 2.
(2)
Pověřenec
a)
poskytuje ve Vězeňské služběVězeňské službě informace a poradenství o povinnostech v oblasti ochrany osobních údajů, včetně posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle zákona upravujícího zpracování osobních údajů,
b)
kontroluje s přihlédnutím k rizikovosti, povaze a rozsahu činností zpracování plnění povinností v oblasti ochrany osobních údajů a
c)
je v záležitostech týkajících se zpracování osobních údajů kontaktním místem pro Úřad pro ochranu osobních údajů a spolupracuje s ním.
(3)
Vězeňská službaVězeňská služba zajistí pověřenci odpovídající podmínky k řádnému plnění jeho úkolů, včetně přístupu k osobním údajům a jejich zpracování a možnosti udržovat odborné vědomosti a dovednosti. Vězeňská službaVězeňská služba rovněž zajistí, aby byl pověřenec informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů.
(4)
Úkoly pověřence může na základě písemné dohody Vězeňské službyVězeňské služby a ministerstva vykonávat pověřenec určený podle trestního řádu.
HLAVA ŠESTÁ
HOSPODÁŘSKÁ ČINNOST VĚZEŇSKÉ SLUŽBY
§ 23c
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba může provozovat hospodářskou činnost mimo svoji činnost hlavní, pro niž byla zřízena, zejména za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody nebo umístěných v ústavech pro výkon zabezpečovací detence.
(2)
Hospodářská činnost je provozována za účelem dosažení kladného výsledku hospodaření; to platí i pro jednotlivé provozovny, v nichž je hospodářská činnost provozována.
(3)
Organizační jednotky Vězeňské službyVězeňské služby, které jsou věznicí nebo ústavem pro výkon zabezpečovací detence, sledují hospodaření provozovny odděleně od hlavní činnosti a od hospodaření s prostředky rozpočtu věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence. Peněžní prostředky používané pro provoz hospodářské činnosti jsou vedeny na zvláštním bankovním účtu.
(4)
Provozní výdaje hospodářské činnosti musí být v plné výši pokryty příjmy z této činnosti.
(5)
Kladný rozdíl příjmů a výdajů dosažený za kalendářní rok v rámci hospodářské činnosti je mimorozpočtovým zdrojem, se kterým je možno nakládat způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpisu6c).
HLAVA SEDMÁ
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 24
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba spolupracuje při plnění svých úkolů zejména s ozbrojenými bezpečnostními orgány České republiky, s dalšími orgány státu, s orgány obcíobcí a s obdobnými institucemi v zahraničí.
(2)
V případě, že v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v ústavu pro výkon vazby nebo trestu odnětí svobody vznikne mimořádná situace a Vězeňská službaVězeňská služba nemůže zajistit pořádek a bezpečnost v těchto místech vlastními prostředky, může Vězeňská službaVězeňská služba požádat o zásah PoliciiPolicii České republiky.
(3)
Pokud síly a prostředky Vězeňské službyVězeňské služby nebudou dostatečné k zajištění střežení vazebních věznic, věznic nebo ústavů pro výkon zabezpečovací detence, může vláda České republiky na nezbytnou dobu povolat k plnění úkolů Vězeňské službyVězeňské služby příslušníky Policie České republiky.
(4)
Příslušníci Policie České republiky povolaní podle odstavce 3 mají při plnění úkolů Vězeňské službyVězeňské služby oprávnění a povinnosti příslušníků; vláda České republiky může rozsah těchto oprávnění a povinností omezit.
(5)
Příslušníci Policie České republiky povolaní podle odstavce 3 prokazují svou příslušnost k plnění úkolů Vězeňské službyVězeňské služby svým předepsaným stejnokrojem s vnějším označením „VĚZEŇSKÁ SLUŽBAVĚZEŇSKÁ SLUŽBA“. Ústním prohlášením „Vězeňská službaVězeňská služba“ prokazují svoji příslušnost ve výjimečných případech, kdy okolnosti služebního zákroku neumožňují prokázat příslušnost stanoveným způsobem. Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor vnějšího označení „VĚZEŇSKÁ SLUŽBAVĚZEŇSKÁ SLUŽBA“.
§ 24a
(1)
Příslušníci mohou být povoláni vládou k plnění úkolů PoliciePolicie České republiky, pokud síly a prostředky PoliciePolicie České republiky nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, a to na dobu nezbytně nutnou.
(2)
Příslušníci při plnění úkolů podle odstavce 1 mají oprávnění a povinnosti jako příslušníci PoliciePolicie České republiky podle zvláštního právního předpisu.6e)
§ 24b
(1)
Vězeňská službaVězeňská služba užívá zvláštní barevné provedení a označení služebních vozidel.
(2)
Způsob vnějšího označení příslušníků, zvláštní barevné provedení a označení služebních vozidel ve Vězeňské služběVězeňské službě upraví ministerstvo vyhláškou.
§ 24c
(1)
Generální ředitel a jeho náměstek mají nárok na užívání služebního vozidla k výkonu funkce nebo v souvislosti s ní a k zajištění jejich okamžité dosažitelnosti.
(2)
Generální ředitel může ředitelům vazebních věznic nebo věznic povolit použití služebního vozidla k cestě z místa trvalého nebo jiného pobytu do služby a zpět v souvislosti s plněním povinností v krizových štábech, bezpečnostních radách, při nařízené služební pohotovosti, při službě konané nad základní dobu služby v kalendářním týdnu, při návratu ze služební cesty mimo dobu služby a v dalších případech, kdy to vyžaduje důležitý zájem služby.
(3)
Generální ředitel může povolit použití služebního vozidla příslušníkovi nebo občanskému zaměstnanci Vězeňské službyVězeňské služby k cestě z místa jeho trvalého nebo jiného pobytu a zpět, vyžaduje-li to řešení krizových situací.6f)
§ 25
Ustanovení § 5, § 6 odst. 1 a 2, § 8, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1, § 12 odst. 1, § 14 a 23 se obdobně užijí i na občanské zaměstnance Vězeňské službyVězeňské služby. Jejich pracovní vztahy se řídí zákoníkem práce, pokud se neřídí zvláštním právním předpisem.7a)
§ 25a
(1)
Fyzická osoba, která není příslušníkem, se dopustí přestupku tím, že úmyslně na místě veřejnosti přístupném nosí služební stejnokroj příslušníka, nebo takové součásti služebního stejnokroje, které jsou s úplným služebním stejnokrojem zaměnitelné.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 3 000 Kč.
§ 28
Početní stavy Vězeňské službyVězeňské služby určuje vláda České republiky.
§ 29
(1)
Sbor nápravné výchovy České republiky se zrušuje; jeho práva a závazky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Vězeňskou službuVězeňskou službu. Příslušníci Sboru nápravné výchovy České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stávají příslušníky Vězeňské službyVězeňské služby. Občanští pracovníci Sboru nápravné výchovy České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stávají občanskými pracovníky Vězeňské službyVězeňské služby.
(2)
Pokud se v právních předpisech hovoří o Sboru nápravné výchovy České republiky a o jeho příslušnících, rozumějí se tím Vězeňská službaVězeňská služba a její příslušníci.
§ 30
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
2)
§ 12 odst. 2 trestního řádu.
3)
Například § 16 a 20 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 15 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, § 63 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 9 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 12 odst. 2 až 5 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
5)
§ 55 a 73 trestního zákona.
§ 48 a 50 zákona č. 169/1999 Sb.
§ 48 a 53 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
5a)
§ 158b trestního řádu.
§ 23a zákona č. 283/1991 Sb.
6)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb.
6c)
§ 45 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
6e)
Zákon č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6f)
§ 2 zákona č. 240/2000 Sb.
8)
§ 158 odst. 1 trestního řádu.
9)
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
10)
Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 561/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 561/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o vydaní štátnych dlhopisov Slovenskej republiky na financovanie Vodného diela Gabčíkovo
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 11. 12. 1992, částka 113/1992
* § 1 - Na financovanie prác spojených s výstavbou a uvedením Vodného diela Gabčíkovo do prevádzky sa vydávajú štátne dlhopisy podľa osobitného predpisu1) v rozsahu 4, 5 mld Kčs s dobou splatnosti do štyroch rokov odo dňa emisie štátnych dlhopisov.
* § 2 - Ministerstvo financií Slovenskej republiky vydá štátne dlhopisy a určí emisné podmienky do jedného mesiaca od účinnosti tohto zákona.
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 11. 12. 1992
561
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
zo 17. novembra 1992
o vydaní štátnych dlhopisov Slovenskej republiky na financovanie Vodného diela Gabčíkovo
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
Na financovanie prác spojených s výstavbou a uvedením Vodného diela Gabčíkovo do prevádzky sa vydávajú štátne dlhopisy podľa osobitného predpisu1) v rozsahu 4, 5 mld Kčs s dobou splatnosti do štyroch rokov odo dňa emisie štátnych dlhopisov.
§ 2
Ministerstvo financií Slovenskej republiky vydá štátne dlhopisy a určí emisné podmienky do jedného mesiaca od účinnosti tohto zákona.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
Zákon č. 530/1990 Zb. o dlhopisoch. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 562/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 562/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky, ktorým sa mení zákon Slovenskej národnej rady č. 95/1991 Zb. o štátnom fonde kultúry v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 495/1991 Zb.
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 11. 12. 1992, částka 113/1992
* Čl. I
* Čl. II - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 11. 12. 1992
562
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
z 18. novembra 1992,
ktorým sa mení zákon Slovenskej národnej rady č. 95/1991 Zb. o štátnom fonde kultúry v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 495/1991 Zb.
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
Čl. I
Zákon Slovenskej národnej rady č. 95/1991 Zb. o štátnom fonde kultúry v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 495/1991 Zb. sa mení takto:
V § 2 ods. 3 sa vypúšťajú slová „na dobu troch rokov“.
Čl. II
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 563/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 563/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o rozdelení Nitrianskej univerzity
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 11. 12. 1992, částka 113/1992
* § 1 - (1) Nitrianska univerzita so sídlom v Nitre sa rozdeľuje na dve vysoké školy, ktoré majú názov: „Vysoká škola pedagogická“ a „Vysoká škola poľnohospodárska“.
* § 2 - Zrušuje sa zákon č. 140/1992 Zb. o zlúčení Pedagogickej fakulty v Nitre a Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre, o zriadení Nitrianskej univerzity a ustanovení jej názvu a sídla.
* § 3 - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 11. 12. 1992
563
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
z 18. novembra 1992
o rozdelení Nitrianskej univerzity
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1)
Nitrianska univerzita so sídlom v Nitre sa rozdeľuje na dve vysoké školy, ktoré majú názov: „Vysoká škola pedagogická“ a „Vysoká škola poľnohospodárska“.
(2)
Sídlom oboch vysokých škôl je Nitra.
§ 2
Zrušuje sa zákon č. 140/1992 Zb. o zlúčení Pedagogickej fakulty v Nitre a Vysokej školy poľnohospodárskej v Nitre, o zriadení Nitrianskej univerzity a ustanovení jej názvu a sídla.
§ 3
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 564/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 564/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o spôsobe vykonania referenda
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 11. 12. 1992, částka 113/1992
* PRVÁ ČASŤ - ZÁKLADNÉ USTANOVENIA (§ 1 — § 6)
* DRUHÁ ČASŤ - OKRSKY A OKRESY NA KONANIE REFERENDA (§ 7 — § 8)
* TRETIA ČASŤ - ZOZNAMY NA HLASOVANIE V REFERENDE A HLASOVACIE PREUKAZY (§ 9 — § 10)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - ORGNÁNY PRE REFERENDUM (§ 11 — § 14)
* PIATA ČASŤ - KONANIE REFERENDA (§ 15 — § 20)
* ŠIESTA ČASŤ - ZISTENIE A VYHLÁSENIE VÝSLEDKOV REFERENDA (§ 21 — § 25)
* SIEDMA ČASŤ - OPATRENIA NA ZABEZPEČENIE REFERENDA (§ 26 — § 29)
* § 30 - Záverečné ustanovenie
* § 31 - Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
Aktuální znění od 11. 12. 1992
564
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
z 19. novembra 1992
o spôsobe vykonania referenda
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ZÁKLADNÉ USTANOVENIA
§ 1
(1)
Tento zákon ustanovuje spôsob vykonania referenda podľa článkov 93 až 99 Ústavy Slovenskej republiky.
(2)
Návrh na vyhlásenie referenda predloží predseda Národnej rady Slovenskej republiky prezidentovi Slovenskej republiky do piatich dní od prijatia uznesenia Národnej rady Slovenskej republiky o jeho uskutočnení.1)
(3)
Ak sa má referendum vyhlásiť na základe petície, postupuje sa pri výkone petičného práva podľa osobitného zákona.2) S petíciou, ktorá žiada vyhlásenie referenda, sa občania obracajú na prezidenta Slovenskej republiky.
(4)
Otázka alebo otázky predložené na rozhodnutie v referende musia byť formulované tak, aby na ne bolo možné jednoznačne odpovedať „áno“ alebo „nie“. Otázky nesmú byť navzájom podmienené.
§ 2
(1)
Referendum sa vyhlasuje oznámením v Zbierke zákonov.
(2)
V oznámení o vyhlásení referenda sa uvedie:
a)
na návrh koho sa referendum vyhlasuje a deň prijatia petície občanov alebo uznesenia Národnej rady Slovenskej republiky,
b)
aká otázka, alebo aké otázky sa občanom predkladajú na rozhodnutie,
c)
deň, prípadne dni konania referenda,
d)
lehota na vytvorenie orgánov pre referendum a na ich prvé zasadanie,
e)
deň vyhlásenia referenda.
(3)
V prípade, že predmet referenda je obsiahlejší a otázka predložená na referendum potrebuje bližšie vysvetlenie, uvedie sa toto v prílohe otázky; príloha je súčasťou oznámenia podľa odseku 2.
§ 3
O vyhlásení referenda oboznámia občanov aj obceobce spôsobom v mieste obvyklým najneskoršie pätnásť dní pred konaním referenda.
§ 4
(1)
Referendum sa koná v ten istý deň na celom území Slovenskej republiky. Prezident Slovenskej republiky môže určiť, že sa referendum koná vo dvoch dňoch.
(2)
Referendum sa koná v určený deň od 7. hodiny do 22. hodiny. Ak to miestne podmienky vyžadujú, môže starosta obceobce alebo primátor alebo v mestách, ktoré sa členia na mestské časti, starosta mestskej časti3) (ďalej len „starosta“) určiť začiatok referenda na skoršiu hodinu.
(3)
Ak sa referendum koná vo dvoch dňoch, začína sa o 14. hodine a končí sa o 22. hodine prvého dňa. Druhý deň sa referendum začína o 7. hodine a končí sa o 14. hodine. Ak to miestne podmienky vyžadujú, môže starosta určiť začiatok referenda na skoršiu hodinu.
§ 5
Právo hlasovať v referende má každý občan Slovenskej republiky, ktorý má podľa zákona Slovenskej národnej rady o voľbách do Slovenskej národnej rady4) (ďalej len „volebný zákon“) právo voliť do Národnej rady Slovenskej republiky (ďalej len „oprávnený občan“).
§ 6
Na prekážky vo výkone hlasovacieho práva v referende sa vzťahuje príslušné ustanovenie volebného zákona.5)
DRUHÁ ČASŤ
OKRSKY A OKRESY NA KONANIE REFERENDA
§ 7
Okrsky na konanie referenda
(1)
Na hlasovanie (§ 18) a na sčítanie hlasov (§ 21) sa vytvárajú v obciach okrsky na konanie referenda (ďalej len „okrsok“).
(2)
Územie okrsku a miestnosť na hlasovanie v každom z nich určí starosta najneskôr desať dní pred konaním referenda.
(3)
Pre vytváranie okrskov platia primerane ustanovenia volebného zákona o volebných okrskoch6) s tým, že okrsok môže zahŕňať až 2000 oprávnených občanov.
§ 8
Okresy na konanie referenda
(1)
Na sčítanie výsledkov hlasovania v okrskoch sa vytvárajú okresy na konanie referenda.
(2)
Okresy na konanie referenda tvoria územia okresov ustanovené osobitným predpisom.7)
TRETIA ČASŤ
ZOZNAMY NA HLASOVANIE V REFERENDE A HLASOVACIE PREUKAZY
§ 9
Zoznamy oprávnených občanov na hlasovanie v referende (ďalej len „zoznam“) zabezpečuje obecobec. O zoznamoch platia primerane ustanovenia volebného zákona o zoznamoch voličov8) s tým, že sa ustanovenie o lehote na vyloženie zoznamu nepoužije. Zoznam však musí byť vyložený tak, aby oprávnení občania mali dostatočný čas na oboznámenie sa s ním, prípadne na uplatnenie námietok.
§ 10
(1)
Oprávneným občanom, ktorí nebudú môcť hlasovať v okrsku, v ktorom sú zapísaní do zoznamu, vydá obecobec na ich žiadosť hlasovací preukaz a súčasne ich z tohto zoznamu vyčiarkne s poznámkou o vydaní hlasovacieho preukazu.
(2)
Hlasovací preukaz oprávňuje na zápis do zoznamu a na hlasovanie v inom okrsku.
ŠTVRTÁ ČASŤ
ORGNÁNY PRE REFERENDUM
§ 11
Všeobecné ustanovenia
(1)
Pre organizáciu referenda a zisťovanie jeho výsledkov sa vytvárajú orgány pre referendum (ďalej len „komisie“), ktorými sú:
a)
Ústredná komisia pre referendum Slovenskej republiky (ďalej len „ústredná komisia“),
b)
okresné komisie pre referendum (ďalej len „okresné komisie“) pre každý okres na konanie referenda (§ 8),
c)
okrskové komisie pre referendum (ďalej len „okrskové komisie“) pre každy okrsok (§ 7).
(2)
Členom komisie môže byť len oprávnený občan.
(3)
Člen komisie sa ujíma svojej funkcie podpísaním sľubu tohto znenia: „Sľubujem na svoju česť, že budem svoju funkciu vykonávať svedomite a nestranne a budem sa pritom spravovať zákonmi a inými právnymi predpismi.“
(4)
Komisia je spôsobilá uznášať sa, ak je prítomná nadpolovičná väčšina všetkých jej členov. Uznesenie je prijaté, ak sa zaň vyslovila nadpolovičná väčšina prítomných členov. Ak dôjde k rovnosti hlasov, návrh sa považuje za zamietnutý.
(5)
Ak dôjde k zániku funkcie člena komisie, nastúpi na jeho miesto náhradník. Podpredsedu komisie zo zákona môže pri výkone tejto funkcie zastupovať zamestnanec ním riadeného úradu, ktorého určí.
(6)
Ústredná komisia a okresná komisia si na prípravu spracovania a na spracovanie výsledkov hlasovania v referende vytvárajú odborné (sumarizačné) útvary zložené z pracovníkov pridelených na tento účel príslušným orgánom štátnej štatistiky. Títo pracovníci skladajú sľub spôsobom a v znení uvedenom v odseku 3 a pri plnení úloh sú podriadení predsedovi príslušnej komisie.
§ 12
Ústredná komisia
(1)
Každá politická strana, politické hnutie, ktoré sú zastúpené v Národnej rade Slovenskej republiky, určia v lehote ustanovenej v oznámení o vyhlásení referenda [§ 2 ods. 2 písm. d)] jedného člena ústrednej komisie a jedného náhradníka a oznámia ich mená a priezviská ministrovi vnútra Slovenskej republiky.
(2)
Na prvom zasadaní určí žreb z členov ústrednej komisie jej predsedu a prvého podpredsedu. Žrebovanie riadi najstarší člen ústrednej komisie.
(3)
Ďalšími podpredsedami ústrednej komisie sú minister vnútra Slovenskej republiky a predseda Slovenského štatistického úradu.
(4)
Podpredsedovia podľa odseku 3 vyčlenia zo zamestnancov úradov, ktoré riadia, potrebný počet pracovníkov na zabezpečenie úloh a pre organizačné a administratívne práce.
(5)
Prvé zasadanie ústrednej komisie zvolá minister vnútra Slovenskej republiky v lehote ustanovenej v oznámení o vyhlásení referenda [§ 2 ods. 2 písm. d)].
(6)
Ústredná komisia
a)
dozerá na dodržiavanie právnych predpisov pri príprave a konaní referenda,
b)
rozhoduje o sťažnostiach na postup okresných komisií,
c)
zisťuje výsledky hlasovania v referende,
d)
odovzdá zápisnicu o výsledku hlasovania Národnej rade Slovenskej republiky,
e)
plní ďalšie úlohy podľa tohto zákona a iných právnych predpisov.
§ 13
Okresné komisie
(1)
Každá politická strana, politické hnutie, uvedené v § 12 ods. 1, môžu určiť v lehote ustanovenej v oznámení o vyhlásení referenda [§ 2 ods. 2 písm. d)] jedného člena každej okresnej komisie a jedného náhradníka. Ich mená a priezviská oznámia prednostovi okresného úradu.
(2)
Na prvom zasadaní určí žreb z členov okresnej komisie jej predsedu a prvého podpredsedu. Žrebovanie riadi najstarší člen okresnej komisie.
(3)
Ďalšími podpredsedami okresnej komisie sú prednosta okresného úradu a riaditeľ príslušného okresného oddelenia Slovenského štatistického úradu.
(4)
Okresné komisie musia mať najmenej 5 členov. Ak nie je okresná komisia takto vytvorená spôsobom uvedeným v odseku 1, vymenuje zostávajúcich členov okresnej komisie prednosta okresného úradu.
(5)
Podpredsedovia okresnej komisie podľa odseku 4 vyčlenia zo zamestnancov úradov, ktoré riadia, potrebný počet pracovníkov na zabezpečenie úloh a pre potrebné organizačné a administratívne práce.
(6)
Prvé zasadanie okresnej komisie zvolá prednosta okresného úradu v lehote ustanovenej v oznámení o vyhlásení referenda [§ 2 ods. 2 písm. d)].
(7)
Okresná komisia
a)
dozerá na dodržiavanie právnych predpisov pri príprave a vykonaní referenda,
b)
rozhoduje o sťažnostiach na postup okrskových komisií,
c)
dozerá na zisťovanie výsledkov hlasovania v okrskoch; je oprávnená vyžadovať od okrskových komisií vysvetlenia alebo iné informácie a môže zistené chyby po dohode s okrskovou komisiou odstrániť sama alebo požiadať okrskovú komisiu, aby zistené nedostatky odstránila,
d)
zisťuje výsledky hlasovania v rámci okresu,
e)
vyhotoví a odovzdá zápisnicu o výsledku hlasovania ústrednej komisii,
f)
plní ďalšie úlohy podľa tohto zákona a iných právnych predpisov a úlohy, ktoré jej uloží ústredná komisia.
§ 14
Okrskové komisie
(1)
Každá politická strana a politické hnutie zastúpené v Národnej rade Slovenskej republiky alebo obecnom zastupiteľstve, v mestách, ktoré sa členia na mestské časti, v miestnom zastupiteľstve môže určiť v lehote ustanovenej v oznámení o vyhlásení referenda jedného člena okrskovej komisie a jeho náhradníka a oznámi ich mená a priezviská starostovi.
(2)
Na prvom zasadaní určí žreb z členov okrskovej komisie jej predsedu a podpredsedu. Žrebovanie riadi najstarší člen komisie.
(3)
Okrsková komisia musí mať najmenej 5 členov. Ak okrsková komisia nie je takto vytvorená spôsobom uvedeným v odseku 1, vymenuje zostávajúcich členov starosta.
(4)
Zvolanie prvého zasadania okrskovej komisie v lehote ustanovenej v oznámení o vyhlásení referenda zabezpečí starosta.
(5)
Pracovníkov pre potrebné organizačné a administratívne práce zabezpečí starosta.
(6)
Okrsková komisia
a)
zabezpečuje riadny priebeh hlasovania, najmä dozerá na správne odovzdanie hlasovacích lístkov a dbá o poriadok v miestnosti na hlasovanie a v jej bezprostrednom okolí,
b)
vykonáva sčítanie hlasov (§ 21),
c)
vyhotoví a odovzdá zápisnicu o priebehu a výsledku hlasovania príslušnej okresnej komisii,
d)
plní ďalšie úlohy podľa tohto zákona a iných právnych predpisov a úlohy, ktoré jej uloží príslušná okresná alebo ústredná komisia.
PIATA ČASŤ
KONANIE REFERENDA
Prvý oddiel
Príprava hlasovania
§ 15
Hlasovacie lístky
(1)
Na hlasovacom lístku musí byť uvedené:
a)
deň, prípadne dni konania referenda,
b)
otázka alebo otázky; ak je viac otázok, označia sa poradovými číslami. Pri každej otázke sa vytlačia dva rámčeky, z ktorých jeden je nadpísaný slovom „áno“ a druhý slovom „nie“,
c)
poučenie o spôsobe hlasovania.
(2)
Každý hlasovací lístok musí byť opatrený odtlačkom pečiatky ústrednej komisie a odtlačkom pečiatky obceobce, v mestách, ktoré sa členia na mestské časti, odtlačkom pečiatky mestskej časti.
(3)
Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky zabezpečí, aby sa hlasovacie lístky vytlačili a v potrebnom množstve doručili obciobci.
(4)
ObecObec zabezpečí, aby boli hlasovacie lístky doručené v deň konania referenda všetkým okrskovým komisiám.
(5)
Oprávnený občan dostane hlasovací lístok v miestnosti na hlasovanie v deň konania referenda.
§ 16
Informovanie oprávnených občanov
O vytvorených okrskoch, o miestnostiach na hlasovanie a o čase hlasovania oboznámi oprávnených občanov obecobec spôsobom v mieste obvyklým a v dostatočnom časovom predstihu. ObecObec zároveň informuje oprávnených občanov o povinnosti mať u seba preukaz totožnosti.
Druhý oddiel
§ 17
Kampaň pred referendom
(1)
Časom kampane pred referendom sa na účely tohto zákona rozumie obdobie začínajúce 12 dní a končiace 48 hodín pred konaním referenda.
(2)
Slovenský rozhlas a Slovenská televízia vyčlenia na kampaň podľa odseku 1 po 10 hodín vysielacieho času. Vysielací čas sa rozdelí politickým stranám a politickým hnutiam uvedeným v § 12 ods. 1 rovnakým dielom. Nárok na vysielací čas sa musí uplatniť aspoň 3 dni pred začiatkom kampane pred referendom.
(3)
Prípadné spory o poskytnutie vysielacieho času podľa odsekov 1 a 2 rozhoduje ústredná komisia s konečnou platnosťou.
(4)
Úhrady za používanie telekomunikačného zariadenia9) sa uhrádzajú v rozsahu vysielacieho času poskytnutého podľa odseku 2 zo štátneho rozpočtu Slovenskej republiky.
(5)
48 hodín pred konaním a počas referenda je presviedčanie za určitý spôsob hlasovania v referende slovom, písmom, zvukom a obrazom v informačných prostriedkoch zakázané.
(6)
Počas referenda je zakázané presviedčanie za určitý spôsob hlasovania v budovách, kde sídlia okrskové komisie, a v ich bezprostrednom okolí.
(7)
Zverejňovať výsledky prieskumov verejnej mienky týkajúcich sa otázok predložených v referende možno najneskôr 3 dni predo dňom konania referenda.
(8)
Komisie a pracovníci ich odborných sumarizačných útvarov nesmú poskytovať informácie o priebehu a čiastkových výsledkoch hlasovania až do podpísania zápisnice o výsledku hlasovania.
(9)
V priebehu hlasovania je zakázané uverejňovať výsledky prieskumov hlasovania.
Tretí oddiel
Hlasovanie
§ 18
(1)
Oprávnený občan hlasuje osobne; zastúpenie nie je prípustné.
(2)
Oprávnený občan hlasuje odovzdaním hlasovacieho lístka, na ktorom v príslušnom rámčeku krížikom vyznačí, že na otázku odpovedá „áno“, alebo, že na otázku odpovedá „nie“. Hlasovanie je tajné.
(3)
Ak sa v referende rozhoduje o viacerých otázkach, platí ustanovenie odseku 2 pre každú z týchto otázok samostatne.
§ 19
(1)
Hlasovanie je neplatné, ak bola odovzdaná písomnosť, ktorá nie je hlasovacím lístkom (§ 15).
(2)
Hlasovací lístok je neplatný, ak je pretrhnutý na dve alebo viac častí alebo ak je vyplnený iným spôsobom, než ako je ustanovené v § 18 ods. 2, alebo je inak upravený alebo nie je upravený vôbec.
(3)
O platnosti hlasovania a o platnosti hlasovacieho lístka s konečnou platnosťou rozhoduje okrsková komisia.
§ 20
O prípravách v miestnosti na hlasovanie, priestoroch na úpravu hlasovacích lístkov, začatí hlasovania, hlasovaní, poriadku v miestnosti na hlasovanie a v jej bezprostrednom okolí, prerušení hlasovania a ukončení hlasovania platia inak primerane ustanovenia volebného zákona.10)
ŠIESTA ČASŤ
ZISTENIE A VYHLÁSENIE VÝSLEDKOV REFERENDA
§ 21
Sčítanie hlasov okrskovou komisiou
(1)
Po otvorení schránky na hlasovanie vylúči okrsková komisia prípady neplatného hlasovania (§ 19 ods. 1) a zistí:
a)
celkový počet odovzdaných hlasovacích lístkov,
b)
počet neplatných hlasovacích lístkov (§ 19 ods. 2), ktoré vylúči z ďalšieho sčítania,
c)
počet platných hlasovacích lístkov,
d)
počet hlasov „áno“ a počet hlasov „nie“ ku každej jednotlivej otázke.
(2)
Inak pre postup pri sčítaní hlasov okrskovou komisiou platia primerane ustanovenia volebného zákona o sčítaní hlasov okrskovou volebnou komisiou.11)
§ 22
Zápisnica o priebehu a výsledku hlasovania v okrsku
(1)
Okrsková komisia vyhotoví vo dvoch rovnopisoch zápisnicu o priebehu a výsledku hlasovania v okrsku, ktorú podpíšu predseda, podpredseda a ostatní členovia komisie. Dôvody prípadného odmietnutia podpisu sa poznamenajú.
(2)
V zápisnici okrskovej komisie o priebehu a výsledku hlasovania musí byť uvedené:
a)
čas začatia a ukončenia hlasovania, prípadne jeho prerušenia,
b)
počet oprávnených občanov zapísaných v okrsku do zoznamu na hlasovanie,
c)
počet oprávnených občanov, ktorým sa vydali hlasovacie lístky,
d)
počet odovzdaných hlasovacích lístkov,
e)
počet odovzdaných platných a počet odovzdaných neplatných hlasovacích lístkov,
f)
počet hlasov „áno“ a počet hlasov „nie“ ku každej jednotlivej otázke.
(3)
K zápisnici okrsková komisia priloží stručnú správu o obsahu sťažností, ktoré sa jej podali, a uzneseniach, ktoré k nim prijala.
(4)
Po podpísaní oboch rovnopisov zápisnice o priebehu a výsledku hlasovania predseda okrskovej komisie jedno vyhotovenie zápisnice odovzdá bez meškania okresnej komisii a vyčká na jej pokyn na ukončenie činnosti okrskovej komisie.
(5)
Okrsková komisia zapečatí odovzdané hlasovacie lístky a zoznamy na hlasovanie a odovzdá ich spolu s ostatnými dokladmi o hlasovaní do úschovy obciobci.
§ 23
Zápisnica okresnej komisie
(1)
Okresná komisia vyhotoví v dvoch rovnopisoch zápisnicu o výsledku hlasovania v okrese, ktorú podpíšu predseda, podpredsedovia a ostatní členovia komisie. Dôvody prípadného odmietnutia podpisu sa poznamenajú.
(2)
Okresná komisia zisťuje výsledky hlasovania v okrese na základe zápisníc o priebehu a výsledku hlasovania odovzdaných okrskovými komisiami.
(3)
V zápisnici okresnej komisie musí byť uvedené:
a)
počet okrskov v okrese a počet okrskových komisií, ktoré zaslali zápisnicu o priebehu a výsledku hlasovania,
b)
celkový počet oprávnených občanov zapísaných v zoznamoch na hlasovanie v rámci okresu,
c)
celkový počet oprávnených občanov, ktorým sa v rámci okresu vydali hlasovacie lístky,
d)
celkový počet odovzdaných hlasovacích lístkov v rámci okresu,
e)
celkový počet odovzdaných platných hlasovacích lístkov a celkový počet odovzdaných neplatných hlasovacích lístkov v rámci okresu,
f)
celkový počet hlasov „áno“ a celkový počet hlasov „nie“ ku každej jednotlivej otázke v rámci okresu.
(4)
K zápisnici okresná komisia priloží stručnú správu o obsahu sťažností, ktoré sa jej podali, a uzneseniach, ktoré k nim prijala, ako aj o prípadoch porušenia právnych predpisov pri príprave a vykonávaní referenda.
(5)
Po podpísaní oboch rovnopisov zápisnice o výsledku hlasovania odovzdá predseda okresnej komisie jeden rovnopis zápisnice bez meškania ústrednej komisii a vyčká na jej pokyn na ukončenie činnosti okresnej komisie. Ostatné doklady o hlasovaní odovzdá do úschovy okresnému úradu.
§ 24
Zápisnica ústrednej komisie
(1)
Ústredná komisia preskúma zápisnice okresných komisií a na ich základe zisťuje výsledky hlasovania v referende.
(2)
Ústredná komisia vyhotoví vo dvoch rovnopisoch zápisnicu o výsledku hlasovania v referende, ktorú podpíšu predseda, podpredsedovia a ostatní členovia ústrednej komisie. Dôvody prípadného odmietnutia podpisu sa poznamenajú.
(3)
V zápisnici ústredná komisia uvedie:
a)
celkový počet okresov a okrskov a počet okrskových a okresných komisií, ktoré odovzdali zápisnicu o výsledku hlasovania,
b)
celkový počet oprávnených občanov zapísaných v zoznamoch na hlasovanie v referende,
c)
celkový počet oprávnených občanov, ktorým sa vydali hlasovacie lístky,
d)
celkový počet odovzdaných hlasovacích lístkov,
e)
celkový počet odovzdaných platných hlasovacích lístkov a celkový počet odovzdaných neplatných hlasovacích lístkov,
f)
celkový počet hlasov „áno“ a celkový počet hlasov „nie“ ku každej jednotlivej otázke.
(4)
V zápisnici ústredná komisia ďalej uvedie stručný obsah sťažností, ktoré sa jej podali, a uznesení, ktoré k nim prijala, ako aj prípady porušenia právnych predpisov pri príprave a vykonávaní referenda.
(5)
Po podpísaní všetkých rovnopisov zápisnice o výsledku hlasovania v referende odovzdá predseda ústrednej komisie jeden rovnopis zápisnice bez zbytočného odkladu Národnej rade Slovenskej republiky. Dokumentáciu o činnosti ústrednej komisie odovzdá jej predseda do úschovy Ministerstvu vnútra Slovenskej republiky.
(6)
Bez zbytočného odkladu po odovzdaní zápisnice (odsek 5) zverejní ústredná komisia prostredníctvom Tlačovej kancelárie Slovenskej republiky výsledky hlasovania v referende [odsek 3 písm. b), e), f)].
§ 25
Vyhlásenie výsledku referenda
Vyhlásenie návrhu prijatého v referende12) obsahuje:
a)
deň, prípadne dni konania referenda,
b)
celkový počet oprávnených občanov zapísaných v zoznamoch na hlasovanie v referende,
c)
celkový počet oprávnených občanov, ktorí sa zúčastnili na hlasovaní,
d)
celkový počet oprávnených občanov, ktorí na otázku alebo otázky odpovedali „áno“, a celkový počet oprávnených občanov, ktorí na otázku alebo otázky odpovedali „nie“,
e)
konštatovanie, ktorý návrh alebo návrhy boli v referende prijaté.
SIEDMA ČASŤ
OPATRENIA NA ZABEZPEČENIE REFERENDA
§ 26
Obstaranie pomocných prostriedkov
(1)
Pomocné prostriedky, najmä miestnosti na hlasovanie a potreby na vykonanie hlasovania zabezpečia pre okrskové komisie obceobce.
(2)
Pre okresné komisie zabezpečia pomocné prostriedky okresné úrady.
§ 27
Spolupráca iných orgánov a osôb
(1)
Všetky štátne orgány a obceobce sú povinné spolupôsobiť pri vykonávaní tohto zákona.
(2)
Fyzické i právnické osoby podnikajúce v odbore polygrafickej činnosti sú povinné v rozsahu zodpovedajúcom technickým možnostiam ich prevádzky, na žiadosť štátnych orgánov alebo obcíobcí plniacich úlohy podľa tohto zákona za odplatu zabezpečiť, aby hlasovacie lístky, hlasovacie preukazy a všetky ostatné dokumenty potrebné pre referendum boli včas a riadne vytlačené. Nároky na náhradu škody, ktoré vznikli pri plnení týchto úloh, nie sú týmto ustanovením dotknuté.
§ 28
Nároky členov komisií
O nárokoch členov komisií platia obdobne ustanovenia volebného zákona o nárokoch členov volebných komisií.13)
§ 29
Úhrada nákladov spojených s referendom
(1)
Výdavky spojené s prípravou, výkonaním a zisťovaním výsledkov referenda sa uhrádzajú zo štátneho rozpočtu.
(2)
Výdavkami podľa odseku 1 nie sú výdavky spojené s kampaňou pred referendom, s výnimkou úhrad za používanie telekomunikačného zariadenia (§ 17 ods. 4).
§ 30
Záverečné ustanovenie
(1)
Ministerstvo vnútra Slovenskej republiky
a)
vyhotoví vzory tlačív na hlasovanie a zabezpečí ich vytlačenie,
b)
usmerňuje
1.
vytváranie okrskov na hlasovanie,
2.
zostavovanie a vedenie zoznamov,
3.
vystavovanie hlasovacích preukazov,
4.
zabezpečovanie a vybavovanie miestností na hlasovanie,
5.
úschovu hlasovacích lístkov a iných dokladov o hlasovaní.
(2)
Slovenský štatistický úrad vydá metodiku spracovania výsledkov hlasovania.
§ 31
Tento zákon nadobúda účinnosť dňom vyhlásenia.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
Čl. 95 Ústavy Slovenskej republiky č. 460/1992 Zb.
2)
Zákon č. 85/1990 Zb. o petičnom práve.
3)
§ 13 ods. 1 a § 24 ods. 2 zákona Slovenskej národnej rady č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení v znení neskorších predpisov.
§ 17 ods. 1 zákona Slovenskej národnej rady č. 377/1990 Zb. o hlavnom meste Slovenskej republiky Bratislave v znení neskorších predpisov.
§ 15 ods. 1 zákona Slovenskej národnej rady č. 401/1990 Zb. o meste Košice v znení neskorších predpisov.
4)
Zákon Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb. o voľbách do Slovenskej národnej rady v znení neskorších predpisov.
5)
§ 2 ods. 3 zákona Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb.
6)
§ 10 zákona Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb.
7)
Zákon Slovenskej národnej rady č. 517/1990 Zb. o územnom členení Slovenskej republiky v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 295/1992 Zb.
8)
§ 4 a § 8 zákona Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb.
9)
Zákon č. 110/1964 Zb. o telekomunikáciách v znení zákona č. 150/1992 Zb.
10)
§ 26 až § 31 zákona Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb.
11)
§ 33 zákona Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb.
12)
Čl. 98 Ústavy Slovenskej republiky.
13)
§ 51 zákona Slovenskej národnej rady č. 80/1990 Zb. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 565/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 565/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o predĺžení lehoty na preukazovanie vlastníctva na účely úpravy majetkových vzťahov a vyporiadaní majetkových nárokov v poľnohospodárskych družstvách
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 113/1992
* § 1 - (1) Právne nároky vlastníkov podľa zákona o úprave majetkových vzťahov a vyporiadaní majetkových nárokov v družstvách1) možno preukázať do 31. decembra 1995.
* § 2 - Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1993.
Aktuální znění od 1. 1. 1993
565
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
z 18. novembra 1992
o predĺžení lehoty na preukazovanie vlastníctva na účely úpravy majetkových vzťahov a vyporiadaní majetkových nárokov v poľnohospodárskych družstvách
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
§ 1
(1)
Právne nároky vlastníkov podľa zákona o úprave majetkových vzťahov a vyporiadaní majetkových nárokov v družstvách1) možno preukázať do 31. decembra 1995.
(2)
Vlastníctvo k nehnuteľnosti sa preukazuje spôsobmi uvedenými vo všeobecne záväzných právnych predpisoch.2) Vlastníctvo ostatného majetku sa preukazuje podľa osobitného predpisu.3)
(3)
Pri určení majetkového podielu podľa výmery pôdy a podľa hodnoty ostatného majetku preukázaných podľa odseku 1 sa postupuje podľa všeobecne záväzných právnych predpisov a podľa schváleného transformačného projektu.
§ 2
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1993.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
§ 14 písm. b) a § 33a zákona č. 42/1992 Zb. o úprave majetkových vzťahov a vyporiadaní majetkových nárokov v družstvách v znení zákonného opatrenia Predsedníctva Federálneho zhromaždenia č. 297/1992 Zb. a zákona č. 496/1992 Zb.
2)
Napr. Občiansky zákonník, zákon č. 229/1991 Zb. o úprave vlastníckych vzťahov k pôde a inému poľnohospodárskemu majetku v znení zákona č. 42/1992 Zb. a zákona č. 93/1992 Zb.
3)
Zákon č. 229/1991 Zb. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 566/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 566/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o Národnej banke Slovenska
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 113/1992
* PRVÁ ČASŤ - ZÁKLADNÉ USTANOVENIA (§ 1 — § 4)
* DRUHÁ ČASŤ - ORGÁNY NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA (§ 5 — § 11)
* TRETIA ČASŤ - VZŤAH K VLÁDE (§ 12 — § 14)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - EMISIA BANKOVIEK A MINCÍ (§ 15 — § 17)
* PIATA ČASŤ - NÁSTROJE MENOVEJ REGULÁCIE NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA (§ 18 — § 21)
* ŠIESTA ČASŤ - OBCHODY NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA (§ 22 — § 27)
* SIEDMA ČASŤ - PRÁVOMOC NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA V DEVÍZOVOM HOSPODÁRSTVE (§ 28 — § 29)
* ÔSMA ČASŤ - ĎALŠIE ČINNOSTI A OPRÁVNENIA NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA (§ 30 — § 35)
* DEVIATA ČASŤ - BANKOVÝ DOHĽAD A ŠTÁTNY DOZOR (§ 36 — § 37)
* DESIATA ČASŤ - HOSPODÁRENIE NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA (§ 38 — § 39)
* JEDENÁSTA ČASŤ - VŠEOBECNÉ USTANOVENIA (§ 40 — § 41)
* DVANÁSTA ČASŤ - SPOLOČNÉ, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 42 — § 50)
Aktuální znění od 1. 1. 1993
566
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
z 18. novembra 1992
o Národnej banke Slovenska
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ZÁKLADNÉ USTANOVENIA
§ 1
(1)
Zriaďuje sa Národná banka Slovenska ako emisná banka Slovenskej republiky.
(2)
Národná banka Slovenska je právnickou osobou so sídlom v Bratislave; nezapisuje sa do obchodného registra.
(3)
Pri vydávaní všeobecne záväzných právnych predpisov v rozsahu ustanovenom týmto zákonom má Národná banka Slovenska postavenie ako ministerstvá a iné orgány štátnej správy podľa čl. 123 Ústavy Slovenskej republiky. Národná banka Slovenska vydáva opatrenia vyhlasované v Zbierke zákonov a rozhodnutia v rozsahu ustanovenom osobitnými predpismi.1)
(4)
Národná banka Slovenska má v majetkovoprávnych vzťahoch pri nakladaní s vlastným majetkom postavenie podnikateľa.
§ 2
Hlavnou úlohou Národnej banky Slovenska je zabezpečenie stability meny. Za tým účelom Národná banka Slovenska
a)
určuje menovú politiku,
b)
vydáva bankovky a mince,
c)
riadi peňažný obeh, koordinuje platobný styk a zúčtovanie bánk a stará sa o ich plynulosť a hospodárnosť,
d)
vykonáva dozor nad vykonávaním bankových činností v rozsahu upravenom týmto zákonom a stará sa o bezpečné fungovanie a účelný rozvoj bankového systému,
e)
vykonáva ďalšie činnosti podľa tohto zákona.
§ 3
(1)
Národná banka Slovenska je povinná podávať Národnej rade Slovenskej republiky polročne správu o menovom vývoji.
(2)
Národná banka Slovenska je povinná zverejniť informáciu o menovom vývoji najmenej raz za tri mesiace.
§ 4
(1)
Národná banka Slovenska zastupuje Slovenskú republiku v medzinárodných menových inštitúciách a zabezpečuje plnenie úloh vyplývajúcich z tohto zastúpenia.
(2)
Národná banka Slovenska zastupuje Slovenskú republiku v operáciách na svetových trhoch peňazí.
DRUHÁ ČASŤ
ORGÁNY NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA
§ 5
Orgánmi Národnej banky Slovenska sú
a)
Banková rada Národnej banky Slovenska,
b)
Direktórium Národnej banky Slovenska.
Banková rada Národnej banky Slovenska
§ 6
(1)
Najvyšším riadiacim orgánom Národnej banky Slovenska je Banková rada Národnej banky Slovenska (ďalej len „banková rada“). Banková rada určuje menovú politiku a nástroje na jej uskutočňovanie a rozhoduje o menových opatreniach Národnej banky Slovenska.
(2)
Banková rada ďalej najmä
a)
ustanovuje zásady činnosti a obchodov Národnej banky Slovenska,
b)
schvaľuje rozpočet Národnej banky Slovenska (§ 38),
c)
ustanovuje organizačné usporiadanie Národnej banky Slovenska,
d)
ustanovuje druhy fondov Národnej banky Slovenska, ich výšku a použitie,
e)
ustanovuje rozsah úverov podľa § 25 ods. 2 a pravidlá emisie,
f)
ustanovuje platové a iné požitky guvernéra a viceguvernérov,
g)
udeľuje súhlas s pôsobením zamestnancov Národnej banky Slovenska v riadiacich, dozorných a kontrolných orgánoch obchodných spoločností a bánk,
h)
schvaľuje rokovací poriadok bankovej rady.
§ 7
(1)
Členmi bankovej rady sú guvernér, dvaja viceguvernéri, dvaja vrchní riaditelia a traja ďalší členovia.
(2)
Guvernéra a viceguvernérov vymenúva a odvoláva prezident Slovenskej republiky na návrh vlády Slovenskej republiky (ďalej len „vláda“), po schválení Národnou radou Slovenskej republiky.
(3)
Vrchných riaditeľov a ostatných troch členov bankovej rady vymenúva a odvoláva vláda na návrh guvernéra Národnej banky Slovenska.
(4)
Guvernér, viceguvernéri a vrchní riaditelia Národnej banky Slovenska sú vymenúvaní na šesť rokov. Funkčné obdobie ostatných členov bankovej rady je štvorročné.
(5)
Členstvo v bankovej rade je obmedzené najviac na dve funkčné obdobia nasledujúce za sebou.
(6)
S členstvom v bankovej rade je nezlučiteľná funkcia poslanca Národnej rady Slovenskej republiky, členstvo vo vláde, členstvo v riadiacich, dozorných a kontrolných orgánoch iných bánk, obchodných spoločností a ostatných podnikateľských subjektov.
(7)
Členstvo v bankovej rade zaniká vzdaním sa funkcie na vlastnú žiadosť člena odovzdanú bankovej rade.
(8)
Členstvo v bankovej rade zaniká odvolaním z funkcie
a)
ak bol člen právoplatne odsúdený za trestný čintrestný čin,
b)
na návrh bankovej rady, ak člen stratil schopnosť vykonávať svoju funkciu,
c)
ak člen začal vykonávať funkciu uvedenú v odseku 6.
§ 8
(1)
Rokovaniu bankovej rady predsedá guvernér, v jeho neprítomnosti ním poverený viceguvernér. Banková rada prijíma svoje rozhodnutia väčšinou hlasov všetkých členov. Banková rada je uznášaniaschopná, ak je prítomný guvernér alebo ním poverený predsedajúci viceguvernér a aspoň ďalší traja členovia. Pri rovnosti hlasov rozhoduje hlas predsedajúceho.
(2)
Rokovací poriadok bankovej rady môže ustanoviť prípady, kedy je na prijatie rozhodnutia potrebný súhlas všetkých jej členov, prípadne ustanoviť inú majoritu pri hlasovaní.
(3)
Člen bankovej rady môže písomne splnomocniť iného člena bankovej rady, aby ho zastupoval na rokovaní a hlasovaní bankovej rady.
(4)
Rokovací poriadok bankovej rady schválený podľa § 6 ods. 2 písm. h) vydá guvernér.
§ 9
(1)
Národnú banku Slovenska zastupuje navonok jej guvernér.
(2)
O neodkladných veciach, ktoré inak podliehajú schváleniu bankovej rady, môže rozhodnúť guvernér spolu s dvoma viceguvernérmi. Rozhodnutie je možné prijať len v prípade ich jednomyseľného súhlasu.
(3)
Rozhodnutia, prijaté podľa odseku 1, prerokúva na nasledujúcom zasadnutí banková rada, ktorá ich schváli alebo zruší.
Direktórium Národnej banky Slovenska
§ 10
(1)
Direktórium Národnej banky Slovenska (ďalej len „direktórium“) je výkonným orgánom Národnej banky Slovenska. Zodpovedá za výkon rozhodnutí bankovej rady.
(2)
Direktórium pripravuje zasadania bankovej rady, vykonáva jej rozhodnutia a spravuje Národnú banku Slovenska.
(3)
Direktórium zabezpečuje najmä výkon
a)
obchodov so Slovenskou republikou podľa tohto zákona (§ 25 a 26),
b)
schválenej menovej politiky,
c)
správy menových rezerv v zlate a devízových prostriedkoch, obchodov s devízovými hodnotami a platobného styku so zahraničím,
d)
emisie cenných papierov Národnej banky Slovenska a obchody s nimi,
e)
operácií s cennými papiermi,
f)
metodického riadenia a bankového dozoru v rozsahu ustanovenom bankovou radou,
g)
obchodov s bankami podľa tohto zákona,
h)
kontroly plnenia povinností pri hospodárení s devízovými hodnotami inými osobami než bankami, ktorú Národná banka Slovenska vykonáva podľa osobitného predpisu.2)
§ 11
(1)
Členmi direktória sú viceguvernér poverený guvernérom Národnej banky Slovenska a vrchní riaditelia Národnej banky Slovenska.
(2)
Direktórium riadi viceguvernér a v čase jeho neprítomnosti ho zastupuje ním poverený vrchný riaditeľ.
TRETIA ČASŤ
VZŤAH K VLÁDE
§ 12
(1)
Národná banka Slovenska v rozsahu ustanovenom týmto zákonom podporuje hospodársku politiku vlády.
(2)
Plnenie úloh podľa § 2 tohto zákona zabezpečuje Národná banka Slovenska nezávisle od pokynov vlády.
(3)
Na rokovaní bankovej rady sa môže zúčastniť s poradným hlasom člen vlády poverený vládou.
(4)
O záveroch rokovania a o prijatých rozhodnutiach bankovej rady informuje vládu guvernér alebo ním poverený člen bankovej rady.
§ 13
(1)
Národná banka Slovenska zaujíma stanovisko k návrhom predkladaným na rokovanie vlády, ktoré sa dotýkajú pôsobnosti Národnej banky Slovenska.
(2)
Národná banka Slovenska plní poradné funkcie voči vláde vo veciach menovej politiky a bankovníctva.
(3)
Guvernér Národnej banky Slovenska a v jeho neprítomnosti ním poverený viceguvernér sa zúčastňuje na schôdzach vlády.
§ 14
Pri Národnej banke Slovenska môže byť ustanovený zbor poradcov zložený z odborníkov, ktorí nie sú zamestnancami Národnej banky Slovenska. O ustanovení zboru poradcov rozhoduje a jeho členov vymenúva a odvoláva guvernér. Rokovaniu zboru poradcov predsedá guvernér alebo nim poverený viceguvernér.
ŠTVRTÁ ČASŤ
EMISIA BANKOVIEK A MINCÍ
§ 15
Peňažnou jednotkou v Slovenskej republike je slovenská koruna, skratka názvu je „Sk“. Slovenská koruna sa delí na sto halierov.
§ 16
Národná banka Slovenska má výhradné právo vydávať bankovky a mince, ako aj pamätné mince (ďalej len „bankovky a mince“), ktoré sú zákonnými peniazmi.
§ 17
Podrobnosti súvisiace s emisiou bankoviek a mincí ustanoví Národná banka Slovenska všeobecne záväzným právnym predpisom.
PIATA ČASŤ
NÁSTROJE MENOVEJ REGULÁCIE NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA
§ 18
(1)
Národná banka Slovenska ustanovuje úrokové sadzby, rámce, splatnosti a ďalšie podmienky obchodov, ktoré vykonáva podľa tohto zákona.
(2)
Národná banka Slovenska môže ustanoviť minimálne úrokové sadzby z vkladov prijímaných bankami a pobočkami zahraničných bánk (ďalej len „banky“) a maximálne úrokové sadzby z úverov nimi poskytovaných. Tieto sadzby bezodkladne vyhlasuje opatrením3) v Zbierke zákonov a zverejňuje ich v dennej tlači.
(3)
Národná banka Slovenska môže určiť bankám maximálny rozsah nimi poskytovaných úverov.
§ 19
Národná banka Slovenska ustanovuje a vyhlasuje podľa osobitného predpisu4) pravidlá likvidity, kapitálového vybavenia a ďalšie pravidlá obozretného podnikania bánk.
§ 20
Národná banka Slovenska môže požadovať, aby banky mali na účte v Národnej banke Slovenska uloženú ňou určenú časť svojich zdrojov (ďalej len „povinná minimálna rezerva“), ktoré sa spravidla neúročia.
§ 21
(1)
Ak banka nedodržiava určenú povinnú minimálnu rezervu, je Národná banka Slovenska oprávnená účtovať jej zo sumy, o ktorú nie je určená povinná minimálna rezerva naplnená, úrok vo výške zodpovedajúcej až trojnásobku platnej diskontnej sadzby.
(2)
Pri zvýšení úrovne povinných minimálnych rezerv určí Národná banka Slovenska lehotu, v ktorej sa banka musí so zvýšením vyrovnať.
ŠIESTA ČASŤ
OBCHODY NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA
Obchody s bankami
§ 22
Národná banka Slovenska vedie účty bánk a prijíma ich vklady.
§ 23
Národná banka Slovenska môže od bánk nakupovať alebo im predávať
a)
zmenky splatné do šiestich mesiacov odo dňa nákupu Národnou bankou Slovenska, opatrené aspoň dvoma podpismi, z toho aspoň jedným podpisom za banku,
b)
štátne dlhopisy alebo iné cenné papiere so štátnou zárukou, splatné do jedného roka odo dňa ich nákupu Národnou bankou Slovenska.
§ 24
(1)
Národná banka Slovenska môže poskytnúť bankám na dobu najviac šiestich mesiacov úver zabezpečený cennými papiermi uvedenými v § 23, prípadne štátnymi dlhopismi alebo inými cennými papiermi so štátnou zárukou so splatnosťou dlhšou, než je uvedené v § 23 písm. b), alebo skladiskovými listami pre tovar hromadného charakteru plne poistený proti strate a poškodeniu, ako aj inými majetkovými hodnotami.
(2)
V záujme zachovania likvidity banky môže Národná banka Slovenska výnimočne poskytnúť banke krátkodobý úver, a to na dobu najviac troch mesiacov.
Obchody so Slovenskou republikou
§ 25
(1)
Národná banka Slovenska vedie príjmové a výdavkové účty štátneho rozpočtu, štátnych finančných aktív a pasív a štátnych účelových fondov. Platby z výdavkových účtov sa vykonávajú do výšky súhrnného zostatku na príjmových účtoch. Súhrnný zostatok nemožno prečerpať.
(2)
Národná banka Slovenska môže na základe rozhodnutia bankovej rady poskytnúť Slovenskej republike krátkodobý úver nákupom štátnych pokladničných poukážok splatných do troch mesiacov od ich nákupu na krytie výkyvov v hospodárení štátneho rozpočtu v priebehu roka. Celkový stav týchto úverov kedykoľvek v priebehu roka nesmie prekročiť 5 % príjmov štátneho rozpočtu Slovenskej republiky v uplynulom roku.
§ 26
Národná banka Slovenska dáva do predaja podľa osobitného predpisu5) štátne dlhopisy a po dohode s Ministerstvom financií Slovenskej republiky (ďalej len „ministerstvo“) môže na základe jeho poverenia a za dohodnutú odplatu vykonávať aj činnosti spojené so správou, splácaním a prevodmi štátnych dlhopisov, s výplatou úrokov z týchto dlhopisov, prípadne ďalšie požadované činnosti.
§ 27
Iné obchody Národnej banky Slovenska
Národná banka Slovenska môže na usmernenie peňažného trhu vydávať, kupovať a predávať obchodovateľné cenné papiere.
SIEDMA ČASŤ
PRÁVOMOC NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA V DEVÍZOVOM HOSPODÁRSTVE
§ 28
Národná banka Slovenska
a)
vyhlasuje kurz slovenskej koruny k cudzím menám,
b)
určuje cenu zlata v bankových operáciách Národnej banky Slovenska,
c)
má v úschove a spravuje menové rezervy v zlate a v devízových prostriedkoch a disponuje s nimi.
§ 29
Národná banka Slovenska
a)
obchoduje so zlatom a ostatnými devízovými hodnotami a vykonáva všetky druhy bankových obchodov s tuzemskými a zahraničnými bankami,
b)
určuje podmienky pre usmerňovanie platobnej bilancie Slovenskej republiky a vyhlasuje ich opatrením3) v Zbierke zákonov,
c)
určuje podmienky pre obchod so zlatom a ostatnými devízovými hodnotami vykonávanými bankami a inými osobami podľa osobitného predpisu2) a vyhlasuje ich opatrením3) v Zbierke zákonov,
d)
vydáva cenné papiere znejúce na cudziu menu.
ÔSMA ČASŤ
ĎALŠIE ČINNOSTI A OPRÁVNENIA NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA
§ 30
(1)
Národná banka Slovenska predkladá vláde návrhy zákonov v oblasti meny a peňažného obehu.
(2)
Národná banka Slovenska spolu s ministerstvom predkladá vláde návrhy zákonov v oblasti devízového hospodárstva a bankovníctva.
§ 31
(1)
Národná banka Slovenska riadi hotovostný peňažný obeh a po dohode s ministerstvom ustanovuje vykonávacím predpisom prípady, kedy nemožno platiť v hotovosti.
(2)
Národná banka Slovenska na zabezpečenie jednotného platobného styku a zúčtovania v Slovenskej republike ustanoví vykonávacím predpisom
a)
rámcové zásady platobného styku medzi bankami a zúčtovania na účtoch v bankách,
b)
spôsob používania platobých prostriedkov používaných bankami v platobnom styku.
(3)
Národná banka Slovenska vedie register cenných papierov emitovaných Slovenskou republikou.
§ 32
Národná banka Slovenska vedie evidenciu zastúpení zahraničných bánk a finančných inštitúcií pôsobiacich na území Slovenskej republiky. Zahraničná banka alebo finančná inštitúcia je povinná prihlásiť zastúpenie na evidenciu ešte pred začiatkom jeho pôsobenia.
§ 33
Národná banka Slovenska uzaviera v rámci svojej pôsobnosti platobné a iné dohody so zahraničnými bankami a medzinárodnými finančnými inštitúciami.
§ 34
Národná banka Slovenska koordinuje rozvoj bankového informačného systému v Slovenskej republike. Za tým účelom ustanoví vykonávacím predpisom zásady bankového informačného systému.
§ 35
Národná banka Slovenska je oprávnená vykonávať investičnú a obchodnú činnosť v rozsahu nevyhnutnom na zabezpečenie jej činnosti.
DEVIATA ČASŤ
BANKOVÝ DOHĽAD A ŠTÁTNY DOZOR
§ 36
Bankový dohľad
(1)
Národná banka Slovenska vykonáva bankový dohľad nad
a)
činnosťou bánk a nad bezpečným fungovaním bankového systému,
b)
činnosťou iných osôb než bánk, ktoré majú povolenie podľa osobitných predpisov.6)
(2)
Bankový dohľad zahŕňa
a)
posudzovanie rozhodnutí o žiadostiach o udelenie povolenia pôsobiť ako banka podľa osobitného predpisu,4)
b)
dozor nad dodržiavaním podmienok ustanovených v povolení podľa písmena a), ako aj v povolení podľa osobitných predpisov,
c)
kontrolu dodržiavania opatrení vydaných Národnou bankou Slovenska,
d)
ukladanie opatrení podľa tohto zákona alebo podľa osobitného predpisu.4)
(3)
Pri výkone bankového dohľadu formou kontroly na mieste sa vzťahy medzi Národnou bankou Slovenska a kontrolovanými osobami riadia základnými pravidlami kontrolnej činnosti ustanovenými osobitným predpisom,7) s výnimkou ustanovení o overovaní odbornej spôsobilosti pracovníkov poverených výkonom kontroly a ustanovení o zverejňovaní výsledkov kontroly a ustanovení o spolupráci v oblasti kontroly.
(4)
Ak Národná banka Slovenska zistí nedostatky pri činnosti vykonávanej inými osobami než bankami na základe povolenia podľa osobitných predpisov,6) môže uložiť týmto osobám
a)
opatrenia smerujúce k náprave zistených nedostatkov, najmä prikáže upustiť od nesprávneho postupu alebo ukončiť činnosť,
b)
pokutu do 10 000 000 Sk podľa závažnosti zistených nedostatkov.
(5)
Pokutu podľa odseku 4 písm. b) môže uložiť Národná banka Slovenska aj osobám, ktoré vykonávajú bez povolenia činnosti, na ktoré je potrebné povolenie podľa osobitných predpisov.6)
(6)
Nedostatkami podľa odseku 4 sa rozumie porušenie podmienok ustanovených v povolení podľa osobitných predpisov,6) ako aj ostatných právnych predpisov a opatrení vydaných Národnou bankou Slovenska.
(7)
Uložením pokuty nie je dotknutá zodpovednosť podľa iných právnych predpisov.
(8)
Na konanie o uložení pokuty podľa odseku 4 písm. b) sa vzťahujú predpisy o správnom konaní.8) O rozklade proti rozhodnutiu o uložení pokuty rozhoduje banková rada.
(9)
Pokuty sú príjmom štátneho rozpočtu Slovenskej republiky.
(10)
Národná banka Slovenska môže uložiť pokutu podľa odseku 4 písm. b) do jedného roka odo dňa zistenia nedostatkov, najneskôr však do desiatich rokov odo dňa, v ktorom tieto nedostatky vznikli.
§ 37
Štátny dozor
(1)
Štátny dozor nad činnosťou bánk a iných osôb než bánk, ktoré majú povolenie podľa osobitných predpisov,6) vykonáva ministerstvo alebo ním poverený orgán.
(2)
Štátny dozor zahŕňa
a)
kontrolu dodržiavania zákonov, keď je na to ministerstvo týmto zákonom alebo osobitnými predpismi4) splnomocnené,
b)
kontrolu dodržiavania všeobecne záväzných právnych predpisov vydaných Národnou bankou Slovenska,
c)
kontrolu plnenia opatrení vydaných ministerstvom pri výkone štátneho dozoru.
(3)
Ministerstvo má právo zúčastniť sa na rokovaniach riadiacich orgánov Národnej banky Slovenska, bánk a iných osôb než bánk, ktoré majú povolenie podľa osobitných predpisov,6) pri prerokúvaní ročnej účtovnej závierky a výsledkov výkonu štátneho dozoru.
(4)
Ak ministerstvo zistí nedostatky v činnosti bánk a iných osôb než bánk, ktoré majú povolenie podľa osobitných predpisov,6) vydá opatrenie na odstránenie zistených nedostatkov a určí lehotu na ich odstránenie. Pri zistení závažných nedostatkov môže uložiť týmto osobám pokutu do výšky 1 000 000 Sk.
(5)
Na výkon štátneho dozoru sa primerane použijú ustanovenia § 36 ods. 3, 7 až 10.
DESIATA ČASŤ
HOSPODÁRENIE NÁRODNEJ BANKY SLOVENSKA
§ 38
(1)
Národná banka Slovenska hospodári podľa rozpočtu schváleného bankovou radou.
(2)
Národná banka Slovenska zo svojich výnosov uhrádza nevyhnutné náklady na svoju činnosť. Vytvorený zisk používa na dopĺňanie rezervného fondu a ďalších fondov vytváraných zo zisku a na ostatné použitie v rozpočtovanej výške. Zostávajúci zisk odvádza do štátneho rozpočtu Slovenskej republiky.
(3)
Ročnú správu o výsledku svojho hospodárenia Národná banka Slovenska predkladá do troch mesiacov po skončení kalendárneho roka na schválenie Národnej rade Slovenskej republiky. Ak ju Národná rada Slovenskej republiky neschváli, je Národná banka Slovenska povinná do šiestich týždňov predložiť spresnenú a doplnenú správu podľa jej požiadavky.
§ 39
(1)
Národná banka Slovenska vedie účtovníctvo podľa osobitných predpisov.9)
(2)
Účtovnú závierku Národnej banky Slovenska overujú dvaja audítori. Audítorov určuje Najvyšší kontrolný úrad Slovenskej republiky.
(3)
Národná banka Slovenska zverejní výročnú správu, ktorá obsahuje základné údaje o menovom vývoji Slovenskej republiky, po jej schválení Národnou radou Slovenskej republiky.
(4)
Národná banka Slovenska spracúva a poskytuje dekádne na zverejnenie v tlači výkaz o svojej finančnej pozícii.
JEDENÁSTA ČASŤ
VŠEOBECNÉ USTANOVENIA
§ 40
(1)
Na všetky bankové operácie Národnej banky Slovenska včítane stavov na účtoch, ktoré vedie, sa vzťahuje bankové tajomstvo.
(2)
Povinnosť zachovávať mlčanlivosť o skutočnostiach, s ktorými sa oboznámia pri výkone svojej funkcie, platí aj pre členov zboru poradcov. Z dôvodov verejného záujmu ich môže tejto povinnosti zbaviť guvernér.
§ 41
Členovia bankovej rady a ostatní zamestnanci Národnej banky Slovenska sú povinní zachovávať mlčanlivosť v služobných veciach. Táto povinnosť trvá aj po skončení pracovnoprávneho vzťahu alebo iného obdobného vzťahu. Z dôvodov verejného záujmu môže zbaviť tejto povinnosti členov bankovej rady banková rada a ostatných zamestnancov Národnej banky Slovenska guvernér.
DVANÁSTA ČASŤ
SPOLOČNÉ, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 42
Vydávanie cenných papierov podľa § 27 a § 29 písm. d) tohto zákona nepodlieha povoleniu ministerstva.
§ 43
Pre zamestnancov Národnej banky Slovenska platia ustanovenia osobitných predpisov.10)
§ 44
Na Národnú banku Slovenska sa vzťahuje
a)
zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 567/1992 Zb. o rozpočtových pravidlách Slovenskej republiky s výnimkou § 11 ods. 3, § 14, § 16 ods. 2 a § 18,
b)
§ 17 ods. 3 zákona č. 286/1992 Zb. o daniach z príjmov.
§ 45
Bankovky a mince, ktoré sú ku dňu nadobudnutia účinnosti tohto zákona v obehu ako zákonné peniaze na základe osobitných predpisov,11) sa považujú za zákonné peniaze.
§ 46
Opatrenia zabezpečujúce prechod česko-slovenskej meny na slovenskú menu budú ustanovené osobitným predpisom.
§ 47
Prechod majetku, práv a záväzkov zo Štátnej banky česko-slovenskej na Národnú banku Slovenska sa uskutoční v súlade s osobitným predpisom.
§ 48
Až do uskutočnenia prechodu česko-slovenskej meny na slovenskú menu sa vzťahujú na emisiu bankoviek a mincí ustanovenia štvrtej časti zákona č. 22/1992 Zb. o Štátnej banke česko-slovenskej.
§ 49
Až do uskutočnenia prechodu česko-slovenskej meny na slovenskú menu sa pokuta podľa § 36 ods. 4 písm. b) a § 37 ods. 4 tohto zákona ukladá v korunách česko-slovenských.
§ 50
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1993, okrem ustanovení § 15 až 17 a § 28 písm. a), ktoré nadobudnú účinnosť súčasne s prechodom česko-slovenskej meny na slovenskú menu.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
Napr. zákon č. 21/1992 Zb. o bankách, devízový zákon č. 528/1990 Zb. v znení zákona č. 228/1992 Zb.
2)
Devízový zákon č. 528/1990 Zb. v znení zákona č. 228/1992 Zb.
3)
§ 8 zákona č. 131/1989 Zb. o Zbierke zákonov.
4)
Zákon č. 21/1992 Zb.
5)
§ 19 ods. 2 zákona č. 530/1990 Zb. o dlhopisoch.
6)
Devízový zákon č. 528/1990 Zb. v znení neskorších predpisov.
Zákon č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon).
7)
Zákon SNR č. 418/1991 Zb. o štátnej kontrole.
8)
Zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
9)
Zákon č. 563/1991 Zb. o účtovníctve.
10)
Napr. § 73 ods. 2 až 5 Zákonníka práce.
11)
§ 21 a § 55 zákona č. 22/1992 Zb. o Štátnej banke česko-slovenskej. |
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 567/1992 Sb. | Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 567/1992 Sb.
Zákon Národnej rady Slovenskej republiky o rozpočtových pravidlách Slovenskej republiky
Vyhlášeno 11. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 113/1992
* PRVÁ ČASŤ - ÚVODNÉ USTANOVENIA (§ 1 — § 1)
* DRUHÁ ČASŤ - ŠTÁTNY ROZPOČET (§ 2 — § 6)
* TRETIA ČASŤ - ROZPOČTOVÝ PROCES A PRAVIDLÁ ROZPOČTOVÉHO HOSPODÁRENIA (§ 7 — § 14)
* ŠTVRTÁ ČASŤ - ŠTÁTNY ZÁVEREČNÝ ÚČET A ŠTÁTNE FINANČNÉ AKTÍVA A PASÍVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY (§ 15 — § 16)
* PIATA ČASŤ - KONTROLA ROZPOČTOVÉHO HOSPODÁRENIA (§ 17 — § 18)
* ŠIESTA ČASŤ - ŠTÁTNE FONDY (§ 19 — § 19)
* SIEDMA ČASŤ - ROZPOČTY OBCÍ (§ 20 — § 22)
* ÔSMA ČASŤ - FINANČNÉ HOSPODÁRENIE OBCE (§ 23 — § 26)
* DEVIATA ČASŤ - ZÁSADY HOSPODÁRENIA ROZPOČTOVÝCH A PRÍSPEVKOVÝCH ORGANIZÁCIÍ (§ 27 — § 32)
* DESIATA ČASŤ - VŠEOBECNÉ, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA (§ 33 — § 39)
Aktuální znění od 1. 1. 1993
567
ZÁKON
Národnej rady Slovenskej republiky
zo 17. novembra 1992
o rozpočtových pravidlách Slovenskej republiky
Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:
PRVÁ ČASŤ
ÚVODNÉ USTANOVENIA
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje postavenie, funkciu a zostavenie štátneho rozpočtu Slovenskej republiky (ďalej len „štátny rozpočet“) a štátneho záverečného účtu Slovenskej republiky (ďalej len „štátny záverečný účet“), postavenie rozpačtov obcí1) a použitie ich prostriedkov. Určuje zásady hospodárenia s rozpočtovými prostriedkami a jeho kontrolu.
(2)
Tento zákon ďalej ustanovuje druhy príjmov a výdavkov štátneho rozpočtu a rozpočtov obcí a upravuje zriaďovanie a zásady hospodárenia štátnych účelových fondov Slovenskej republiky (ďalej len „štátne fondy“).
DRUHÁ ČASŤ
ŠTÁTNY ROZPOČET
§ 2
(1)
Štátny rozpočet je základným ekonomickým nástrojom finančnej politiky.
(2)
Finančné hospodárenie Slovenskej republiky sa spravuje jej štátnym rozpočtom, ktorý sa zostavuje na každý rozpočtový rok.
(3)
Rozpočtový rok je zhodný s kalendárnym rokom.
(4)
Výšku príjmov a výdavkov štátneho rozpočtu schvaľuje na rozpočtový rok Národná rada Slovenskej republiky (ďalej len „národná rada“) zákonom o štátnom rozpočte. Prílohou zákona o štátnom rozpočte sú údaje o príjmoch a výdavkoch jednotlivých kapitol.
(5)
V štátnom rozpočte, v rozpočtoch štátnych fondov a rozpočtoch obcí sa uplatňuje jednotné triedenie príjmov a výdavkov, ako aj jednotný spôsob evidencie o ich plnení podľa osobitného predpisu.
§ 3
Obsah štátneho rozpočtu
Štátny rozpočet obsahuje:
a)
príjmy a výdavky Slovenskej republiky, okrem príjmov a výdavkov, o ktorých to ustanovuje osobitný zákon,
b)
finančné vzťahy k právnickým a fyzickým osobám,
c)
rozpočtové rezervy.
§ 4
Príjmy štátneho rozpočtu
(1)
Príjmy štátneho rozpočtu sú
a)
dane a poplatky od právnických osôb, ktorých sídlo je na území Slovenskej republiky, okrem príjmov, ktoré sú podľa tohto alebo iného zákona národnej rady príjmom rozpočtov štátnych fondov, rozpočtov obcí alebo osobitných právnických osôb zriadených zákonom na financovanie sociálnych a zdravotníckych potrieb (ďalej len „národná poisťovňa“),
b)
dane a poplatky od fyzických osôb, ktoré majú bydlisko na území Slovenskej republiky, okrem príjmov, ktoré sú podľa tohto alebo iného zákona národnej rady príjmom rozpočtov štátnych fondov, rozpočtov obcí alebo národnej poisťovne,
c)
dane a poplatky od právnických a fyzických osôb, ktorých sídlo alebo bydlisko je mimo územia Slovenskej republiky a ktoré vykonávajú činnosť alebo majú príjmy z iného zdroja2) na území Slovenskej republiky okrem príjmov rozpočtov štátnych fondov, rozpočtov obcí alebo národnej poisťovne,
d)
clá, dovozné alebo vývozné prirážky, vyrovnávajúce dávky z dovozu,
e)
splátky vládnych úverov poskytnutých Slovenskou republikou do zahraničia a zákonom národnej rady určené podiely na splátkach vládnych úverov poskytnutých Českou a Slovenskou Federatívnou Republikou do zahraničia a na odvode náhrad za účasť na vládnych úveroch,
f)
zákonom národnej rady určené podiely na splátkach návratných finančných výpomocí poskytnutých zo štátneho rozpočtu federácie,
g)
príjmy ministerstiev, ostatných ústredných orgánov štátnej správy Slovenskej republiky, ďalších štátnych orgánov a právnických osôb, ktoré majú pre účely tohto zákona postavenie ústredných orgánov Slovenskej republiky (ďalej len „ústredné orgány“), ako aj príjmy rozpočtových organizácií a odvody príspevkových organizácií v ich pôsobnosti,
h)
vratky návratných finančných výpomocí poskytnutých zo štátneho rozpočtu a náhrada ušlého zisku,
ch)
vratky príspevkov a dotácií po zúčtovaní finančných vzťahov so štátnym rozpočtom,
i)
výnosy z cenných papierov nadobudnutých od iných emitentov alebo prostriedky získané predajom štátnych cenných papierov emitovaných v súlade so zákonom národnej rady,
j)
výnosy z predaja majetku vo vlastníctve Slovenskej republiky, ak osobitný predpis neustanoví inak,
k)
odvody a penále za porušenie rozpočtovej disciplíny, pokiaľ nie sú príjmom rozpočtu obce alebo štátneho fondu,
l)
ďalšie príjmy ustanovené osobitným zákonom.
(2)
Na úhradu finančných potrieb štátneho rozpočtu sa môžu so súhlasom národnej rady použiť štátne finančné aktíva Slovenskej republiky alebo inak získané prostriedky.
§ 5
Výdavky štátneho rozpočtu
(1)
Zo štátneho rozpočtu sa uhradzujú najmä
a)
výdavky na činnosť ústredných orgánov a ich prostredníctvom výdavky na činnosť rozpočtových organizácií a príspevky príspevkovým organizáciám v ich pôsobnosti, ako aj ostatné výdavky ustanovené zákonom o štátnom rozpočte alebo osobitnými predpismi,
b)
výdavky na zabezpečenie spoločných potrieb Slovenskej republiky a Českej republiky v rozsahu ustanovenom v zákone o štátnom rozpočte,
c)
výdavky na sociálne a zdravotné poistenie,
d)
výdavky na krytie štátnych objednávok a náhrady ujmy spôsobenej štátom,
e)
výdavky na štátny dlh Slovenskej republiky, na emisiu cenných papierov a na úhradu výnosov ich majiteľom a na ich splácanie, ako aj výdavky na nákup cenných papierov od iných subjektov,
f)
splátky úverov a úroky z prijatých úverov, ako aj splátky nesplatených úverov, za ktoré prevzal štát záruky,
g)
vládne úvery,
h)
štátne príspevky na volebné náklady politickým stranám a hnutiam.3)
(2)
Zo štátneho rozpočtu sa môžu poskytovať
a)
dotácie a návratné finančné výpomoci právnickým osobám a podnikateľom,
b)
dotácie a návratné finančné výpomoci obciam,
c)
dotácie štátnym fondom,
d)
príspevky fyzickým osobám podľa osobitných predpisov.4)
(3)
Dotácie sa poskytujú na konkrétne akcie alebo na vopred určené okruhy potrieb podľa zákona o štátnom rozpočte. Môžu byť použité len na určené účely a za podmienok ustanovených Ministerstvom financií Slovenskej republiky (ďalej len „ministerstvo financií“). Podliehajú ročnému zúčtovaniu so štátnym rozpočtom.
(4)
Ak v priebehu rozpočtového roka prechádza výkon štátnej správy z orgánu štátnej správy na obce, prevedie ústredný orgán štátnej správy zodpovedajúci objem prostriedkov do rozpočtov obcí.
(5)
Spôsob zúčtovania príspevkov a dotácií zo štátneho rozpočtu určí každoročne ministerstvo financií.
(6)
Podrobnosti o krytí štátnych objednávok upraví vláda nariadením.
§ 6
Rozpočtové provizórium
(1)
Ak nebude zákon o štátnom rozpočte na príslušný rozpočtový rok schválený pred 1. januárom rozpočtového roka, spravuje sa rozpočtové hospodárenie v dobe od 1. januára rozpočtového roka do vyhlásenia zákona o štátnom rozpočte na tento rok rozpočtovým provizóriom podľa návrhu štátneho rozpočtu predloženého vládou Slovenskej republiky (ďalej len „vláda“) národnej rade.
(2)
Ak vláda nepredloží návrh štátneho rozpočtu do 1. januára rozpočtového roka, urobí do tohto termínu s predchádzajúcim súhlasom národnej rady nevyhnutné opatrenia na zabezpečenie hospodárenia v dobe rozpočtového provizória, ktoré schvaľuje národná rada.
(3)
Rozpočtové príjmy a výdavky uskutočnené počas rozpočtového provizória sa zúčtujú so štátnym rozpočtom po jeho vyhlásení.
TRETIA ČASŤ
ROZPOČTOVÝ PROCES A PRAVIDLÁ ROZPOČTOVÉHO HOSPODÁRENIA
§ 7
Návrh štátneho rozpočtu
(1)
Ministerstvo financií vypracúva návrh štátneho rozpočtu na príslušný rozpočtový rok v súčinnosti s ústrednými orgánmi, obcami a správcami štátnych fondov a predkladá ho vláde. Prílohu návrhu štátneho rozpočtu tvoria návrhy rozpočtov štátnych fondov a vybrané údaje rozpočtov obcí.
(2)
Vláda predkladá návrh štátneho rozpočtu na schválenie národnej rade v ňou určenom termíne.
(3)
Ministerstvo financií riadi práce na vypracúvaní návrhu štátneho rozpočtu a usmerňuje vypracovanie rozpočtov ústredných orgánov a štátnych fondov.
(4)
Ústredné orgány, obce, štátne fondy, národná poisťovňa, subjekty, ktorým sa poskytujú prostriedky zo štátneho rozpočtu podľa § 5 tohto zákona, a ďalšie subjekty, za ktoré štátny rozpočet preberá záruky za úvery, sú povinné predkladať ministerstvu financií požadované údaje o hospodárení a stave majetku pre potreby zostavenia štátneho rozpočtu, štátneho záverečného účtu a hodnotenia plnenia štátneho rozpočtu.
§ 8
Rozpočty ústredných orgánov
(1)
Príjmy a výdavky štátneho rozpočtu sa členia na kapitoly zodpovedajúce pôsobnosti jednotlivých ústredných orgánov (ďalej len „rozpočty ústredných orgánov“). Tieto príjmy a výdavky štátneho rozpočtu, ktoré majú všeobecný charakter a nepatria do pôsobnosti žiadneho ústredného orgánu, tvoria rozpočtovú kapitolu Všeobecná pokladničná správa, ktorú spravuje minister financií Slovenskej republiky (ďalej len „minister financií“). Výdavky spojené so správou štátneho dlhu tvoria rozpočtovú kapitolu Štátny dlh, ktorú spravuje minister financií, ak osobitný predpis neustanovuje inak.
(2)
Rozpočty ústredných orgánov obsahujú
a)
príjmy a výdavky ústredných orgánov,
b)
príjmy a výdavky rozpočtových organizácií v pôsobnosti ústredných orgánov,
c)
príspevky príspevkovým organizáciám a odvody príspevkových organizácií v pôsobnosti ústredných orgánov,
d)
dotácie zo štátneho rozpočtu na úlohy a činnosti, ktoré sú v pôsobnosti ústredných orgánov.
(3)
Vedúci ústredných orgánov prerokujú návrhy svojich rozpočtov v príslušných orgánoch národnej rady. Návrh rozpočtu kapitol Všeobecná pokladničná správa a Štátny dlh prerokúva v príslušných orgánoch národnej rady minister financií.
§ 9
Časové a účelové použitie rozpočtových prostriedkov
(1)
Rozpočtové prostriedky môžu byť použité iba do konca rozpočtového roka, a to len na účely, na ktoré boli štátnym rozpočtom určené.
(2)
Vedúci ústredného orgánu alebo inej právnickej osoby alebo fyzická osoba zodpovedá za hospodárne a efektívne používanie rozpočtových prostriedkov.
(3)
Všeobecne záväzný právny predpis upraví podrobnosti o hospodárení s prostriedkami štátneho rozpočtu a ustanoví podmienky odchýlok od časového a účelového použitia rozpočtových prostriedkov na zabezpečenie plynulého hospodárenia a riadneho plnenia záväzkov.
§ 10
Úhrada rozpočtovo nezabezpečených potrieb
Ak vznikne v priebehu roka potreba úhrady, ktorá nie je v rozpočte ústredného orgánu alebo rozpočtovej organizácie zabezpečená, možno úhradu realizovať
a)
v právomoci ústredného orgánu alebo rozpočtovej organizácie v rámci ich rozpočtu hospodárnejším vykonávaním iných úloh alebo odsunutím, prípadne obmedzením iného, menej naliehavého výdavku, pokiaľ to nie je v rozpore s riadnou činnosťou ústredného orgánu alebo rozpočtovej organizácie,
b)
použitím vlastných mimorozpočtových zdrojov,
c)
rozpočtovým opatrením v právomoci nadriadeného orgánu,
d)
z rezerv štátneho rozpočtu.
§ 11
Rozpočtové opatrenia
(1)
Rozpočtové opatrenia sú presuny rozpočtových prostriedkov, povolené prekročenie rozpočtu a viazanie rozpočtových prostriedkov.
(2)
Rozsah rozpočtových opatrení, ktoré môže vláda vykonať, ustanoví zákon o štátnom rozpočte.
§ 12
Sankcie za porušenie rozpočtovej disciplíny
(1)
Subjekty, ktoré neoprávnene použijú alebo zadržia prostriedky poskytnuté zo štátneho rozpočtu alebo štátnych fondov, sú povinné vrátiť finančné prostriedky v rovnakej výške štátnemu rozpočtu alebo štátnemu fondu. Zároveň sú povinné zaplatiť penále vo výške 0,5 % zo zadržanej alebo neoprávnene použitej sumy za každý deň omeškania s vrátením alebo za každý deň neoprávneného použitia poskytnutých prostriedkov, najviac do výšky dvojnásobku tejto sumy a najmenej 1000 Kčs.
(2)
Pri hospodárení s prostriedkami rozpočtu obcí sa postupuje podľa odseku 1; vrátené sumy a výnos penále sú príjmom rozpočtu obce.
(3)
Ak sa porušenie rozpočtovej disciplíny podľa odsekov 1 a 2 zistilo vnútornou kontrolou, znižuje sa penále na polovicu.
(4)
Penále nemožno vymáhať po uplynutí desiatich rokov nasledujúcich po roku, v ktorom došlo k porušeniu rozpočtovej disciplíny podľa odsekov 1 a 2.
(5)
Ministerstvo financií môže povoliť z dôvodu zamedzenia tvrdosti úľavy z odsekov 1 a 3 a obec z odsekov 2 a 3.
§ 13
Zodpovednosť za hospodárenie
(1)
Vláda zodpovedá národnej rade za hospodárenie s rozpočtovými prostriedkami a podáva jej štvrťročne správu o plnení štátneho rozpočtu.
(2)
Za hospodárenie s rozpočtovými prostriedkami ústredných orgánov, rozpočtových a príspevkových organizácií a štátnych fondov zodpovedajú ich vedúci. Za hospodárenie s rozpočtovými prostriedkami v kapitolách Všeobecná pokladničná správa a Štátny dlh zodpovedá minister financií. Správy o plnení svojich rozpočtov prerokúvajú vedúci ústredných orgánov v príslušných orgánoch národnej rady.
(3)
Vláda alebo na základe jej splnomocnenia minister financií môže v rozsahu a za podmienok určených zákonom národnej rady o štátnom rozpočte povoliť uskutočnenie výdavku nevyhnutného pre hospodárstvo Slovenskej republiky a nezabezpečeného v štátnom rozpočte, ak sa nedá pokryť z rozpočtu ústredného orgánu, ak zabezpečí jeho úhradu vyššími príjmami alebo úsporami na iných výdavkoch štátneho rozpočtu alebo odsunutím, prípadne obmedzením iného, menej naliehavého výdavku, prípadne z rezerv štátneho rozpočtu.
(4)
Vláda môže v závažných prípadoch v priebehu roka viazať prostriedky štátneho rozpočtu. Tieto prostriedky možno uvoľniť iba s jej súhlasom.
§ 14
Rozpočtové rezervy
(1)
Na zabezpečenie rozpočtového hospodárenia, na krytie nevyhnutných a nepredvídaných výdavkov a na krytie úbytku alebo zníženia rozpočtových príjmov sa vytvárajú v štátnom rozpočte rezervy.
(2)
Rozpočtové rezervy tvoria
a)
rozpočtová rezerva vlády,
b)
rezerva na garancie národnej poisťovni,
c)
rezerva na štátne záruky na úvery podnikateľom.
(3)
Výšku rozpočtových rezerv a ich použitie schvaľuje národná rada zákonom o štátnom rozpočte. S rozpočtovými rezervami disponuje vláda a v ňou určenom rozsahu minister financií.
(4)
O hospodárení s rozpočtovými rezervami podáva vláda správu národnej rade v rámci správ o plnení štátneho rozpočtu alebo na žiadosť národnej rady.
ŠTVRTÁ ČASŤ
ŠTÁTNY ZÁVEREČNÝ ÚČET A ŠTÁTNE FINANČNÉ AKTÍVA A PASÍVA SLOVENSKEJ REPUBLIKY
§ 15
Štátny záverečný účet
(1)
Štátny záverečný účet zahŕňa výsledky hospodárenia s prostriedkami štátneho rozpočtu za príslušný rozpočtový rok. Prílohou štátneho záverečného účtu sú záverečné účty štátnych fondov, vybrané údaje hospodárenia obcí a zhodnotenie poskytnutých záruk za úvery a návratných finančných výpomocí.
(2)
Ústredné orgány zostavujú o výsledkoch svojho ročného rozpočtového hospodárenia záverečný účet a prerokúvajú ho v príslušných orgánoch národnej rady. Záverečný účet kapitoly Všeobecná pokladničná správa a Štátny dlh predkladá minister financií.
(3)
Návrh štátneho záverečného účtu zostavuje ministerstvo financií v súčinnosti s ústrednými orgánmi a obcami a predkladá ho vláde spolu s návrhom na použitie prebytku rozpočtového hospodárenia alebo na úhradu jeho schodku. Vláda po prerokovaní predkladá návrh štátneho záverečného účtu na schválenie národnej rade najneskôr do 6 mesiacov po ukončení rozpočtového roka. O použití prebytku rozpočtového hospodárenia Slovenskej republiky alebo o spôsobe úhrady schodku rozhoduje národná rada na návrh vlády.
(4)
Ministerstvo financií riadi práce na zostavení štátneho záverečného účtu a usmerňuje práce na zostavení záverečných účtov štátnych fondov.
§ 16
Štátne finančné aktíva a pasíva Slovenskej republiky
(1)
Štátne finančné aktíva Slovenskej republiky sú prostriedky Slovenskej republiky vytvorené z výsledkov rozpočtového hospodárenia minulých rokov a ďalších finančných operácií Slovenskej republiky. Štátne finančné pasíva sú záväzky Slovenskej republiky z minulých rokov.
(2)
Evidenciu štátnych finančných aktív a pasív Slovenskej republiky vedie ministerstvo financií, pokiaľ osobitný predpis neustanoví inak.
(3)
Ministerstvo financií predkladá vláde prehľad o štátnych finančných aktívach a pasívach Slovenskej republiky.
(4)
Vláda podáva národnej rade spolu so štátnym záverečným účtom prehľad o štátnych finančných aktívach a pasívach Slovenskej republiky.
(5)
Štátne finančné aktíva z výsledkov rozpočtového hospodárenia Slovenskej republiky z minulých rokov sa môžu použiť iba so súhlasom národnej rady. Štátne finančné aktíva z ďalších finančných operácií Slovenskej republiky sa môžu použiť iba so súhlasom vlády.
PIATA ČASŤ
KONTROLA ROZPOČTOVÉHO HOSPODÁRENIA
§ 17
Kontrolná pôsobnosť vlády
Hospodárenie s prostriedkami štátneho rozpočtu kontroluje vláda.
§ 18
Kontrolná pôsobnosť ministerstva financií
(1)
Ministerstvo financií priebežne hodnotí plnenie štátneho rozpočtu a rozpočtov štátnych fondov a správy o výsledkoch podáva vláde.
(2)
Ministerstvo financií vykonáva kontrolu hospodárenia s prostriedkami štátneho rozpočtu v ústredných orgánoch a v štátnych fondoch.
(3)
Hospodárenie s prostriedkami štátneho rozpočtu v rozpočtových a príspevkových organizáciách a čerpanie a využitie prostriedkov štátneho rozpočtu poskytnutých obciam a ostatným právnickym alebo fyzickým osobám kontrolujú územné finančné orgány.5) V prípade potreby môže kontrolu vykonať ministerstvo financií.
(4)
Týmto nie sú dotknuté ustanovenia osobitných predpisov v oblasti kontroly čerpania a použitia prostriedkov štátneho rozpočtu.
ŠIESTA ČASŤ
ŠTÁTNE FONDY
§ 19
(1)
Štátny fond je právnická osoba, ktorá sa zriaďuje zákonom národnej rady na financovanie osobitne určených úloh, pokiaľ je ich financovanie týmto spôsobom opodstatnené.
(2)
Správu štátneho fondu vykonáva z prostriedkov svojho rozpočtu ústredný orgán ustanovený zákonom, ktorý tiež predkladá ministerstvu financií na každý rozpočtový rok návrh rozpočtu, prehľad pohľadávok a záväzkov a záverečný účet štátneho fondu.
(3)
Rozpočet štátneho fondu je zapojený na štátny rozpočet finančnými vzťahmi.
(4)
Zdrojom štátneho fondu sú vlastné príjmy a príjmy z jeho ekonomických aktivít. Ako doplnkový zdroj štátneho fondu môže byť použitá dotácia zo štátneho rozpočtu v rozsahu schválenom zákonom národnej rady o štátnom rozpočte. Zdroje štátneho fondu a okruh použitia jeho prostriedkov vymedzí zákon, ktorým sa štátny fond zriaďuje.
(5)
Slovenská republika neručí za záväzky štátneho fondu a štátny fond neručí za záväzky Slovenskej republiky.
SIEDMA ČASŤ
ROZPOČTY OBCÍ
§ 20
(1)
Finančné hospodárenie obcí sa riadi schváleným rozpočtom a plánom tvorby a použitia mimorozpočtových peňažných fondov.
(2)
Rozpočty obcí vyjadrujú ekonomickú samostatnosť samosprávnych území. Obsahujú finančné vzťahy k právnickým a fyzickým osobám pôsobiacim na spravovanom území, ako aj občanom žijúcim na tomto území. Zahŕňajú tiež finančné vzťahy k štátnemu rozpočtu.
§ 21
Príjmy rozpočtu obce
(1)
Príjmy rozpočtu obce sú
a)
výnosy z majetku obce a majetku vo vlastníctve štátu a v správe obce,
b)
dane a poplatky od právnických a fyzických osôb podľa osobitných predpisov,
c)
príjmy rozpočtových organizácií a odvody príspevkových organizácií zriadených obcou,
d)
výnosy z činnosti obce a právnických osôb založených obcou,
e)
výnosy pokút za priestupky podľa osobitných predpisov,
f)
odvody a penále za porušenie rozpočtovej disciplíny, pokiaľ nie sú príjmom štátneho rozpočtu,
g)
príjmy z obecných cenných papierov a výnosy z finančných investícií obce,
h)
prostriedky prevedené z mimorozpočtových peňažných fondov obce,
ch)
dary a výnosy dobrovoľných zbierok v prospech obce,
i)
prijaté úvery,
j)
dotácie zo štátnych fondov,
k)
návratné finančné výpomoci,
l)
vratky návratných finančných výpomocí z rozpočtu obce a úhrada ušlého zisku,
m)
iné príjmy ustanovené osobitnými predpismi.
(2)
Ďalšie príjmy rozpočtu obce tvoria
a)
dotácie zo štátneho rozpočtu na účely vymedzené týmto zákonom alebo zákonom o štátnom rozpočte,
b)
podiely na príjmoch štátneho rozpočtu ustanovené zákonom o štátnom rozpočte.
§ 22
Výdavky rozpočtu obce
Z rozpočtu obce sa uhradzujú najmä
a)
výdavky na činnosť obce a na činnosť právnických osôb založených alebo zriadených obcou,
b)
dotácie a návratné finančné výpomoci fyzickým osobám a právnickým osobám podnikajúcim na spravovanom území,
c)
vratky návratných finančných výpomocí, vrátane náhrady ušlého zisku,
d)
výdavky na emisiu obecných cenných papierov a na úhradu výnosov ich majiteľom a na ich splácanie, ako aj výdavky na finančné investície,
e)
príspevky na zriaďovanie regionálnych alebo záujmových fondov obcí a na združovanie prostriedkov,
f)
výdavky na investičné a rozvojové potreby,
g)
splátky prijatých úverov a úroky,
h)
výdavky na sociálnu výpomoc občanom obce,
ch)
iné výdavky ustanovené osobitnými predpismi.
ÔSMA ČASŤ
FINANČNÉ HOSPODÁRENIE OBCE
§ 23
Hospodárenie podľa rozpočtu obce
(1)
Obec kryje svoje potreby predovšetkým vlastnými rozpočtovými príjmami; v prípadoch nedostatku vlastných zdrojov na financovanie preukázateľne nutných potrieb obce môže dostať dotáciu zo štátneho rozpočtu.
(2)
Obec si sama zostavuje a schvaľuje svoj rozpočet a podľa neho hospodári.6) Rozpočet sa zostavuje na obdobie jedného kalendárneho roka.
(3)
Obec je povinná na účely zostavenia návrhu štátneho rozpočtu a štátneho záverečného účtu poskytovať informácie a vybrané údaje o svojom hospodárení. Rozsah údajov a spôsob ich predkladania určí ministerstvo financií.
(4)
Pre hospodárenie s rozpočtovými prostriedkami obce platia obdobne ustanovenia § 9, 10 a 11 tohto zákona.
§ 24
Finančné usporiadanie
(1)
Po skončení rozpočtového roka obec finančne usporiada svoje hospodárenie, vrátane finančných vzťahov k štátnemu rozpočtu a k štátnym fondom.
(2)
Prebytky hospodárenia rozpočtu obce po skončení roka neprepadajú a sú zdrojom tvorby mimorozpočtových peňažných fondov obce. Prípadný schodok svojho hospodárenia vyrovná obec predovšetkým z rezervy svojho schváleného rozpočtu alebo z mimorozpočtových peňažných fondov.
§ 25
Peňažné fondy obcí
(1)
Obec vytvára vlastné mimorozpočtové peňažné fondy. Tvorí ich zo zostatkov týchto fondov z minulých rokov a z prebytkov hospodárenia bežného roka. Zostatky peňažných fondov koncom roka neprepadajú. O druhoch a spôsobe tvorby a použitia jednotlivých peňažných fondov rozhoduje obecné zastupiteľstvo.
(2)
Prostriedky svojich peňažných fondov používa obec v zásade vždy prostredníctvom príjmov a výdavkov svojho rozpočtu, okrem prevodov prostriedkov medzi jednotlivými peňažnými fondami navzájom a prípadov, keď prostriedky peňažných fondov slúžia len na vyrovnanie časového nesúladu medzi príjmami a výdavkami v priebehu rozpočtového roka a na poskytnutie návratných finančných výpomocí.
(3)
Obec vytvára rezervný fond vo výške určenej obecným zastupiteľstvom; minimálny ročný prídel do fondu je 10 % prebytku hospodárenia príslušného rozpočtového roka.
§ 26
Záverečný účet obce
Záverečný účet obce obsahuje výsledky rozpočtového hospodárenia obce, vrátane výsledkov hospodárenia peňažných fondov.
DEVIATA ČASŤ
ZÁSADY HOSPODÁRENIA ROZPOČTOVÝCH A PRÍSPEVKOVÝCH ORGANIZÁCIÍ
§ 27
Rozpočtové a príspevkové organizácie
(1)
Rozpočtové organizácie sú právnické osoby štátu alebo obce, ktoré sú svojimi príjmami a výdavkami zapojené na štátny rozpočet alebo rozpočet obce. Hospodária samostatne podľa schválených rozpočtov s prostriedkami, ktoré im určí ústredný orgán alebo obec v rámci svojho rozpočtu.
(2)
Príspevkové organizácie sú právnické osoby štátu alebo obce, ktoré sú na štátny rozpočet alebo rozpočet obce zapojené príspevkom alebo odvodom. Platia pre ne finančné vzťahy určené zriaďovateľom v rámci ich rozpočtov.
Zriaďovanie, zmena a zrušenie rozpočtových a príspevkových organizácií
§ 28
(1)
Rozpočtovú alebo príspevkovú organizáciu možno zriadiť
a)
zákonom,
b)
rozhodnutím ústredného orgánu alebo obce (ďalej len „zriaďovateľ“), pokiaľ osobitný predpis neustanoví inak.
(2)
Ak rozpočtová alebo príspevková organizácia vznikla na základe zákona, zriaďovateľskú funkciu k nej vykonáva orgán, na ktorého rozpočet je zapojená finančnými vzťahmi.
(3)
Zriaďovateľ môže zriadiť na plnenie svojich úloh v rozsahu svojej pôsobnosti rozpočtovú alebo príspevkovú organizáciu. Zriaďovateľ nemôže zriadiť rozpočtovú alebo príspevkovú organizáciu na plnenie tých úloh, ktoré pre zriaďovateľa vyplývajú z osobitných predpisov.7)
(4)
Rozpočtové a príspevkové organizácie môžu vo vlastnom mene nadobúdať práva a zaväzovať sa odo dňa svojho zriadenia.
§ 29
(1)
Rozpočtové a príspevkové organizácie sa zriaďujú na plnenie úloh štátu a obcí, a to na plnenie ich základných verejných funkcií alebo na verejnoprospešné činnosti, ktoré sú na základe osobitných predpisov alebo rozhodnutia príslušných orgánov úplne alebo čiastočne financované zo štátneho rozpočtu alebo z rozpočtu obce. Pokiaľ rozpočtové a príspevkové organizácie vykonávajú podľa tohto alebo osobitného zákona podnikateľskú činnosť, registrujú sa podľa osobitných predpisov.8) Podrobnosti o vykonávaní ich podnikateľskej činnosti upraví všeobecne záväzný právny predpis.
(2)
Rozpočtová organizácia môže vykonávať podnikateľskú činnosť, ak tak ustanoví osobitný predpis.9)
(3)
Príspevková organizácia je nezisková právnická osoba, ktorá svoje príjmy používa na financovanie vlastnej činnosti. Na doplnenie zdrojov sa jej poskytuje zo štátneho rozpočtu alebo z rozpočtu obce príspevok. So súhlasom zriaďovateľa môže príspevková organizácia vykonávať aj podnikateľské činnosti nad rámec svojej hlavnej činnosti.
§ 30
(1)
Pokiaľ rozpočtová alebo príspevková organizácia nebola zriadená zákonom, zriaďovateľ alebo orgán vykonávajúci funkciu zriaďovateľa vydá o zriadení rozpočtovej alebo príspevkovej organizácie zriaďovaciu listinu. Podrobnosti o zriaďovaní rozpočtových a príspevkových organizácií a o ich hospodárení upraví všeobecne záväzný právny predpis.
(2)
Ústredný orgán môže zriadiť alebo zrušiť rozpočtovú alebo príspevkovú organizáciu a meniť ich podriadenosť alebo spôsob financovania od 1. januára nasledujúceho roku. V odôvodnených prípadoch môže minister financií povoliť iný termín. Ak zriadením alebo činnosťou organizácie vznikajú nové požiadavky na štátny rozpočet, je na zriadenie potrebný súhlas ministra financií.
(3)
Ak k zániku rozpočtovej alebo príspevkovej organizácie dochádza rozdelením, zlúčením alebo splynutím, zriaďovateľ určí v rozhodnutí termín a rozsah práv a záväzkov, ktoré prechádzajú na nové, prípadne preberajúce organizácie. Ak organizácia zaniká zrušením bez určenia právneho nástupcu, práva a povinnosti prechádzajú dňom zrušenia na zriaďovateľa.
(4)
Ústredný orgán je povinný zabezpečiť oznámenie o zriadení, zmene alebo zrušení organizácie v Ústrednom vestníku Slovenskej republiky. Obec túto povinnosť zabezpečuje spôsobom v mieste obvyklým.
§ 31
Zásady hospodárenia rozpočtových a príspevkových organizácií
(1)
Rozpočtové a príspevkové organizácie sú povinné plniť určené úlohy a dosahovať určené príjmy. Rozpočtové výdavky môžu používať len na určené účely, hospodárne a efektívne do výšky ustanovenej v rozpočte, a to v rozsahu schválených rozpočtových úloh a limitov.
(2)
Pri svojom hospodárení nemôže rozpočtová a príspevková organizácia robiť opatrenia, ktoré nie sú kryté rozpočtom, ak ich úhrada nie je vopred krytá rozpočtovým opatrením.
(3)
Príspevkové organizácie môžu tvoriť osobitné fondy; zostatky fondov koncom roka neprepadajú. Rozsah a podmienky tvorby a použitia osobitných fondov upraví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 32
Osobitosti v rozpočtovej sfére obcí
(1)
Obec môže určiť, že niektoré jej vnútorné organizačné jednotky budú hospodáriť osobitne len so zvereným preddavkom. Zároveň určí výšku preddavku a obdobie, na ktoré sa poskytuje. Obec je povinná zúčtovať príjmy a výdavky týchto vnútorných organizačných jednotiek najneskôr do konca rozpočtového roka.
(2)
Ak obec nezaloží z obecného podniku podnikateľský subjekt podľa osobitných predpisov,8) hospodári tento ako príspevková organizácia podľa tohto zákona.
DESIATA ČASŤ
VŠEOBECNÉ, PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA
§ 33
Zisťovanie rozpočtových dôsledkov právnych predpisov a iných opatrení
(1)
Pri návrhoch všeobecne záväzných právnych predpisov, uznesení vlády, opatrení ústredných orgánov a štátnych fondov musia byť uvedené a zdôvodnené ich predpokladané finančné dôsledky na štátny rozpočet, a to nielen na bežný rok; ale i na nasledujúce roky. Spolu s tým musia byť uvedené aj návrhy na úhradu zvýšených výdavkov alebo úhradu úbytku príjmov štátneho rozpočtu alebo rozpočtu obcí.
(2)
Navrhovatelia sú povinní prerokovať rozpočtové dôsledky navrhovaných opatrení vopred s ministerstvom financií.
§ 34
(1)
Penále a pokuty vyrubené daňovými úradmi a Ústredným daňovým riaditeľstvom Slovenskej republiky podľa osobitných predpisov10) sú príjmom osobitného účtu štátneho rozpočtu.
(2)
Prostriedky osobitného účtu štátneho rozpočtu sa použijú na krytie výdavkov spojených so správou daní a poplatkov. Podrobnosti ustanoví všeobecne záväzný právny predpis.
§ 35
Neštátna právnická osoba, ktorá vznikla na základe zákona a je na štátny rozpočet republiky zapojená finančnými vzťahmi, hospodári ako príspevková organizácia, pokiaľ osobitný zákon neustanovuje inak.
§ 36
Splnomocňovacie ustanovenia
(1)
Ministerstvo financií vydá na vykonanie § 9 ods. 3, § 29, § 30 ods. 1 a § 31 ods. 3 tohto zákona všeobecne záväzné právne predpisy.
(2)
Minister financií môže
a)
upravovať v priebehu roka objemy príjmov a výdavkov štátneho rozpočtu v nadväznosti na rozhodnutie vlády v rozsahu a za podmienok určených zákonom o štátnom rozpočte,
b)
schvaľovať až do výšky určenej vládou štátne záruky za bankové úvery, poskytovať zo štátneho rozpočtu návratné finančné výpomoci právnickým osobám a podnikateľom a určiť výšku úhrady za ich poskytnutie,
c)
uskutočniť opatrenia potrebné na preklenutie prechodných schodkov vyplývajúcich z ročného nesúladu medzi príjmami a výdavkami štátneho rozpočtu.
§ 37
Prechodné ustanovenie
Ústredný orgán vykonávajúci správu štátneho fondu je povinný do 6 mesiacov od účinnosti tohto zákona zosúladiť spôsob hospodárenia štátneho fondu s ustanoveniami tohto zákona.
§ 38
Zrušovacie ustanovenia
Zrušuje sa zákon Slovenskej národnej rady č. 592/1990 Zb. o rozpočtových pravidlách Slovenskej republiky v znení zákona Slovenskej národnej rady č. 574/1991 Zb.
§ 39
Účinnosť
Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januárom 1993.
I. Gašparovič v. r.
V. Mečiar v. r.
1)
Zákon SNR č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení v znení neskorších predpisov.
2)
§ 22 zákona č. 286/1992 Zb. o daniach z príjmov.
3)
Zákon SNR č. 80/1990 Zb. o voľbách do Slovenskej národnej rady v znení zákona SNR č. 104/1992 Zb. (úplné znenie č. 179/1992 Zb.).
Zákon SNR č. 190/1992 Zb. o príspevku politickým stranám a politickým hnutiam zo štátneho rozpočtu Slovenskej republiky.
4)
Napr. zákon SNR č. 310/1992 Zb. o stavebnom sporení.
5)
Zákon SNR č. 84/1991 Zb. o daňových orgánoch v znení zákona SNR č. 136/1992 Zb.
6)
§ 4 zákona SNR č. 369/1990 Zb. v znení neskorších predpisov.
7)
Napr. zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok).
8)
Zákon č. 513/1991 Zb. Obchodný zákonník v znení zákona č. 264/1992 Zb.
9)
Napr. zákon č. 172/1990 Zb. o vysokých školách.
10)
§ 16 zákona č. 213/1992 Zb. o spotrebných daniach.
§ 42 zákona č. 222/1992 Zb. o dani z pridanej hodnoty.
§ 23 zákona SNR č. 318/1992 Zb. o dani z dedičstva, dani z darovania a dani z prevodu a prechodu nehnuteľností.
§ 62 zákona SNR č. 511/1992 Zb. o správe daní a poplatkov. |
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb.
Zákon České národní rady o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Vyhlášeno 17. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 118/1992
* § 1 - (1) Tento zákon upravuje pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“).
* § 2 - Pojistné je příjmem státního rozpočtu. Příjmem státního rozpočtu jsou též penále (§ 20), přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 25c a 25d) ukládané podle tohoto zákona. Pojistné na důchodové pojištění se vede na samostatném účtu s
* § 3 - Poplatníci pojistného
* § 4 - Pojistné
* Vyměřovací základ
* § 5 - (1) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců74), které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republi
* § 5a - (1) Vyměřovacím základem zaměstnavatele je
* § 5b - (1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka určená touto osobou, která činí nejméně 50 % daňového základu před rokem 2024 a od roku 2024 55 % daňového
* § 5c - (1) Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro pojistné na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové po
* § 5d - Vyměřovací základy podle § 5 až 5c se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.
* § 6 - Rozhodné období
* § 7 - Sazby pojistného
* Sleva na pojistném zaměstnavatele za zaměstnance
* § 7a - (1) Zaměstnavatel má nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc za zaměstnance v pracovním nebo služebním poměru, který
* § 7b - (1) Výše slevy na pojistném za zaměstnance za kalendářní měsíc činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva uplatňována podle § 7a. Sleva na pojistném se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
* § 7c - (1) Slevu na pojistném za zaměstnance za kalendářní měsíc uplatňuje zaměstnavatel na tiskopisu podle § 9 odst. 2. Slevu na pojistném odečte zaměstnavatel z částky pojistného stanoveného podle § 5a a § 7 odst. 1 písm. a) až c) za tento kalendářní měsíc.
* Sleva na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu
* § 7d - (1) Zaměstnanec, který je poživatelem starobního důchodu, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění za kalendářní měsíc, pokud dosáhl důchodového věku a vznikl mu nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši podle zákona o důchodovém pojiště
* § 7e - (1) Výše slevy na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, za kalendářní měsíc činí 6,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance. Sleva na pojistném se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
* Odvod pojistného zaměstnavatelem
* § 8 - (1) Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval.
* § 9 - (1) Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné za kalendářní měsíc je splatné od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení.
* § 9a - Zaměstnavatel je povinen do dvacátého dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnával zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, předložit příslušné územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tisko
* § 10 - Má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren zapsaných do registru zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu17), plní povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného podle § 9 každá mzdová účtárna samostatně pro okruh zaměstnanců, pro které vede evide
* § 11 - Zaměstnavatel, u něhož jsou odsouzený nebo osoba ve výkonu zabezpečovací detence zařazeni k výkonu práce, je povinen odvádět za každý kalendářní měsíc příslušné věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence spolu se mzdou za práci odsouzeného nebo od
* § 12 - (1) Na právního nástupce zaměstnavatele přechází povinnost platit pojistné za dobu nejvýše 10 roků nazpět ode dne, kdy se stal právním nástupcem. Příslušná územní správa sociálního zabezpečení18) je povinna na žádost takového právního nástupce vykázat evid
* Odvod pojistného osobou samostatně výdělečně činnou
* § 13 - (1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na nemocenské pojištění na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení19), s výjimkou pojistného na důch
* § 13a - (1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné
* § 14 - (1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. e) bodě 1 z měsíčního vyměřovacího základu. Osoba samostatně výdělečně činná, která dosáhla důchodového v
* § 14a - (1) Záloha na pojistné za kalendářní měsíc je splatná od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se záloha na pojistné platí. Záloha na pojistné za kalendářní měsíc, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečno
* § 14b - (1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, ve kterém byla aspoň po část roku účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodo
* § 14ba - Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná, může dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné.
* § 14bb - (1) Osoba samostatně výdělečně činná, která v kalendářním roce alespoň po 1 celý kalendářní měsíc splňovala podmínky uvedené v § 14 odst. 1 větách třetí a čtvrté, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstna
* § 14c - (1) Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění, je povinna platit pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou těch kalendářních měsíců, ve kterých trvají důvody, pro které se podle § 14 o
* § 15 - (1) Osoba, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období je rovna paušální dani, je povinna podat příslušné územní správě sociálního zabezpečení nejpozději do
* § 15a - Maximální vyměřovací základy
* § 16 - Odvod pojistného osobou dobrovolně účastnou důchodového pojištění
* § 16a - Odvod pojistného zahraničním zaměstnancem
* § 17 - Přeplatek pojistného
* § 18 - Promlčení pojistného
* § 19 - Způsob placení pojistného
* § 20 - Penále
* § 20a - Povolení splátek pojistného a penále
* § 21 - Přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení
* § 22a - (1) Má-li zaměstnavatel splatný závazek vůči územní správě sociálního zabezpečení, použije se jeho platba v tomto pořadí:
* § 22b - Pravděpodobná výše pojistného
* § 22c - Uschovávání účetních a dalších záznamů
* § 22d - Příslušná územní správa sociálního zabezpečení je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále a přirážky k pojistnému. Tuto povinnost má územní správa sociálního zabezpečení též na základě žádos
* § 23 - Počítání času
* § 23a - Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního zákona není povinna toto přiznání podávat, je povinna splnit tyto povinnosti do 31. července kalendá
* § 23b - (1) Samostatnou výdělečnou činností se pro účely tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti a
* Společná ustanovení ke slevám na pojistném zaměstnavatele za zaměstnance
* § 23c - (1) Zaměstnanec, který sdělil zaměstnavateli údaje pro slevu na pojistném zaměstnavatele, poskytuje zaměstnavateli potřebnou součinnost spočívající v dokládání skutečnosti zakládající nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném zaměstnavatele, s výjimkou do
* § 23d - (1) Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, za které uplatňuje slevu na pojistném, tyto údaje a doklady:
* § 23e - (1) Zaměstnavatel oznamuje České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektroni
* § 23f - (1) Česká správa sociálního zabezpečení sděluje zaměstnavateli na žádost v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, zda je evidován záměr uplatňovat slevu na jednotlivého zaměstnance. Žádost zaměstnavatel podává datovou zprávou podle § 123
* Společná ustanovení ke slevám na pojistném poplatníka pojistného, který je poživatelem starobního důchodu
* § 23g - (1) Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele zároveň více zaměstnání, uplatňuje zaměstnanec nárok na slevu na pojistném z důvodu pobírání starobního důchodu jen jednou pro všechna zaměstnání. Pokud po skončení zaměstnání bezprostředně navazuje na sko
* § 23h - (1) Zaměstnanec, který uplatnil nárok na slevu na pojistném, je povinen oznámit zaměstnavateli všechny skutečnosti, které mají vliv na slevu na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy tato sku
* § 23i - (1) Byla-li z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem vyšší částka, než měla být z důvodu slevy na pojistném odečtena, nebo byla-li odečtena sleva na pojistném, aniž byly splněny podmínky pro tento odečet, považuje se
* § 23j - (1) Pokud zaměstnanec neuplatnil u zaměstnavatele nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc, v němž byly splněny podmínky pro nárok na slevu na pojistném, považuje se pojistné, které zaplatil zaměstnanec, ve výši slevy na pojistném za tento kalendářn
* § 23k - Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, kteří uplatňují nárok na slevu na pojistném, tyto údaje a doklady:
* § 23l - (1) Neuplatnila-li osoba samostatně výdělečně činná na přehledu, který byla povinna podat podle § 15, nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, v němž byly splněny podmínky pro tuto s
* § 23m - (1) Sleva na pojistném náleží, byl-li starobní důchod přiznán z českého důchodového pojištění nebo orgánem sociálního zabezpečení státu, který postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečen
* § 24 - Tiskopisy
* Zvláštní ustanovení
* § 24a - (1) Poplatníkem pojistného jako zaměstnanci jsou též státní zástupci vykonávající v České republice funkci evropských pověřených žalobců podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „evro
* § 25 - (1) Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro vojáky z povolání a vojáky v záloze ve výkonu vojenské činné služby75) s těmito odchylkami:
* § 25a - Úhrada odvedeného pojistného
* § 25b - Na samostatný účet státního rozpočtu uvedený v § 2 větě třetí se z plateb pojistného převádí poměrná část odpovídající pojistnému na důchodové pojištění.
* Přestupky
* § 25c - (1) Fyzická osoba se jako osoba samostatně výdělečně činná dopustí přestupku tím, že
* § 25d - (1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že
* § 25e - (1) Promlčecí doba činí 3 roky. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání.
* § 25f - Pokud tento zákon nestanoví jinak, územní správy sociálního zabezpečení
* Ustanovení přechodná a závěrečná
* § 26 - (1) Pojistné podle tohoto zákona, placené zaměstnanci, organizacemi a malými organizacemi se poprvé platí za měsíc leden 1993.
* § 27 - Organizace a malé organizace, které byly v prosinci 1992 plátci odvodu z objemu mezd podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, daně z objemu mezd podle zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění po
* § 27a - (1) Plátci, kteří zaplatili podle § 27 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné podle § 27“), mají nárok na vrácení částky ve výši 55 % zaplaceného pojistného podle § 27 (dále jen „část pojistného“),
* § 28 - Družstvo, které podle dosavadních předpisů25) přispívalo za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení, provede podle těchto předpisů vyúčtování záloh na úhrn příspěvků na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, odvedených
* § 28a - Do 31. prosince 1998 jsou poplatníky pojistného též interní vědečtí aspiranti, pokud jsou účastni nemocenského pojištění.
* § 30 - Rozhoduje-li příslušný orgán sociálního zabezpečení po 31. prosinci 1992 o penále, přirážce k pojistnému nebo o pokutách, postupuje se podle dosavadních předpisů, pokud skutečnosti rozhodné pro jejich uložení nastaly před účinností tohoto zákona.
* § 32 - Zrušují se s působností pro Českou republiku:
* § 33 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (395/2024 Sb., 417/2024 Sb., 436/2024 Sb.)
589
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“).
(2)
Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti pojistného76).
§ 2
Pojistné je příjmem státního rozpočtu. Příjmem státního rozpočtu jsou též penále (§ 20), přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 25c a 25d) ukládané podle tohoto zákona. Pojistné na důchodové pojištění se vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákonu o státním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu.
§ 3
Poplatníci pojistného
(1)
Pojistné jsou povinni v rozsahu a za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 platit tito poplatníci:
a)
zaměstnavatelé, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, a služební úřady, v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby1),
b)
zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí
1.
zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik,
2.
zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,
3.
členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci,
4.
fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 5 až 8 a 18,
5.
soudci,
6.
poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu,
7.
členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolení do funkcí, jež zastupitelstvo určilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni,
8.
členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové Rady Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,
9.
dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,
10.
osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí1c),
11.
osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,
12.
státní zaměstnanci podle zákona o státní službě,
13.
pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,
14.
společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci,
15.
prokuristé,
16.
členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří nejsou uvedeni v bodech 1 až 3, 5 až 8, 13, 18 a 19,
17.
likvidátoři,
18.
vedoucí organizačních složek právnické osoby uvedených v § 23b odst. 2 větě druhé, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice,
19.
osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení,
20.
fyzické osoby neuvedené v bodech 1 až 19, s výjimkou členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolených do funkcí, jež zastupitelstvo neurčilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni,
v době zaměstnání podle zákona upravujícího nemocenské pojištění, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zákona upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny.
(2)
Zaměstnavatelé jsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud zaměstnávají zaměstnance uvedené v odstavci 3.
(3)
Zaměstnanci jsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění a pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance, kteří jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění1e); za tohoto zaměstnance se považuje též fyzická osoba, které po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu.
(4)
Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění,2) a za podmínek stanovených tímto zákonem též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění. Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou a kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost a za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, stanoví zákon o důchodovém pojištění.52)
(5)
Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění53) jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění.
(6)
Zahraniční zaměstnanciZahraniční zaměstnanci jsou za dobu dobrovolné účasti na nemocenském pojištění povinni platit pojistné na nemocenské pojištění. Zahraničním zaměstnancemZahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, je-li činný v České republice ve prospěch tohoto zaměstnavatele.
§ 4
Pojistné
Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období.
Vyměřovací základ
§ 5
(1)
Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců74), které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.
(2)
Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy:
a)
náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,
b)
odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,
c)
věrnostní přídavek horníků5),
d)
plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,
e)
jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.
(3)
Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou, popřípadě pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.
(4)
Ustanovení odstavce 2 platí přiměřeně i pro určení vyměřovacího základu pracovníka v pracovním poměru uzavřeném podle cizích právních předpisů. Je-li zaměstnanec považován podle zákona o nemocenském pojištění za smluvního zaměstnance10c), je jeho vyměřovacím základem příjem zúčtovaný mu smluvním zaměstnavatelemsmluvním zaměstnavatelem (§ 23b odst. 2); je-li smluvnímu zaměstnanci vyplácen příjem prostřednictvím jeho zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považuje se za vyměřovací základ smluvního zaměstnance jeho příjem uhrazený smluvním zaměstnavatelemsmluvním zaměstnavatelem zahraničnímu zaměstnavateli, který se v případě, že v úhradách smluvního zaměstnavatelesmluvního zaměstnavatele zahraničnímu zaměstnavateli je obsažena i částka za zprostředkování práce smluvního zaměstnance, snižuje nejvýše o 40 %.
(5)
Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankoubankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní bankabanka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankamibankami v České republice ke dni uvedenému ve větě první; tyto bankybanky jsou povinny na žádost zaměstnavatele a územní správy sociálního zabezpečení tento kurz sdělit. Kurz, který zaměstnavatel použil podle věty první a druhé, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.
(6)
Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán78), se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.
(7)
Plnění podle odstavce 1 věty druhé, které bylo zaměstnavatelem zaměstnanci připsáno k dobru v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je jeho zaměstnavatelem nebo která je ve vztahu k tomuto zaměstnavateli mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou podle zákona o daních z příjmů, nebo opce na nabytí tohoto podílu, se považuje za zúčtovaný příjem v tom kalendářním měsíci, v němž se považuje za zúčtovaný příjem podle § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů; byl-li zaměstnavatelem tento příjem snížen podle § 6 odst. 15 zákona o daních z příjmů, považuje se za zúčtovaný příjem tento snížený příjem.
§ 5a
(1)
Vyměřovacím základem zaměstnavatele je
a)
částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3, kteří nevykonávají činnost v rizikovém zaměstnání podle § 37d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (dále jen „rizikové zaměstnání“) nebo činnost člena výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby, operátora zdravotnického operačního střediska a pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby a záchranáře horské služby (dále jen „zdravotnický záchranář“) nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku,
b)
částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3, kteří vykonávají činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku,
c)
částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3, kteří vykonávají činnost v rizikovém zaměstnání.
(2)
Vykonává-li zaměstnanec v kalendářním měsíci v témže zaměstnání vedle činnosti v rizikovém zaměstnání nebo činnosti zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku též jiné činnosti, rozdělí se vyměřovací základ tohoto zaměstnance pro účely odstavce 1 podle počtu odpracovaných hodin v kalendářním měsíci na poměrnou část odpovídající odpracovaným hodinám, v nichž vykonával činnost v rizikovém zaměstnání nebo činnost zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku, a na poměrnou část odpovídající odpracovaným hodinám, v nichž vykonával jiné činnosti. Nemá-li tento zaměstnanec v kalendářním měsíci žádnou odpracovanou hodinu, rozdělí se jeho vyměřovací základ za tento kalendářní měsíc na poměrné části způsobem podle věty první podle počtu odpracovaných hodin v nejbližším předcházejícím kalendářním měsíci. Poměrná část vyměřovacího základu tohoto zaměstnance se pro účely odstavce 1 písm. a) zaokrouhluje na celé koruny směrem dolů a pro účely odstavce 1 písm. b) a c) se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
§ 5b
(1)
Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka určená touto osobou, která činí nejméně 50 % daňového základu před rokem 2024 a od roku 2024 55 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob. Vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za daňový základ poměrná část daňového základu; tato část se určí tak, že se daňový základ vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.
(2)
Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně, vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce
a)
jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty první nebo druhé a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc,
b)
jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu této činnosti je účastna důchodového pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty třetí a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely tohoto zákona dobou, po kterou tento poživatel měl nárok na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, rozumí též doba dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění,
c)
hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti nebo součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a poměrné části vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty první nebo druhé a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty třetí a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se daňový základ dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; ustanovení odstavce 1 věty třetí platí zde obdobně.
(3)
Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, činí součin měsíčního vyměřovacího základu pro pásmo paušálního režimu, podle kterého je určena paušální daň, stanoveného podle § 14 odst. 3 platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná poplatníkem v paušálním režimu.
(4)
Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ, jehož výši určuje osoba samostatně výdělečně činná. Měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění58a). Maximální měsíční základ však nemůže být vyšší než částka rovnající se průměru, který z vyměřovacího základu určeného nebo vypočteného podle § 5b odst. 1 za kalendářní rok na naposledy podaném přehledu podle § 15 připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost; věta druhá platí i zde. Maximální měsíční základ stanovený podle věty třetí platí od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl podán přehled podle § 15 odst. 1 za předchozí kalendářní rok, do měsíce v následujícím kalendářním roce, v němž byl nebo měl být podán tento přehled; pokud je podle tohoto přehledu podaného v následujícím kalendářním roce maximální měsíční základ vyšší než dosavadní maximální měsíční základ, platí maximální měsíční základ podle tohoto přehledu již od měsíce, v němž byl podán tento přehled. Pokud byl přehled podle § 15 odst. 1 podán opožděně, stanoví se měsíční základ za měsíc, který následuje po měsíci, v němž měl být tento přehled podán, do měsíce, v němž byl tento přehled podán, ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. K přehledu podle § 15 podanému za kalendářní rok před více než 3 roky před kalendářním rokem, v němž se pojistné na nemocenské pojištění platí, se nepřihlíží. Nelze-li maximální měsíční základ stanovit podle věty třetí, činí maximální měsíční základ polovinu průměrné mzdy za kalendářní měsíce kalendářního roku, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila výkon samostatné výdělečné činnosti, a v následujícím kalendářním roce za kalendářní měsíce končící kalendářním měsícem, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1. Při doplacení pojistného na nemocenské pojištění podle § 14c odst. 5 se pojistné na nemocenské pojištění stanoví z měsíčního základu určeného ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Pokud v kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, ji nevykonávala aspoň ve 4 kalendářních měsících, určuje si v následujícím kalendářním roce měsíční základ tak, jako by v tomto roce samostatnou výdělečnou činnost zahájila; takto se postupuje ještě v kalendářním roce následujícím po kalendářním roce uvedeném v části věty před středníkem, a to až do kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná podala nebo měla podat přehled podle § 15 odst. 1. Měsíční základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění a vyšší než měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem ve zvoleném pásmu paušálního režimu.
§ 5c
(1)
Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro pojistné na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.
(2)
Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si určí. Tato částka však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění a vyšší než částka, kterou si zahraniční zaměstnanec jako osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění určil podle odstavce 1.
§ 5d
Vyměřovací základy podle § 5 až 5c se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.
§ 6
Rozhodné období
(1)
Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí.
§ 7
Sazby pojistného
(1)
Sazby pojistného činí
a)
u zaměstnavatele 24,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. a), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
b)
u zaměstnavatele
1.
v roce 2023 26,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 23,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
2.
v roce 2024 27,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 24,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
3.
v roce 2025 28,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 25,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
4.
počínaje rokem 2026 29,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 26,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
c)
u zaměstnavatele
1.
v roce 2025 26,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 23,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
2.
v roce 2026 27,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 24,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
3.
v roce 2027 28,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 25,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
4.
počínaje rokem 2028 29,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. c), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 26,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
d)
u zaměstnance 7,1 % z vyměřovacího základu, z toho 0,6 % na nemocenské pojištění a 6,5 % na důchodové pojištění,
e)
u osoby samostatně výdělečně činné
1.
29,2 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5b odst. 1 až 3, z toho 28 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou důchodového pojištění,
2.
2,7 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5b odst. 4, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou nemocenského pojištění,
f)
u osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění 28 % z vyměřovacího základu,
g)
u zahraničního zaměstnance 2,7 % z vyměřovacího základu.
(2)
Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění, které platí osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění za období předcházející kalendářnímu roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.
(3)
Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Sleva na pojistném zaměstnavatele za zaměstnance
§ 7a
(1)
Zaměstnavatel má nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc za zaměstnance v pracovním nebo služebním poměru, který
a)
dosáhl alespoň 55 let,
b)
pečuje o dítě mladší 10 let, jehož je rodičem, nebo které má v péči nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu; za rozhodnutí příslušného orgánu se považuje rozhodnutí uvedené v § 7 odst. 10 zákona o státní sociální podpoře,
c)
pečuje o osobu blízkou mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost); osoba blízká se posuzuje podle § 24 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
d)
se zároveň připravuje na budoucí povolání studiem a je mladší 26 let; studium se posuzuje podle § 21 odst. 1 písm. a), § 22 a 23 zákona o důchodovém pojištění,
e)
v období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, za který se sleva na pojistném uplatňuje, nastoupil jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci podle § 109 nebo 109a zákona o zaměstnanosti,
f)
je osobou se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, nebo
g)
je mladší 21 let.
(2)
Podmínkou nároku na slevu na pojistném je, že se zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. a) až f) je sjednána kratší pracovní nebo služební doba, než činí stanovená týdenní pracovní nebo služební doba, přičemž rozsah takto sjednané kratší pracovní nebo služební doby činí nejméně 8 hodin a nejvíce 30 hodin týdně. Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru, náleží sleva na pojistném jen z jednoho zaměstnání; limit počtu hodin podle věty první platí přitom pro všechna tato zaměstnání dohromady.
(3)
Sleva na pojistném za zaměstnance nenáleží, pokud
a)
úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc je vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy; tato částka průměrné mzdy se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru,
b)
úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele připadající na 1 hodinu z úhrnu odpracovaných hodin ze všech těchto zaměstnání v kalendářním měsíci je vyšší než 1,15 % průměrné mzdy; úhrn vyměřovacích základů připadající na 1 hodinu a tato částka průměrné mzdy se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru. Za odpracovanou hodinu se považuje též hodina, za kterou podle zvláštních právních předpisů náleží náhrada mzdy nebo platu, a hodina, za kterou náleží započitatelný příjem poskytnutý za dobu pracovního nebo služebního volna, který nahrazuje ztrátu příjmu ve výši průměrného výdělku nebo ve výši mzdy nebo platu, které by náležely za dobu tohoto volna,
c)
odpracovaná doba v pracovním nebo služebním poměru zaměstnance uvedeného v odstavci 1 písm. a) až f) ze všech zaměstnání k témuž zaměstnavateli, včetně dob, které se považují za výkon práce nebo služby podle zákoníku práce nebo právních předpisů upravujících služební poměr, překročí u téhož zaměstnavatele v kalendářním měsíci 138 hodin; netrvalo-li zaměstnání celý kalendářní měsíc, upraví se tento limit v poměru počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v kalendářním měsíci a počtu kalendářních dnů v kalendářním měsíci s tím, že výsledek se zaokrouhluje na celé hodiny směrem nahoru,
d)
zaměstnanec uvedený v odstavci 1 písm. f) je v pracovním poměru k zaměstnavateli, který je zaměstnavatelem uznaným za zaměstnavatele na chráněném trhu práce podle § 78 zákona o zaměstnanosti, pokud by slevu na pojistném uplatňoval tento zaměstnavatel, nebo
e)
je zaměstnanec uveden v měsíčním přehledu nákladů na náhrady mezd zaměstnanců pro uplatnění nároku na výplatu příspěvku v době částečné práce podle § 120e odst. 5 zákona o zaměstnanosti.
(4)
Slevu na pojistném lze za kalendářní měsíc poskytnout za téhož zaměstnance pouze jednomu zaměstnavateli.
(5)
Sleva na pojistném za zaměstnance náleží zaměstnavateli, jen pokud nejpozději s uplatněním této slevy oznámil České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat tuto slevu za tohoto zaměstnance; oznámením tohoto záměru se rozumí okamžik jeho doručení České správě sociálního zabezpečení. Záměr uplatňovat slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance může zaměstnavatel oznámit nejdříve 1 měsíc přede dnem, od kterého bude slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat, ne však dříve než dnem podání oznámení o nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění. Jestliže má záměr za téhož zaměstnance uplatňovat slevu na pojistném více zaměstnavatelů, sleva na pojistném za tohoto zaměstnance náleží tomu zaměstnavateli, který oznámil České správě sociálního zabezpečení tento záměr jako první.
§ 7b
(1)
Výše slevy na pojistném za zaměstnance za kalendářní měsíc činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva uplatňována podle § 7a. Sleva na pojistném se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(2)
Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání, zahrnuje se za tohoto zaměstnance do úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců podle odstavce 1 jen vyměřovací základ z toho zaměstnání, z něhož zaměstnavatel uplatňuje slevu.
(3)
Je-li u zaměstnance splněno více důvodů pro uplatnění slevy na pojistném podle § 7a odst. 1, může zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance v kalendářním měsíci jen jednou.
(4)
Podmínky pro uplatnění slevy na pojistném musí být u zaměstnance, za kterého lze slevu na pojistném uplatnit, splněny po celou dobu trvání pracovního nebo služebního poměru v kalendářním měsíci.
§ 7c
(1)
Slevu na pojistném za zaměstnance za kalendářní měsíc uplatňuje zaměstnavatel na tiskopisu podle § 9 odst. 2. Slevu na pojistném odečte zaměstnavatel z částky pojistného stanoveného podle § 5a a § 7 odst. 1 písm. a) až c) za tento kalendářní měsíc.
(2)
Slevu na pojistném lze uplatnit jen do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc, za který sleva na pojistném náleží.
(3)
Byla-li z částky pojistného odečtena sleva na pojistném ve vyšší částce, než mohla být odečtena, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh na pojistném; byla-li z částky pojistného odečtena sleva na pojistném v nižší částce, než mohla být odečtena, nedoplatek na slevě na pojistném nevzniká.
Sleva na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu
§ 7d
(1)
Zaměstnanec, který je poživatelem starobního důchodu, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění za kalendářní měsíc, pokud dosáhl důchodového věku a vznikl mu nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši podle zákona o důchodovém pojištění; tyto podmínky musí být splněny po celý kalendářní měsíc, za který zaměstnanec uplatňuje slevu na pojistném. Podmínka pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc se považuje za splněnou, pokud zaměstnanec starobní důchod v plné výši pobíral od počátku kalendářního měsíce, v němž zemřel, do dne jeho úmrtí.
(2)
Sleva na pojistném náleží též z příjmů zúčtovaných za kalendářní měsíce následující po kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, pokud se tyto příjmy zahrnují do vyměřovacího základu zaměstnance a v kalendářním měsíci, v němž zaměstnání skončilo, byly splněny podmínky podle odstavce 1.
§ 7e
(1)
Výše slevy na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, za kalendářní měsíc činí 6,5 % z vyměřovacího základu zaměstnance. Sleva na pojistném se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(2)
Slevu na pojistném uplatňuje zaměstnanec u zaměstnavatele, a to nejdříve za kalendářní měsíc, v němž požádal o slevu na pojistném, a za kalendářní měsíce následující; nárok na slevu nemůže zaměstnanec uplatnit u zaměstnavatele zpětně.
(3)
Sleva na pojistném náleží zaměstnanci, jen pokud zaměstnavateli prokázal splnění podmínek nároku na slevu na pojistném, a to
a)
doložením rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a čestným prohlášením o nároku na výplatu starobního důchodu v plné výši, nebo
b)
potvrzením plátce důchodu o pobírání starobního důchodu v plné výši s uvedením dne, od něhož výplata starobního důchodu v plné výši náleží.
Odvod pojistného zaměstnavatelem
§ 8
(1)
Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval.
(2)
Za kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec má započitatelný příjem, avšak nelze z něho srazit pojistné z důvodu, že tento příjem není v peněžní formě, je zaměstnavatel povinen uhradit i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec; to platí obdobně též v případě, kdy část příjmu je v peněžní formě, avšak v nižší částce, než činí výše pojistného, které je povinen platit zaměstnanec. Za nepeněžní plnění se pro účely odvodu pojistného považuje též peněžní plnění poukázané zaměstnavatelem jinému subjektu ve prospěch zaměstnance. Zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli pojistné, které za něj zaplatil zaměstnavatel podle věty první.
(3)
Započitatelný příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž skončilo zaměstnání malého rozsahu58b) nebo zaměstnání vykonávané na základě dohody o provedení práce, a příjem zúčtovaný v dalším kalendářním měsíci, popřípadě kalendářních měsících ve výši, která nezaložila v tomto měsíci, popřípadě měsících účast na nemocenském pojištění, se považují za příjem zúčtovaný v kalendářním měsíci, v němž úhrn započitatelných příjmů zahrnovaných do posledního kalendářního měsíce, ve kterém naposledy trvalo zaměstnání malého rozsahu nebo zaměstnání vykonávané na základě dohody o provedení práce, dosáhl výše zakládající účast na pojištění v tomto měsíci.
(4)
Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné, které je povinen odvádět.
§ 9
(1)
Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné za kalendářní měsíc je splatné od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení.
(2)
Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit příslušné územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. a), podle § 5a odst. 1 písm. b) nebo podle § 5a odst. 1 písm. c) a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena; stanoví-li se pojistné z více vyměřovacích základů zaměstnavatele, uvádí se i výše pojistného stanoveného z jednotlivých vyměřovacích základů zaměstnavatele. Zaměstnavatel plní povinnost uvedenou ve větě první zasláním přehledu v elektronické podobě způsobem uvedeným v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení77).
(3)
Pokud zaměstnavatel nemůže z prokazatelných objektivních technických důvodů splnit povinnost uloženou v odstavci 2 větě první způsobem uvedeným v odstavci 2 větě druhé, může tak učinit v písemné podobě na předepsaném tiskopise zasláním na adresu určenou územní správou sociálního zabezpečení; přitom je povinen uvést důvod tohoto postupu. Tato povinnost je splněna i předáním tohoto tiskopisu příslušné územní správě sociálního zabezpečení. Technické důvody podle věty první se posuzují podle § 61 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění obdobně.
(4)
Uplatňuje-li zaměstnavatel slevu na pojistném aspoň za jednoho zaměstnance, je povinen na tiskopisu podle odstavce 2 uvádět též počet zaměstnanců, za které mu sleva na pojistném náleží, úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců, částku slevy na pojistném a úhrn pojistného po snížení o uplatněnou slevu a údaje o jednotlivých zaměstnancích, za které slevu uplatňuje; těmito údaji se rozumí jméno a příjmení, rodné číslo a datum narození, vyměřovací základ zaměstnance ze zaměstnání, na které uplatňuje slevu na pojistném za tohoto zaměstnance, rozsah kratší pracovní nebo služební doby v tomto zaměstnání a důvod podle § 7a odst. 1, pro který zaměstnavatel uplatňuje slevu na pojistném.
(5)
Uplatnil-li nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění podle § 7d u zaměstnavatele alespoň 1 zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen na tiskopisu podle odstavce 2 uvádět též počet zaměstnanců, kteří mají v kalendářním měsíci nárok na slevu na pojistném, úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců, úhrn slev na pojistném těchto zaměstnanců a úhrn pojistného po snížení o slevy na pojistném těchto zaměstnanců.
§ 9a
Zaměstnavatel je povinen do dvacátého dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnával zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, předložit příslušné územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu údaje o těchto zaměstnancích; těmito údaji se rozumí jméno a příjmení, rodné číslo nebo datum a místo narození, nebylo-li rodné číslo přiděleno, název zdravotní pojišťovny zaměstnance, datum nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání a datum skončení zaměstnání a výše příjmů započitatelných do vyměřovacího základu podle § 5, které těmto zaměstnancům za příslušný kalendářní měsíc zúčtoval. U příjmů, které zaměstnavatel těmto zaměstnancům zúčtoval po skončení zaměstnání vykonávaného na základě dohody o provedení práce, uvede zaměstnavatel též kalendářní měsíc, ve kterém toto zaměstnání skončilo. Pro plnění povinností zaměstnavatele platí § 9 odst. 2 věta druhá a § 9 odst. 3 obdobně.
§ 10
Má-li zaměstnavatel více mzdových účtárenmzdových účtáren zapsaných do registru zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu17), plní povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného podle § 9 každá mzdová účtárnamzdová účtárna samostatně pro okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd nebo platů. Mzdovou účtárnouMzdovou účtárnou se pro účely tohoto zákona rozumí útvar zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd nebo platů; je-li zaměstnavatelem stát, rozumí se mzdovou účtárnoumzdovou účtárnou útvar příslušné organizační složky státu, ve kterém je vedena evidence platů.
§ 11
Zaměstnavatel, u něhož jsou odsouzený nebo osoba ve výkonu zabezpečovací detence zařazeni k výkonu práce, je povinen odvádět za každý kalendářní měsíc příslušné věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence spolu se mzdou za práci odsouzeného nebo odměnou za práci osoby ve výkonu zabezpečovací detence i pojistné, které je povinen platit [§ 7 odst. 1 písm. a) až c)]. Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence odečtou úhrn dávek nemocenského pojištění vyplacených odsouzeným nebo osobám ve výkonu zabezpečovací detence od pojistného, které jsou povinni za odsouzené nebo osoby ve výkonu zabezpečovací detence odvádět (§ 8 odst. 1), a ve lhůtě uvedené v § 9 odst. 1 odvedou částku pojistného na účet příslušného služebního orgánu Vězeňské služby České republiky. Ustanovení § 9 odst. 2 platí pro věznici a ústav pro výkon zabezpečovací detence ve vztahu k příslušnému služebnímu orgánu Vězeňské služby České republiky přiměřeně. Ustanovení vět první až třetí platí přiměřeně v případě výkonu zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění osobami ve vazbě.
§ 12
(1)
Na právního nástupce zaměstnavatele přechází povinnost platit pojistné za dobu nejvýše 10 roků nazpět ode dne, kdy se stal právním nástupcem. Příslušná územní správa sociálního zabezpečení18) je povinna na žádost takového právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.
(2)
Pojistné, které dluží obchodní společnost nebo družstvo, může zaplatit též společník obchodní společnosti anebo člen statutárního orgánu nebo dozorčí rady této společnosti nebo představenstva družstva; to platí též pro osobu, která byla tímto společníkem nebo členem.
Odvod pojistného osobou samostatně výdělečně činnou
§ 13
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na nemocenské pojištění na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení19), s výjimkou pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti spravovaných správcem daně z příjmů jako paušální veřejná pojistná.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit za podmínek dále stanovených buď pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zálohy na pojistné“) a doplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „doplatek na pojistném“).
§ 13a
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné
a)
za kalendářní měsíc, ve kterém se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě této přihlášky trvá naposledy za prosinec kalendářního roku, ve kterém se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění,
b)
za kalendářní měsíc, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém dosáhla daňového základudaňového základu (§ 5b odst. 1) ve výši zakládající účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě dosažení příjmu po odpočtu výdajů trvá naposledy za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná dosáhla příjmu po odpočtu výdajů ve výši zakládající účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, nebo
c)
za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost.
(2)
Pokud se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění v době, kdy je ještě povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1, platí zálohy na pojistné na základě přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle odstavce 1 písm. a) až po uplynutí období, za které je povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b).
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž podala přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který jí nevznikla účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění.
(4)
Pokud osobě samostatně výdělečně činné, která byla povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b), zanikla v kalendářním roce tato povinnost proto, že nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění, a osoba samostatně výdělečně činná poté v tomto roce zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je povinna platit zálohy na pojistné ve výši, jako kdyby k zániku této povinnosti nedošlo; povinnost platit zálohy na pojistné přitom vzniká za kalendářní měsíc, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost.
(5)
Osoba samostatně výdělečně činná, která se přihlásila podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění k účasti na důchodovém pojištění za kalendářní rok až po jeho uplynutí a nebyla povinna platit zálohy na pojistné za tento rok podle odstavce 1 písm. b), může zaplatit jednorázově zálohy na pojistné za tento rok, a to až do podání přehledu o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok.
(6)
Zálohy na pojistné, které byly zaplaceny, aniž byla dána povinnost je platit, se považují pro účely stanovení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „přeplatek na pojistném na důchodové pojištění“) nebo doplatku na pojistném (§ 14 odst. 11 a 12) za zálohy na pojistné, pokud osoba samostatně výdělečně činná nepožádala o jejich vrácení před podáním přehledu podle § 15 odst. 1; požádala-li o jejich vrácení, považují se za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na zálohy na pojistné podle odstavce 5.
(7)
Pro účely placení záloh na pojistné se osoba samostatně výdělečně činná považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v kalendářním měsíci, ve kterém aspoň po část měsíce, v níž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána, trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění.
(8)
Ke skutečnostem uvedeným v odstavci 7 se přihlíží na základě oznámení osoby samostatně výdělečně činné. K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 7 se pro účely placení záloh na pojistné přihlíží, pokud bylo učiněno nejpozději v přehledu podle § 15 odst. 1 za příslušný kalendářní rok a doloženo nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl přehled podán. Doložení se nevyžaduje v případech, kdy potřebné údaje má územní správa sociálního zabezpečení nebo Česká správa sociálního zabezpečení ve své evidenci nebo má možnost si je obstarat v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup; jde-li o osobní péči o dítě do 4 let věku, rodný list dítěte se nepředkládá, lze-li údaj o vztahu k dítěti zjistit z informačního systému veřejné správy. Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zveřejnit, které důvody, pro které je samostatná výdělečná činnost vedlejší, není osoba samostatně výdělečně činná povinna dokládat.
(9)
Při placení záloh na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, se postupuje podle zákona upravujícího daně z příjmů.
(10)
Na částky, které nejsou zálohami na pojistné ani doplatkem na pojistném, převedené orgány Finanční správy České republiky za rozhodné období ze společného osobního daňového účtu osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů nebyla rovna paušální dani a která má povinnost nebo možnost podat přehled o příjmech a výdajích, se pro účely stanovení přeplatku nebo doplatku na pojistném na důchodovém pojištění hledí jako na zálohy na pojistné zaplacené za rozhodné období.
§ 14
(1)
Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. e) bodě 1 z měsíčního vyměřovacího základu. Osoba samostatně výdělečně činná, která dosáhla důchodového věku a má nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši, může výši zálohy na pojistné za kalendářní měsíc stanovit procentní sazbou ve výši 22,7 %; tyto podmínky musí být splněny po celý kalendářní měsíc, za který se uplatňuje tato procentní sazba. Podmínka pobírání starobního důchodu po celý kalendářní měsíc se považuje za splněnou, pokud osoba samostatně výdělečně činná pobírala starobní důchod v plné výši od počátku kalendářního měsíce, v němž zemřela, do dne úmrtí. Stanovit výši zálohy na pojistné podle věty třetí je možné nejdříve od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná obdržela rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o uplatnění slevy na pojistném pro účely placení záloh na pojistné se přihlíží, pokud bylo učiněno nejpozději v přehledu podle § 15 odst. 1 za příslušný kalendářní rok; toto oznámení přitom platí i pro další kalendářní roky, pokud jsou splněny bez přerušení podmínky pro nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
(2)
U osoby samostatně výdělečně činné, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu 55 % z částky rovnající se průměru, který z daňového základu podle § 5b odst. 1 za tento rok připadá na 1 kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.
(3)
Výše měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, činí pro
a)
první pásmo paušálního režimu částku nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu podle odstavce 5 věty první zvýšeného o 15 %,
b)
druhé pásmo paušálního režimu 28 050 Kč a
c)
třetí pásmo paušálního režimu 42 900 Kč.
(4)
Na základě oznámení osoby samostatně výdělečně činné příslušná územní správa sociálního zabezpečení poměrně sníží na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období posledních 3 kalendářních měsíců, v nichž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce, které v kalendářním roce předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém bylo podáno oznámení o snížení, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Takto snížený měsíční vyměřovací základ nesmí být nižší než vyměřovací základ stanovený podle odstavce 5. Nedošlo-li k poklesu příjmů, příslušná územní správa sociálního zabezpečení bezodkladně po obdržení oznámení zašle osobě samostatně výdělečně činné sdělení o tom, že k jejímu oznámení nelze z tohoto důvodu přihlédnout.
(5)
Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 30 % průměrné mzdy v roce 2024, 35 % průměrné mzdy v roce 2025 a 40 % průměrné mzdy od roku 2026. V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a v bezprostředně následujících 2 kalendářních letech činí měsíční vyměřovací základ této osoby samostatně výdělečně činné nejméně 25 % průměrné mzdy; to však neplatí, pokud osoba samostatně výdělečně činná v období 20 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, již byla osobou samostatně výdělečně činnou. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh považuje za osobu vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 7 a 8), činí nejméně 11 % průměrné mzdy.
(6)
Za kalendářní měsíc, který následuje po měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavců 2 a 4 platí do kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být takový přehled podán v dalším kalendářním roce.
(7)
Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není povinna platit zálohy na pojistné v období podle odstavce 4, oznámila-li příslušné územní správě sociálního zabezpečení, že v důsledku poklesu příjmů stanoveného obdobně podle odstavce 4 by jí v tomto období nevznikla účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění. Nedošlo-li k poklesu příjmů, postupuje se podle odstavce 4.
(8)
Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.
(9)
Zálohy na pojistné není povinna platit osoba samostatně výdělečně činná za kalendářní měsíce kalendářního roku, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, a za kalendářní měsíce bezprostředně následujícího kalendářního roku, pokud tato osoba samostatně výdělečně činná v období 5 kalendářních let před kalendářním rokem, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost, nebyla osobou samostatně výdělečně činnou. Věta první se nepoužije u osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu.
(10)
Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavců 2, 4 a 5.
(11)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle § 4, nebo platila-li osoba samostatně výdělečně činná zálohy na pojistné za kalendářní rok, ve kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.
(12)
Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.
(13)
Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
§ 14a
(1)
Záloha na pojistné za kalendářní měsíc je splatná od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se záloha na pojistné platí. Záloha na pojistné za kalendářní měsíc, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je splatná ode dne, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, do konce následujícího kalendářního měsíce. Záloha na pojistné za kalendářní měsíc, v němž se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, je splatná ode dne, v němž osoba samostatně výdělečně činná podala přihlášku k této účasti, do konce následujícího kalendářního měsíce.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná může platit v kalendářním roce zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku. Úhrn záloh na pojistné zaplacených podle věty první však nemůže být nižší, než by činil úhrn záloh na pojistné vypočtený z měsíčních vyměřovacích základů stanovených podle § 14 odst. 2, 4 a 5, které připadají na období, za které se zálohy na pojistné do budoucna platí. Zálohy na pojistné zaplacené do budoucna lze vrátit jen v případě ukončení samostatné výdělečné činnosti, a to za kalendářní měsíce následující po ukončení této činnosti a v případě, že osoba samostatně výdělečně činná požádala nejpozději do konce kalendářního roku o vrácení těch částek zaplacených jako záloha na pojistné, které převyšují minimální úhrn záloh na pojistné stanovený podle věty druhé.
(3)
Doplatek na pojistném je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.
§ 14b
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, ve kterém byla aspoň po část roku účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění a za který nebyla podle § 13a povinna platit zálohy na pojistné. Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle předchozí věty je osoba samostatně výdělečně činná povinna zaplatit nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, za který se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění až po jeho uplynutí a za který podle § 13a odst. 1 písm. b) nebyla povinna platit zálohy na pojistné, popřípadě nezaplatila zálohy na pojistné podle § 13a odst. 5, a to do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok.
§ 14ba
Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná, může dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné.
§ 14bb
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná, která v kalendářním roce alespoň po 1 celý kalendářní měsíc splňovala podmínky uvedené v § 14 odst. 1 větách třetí a čtvrté, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5b odst. 1 až 3. Pokud osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu starobního důchodu v plné výši jen v některých kalendářních měsících kalendářního roku, v nichž byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, náleží sleva na pojistném jen z poměrné části vyměřovacího základu. Tato poměrná část vyměřovacího základu se stanoví jako součin počtu kalendářních měsíců, v nichž po celý měsíc byly splněny podmínky uvedené v § 14 odst. 1 větě třetí, a podílu vyměřovacího základu a počtu kalendářních měsíců, v nichž byla v kalendářním roce vykonávána samostatná výdělečná činnost. U osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů byla v kalendářním roce rovna paušální dani, se vychází z vyměřovacího základu, který odpovídá pásmu paušálního režimu určujícího výši paušální daně v kalendářním roce. Ustanovení § 14 odst. 1 věty čtvrté zde platí obdobně. Sleva na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž daň je rovna paušální dani, má nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle odstavce 1 za kalendářní rok, pokud uhradila pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5b odst. 3 za tento rok.
(3)
Nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok uplatňuje osoba samostatně výdělečně činná na přehledu o příjmech a výdajích podle § 15.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž daň z příjmů byla v kalendářním roce rovna paušální dani, uplatňuje nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za tento kalendářní rok v žádosti podané územní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu. V této žádosti osoba samostatně výdělečně činná uvede výši slevy a údaje podle odstavce 1 potřebné pro stanovení výše slevy. Žádost se podává od 1. května následujícího kalendářního roku; žádost podaná před tímto dnem se považuje za žádost podanou 1. května tohoto roku. Nárok na slevu zaniká, není-li žádost podána do 5 let po uplynutí kalendářního roku, za který vznikl nárok na slevu.
(5)
Pokud starobní důchod nevyplácí Česká správa sociálního zabezpečení, je osoba samostatně výdělečně činná povinna při prvním uplatnění nároku na slevu uvést den, od něhož náleží výplata starobního důchodu v plné výši, a doložit přiznání starobního důchodu a čestné prohlášení o nároku na výplatu starobního důchodu v plné výši nebo doložit potvrzení plátce důchodu o pobírání starobního důchodu v plné výši.
§ 14c
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění, je povinna platit pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou těch kalendářních měsíců, ve kterých trvají důvody, pro které se podle § 14 odst. 8 neplatí zálohy na pojistné (§ 13 odst. 2). Za kalendářní měsíc, v němž osobě samostatně výdělečně činné vznikla účast na nemocenském pojištění, se pojistné na nemocenské pojištění platí vždy.
(2)
Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc je splatné od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné na nemocenské pojištění platí. Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, v němž se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na nemocenském pojištění, je splatné ode dne, od něhož se osoba samostatně výdělečně činná přihlašuje k této účasti, do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto kalendářním měsíci. Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání s územní správou sociálního zabezpečení platit pojistné na nemocenské pojištění na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku.
(3)
Měsíční základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho pojistné na nemocenské pojištění, lze v období splatnosti pojistného na nemocenské pojištění uvedeném v odstavci 2 větách první a druhé dodatečně zvýšit; výši pojistného na nemocenské pojištění, které bylo podle odstavce 2 věty poslední zaplaceno do budoucna, nelze dodatečně měnit. Stanovením měsíčního základu se přitom rozumí zaplacení pojistného na nemocenské pojištění z měsíčního základu.
(4)
Bylo-li pojistné na nemocenské pojištění zaplaceno podle odstavce 2 věty poslední z vyššího měsíčního základu, než jaký byl maximální vyměřovací základ v jednotlivém kalendářním měsíci, výše pojistného na nemocenské pojištění se za tyto kalendářní měsíce dodatečně sníží tak, aby odpovídala maximálnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle § 5b odst. 4 věty třetí; částka tohoto snížení se považuje za přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění. Pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatila pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, za který se přihlásila k účasti na nemocenském pojištění, a za následující kalendářní měsíc jednou nebo více platbami, rozdělí se toto pojistné na nemocenské pojištění na tyto měsíce rovným dílem s tím, že část platby připadající na kalendářní měsíc, za který se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na nemocenském pojištění, činí nejméně částku odpovídající minimálnímu měsíčnímu základu za tento kalendářní měsíc.
(5)
Pokud osoba samostatně výdělečně činná nezaplatila pojistné na nemocenské pojištění ve lhůtě splatnosti podle odstavce 2, ale doplatí pojistné na nemocenské pojištění do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který se pojistné na nemocenské pojištění platí, považuje se tento doplatek za pojistné na nemocenské pojištění zaplacené za předchozí kalendářní měsíc; měsíčním základem pro stanovení výše tohoto doplatku je měsíční základ ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Na úhradu tohoto doplatku se použije přeplatek na pojistném na nemocenském pojištění, a není-li tohoto přeplatku, platba pojistného na nemocenské pojištění, která byla zaplacena do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který osoba samostatně výdělečně činná nezaplatila pojistné na nemocenské pojištění ve stanovené výši nebo ve lhůtě splatnosti podle odstavce 2.
(6)
Jestliže pojistné na nemocenské pojištění bylo zaplaceno po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2 nebo odstavci 5 nebo bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno, anebo bylo zaplaceno za kalendářní měsíce, za které se neplatí, jedná se o přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění; přeplatkem na pojistném na nemocenské pojištění je dále část pojistného na nemocenské pojištění, která byla zaplacena z vyšší částky, než je maximální měsíční základ stanovený podle § 5b odst. 4, nebo která byla zaplacena ve vyšší částce, než která měla být zaplacena do budoucna podle odstavce 2 věty poslední.
§ 15
(1)
Osoba, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období je rovna paušální dani, je povinna podat příslušné územní správě sociálního zabezpečení nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok. Na přehled podaný osobou, která byla aspoň po část kalendářního roku poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období není rovna paušální dani, před uplynutím lhůty pro podání přehledu o příjmech a výdajích podle věty první se hledí, jako by byl podán v poslední den této lhůty. V přehledu se kromě údajů o daňovém základu, popřípadě není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání, údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení uvádějí údaje o vyměřovacím základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro zálohy na pojistné, úhrnu záloh na pojistné, pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance, pokud spolu s vyměřovacím základem ze samostatné výdělečné činnosti přesahuje částku maximálního vyměřovacího základu (§ 15a), a vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, též údaje o skutečnostech uvedených v § 9 odst. 6 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění, pokud chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou činností; pokud osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost formou spolupráce, je povinna uvést v tomto přehledu též jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje. Uvedla-li osoba samostatně výdělečně činná v přehledu údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna tyto údaje též doložit, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž tento přehled podala; ustanovení § 13a odst. 8 věty třetí platí zde obdobně. Pokud osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost uvést v přehledu.
(2)
Zjistí-li se po podání přehledu podle odstavce 1, že vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je vyšší, než který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit příslušné územní správě sociálního zabezpečení opravný přehled, a to nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy se o takové změně dozvěděla. V opravném přehledu uvede novou výši daňového základu, popřípadě, není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání, novou výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti a výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, výši vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, přičemž nová výše vyměřovacího základu nesmí být nižší než původní výše tohoto základu, částku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, částku rozdílu mezi pojistným na důchodové pojištění a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti, kterou má podle opravného přehledu zaplatit, a pojistným a příspěvkem, které zaplatila za kalendářní rok, za který opravný přehled podává, a nejnižší měsíční vyměřovací základ pro stanovení záloh na pojistné. Opravný přehled se podává na tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1, kde se uvede též důvod pro předložení opravného přehledu. Částku rozdílu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je osoba samostatně výdělečně činná povinna doplatit do 8 dnů ode dne, v němž byl nebo měl být opravný přehled podán. Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné platí od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná opravný přehled podala nebo měla podat.
(3)
Zjistí-li se po podání přehledu podle odstavce 1, že vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je nižší, než který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, může osoba samostatně výdělečně činná předložit příslušné územní správě sociálního zabezpečení opravný přehled. V opravném přehledu uvede novou výši daňového základu, popřípadě, není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání, novou výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti a výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, výši vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, přičemž nová výše vyměřovacího základu nesmí být nižší než původní výše tohoto základu, pokud původní výše tohoto základu byla určena ve vyšší než minimální výši, částku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, částku přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud přeplatek v důsledku podání opravného přehledu vznikl, a nejnižší měsíční vyměřovací základ pro stanovení záloh na pojistné. Opravný přehled se podává na tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1, kde se uvede též důvod pro předložení opravného přehledu. Jestliže částka daňového základu nezakládá osobě samostatně výdělečně činné za dobu vedlejší samostatné výdělečné činnosti účast na důchodovém pojištění v kalendářním roce, za který opravný přehled podává, může spolu s opravným přehledem podat přihlášku k tomuto pojištění za kalendářní rok, za který opravný přehled podává. Opravný přehled podle věty první může osoba samostatně výdělečně činná podat nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce po měsíci, v němž se o změně daňového základu nebo nové výši příjmů a výdajů ze samostatné výdělečné činnosti dověděla. Opravný přehled se považuje za žádost o vrácení přeplatku; při vracení přeplatku se postupuje podle § 17. Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné platí od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná opravný přehled podala.
(4)
Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, nemůže být dodatečně změněn, s výjimkou opravného přehledu podle odstavce 2 nebo 3.
(5)
Po podání přehledu podle odstavce 1 nelze dodatečně měnit údaje o období výkonu samostatné výdělečné činnosti, ve kterém chce být osoba samostatně výdělečně činná považována za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající hlavní nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, byly-li tyto údaje v přehledu uvedeny. Po uplynutí kalendářního roku, v němž byl přehled podán, nelze dodatečně měnit údaje o době trvání výkonu samostatné výdělečné činnosti uvedené v tomto přehledu. Dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti uvedenou v přehledu nelze dodatečně měnit ani splněním povinnosti podle § 48 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; tím není dotčena povinnost podat opravný přehled podle odstavce 2 nebo možnost podat opravný přehled podle odstavce 3. Dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti osoby samostatně výdělečně činné, která byla poplatníkem v paušálním režimu, nelze dodatečně měnit po uplynutí kalendářního roku, v němž byla za tento kalendářní rok vyměřena paušální daň podle zákona o daních z příjmů.
(6)
Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná před splněním povinností uvedených v předchozích odstavcích, může za ni tyto povinnosti splnit její dědic nebo fyzická osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné. Pokud je těmito osobami podáno více přehledů podle odstavce 1 věty první nebo podle odstavce 2 nebo 3 a nedohodnou-li se tyto osoby na částce vyměřovacího základu určeného podle § 5b odst. 1, 2 nebo 4, vychází se z přehledu podaného osobou, která podala daňové přiznání za zemřelou osobu samostatně výdělečně činnou, a pokud žádná z těchto osob nebyla povinna podat daňové přiznání z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, považuje se za vyměřovací základ nejnižší z vyměřovacích základů uvedených těmito osobami.
§ 15a
Maximální vyměřovací základy
(1)
Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného je částka ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy. Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje maximální vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní rok. Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje.
(2)
Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích základů zaměstnance maximální vyměřovací základ podle odstavce 1 a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán
a)
jen u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která přesahuje tento maximální vyměřovací základ; to platí i v případě více zaměstnání v kalendářním roce, avšak u téhož zaměstnavatele,
b)
u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném (§ 17); tento přeplatek však nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů sražena na pojistném.
(3)
Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti; zjistí-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení.
(4)
Do vyměřovacího základu zaměstnavatele se nezahrnuje částka, která přesahuje maximální vyměřovací základ zaměstnance a z níž zaměstnanec neplatí v kalendářním roce pojistné podle odstavce 2 písm. a).
(5)
Maximálním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy.
(6)
Byla-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce též zaměstnancem a součet vyměřovacího základu nebo úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance a vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti přesáhl maximální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné stanovený podle odstavce 5, sníží se o tuto přesahující částku nejdříve vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a je-li přesahující částka vyšší než tento vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, sníží se o zbytek přesahující částky vyměřovací základ nebo úhrn vyměřovacích základů zaměstnance. Vyměřovací základy zaměstnance dokládá osoba samostatně výdělečně činná potvrzením podle odstavce 3.
(7)
Zálohy na pojistné není povinna platit osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna důchodového pojištění též jako zaměstnanec a v zaměstnání dosáhla maximálního vyměřovacího základu zaměstnance, a to od kalendářního měsíce, v němž příslušné územní správě sociálního zabezpečení oznámila a doložila, že v zaměstnání dosáhla tohoto maximálního vyměřovacího základu, do kalendářního měsíce, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, který následuje po kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná dosáhla tohoto maximálního vyměřovacího základu, pokud povinnost platit zálohy na pojistné trvá.
§ 16
Odvod pojistného osobou dobrovolně účastnou důchodového pojištění
(1)
Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění platí pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé celé kalendářní měsíce, ve kterých je aspoň po část kalendářního měsíce účastna důchodového pojištění podle § 6 zákona o důchodovém pojištění.
(2)
Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené
a)
v § 6 odst. 1 písm. c) až e) zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí dvou kalendářních roků následujících po kalendářním roce, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který se toto pojistné platí,
b)
v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí jednoho roku od posledního dne kalendářního měsíce, za který se toto pojistné platí.
(3)
Je-li pojistné na důchodové pojištění zaplaceno po uplynutí lhůt uvedených v odstavci 2 nebo je-li toto pojistné zaplaceno osobou uvedenou v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění za dobu delší než 15 let anebo je-li toto pojistné zaplaceno za dobu po vzniku nároku na starobní důchod, považuje se za přeplatek na pojistném.
(4)
Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění odvádí pojistné na důchodové pojištění na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení. Při platbě pojistného na důchodové pojištění je osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění povinna označit kalendářní měsíce, za které toto pojistné platí.
(5)
Zemře-li osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění, může dlužné pojistné na důchodové pojištění zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění.
§ 16a
Odvod pojistného zahraničním zaměstnancem
(1)
Zahraniční zaměstnanecZahraniční zaměstnanec, který je účasten nemocenského pojištění, je povinen platit pojistné na nemocenské pojištění na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení za jednotlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou kalendářních měsíců, ve kterých měl po celý kalendářní měsíc nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství nebo dlouhodobé ošetřovné z nemocenského pojištění zahraničního zaměstnancezahraničního zaměstnance. Pojistné na nemocenské pojištění je splatné od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné na nemocenské pojištění platí. Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, v němž se zahraniční zaměstnaneczahraniční zaměstnanec přihlásil k účasti na nemocenském pojištění, je splatné ode dne, v němž se zahraniční zaměstnaneczahraniční zaměstnanec přihlásil k účasti na nemocenském pojištění, do konce následujícího kalendářního měsíce. Měsíční základ, který zahraniční zaměstnaneczahraniční zaměstnanec stanovil v souladu s tímto zákonem a odvedl z něho pojistné na nemocenské pojištění, nelze dodatečně měnit. Ustanovení § 14c odst. 3 věty poslední platí v případě věty čtvrté přiměřeně. Zahraniční zaměstnanecZahraniční zaměstnanec může po projednání s příslušnou územní správou sociálního zabezpečení platit pojistné na nemocenské pojištění na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku.
(2)
Jestliže pojistné na nemocenské pojištění bylo zahraničním zaměstnancemzahraničním zaměstnancem zaplaceno po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 nebo bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno, anebo zahraniční zaměstnaneczahraniční zaměstnanec nebyl v kalendářním měsíci, za který platí pojistné na nemocenské pojištění, dobrovolně účasten důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění.
§ 17
Přeplatek pojistného
(1)
Přeplatek na pojistném se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci do pěti let po uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl, pokud není jiného splatného závazku vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení. Je-li takový závazek, použije se přeplatku na pojistném k jeho úhradě. Po úhradě splatných závazků na pojistném lze použít přeplatku na pojistném také k úhradě dluhu v nemocenském nebo důchodovém pojištění. Splatný závazek podle věty první a třetí se zjišťuje, má-li zaměstnavatel více mzdových účtárenmzdových účtáren, ve vztahu ke všem těmto mzdovým účtárnámmzdovým účtárnám. Pokud přeplatek na pojistném vznikl z důvodu dodatečného určení příslušnosti k právním předpisům jiného státu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, doba uvedená ve větě první neplatí; přeplatek na pojistném za dobu delší, než je uvedena ve větě první, se vrací zaměstnavateli, jestliže doložil, že za ni doplatil pojistné podle právních předpisů tohoto jiného státu.
(2)
Příslušná územní správa sociálního zabezpečení19) je povinna vrátit přeplatek na pojistném do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku na pojistném a příslušná správa sociálního zabezpečení vrátila přeplatek na pojistném po uplynutí lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí o přeplatku na pojistném, je povinna zaplatit úrok z přeplatku za dobu po uplynutí této lhůty ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní bankybanky platné první den kalendářního čtvrtletí, v němž tato lhůta uplynula, pokud o zaplacení tohoto úroku plátce pojistného nebo jeho právní nástupce požádal; pro den platby přeplatku na pojistném platí obdobně § 19 odst. 2 písm. a), nestanoví-li se dále jinak. Za žádost o vrácení přeplatku na pojistném se považuje vždy podání přehledu podle § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho přeplatek na pojistném. Na žádost osoby samostatně výdělečně činné použije příslušná územní správa sociálního zabezpečení přeplatek na pojistném vyplývající z přehledu podle § 15 odst. 1 na úhradu záloh na pojistném do budoucna, nejdéle však do konce kalendářního roku; za den zaplacení záloh na pojistném se přitom považuje den, kdy osoba samostatně výdělečně činná podala přehled podle § 15 odst. 1 spolu s takovou žádostí.
(3)
Přeplatek podle § 15a odst. 2 písm. b) vrátí územní správa sociálního zabezpečení zaměstnanci jen na základě jeho písemné žádosti doložené potvrzením zaměstnavatele podle § 15a odst. 3; ustanovení odstavce 1 věty druhé a odstavce 2 věty druhé platí přitom obdobně. Nárok na vrácení přeplatku zaniká, nebyla-li žádost o vrácení přeplatku podána do 5 let po uplynutí kalendářního roku, v němž přeplatek vznikl. Pro účely vrácení přeplatku na pojistném zaměstnanci se do částky maximálního vyměřovacího základu zahrnují nejdříve vyměřovací základy z těch zaměstnání, v nichž je zaměstnanec poplatníkem pojistného.
(4)
Vznikl-li přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění, je příslušná územní správa sociálního zabezpečení povinna vrátit tento přeplatek osobě samostatně výdělečně činné, pokud není jiného splatného závazku vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, nejpozději do konce března kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž tento přeplatek vznikl. Přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění se vrací po snížení o částku dvojnásobku pojistného na nemocenské pojištění vypočteného z dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, pokud účast osoby samostatně výdělečně činné trvá. Pro vrácení přeplatku na pojistném na nemocenské pojištění se nepoužije odstavec 1 věta první a odstavec 2 věty první, třetí a čtvrtá.
(5)
Přeplatek na pojistném nižší než 100 Kč vrátí územní správa sociálního zabezpečení jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.
(6)
V případě vrácení přeplatku na pojistném v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence hradí náklady za doručení příjemce přeplatku, pokud příjemce přeplatku o tento způsob vrácení přeplatku požádal.
§ 18
Promlčení pojistného
(1)
Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.
(2)
Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu a po dobu provádění exekuceexekuce na peněžitá plnění exekučním správním orgánem.
§ 19
Způsob placení pojistného
(1)
Pojistné se platí v české měně na příslušný účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení vedený u poskytovatele platebních služeb.
(2)
Za den platby pojistného se považuje
a)
v případě placení na účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb příslušné územní správy sociálního zabezpečení,
b)
v případě provádění exekuceexekuce soudním exekutorem též den, kdy dojde k připsání pojistného na účet soudního exekutora vedeného u peněžního ústavu.
(3)
Poskytovatel platebních služeb, u kterého je veden účet příslušné územní správy sociálního zabezpečení, je povinen poskytnout územní správě sociálního zabezpečení informaci o dni, kdy došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb příslušné územní správy sociálního zabezpečení, a o čísle účtu plátce nebo jeho jiném jedinečném identifikátoru26).
(4)
Držitel poštovní licence, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním styku.
(5)
Spořitelní a úvěrní družstva jsou povinna poskytnout na žádost územní správě sociálního zabezpečení čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech peněžních prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje o úvěrech, vkladech a depozitech.
§ 20
Penále
(1)
Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Pro výši zálohy na pojistné platí obdobně ustanovení § 14 odst. 10. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.
(2)
Penále se poprvé platí za kalendářní den, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného. Penále se naposledy platí za den, ve kterém bylo dlužné pojistné zaplaceno. Posledním dnem, za který osoba samostatně výdělečně činná platí penále z dlužných záloh na pojistné, je
a)
den, ve kterém byl podán přehled podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistném, pokud byl tento přehled podán ve stanovené lhůtě, nebo
b)
poslední den lhůty stanovené pro podání přehledu podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistném, pokud nebyl tento přehled podán ve stanovené lhůtě.
(3)
Penále se neplatí
a)
za dobu, kdy osoba samostatně výdělečně činná nevykonává samostatnou výdělečnou činnost,
b)
v případě, že záloha na pojistné nebyla zaplacena ve lhůtě stanovené v § 14a odst. 1 větě první, pokud tato záloha na pojistné byla zaplacena do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla záloha na pojistné splatná,
c)
z pojistného na důchodové pojištění, které osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění dluží za dobu dobrovolné účasti na tomto pojištění,
d)
za dobu, po kterou se zaměstnavatel již nepovažuje pro účely tohoto zákona za zaměstnavatele [§ 3 odst. 1 písm. a)],
e)
za dobu ode dne následujícího po dni vydání platebního výměru do dne předcházejícímu dni jeho vykonatelnosti, pokud dlužné pojistné bylo zaplaceno do dne vykonatelnosti platebního výměru,
f)
za dobu ode dne zahájení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, kterým insolvenční řízeníinsolvenční řízení končí, s výjimkou případů, kdy soud rozhodl o skončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení podle § 142 insolvenčního zákona,
g)
za dobu ode dne, od kterého došlo k promlčení pohledávky na pojistném podle § 18,
h)
za dobu od vstupu plátce pojistného do likvidace,
i)
byla-li podána kasační stížnostkasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o povinnosti zaplatit pojistné, za dobu ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí krajského soudu, do osmého dne po dni nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnostikasační stížnosti, pokud dlužné pojistné bylo zaplaceno do tohoto dne; nebylo-li v této lhůtě dlužné pojistné zaplaceno, platí se penále ode dne nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnostikasační stížnosti.
(4)
Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet jiné než příslušné územní správy sociálního zabezpečení nebo na účet správce daně nepovažuje se taková částka za dlužné pojistné podle odstavce 1 ode dne následujícího po dni její platby (§ 19 odst. 2) do osmi dnů po dni zjištění, že plátce zaplatil pojistné na tento jiný účet; za den tohoto zjištění se považuje den, ve kterém plátce pojistného požádal o vrácení částky pojistného zaplacené na jiný účet, nejpozději však den, ve kterém mu příslušná územní správa sociálního zabezpečení písemně oznámila, že tuto platbu pojistného neobdržela. Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet cizozemského nositele pojištění namísto příslušné územní správy sociálního zabezpečení, nepovažuje se taková částka za dlužné pojistné podle odstavce 1, pokud plátce pojistného uhradí dlužné pojistné do 8 dnů po zjištění, že měl pojistné zaplatit územní správě sociálního zabezpečení; za den tohoto zjištění se přitom považuje den, ve kterém mu územní správa sociálního zabezpečení písemně oznámila číslo účtu, na který mají být platby pojistného zasílány.
(5)
Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(6)
Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, jeho vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.
(7)
Pro účely zvláštních předpisů64) se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.
§ 20a
Povolení splátek pojistného a penále
(1)
Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného v § 3 odst. 1 písm. a) může příslušná územní správa sociálního zabezpečení povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, a to až do výše, kterou tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek. Placení dlužného pojistného a penále ve splátkách nelze povolit, jestliže došlo k jeho zrušení s likvidací nebo probíhá-li insolvenční řízeníinsolvenční řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku plátce pojistného; tyto skutečnosti je plátce pojistného, který žádá o povolení splátek, povinen písemně oznámit příslušné územní správě sociálního zabezpečení do 8 dnů ode dne, kdy nastaly. Věta druhá platí obdobně pro případy uvedené v § 20 odst. 3 písm. f) a h).
(2)
Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného v § 3 odst. 4 může povolit příslušná územní správa sociálního zabezpečení placení doplatku na pojistném (§ 14 odst. 12), pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 14b) a penále, které tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek, ve splátkách. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí zde přiměřeně.
(3)
Územní správa sociálního zabezpečení stanoví výši jednotlivých splátek dluhu a dobu splácení dluhu, která nesmí být delší než 36 měsíců.
(4)
Jednotlivé splátky dluhu se platí jednou částkou, a to odděleně od plateb běžného pojistného. Plátce pojistného je povinen označit každou splátku dluhu způsobem určeným v povolení; nebude-li tato splátka takto označena, nepovažuje se za splátku dluhu.
(5)
Zaplatí-li plátce pojistného měsíční splátku dluhu ve vyšší částce nebo zaplatí-li mimořádnou platbu označenou podle odstavce 4 věty druhé, použijí se tyto částky na úhradu splátek dluhu nejdříve splatných.
(6)
Územní správa sociálního zabezpečení
a)
může zrušit povolení o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, jestliže plátce pojistného nezaplatí včas nebo ve správné výši některou splátku dluhu nebo pojistné splatné v období po splatnosti první splátky dluhu,
b)
změní povolení o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, jestliže dojde ke snížení dluhu, jehož placení bylo povoleno ve splátkách,
c)
zruší povolení o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, jestliže plátce pojistného vstoupí do likvidace nebo bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku plátce pojistného, a to ke dni, kdy některá z těchto událostí nastala.
(7)
Pokud není v předchozích odstavcích stanoveno jinak, platí pro splátky dluhu obdobně ustanovení o pojistném. Pro účely placení dlužného pojistného a penále ve splátkách se za plátce pojistného považuje i bývalý plátce pojistného, který má splatné závazky vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení.
§ 21
Přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení
(1)
Přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení (dále jen „přirážka k pojistnému“) uloží příslušná územní správa sociálního zabezpečení20) zaměstnavateli, jestliže
a)
výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí orgánu inspekce práce nevyhovuje předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo
b)
výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí příslušného zdravotnického orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým nebo hygienickým, nebo
c)
podle zjištění orgánu inspekce práce nebo zdravotnického orgánu není provozováno předepsané zařízení na ochranu života a zdraví zaměstnanců.
(2)
Výše přirážky k pojistnému může činit až 5 % z vyměřovacího základu (§ 5a) za jednotlivé měsíce, za které se přirážka k pojistnému platí. Jestliže se zjištěné nedostatky týkají jen nižší složky zaměstnavatele, stanoví se přirážka k pojistnému jen z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v této nižší složce.
(3)
Přirážku k pojistnému je zaměstnavatel povinen platit od prvního dne kalendářního měsíce, v němž nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b), anebo v němž došlo ke zjištění uvedenému v odstavci 1 písm. c), a to až do konce kalendářního měsíce, v němž byly zjištěné nedostatky odstraněny. Byla-li stanovena lhůta k odstránění nedostatků, je zaměstnavatel povinen platit přirážku k pojistnému až od prvního dne kalendářního měsíce, v němž tato lhůta prošla a nedostatky trvají dál.
(4)
Pokud jde o splatnost přirážky k pojistnému, způsob jejího placení, její vymáhání, promlčení a vracení přeplatku k přirážce na pojistném, postupuje se stejně jako u pojistného.
§ 22a
(1)
Má-li zaměstnavatel splatný závazek vůči územní správě sociálního zabezpečení, použije se jeho platba v tomto pořadí:
a)
nejstarší nedoplatky pojistného,
b)
běžné platby pojistného,
c)
penále,
d)
pokuty,
e)
přirážka k pojistnému.
(2)
Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek vůči územní správě sociálního zabezpečení, použije se její platba v tomto pořadí:
a)
nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
b)
běžné platby pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
c)
penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
d)
pokuty.
(3)
Platbu zaplacenou zaměstnavatelem v období od prvního dne kalendářního měsíce do dne předcházejícího dni splatnosti pojistného za předcházející kalendářní měsíc nelze přede dnem jeho splatnosti použít na úhradu dlužného penále ani považovat za přeplatek podle § 17. Platbu pojistného na nemocenské pojištění zaplacenou osobou samostatně výdělečně činnou nelze použít podle odstavce 2, pokud toto pojistné bylo zaplaceno včas a ve správné výši.
(4)
Splátku dlužného pojistného nebo penále zaplacenou podle § 20a nelze použít k úhradě dlužných částek podle odstavců 1 a 2; to platí i naopak.
(5)
Pořadí plateb na úhradu dlužných částek podle odstavců 1 a 2 se nepoužije na částku uhrazenou v rámci výkonu rozhodnutí nebo výkazu nedoplatků; takováto částka může být použita jen na úhradu dluhu vyčísleného v rozhodnutí nebo výkazu nedoplatků takto vymáhaném.
(6)
Pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatila v některém kalendářním měsíci kalendářního roku zálohu na pojistné z vyššího měsíčního vyměřovacího základu, než je měsíční vyměřovací základ stanovený podle § 14 odst. 2, 4 a 5, použije se část platby zálohy vypočtená jako rozdíl mezi tímto vyšším měsíčním vyměřovacím základem a měsíčním vyměřovacím základem stanoveným podle § 14 odst. 2, 4 a 5 nejprve na úhradu splatných závazků uvedených v odstavci 2, poté na úhradu dlužných částek pojistného stanovených v rámci výkonu rozhodnutí podle odstavce 5 a poté na úhradu záloh na pojistné do budoucna, nejdéle však do konce kalendářního roku.
§ 22b
Pravděpodobná výše pojistného
(1)
Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 9 odst. 2, nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 15 odst. 1 a 2 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou správou sociálního zabezpečení v písemné výzvě, může příslušná územní správa sociálního zabezpečení stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pravděpodobná výše pojistného“), pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn.
(2)
Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná územní správa sociálního zabezpečení z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců si může územní správa sociálního zabezpečení vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce, která je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku průměrné mzdy určované pro kalendářní rok, ve kterém územní správa sociálního zabezpečení stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení. Částka podle věty třetí se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(3)
Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost předložit přehled podle § 9 odst. 2 nebo § 15 odst. 1 a 2 ani možnost uložit pokutu podle § 25c nebo 25d. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná územní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím22a) rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší. Územní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím22a) zruší rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného, pokud osoba samostatně výdělečně činná prokáže, že nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, nebo pokud zaměstnavatel prokáže, že nezaměstnával ani jednoho zaměstnance v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná, která před podáním přehledu podle § 15 uhradila pravděpodobnou výši pojistného stanovenou územní správou sociálního zabezpečení podle § 22b, nepodává přehled za kalendářní rok, za který byla pravděpodobná výše pojistného stanovena, pokud pravděpodobná výše pojistného je vyšší než by činila výše pojistného na přehledu podaném za takový rok; za vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti této osoby se považuje částka ve výši odpovídající pravděpodobné výši pojistného.
(5)
Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 20 odst. 2 věta první), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 9 odst. 2 nebo § 15 odst. 1 a 2, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu podle § 9 odst. 2 nebo § 15 odst. 1 a 2; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.
§ 22c
Uschovávání účetních a dalších záznamů
Účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného jsou plátci pojistného povinni uschovávat po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. To platí obdobně pro úschovu dokladů potřebných ke stanovení slevy na pojistném.
§ 22d
Příslušná územní správa sociálního zabezpečení je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále a přirážky k pojistnému. Tuto povinnost má územní správa sociálního zabezpečení též na základě žádosti, stanoví-li tak zvláštní zákon22b). Má-li plátce pojistného dluh, uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále a dluhu na přirážce k pojistnému; zvlášť se přitom uvede výše zůstatku dluhu, jehož placení bylo povoleno ve splátkách.
§ 23
Počítání času
(1)
Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
(2)
Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.
(3)
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
(4)
Lhůta stanovená tímto zákonem k podání předepsaného tiskopisu, žádosti nebo oznámení je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu sociálního zabezpečení nebo je-li podána poštovní zásilka obsahující podání.
§ 23a
Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního zákona není povinna toto přiznání podávat, je povinna splnit tyto povinnosti do 31. července kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž vykonávala samostatnou výdělečnou činnost.
§ 23b
(1)
Samostatnou výdělečnou činností se pro účely tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení mezi více osob.
(2)
Smluvním zaměstnavatelemSmluvním zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která má sídlo nebo bydliště na území České republiky a u níž jsou v České republice činni zaměstnanci zaměstnavatele, jehož sídlo nebo bydliště je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považovaní v České republice za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené s tímto zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelemsmluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelemsmluvním zaměstnavatelem uhrazovány tomuto zaměstnavateli. Smluvní zaměstnavatelSmluvní zaměstnavatel má pro účely tohoto zákona postavení zaměstnavatele. Organizační složka právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstříku, plní úkoly zaměstnavatele podle tohoto zákona u vedoucích zaměstnanců této právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice.
(3)
Za období nároku na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního právního předpisu neposkytuje, pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných.
(4)
Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Společná ustanovení ke slevám na pojistném zaměstnavatele za zaměstnance
§ 23c
(1)
Zaměstnanec, který sdělil zaměstnavateli údaje pro slevu na pojistném zaměstnavatele, poskytuje zaměstnavateli potřebnou součinnost spočívající v dokládání skutečnosti zakládající nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném zaměstnavatele, s výjimkou dokládání údaje o věku zaměstnance.
(2)
Pro účely slevy na pojistném zaměstnavatele za zaměstnance zaměstnanec zaměstnavateli dokládá
a)
vztah k dítěti a věk dítěte rodným listem dítěte a v případě péče nahrazující péči rodičů rozhodnutím příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů,
b)
péči o osobu blízkou závislou na pomoci jiné osoby potvrzením krajské pobočky Úřadu práce podle § 29 odst. 6 zákona o sociálních službách ne starším než 1 kalendářní měsíc a čestným prohlášením, že o tuto osobu pečuje,
c)
soustavnou přípravu na budoucí povolání studiem potvrzením příslušné školy, popřípadě též rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vydaným podle § 85 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení o tom, že studium je postaveno na roveň studiu na školách v České republice,
d)
skutečnosti o rekvalifikaci potvrzením krajské pobočky Úřadu práce podle § 109b zákona o zaměstnanosti,
e)
zdravotní postižení způsobem podle § 67 odst. 5 zákona o zaměstnanosti.
(3)
Uplatňuje-li zaměstnavatel slevu na pojistném za zaměstnance a informoval-li o tom zaměstnance podle § 23d odst. 2, je zaměstnanec povinen
a)
neprodleně zaměstnavateli sdělit, zda současně vykonává zaměstnání u jiného zaměstnavatele se sjednanou kratší pracovní nebo služební dobou v rozsahu stanoveném podle § 7a odst. 2 věty první,
b)
oznámit zaměstnavateli všechny změny, které mají vliv na uplatnění slevy na pojistném, s výjimkou údajů o věku zaměstnance a věku dítěte, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, v němž tyto skutečnosti nastaly, a
c)
neprodleně na výzvu zaměstnavatele doložit skutečnosti potřebné pro uplatňování slevy na pojistném.
(4)
Zaměstnanec pro účely slevy na pojistném nedokládá ty skutečnosti, které zaměstnavateli již doložil pro daňové nebo jiné účely.
(5)
Pokud zaměstnanec sdělil zaměstnavateli nesprávné údaje pro uplatnění slevy na pojistném nebo neoznámil změny mající vliv na uplatnění slevy na pojistném a zaměstnavatel v důsledku toho odvedl pojistné snížené o slevu za zaměstnance, aniž byly důvody pro uplatnění této slevy, je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli penále, které zaměstnavatel zaplatil; podmínkou této povinnosti zaměstnance v případě neoznámení změn je, že byl informován zaměstnavatelem podle § 23d odst. 2 o uplatnění slevy na pojistném.
§ 23d
(1)
Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, za které uplatňuje slevu na pojistném, tyto údaje a doklady:
a)
jméno a příjmení,
b)
důvod pro uplatnění slevy podle § 7a odst. 1,
c)
rozsah kratší pracovní nebo služební doby u jednotlivých zaměstnanců v tom zaměstnání, na které je sleva na pojistném uplatňována,
d)
věk dítěte podle rodného listu předloženého podle § 23c odst. 2 písm. a),
e)
doklady uvedené v § 23c odst. 2 písm. b) až e) a rozhodnutí příslušného orgánu uvedené v § 23c odst. 2 písm. a).
(2)
Pokud zaměstnavatel oznámil záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance, je povinen o tom písemně informovat zaměstnance před prvním uplatněním této slevy, a to včetně důvodu pro uplatnění slevy na pojistném. Zaměstnavatel v této informaci uvede skutečnost, která zakládá nárok uplatnění slevy na pojistném za tohoto zaměstnance, upozorní zaměstnance na jeho povinnosti související s dokládáním této skutečnosti a poučí ho o následcích neplnění povinností uvedených v § 23c odst. 2 a 3.
§ 23e
(1)
Zaměstnavatel oznamuje České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V oznámení podle věty první uvede údaje podle § 23f odst. 3 písm. a) a b).
(2)
Zaměstnavatel oznamuje České správě sociálního zabezpečení skončení uplatňování slevy na pojistném za zaměstnance datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to ve lhůtě 8 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatnil naposledy; oznámení zaměstnavatele o skončení uplatňování slevy na pojistném za zaměstnance se zároveň považuje za zrušení záměru uplatňovat tuto slevu za tohoto zaměstnance. V tomto oznámení uvede údaje podle § 23f odst. 3 písm. a) a e). Při skončení zaměstnání zaměstnance se skončení uplatňování slevy na pojistném za tohoto zaměstnance neoznamuje.
§ 23f
(1)
Česká správa sociálního zabezpečení sděluje zaměstnavateli na žádost v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, zda je evidován záměr uplatňovat slevu na jednotlivého zaměstnance. Žádost zaměstnavatel podává datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zjistí-li Česká správa sociálního zabezpečení, že již dříve záměr uplatnit slevu na pojistném za téhož zaměstnance uplatnil jako první jiný zaměstnavatel, elektronicky informuje o této skutečnosti neprodleně zaměstnavatele, který oznámil záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance jako další v pořadí.
(2)
Česká správa sociálního zabezpečení vede evidenci zaměstnavatelů, kteří ohlásili záměr uplatňovat slevu na pojistném jako první, a zaměstnanců, za které je tato sleva uplatňována; tato evidence může být vedena v rámci registru pojištěnců a registru zaměstnavatelů.
(3)
Evidence zaměstnanců, za které je uplatňována sleva na pojistném, obsahuje tyto údaje:
a)
jméno a příjmení zaměstnance, rodné číslo a datum narození,
b)
den, od kterého má zaměstnavatel záměr slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat,
c)
důvod pro uplatnění slevy podle § 7a odst. 1,
d)
rozsah kratší pracovní nebo služební doby u zaměstnance v tom zaměstnání, na které je sleva na pojistném uplatňována, a
e)
den, za který byla sleva na pojistném uplatněna naposledy.
Společná ustanovení ke slevám na pojistném poplatníka pojistného, který je poživatelem starobního důchodu
§ 23g
(1)
Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele zároveň více zaměstnání, uplatňuje zaměstnanec nárok na slevu na pojistném z důvodu pobírání starobního důchodu jen jednou pro všechna zaměstnání. Pokud po skončení zaměstnání bezprostředně navazuje na skončené zaměstnání u téhož zaměstnavatele další zaměstnání, platí uplatnění nároku na slevu na pojistném v předchozím zaměstnání i pro toto navazující zaměstnání.
(2)
Za den uplatnění nároku na slevu na pojistném se považuje den, ve kterém zaměstnanec předložil zaměstnavateli doklady podle § 7e odst. 3.
(3)
Uplatnil-li zaměstnanec u zaměstnavatele nárok na slevu na pojistném, může se písemným prohlášením nároku na slevu na pojistném vzdát, a to nejdříve za kalendářní měsíc, v němž toto prohlášení předal zaměstnavateli. Vzdání se nároku lze učinit též jen pro určité období.
§ 23h
(1)
Zaměstnanec, který uplatnil nárok na slevu na pojistném, je povinen oznámit zaměstnavateli všechny skutečnosti, které mají vliv na slevu na pojistném zaměstnance, který je poživatelem starobního důchodu, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.
(2)
Pokud zaměstnanec sdělil nebo doložil zaměstnavateli nesprávné údaje potřebné pro nárok na slevu na pojistném nebo neoznámil ve stanovené lhůtě změnu skutečností, které mají vliv na nárok na slevu na pojistném, a v důsledku toho byla zaměstnanci poskytnuta sleva na pojistném neprávem, je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli pojistné, které mělo být odvedeno, a penále, které je zaměstnavatel povinen v důsledku odvedení pojistného v nižší výši zaplatit.
§ 23i
(1)
Byla-li z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem vyšší částka, než měla být z důvodu slevy na pojistném odečtena, nebo byla-li odečtena sleva na pojistném, aniž byly splněny podmínky pro tento odečet, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh zaměstnavatele na pojistném.
(2)
Byla-li z částky pojistného, jehož poplatníkem je zaměstnanec, odečtena zaměstnavatelem nižší sleva na pojistném, než jaká měla být odečtena, považuje se tento rozdíl za přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vrátit tento přeplatek nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl tento přeplatek zjištěn.
§ 23j
(1)
Pokud zaměstnanec neuplatnil u zaměstnavatele nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc, v němž byly splněny podmínky pro nárok na slevu na pojistném, považuje se pojistné, které zaplatil zaměstnanec, ve výši slevy na pojistném za tento kalendářní měsíc za přeplatek zaměstnance na pojistném. Věta první se nepoužije, jde-li o pojistné zaplacené zaměstnancem za dobu, která byla zhodnocena jako doba důchodového pojištění pro účely jeho českého důchodového pojištění.
(2)
Přeplatek podle odstavce 1 vrací zaměstnanci na základě jeho písemné žádosti doložené potvrzením zaměstnavatele vydaného podle odstavce 3 územní správa sociálního zabezpečení. Pro vrácení tohoto přeplatku zaměstnanci se použijí § 17 odst. 1 věty první až třetí, § 17 odst. 2 věta druhá a § 17 odst. 6 obdobně. Pokud však žádost o vrácení přeplatku na pojistném byla podána v období od podání žádosti o zpětnou výplatu starobního důchodu do 2 měsíců ode dne doručení rozhodnutí, na jehož základě se důchod vyplatí zpětně, vrací se přeplatek za celou dobu, za kterou byl starobní důchod zpětně vyplacen.
(3)
Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost výši vyměřovacích základů zaměstnance a skutečnost, zda zaměstnancem byla uplatněna sleva na pojistném za jednotlivé kalendářní měsíce, které zaměstnanec v této žádosti uvedl, a to do 8 dnů ode dne obdržení žádosti; zjistí-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení. Zaměstnavatel je povinen potvrzení obsahující údaje podle věty první zaslat také územní správě sociálního zabezpečení na její žádost v této lhůtě, pokud územní správa sociálního zabezpečení nestanovila delší lhůtu.
§ 23k
Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, kteří uplatňují nárok na slevu na pojistném, tyto údaje a doklady:
a)
jméno a příjmení,
b)
doklady uvedené v § 7e odst. 3, § 23g odst. 3 a v § 23m.
§ 23l
(1)
Neuplatnila-li osoba samostatně výdělečně činná na přehledu, který byla povinna podat podle § 15, nárok na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, v němž byly splněny podmínky pro tuto slevu, považuje se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplacené ve výši slevy, která náležela, za přeplatek osoby samostatně výdělečně činné na pojistném. Ustanovení § 23j odst. 1 věty druhé a § 23j odst. 2 se použijí obdobně.
(2)
Slevu na pojistném na důchodovém pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, na kterou uplatnila nárok osoba samostatně výdělečně činná podle § 14bb odst. 4, vyplatí územní správa sociálního zabezpečení do 1 měsíce ode dne obdržení žádosti. Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek vůči územní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se sleva na pojistném na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti na úhradu tohoto závazku.
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna vrátit územní správě sociálního zabezpečení slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo její část vyplacenou podle odstavce 2, na kterou jí nevznikl nárok, a to do 1 měsíce od doručení výzvy územní správy sociálního zabezpečení k vrácení této slevy. Nevrátí-li osoba samostatně výdělečně činná tuto slevu v této lhůtě, považuje se nevrácená sleva za dluh na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná se může písemným prohlášením vzdát nároku na slevu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
§ 23m
(1)
Sleva na pojistném náleží, byl-li starobní důchod přiznán z českého důchodového pojištění nebo orgánem sociálního zabezpečení státu, který postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení nebo podle mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, kterou je Česká republika vázána. V případě starobního důchodu přiznaného orgánem sociálního zabezpečení tohoto cizího státu se přiznání starobního důchodu prokazuje rozhodnutím nebo potvrzením vydaným orgánem sociálního zabezpečení cizího státu. Splnění podmínky pobírání tohoto důchodu se prokazuje čestným prohlášením.
(2)
Má-li zaměstnavatel pochybnosti o přiznání starobního důchodu orgánem sociálního zabezpečení cizího státu, vydá Česká správa sociálního zabezpečení potvrzení o přiznání tohoto důchodu na základě žádosti poživatele starobního důchodu doložené rozhodnutím nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení cizího státu. Má-li Česká správa sociálního zabezpečení pochybnosti o tomto rozhodnutí nebo potvrzení, vydá potvrzení podle věty první po předchozím ověření u orgánu sociálního zabezpečení cizího státu.
§ 24
Tiskopisy
Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zajistit vydávání tiskopisů potřebných k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou poplatníci pojistného uvedení v § 3 povinni používat.
Zvláštní ustanovení
§ 24a
(1)
Poplatníkem pojistného jako zaměstnanci jsou též státní zástupci vykonávající v České republice funkci evropských pověřených žalobců podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „evropský pověřený žalobce“).
(2)
Za zaměstnavatele evropského pověřeného žalobce se pro účely tohoto zákona považuje státní zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce.
(3)
Za vyměřovací základ evropského pověřeného žalobce se považuje jeho odměna za práci stanovená na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Evropský pověřený žalobce je povinen svému zaměstnavateli písemně sdělit a doložit výši této odměny, a to do 8 dnů ode dne jejího stanovení nebo změny její výše.
(4)
Pro uhrazení pojistného zaměstnavatelem a zaměstnancem se postupuje podle § 8 odst. 2 přiměřeně.
§ 25
(1)
Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro vojáky z povolání a vojáky v záloze ve výkonu vojenské činné služby75) s těmito odchylkami:
a)
tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo územní správa sociálního zabezpečení, rozumějí se tím příslušné orgány Ministerstva obrany,
b)
tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný útvar ozbrojených sil České republiky.
(2)
Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro příslušníky Vězeňské službyVězeňské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace s těmito odchylkami:
a)
tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo územní správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace,
b)
tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli, rozumí se tím útvar Vězeňské službyVězeňské služby České republiky a zaměstnavatel příslušníka PoliciePolicie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace.
(3)
Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro příslušníky Celní správy České republiky s těmito odchylkami:
a)
tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo územní správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím Generální ředitelství cel,
b)
tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný celní orgán.
(4)
Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky s těmito odchylkami:
a)
tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo územní správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím Ministerstvo vnitra,
b)
tam, kde se v těchto ustanoveních hovoří o zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný orgán Hasičského záchranného sboru České republiky.
(5)
Pro stanovení vyměřovacího základu je nezapočitatelným příjmem též příplatek za službu v zahraničí náležející vojákům vyslaným do zahraniční operace.
(6)
Útvary a orgány uvedené v odstavci 1 písm. b), odstavci 2 písm. b), odstavci 3 písm. b) a odstavci 4 písm. b) odečtou úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění od pojistného, které jsou povinny odvádět, a rozdíl odvedou na příslušný účet sdělený v oborech své působnosti orgány uvedenými v odstavci 1 písm. a), odstavci 2 písm. a), odstavci 3 písm. a) a odstavci 4 písm. a), které též v případě, že úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění je vyšší než pojistné, které má být odvedeno, uhradí plátcům pojistného tento rozdíl, a to do 8 dnů od podání stanoveného přehledu.
(7)
Byla-li osoba ve služebním poměru uvedená v odstavcích 1 až 4 v kalendářním roce též zaměstnancem a v tomto kalendářním roce vznikl přeplatek podle § 15a odst. 2 písm. b), vrací tento přeplatek útvary a orgány uvedené v odstavci 1 písm. b), odstavci 2 písm. b), odstavci 3 písm. b) nebo odstavci 4 písm. b).
(8)
Pro účely utajení činnosti zpravodajských služeb České republiky, Policie České republiky, Celní správy České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze při plnění úkolů stanovených tímto zákonem použít zvláštní postupy stanovené vládou. Tyto zvláštní postupy mohou použít
a)
příslušníci zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Celní správy České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičského záchranného sboru České republiky,
b)
zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Celní správa České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky,
c)
orgány sociálního zabezpečení.
§ 25a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu uhrazuje náhrada mzdy, mzdové vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiné obdobné plnění, uhrazuje se zaměstnavateli též pojistné, které je povinen z těchto plnění platit, a to s přihlédnutím k uplatněné slevě na pojistném, která odpovídá uhrazovanému plnění; to platí obdobně i pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,33) pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.
§ 25b
Na samostatný účet státního rozpočtu uvedený v § 2 větě třetí se z plateb pojistného převádí poměrná část odpovídající pojistnému na důchodové pojištění.
Přestupky
§ 25c
(1)
Fyzická osoba se jako osoba samostatně výdělečně činná dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 15 odst. 1
1.
nepodá na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích, nebo
2.
nedoloží skutečnost, že jí zpracovává daňové přiznání daňový poradce,
b)
nepředloží opravný přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 2,
c)
nesplní oznamovací povinnost podle § 20a odst. 1,
d)
neuschovává účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného podle § 22c, nebo
e)
nepoužívá tiskopisy podle § 24.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.
§ 25d
(1)
Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že
a)
nevede ve svých záznamech kurz, který použila pro přepočet příjmu vyplacenému zaměstnanci v cizí měně na českou měnu podle § 5 odst. 5,
b)
nepředloží příslušné územní správě sociálního zabezpečení ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem přehled podle § 9 odst. 2 nebo 3 nebo údaje podle § 9a nebo nesplní povinnost podle § 9 odst. 3 věty první uvést důvod předložení přehledu v písemné podobě, anebo, pokud byly uplatněny slevy na pojistném podle § 7c odst. 1, neuvedl na tomto přehledu údaje podle § 9 odst. 4 nebo, pokud byly uplatněny slevy na pojistném podle § 7d, neuvedl na tomto přehledu údaje podle § 9 odst. 5,
c)
nezajistí, aby mzdová účtárnamzdová účtárna plnila povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného podle § 10,
d)
neodvede příslušné věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence za kalendářní měsíc pojistné podle § 11,
e)
v rozporu s § 15a odst. 3 nepotvrdí zaměstnanci úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, nebo mu nevydá nové potvrzení,
f)
v rozporu s § 23j odst. 3 nepotvrdí zaměstnanci výši vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní měsíce,
g)
neuschovává účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného podle § 22c,
h)
nepoužívá tiskopisy podle § 24,
i)
nevede ve své evidenci údaje a doklady pro uplatnění slevy na pojistném podle § 23d odst. 1 nebo podle § 23k,
j)
neinformuje zaměstnance o záměru uplatňovat slevu na pojistném a o důvodu uplatnění slevy na pojistném podle § 23d odst. 2,
k)
neoznámí České správě sociálního zabezpečení skončení uplatňování slevy na pojistném za zaměstnance nebo nesdělí údaje podle § 23e odst. 2, nebo
l)
neposkytne zaměstnanci, který splňuje podmínky pro slevu na pojistném podle § 7d a uplatnil nárok na slevu na pojistném podle § 7e odst. 2, slevu na pojistném.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.
§ 25e
(1)
Promlčecí doba činí 3 roky. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání.
(2)
Správní orgán, aniž zahájí řízení, věc usnesením odloží též tehdy, jestliže již samotné zjištění skutku a upozornění osoby podezřelé ze spáchání přestupku postačí k její nápravě, nebo je-li ze zjištěných skutečností zjevné, že škodlivý následek způsobený činem byl osobou podezřelou ze spáchání přestupku v mezidobí již napraven a samo odstranění tohoto následku vedlo k nápravě této osoby.
(3)
Účastníkem řízení o přestupku není poškozený.
(4)
Pokud jde o způsob placení a vymáhání pokuty, postupuje se stejně jako u pojistného.
§ 25f
Pokud tento zákon nestanoví jinak, územní správy sociálního zabezpečení
a)
rozhodují o přestupcích podle tohoto zákona,
b)
vybírají a vymáhají pokuty uložené v řízení podle písmene a).
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 26
(1)
Pojistné podle tohoto zákona, placené zaměstnanci, organizacemi a malými organizacemi se poprvé platí za měsíc leden 1993.
(2)
Pro odvod pojistného23) za rok 1992 a předchozí léta a z příjmů zúčtovaných do prosince 1992 včetně se použijí dosavadní předpisy.
(3)
Pojistné zaplacené na leden 1993 v souladu s předpisy platnými před účinností tohoto zákona osobou samostatně výdělečně činnou, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, se považuje za pojistné zaplacené podle tohoto zákona.
(4)
Pojistné, které je osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, povinna platit podle tohoto zákona, se na měsíce únor až červenec 1993 stanoví z vyměřovacího základu, který odpovídá 45 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992, a předpokládanými výdaji, vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení, a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc z kalendářních měsíců, v nichž v roce 1992 byla účastna nemocenského a důchodového pojištění anebo v nichž sice nemocenského a důchodového pojištění účastna nebyla, avšak vykonávala samostatnou výdělečnou činnost. Vyměřovací základ za kalendářní měsíc však nesmí být nižší než polovina částky minimální mzdy pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pokud takto stanovený vyměřovací základ je nižší než vyměřovací základ stanovený podle § 5 odst. 1 písm. c), upraví se v souladu s citovaným ustanovením a dlužné pojistné se doplatí do 31. července 1993.
(5)
U osoby samostatně výdělečně činné, která provozuje zemědělskou výrobu, hospodaření v lesích a na vodních plochách, anebo vykonává uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon),16) anebo vykonává činnost restaurátora kulturních památek a sbírkových předmětů, se postupuje obdobně podle odstavce 4 s tím rozdílem, že pokud o to požádá, vychází se při stanovení pojistného na měsíce únor až červenec 1993 z období, po které takovou činnost před 1. lednem 1993 vykonávala, nejvýše však z období tří kalendářních roků po sobě jdoucích.
(6)
Při stanovení pojistného,24) které osoba samostatně výdělečně činná dluží za období před 1. lednem 1993, se postupuje podle předpisů platných před 1. lednem 1993.
(7)
Osoba samostatně výdělečně činná, která před 1. lednem 1993 zaplatila pojistné v souladu s předpisy platnými před 1. lednem 1993 i na období po 31. prosinci 1992, je povinna doplatit za měsíce únor 1993 a následující měsíce případné dlužné pojistné podle tohoto zákona nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, na který bylo pojistné ještě takto zaplaceno.
(8)
Ustanovení odstavců 3 až 7 platí obdobně pro pojistné za spolupracující osoby.
(9)
Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené občanem pracujícím v cizině za dobu takového zaměstnání před 1. lednem 1993 se platí ve výši stanovené tímto zákonem.
§ 27
Organizace a malé organizace, které byly v prosinci 1992 plátci odvodu z objemu mezd podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, daně z objemu mezd podle zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů, nebo daně z objemu mezd a odměn podle zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinny nejpozději do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 27 % ze základu pro tento odvod nebo tuto daň, který byl rozhodný pro zaplacení zálohy na tento odvod nebo tuto daň za prosinec 1992. Organizace a malé organizace, jejichž činnost má sezónní charakter a u nichž základ pro určení výše pojistného přesahoval předpokládaný základ výpočtu podle pravidel tohoto ustanovení pro měsíc leden 1993 o více než 25 %, jsou povinny do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné ve stejné procentní výši, avšak určené ze základu daného jako průměr základů připadajících na jednotlivé měsíce roku 1992. Ustanoveními předchozích vět není dotčena povinnost zaplatit pojistné podle § 26 odst. 1 za leden 1993.
§ 27a
(1)
Plátci, kteří zaplatili podle § 27 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné podle § 27“), mají nárok na vrácení částky ve výši 55 % zaplaceného pojistného podle § 27 (dále jen „část pojistného“), pokud pojistné podle § 27 zaplatili nejpozději do 31. prosince 1994 a o vrácení části pojistného písemně požádali v období od 1. ledna 1995 do 31. března 1995 správu sociálního zabezpečení, na jejíž účet platí pojistné v době podání této žádosti, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, která v době podání této žádosti již neplatí pojistné jako organizace nebo malá organizace, správu sociálního zabezpečení, na jejíž účet takto naposledy platila pojistné. Není-li žádost o vrácení části pojistného podána do 31. března 1995, nárok na vrácení části pojistného zaniká.
(2)
Nárok na vrácení části pojistného přechází na bezprostředního právního nástupce plátce pojistného podle § 27, pokud je v době podání žádosti právním nástupcem tohoto plátce nebo se jím stal po podání této žádosti plátcem pojistného podle § 27. Byla-li plátcem pojistného podle § 27 fyzická osoba, přechází nárok na vrácení části pojistného na dědice, pokud je osobou samostatně výdělečně činnou;50) v tomto případě se žádost o vrácení části pojistného podává správě sociálního zabezpečení, na jejíž účet naposledy tato fyzická osoba platila pojistné. Pokud je právních nástupců plátce pojistného podle § 27 více, mají nárok na vrácení části pojistného v poměrné výši v závislosti na rozsahu, v jakém na ně přešla práva a povinnosti tohoto plátce; to platí přiměřeně i pro dědice uvedené v předchozí větě.
(3)
V žádosti o vrácení části pojistného musí být uvedeno označení plátce pojistného podle § 27 (obchodní jméno, identifikační číslo osoby, adresa sídla nebo trvalého pobytu a variabilní symbol přidělený správou sociálního zabezpečení pro placení pojistného podle § 27), kdy bylo zaplaceno pojistné podle § 27, které správě sociálního zabezpečení a v jaké výši, kolik činí část pojistného, která má být vrácena, číslo účtu spolu se směrovým kódem peněžního ústavu, na který má být část pojistného bezhotovostně převedena, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, zda má být vrácena poštovní poukázkou, a označení finančního úřadu místně příslušného podle sídla žadatele, popřípadě místa jeho trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu. Žádá-li o vrácení organizační složka plátce pojistného podle § 27, uvede v žádosti též obchodní jméno, adresu sídla a identifikační číslo osoby, o jejíž organizační složku se jedná, a označení finančního úřadu místně příslušného podle sídla organizace. Žádá-li o vrácení právní nástupce plátce pojistného podle § 27, musí žádost obsahovat též jeho označení s uvedením, že se jedná o právního nástupce, a k žádosti musí být přiloženy doklady prokazující právní nástupnictví a jeho rozsah; to platí obdobně pro dědice, byl-li plátce pojistného podle § 27 fyzickou osobou. Žádost o vrácení části pojistného se předkládá dvojmo.
(4)
Má-li osoba, která má nárok na vrácení části pojistného, ke dni 1. ledna 1995 splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se část pojistného, která má být vrácena podle odstavců 1 a 2, nejprve na úhradu tohoto závazku, pokud před vrácením části pojistného nebyl tento závazek plně uhrazen.
(5)
Část pojistného je příslušná správa sociálního zabezpečení povinna vrátit do 30. září 1995; nevrátí-li část pojistného do tohoto dne, platí § 17 odst. 2 věta druhá obdobně. Pokud žádost o vrácení části pojistného nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 3, prodlužuje se lhůta uvedená v předchozí větě o dobu ode dne vyrozumění žadatele o nedostatcích žádosti do dne jejich odstranění.
(6)
Jsou-li podmínky pro vrácení části pojistného splněny, zašle příslušná správa sociálního zabezpečení jedno vyhotovení žádosti o vrácení části pojistného s uvedením výše části pojistného, kterou vrací, finančnímu úřadu uvedenému v odstavci 3.
(7)
Byla-li část pojistného vrácena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů nebo přijata neoprávněnou osobou, je příjemce části pojistného povinen neprávem přijaté částky vrátit.
(8)
Pro řízení o vrácení části pojistného platí obdobně ustanovení o řízení ve věcech pojistného s odchylkami uvedenými v předchozích odstavcích s tím, že žádost o vrácení části pojistného se považuje za žádost o vrácení přeplatku na pojistném (§ 17 odst. 2 věta druhá).
(9)
Část pojistného vrácená podle předchozích odstavců nepodléhá dani z příjmu.
§ 28
Družstvo, které podle dosavadních předpisů25) přispívalo za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení, provede podle těchto předpisů vyúčtování záloh na úhrn příspěvků na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, odvedených za rok 1992, nejpozději při výběru peněžních prostředků na výplatu odměn za práci v únoru 1993.
§ 28a
Do 31. prosince 1998 jsou poplatníky pojistného též interní vědečtí aspiranti, pokud jsou účastni nemocenského pojištění.
§ 30
Rozhoduje-li příslušný orgán sociálního zabezpečení po 31. prosinci 1992 o penále, přirážce k pojistnému nebo o pokutách, postupuje se podle dosavadních předpisů, pokud skutečnosti rozhodné pro jejich uložení nastaly před účinností tohoto zákona.
§ 32
Zrušují se s působností pro Českou republiku:
1.
§ 56 a 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.
2.
§ 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb.
3.
§ 11 písm. b) věta za středníkem a § 145b odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.
4.
Vyhláška č. 91/1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 191/1960 Sb., vyhlášky č. 6/1967 Sb., vyhlášky č. 178/1968 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 262/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.
5.
§ 145a vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zebezpečení, ve znění vyhlášky č. 164/1979 Sb., vyhlášky č. 149/1988 Sb. a vyhlášky č. 260/1990 Sb.
§ 33
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 4 služebního zákona.
1c)
§ 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
1e)
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
3)
§ 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších přepisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků, ve znění zákona č. 189/2006 Sb.
6)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
10c)
§ 3 písm. o) zákona č. 187/2006 Sb.
11)
§ 2 vyhlášky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 315/1991 Sb., o finančním a hmotném zabezpečení žáků středních odborných učilišť, speciálních středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť.
12)
Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě.
Nařízení vlády České republiky č. 372/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnosti výkonu civilní služby.
13)
§ 7 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14)
§ 24 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
15)
§ 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb.
16)
Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb. a zákona č. 468/1991 Sb.
17)
§ 93 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.
18)
§ 7 písm. c) a d) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.
19)
§ 7 písm. b) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.
19a)
§ 7a odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.
19b)
§ 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
20)
§ 104b odst. 2 písm. a) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.
22a)
§ 101 zákona č. 500/2004 Sb.
22b)
Například zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.
23)
§ 57 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.
24)
§ 145b zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.
25)
§ 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb.
26)
§ 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
27)
§ 48 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
28)
§ 48 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
29)
§ 40 odst. 3, 4 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
30)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
33)
§ 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.
34)
Např. § 6 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
35)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
36)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
37)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
40)
Např. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
41)
Např. § 7 odst. 4 a 5 a § 23 odst. 2 a 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
42)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
43)
§ 40 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
48)
§ 7 písm. c) a d) zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 241/1994 Sb.
50)
§ 2 odst. 3 a 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
52)
§ 9 zákona č. 155/1995 Sb.
53)
§ 6 zákona č. 155/1995 Sb.
56)
§ 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
56a)
§ 7a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.
57)
§ 23 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb.
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb.
58)
Například § 7 odst. 4 a 5 a § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
58a)
§ 6 odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 187/2006 Sb.
58b)
§ 7 zákona č. 187/2006 Sb.
58c)
§ 192 odst. 2 věta první zákoníku práce.
59)
§ 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.
59a)
§ 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
60)
§ 16 odst. 2 a 3 zákona č. 155/1995 Sb.
61)
§ 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.
64)
Např. zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
66)
§ 192 odst. 2 věta první zákoníku práce.
74)
Zákon č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
75)
§ 12 a 12a zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů.
76)
Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.
77)
§ 123e odst. 2 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
78)
§ 222a zákoníku práce. |
Zákon České národní rady č. 590/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 590/1992 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a některé další zákony
Vyhlášeno 17. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 118/1992
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
* Čl. VII - 1. U občanů, kteří vykonávají zaměstnání zařazená do 31. prosince 1992 do I. nebo II. pracovní kategorie, musí evidence, kterou organizace vede pro účely důchodového zabezpečení, a evidenční list důchodového zabezpečení obsahovat do 31. prosince 1992 údaje
* Čl. VIII - Zrušují se s působností pro Českou republiku:
* Čl. IX - Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. X
Aktuální znění od 1. 7. 2015 (332/2014 Sb.)
590
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a některé další zákony
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se za slova „působnost orgánů státní správy České republiky v sociálním zabezpečení“ vkládají slova „a k výběru příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,“ a na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova „včetně řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.“.
2.
V § 4 odst. 2 se slova „posudkové komise okresní správy sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, s výjimkou rozhodnutí podle § 8a odst. 4“.
3.
§ 5 písm. b) zní:
„b)
vybírá pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního zákona,30)“.
4.
V § 6 odst. 4 písm. a) č. 6 se vypouštějí slova „včetně lázeňské péče“.
5.
§ 6 odst. 4 písm. a) č. 7 zní:
„7.
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, o penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení,“.
6.
V § 6 odst. 4 písm. a) č. 10 se vypouštějí slova „a penále“.
7.
V § 6 odst. 4 písm. a) se připojuje nové č. 20, které zní:
„20.
o ukončení dočasné pracovní neschopnosti v případech stanovených tímto zákonem.“.
8.
V § 6 odst. 4 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:
„d)
poskytují nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství studentům vysokých škol a žákům středních škol v případech stanovených předpisy o nemocenském pojištění,31) a zařizují jejich výplatu,“.
Dosavadní písmena d) až o) se označují jako písmena e) až p).
9.
V § 6 odst. 4 písm. g) se na konci připojují tato slova: „a poskytují těmto občanům dávky nemocenského pojištění po skončení jejich nemocenského pojištění v případech, kdy jsou ještě oprávněni uplatnit nárok na ně, a jejich rodinným příslušníkům, a zařizují jejich výplatu,“.
10.
V § 6 odst. 4 písm. k) se na konci připojují tato slova: „a zápočet doby vojenské služby v jiných než spojeneckých armádách, kterou konali povinně občané v době nesvobody, včetně doby zajetí,“.
11.
V § 6 odst. 4 písm. o) č. 1 se za slovo „organizací“ vkládají slova „(malých organizací)“.
12.
V § 6 odst. 4 písm. p) se na konci připojují tato slova: „občanů narozených do 31. prosince 1968.“.
13.
V § 6 odst. 4 se za písmeno p) doplňují písmena q) až t), která znějí:
„q)
posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů v rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 8) a se zřetelem k účelnému vynakládání prostředků na sociální zabezpečení též kontrolují lékařské podklady pro rozhodování o nároku a výši dávek nemocenského pojištění (§ 8a) a dodržování léčebného režimu práce neschopnými občany (§ 8b),
r)
vybírají pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního zákona,32)
s)
provádějí předstihové řízení pro účely důchodového zabezpečení pro občany v případech, kdy tuto povinnost nemůže plnit organizace, pokud je o to občan požádá,
t)
vedou evidenci práce neschopných občanů.“.
14.
V § 7 písm. b) se slova „§ 6 odst. 4 písm. c), d), e), f) č. 1, 3, 4 a 5, písm. h), ch), j) a o)“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 4 písm. c), d), e), f), g) č. 1, 3, 4 a 5, písm. ch), i), k), p), r) a s)“.
15.
V § 7 písm. c) se slova „§ 6 odst. 4 písm. f) č. 2“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 4 písm. g) č. 2; je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby,“.
16.
V § 7 písm. d) se slova „§ 6 odst. 4 písm. l), m) a n) č. 2“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 4 písm. m), n) a o) č. 2“.
17.
V § 7 se za písmeno d) doplňuje nové písmeno e), které zní:
„e)
místem výkonu práce ošetřujícího lékaře, který vede občana v evidenci práce neschopných, v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. t).“.
18.
V § 8 odst. 1 v předvětí věta za středníkem zní: „za tím účelem svými lékaři posuzují“.
19.
V § 8 odst. 2 písm. a) se slova „posudkové komise“ nahrazují slovy „lékaře okresní správy sociálního zabezpečení“.
20.
§ 8 odst. 3 se vypouští. Dosavadní odstavce 4 až 10 se označují jako odstavce 3 až 9.
21.
§ 8 odst. 3 zní:
„(3)
Stanou-li se lékaři příslušné okresní správy sociálního zabezpečení nezpůsobilí jednat z důvodu podjatosti, pověří Česká správa sociálního zabezpečení posouzením zdravotního stavu a pracovní schopnosti občana jinou okresní správu sociálního zabezpečení.“.
22.
V § 8 odst. 6 se slova „odstavce 5 a 6“ nahrazují slovy „odstavce 4 a 5“.
23.
V § 8 odst. 7 se slova „odstavců 5 a 6“ nahrazují slovy „odstavců 4 a 5“.
24.
Za § 8 se vkládají nové § 8a a 8b, které včetně nadpisů znějí:
㤠8a
Kontrola posuzování dočasné pracovní neschopnosti
(1)
Okresní správy sociálního zabezpečení svými lékaři provádějí kontrolu posuzování dočasné pracovní neschopnosti.
(2)
Kontrola posuzování dočasné pracovní neschopnosti se provádí na pracovišti ošetřujícího lékaře nebo na jiném místě určeném lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, a to zpravidla za osobní účasti posuzovaného občana. Lékař okresní správy sociálního zabezpečení může určit, ve kterých případech není přítomnost posuzovaného občana potřebná. Účast posuzovaného občana zajišťuje jeho ošetřující lékař.
(3)
Ošetřující lékař odešle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení doklady o vystavení dočasné pracovní neschopnosti a o jejím ukončení, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy byly vystaveny.
(4)
Zjistí-li lékař okresní správy sociálního zabezpečení, že zdravotní stav posuzovaného občana nevyžaduje uznání nebo další trvání dočasné pracovní neschopnosti, vydá okresní správa sociálního zabezpečení rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, pokud tak neučiní ošetřující lékař.
(5)
Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení v případech uvedených v odstavcích 1 až 4 se řídí místem výkonu práce ošetřujícího lékaře, který vede občana v evidenci práce neschopných. Ustanovení § 8 odst. 3 platí obdobně.
§ 8b
Kontrola dodržování léčebného režimu práce neschopnými občany
(1)
Kontrola dodržování léčebného režimu práce neschopným občanem může být okresní správou sociálního zabezpečení provedena i z podnětu jeho ošetřujícího lékaře, organizace (malé organizace), která mu vyplácí nemocenské, nebo úřadu práce, který vede práce neschopného občana v evidenci uchazečů o zaměstnání.
(2)
Výsledek kontroly dodržování léčebného režimu práce neschopným občanem oznamuje okresní správa sociálního zabezpečení práce neschopnému občanu, jestliže bylo zjištěno porušení léčebného režimu, a jeho ošetřujícímu lékaři, organizaci uvedené v odstavci 1 a úřadu práce uvedenému v odstavci 1, byla-li kontrola dodržování léčebného režimu provedena z jejich podnětu nebo bylo-li zjištěno porušení léčebného režimu.
(3)
Pracovníci okresní správy sociálního zabezpečení provádějící kontrolu dodržování léčebného režimu práce neschopnými občany jsou povinni se prokázat oprávněním ke kontrole, práce neschopný občan je povinen předložit těmto pracovníkům doklad o pracovní neschopnosti.
(4)
Ošetřující lékař je povinen pracovníkům okresní správy sociálního zabezpečení provádějícím kontrolu dodržování léčebného režimu práce neschopnými občany na požádání sdělit skutečnosti potřebné k provedení kontroly.
(5)
Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení v případech uvedených v odstavcích 1 až 4 se řídí místem trvalého pobytu práce neschopného občana nebo místem, kde se práce neschopný občan zdržuje se souhlasem ošetřujícího lékaře.“.
25.
§ 9 odst. 6 se vypouští. Dosavadní odstavec 7 se označuje jako odstavec 6.
26.
V § 11 se za slova „státních orgánů“ vkládají slova „zdravotnických zařízení33)“ a za slova „státní orgány“ se vkládají slova „zdravotnická zařízení33)“.
27.
§ 16 odst. 1 zní:
„(1)
Zdravotnická zařízení jsou povinna pro orgány sociálního zabezpečení provést za úplatu vyšetření zdravotního stavu občanů v řízení o dávkách sociálního zabezpečení, zapůjčovat lékařům orgánů sociálního zabezpečení potřebnou zdravotnickou dokumentaci a umožnit jim nahlížení do ní, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a potřebná hlášení a podklady, jichž je třeba k rozhodování o dávce sociálního zabezpečení a pro kontrolu posuzování dočasné pracovní neschopnosti, a to ve lhůtě stanovené tímto orgánem, a není-li určena, do osmi dnů od doručení výzvy.“.
28.
V § 17 odst. 1 se vypouští věta za středníkem.
29.
V § 17 odst. 2 se vypouštějí slova „a člen zemědělského družstva, u něhož součástí členství je též pracovní vztah“.
30.
V § 18 odst. 2 písm. d) se vypouštějí slova „a uměleckých“ a „nebo uměleckého“.
31.
§ 19 odst. 3 zní:
„(3)
Organizace je povinna nahradit na účet České správy sociálního zabezpečení škodu, kterou způsobila státu nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
32.
V § 19 odst. 4 se slova „§ 6 odst. 4 písm. l)“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 4 písm. m)“. V odstavci 5 se slovo „vedoucí“ nahrazuje slovem „statutární zástupce“.
33.
§ 22 písm. f) zní:
„f)
vyplacené dávky a výši odvedeného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,“.
34.
§ 24 odst. 1 a 2 se vypouštějí. Současně se zrušuje číselné označení odstavce 3.
35.
§ 25 až 28, 30 a 31 se vypouštějí.
36.
V § 32 se slova „§ 6 odst. 4 písm. f)“ nahrazují slovy „§ 6 odst. 4 písm. g)“ a slova „§ 65 odst. 4 písm. b), c), d) a e)“ se nahrazují slovy „§ 6 odst. 4 písm. b), c), d), e) a f)“.
Dosavadní text se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Dávky nemocenského pojištění vyplácejí okresní správy sociálního zabezpečení měsíčně pozadu, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který náleží, pokud nárok na ně byl uplatněn včas a předepsaným způsobem.“.
37.
§ 35 zní:
㤠35
Oprávnění orgánů sociálního zabezpečení uvedená v § 11, 13 a 15 platí obdobně i vůči malé organizaci. Ustanovení § 19 odst. 3 platí obdobně i pro malou organizaci.“.
38.
V § 36 písm. f) se vypouštějí slova „a uměleckých“.
39.
§ 37 odst. 1 písm. d) a i) se vypouštějí. Dosavadní písmena e) až h) se označují jako písmena d) až g).
40.
§ 37 odst. 2 písm. a) se vypouští. Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena a) a b).
41.
V § 37 odst. 4 se slova „písm. a), b) a d), popřípadě písm. g)“ nahrazují slovy „písm. a) a b), popřípadě písm. f)“.
42.
V § 37 odst. 6 se slova „rozhodnutí o registraci (povolení výkonu činnosti), je-li vydáno.“ nahrazují slovy „povolení k činnosti.“ a slova „v odstavci 1 písm. a), b), g) a h)“ se nahrazují slovy „v odstavci 1 písm. a), b), f) a g)“.
43.
§ 38 odst. 2 se vypouští. Současně se zrušuje číselné označení odstavce 1.
44.
V § 41 v nadpisu a v odstavci 1 se vypouští slovo „pracujících“.
45.
V § 48 odst. 1 věta první zní: „Osoba samostatně výdělečně činná, která je povinna platit pojistné na sociální zabezpečení, je povinna podávat přihlášky a odhlášky k nemocenskému pojištění příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaných tiskopisech, a to do osmi dnů od zahájení nebo skončení samostatné výdělečné činnosti; ve stejných lhůtách je osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat přihlášku po opětovném vzniku nemocenského pojištění a odhlášku po vynětí z nemocenského pojištění.“.
46.
V § 48 odst. 2 se slova „a důchodovému zabezpečení“, „a důchodového zabezpečení“ a „a důchodovém zabezpečení“ nahrazují slovem „pojištění“.
47.
Část pátá včetně nadpisu zní:
„ČÁST PÁTÁ
POKUTY
§ 54
(1)
Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 48 odst. 1 a 2 tohoto zákona a v § 46 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit osobě samostatně výdělečně činné pokuty až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce. Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 48 odst. 1 větě třetí může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit spolupracující osobě pokuty až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce.
(2)
Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 15 větě druhé, § 20 až 22, 29, § 33 odst. 1 a 2 větě druhé a § 34 odst. 1, odst. 2 větě za středníkem a odst. 3 může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit organizaci (malé organizaci) pokutu až do výše 10 000 Kčs za každé jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.
(3)
Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 8a odst. 3, § 8b odst. 4, § 16 odst. 1 a v § 47 odst. 1 může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit zdravotnickému zařízení pokutu až do výše 10 000 Kčs a při opětovném nesplnění nebo porušení povinností, za jejichž nesplnění nebo porušení byla již pokuta uložena, pokutu až do výše 100 000 Kčs.
(4)
Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 37 až 41, 43, 44 a 83 tohoto zákona a v § 108 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 582/1991 Sb., může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení uložit organizaci pokutu až do výše 100 000 Kčs a při opětovném nesplnění nebo porušení povinností, za jejichž nesplnění nebo porušení byla již pokuta uložena, pokutu až do výše 500 000 Kčs.
(5)
Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se příslušná okresní správa sociálního zabezpečení dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo. Pokutu nelze uložit, byla-li organizaci za totéž nesplnění nebo porušení povinnosti uložena již pokuta nebo jiná majetková sankce jiným orgánem podle jiných právních předpisů, nebo jde-li o orgán, popřípadě útvar provádějící sociální zabezpečení příslušníků ozbrojených sil a sborů.
(6)
Výnos pokut ukládaných orgány sociálního zabezpečení podle tohoto zákona je příjmem státního rozpočtu České republiky.“.
48.
Nadpis v části šesté zní:
„ŘÍZENÍ VE VĚCECH NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ, DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ A POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVKU NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI“.
49.
§ 58 odst. 2 písm. a) zní:
„a)
místem útvaru organizace, ve kterém je vedena evidence mezd, popřípadě sídlem malé organizace, pokud rozhoduje o dávkách zaměstnancům, jejich rodinným příslušníkům, popřípadě jiným oprávněným; je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby,“.
50.
V § 60 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Řízení o dobrovolnou dávku se zahájí i na základě písemné žádosti, není-li tiskopis předepsán.“.
51.
V § 62 odst. 1 se vypouštějí slova „popřípadě lékařská poradní komise“.
52.
V § 62 odst. 2 se vypouštějí slova „popřípadě lékařská poradní komise“.
53.
V § 67 odst. 2 se slova „příslušný lékař a posudková komise“ nahrazují slovy „ošetřující lékař a lékař“.
54.
§ 69 až 72 včetně nadpisů se vypouštějí.
55.
§ 73 až 77 včetně nadpisů znějí:
㤠73
Předmět řízení
Předmětem řízení v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění je rozhodování
a)
ve sporných případech o vzniku, trvání nebo zániku nemocenského pojištění (pojistného poměru), o druhu pojistného poměru a o dalších otázkách pojistného poměru,
b)
o ukončení dočasné pracovní neschopnosti v případech stanovených tímto zákonem,
c)
o pokutách podle § 54.
§ 74
Místní příslušnost
(1)
Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí místem útvaru organizace, ve kterém je vedena evidence mezd, nebo sídlem malé organizace, pokud se dále nestanoví jinak. Je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby.
(2)
Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí
a)
místem trvalého pobytu osoby samostatně výdělečně činné, pokud je předmětem řízení rozhodování o pojistném poměru osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, nebo o pokutě pro osobu samostatně výdělečně činnou nebo o pokutě pro spolupracující osobu,
b)
místem výkonu práce ošetřujícího lékaře, který vede občana v evidenci práce neschopných, pokud je předmětem řízení rozhodování o ukončení dočasné pracovní neschopnosti,
c)
sídlem zdravotnického zařízení, pokud je předmětem řízení rozhodování o pokutě pro zdravotnické zařízení.
§ 75
Rozhodnutí
O ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu, který slouží k uplatnění nároku na nemocenské (§ 62 odst. 1).
§ 76
Odvolání
Odvolání proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je třeba podat do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
§ 77
Vykonatelnost rozhodnutí
Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti je vykonatelné dnem, který je v rozhodnutí uveden jako den ukončení dočasné pracovní neschopnosti, ne však dříve než dnem jeho doručení.“.
56.
V § 78 odst. 1 se na konci připojují tato slova: „a proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti“.
57.
V § 80 odst. 1 větě druhé se vypouštějí slova „vykonatelné platební výměry a“.
58.
V § 81 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Zahájení řízení o invalidní důchod brání tomu, aby bylo zahájeno řízení o částečném invalidním důchodu; zahájení řízení o částečný invalidní důchod brání tomu, aby bylo zahájeno řízení o invalidním důchodu.“.
59.
V § 82 odst. 2 písm. a) a d) se slova „který neprovádí nemocenské pojištění svých zaměstnanců jako organizace“ nahrazují slovy „nebo organizace, kteří neprovádějí nemocenské pojištění svých zaměstnanců“.
60.
V § 83 odst. 2 se vypouští věta druhá.
61.
§ 86 odst. 5 se vypouští.
62.
V § 94 odst. 1 se vypouštějí slova „na podnět lékařské poradní komise“.
63.
V § 95 se slova „Posudková komise“ nahrazují slovy „Lékař“ a vypouštějí se slova „a lékařské poradní komise, která dala podnět k posouzení jeho zdravotního stavu“.
64.
V § 96 odst. 1 se vypouštějí slova „a lékařské poradní komisi, která dala podnět k posouzení jeho zdravotního stavu“.
65.
V § 96 odst. 2 se za slova „jiného stupně invalidity“ vkládají slova „nebo kterým se domáhá stejného stupně invalidity, ale z jiného důvodu,“.
66.
V § 99 odst. 1 se slova „k jednání posudkové komise tohoto orgánu nebo se pro potřeby této komise“ nahrazují slovy „k lékaři tohoto orgánu nebo se pro potřeby tohoto lékaře“.
67.
V části šesté se za hlavu třetí vkládá nová hlava čtvrtá, která včetně nadpisu zní:
„HLAVA ČTVRTÁ
ŘÍZENÍ VE VĚCECH POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVKU NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI
§ 104a
Předmět řízení
Předmětem řízení je rozhodování o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“) ve sporných případech, o penále, o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení a o pokutách.
§ 104b
Místní příslušnost
(1)
Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí místem útvaru organizace, ve kterém je vedena evidence mezd, popřípadě sídlem malé organizace, pokud není dále stanoveno jinak. Je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby.
(2)
Místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení se řídí
a)
sídlem organizace nebo sídlem nižší složky této organizace, jestliže se řízení týká této nižší složky, pokud je předmětem řízení rozhodování o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení,
b)
místem trvalého pobytu osoby samostatně výdělečně činné, pokud je předmětem řízení rozhodování o pojistném osoby samostatně výdělečně činné a spolupracující osoby, o penále a o pokutě pro osobu samostatně výdělečně činnou.
§ 104c
Rozhodování
(1)
O pojistném, penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o vrácení přeplatku na pojistném. Platební výměr musí obsahovat též označení organizace (malé organizace), které se pojistné, penále nebo přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení předepisuje, a poučení o vykonatelnosti. Platební výměr na pojistné musí obsahovat též poučení o povinnosti platit penále.
(2)
O pojistném, penále a přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení může okresní správa sociálního zabezpečení rozhodovat též formou výkazu nedoplatků, ve kterém se uvádějí nedoplatky podle stavu účtu organizace k určitému dni. Tento stav vyplývá z částek, které organizace sama vykázala, a z částek, které jí byly platebním výměrem předepsány, z penále a z příslušenství, jímž jsou náklady na vymáhání pojistného po odečtení vykonaných plateb. Výkaz nedoplatků musí obsahovat označení organizace, jíž se nedoplatky na pojistném vykazují, dlužnou částku a den, ke kterému byla zjištěna, popřípadě penále a příslušenství, které má být zaplaceno s vykázaným nedoplatkem, a poučení o vykonatelnosti.
(3)
Pokud není v odstavcích 1 a 2 stanoveno jinak, platí pro náležitosti platebního výměru a výkazu nedoplatků obecné předpisy o správním řízení.11)
§ 104d
Oznámení rozhodnutí
Rozhodnutí o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení se doručuje též orgánu, který rozhodl o nedostatcích, z jejichž důvodu se přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení ukládá.
§ 104e
Opravný prostředek
Proti rozhodnutí ve věcech pojistného, které bylo vydáno v odvolacím řízení, lze podat opravný prostředek k soudu.21)
§ 104f
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí
(1)
Rozhodnutí, proti kterému nelze podat odvolání ani opravný prostředek (§ 104e), je v právní moci.22)
(2)
Platební výměr je vykonatelný bez ohledu na právní moc, jestliže od jeho doručení uplynulo 15 dnů. Výkaz nedoplatků je vykonatelný, jakmile byl doručen. Ostatní rozhodnutí jsou vykonatelná, jestliže je nelze napadnout odvoláním ani opravným prostředkem k soudu.
§ 104g
Výkon rozhodnutí
(1)
Vykonatelná rozhodnutí ve věcech pojistného jsou titulem pro soudní34) nebo správní výkon rozhodnutí. Vykonatelné platební výměry a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou také dokladem k vydání příkazu k vybrání.
(2)
Správní výkon rozhodnutí ve věcech pojistného provádí ten orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni řízení.“.
Dosavadní hlavy čtvrtá a pátá se označují jako hlavy pátá a šestá.
68.
V § 107 se slova „posudkové komise okresní správy sociálního zabezpečení nebo ministerstva“ nahrazují slovy „lékaře okresní správy sociálního zabezpečení nebo posudkové komise ministerstva“.
69.
V § 111 odst. 1 se vypouštějí slova „a proti rozhodnutí o povolení výjimky podle § 9 odst. 6 tohoto zákona.“.
70.
§ 121 včetně nadpisu se vypouští.
71.
§ 127 včetně nadpisu zní:
㤠127
Prováděcí předpisy
(1)
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a)
po dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky bližší podmínky posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení,
b)
bližší úpravu postupu při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů ve věcech sociálního zabezpečení a sociální péče.
(2)
Ministerstvo může stanovit po dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky vyhláškou bližší podmínky provádění kontroly posuzování dočasné pracovní neschopnosti a kontroly dodržování léčebného režimu práce neschopnými občany.“.
Čl. VII
1.
U občanů, kteří vykonávají zaměstnání zařazená do 31. prosince 1992 do I. nebo II. pracovní kategorie, musí evidence, kterou organizace vede pro účely důchodového zabezpečení, a evidenční list důchodového zabezpečení obsahovat do 31. prosince 1992 údaje stanovené předpisy platnými před 1. lednem 1993.
2.
Bylo-li před účinností tohoto zákona po zahájení řízení o invalidním důchodu zahájeno řízení o částečném invalidním důchodu, řízení o částečném invalidním důchodu vedené orgány sociálního zabezpečení se zastaví. Bylo-li před účinností tohoto zákona po zahájení řízení o částečném invalidním důchodu zahájeno řízení o invalidním důchodu, řízení o invalidním důchodu vedené orgány sociálního zabezpečení se zastaví.
Čl. VIII
Zrušují se s působností pro Českou republiku:
1.
§ 50 odst. 3 věta třetí a § 51 odst. 5 věta druhá vyhlášky Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č. 135/1984 Sb., vyhlášky č. 59/1987 Sb. a vyhlášky č. 263/1990 Sb.,
2.
§ 63 odst. 1, 3 a odst. 4 věta poslední, § 64 a 65 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb. a vyhlášky č. 260/1990 Sb.
Čl. IX
Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. X
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
30)
§ 9 a 10 zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
31)
§ 50 odst. 3 a § 51 odst. 5 vyhlášky ÚRO č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č. 135/1984 Sb., vyhlášky č. 59/1987 Sb. a vyhlášky č. 263/1990 Sb.
32)
§ 13 a 16 zákona České národní rady č. 589/1992 Sb.
33)
§ 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č. 548/1991 Sb. (úplné znění s působností pro Českou republiku č. 86/1992 Sb.).
34)
§ 274 občanského soudního řádu (úplné znění č. 501/1992 Sb.)
15)
§ 8a odst. 4 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb. |
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb.
Zákon České národní rady o daních z příjmů
Vyhlášeno 18. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 117/1992
* § 1 - Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie137) a upravuje
* ČÁST PRVNÍ - DAŇ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB (§ 2 — § 16b)
* ČÁST DRUHÁ - DAŇ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB (§ 17 — § 21a)
* ČÁST TŘETÍ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 21b — § 38fa)
* ČÁST ČTVRTÁ - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO VYBÍRÁNÍ DANĚ Z PŘÍJMŮ (§ 38g — § 38zh)
* ČÁST PÁTÁ - REGISTRACE (§ 39 — § 39a)
* ČÁST ŠESTÁ - PRAVOMOCI VLÁDY A MINISTERSTVA FINANCÍ (§ 39p — § 39q)
* ČÁST SEDMÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 40 — § 42) č. 1 k zákonu č. 586/1992 Sb. č. 2 k zákonu č. 586/1992 Sb. č. 3 k zákonu č. 586/1992 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (349/2023 Sb., 163/2024 Sb., 263/2024 Sb., 470/2024 Sb.)
586
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992
o daních z příjmů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie137) a upravuje
a)
daň z příjmů fyzických osob,
b)
daň z příjmů právnických osob.
ČÁST PRVNÍ
DAŇ Z PŘÍJMŮ FYZICKÝCH OSOB
§ 2
Poplatníci daně z příjmů fyzických osob
(1)
Poplatníky daně z příjmůpříjmů fyzických osob jsou fyzické osoby. Poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, nebo daňovými nerezidenty.
(2)
Poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, pokud mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Daňoví rezidenti České republiky mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.
(3)
Poplatníci jsou daňovými nerezidenty, pokud nejsou uvedeni v odstavci 2 nebo to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. Daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (§ 22). Poplatníci, kteří se na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, jsou daňovými nerezidenty a mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, i v případě, že se na území České republiky obvykle zdržují.
(4)
Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích; do doby 183 dnů se započítává každý započatý den pobytu. Bydlištěm na území České republikyBydlištěm na území České republiky se pro účely tohoto zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.
§ 2a
Poplatník v paušálním režimu
(1)
Poplatníkem v paušálním režimu je od prvního dne rozhodného zdaňovacího období poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který
a)
k prvnímu dni rozhodného zdaňovacího období
1.
je osobou samostatně výdělečně činnou podle zákona upravujícího důchodové pojištění, na kterou se vztahují právní předpisy upravující důchodové pojištění,
2.
je osobou samostatně výdělečně činnou podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, na kterou se vztahují právní předpisy upravující veřejné zdravotní pojištění a která není vyňata z povinnosti platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině,
3.
není plátcem daněplátcem daně z přidané hodnoty a nemá registrační povinnost k dani z přidané hodnoty, s výjimkou registrační povinnosti identifikované osoby,
4.
není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti a
5.
není dlužníkem, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízeníinsolvenční řízení,
b)
ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím rozhodnému zdaňovacímu období nepřesáhl rozhodné příjmypříjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu,
c)
k prvnímu dni rozhodného zdaňovacího období nevykonává činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze závislé činnosti, s výjimkou příjmůpříjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a
d)
podá správci daně oznámení o vstupu do paušálního režimu, ve kterém si zvolí pásmo paušálního režimu, a nejpozději v poslední den lhůty pro podání oznámení o vstupu do paušálního režimu učinil oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího organizaci a provádění sociálního zabezpečení a oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění; tato lhůta je zachována, je-li nejpozději v poslední den této lhůty učiněno podání obsahující údaje požadované v příslušném oznámení správci daně společně s oznámením o vstupu do paušálního režimu nebo živnostenskému úřadu společně s ohlášením živnostiživnosti nebo žádostí o koncesi.
(2)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který zahajuje činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, je poplatníkem v paušálním režimu od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tuto činnost zahajuje, pokud
a)
splňuje podmínky podle odstavce 1, přičemž podmínky podle odstavce 1 písm. a) a c) musí být splněny namísto k prvnímu dni rozhodného zdaňovacího období ke dni zahájení této činnosti,
b)
v části rozhodného zdaňovacího období přede dnem zahájení této činnosti nebyl plátcem daněplátcem daně z přidané hodnoty, společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti a nevykonával činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti,
c)
v části rozhodného zdaňovacího období přede dnem zahájení této činnosti měl pouze
1.
příjmypříjmy od daně osvobozené,
2.
příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně,
3.
příjmypříjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně,
4.
příjmypříjmy z kapitálového majetku, příjmypříjmy z nájmu a ostatní příjmypříjmy, pokud se nejedná o příjmypříjmy podle bodů 1 až 3 a pokud celková výše těchto příjmůpříjmů nepřesáhne 50 000 Kč.
(3)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu z důvodu, že přerušil činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, a ve stejném zdaňovacím období tuto činnost znovu zahajuje, je poplatníkem ve stejném pásmu paušálního režimu jako před přerušením této činnosti od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém tuto činnost znovu zahajuje.
(4)
Zvolené pásmo paušálního režimu se změní od prvního dne zdaňovacího období na
a)
nově zvolené pásmo paušálního režimu, pokud poplatník v paušálním režimu
1.
ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím tomuto zdaňovacímu období nepřesáhl rozhodné příjmypříjmy pro nově zvolené pásmo paušálního režimu a
2.
podá správci daně oznámení o změně zvoleného pásma paušálního režimu, nebo
b)
pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně za zdaňovací období bezprostředně předcházející tomuto zdaňovacímu období, pokud poplatník v paušálním režimu
1.
ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím tomuto zdaňovacímu období nepřesáhl rozhodné příjmypříjmy pro toto pásmo,
2.
podá správci daně oznámení o jiné výši paušální daně na její vyšší výši z důvodu, že přesáhl rozhodné příjmypříjmy pro zvolené pásmo ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím tomuto zdaňovacímu období, a
3.
pásmo paušálního režimu se nezměnilo podle písmene a).
(5)
Rozhodnými příjmypříjmy pro
a)
první pásmo paušálního režimu jsou příjmypříjmy ze samostatné činnosti do výše
1.
1 000 000 Kč, a to bez ohledu na to, z jaké samostatné činnosti plynou,
2.
1 500 000 Kč, pokud alespoň 75 % příjmůpříjmů ze samostatné činnosti poplatníka tvoří příjmypříjmy, k nimž lze uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmůpříjmů nebo 60 % z příjmůpříjmů, a
3.
2 000 000 Kč, pokud alespoň 75 % příjmůpříjmů ze samostatné činnosti poplatníka tvoří příjmypříjmy, k nimž lze uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmůpříjmů,
b)
druhé pásmo paušálního režimu jsou příjmypříjmy ze samostatné činnosti do výše
1.
1 500 000 Kč, a to bez ohledu na to, z jaké samostatné činnosti plynou, a
2.
2 000 000 Kč, pokud alespoň 75 % příjmůpříjmů ze samostatné činnosti poplatníka tvoří příjmypříjmy, k nimž lze uplatnit výdaje ve výši 80 % z příjmůpříjmů nebo 60 % z příjmůpříjmů, a
c)
třetí pásmo paušálního režimu jsou příjmypříjmy ze samostatné činnosti do výše 2 000 000 Kč, a to bez ohledu na to, z jaké samostatné činnosti plynou.
(6)
Pro účely odstavce 5 se za příjmypříjmy ze samostatné činnosti nepovažují
a)
příjmypříjmy od daně osvobozené,
b)
příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně, a
c)
příjmypříjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
(7)
Pro účely paušálního režimu se
a)
příjmypříjmy rozumí příjmypříjmy podle tohoto zákona, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou,
b)
za příjmypříjmy ze samostatné činnosti považují také úroky z vkladůvkladů na účtu, který je podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání poplatníka, a nepovažují se za ně příjmypříjmy z podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku.
(8)
Poplatník přestává být poplatníkem v paušálním režimu uplynutím
a)
zdaňovacího období, ve kterém
1.
přesáhl rozhodné příjmypříjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu, ledaže je jeho daň rovna paušální dani,
2.
se stane plátcem daněplátcem daně z přidané hodnoty nebo mu vznikne registrační povinnost k dani z přidané hodnoty, s výjimkou registrační povinnosti identifikované osoby,
3.
se stane společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti, nebo
4.
nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku poplatníka a insolvenční řízeníinsolvenční řízení nebylo skončeno,
b)
zdaňovacího období, které poplatník uvede v oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu,
c)
kalendářního měsíce, ve kterém přestane být
1.
osobou samostatně výdělečně činnou podle zákona upravujícího důchodové pojištění, na kterou se vztahují právní předpisy upravující důchodové pojištění, nebo
2.
osobou samostatně výdělečně činnou podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, na kterou se vztahují právní předpisy upravující veřejné zdravotní pojištění,
d)
kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, od kterého poplatník není povinen platit pojistné na veřejné zdravotní pojištění z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině, nebo
e)
kalendářního měsíce, ve kterém se poplatník stane daňovým nerezidentem a přestane na území České republiky vykonávat činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti.
§ 3
Předmět daně z příjmů fyzických osob
(1)
Předmětem daně z příjmůpříjmů fyzických osob jsou
a)
příjmypříjmy ze závislé činnosti (§ 6),
b)
příjmypříjmy ze samostatné činnosti (§ 7),
c)
příjmypříjmy z kapitálového majetku (§ 8),
d)
příjmypříjmy z nájmu (§ 9),
e)
ostatní příjmypříjmy (§ 10).
(2)
Příjmem ve smyslu odstavce 1 se rozumí příjem peněžní i nepeněžní dosažený i směnou.
(3)
Nepeněžní příjempříjem se pro účely daně z příjmůpříjmů fyzických osob oceňuje
a)
podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku,
b)
jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, pokud příjempříjem spočívá v jiném majetkovém prospěchu, jehož obsahem je opakující se nebo trvající plnění na dobu
1.
neurčitou,
2.
života člověka nebo
3.
delší než 5 let.
(4)
Předmětem daně nejsou
a)
příjmypříjmy získané
1.
nabytím akcií nebo podílových listů podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,
2.
vydáním podle právních předpisů upravujících restituci majetku,
b)
úvěry nebo zápůjčky s výjimkou
1.
příjmupříjmu, který věřitel nabyl z vrácené zápůjčky nebo úvěru úplatným postoupením pohledávky vzniklé na základě této zápůjčky nebo úvěru, a to ve výši rovnající se rozdílu mezi příjmempříjmem plynoucím z vrácení zápůjčky nebo úvěru a cenou, za kterou byla pohledávka postoupena,
2.
příjmu plynoucího poplatníkovi, který vede daňovou evidenci, z eskontního úvěru ze směnky, kterou je hrazena pohledávka,
c)
příjmypříjmy z rozšíření rozsahu nebo vypořádání společného jmění manželů,
d)
příjempříjem plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva na základě smíru nebo jednostranného prohlášení vlády ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit,1c)
e)
příjem plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 2, který vypomáhá s domácími pracemi v zahraničí, nebo poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3, který vypomáhá s domácími pracemi v České republice, a to za stravu a ubytování, jde-li o příjem k uspokojování základních sociálních, kulturních nebo vzdělávacích potřeb (au-pair),
f)
příjmypříjmy získané převodem majetku mezi osobami blízkými v souvislosti s ukončením provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele, pokud osoba blízká v činnosti zemědělského podnikatele pokračuje alespoň do konce třetího zdaňovacího období následujícího po ukončení provozování zemědělské činnosti zemědělského podnikatele převádějícího tento majetek s výjimkou nepokračování v činnosti z důvodu smrti; při porušení této podmínky jsou tyto příjmypříjmy předmětem daně ve zdaňovacím období, kdy k převodu tohoto majetku došlo a má se za to, že poplatník není v prodlení, pokud podá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém nesplnil tuto podmínku,
g)
příjempříjem z
1.
vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci podle velikosti spoluvlastnických podílů,
2.
výměny pozemků při pozemkových úpravách podle zákona upravujícího pozemkové úpravy, s výjimkou části pozemku, který je stavbou,
h)
částka uhrazená zdravotní pojišťovnou, o kterou byl překročen limit regulačních poplatků a doplatků na léčiva nebo potraviny podle zvláštních právních předpisů upravujících limity regulačních poplatků a doplatků na léčiva nebo potraviny,
i)
příjempříjem plynoucí z titulu odškodnění přiznaného mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
§ 4
Osvobození od daně
(1)
Od daně se osvobozuje
a)
příjempříjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem; příjempříjem z prodeje rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a souvisejícího pozemku, pokud v něm prodávající měl bydliště bezprostředně před prodejem po dobu kratší 2 let a použije-li získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby; pro osvobození příjmupříjmu plynoucího manželům z jejich společného jmění postačí, aby podmínky pro jeho osvobození splnil jen jeden z manželů, pokud majetek, kterého se osvobození týká, není nebo nebyl zařazen do obchodního majetku jednoho z manželů; osvobození se nevztahuje na příjempříjem z
1.
prodeje těchto nemovitých věcí, pokud jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do 2 let od jejich vyřazení z obchodního majetku,
2.
budoucího prodeje těchto nemovitých věcí uskutečněného v době do 2 let od nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem,
3.
budoucího prodeje těchto nemovitých věcí uskutečněného v době do 2 let od jejich vyřazení z obchodního majetku, i když kupní smlouva bude uzavřena až po 2 letech od tohoto nabytí nebo po 2 letech od tohoto vyřazení z obchodního majetku,
b)
příjempříjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem neosvobozený podle písmene a), přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 10 let; příjempříjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem neosvobozený podle písmene a), nepřesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 10 let a použije-li poplatník získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby; doba 10 let se zkracuje o dobu, po kterou byly tyto nemovité věci prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele v případě, že jde o prodej nemovitých věcí nabytých děděním od zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem, nebo o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem nabytým děděním od takového zůstavitele nebo o dobu, po kterou prodávající nebo spoluvlastník vlastnil pozemek, jenž byl předmětem výměny v rámci pozemkových úprav, v případě prodeje nebo vypořádání spoluvlastnictví k pozemku nabytého výměnou od pozemkového úřadu, tato doba se započítává i do doby, která běží od vyřazení vyměněného pozemku z obchodního majetku; osvobození se nevztahuje na příjempříjem z
1.
prodeje těchto nemovitých věcí, které jsou nebo v období 10 let před prodejem byly zahrnuty do obchodního majetku, nebo vypořádání spoluvlastnictví k takovým nemovitým věcem,
2.
budoucího prodeje těchto nemovitých věcí uskutečněného do 10 let od nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem, i když kupní smlouva bude uzavřena až po 10 letech od tohoto nabytí,
3.
budoucího prodeje těchto nemovitých věcí uskutečněného do 10 let od jejich vyřazení z obchodního majetku, i když kupní smlouva bude uzavřena až po 10 letech od takového vyřazení,
4.
prodeje práva stavby nebo vypořádání spoluvlastnictví k právu stavby, není-li zřízena stavba vyhovující právu stavby,
c)
příjempříjem z prodeje hmotné movité věci s výjimkou příjmupříjmu z prodeje
1.
cenného papírucenného papíru,
2.
motorového vozidla, letadla nebo lodě, nepřesahuje-li doba mezi jejich nabytím a prodejem dobu 1 roku,
3.
movité věci, která je nebo v období 5 let před prodejem byla zahrnuta do obchodního majetku,
d)
přijatá náhrada majetkové nebo nemajetkové újmy, plnění z pojištění majetku, plnění z pojištění odpovědnosti za škodu, plnění z cestovního pojištění; osvobození se nevztahuje na
1.
náhradu za ztrátu příjmupříjmu,
2.
náhradu za škodu způsobenou na majetku, který byl zahrnut do obchodního majetku pro výkon činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, v době vzniku škody,
3.
náhradu za škodu způsobenou na majetku sloužícím v době vzniku škody k nájmu,
4.
plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s činností, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, poplatníka,
5.
náhradu za škodu způsobenou poplatníkem v souvislosti s nájmem,
e)
výnos z prostředků rezerv uložených na zvláštním vázaném účtu v bancebance podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů, stane-li se příjmempříjmem zvláštního vázaného účtu,
f)
příjem v podobě
1.
náhrady přijaté v souvislosti s nápravou některých majetkových křivd,
2.
úplaty za prodej věci vydané v souvislosti s nápravou některých majetkových křivd podle právních předpisů o restituci majetku; toto osvobození se uplatní i v případě, jestliže v době mezi nabytím a prodejem nemovité věci došlo k vypořádání mezi spoluvlastníky rozdělením věci podle velikosti jejich podílů nebo jestliže v nemovité věci vznikly jednotky; osvobození se neuplatní u věci, která je nebo v období 5 let před prodejem byla zahrnuta do obchodního majetku,
3.
příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných právních předpisů,
4.
úroku ze státního dluhopisu vydaného v souvislosti s rehabilitačním řízením o nápravách křivd,
5.
jednorázové peněžní částky vyplacené státem osobě sterilizované v rozporu s právem,
6.
jednorázového odškodnění vyplaceného státem osobě v souvislosti s mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice,
g)
příjem získaný ve formě dávky nebo služby z nemocenského pojištění, důchodového pojištění podle zákona upravujícího důchodové pojištění, peněžní pomoci obětemobětem trestné činnosti podle zákona upravujícího poskytnutí peněžní pomoci obětemobětem trestné činnosti, sociálního zabezpečení, plnění z uplatnění nástrojů státní politiky zaměstnanosti a veřejného zdravotního pojištění, plnění z pojistné smlouvy o pojištění důchodu podle zákona upravujícího důchodové spoření a plnění ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu; jde-li však o příjem ve formě pravidelně vypláceného důchodu nebo penze, je od daně osvobozena z úhrnu takových příjmů nejvýše částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku, za zdaňovací období, do níž se však nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných právních předpisů,
h)
dávka pro osobu se zdravotním postižením, dávka pomoci v hmotné nouzi, sociální služba, dávka státní sociální podpory, dávka pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna, náhradní výživné pro nezaopatřené dítě podle zákona o náhradním výživném, příspěvek z veřejného rozpočtu a státní dávka nebo příspěvek podle jiných právních předpisů s výjimkou státní podpory podle zákona upravujícího stavební spoření nebo obdobné plnění poskytované ze zahraničí, příjem plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona upravujícího sociální služby, a to do výše poskytovaného příspěvku, je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou, u níž se nevyžaduje registrace podle zákona upravujícího sociální služby; jde-li však o péči o jinou osobu než osobu blízkou, je od daně měsíčně osvobozena v úhrnu maximálně částka do výše příspěvku pro osobu se IV. stupněm závislosti podle zákona upravujícího sociální služby,
i)
příjem ve formě náhrady účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání, buněk nebo orgánů, pokud se tato náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů,
j)
příjem v podobě
1.
stipendia ze státního rozpočtu, z rozpočtu obceobce, z rozpočtu kraje, z prostředků vysoké školy, veřejné výzkumné instituce nebo právnické osoby, která vykonává činnost střední školy nebo vyšší odborné školy,
2.
podpory nebo příspěvku z prostředků fundace nebo spolku, s výjimkou rodinné fundace, pokud se nejedná o poplatníka, který je členem nebo zaměstnancem těchto právnických osob, nebo o osobu blízkou tomuto poplatníkovi a jde-li o poplatníka, který je členem nebo zaměstnancem těchto právnických osob, nebo o osobu blízkou tomuto poplatníkovi, příjempříjem v podobě podpory nebo příspěvku poskytnutého výlučně ke kompenzaci zdravotního postižení nebo sociálního vyloučení,
3.
podpory nebo příspěvku z prostředků odborové organizace,
k)
příjem v podobě
1.
pozůstalostní penze, u které je vymezeno období pobírání nejméně 10 let nebo která je vyplácena doživotně, nebo jiné penze jako dávek vyplácených z penzijního připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem,
2.
starobní penze, u které je vymezeno období pobírání nejméně 10 let nebo která je vyplácena doživotně, invalidní penze nebo jednorázového pojistného pro penzi jako dávek vyplácených z doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,
3.
plnění z penzijního pojištění s výjimkou jednorázového plnění, odbytného, odkupného nebo penze, u které je vymezeno období pobírání kratší než 10 let a která není invalidní penzí,
4.
pojistného plnění z pojištění osob s výjimkou jednorázového plnění a důchodu, u kterého je vymezeno období pobírání kratší než 10 let, vyplácených z pojištění pro případ dožití, z pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti nebo z pojištění důchodu,
l)
plnění poskytovaná ozbrojenými silami žákům škol, kteří nejsou vojáky v činné službě3), vojákům v záloze povolaným k výkonu vojenské činné služby s výjimkou služného a zvláštního příplatku podle zvláštních právních předpisů3a),
m)
kázeňské odměny poskytované příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů3),
n)
výsluhové náležitosti a služební příspěvek na bydlení u vojáků z povolání a výsluhové nároky u příslušníků bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů3),
o)
plnění poskytované v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby podle zákona upravujícího dobrovolnickou službu,
p)
plnění z vyživovací povinnosti,
q)
příjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci s výjimkou příjmu z úplatného převodu cenného papíru, přesahuje-li doba mezi jeho nabytím a úplatným převodem dobu 5 let; doba 5 let mezi nabytím a úplatným převodem podílu se zkracuje o dobu, po kterou byl poplatník členem této obchodní korporace před přeměnou obchodní korporace, nebo o dobu, po kterou byl tento podíl prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele, v případě, že jde o úplatný převod podílu nabytého děděním od zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem; jsou-li splněny podmínky uvedené v § 23b nebo 23c, doba 5 let mezi nabytím a úplatným převodem podílu se nepřerušuje při výměně podílůvýměně podílů nebo přeměně obchodní korporace; v případě rozdělení podílu v souvislosti s jeho úplatným převodem se doba 5 let mezi nabytím a úplatným převodem podílu v obchodní korporaci u téhož poplatníka nepřerušuje, je-li rozdělením zachována celková výše podílu; osvobození se nevztahuje na
1.
příjempříjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, pokud byl pořízen z obchodního majetku poplatníka, a to do 5 let po ukončení jeho činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti,
2.
příjempříjem, který plyne poplatníkovi z budoucího úplatného převodu podílu v obchodní korporaci v době do 5 let od jeho nabytí, i když smlouva o úplatném převodu bude uzavřena až po 5 letech od jeho nabytí,
3.
příjempříjem z budoucího úplatného převodu podílu v obchodní korporaci pořízeného z poplatníkova obchodního majetku, pokud příjempříjem z tohoto úplatného převodu plyne v době do 5 let od ukončení činnosti poplatníka, ze které mu plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, i když smlouva o úplatném převodu bude uzavřena až po 5 letech od nabytí tohoto podílu nebo od ukončení této činnosti,
4.
příjempříjem z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci odpovídající zvýšení nabývací ceny podílu člena nepeněžitým plněním ve prospěch vlastního kapitálu obchodní korporace nebo nabytím podílu od jiného člena, pokud k úplatnému převodu došlo do 5 let od plnění nebo nabytí podílu,
r)
dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtu obceobce, kraje, státního fondu, Národního fondu, regionální rady regionu soudržnosti, podpora z Vinařského fondu, z přiděleného grantu nebo příspěvek ze státního rozpočtu, který je výdajem státního rozpočtu podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla anebo dotace, grant a příspěvek z prostředků Evropské unie, na pořízení hmotného majetku, na jeho technické zhodnocení nebo na odstranění následků živelní pohromy, s výjimkou dotace a příspěvku, které jsou účtovány do příjmů nebo výnosů podle zákona upravujícího účetnictví,
s)
příjem získaný formou nabytí vlastnictví k jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, jako náhrady za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, náhrada (odstupné) za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, vyplacená uživateli této jednotky nebo bytu za podmínky, že poplatník náhradu (odstupné) použije na obstarání vlastní bytové potřeby, a příjem z úplatného převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, pokud v souvislosti s tímto převodem bude zrušena nájemní smlouva k bytu, použije-li poplatník získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby,
t)
příjmy z úplatného převodu cenných papírů, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč, a příjem z podílů připadajících na podílové listy při zrušení podílového fondu, pokud výše tohoto příjmu nepřesáhne 100 000 Kč; osvobození se nevztahuje na příjmy z kapitálového majetku a na příjmy z úplatného převodu cenných papírů nebo z podílů připadajících na podílové listy při zrušení podílového fondu, které jsou nebo byly zahrnuty do obchodního majetku, a to do 3 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti; jedná-li se o kmenový list, činí doba 5 let,
u)
příjem z úplatného převodu cenného papíru, přesáhne-li doba mezi nabytím a úplatným převodem tohoto cenného papíru při jeho úplatném převodu dobu 3 let, a dále příjem z podílu připadající na podílový list při zrušení podílového fondu, přesáhne-li doba mezi nabytím podílového listu a dnem vyplacení podílu dobu 3 let; doba 3 let se zkracuje o dobu, po kterou byl tento cenný papír nebo podíl připadající na podílový list při zrušení podílového fondu ve vlastnictví zůstavitele, v případě, že jde o úplatný převod cenného papíru nebo podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu nabytého děděním od zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem; doba 3 let mezi nabytím a úplatným převodem cenného papíru u téhož poplatníka se nepřerušuje při sloučení nebo splynutí podílových fondů nebo při přeměně uzavřeného podílového fondu na otevřený podílový fond; osvobození se nevztahuje na příjem z úplatného převodu cenného papíru, který je nebo byl zahrnut do obchodního majetku, a to do 3 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, a na příjem z kapitálového majetku; osvobození se nevztahuje na příjem z podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu, který byl nebo je zahrnut do obchodního majetku, a to do 3 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti; při výměně akcie emitentem za jinou akcii o celkové stejné jmenovité hodnotě se doba 3 let mezi nabytím a úplatným převodem cenného papíru u téhož poplatníka nepřerušuje; obdobně se postupuje i při výměně podílůvýměně podílů, fúzi společností nebo rozdělení společnosti, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 23b nebo § 23c; osvobození se nevztahuje na příjem, který plyne poplatníkovi z budoucího úplatného převodu cenného papíru, uskutečněného v době do 3 let od nabytí, a z budoucího úplatného převodu cenného papíru, který je nebo byl zahrnut do obchodního majetku, a to do 3 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, i když kupní smlouva bude uzavřena až po 3 letech od nabytí nebo po 3 letech od ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti; obdobně se postupuje u příjmu plynoucího jako protiplnění menšinovému akcionáři v důsledku nuceného přechodu účastnických cenných papírů; jedná-li se o kmenový list, činí doba místo 3 let 5 let,
v)
příjem z nabytí vlastnického práva k jednotce, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, je-li ve vlastnictví právnické osoby vzniklé za účelem, aby se stala vlastníkem domu s jednotkami, a fyzická osoba, která vlastnické právo k jednotce nabývá,
1.
je nájemcem této jednotky,
2.
je členem této právnické osoby a
3.
podílela se nebo její právní předchůdce se podílel svým peněžním nebo nepeněžním plněním na pořízení domu s jednotkami,
w)
příjmy z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně, orgánem sociálního zabezpečení a příjmy z penále z přeplatků pojistného, které příslušná zdravotní pojišťovna vrátila po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku pojistného,
x)
výnos dluhopisu podle zákona upravujícího dluhopisy a příjem plynoucí z práva na splacení dluhopisu vydaných členským státem Evropské unie nebo státem tvořícím Evropský hospodářský prostor,
y)
příjmy nabyvatele jednotky přijaté v souvislosti se vzájemným vypořádáním prostředků z nájemného určených na financování oprav a údržby bytu, domu a jednotky podle zákona upravujícího převod jednotek některých bytových družstev,
z)
příjmy plynoucí ve formě povinného výtisku na základě zvláštního právního předpisu a ve formě autorské rozmnoženiny, v počtu obvyklém, přijaté v souvislosti s užitím předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským,
za)
příjem plynoucí jako náhrada za služebnost vzniklou ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů,
zb)
příjem z nabytí vlastnického práva k věci na základě jeho převodu nebo přechodu podle zákona upravujícího převody vlastnického práva k jednotkám některých bytových družstev, je-li nabyvatelem oprávněný člen družstva,
zc)
příjem z nabytí vlastnického práva k rodinnému domu nebo jednotce, která zahrnuje družstevní byt nebo družstevní nebytový prostor, který je garáží, sklepem nebo komorou, a nezahrnuje jiný nebytový prostor, je-li nabyvatelem fyzická osoba, která je členem bytového družstva, který je nájemcem tohoto rodinného domu nebo jednotky ve vlastnictví družstva a který se sám nebo jeho právní předchůdce podílel na jeho pořízení členským vklademvkladem,
zd)
příjem plynoucí z doplatku na dorovnání při přeměně obchodní společnosti nebo výměně podílůvýměně podílů obchodní společnosti, na který vznikl společníkovi nárok v souladu se zákonem upravujícím přeměny obchodních společností a družstev, vztahuje-li se k
1.
akcii, u níž doba mezi nabytím a rozhodným dnem přeměny obchodní společnosti nebo výměny podílůvýměny podílů obchodní společnosti přesáhla dobu 3 let; osvobození se nevztahuje k akcii, která je nebo byla zahrnuta do obchodního majetku, a to po dobu 3 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti,
2.
podílu na obchodní společnosti, u něhož doba mezi nabytím a rozhodným dnem přeměny obchodní společnosti nebo výměny podílůvýměny podílů obchodní společnosti přesáhla dobu 5 let; osvobození se nevztahuje k podílu, který je nebo byl zahrnut do obchodního majetku, a to po dobu 5 let od ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti,
ze)
náhrada pobytových výloh nebo příspěvek na pobytové výlohy poskytované orgány Evropské unie zaměstnanci nebo národnímu expertovi vyslanému k působení do instituce Evropské unie,
zf)
příjem plynoucí ve formě daňového bonusu,
zg)
odměna, odchodné, starobní důchod, důchod, příspěvek, naturální plnění a náhrada výdajů poskytované z rozpočtu Evropské unie poslanci nebo bývalému poslanci Evropského parlamentu, zvolenému na území České republiky, dále zaopatření a náhrada výdajů poskytované z rozpočtu Evropské unie pozůstalému manželovi nebo manželce a nezaopatřeným dětem v případě úmrtí poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky,
zh)
výnos dluhopisu podle zákona upravujícího dluhopisy a příjem plynoucí z práva na splacení dluhopisu vydaných v zahraničí poplatníkem se sídlem v České republice, pokud plynou daňovému nerezidentovi, který není kapitálově spojenou osobou s emitentem dluhopisu, ani s ním nevytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty,
zi)
příjmy podle § 4a.
(2)
Doba mezi nabytím a prodejem podle odstavce 1 písm. a) nebo b) se nepřerušuje, pokud v době mezi nabytím a prodejem došlo k
a)
vypořádání mezi spoluvlastníky nemovité věci rozdělením podle velikosti jejich podílů,
b)
tomu, že v domě vznikly jednotky,
c)
vypořádání společného jmění manželů nebo
d)
rozdělení pozemku.
(3)
Pokud úhrn všech příjmů osvobozených podle odstavce 1 písm. q) a příjmů z úplatného převodu cenného papíru osvobozených podle odstavce 1 písm. u) přesahuje 40 000 000 Kč ve zdaňovacím období, příjem osvobozený podle odstavce 1 písm. q) nebo příjem z úplatného převodu cenného papíru osvobozený podle odstavce 1 písm. u) není osvobozen v poměrné části vypočítané podle podílu části úhrnu těchto příjmů převyšující 40 000 000 Kč a úhrnu těchto příjmů.
(4)
Obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osobObchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidencidaňové evidenci. Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníkaDnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka se rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidencidaňové evidenci.
§ 4a
Osvobození bezúplatných příjmů
Od daně z příjmůpříjmů fyzických osob se osvobozuje bezúplatný příjempříjem
a)
z nabytí dědictví nebo odkazu,
b)
obmyšleného z majetku, který
1.
byl do svěřenského fondu vyčleněn pořízením pro případ smrti nebo
2.
zvýšil majetek svěřenského fondu pořízením pro případ smrti,
c)
z nabytí vlastnického práva k movité věci, pokud je zaručena vzájemnost a osoba, od níž se věc nabývá, je
1.
zástupcem cizího státu pověřeným v České republice,
2.
příslušníkem jeho rodiny žijícím s ním ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti,
3.
jinou osobou, jíž příslušely diplomatické výsady a imunity a která nebyla občanem České republiky,
d)
z nabytí vlastnického práva k pozemku nebo ze zřízení věcného břemene, pokud k těmto příjmůmpříjmům došlo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o pozemkových úpravách,
e)
z nabytí vlastnického práva k pozemku nebo podílu na pozemku podle zákona upravujícího majetek České republiky a její vystupování v právních vztazích, je-li organizační složka státu povinna je bezúplatně převést fyzické osobě,
f)
ze vzniku služebnosti bytu podle zákona upravujícího převody vlastnického práva k jednotkám některých bytových družstev,
g)
plynoucí ve formě daru přijatého v souvislosti s činností, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, jako reklamního předmětu opatřeného jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto daru, jehož cena nepřesahuje částku 500 Kč,
h)
příjempříjem plynoucí z odpisu dluhu při reorganizaci nebo při oddlužení provedeném podle zákona upravujícího řešení úpadku,
i)
poplatníka s bydlištěm v členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor provozujícího zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů, je-li bezúplatný příjempříjem použit k provozu tohoto zařízení,
j)
poplatníka, který jej nejpozději do konce kalendářního roku následujícího po roce jeho přijetí prokazatelně použije na vzdělávání, pokud tento příjempříjem není příjmempříjmem ze závislé činnosti, nebo na léčení, úhradu sociálních služeb nebo na zakoupení pomůcky pro zdravotně postižené, jakož i přímé poskytnutí takové pomůcky; nedojde-li ke splnění podmínek pro osvobození příjmupříjmu, je tento příjempříjem příjmempříjmem podle § 10 v posledním zdaňovacím období, ve kterém mohly být podmínky pro osvobození splněny,
k)
na humanitární nebo charitativní účel nebo z veřejné sbírky,
l)
z nabytí majetku prokazatelně použitého na financování volební kampaně kandidáta na funkci prezidenta republiky podle zákona upravujícího volbu prezidenta republiky, který se zúčastní prvního kola volby,
m)
v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce nebo výprosníka při výprose, pokud tyto příjmypříjmy nejsou příjmypříjmy ze závislé činnosti, a pokud
1.
se jedná o příjmypříjmy od příbuzného v linii přímé, linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
2.
se jedná o příjmypříjmy od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním bezúplatného příjmupříjmu ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
3.
se jedná o příjmypříjmy obmyšleného z jeho majetku, který do svěřenského fondu vyčlenil nebo kterým zvýšil majetek tohoto fondu, nebo z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2, nebo
4.
v úhrnu příjmypříjmy z těchto majetkových prospěchů od téhož poplatníka nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč,
n)
v podobě plnění poskytnutého pro provoz zoologické zahrady, jejíž provozovatel je držitelem platné licence podle zákona upravujícího zoologické zahrady,
o)
vlastníka jednotky v podobě úhrady nákladů na správu domu a pozemku
1.
vlastníkem jiné jednotky v tomtéž domě, nebo
2.
osobou, která se stane vlastníkem vznikající jednotky v tomtéž domě,
p)
z nabytí spoluvlastnického podílu na nemovité věci od obceobce nebo od poplatníka, jehož je obecobec členem nebo zřizovatelem, pokud
1.
na výstavbu této nemovité věci byla v období od roku 1995 do roku 2007 získána dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím programu podporujícího výstavbu nájemních bytů a technické infrastruktury nebo ze Státního fondu rozvoje bydlení podle nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, ve znění pozdějších předpisů, a
2.
převod této nemovité věci na jinou osobu byl po stanovenou dobu zakázán podmínkami poskytnutí dotace podle bodu 1 a jedná se o první převod po uplynutí této doby s tím, že tento převod slouží k tomu, aby tato nemovitá věc byla ve vlastnictví fyzické osoby.
§ 4b
Bytová potřeba
(1)
Bytovou potřebou se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí
a)
výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a změna stavby,
b)
úplatné nabytí pozemku
1.
za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku nabytí pozemku, nebo
2.
v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v písmenu c),
c)
úplatné nabytí
1.
bytového domu,
2.
rodinného domu,
3.
rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu,
4.
jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,
d)
splacení vkladuvkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu,
e)
údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu, bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,
f)
vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, rodinného domu nebo bytového domu,
g)
úhrada za převod podílu v obchodní korporaci jejím členem uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu,
h)
splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených v písmenech a) až g), pokud jsou splněny podmínky pro tyto bytové potřeby.
(2)
Je-li osvobození příjmu podmíněno použitím získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, je tato podmínka splněna, pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob
a)
použije tyto prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby do konce zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém poplatník tyto prostředky získal, nebo
b)
použil částku odpovídající získaným prostředkům na obstarání vlastní bytové potřeby před jejich získáním, nejdříve však ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém poplatník tyto prostředky získal.
(3)
Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob obdrží příjem, jehož osvobození je podmíněno použitím získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, oznámí správci daně získání těchto prostředků do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k jejich získání došlo.
(4)
Nedojde-li ke splnění podmínky pro osvobození příjmupříjmu spočívající v použití získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, je tento příjempříjem příjmempříjmem podle § 10 ve zdaňovacím období bezprostředně následujícím po zdaňovacím období, ve kterém poplatník prostředky získal.
(5)
Nedojde-li v případě bytové potřeby uvedené v odstavci 1 písm. b) bodu 1 k zahájení výstavby, je tento příjempříjem příjmempříjmem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém marně uplynula lhůta pro zahájení výstavby; pozbyde-li poplatník pozemek před uplynutím lhůty pro zahájení výstavby, je tento příjempříjem příjmempříjmem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník tento pozemek pozbyl.
§ 5
Základ daně a daňová ztráta
(1)
Základem daně je částka, o kterou příjmypříjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmůpříjmů podle § 6 až 10 není stanoveno jinak.
(2)
U poplatníka, kterému plynou ve zdaňovacím období souběžně dva nebo více druhů příjmů uvedených v § 6 až 10, je základem daně součet dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů s použitím ustanovení odstavce 1.
(3)
Pokud podle účetnictví, daňové evidencedaňové evidence nebo podle záznamů o příjmechpříjmech a výdajích přesáhnou výdaje příjmypříjmy uvedené v § 7 a 9, je rozdíl ztrátou. O ztrátu upravenou podle § 23 (dále jen „daňová ztráta“) se sníží úhrn dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmůpříjmů uvedených v § 7 až 10 s použitím ustanovení odstavce 1.
(4)
PříjmyPříjmy ze závislé činnosti vyplacené poplatníkovi nebo obdržené poplatníkem nejdéle do 31 dnů po skončení zdaňovacího období, za které byly dosaženy, se považují za příjmypříjmy vyplacené nebo obdržené v tomto zdaňovacího období. PříjmyPříjmy vyplacené nebo obdržené po 31. dni po skončení zdaňovacího období jsou příjmempříjmem zdaňovacího období, ve kterém byly vyplaceny nebo obdrženy a zálohy sražené z těchto příjmůpříjmů plátcem daněplátcem daně se započítají u poplatníka na daňovou povinnost až v tom zdaňovacím období, ve kterém budou vyplaceny nebo obdrženy. Obdobně se postupuje při stanovení základu daně a při evidenci příjmůpříjmů ze závislé činnosti.
(5)
Do základu daně se nezahrnují příjmypříjmy osvobozené od daně a příjmypříjmy, pro které je dále stanoveno, že se z nich daň vybírá zvláštní sazbou daně podle § 36 ze samostatného základu daně, pokud § 36 odst. 6 nebo 7 nestanoví jinak. Do základu daně se nezahrnují příjmypříjmy zahrnuté do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a.
(6)
O příjempříjem zahrnutý do základu daně (dílčího základu daně) v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, se sníží příjmypříjmy (výnosy) a nebo se zvýší výdaje (náklady) ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmůpříjmů není zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidencidaňové evidenci poplatníka při zjištění základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9. Obdobným způsobem se postupuje v případě výdajů (nákladů) uplatněných jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, při nedodržení stanovených podmínek pro jejich uplatnění jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů. Jedná-li se o částky uplatněné jako výdaj (náklad) v předchozích zdaňovacích obdobích, u kterých existuje právní důvod k jejich vrácení příjemcem, zvyšuje se o tyto částky příjmypříjmy (výnosy) nebo se sníží výdaje (náklady) nebo základ pro výpočet zálohy u příjmůpříjmů ze závislé činnosti nebo funkčních požitků ve zdaňovacím období, kdy odpadl právní důvod k jejich uplatnění za předpokladu, že vrácení nebylo zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidencidaňové evidenci poplatníka při zjišťování základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9. O příjempříjem ze závislé činnosti zahrnutý v předchozích zdaňovacích obdobích do dílčího základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň), k jehož vrácení existuje právní důvod, lze snížit u poplatníka příjempříjem ze závislé činnosti v kalendářním měsíci, popř. v následujících kalendářních měsících ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo. PříjemPříjem za daný kalendářní měsíc však může být snížen pouze do výše, ve které byl poplatníkovi zúčtován.
(7)
U poplatníka s příjmypříjmy podle § 7 a 9 se přihlédne i k zásobám pořízeným v kalendářním roce předcházejícím roku, v němž zahájil činnost. Totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením činnosti.
(8)
Při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci se postupuje podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví se postupuje podle přílohy č. 3 k tomuto zákonu.
(9)
Pro poplatníky uvedené v § 2 se hodnotou pohledávky rozumí jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením a u pohledávky nabyté bezúplatně cena určená ke dni jejího nabytí podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a). U poplatníků, kteří jsou plátci daněplátci daně z přidané hodnoty nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu.
(10)
Rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o
a)
výši dluhu, kromě prominuté daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, dluhu ze smluvní pokuty, úroku z prodlení a jiných obdobných sankcí, který zanikl jinak než
1.
splněním,
2.
započtením,
3.
splynutím práva s povinností u jedné osoby,
4.
narovnáním,
5.
dohodou, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty,
b)
hodnotu záloh, které jsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, uhrazených poplatníkem s příjmypříjmy podle § 7, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24, poplatníkovi, který je spojenou osobou (§ 23), který vede účetnictví, s výjimkou záloh z titulu úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, nedošlo-li k vyúčtování celkového dluhu v tom zdaňovacím období, ve kterém byly zálohy uhrazeny,
c)
příjem plynoucí poplatníkovi, který vede daňovou evidenci, ze směnky, kterou je hrazena pohledávka, jedná-li se o příjem, který je předmětem daně podle § 3,
d)
částku ve výši rozdílu mezi dosavadním dluhem a dluhem novým nižší hodnoty vzniklou na základě dohody, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým.
(11)
Rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji se snižuje o hodnotu záloh uhrazených poplatníkem s příjmypříjmy podle § 7, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24, poplatníkovi, který je spojenou osobou (§ 23), který vede účetnictví, s výjimkou záloh z titulu úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, o které se zvýšil základ daně podle odstavce 10, ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyúčtován celkový dluh.
§ 6
Příjmy ze závislé činnosti
(1)
Příjmy ze závislé činnosti jsou
a)
plnění v podobě
1.
příjmupříjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmupříjmu je povinen dbát příkazů plátce,
2.
funkčního požitku,
b)
příjmypříjmy za práci
1.
člena družstva,
2.
společníka společnosti s ručením omezeným,
3.
komanditisty komanditní společnosti,
c)
odměny
1.
člena orgánu právnické osoby,
2.
likvidátora,
d)
příjmypříjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem činnosti, ze které plynou příjmypříjmy podle písmen a) až c), bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává činnost, ze které plyne příjempříjem ze závislé činnosti, nebo od plátce, u kterého poplatník tuto činnost nevykonává.
(2)
Poplatník s příjmypříjmy ze závislé činnosti je dále označen jako „zaměstnanec“, plátce příjmupříjmu jako „zaměstnavatel“. Zaměstnavatelem je i poplatník uvedený v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmypříjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona se takto vyplácený příjempříjem považuje za příjempříjem vyplácený poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3. V případě, že v úhradách zaměstnavatele osobě se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí s výjimkou osoby se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, která má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost, je obsažena i částka za zprostředkování, považuje se za příjempříjem zaměstnance nejméně 60 % z celkové úhrady.
(3)
Příjmy podle odstavce 1 se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo jiná osoba a zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch. Příjmem zaměstnance se rozumí i plnění podle odstavce 9 písm. e) a g), plnění ve formě podle odstavce 9 písm. d) a jiné plnění na sociální podmínky nebo péči o zdraví vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo pracovní nebo jiné smlouvy poskytnutá zaměstnavatelem pro rodinného příslušníka zaměstnance. Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena
a)
určená podle zákona upravujícího oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám,
b)
stanovená podle odstavce 6 v případě poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely,
c)
stanovená podle odstavce 17 v případě použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona.
(4)
PříjmyPříjmy zúčtované nebo vyplacené plátcem daněplátcem daně jsou samostatným základem daně pro zdanění daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, pokud zaměstnanec u tohoto plátce daněplátce daně neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, 5 nebo 7 anebo nevyužije-li postup podle § 36 odst. 6 nebo 7 a jedná-li se o příjmypříjmy podle odstavce 1
a)
plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše u téhož plátce daně nedosáhne za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce na nemocenském pojištění, nebo
b)
v úhrnné výši nedosahující u téhož plátce daně za kalendářní měsíc rozhodné částky pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění.
(5)
Plynou-li příjmy uvedené v odstavci 4 ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně) podle § 5 odst. 2.
(6)
Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně silniční motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši určeného procenta vstupní ceny tohoto vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla. Jde-li o silniční motorové vozidlo najaté nebo pořízené na finanční leasingfinanční leasing, vychází se ze vstupní ceny tohoto vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla. Pokud ve vstupní ceně není zahrnuta daň z přidané hodnoty, pro účely tohoto ustanovení se o tuto daň zvýší. Je-li částka, která se posuzuje jako příjem zaměstnance za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí silničního motorového vozidla, nižší než 1 000 Kč, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 1 000 Kč. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně v průběhu kalendářního měsíce postupně za sebou více silničních motorových vozidel k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši určeného procenta z nejvyšší vstupní ceny silničního motorového vozidla. Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně pro služební i soukromé účely v průběhu kalendářního měsíce více silničních motorových vozidel současně, považuje se za příjem zaměstnance úhrn částek odpovídajících výši určeného procenta vstupní ceny každého současně poskytnutého vozidla. Určeným procentem se pro účely tohoto ustanovení rozumí
a)
0,25 %, jedná-li se o bezemisní vozidlo,
b)
0,5 %, jedná-li se o nízkoemisní vozidlo,
c)
1 %, jedná-li se o silniční motorové vozidlo, které není nízkoemisním ani bezemisním vozidlem.
(7)
Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně, kromě příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 odst. 4, dále nejsou
a)
náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem činnosti, ze které plyne příjempříjem ze závislé činnosti, do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem5) pro zaměstnance odměňovaného platem, jakož i hodnota bezplatného stravování poskytovaná zaměstnavatelem na pracovních cestách; jiné a vyšší náhrady, než stanoví tento zvláštní právní předpis, jsou zdanitelným příjmempříjmem podle odstavce 1,
b)
hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů, včetně příspěvků na jejich udržování, dále hodnota pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvku na jeho udržování,
c)
částky přijaté zaměstnancem zálohově od zaměstnavatele, aby je jeho jménem vydal nebo částky, kterými zaměstnavatel hradí zaměstnanci prokázané výdaje, které za zaměstnavatele vynaložil ze svého tak, jako by je vynaložil přímo zaměstnavatel,
d)
náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce,
e)
plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce; je-li plnění poskytováno v podobě paušální částky na náhradu nákladů spojených s výkonem práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele, nepovažuje se za příjem a není předmětem daně do výše paušální částky, kterou lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem.
(8)
Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) podle odstavce 7 písm. b) až d) paušální částkou, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případech, kdy dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven. Jde-li o paušál za použití vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odepisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisováníodpisování v dalších letech odpisováníodpisování.
(9)
Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v § 4, dále osvobozeny
a)
nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost133); toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,
b)
příjem zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem za jednu směnu podle jiného právního předpisu, pokud během této směny zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během této směny nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu, a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejné směny, pokud její délka v úhrnu s přestávkou v práci povinně poskytovanou zaměstnavatelem podle jiného právního předpisu je delší než 11 hodin; v případě zaměstnance vykonávajícího činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, jejíž výkon není rozvržen na směny podle jiného právního předpisu, je příjem ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem od daně osvobozen, pokud během kalendářního dne zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během tohoto dne nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu ani na stravné v rámci cestovních náhrad na základě smlouvy, a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejného kalendářního dne, pokud během tohoto dne zaměstnanec vykonával práci alespoň 11 hodin; příspěvkem na stravování se pro účely daní z příjmů rozumí
1.
stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a
2.
peněžitý příspěvek na stravování,
c)
hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,
d)
nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě
1.
pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení nebo pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše průměrné mzdy za zdaňovací období,
2.
použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, poskytnutí rekreace nebo zájezdu, použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení nebo poskytnutí příspěvku na kulturní nebo sportovní akce nebo příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období,
e)
zvýhodnění poskytovaná zaměstnavatelem provozujícím veřejnou dopravu osob svým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům ve formě bezplatných nebo zlevněných jízdenek,
f)
příjmypříjmy ze závislé činnosti vykonávané na území České republiky, plynoucí poplatníkům daně z příjmůpříjmů fyzických osob, kteří jsou daňovými nerezidenty, od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, pokud časové období související s výkonem této činnosti nepřesáhne 183 dnů v jakémkoliv období 12 měsíců po sobě jdoucích, a to s výjimkou příjmůpříjmů z
1.
osobně a veřejně vykonávané činnosti umělce, sportovce, artisty nebo spoluúčinkující osoby a
2.
činnosti vykonávané ve stálé provozovněstálé provozovně,
g)
nepeněžní příjmy plynoucí z účasti zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka na společenské akci, včetně té s kulturním nebo sportovním prvkem, pořádané zaměstnavatelem pro omezený okruh účastníků, pokud vzhledem k její povaze je pořádání takové akce zaměstnavateli obvyklé a její forma a rozsah jsou přiměřené,
h)
peněžní plnění za výstrojní a proviantní náležitosti poskytované příslušníkům ozbrojených sil a naturální náležitosti poskytované příslušníkům bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů,3) zvláštní požitky poskytované příslušníkům bezpečnostních sborů podle zvláštního právního předpisu6b) a náhrada majetkové újmy podle zvláštního právního předpisu,6c)
ch)
náhrady za ztrátu na služebním příjmu (platu) poskytované příslušníkům ozbrojených sil a bezpečnostních sborů podle zvláštních právních předpisů,3)
i)
hodnota přechodného ubytování, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obecobec přechodného ubytování není shodná s obcíobcí, kde má zaměstnanec bydliště, a to maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně,
j)
náhrada za ztrátu na důchodu přiznaná podle zákoníku práce za dobu před 1. lednem 1989 a vyplácená po 31. prosinci 1992,
k)
příjmy za práci žáků a studentů z praktického vyučování a praktické přípravy,
l)
zvláštní příplatek nebo příplatek za službu v zahraničí poskytovaný podle zvláštních právních předpisů vojákům a příslušníkům bezpečnostních sborů6e) vyslaným v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních bezpečnostních sborů mimo území České republiky po dobu působení v zahraničí,
m)
příjem v podobě příspěvku uhrazeného zaměstnavatelem na daňově podporované produkty spoření na stáří jeho zaměstnance nebo na daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož pojistníkem je jeho zaměstnanec, do úhrnné výše 50 000 Kč ročně,
n)
naturální plnění poskytované podle zvláštních právních předpisů6g) představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům a bývalému prezidentu republiky podle zákona upravujícího zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce,
o)
náhrada prokázaných výdajů poskytovaná podle zvláštních právních předpisů6g) představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, jde-li o
1.
výdaje na leteckou dopravu při tuzemských cestách spojených s výkonem funkce (dále jen „tuzemská cesta“),
2.
výdaje na dopravu při zahraničních cestách spojených s výkonem funkce (dále jen „zahraniční cesta“),
3.
výdaje na stravování při tuzemských cestách,
4.
výdaje na stravování a některé další výdaje při zahraničních cestách,
5.
výdaje na ubytování při tuzemských cestách,
6.
výdaje na ubytování při zahraničních cestách,
7.
výdaje na přechodné ubytování v místě sídla orgánu, v němž vykonává funkci,
8.
výdaje na odborné a administrativní práce,
9.
výdaje na činnost průvodce nebo osobního asistenta,
10.
výdaje na dopravu veřejnými hromadnými dopravními prostředky soudci při tuzemských cestách,
p)
příjem získaný ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny za dobu dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény podle zvláštních právních předpisů47a), do výše minimálního nároku určeného zvláštním právním předpisem upravujícím pracovně právní vztahy47b),
q)
částky vynaložené zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s výplatou mzdy a se srážkami ze mzdy zaměstnanci, s placením příspěvku na pojistné (připojištění) ve prospěch zaměstnance, jakož i částky vynaložené zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s poskytováním nepeněžitého plnění zaměstnanci,
r)
příjem od téhož zaměstnavatele plynoucí zaměstnanci v podobě majetkového prospěchu při bezúročné zápůjčce až do úhrnné výše jistin 300 000 Kč z těchto zápůjček; majetkový prospěch z bezúročných zápůjček přesahujících výši jistin 300 000 Kč vypočtený za jednotlivé kalendářní měsíce se oceňuje podle odstavce 3 a zahrnuje do základu daně alespoň jednou za zdaňovací období, a to nejpozději při zúčtování mzdy za měsíc prosinec,
s)
zvláštní odměna za výkon funkce člena okrskové volební komise a člena zvláštní okrskové volební komise,
t)
příjem zaměstnance ve formě stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění určené k přímé spotřebě na pracovišti zaměstnavatele nebo k přímé spotřebě v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele poskytnutého zaměstnavatelem, u kterého tento zaměstnanec do svého odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vykonával činnost, ze které plynul příjem ze závislé činnosti, a to v úhrnu za kalendářní den do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, snížené o výši příjmu poskytnutého tímto zaměstnavatelem osvobozeného podle písmene b).
(10)
Funkčními požitky jsou
a)
funkční platy a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce, jejichž výše se stanoví podle zákona upravujícího platy a další náležitosti spojené s výkonem funkce představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců138) a zákona upravujícího zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce,
b)
odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v
1.
orgánech obcíobcí a jiných orgánech územní samosprávy,
2.
státních orgánech,
3.
spolcích a zájmových sdruženích,
4.
odborových organizacích,
5.
komorách,
6.
jiných orgánech a institucích.
(11)
Za funkční požitek se nepovažují příjmypříjmy znalců a tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů a rozhodců za činnost vykonávanou podle zvláštních předpisů.
(12)
Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmypříjmy ze závislé činnosti.
(13)
Jedná-li se o příjempříjem plynoucí ze zdrojů v zahraničí, základem daně poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, je příjempříjem ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž nemá Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, snížený o daň zaplacenou z tohoto příjmupříjmu v zahraničí. Je-li činnost, ze které plyne příjempříjem ze závislé činnosti, vykonávaná ve státě, s nímž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, základem daně poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, je příjempříjem ze závislé činnosti vykonávané v tomto státě; tento příjempříjem lze snížit o daň zaplacenou z tohoto příjmupříjmu ve státě, s nímž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, a to pouze v rozsahu, ve kterém ji nebylo možno započíst na daňovou povinnost v tuzemsku podle § 38f v bezprostředně předchozím zdaňovacím období. Přitom se musí jednat o nezapočtenou daň z příjmůpříjmů, které se zahrnují do základu daně. PříjemPříjem ze závislé činnosti plynoucí ze zdrojů v zahraničí nelze snížit o daň zaplacenou v zahraničí v rozsahu, ve kterém přesahuje výši uvedenou v mezinárodní smlouvě nebo v právním předpisu jiného státu.
(14)
Příjem zaměstnance podle odstavce 3 věty třetí se v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle odstavce 1 písm. a) až c), nebo nabytí podílu v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společnostídceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele, nebo opce na nabytí tohoto podílu považuje za zúčtovaný příjem v kalendářním měsíci nebo za příjem ve zdaňovacím období, ve kterých nastane první z okamžiků, kterými jsou
a)
okamžik, ke kterému zaměstnanec přestane vykonávat činnost, ze které mu plynou příjmy podle odstavce 1 písm. a) až c) u tohoto zaměstnavatele, jeho mateřské nebo dceřiné společnostidceřiné společnosti nebo kapitálově spojené osoby nebo u jeho právního nástupce,
b)
okamžik vstupu tohoto zaměstnavatele do likvidace,
c)
okamžik, ke kterému tento zaměstnavatel nebo zaměstnanec přestanou být daňovými rezidenty České republiky,
d)
okamžik převodu nebo přechodu tohoto podílu nebo této opce,
e)
okamžik uplatnění opce,
f)
okamžik výměny podíluvýměny podílu, při které se mění celková jmenovitá hodnota podílů zaměstnance,
g)
okamžik uplynutí 10 let ode dne nabytí podílu nebo opce.
(15)
Příjem podle odstavce 14 lze snížit o kladný rozdíl mezi hodnotou podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož poplatník vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle odstavce 1 písm. a) až c), podílu v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společnostídceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele, nebo hodnotou opce na nabytí tohoto podílu určenou podle zákona upravujícího oceňování majetku k okamžiku nabytí tohoto podílu nebo opce a hodnotou tohoto podílu nebo opce určenou podle zákona upravujícího oceňování majetku k prvnímu z okamžiků podle odstavce 14 písm. a) až g) zvýšenou o úhrn příjmů z podílu na zisku, vypořádacího podílu, vrácení emisního ážia, vrácení příplatku mimo základní kapitál a z plnění obdobných těmto plněním vyplacených na základě tohoto podílu snížených o daň z těchto příjmů.
(16)
Poplatník oznámí plátci daněplátci daně okamžik podle odstavce 14 písm. d) do posledního dne kalendářního měsíce, ve kterém tento okamžik nastal.
(17)
Nepeněžní příjem zaměstnance ve formě použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona rodinným příslušníkem tohoto zaměstnance se ocení v místě a čase obvyklou cenou za použití mateřské školy zřízené státem, krajem, obcíobcí nebo dobrovolným svazkem obcíobcí, nebo nejvyšší měsíční úplatou za předškolní vzdělávání podle vyhlášky upravující předškolní vzdělávání, a to za každý kalendářní měsíc poměrně podle doby používání tohoto zařízení rodinným příslušníkem v daném měsíci. Způsob ocenění podle věty první zvolí zaměstnavatel.
§ 7
Příjmy ze samostatné činnosti
(1)
PříjmemPříjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmůpříjmů uvedených v § 6, je
a)
příjempříjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství,
b)
příjempříjem ze živnostenského podnikání,
c)
příjempříjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění,
d)
podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na zisku.
(2)
PříjmemPříjmem ze samostatné činnosti, pokud nepatří do příjmůpříjmů uvedených v § 6, je dále
a)
příjempříjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmůpříjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem,
b)
příjempříjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku,
c)
příjempříjem z výkonu nezávislého povolání.
(3)
Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmypříjmy uvedené v odstavcích 1 a 2 s výjimkou uvedenou v odstavci 6. Tyto příjmypříjmy se snižují o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení s výjimkou příjmůpříjmů uvedených v odstavci 1 písm. d). Pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) se použijí ustanovení § 23 až 33.
(4)
U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, je součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo daňové ztráty veřejné obchodní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku veřejné obchodní společnosti.
(5)
U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, je součástí základu daně (dílčího základu daně) poměrná část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se komplementář podílí na zisku komanditní společnosti.
(6)
PříjemPříjem autoraautora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky je samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmůpříjmů od téhož plátce daněplátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjempříjem uvedený v odstavci 2 písm. a).
(7)
Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmupříjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši
a)
80 % z příjmůpříjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmůpříjmů z živnostenského podnikání řemeslného; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1 600 000 Kč,
b)
60 % z příjmůpříjmů ze živnostenského podnikání; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1 200 000 Kč,
c)
30 % z příjmůpříjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 600 000 Kč,
d)
40 % z jiných příjmůpříjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou příjmůpříjmů podle odstavce 1 písm. d) a odstavce 6; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 800 000 Kč.
Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.
(8)
Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 7, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmůpříjmů ze samostatné činnosti. Pro účely odstavce 7 se příjmypříjmy rozumí příjmypříjmy podle tohoto zákona, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou. Poplatník, který uplatňuje výdaje způsobem podle odstavce 7, je povinen vždy vést záznamy o příjmechpříjmech podle odstavce 7 a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti.
(9)
Jde-li o věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro činnost, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, jedním z manželů nebo oběma manžely, vkládá tuto věc do obchodního majetku jeden z manželů. V případě, že tuto věc má v obchodním majetku jeden z manželů, avšak je pro činnost, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, využívána také druhým z manželů, lze výdaje (náklady) související s touto věcí, které připadají na část věci využívané pro činnost, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, oběma manžely, rozdělit mezi oba manžele v poměru, v jakém ji využívají při své činnosti podle odstavců 1 a 2. PříjmyPříjmy z prodeje věci ve společném jmění manželů jsou zdaňovány u toho z manželů, který měl takovou věc zahrnutou v obchodním majetku. Po ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, se postupuje podle § 10 odst. 5 zákona.
(10)
Za příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované společníkům veřejných obchodních společností a komplementářům komanditních společností do výše stanovené zvláštním předpisem.5)
(11)
Dojde-li k ukončení (přerušení) činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, a poplatník zaplatí částky pojistného podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 5 a § 24 odst. 2 písm. f) po stanoveném termínu, a uhradí dluhy uvedené v § 23 odst. 3 písm. a) bod 11 může podat dodatečné daňové přiznání na daňovou povinnost nižší. Obdobně postupuje právní nástupce poplatníka s příjmypříjmy podle § 7 v případě úmrtí poplatníka.
(12)
Pokud poplatník s příjmypříjmy podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) uplatní jako účetní období hospodářský rok,20) je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji za ukončený hospodářský rok. Při změně účtování v kalendářním roce na účtování v hospodářském roce je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji do posledního dne měsíce, kterým poplatník ukončil účtování v kalendářním roce. Při změně účtování v hospodářském roce na účtování v kalendářním roce je dílčím základem daně nebo daňovou ztrátou podle § 7 odst. 1 písm. a) nebo b) součet rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji v hospodářském roce a rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji od doby ukončení účtování v hospodářském roce do konce kalendářního roku. Dílčí základ daně se zahrne do daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém končí hospodářský rok nebo účtování přechodu z kalendářního roku na hospodářský rok a naopak. Obdobně postupuje poplatník s příjmypříjmy podle § 7 odst. 1 písm. d), pokud veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost uplatní jako účetní období hospodářský rok.
(13)
Poplatníci s příjmypříjmy podle odstavců 1 a 2, kteří nevedou účetnictví, neuplatňují výdaje podle odstavce 7 a jejichž daň za dané zdaňovací období není rovna paušální dani, postupují podle § 7b. Vede-li každý ze společníků společnosti (§ 12), daňovou evidencidaňovou evidenci, mohou vést i daňovou evidencidaňovou evidenci, ve které evidují společné příjmypříjmy a společné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů; přitom na konci zdaňovacího období nebo při ukončení činnosti v průběhu zdaňovacího období, uvedou do své daňové evidencedaňové evidence podíl na společných příjmechpříjmech a podíl na společných výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů.
(14)
U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti, nejsou příjmypříjmy podle § 20b odst. 1 plynoucí těmto společnostem součástí základu daně (dílčího základu daně) podle odstavce 4 nebo 5 a zahrnují se do samostatného základu daně. Ustanovení § 20b odst. 2 platí obdobně.
§ 7a
Paušální daň
(1)
Daň poplatníka, který je na konci zdaňovacího období poplatníkem v paušálním režimu, je rovna paušální dani, pokud tento poplatník v tomto zdaňovacím období
a)
rozhodné příjmypříjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu
1.
nepřesáhl, nebo
2.
přesáhl, ale nepřesáhl rozhodné příjmypříjmy pro vyšší pásmo paušálního režimu a podá správci daně oznámení o jiné výši paušální daně na její výši odpovídající tomuto pásmu paušálního režimu,
b)
vedle rozhodných příjmůpříjmů má pouze
1.
příjmypříjmy od daně osvobozené,
2.
příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně,
3.
příjmypříjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a
4.
příjmypříjmy z kapitálového majetku, příjmypříjmy z nájmu a ostatní příjmypříjmy, pokud se nejedná o příjmypříjmy podle bodů 1 až 3 a pokud celková výše těchto příjmůpříjmů nepřesahuje 50 000 Kč,
c)
není plátcem daněplátcem daně z přidané hodnoty a nemá registrační povinnost k dani z přidané hodnoty, s výjimkou registrační povinnosti identifikované osoby, a
d)
není společníkem veřejné obchodní společnosti ani komplementářem komanditní společnosti.
(2)
Pokud poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu před koncem zdaňovacího období z důvodu, že ukončil nebo přerušil činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, je jeho daň za toto zdaňovací období rovna paušální dani, pokud poplatník
a)
splňuje podmínky podle odstavce 1,
b)
v části tohoto zdaňovacího období po dni, ve kterém přestal být poplatníkem v paušálním režimu, nevykonával činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, a
c)
do konce lhůty pro podání daňového přiznání za toto zdaňovací období
1.
zahájí činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, nebo
2.
nezahájí činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, nevede účetnictví a úhrn položek, o které by zvyšoval rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji, kdyby v tomto zdaňovacím období vedl daňovou evidencidaňovou evidenci, a příjmůpříjmů ze samostatné činnosti nepřesáhl rozhodné příjmypříjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu nebo pro vyšší pásmo paušálního režimu, pokud podá správci daně oznámení o jiné výši paušální daně na její výši odpovídající tomuto pásmu paušálního režimu.
(3)
Pro účely odstavců 1 a 2 se na poplatníka, který v posledním kalendářním měsíci zdaňovacího období zemřel nebo ukončil nebo přerušil činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, hledí jako na poplatníka, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu před koncem tohoto zdaňovacího období.
(4)
Pro účely odstavců 1 a 2 se za příjempříjem ze samostatné činnosti považuje také příjempříjem z úplatného převodu nebo nájmu majetku, který byl v posledním předcházejícím zdaňovacím období, za které nebyla daň poplatníka rovna paušální dani a za které poplatník neuplatňoval výdaje procentem z příjmůpříjmů, zařazen v obchodním majetku.
(5)
Daň se nerovná paušální dani, pokud poplatník podle odstavce 1 nebo 2, který je daňovým rezidentem České republiky, vyloučí dvojí zdanění příjmůpříjmů plynoucích ze zdrojů v zahraničí v daňovém přiznání.
(6)
Paušální daň činí součin počtu kalendářních měsíců zdaňovacího období, ve kterých byl poplatník v paušálním režimu, a zálohy na daň pro
a)
zvolené pásmo paušálního režimu, nebo
b)
pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně v případě, že poplatník podá oznámení o jiné výši paušální daně správci daně a jeho příjmypříjmy v tomto zdaňovacím období nepřesáhly rozhodné příjmypříjmy pro toto pásmo paušálního režimu.
(7)
Na poplatníka v paušálním režimu se pro účely daní z příjmůpříjmů hledí jako na poplatníka s příjmypříjmy ze samostatné činnosti, které jsou předmětem daně, a to i v případě, že mu v rozhodném období tyto příjmypříjmy neplynou.
(8)
Poplatník v paušálním režimu, který má příjmypříjmy ze samostatné činnosti, ke kterým lze uplatnit výdaje procentem z příjmůpříjmů v různé výši, vede záznamy o příjmechpříjmech ze samostatné činnosti pro účely prokázání výše rozhodných příjmůpříjmů pro zvolené pásmo paušálního režimu.
§ 7b
Daňová evidence
(1)
Daňovou evidencíDaňovou evidencí se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmůpříjmů. Tato evidence obsahuje údaje o
a)
příjmechpříjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
b)
majetku a dluzích.
(2)
Pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví, není-li dále stanoveno jinak.
(3)
Pro ocenění majetku a dluhů v daňové evidencidaňové evidenci se hmotný majetek oceňuje podle § 29, pohledávky se oceňují podle § 5. Ostatní majetek se oceňuje pořizovací cenou,31) je-li pořízen úplatně, vlastními náklady,31) je-li pořízen ve vlastní režii, nebo cenou určenou podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a) ke dni nabytí u majetku nabytého bezúplatně. Dluhy se oceňují při vzniku jmenovitou hodnotou, při převzetí pořizovací cenou. Peněžní prostředky a ceniny se oceňují jejich jmenovitými hodnotami. Pořizovací cenou pozemku je cena včetně porostu, pokud se nejedná o pěstitelský celek trvalých porostů (§ 26), bez stavby na něm zřízené. Do pořizovací ceny majetku pořízeného formou finančního leasingufinančního leasingu se zahrnou výdaje s jeho pořízením související, hrazené uživatelem. V případě úplatného pořízení majetku a dluhů, za jednu pořizovací cenu, se cena jednotlivých složek majetku stanoví v poměrné výši k ceně jednotlivých složek majetku oceněných podle zvláštního právního předpisu,1a) s výjimkou peněz, cenin, pohledávek a dluhů. Je-li v případě úplatného pořízení majetku a dluhů rozdíl mezi pořizovací cenou a oceněním tohoto majetku podle zvláštního právního předpisu,1a) zvýšeným o hodnotu peněz, cenin, pohledávek včetně daně z přidané hodnoty, a snížený o hodnotu dluhů, záporný, postupuje se obdobně jako v případě záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závoduobchodního závodu (§ 23).
(4)
Zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku, pohledávek a dluhů provede poplatník k poslednímu dni zdaňovacího období. O tomto zjištění provede zápis. O případné rozdíly upraví základ daně podle § 24 a 25.
(5)
Poplatník je povinen uschovávat daňovou evidencidaňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která neuplynula lhůta pro stanovení daně.
§ 8
Příjmy z kapitálového majetku
(1)
Příjmy z kapitálového majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 odst. 1 nebo § 7 odst. 1 písm. d), jsou
a)
podíly na zisku obchodní korporace nebo podílového fondu, je-li v něm podíl představován cenným papírem, úroky z držby cenných papírů a výnosy dluhopisů podle zákona upravujícího dluhopisy s výjimkou výnosu určeného rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho emisním kurzem,
b)
podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání,
c)
úroky, výhry a jiné výnosy z vkladůvkladů na vkladních knížkách, úroky z peněžních prostředků na účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání,
d)
výnos z jednorázového vkladuvkladu a z vkladuvkladu jemu na roveň postaveného,
e)
plnění z penzijního připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, z doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření a z penzijního pojištění,
f)
plnění z pojištění pro případ dožití, z pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti a z pojištění důchodu a plnění z jiného pojištění osob, které není pojistným plněním,
g)
úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů nebo zápůjček, úroky z prodlení, poplatek z prodlení, úroky z práva na dorovnání, úroky z vkladůvkladů na účtech neuvedených v písmeni c) s výjimkou příjmůpříjmů poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani, a úroky z hodnoty splaceného vkladuvkladu ve smluvené výši členů obchodních korporací,
h)
úrokové a jiné výnosy z držby směnek (např. diskont z částky směnky, úrok ze směnečné sumy),
i)
plnění ze zisku svěřenského fondu nebo rodinné fundace.
(2)
Za příjempříjem z kapitálového majetku se považuje také příjempříjem plynoucí z práva na splacení
a)
dluhopisu, kterým se pro účely daně z příjmůpříjmů fyzických osob rozumí kladný rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu vyplacenou při jeho splacení nebo částkou vyplacenou při jeho předčasném splacení a cenou, za kterou poplatník dluhopis nabyl, nebo cenou určenou podle zákona upravujícího oceňování majetku ke dni jeho bezúplatného nabytí, a
b)
vkladního listu vydaného jako cenný papír nebo cenného papíru vkladnímu listu na roveň postaveného, kterým se pro účely daně z příjmůpříjmů fyzických osob rozumí kladný rozdíl mezi jmenovitou hodnotou vkladního listu vydaného jako cenný papír nebo cenného papíru jemu na roveň postaveného vyplacenou při jejich splacení nebo částkou vyplacenou při jejich předčasném splacení a cenou, za kterou poplatník cenný papír nabyl, nebo cenou určenou podle zákona upravujícího oceňování majetku ke dni jeho bezúplatného nabytí.
(3)
PříjmyPříjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) a i) a úrokové příjmypříjmy a jiné výnosy z držby směnky vystavené bankoubankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladuvkladu věřitele [odstavec 1 písm. h)], plynoucí ze zdrojů na území České republiky, jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36).
(4)
Plynou-li příjmypříjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a i) ze zdrojů v zahraničí, jsou nesnížené o výdaje základem daně (dílčím základem daně). Plynou-li příjmypříjmy uvedené v odstavci 1 písm. e) a f) ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně).
(5)
PříjmyPříjmy uvedené v odstavci 1 písm. g) a h) a v odstavci 2 nesnížené o výdaje jsou základem daně (dílčím základem daně), s výjimkou úroků a jiných výnosů ze směnky vystavené bankoubankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladuvkladu věřitele, které jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). U příjmupříjmu z úroků ze zápůjčky nebo úvěru je výdajem zaplacený úrok z částek použitých na poskytnutí zápůjčky nebo úvěru, a to až do výše příjmupříjmu.
(6)
Plnění z penzijního připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, z doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření a z penzijního pojištění jsou základem daně po snížení o zaplacené příspěvky a státní příspěvky hrazené Českou republikou, pokud tyto státní příspěvky nebyly vráceny; v případě těchto plnění ve formě penze se zaplacené příspěvky a státní příspěvky rozloží na vymezené období pobírání penze. Plnění z pojištění pro případ dožití, z pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti a z pojištění důchodu a plnění z jiného pojištění osob, které není pojistným plněním, jsou základem daně po snížení o zaplacené pojistné; v případě těchto plnění ve formě důchodu se zaplacené pojistné rozloží na vymezené období pobírání důchodu.
(7)
Jedná-li se o příjem podle odstavce 1 nebo odstavce 2 plynoucí do společného jmění manželů ze zdroje, který je vložen do obchodního majetku jednoho z manželů, zdaňuje se jen u tohoto manžela. Jedná-li se o příjem podle odstavce 1 nebo 2 plynoucí do společného jmění manželů ze zdroje, který není vložen do obchodního majetku žádného z manželů, zdaňuje se jen u jednoho z nich.
(8)
Příjem podle odstavce 4 nebo úrok nebo jiný výnos ze směnky vystavené bankoubankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladuvkladu věřitele plynoucí ze zdrojů v zahraničí lze zahrnout do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a. Zahrne-li se takový příjem do tohoto základu daně, zahrnou se do tohoto základu daně veškeré příjmy podle věty první. Tyto příjmy se nesnižují o výdaje s výjimkou příjmů uvedených v odstavci 1 písm. e) a f), u kterých se postupuje obdobně podle odstavce 6.
§ 9
Příjmy z nájmu
(1)
PříjmyPříjmy z nájmu, pokud nejde o příjmypříjmy uvedené v § 6 až 8, jsou
a)
příjmypříjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů,
b)
příjmypříjmy z nájmu movitých věcí, kromě příležitostného nájmu podle § 10 odst. 1 písm. a).
(2)
PříjmyPříjmy podle odstavce 1, plynoucí manželům ze společného jmění manželů, se zdaňují jen u jednoho z nich.
(3)
Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmypříjmy uvedené v odstavci 1 snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (§ 5 odst. 2). Pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) se použijí ustanovení § 23 až 33. PříjemPříjem z nájmu plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 je, s výjimkou příjmůpříjmů z nájmu nemovitých věcí nebo bytů, samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36).
(4)
Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, může je uplatnit ve výši 30 % z příjmůpříjmů podle odstavce 1, nejvýše však do částky 600 000 Kč. Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.
(5)
Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 4, jsou v částkách výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmůpříjmů z nájmu podle § 9. Poplatník, který uplatňuje výdaje podle odstavce 4, je povinen vždy vést záznamy o příjmechpříjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s nájmem.
(6)
Poplatníci mající příjmypříjmy z nájmu a uplatňující u těchto příjmůpříjmů skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení vedou záznamy o příjmechpříjmech a výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů v časovém sledu, evidenci hmotného majetku, který lze odpisovat, evidenci o tvorbě a použití rezervy na opravy hmotného majetku, pokud ji vytvářejí, evidenci o pohledávkách a dluzích ve zdaňovacím období, ve kterém dochází k ukončení nájmu, a mzdové listy, pokud vyplácejí mzdy. Pokud se však poplatníci rozhodnou vést účetnictví, přestože k tomu nejsou podle účetních předpisů20) povinni, pak postupují podle těchto předpisů, budou-li takto postupovat po celé zdaňovací období, přitom se movitý i nemovitý majetek, o kterém je účtováno, nepovažuje za obchodní majetek ve smyslu daně z příjmůpříjmů fyzických osob.
(7)
Při pachtu obchodního závoduobchodního závodu je příjmempříjmem propachtovatele, který nevede účetnictví, také
a)
hodnota pohledávek a dluhů, s výjimkou dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem snižujícím základ daně, které přecházejí na pachtýře, není-li dohodnuta jejich úhrada. Je-li dohodnuta částečná úhrada pohledávek a dluhů, s výjimkou dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem snižujícím základ daně, je příjmempříjmem jejich hodnota. Je-li dohodnuta úhrada pohledávek a dluhů, s výjimkou dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem snižujícím základ daně, vyšší, než je jejich hodnota, je příjmempříjmem tato vyšší cena,
b)
neuhrazený rozdíl mezi hodnotou věcí v obchodním závoduobchodním závodu na začátku pachtu a jejich vyšší hodnotou při ukončení pachtu stanovenou podle zvláštního právního předpisu1a) nebo podle údajů uvedených v účetnictví pachtýře, vedeném podle zvláštních právních předpisů.20)
Základ daně se nebude zvyšovat dle tohoto ustanovení v případech, kdy bude z titulu operací popsaných v tomto ustanovení zvyšován na základě jiných ustanovení tohoto zákona. Pro účely tohoto ustanovení se nepoužije ustanovení § 23 odst. 13.
§ 10
Ostatní příjmy
(1)
Ostatními příjmy, při kterých dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 až 9, a jednotlivými druhy příjmu jsou
a)
příjmypříjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí, včetně příjmůpříjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem, a příjmůpříjmů z provozu výroben elektřiny, ke kterému není vyžadována licence udělovaná Energetickým regulačním úřadem,
b)
příjmypříjmy z úplatného převodu
1.
nemovité věci,
2.
cenného papírucenného papíru a
3.
jiné věci,
c)
příjmy z převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo podílu komanditisty na komanditní společnosti, které nejsou představovány cenným papírem, nebo z převodu družstevního podílu,
d)
příjmypříjmy ze zděděných práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví včetně práv autorských a práv příbuzných právu autorskému,
e)
přijaté výživné, důchody a obdobné opakující se požitky,
f)
podíl
1.
člena obchodní korporace s výjimkou společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti na likvidačním zůstatku, nebo
2.
majitele podílového listu z podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu s výjimkou splynutí nebo sloučení podílového fondu,
g)
vypořádací podíl při zániku účasti člena v obchodní korporaci, s výjimkou společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti, podíl na majetku transformovaného družstva, vrácení emisního ážia, příplatku mimo základní kapitál nebo těmto plněním obdobná plnění,
h)
výhry z
1.
loterie a tomboly,
2.
kursové sázky a totalizátorové hry,
3.
technické hry,
4.
živé hry s výjimkou turnaje živé hry,
5.
turnaje živé hry a turnaje malého rozsahu a
6.
jiných hazardních her než hazardních her podle bodů 1 až 5,
ch)
výhry z reklamních soutěží a reklamních slosování, ceny z veřejných soutěží, ze sportovních soutěží a ceny ze soutěží, v nichž je okruh soutěžících omezen podmínkami soutěže, anebo jde o soutěžící vybrané pořadatelem soutěže,
i)
příjmy, které společník veřejné obchodní společnosti nebo komplementář komanditní společnosti obdrží v souvislosti s ukončením účasti na veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti od jiné osoby než od veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, v níž ukončil účast,
j)
příjmy z převodu jmění na společníka a příjmy z vypořádání podle zvláštního právního předpisu131),
k)
příjempříjem z jednorázové náhrady práv s povahou opakovaného plnění na základě ujednání mezi poškozeným a pojistitelem,
l)
příjempříjem z výměnku,
m)
příjempříjem obmyšleného ze svěřenského fondu,
n)
bezúplatný příjempříjem,
o)
příjem z rozpuštění rezervního fondu vytvořeného ze zisku nebo z rozpuštění obdobného fondu,
p)
příjem, který vznikl jako důsledek porušení podmínek uplatnění nezdanitelné části základu daně,
q)
ostatní příjem, který není příjmem uvedeným v písmenech a) až p).
(2)
PříjmyPříjmy podle odstavce 1, plynoucí manželům ze společného jmění manželů, se zdaňují u jednoho z nich; obdobně se postupuje u příjmůpříjmů plynoucích do společného jmění manželů. PříjmyPříjmy plynoucí manželům z prodeje nebo převodu majetku nebo práva ve společném jmění manželů, které byly zahrnuty v obchodním majetku, se zdaňují u toho z manželů, který měl takový majetek nebo právo zahrnuty v obchodním majetku. U příjmůpříjmů plynoucích z prodeje nebo převodu majetku nebo práva ve společném jmění manželů, které byly zahrnuty v obchodním majetku zemřelého manžela (manželky), které plynou pozůstalému manželovi (manželce), se k době uvedené v § 4 vztahující se k majetku nebo právu zahrnutým v obchodním majetku, nepřihlíží.
(3)
Od daně jsou, kromě příjmů uvedených v § 4, osvobozeny
a)
ostatní příjmy spadající do jednotlivého druhu příjmu jiného než podle odstavce 1 písm. b) nebo c), odstavce 1 písm. f) bodu 2, odstavce 1 písm. h) bodů 2 až 6 nebo odstavce 1 písm. m), n) nebo p), pokud úhrn příjmů spadajících do tohoto druhu příjmu nepřesáhne ve zdaňovacím období 50 000 Kč; je-li tento ostatní příjem samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně nebo příjmem zahrnovaným do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a, je od daně osvobozen, pokud výše tohoto příjmu nepřesahuje 50 000 Kč,
b)
výhry z hazardních her, které jsou jednotlivým druhem příjmu podle odstavce 1 písm. h) bodů 2 až 6, pokud rozdíl mezi úhrnem výher spadajících do tohoto druhu příjmu a úhrnem vkladůvkladů do hazardních her v rámci tohoto druhu příjmu za zdaňovací období nepřesahuje 50 000 Kč,
c)
bezúplatné příjmypříjmy
1.
od příbuzného v linii přímé a v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
2.
od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním bezúplatného příjmupříjmu ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
3.
obmyšleného z jeho majetku, který do svěřenského fondu vyčlenil nebo kterým zvýšil majetek tohoto fondu, nebo z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2,
4.
poplatníka z jeho majetku, který vložil do rodinné fundace, nebo z majetku, který byl do rodinné fundace vložen osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2,
5.
nabyté příležitostně, pokud jejich úhrn od téhož poplatníka ve zdaňovacím období nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
(4)
Základem daně (dílčím základem daně) je příjem snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. Je-li příjem zahrnut do základu daně jen zčásti z důvodu, že je zčásti od daně osvobozen, výdaje podle věty první snižují příjem jen v části odpovídající poměru, v jakém tento příjem není od daně osvobozen. Jsou-li výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu uvedeným v odstavci 1 vyšší než příjem, k rozdílu se nepřihlíží. Plynou-li příjmy podle odstavce 1 písm. h) bodu 1 a písm. ch) ze zdrojů v zahraničí, je základem daně (dílčím základem daně) příjem nesnížený o výdaje. Jde-li o příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, lze výdaje uplatnit podle § 7 odst. 7 písm. a). Poplatník, který uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 písm. a), je povinen vždy vést záznamy o příjmech. Příjmy plynoucí ze splátek na základě uzavřené kupní smlouvy nebo ze zálohy na základě uzavřené smlouvy o budoucím prodeji nemovité věci, se zahrnou do dílčího základu daně za zdaňovací období, ve kterém byly dosaženy. Plynou-li příjmy podle odstavce 1 písm. k), jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). Příjmem poplatníka, kterému plyne příjem podle odstavce 1 písm. a) z chovu včel a u kterého nepřekročí ve zdaňovacím období počet včelstev 50, je částka 1 000 Kč na jedno včelstvo. Příjmem podle odstavce 1 písm. q) je také kursový zisk při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně, nejedná-li se o účet zahrnutý v obchodním majetku, s výjimkou kursového zisku při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně na evropském regulovaném trhu nebo na obdobném zahraničním regulovaném trhu, na kterém se obchody s těmito měnami uskutečňují.
(5)
U příjmů podle odstavce 1 písm. b) je výdajem cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl, a jde-li o věc nabytou bezúplatně, cena určená podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a) ke dni nabytí. Jde-li o hmotný majetek odpisovaný podle § 26 a následujících, který byl zahrnut do obchodního majetku pro výkon činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo sloužil k nájmu, je výdajem zůstatková cena podle § 29 odst. 2. Jde-li o věc získanou směnou nebo výhrou, vychází se z ceny podle zvláštního předpisu1a) (§ 3 odst. 3). Výdajem jsou též částky prokazatelně vynaložené na technické zhodnocení, opravu a údržbu věci, včetně dalších výdajů souvisejících s uskutečněním prodeje s výjimkou výdajů na osobní potřebu poplatníka. K hodnotě vlastní práce poplatníka na věci, kterou si sám vyrobil nebo vlastní prací zhodnotil, se při stanovení výdajů nepřihlíží. U příjmů z úplatného převodu cenných papírů lze kromě nabývací ceny akcie nebo kmenového listu a pořizovací ceny ostatních cenných papírů uplatnit i výdaje související s uskutečněním úplatného převodu a platby za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení cenných papírů. Výdaje, které převyšují příjmy podle odstavce 1 písm. b), c), f) a g) v tom zdaňovacím období, kdy poprvé plynou splátky nebo zálohy na prodej věcí, na budoucí prodej nemovité věci nebo na prodej účasti na společnosti s ručením omezeným, komanditní společnosti, podílu na základním kapitálu družstva nebo pohledávky podle § 33a zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, mohou být uplatněny v tomto zdaňovacím období až do výše tohoto příjmu. Jestliže příjem plyne i v dalších zdaňovacích obdobích, postupuje se obdobně, a to až do výše celkové částky, kterou lze podle tohoto ustanovení uplatnit. U příjmů podle odstavce 1 písm. b) je výdajem vrácená záloha, i když je vrácena v jiném zdaňovacím období. U příjmu plynoucího z odvolání daru je výdajem úhrada za zhodnocení daru. U příjmů podle odstavce 1 písm. h) bodů 2 až 6 je výdajem pouze vkladvklad do hazardní hry. U příjmů podle odstavce 1 písm. q) je výdajem také kursová ztráta při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně, nejedná-li se o účet zahrnutý v obchodním majetku, s výjimkou kursové ztráty při směně peněz z účtu vedeného v cizí měně na evropském regulovaném trhu nebo na obdobném zahraničním regulovaném trhu, na kterém se obchody s těmito měnami uskutečňují.
(6)
U příjmůpříjmů podle odstavce 1 písm. c), f) a g) se za výdaj považuje nabývací cena podílu. Výdajem není podíl na majetku družstva převedený v rámci transformace družstev podle zvláštního předpisu13) s výjimkou podílu nebo jeho části, který je náhradou podle zvláštních předpisů,2) a s výjimkou dalšího podílu na majetku družstva,13) je-li vydán ve věcném nebo nepeněžitém plnění. Při přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond, při přeměně uzavřeného podílového fondu na otevřený podílový fond, při změně obhospodařovatele podílového fondu, při sloučení a splynutí podílových fondů a při sloučení, splynutí a rozdělení investičního fondu se za nabývací cenu akcie nebo podílového listu u téhož poplatníka považuje nabývací cena podílu na původním investičním fondu. U příjmůpříjmů z převodu jmění na společníka se za výdaj považuje nabývací cena podílu nebo pořizovací cena cenných papírůcenných papírů, převzaté dluhy, které byly následně uhrazeny, a uhrazené vypořádání, i když k uhrazení dojde v jiném zdaňovacím období než v tom, v němž plyne příjempříjem z převodu jmění na společníka. U příjmůpříjmů z vypořádání se za výdaj považuje nabývací cena podílu nebo pořizovací cena cenných papírůcenných papírů.
(7)
Důchod podle občanského zákoníku se považuje za základ daně (dílčí základ daně) po snížení o částku pořizovací ceny rovnoměrně rozdělenou na období pobírání důchodu. Toto období se stanoví jako střední délka života účastníka podle úmrtnostních tabulek Českého statistického úřadu v době, kdy důchod začne poprvé pobírat.
(8)
PříjmemPříjmem podle odstavce 1 písm. f) a g) je také kladný rozdíl mezi oceněním majetku podle zvláštního právního předpisu1a) a výší jeho hodnoty zachycené v účetnictví obchodní korporace při zániku členství v obchodní korporaci, pokud je podíl na likvidačním zůstatku nebo vypořádací podíl vypořádáván v nepeněžní formě. Pokud členovi obchodní korporace při zániku jeho účasti v ní vznikne vedle práva na vypořádací podíl v nepeněžní formě současně i dluh vůči obchodní korporaci, sníží se tento kladný rozdíl o výši dluhu. PříjmyPříjmy podle odstavce 1 písm. f), g), h) bodu 1, ch) a o) s výjimkou příjmůpříjmů z podílu na likvidačním zůstatku a vypořádacího podílu u společníků veřejné obchodní společnosti a komplementářů komanditní společnosti plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). Plynou-li tyto příjmy ze zdrojů v zahraničípříjmy ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně) podle § 5 odst. 2. Je-li v ceně z veřejné soutěže zahrnuta odměna za užití díla nebo výkonu, sníží se o částku připadající na tuto odměnu základ daně zdaňovaný zvláštní sazbou daně a tato částka se zahrne do příjmůpříjmů uvedených v § 7. U poplatníků uvedených v § 2 odst. 2, u nichž je sportovní činnost činností, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, se považují přijaté ceny ze sportovních soutěží za příjmypříjmy podle § 7.
(9)
Je-li příjem z úplatného převodu cenného papíru nebo podílu v obchodní korporaci, který není představován cenným papírem, zahrnut do základu daně jen zčásti z důvodu použití postupu podle § 4 odst. 3 a byl-li tento cenný papír nebo podíl nabytý poplatníkem do 31. prosince 2024, mohou být namísto výdajů podle odstavce 5 nebo 6 výdaji
a)
tržní hodnota tohoto cenného papíru nebo podílu určená podle zákona upravujícího oceňování majetku
1.
k 31. prosinci 2024, nebo
2.
ke dni úplatného převodu tohoto cenného papíru nebo podílu, pokud se tento úplatný převod uskutečnil před 31. prosincem 2024, a
b)
výdaje související s uskutečněním úplatného převodu tohoto cenného papíru a platby za obchodování na trhu s cennými papíry při pořízení cenného papíru, jde-li o příjem z úplatného převodu cenného papíru.
(10)
Plyne-li příjempříjem podle odstavce 8 ze zdrojů v zahraničí, lze tento příjempříjem zahrnout do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a. Zahrne-li se takový příjempříjem do tohoto základu daně, zahrnou se do tohoto základu daně veškeré příjmypříjmy podle odstavce 8 plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Tyto příjmypříjmy se nesnižují o výdaje s výjimkou
a)
příjmůpříjmů uvedených v odstavci 1 písm. f) a g), které lze snížit o nabývací cenu podílu, a
b)
ceny z veřejné soutěže, která se sníží o odměnu za užití díla nebo výkonu zahrnutou v této ceně; tato odměna je příjmempříjmem ze samostatné činnosti.
§ 12
Společné příjmy a výdaje
(1)
Pokud nejsou společné výdaje související se společnými příjmypříjmy ze společnosti nebo ze společenství jmění rozděleny mezi poplatníky stejně jako společné příjmypříjmy, mohou poplatníci uplatnit výdaje pouze v prokázané výši.
(2)
Pokud nejsou příjmypříjmy a výdaje rozděleny mezi spoluvlastníky podle spoluvlastnických podílů, mohou spoluvlastníci uplatnit výdaje pouze v prokázané výši.
(3)
PříjmyPříjmy a výdaje plynoucí poplatníkovi ze společenství jmění s výjimkou společenství jmění dědiců za dobu jeho trvání se zahrnují do zdaňovacího období, ve kterém společenství jmění zaniklo.
§ 13
Příjmy a výdaje spolupracujících osob
(1)
PříjmyPříjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby, kterými se rozumí
a)
spolupracující manžel,
b)
spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti,
c)
člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.
(2)
U spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmechpříjmech a výdajích stejná. PříjmyPříjmy a výdaje se rozdělují tak, aby
a)
podíl příjmůpříjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 % a
b)
částka, o kterou příjmypříjmy převyšují výdaje, činila
1.
za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a
2.
za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 15 000 Kč.
(3)
V případě, že je spolupracující osobou pouze manžel, se příjmypříjmy a výdaje rozdělují tak, aby
a)
podíl příjmůpříjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a
b)
částka, o kterou příjmypříjmy převyšují výdaje, činila
1.
za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a
2.
za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.
(4)
PříjmyPříjmy a výdaje nelze rozdělovat
a)
na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku,
b)
na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě,
c)
na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela,
d)
na a od poplatníka, který zemřel, a
e)
na a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.
§ 15
Nezdanitelná část základu daně
(1)
Od základu daně lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého obcímobcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek podle zvláštního zákona,14e) a to na vědu a vzdělávání, výzkumné a vývojové účely, kulturu, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a politickým stranám, politickým hnutím, evropským politickým stranám nebo evropským politickým nadacím na jejich činnost, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republikybydlištěm na území České republiky, které jsou poskytovateli zdravotních služeb nebo provozují školy a školská zařízení a zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů, na financování těchto zařízení, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republikybydlištěm na území České republiky, které jsou poživateli invalidního důchodu nebo byly poživateli invalidního důchodu ke dni přiznání starobního důchodu nebo jsou nezletilými dětmi závislými na péči jiné osoby podle zvláštního právního předpisu4j), na zdravotnické prostředky114) nejvýše do částky nehrazené zdravotními pojišťovnami nebo na zvláštní pomůcky podle zákona upravujícího poskytování dávek osobám se zdravotním postižením nejvýše do částky nehrazené příspěvkem ze státního rozpočtu a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání, pokud úhrnná hodnota bezúplatných plnění ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně anebo činí alespoň 1000 Kč. Obdobně se postupuje u bezúplatných plnění na financování odstraňování následků živelní pohromy, ke které došlo na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. V úhrnu lze odečíst nejvýše 15 % ze základu daně; to neplatí pro zdaňovací období kalendářních let 2020 a 2021, za která lze v úhrnu odečíst vždy nejvýše 30 % základu daně. Jako bezúplatné plnění na zdravotnické účely se hodnota jednoho odběru krve nebo jejích složek dárce, kterému nebyla poskytnuta finanční úhrada výdajů spojených s odběrem krve nebo jejích složek podle zákona upravujícího specifické zdravotní služby, s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem, oceňuje částkou 3 000 Kč, hodnota odběru orgánu od žijícího dárce se oceňuje částkou 20 000 Kč a hodnota jednoho odběru krvetvorných buněk, s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem, se oceňuje částkou 20 000 Kč. Ustanovení tohoto odstavce se použije i pro bezúplatné plnění poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než České republiky, pokud příjemce bezúplatného plnění a účel bezúplatného plnění splňují podmínky stanovené tímto zákonem. Poskytnou-li bezúplatné plnění manželé ze společného jmění manželů, může odpočet uplatnit jeden z nich nebo oba poměrnou částí.
(2)
Bezúplatné plnění poskytnuté veřejnou obchodní společností nebo komanditní společností se posuzuje jako bezúplatné plnění poskytnuté jednotlivými společníky veřejné obchodní společnosti nebo komplementáři komanditní společnosti a rozdělují se stejně jako základ daně podle § 7 odst. 4 nebo 5.
(3)
Od základu daně se odečte částka, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření,4a) úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankoubankou, sníženým o státní příspěvek poskytnutý podle zvláštních právních předpisů, jakož i úvěru poskytnutého stavební spořitelnou,56) bankoubankou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem, a použitým na financování bytových potřeb, pokud se nejedná o bytovou výstavbu, údržbu ani o změnu stavby bytového domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, prováděnou v rámci činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, nebo pro účely nájmu.
Použije-li se nebo používá-li se bytová potřeba nebo její část k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, a nebo k nájmu, lze odečet úroků po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům uplatnit pouze v poměrné výši.
(4)
V případě, že účastníky smlouvy o úvěru na financování bytové potřeby je více zletilých osob, uplatní odpočet buď jedna z nich, anebo každá z nich, a to rovným dílem. Jde-li o předmět bytové potřeby uvedený v § 4b odst. 1 písm. a) až c) a e), může být základ daně snížen pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník předmět bytové potřeby uvedený v § 4b odst. 1 písm. a) až c) vlastnil a předmět bytové potřeby uvedený v § 4b odst. 1 písm. a), c) a e) užíval k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů a v případě výstavby, změny stavby nebo koupě rozestavěné stavby užíval předmět bytové potřeby k vlastnímu trvalému bydlení nebo k trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů po splnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem pro užívání staveb.63) Jde-li o předmět bytové potřeby uvedený v § 4b odst. 1 písm. b), u něhož nebude splněna podmínka zahájení výstavby bytové potřeby do 4 let od okamžiku nabytí pozemku, nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká a příjmempříjmem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky, o které byl v příslušných letech z důvodu zaplacených úroků z úvěrů základ daně snížen. V roce nabytí vlastnictví však stačí, jestliže předmět bytové potřeby poplatník vlastnil ke konci zdaňovacího období. Jde-li o předmět bytové potřeby uvedený v § 4b odst. 1 písm. d), f), g), může být základ daně snížen pouze ve zdaňovacím období, kdy poplatník byt v nájmu nebo v užívání, jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, rodinný dům nebo bytový dům získaný podle § 4b odst. 1 písm. d), f), g) užíval k vlastnímu trvalému bydlení nebo k trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů. Úhrnná částka úroků, o které se snižuje základ daně podle odstavce 3 ze všech úvěrů poplatníků v téže společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti, nesmí překročit 150 000 Kč. Při placení úroků jen po část roku nesmí uplatňovaná částka překročit jednu dvanáctinu této maximální částky za každý měsíc placení úroků.
(5)
Od základu daně lze odečíst příspěvky v celkovém úhrnu nejvýše 48 000 Kč zaplacené poplatníkem ve zdaňovacím období na jeho daňově podporované produkty spoření na stáří a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož je pojistníkem. Příspěvkem na produkt spoření na stáří se rozumí také pojistné na soukromé životní pojištění a majetek připsaný ve prospěch dlouhodobého investičního produktu. Příspěvkem na pojištění dlouhodobé péče se rozumí pojistné na toto pojištění.
(6)
V případě příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem a na doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření lze odečíst od základu daně podle odstavce 5 pouze část měsíčního příspěvku, která převyšuje částku, od které náleží nejvyšší státní příspěvek podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření. V případě zaplacení jednorázového pojistného na soukromé životní pojištění se pro účely odstavce 5 za příspěvek zaplacený ve zdaňovacím období trvání pojištění považuje poměrná část jednorázového pojistného připadající na toto zdaňovací období určená s přesností na dny.
(7)
U poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 se základ daně podle odstavců 1 až 6 sníží za zdaňovací období, pouze pokud se jedná o poplatníka, který je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a pokud úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky podle § 22 činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo 6, nebo jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí prokazuje poplatník potvrzením zahraničního správce daně.
§ 15a
Produkt spoření na stáří
(1)
Produktem spoření na stáří se pro účely daní z příjmů rozumí
a)
penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem,
b)
doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,
c)
penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění,
d)
soukromé životní pojištění,
e)
dlouhodobý investiční produkt.
(2)
Institucí penzijního pojištění se pro účely daní z příjmů rozumí poskytovatel finančních služeb oprávněný k provozování penzijního pojištění, který je
a)
provozován na principu fondového hospodaření,
b)
zřízen pro účely poskytování důchodových dávek mimo povinný důchodový systém136) na základě smlouvy nebo na základě jinak sjednané účasti na penzijním pojištění a vykonává činnost z toho vyplývající a
c)
povolen a provozuje penzijní pojištění v členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a podléhá dohledu příslušného orgánu v tomto státě.
(3)
Soukromým životním pojištěním se pro účely daní z příjmů rozumí pojištění pro případ dožití, pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti a pojištění důchodu, na který vznikne nárok nejdříve v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku, sjednaná s pojišťovnou, která je oprávněna k provozování pojišťovací činnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ve kterých pojistná částka pro případ dožití, pokud je sjednána, činí nejméně
a)
40 000 Kč, pokud pojistná doba činí nejméně 10 a nejvýše 20 let, nebo
b)
70 000 Kč, pokud pojistná doba činí více než 20 let.
(4)
Za pojistnou částku pro případ dožití u pojištění důchodu se pro účely daní z příjmů považuje částka odpovídající jednorázovému plnění při dožití.
(5)
Dlouhodobým investičním produktem se pro účely daní z příjmů rozumí dlouhodobý investiční produkt podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a obdobný produkt poskytovaný zahraniční osobou oprávněnou poskytovat takový produkt v členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor.
§ 15b
Daňová podpora produktu spoření na stáří
(1)
Produkt spoření na stáří je daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu nebo odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu jsou ve prospěch
a)
poplatníka, který produkt sjednal, a to pouze
1.
po 120 kalendářních měsících od vzniku produktu, nejdříve však v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku, a v případě plnění z doplňkového penzijního spoření, na které podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření vzniká nárok dosažením věku o 5 let nižšího, než je jeho důchodový věk podle zákona upravujícího důchodové pojištění, nejdříve v okamžiku dosažení věku o 5 let nižšího, než je jeho důchodový věk podle zákona upravujícího důchodové pojištění,
2.
při jeho invaliditě třetího stupně, nebo
3.
v souvislosti se zánikem produktu spoření na stáří, nebo
b)
jiného poplatníka, a to pouze v případě
1.
smrti poplatníka, který produkt sjednal,
2.
úplaty poskytovateli tohoto produktu za jeho vedení nebo služby s ním související,
3.
odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu za protiplnění poskytnuté ve prospěch tohoto produktu, ledaže se jedná o odepsání za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena odepisovaného majetku, nebo
4.
plnění povinnosti stanovené jiným právním předpisem.
(2)
Pro účely osvobození příjmu zaměstnance v podobě příspěvku uhrazeného zaměstnavatelem na zaměstnancův produkt spoření na stáří není tento produkt daňově podporovaným tehdy, je-li sjednáno nebo jinak určeno, že v případě smrti zaměstnance jsou výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu nebo odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu ve prospěch tohoto zaměstnavatele.
(3)
Zaměstnanec oznámí svému zaměstnavateli, že jeho produkt spoření na stáří přestal být daňově podporovaný nebo že došlo ke skutečnosti, která má za následek navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří, do konce kalendářního měsíce, ve kterém k tomu došlo.
(4)
K navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří dochází, pokud před uplynutím 120 kalendářních měsíců od jeho vzniku nebo před kalendářním rokem, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku,
a)
došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu nebo k odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu ve prospěch poplatníka, který produkt sjednal, nejedná-li se o
1.
výplatu, plnění nebo odepsání při poplatníkově invaliditě třetího stupně,
2.
výplatu, plnění nebo odepsání z důvodu zániku poskytovatele tohoto produktu nebo odnětí povolení k poskytování tohoto produktu poskytovateli, pokud jsou obdržené naspořené peněžní prostředky a majetek do 1 měsíce od jejich přijetí vloženy na poplatníkův daňově podporovaný produkt spoření na stáří stejného druhu nebo v případě penzijního připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem na jeho daňově podporované doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, nebo
3.
plnění z doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, na které vznikl nárok dosažením věku o 5 let nižšího, než je poplatníkův důchodový věk podle zákona upravujícího důchodové pojištění,
b)
došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu nebo k odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu poplatníka ve prospěch jiného poplatníka, než který produkt sjednal, nejedná-li se o
1.
výplatu, plnění nebo odepsání po smrti poplatníka, který produkt sjednal,
2.
úplatu poskytovateli tohoto produktu za jeho vedení nebo služby s ním související, nebo
3.
odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu za protiplnění poskytnuté ve prospěch tohoto produktu, ledaže se jedná o odepsání za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena odepisovaného majetku,
c)
tento produkt zanikne, aniž by došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z něho nebo k odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu poplatníka, nejedná-li se o zánik produktu
1.
z důvodu smrti poplatníka,
2.
z důvodu zániku poskytovatele tohoto produktu nebo odnětí povolení k poskytování tohoto produktu poskytovateli, nebo
3.
se současným odepsáním všech naspořených peněžních prostředků a majetku na poplatníkův daňově podporovaný produkt spoření na stáří stejného druhu nebo v případě penzijního připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem na jeho daňově podporované doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, nebo
d)
došlo k vyplacení výnosů z majetku v rámci dlouhodobého investičního produktu mimo tento produkt.
(5)
Navrácením daňové podpory produktu spoření na stáří se rozumí
a)
vznik příjmu podle § 10 ve výši úhrnu příspěvků poplatníka, které byly odečteny od základu daně za bezprostředně předcházejících 10 zdaňovacích období, zaplacených na tento produkt nebo na produkt spoření na stáří stejného druhu, ze kterého byly všechny naspořené peněžní prostředky a majetek převedeny na tento produkt, a
b)
vznik příjmu podle § 6 ve výši úhrnu příspěvků hrazených zaměstnavatelem na tento produkt nebo na produkt spoření na stáří stejného druhu, ze kterého byly všechny naspořené peněžní prostředky a majetek převedeny na tento produkt, které byly ve zdaňovacím období, ve kterém nastala skutečnost, která má za následek navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří, a v bezprostředně předcházejících 10 zdaňovacích obdobích osvobozeny od daně; tento příjem se nepovažuje za vyplácený plátcem daněplátcem daně z příjmů ze závislé činnosti.
(6)
Pokud nastane skutečnost, která má za následek navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří,
a)
přestane být tento produkt daňově podporovaným od
1.
zdaňovacího období, ve kterém došlo k této skutečnosti, pro účely odečtení nezdanitelných částí základu daně a
2.
kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k této skutečnosti, pro účely osvobození příjmu zaměstnance v podobě příspěvku uhrazeného zaměstnavatelem na jeho daňově podporovaný produkt spoření na stáří a
b)
plnění z tohoto produktu se nesnižuje o příspěvky hrazené zaměstnavatelem na tento produkt pro účely určení základu daně s výjimkou
1.
příspěvků, v jejichž výši vznikl příjem podle odstavce 5 písm. b),
2.
příspěvků neosvobozených od daně z příjmů fyzických osob,
3.
příspěvků hrazených zaměstnavatelem před 1. lednem 2000 na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem a
4.
příspěvků hrazených zaměstnavatelem před 1. lednem 2001 na soukromé životní pojištění.
§ 15c
Pojištění dlouhodobé péče
(1)
Pojištěním dlouhodobé péče se pro účely daní z příjmů rozumí pojištění, jehož pojistnou událostí je závislost pojistníka nebo jeho osoby blízké na pomoci jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb z důvodu jejich dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, sjednané s pojišťovnou, která je oprávněna k provozování pojišťovací činnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.
(2)
Pojištění dlouhodobé péče je daňově podporované v rozsahu, ve kterém
a)
právo na pojistné plnění v důsledku pojistné události vzniká pojištěnému,
b)
se vztahuje na závislost odpovídající stupni závislosti III nebo IV podle zákona upravujícího sociální služby a
c)
jde o
1.
obnosové pojištění se sjednaným opakovaným měsíčním pojistným plněním poskytovaným po celou dobu závislosti pojištěného odpovídající stupni závislosti III nebo IV podle zákona upravujícího sociální služby nebo
2.
škodové pojištění se sjednaným pojistným plněním ve formě poskytnutí péče o pojištěného po celou dobu závislosti pojištěného odpovídající stupni závislosti III nebo IV podle zákona upravujícího sociální služby nebo náhrady nákladů na takovou péči.
(3)
Pojištění dlouhodobé péče není daňově podporované, pokud pojistitel
a)
může pojistnou smlouvu vypovědět později než 2 měsíce ode dne jejího uzavření nebo ji může vypovědět na základě oznámení vzniku pojistné události nebo
b)
má právo měnit výši pojistného v závislosti na věku nebo zdravotním stavu pojištěného.
§ 16
Sazba a výpočet daně pro základ daně
(1)
Sazba daně činí
a)
15 % pro část základu daně do 36násobku průměrné mzdy a
b)
23 % pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy.
(2)
Daň se vypočte ze základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně a o odčitatelné položky od základu daně a zaokrouhleného na celá sta Kč dolů, a to jako součet součinů příslušné části takového základu daně a sazby pro tuto část základu daně.
§ 16a
Sazba a výpočet daně pro samostatný základ daně
(1)
Sazba daně pro samostatný základ daně činí 15 %.
(2)
Daň se vypočte jako součin samostatného základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů a sazby daně pro tento základ daně.
§ 16ab
Výpočet daně
(1)
Daň poplatníka se vypočte jako součet daně podle § 16 snížené o slevy na dani a daně podle § 16a.
(2)
Pokud je daňový bonus podle § 35c odst. 3 vyšší nebo roven dani podle § 16a, sníží se o tuto daň daňový bonus a daň poplatníka se rovná nule.
(3)
Pokud je daňový bonus podle § 35c odst. 3 nižší než daň podle § 16a, daňový bonus je roven nule a daň poplatníka se rovná dani podle § 16a snížené o daňový bonus podle § 35c odst. 3.
§ 16b
Zdaňovací období
Zdaňovacím obdobím daně z příjmůpříjmů fyzických osob je kalendářní rok.
ČÁST DRUHÁ
DAŇ Z PŘÍJMŮ PRÁVNICKÝCH OSOB
§ 17
Poplatníci daně z příjmů právnických osob
(1)
Poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob je
a)
právnická osoba,
b)
organizační složka státu,
c)
podílový fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,
d)
podfond investičního fondu podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,
e)
fond penzijní společnosti, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí fond obhospodařovaný penzijní společností podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,
f)
svěřenský fond podle občanského zákoníku,
g)
jednotka, která je podle právního řádu státu, podle kterého je založena nebo zřízena, poplatníkem,
h)
fond ve správě Garančního systému finančního trhu podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu.
(2)
Poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, nebo daňovými nerezidenty.
(3)
Poplatníci jsou daňovými rezidenty České republiky, pokud mají na území České republiky své sídlo nebo místo svého vedení, kterým se rozumí adresa místa, ze kterého je poplatník řízen (dále jen „sídlo“). Daňoví rezidenti České republiky mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmypříjmy plynoucí ze zdroje na území České republiky, tak i na příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Pokud je poplatník, který není právnickou osobou, založen nebo zřízen podle právních předpisů České republiky, má se za to, že má na území České republiky sídlo.
(4)
Poplatníci jsou daňovými nerezidenty, pokud nemají na území České republiky své sídlo nebo to o nich stanoví mezinárodní smlouvy. Daňoví nerezidenti mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmypříjmy ze zdrojů na území České republiky.
§ 17a
Veřejně prospěšný poplatník
(1)
Veřejně prospěšným poplatníkemVeřejně prospěšným poplatníkem je poplatník, který v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci jako svou hlavní činnost vykonává činnost, která není podnikáním.
(2)
Veřejně prospěšným poplatníkemVeřejně prospěšným poplatníkem není
a)
obchodní korporace,
b)
Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář,
c)
profesní komora nebo poplatník založený za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, u nichž nejsou členské příspěvky osvobozeny od daně, s výjimkou organizace zaměstnavatelů,
d)
zdravotní pojišťovna,
e)
společenství vlastníků jednotek a
f)
rodinná fundace, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí nadace nebo nadační fond,
1.
které podle svého zakladatelského jednání slouží k podpoře zakladatele nebo osob blízkých zakladateli, nebo
2.
jejichž činnost směřuje k podpoře zakladatele nebo osob blízkých zakladateli.
§ 17b
Základní investiční fond
(1)
Základním investičním fondem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
investiční fond a podfond investičního fondu podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu, pokud
1.
žádný poplatník daně z příjmů právnických osob s výjimkou Světové bankybanky, Mezinárodního měnového fondu, Evropské investiční bankybanky, jiné mezinárodní finanční organizace, státu, centrální bankybanky nebo právnické osoby jimi ovládané nemá podíl na základním kapitálu tohoto investičního fondu nebo podfondu investičního fondu 10 % nebo více; podíly spojených osob, které jsou poplatníky daně z příjmů právnických osob, se pro tyto účely splnění této podmínky považují za podíly jednoho poplatníka; tato podmínka se považuje za splněnou i v případě, kdy je překročena povolená výše podílu na základním kapitálu po dobu kratší než polovina zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, nebo po dobu kratší než 6 měsíců, je-li zdaňovací období delší než 12 měsíců, a
2.
neprovozuje živnostenské podnikání za podmínek stanovených živnostenským zákonem139),
b)
podílový fond podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,
c)
investiční fond a podfond investičního fondu podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy investující v souladu se svým statutem více než 90 % hodnoty svého majetku do
1.
investičních cenných papírůcenných papírů,
2.
cenných papírůcenných papírů vydaných investičním fondem nebo zahraničním investičním fondem,
3.
účastí v kapitálových obchodních společnostech,
4.
nástrojů peněžního trhu,
5.
finančních derivátů podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy,
6.
práv vyplývajících ze zápisu věcí uvedených v bodech 1 až 5 v evidenci a umožňujících oprávněnému přímo nebo nepřímo nakládat s touto hodnotou alespoň obdobným způsobem jako oprávněný držitel,
7.
pohledávek na výplatu peněžních prostředků z účtu,
8.
úvěrů a zápůjček poskytnutých investičním fondem,
d)
zahraniční investiční fond nebo zahraniční podfond zahraničního investičního fondu srovnatelný s fondem nebo podfondem uvedeným v písmenech a) až c), pokud
1.
je jeho domovským státem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy členský stát Evropské unie nebo stát tvořící Evropský hospodářský prostor,
2.
prokáže, že je obhospodařován na základě oprávnění srovnatelného s oprávněním k obhospodařování investičního fondu vydávaného Českou národní bankoubankou a obhospodařovatel podléhá dohledu srovnatelnému s dohledem České národní bankybanky,
3.
má statut nebo dokument srovnatelný se statutem, ze kterého lze zjistit, že se jedná o zahraniční fond nebo zahraniční podfond zahraničního investičního fondu srovnatelný s fondem nebo podfondem uvedeným v písmenech a) až c), a
4.
prokáže, že se podle práva jeho domovského státu jeho příjmypříjmy ani z části nepřičítají jiným osobám.
§ 17c
Poplatník daně z neočekávaných zisků
(1)
Poplatníkem daně z neočekávaných zisků je poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která alespoň částečně spadají do období uplatnění daně z neočekávaných zisků, má rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků ve výši alespoň 50 000 000 Kč, pokud
a)
není bankoubankou a
1.
je v období uplatnění daně z neočekávaných zisků součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky, nebo
2.
měl rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků ve výši alespoň 2 000 000 000 Kč za první účetní období skončené od 1. ledna 2021, nebo
b)
je bankoubankou a měl rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků ve výši alespoň 6 000 000 000 Kč za první účetní období skončené od 1. ledna 2021.
(2)
Poplatníkem daně z neočekávaných zisků je také poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který má ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která alespoň částečně spadají do období uplatnění daně z neočekávaných zisků, rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků z činností podle odstavce 6 písm. a) až d) ve výši alespoň 50 000 000 Kč, pokud rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků z těchto činností za první účetní období skončené od 1. ledna 2021 tvořily alespoň 25 % jeho ročního úhrnu čistého obratu podle zákona upravujícího účetnictví za toto účetní období.
(3)
Skupinou podniků s neočekávanými zisky je skupina podniků podle zákona upravujícího mezinárodní spolupráci při správě daní bez zahrnutí bankbank, pokud úhrn rozhodných příjmůpříjmů pro daň z neočekávaných zisků poplatníků, kteří jsou součástí této skupiny, za první vykazované účetní období skončené od 1. ledna 2021 dosáhl alespoň 2 000 000 000 Kč. Pokud je poplatník součástí této skupiny pouze po část tohoto období, zohledňují se jeho rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků pouze v poměru odpovídajícím této části. Pokud je poplatník zahrnut nebo by byl zahrnut v konsolidované účetní závěrce této skupiny na základě metody poměrné konsolidace, určí se rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků pro účely posouzení výše rozhodných příjmůpříjmů skupiny ve stejném poměru.
(4)
Rozhodnými příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků jsou tuzemské příjmypříjmy z rozhodných činností pro daň z neočekávaných zisků s výjimkou příjmupříjmu z činností uvedených v odstavci 6 písm. e) a f), pokud poplatník elektřinu nebo plyn dodal jinému poplatníkovi, který je součástí stejné skupiny podniků podle zákona upravujícího mezinárodní spolupráci při správě daní, pro jeho vlastní spotřebu.
(5)
Tuzemským příjmempříjmem se pro daň z neočekávaných zisků rozumí příjempříjem s výjimkou příjmupříjmu ze zdrojů v zahraničí, který podle mezinárodní smlouvy může být zdaněn v zahraničí, pokud je poplatník daňovým rezidentem České republiky, a příjempříjem ze zdrojů na území České republiky s výjimkou příjmupříjmu, který podle mezinárodní smlouvy nemůže být zdaněn v České republice, pokud je poplatník daňovým nerezidentem.
(6)
Rozhodnými činnostmi pro daň z neočekávaných zisků jsou činnosti uvedené v klasifikaci NACE pod kódy
a)
05.10 – Těžba a úprava černého uhlí,
b)
06 – Těžba ropy a zemního plynu,
c)
19.1 – Výroba koksárenských produktů,
d)
19.2 – Výroba rafinovaných ropných produktů,
e)
35.1 – Výroba, přenos a rozvod elektřiny s výjimkou kombinované výroby elektřiny a tepla v poměru vyrobené elektřiny a dodávky užitečného tepla menším než 4,4,
f)
35.2 – Výroba plynu; rozvod plynných paliv prostřednictvím sítí,
g)
46.71.2 – Velkoobchod s kapalnými palivy a příbuznými výrobky,
h)
46.71.3 – Velkoobchod s plynnými palivy a příbuznými výrobky,
i)
49.50.1 – Potrubní doprava ropovodem,
j)
49.50.2 – Potrubní doprava plynovodem a
k)
64 – Finanční zprostředkování, kromě pojišťovnictví a penzijního financování s výjimkou činnosti uvedené v klasifikaci NACE pod kódem 64.11 – Centrální bankovnictví, jde-li o poplatníka, který je bankoubankou.
(7)
PříjmyPříjmy z rozhodných činností pro daň z neočekávaných zisků se určují jako
a)
roční úhrn čistého obratu podle zákona upravujícího účetnictví z těchto činností u poplatníka, který není bankoubankou, nebo
b)
roční čisté úrokové výnosy u poplatníka, který je bankoubankou.
(8)
V případě rozdělení poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který splňoval podmínku výše rozhodných příjmůpříjmů pro daň z neočekávaných zisků za první účetní období skončené od 1. ledna 2021, se považuje tato podmínka za splněnou i u jeho právních nástupců.
(9)
Výše kritéria rozhodných příjmů pro daň z neočekávaných zisků posuzovaného ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která alespoň částečně spadají do období uplatnění daně z neočekávaných zisků, se v případě poplatníka, jehož měnou účetnictví je cizí měna, přepočte na tuto cizí měnu kurzem pro přepočet daně pro poslední den bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání; takto přepočtená výše se zaokrouhlí na celá čísla.
§ 18
Obecná ustanovení o předmětu daně
(1)
Předmětem daně jsou příjmypříjmy z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem, není-li dále stanoveno jinak.
(2)
Předmětem daně nejsou
a)
příjmypříjmy získané nabytím akcií podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,
b)
u poplatníků, kteří mají postavení oprávněné osoby na základě zvláštního zákona,15b) příjmy získané s vydáním pohledávky, a to do výše náhrad podle zvláštních zákonů,2) do výše nároků na vydání základního podílu,13) a dále příjmy z vydání dalšího podílu13) v nepeněžní formě,
c)
příjmy z vlastní činnosti Správy úložišť radioaktivních odpadů19e) s výjimkou příjmů podléhajících zvláštní sazbě daně vybírané srážkou podle § 36 tohoto zákona,
d)
příjmypříjmy plynoucí z titulu spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva na základě smíru nebo jednostranného prohlášení vlády ve výši, kterou se Česká republika zavázala uhradit,1c)
e)
příjmypříjmy zdravotní pojišťovny plynoucí ve formě
1.
pojistného na veřejné zdravotní pojištění,
2.
pokuty uložené pojištěnci nebo plátci pojistného,
3.
penále uloženého plátci pojistného,
4.
přirážky k pojistnému vyměřené zaměstnavateli,
5.
náhrady nákladů na hrazené zdravotní služby, které zdravotní pojišťovna vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci,
6.
úhrady plateb za výkony pracovně-lékařských služeb a specifické zdravotní péče od zaměstnavatele,
7.
kauce podle právního předpisu upravujícího resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny,
8.
návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu na uhrazení nákladů poskytnutých hrazených služeb po vyčerpání prostředků rezervního fondu v případě platební neschopnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny,
9.
účelové dotace ze státního rozpočtu,
10.
pohledávky za uhrazené zdravotní služby poskytnuté v České republice cizím pojištěncům, kterými jsou fyzické osoby, za které byly zdravotní služby uhrazeny podle mezinárodní smlouvy upravující sociální zabezpečení nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,
f)
příjmypříjmy společenství vlastníků jednotek z
1.
dotací,
2.
příspěvků vlastníků jednotek na správu domu a pozemku,
3.
úhrad za plnění spojená s užíváním bytu a nebytových prostor,
4.
pojistného plnění z pojištění domu sjednaného společenstvím vlastníků jednotek,
g)
příjempříjem plynoucí z titulu přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona upravujícího odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
§ 18a
Zvláštní ustanovení o předmětu daně veřejně prospěšných poplatníků
(1)
U veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka nejsou předmětem daně
a)
příjmypříjmy z nepodnikatelské činnosti za podmínky, že výdaje (náklady) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší,
b)
dotace, příspěvek, podpora nebo jiná obdobná plnění z veřejných rozpočtů,
c)
podpora od Vinařského fondu,
d)
výnos daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění, které plynou obciobci nebo kraji,
e)
úplata, která je příjmempříjmem státního rozpočtu za
1.
převod nebo užívání státního majetku mezi organizačními složkami státu a státními organizacemi,
2.
nájem a prodej státního majetku,
f)
příjmypříjmy z bezúplatného nabytí věci podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
(2)
U veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka je předmětem daně vždy příjempříjem
a)
z reklamy,
b)
z členského příspěvku,
c)
v podobě úroku,
d)
z nájemného s výjimkou nájmu státního majetku.
(3)
U veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka se splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) posuzuje za celé zdaňovací období podle jednotlivých druhů činností. Pokud jednotlivá činnost v rámci téhož druhu činnosti je prováděna jak za ceny, kdy dosažené příjmypříjmy jsou nižší nebo rovny než související výdaje (náklady) vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, tak za ceny, kdy dosažené příjmypříjmy jsou vyšší než související výdaje (náklady) vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, jsou předmětem daně příjmypříjmy z těch jednotlivých činností, které jsou vykonávány za ceny, kdy příjmypříjmy převyšují související výdaje.
(4)
Veřejně prospěšný poplatníkVeřejně prospěšný poplatník je povinen vést účetnictví tak, aby nejpozději ke dni účetní závěrky byly vedeny odděleně příjmypříjmy, které jsou předmětem daně, od příjmůpříjmů, které předmětem daně nejsou, nebo předmětem daně jsou, ale jsou od daně osvobozeny. Obdobně to platí i pro vedení výdajů (nákladů). Pokud tato povinnost nemůže být splněna organizační složkou státu nebo obcíobcí u jejich jednorázových rozpočtových příjmůpříjmů, učiní se tak mimoúčetně v daňovém přiznání.
(5)
S výjimkou příjmůpříjmů z investičních dotací jsou předmětem daně všechny příjmypříjmy u veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka, který je
a)
veřejnou vysokou školou,
b)
veřejnou výzkumnou institucí,
c)
poskytovatelem zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby,
d)
obecně prospěšnou společností,
e)
ústavem.
§ 18b
Zvláštní ustanovení o předmětu daně osobních obchodních společností a jejich společníků
(1)
U veřejné obchodní společnosti jsou předmětem daně pouze příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně; to neplatí pro účely stanovení základu daně z příjmůpříjmů fyzických nebo právnických osob společníka veřejné obchodní společnosti.
(2)
U společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti jsou předmětem daně také příjmypříjmy veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti.
§ 19
Osvobození od daně
(1)
Od daně jsou osvobozeny
a)
členský příspěvek podle stanov, statutu, zřizovacích nebo zakladatelských listin, přijatý
1.
zájmovým sdružením právnických osob, u něhož členství není nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti,
2.
spolkem, který není organizací zaměstnavatelů, nebo evropskou politickou nadací,
3.
odborovou organizací,
4.
politickou stranou, politickým hnutím nebo evropskou politickou stranou, nebo
5.
profesní komorou s nepovinným členstvím s výjimkou Hospodářské komory České republiky a Agrární komory České republiky,
b)
výnosy kostelních sbírek, příjmy za církevní úkony a příspěvky členů u registrovaných církví a náboženských společností,
c)
příjempříjem z nájemného družstevního bytu nebo družstevního nebytového prostoru a z úhrady za plnění poskytované s užíváním tohoto bytu nebo nebytového prostoru plynoucí na základě nájemní smlouvy mezi bytovým družstvem a jeho členem; obdobně to platí pro společnost s ručením omezeným a jejího společníka a pro spolek a jeho člena,
d)
příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, plynoucí
1.
fondu penzijní společnosti,
2.
instituci penzijního pojištěníinstituci penzijního pojištění, která je skutečným vlastníkem zdaňovaných příjmůpříjmů podle odstavce 6, s výjimkou penzijní společnosti nebo obdobné společnosti obhospodařující fondy obdobné fondům penzijního pojištění,
e)
příjmy státních fondů stanovené zvláštními předpisy,19)
f)
příjempříjem Garančního systému finančního trhu a příjempříjem fondu ve správě Garančního systému finančního trhu podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu,
g)
výnos z operací na finančním trhu s prostředky zvláštního účtu rezervy důchodového pojištění podle rozpočtových pravidel,
h)
příjmypříjmy plynoucí z odpisu dluhů při oddlužení nebo reorganizaci provedené podle zvláštního právního předpisu19a), pokud jsou podle zvláštního právního předpisu20) zaúčtovány ve prospěch výnosů,
i)
příjempříjem plynoucí z výnosu dluhopisu podle zákona upravujícího dluhopisy vydaného členským státem Evropské unie nebo státem tvořícím Evropský hospodářský prostor,
j)
příjmy Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., plynoucí z prodeje cenných papírůcenných papírů v majetku fondu,
k)
podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání, pokud jsou použity k doplnění vkladu sníženého o podíly na ztrátách do původní výše,
l)
příjmypříjmy plynoucí v souvislosti s privatizovaným majetkem, které jsou vedeny Ministerstvem financí na zvláštních účtech podle zvláštního právního předpisu125) a příjmypříjmy plynoucí z nakládání s prostředky těchto zvláštních účtů na finančním trhu, a dále příjmypříjmy plynoucí z práv, která přešla ze zaniklé České konsolidační agentury na stát podle zvláštního právního předpisu, a příjmypříjmy plynoucí z práv, která přešla ze zaniklé České inkasní, s.r.o., nebo ze zrušeného Zajišťovacího fondu družstevních záložen na stát,
m)
příjempříjem Garančního fondu obchodníků s cennými papírycennými papíry,
n)
příjmy z úroků z přeplatků zaviněných správcem daně49) a z úroků z přeplatků zaviněných orgánem sociálního zabezpečení,50)
o)
příjmypříjmy Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv plynoucí z úkonů vykonávaných podle zákona upravujícího léčiva,
p)
výnos z operací s prostředky jaderného účtu na finančním trhu podle atomového zákona,
r)
výnos nadace, která je veřejně prospěšným poplatníkemveřejně prospěšným poplatníkem, z majetku vloženého do nadační jistiny a příjempříjem z jeho prodeje, pokud tento příjempříjem slouží jen k účelu, ke kterému byla nadace zřízena, a pokud se nejedná o příjempříjem, který byl nadací použit v rozporu se zákonem,
s)
příspěvky do fondu zábrany škod České kanceláře pojistitelů,
t)
příjmy z úroků plynoucí zdravotní pojišťovně zřízené zvláštním právním předpisem nebo podle zvláštního právního předpisu17e) z vkladůvkladů u bankbank, pokud jsou vložené prostředky získány ze zdrojů veřejného zdravotního pojištění,
u)
příjempříjem České národní bankybanky,
v)
příjmy fondu Energetického regulačního úřadu z příspěvku na úhradu prokazatelné ztráty držitele licence plnícího povinnost dodávky nad rámec licence,85)
w)
úrokové příjmy Česko-německého fondu budoucnosti,
x)
úrokové příjmy plynoucí orgánu státní správy, samosprávy a subjektu pověřenému Ministerstvem financí zabezpečováním realizace programů pomoci Evropských společenství, a to z vkladuvkladu na vkladovém účtu zřízeném pro uložení prostředků poskytnutých České republice Evropskými společenstvími, a dále úrokové příjmy plynoucí orgánu státní správy a samosprávy z vkladuvkladu na vkladovém účtu zřízeném pro uložení prostředků poskytnutých České republice Světovou bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj a Evropskou investiční bankou,
y)
úrokové příjmy plynoucí z prostředků veřejné sbírky14e) pořádané k účelům vymezeným v § 15 odst. 1 a § 20 odst. 8,
z)
příjempříjem Vinařského fondu stanovený zákonem upravujícím vinohradnictví a vinařství,
za)
příjempříjem z podpory od Vinařského fondu,
zb)
příjmy plynoucí v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby poskytované podle zvláštního právního předpisu,4h)
zc)
peněžní příspěvky
1.
provozovatelů solárních elektráren a výrobců podle zákona upravujícího výrobky s ukončenou životností plynoucí provozovateli kolektivního systému za předpokladu jejich použití na zajištění kolektivního plnění povinností výrobců nebo provozovatelů solárních elektráren, s výjimkou nákladů na zřízení místa zpětného odběru provozovatele solární elektrárny,
2.
osob, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly, plynoucí autorizované obalové společnosti za předpokladu jejich použití na zajištění sdruženého plnění povinností osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu a
3.
výrobců podle zákona upravujícího omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí plynoucí provozovateli kolektivního systému za předpokladu jejich použití na zajištění kolektivního plnění povinností výrobců,
zd)
příjem plynoucí z výnosu dluhopisu podle zákona upravujícího dluhopisy nebo z práva na splacení dluhopisu vydaných v zahraničí poplatníkem se sídlem v České republice, pokud plynou daňovému nerezidentovi, který není kapitálově spojenou osobou s emitentem dluhopisu, ani s ním nevytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty,
ze)
příjmy z
1.
podílu na zisku, vyplácené dceřinou společnostídceřinou společností, která je poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3, mateřské společnostimateřské společnosti,
2.
převodu podílu mateřské společnostimateřské společnosti v dceřiné společnostidceřiné společnosti plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 3 nebo společnosti, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky,
zf)
příjmypříjmy mateřské společnostimateřské společnosti při snížení základního kapitálu dceřiné společnostidceřiné společnosti, a to nejvýše do částky, o kterou byl zvýšen vkladvklad společníka nebo jmenovitá hodnota akcie při zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti podle zvláštního právního předpisu, byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk společnosti nebo fond vytvořený ze zisku; obdobně se postupuje u příjmůpříjmů mateřské společnostimateřské společnosti z rozpuštění rezervního fondu nebo obdobného fondu dceřiné společnostidceřiné společnosti,
zg)
příjempříjem plynoucí jako náhrada za služebnost vzniklou ze zákona nebo rozhodnutím státního orgánu podle jiných právních předpisů a příjempříjem plynoucí jako náhrada za vyvlastnění na základě jiných právních předpisů,
zh)
příjmypříjmy České republiky z
1.
operací řízení likvidity státní pokladny a řízení státního dluhu,
2.
úroků ze zůstatků na souhrnných účtech státní pokladny vedených Českou národní bankoubankou a
3.
úroků z peněžních prostředků na účtech zřízených za účelem řízení likvidity státní pokladny a řízení státního dluhu v bankáchbankách podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla,
zi)
příjmypříjmy z podílu na zisku, plynoucí od dceřiné společnostidceřiné společnosti, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, mateřské společnostimateřské společnosti, která je poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3, a stálé provozovněstálé provozovně mateřské společnostimateřské společnosti, která je poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 4 a je umístěna na území České republiky; toto se nevztahuje na podíly na likvidačním zůstatku, vypořádací podíly, podíly na zisku vyplácené dceřinou společnostídceřinou společností, která je v likvidaci, a na podíly na zisku, pokud má dceřiná společnostdceřiná společnost možnost snížit o ně základ daně,
zj)
licenční poplatky plynoucí obchodní korporaci, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, od
1.
obchodní korporace, která je daňovým rezidentem České republiky, nebo
2.
stálé provozovnystálé provozovny obchodní korporace, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, na území České republiky,
zk)
úrok z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje plynoucí obchodní korporaci, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, od obchodní korporace, která je daňovým rezidentem České republiky, nebo od stálé provozovnystálé provozovny obchodní korporace, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, umístěné na území České republiky; úvěrovým finančním nástrojemúvěrovým finančním nástrojem se pro účely tohoto zákona rozumí závazkový právní vztah, jehož předmětem je vrácení přenechaných nebo poskytnutých peněžních prostředků; úvěrovým finančním nástrojemúvěrovým finančním nástrojem je vždy
1.
úvěr,
2.
zápůjčka,
3.
dluhopis,
4.
vkladní list, vkladový certifikát a vklad jim na roveň postavený a
5.
směnka, jejímž vydáním získává směnečný dlužník peněžní prostředky.
zl)
výnosy z prostředků rezerv uložených na zvláštním vázaném účtu v bancebance podle zvláštního právního předpisu22a) a výnosy ze státních dluhopisů pořízených z prostředků zvláštního vázaného účtu v bancebance podle zvláštního právního předpisu22a) a vedených na samostatném účtu u České národní bankybanky, ve Středisku cenných papírů nebo v centrálním depozitáři, na který Česká republika jednající prostřednictvím Ministerstva financí převede evidence Střediska cenných papírů (dále jen „centrální depozitář“), v případě, stanou-li se příjmem zvláštního vázaného účtu podle zvláštního právního předpisu22a).
(2)
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) a podle odstavců 8 až 10 se nevztahuje na
a)
podíly na zisku vyplácené dceřinou společnostídceřinou společností, která je v likvidaci, mateřské společnostimateřské společnosti, není-li mateřská společnostmateřská společnost společností, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky,
b)
příjmypříjmy z převodu podílu mateřské společnostimateřské společnosti v dceřiné společnostidceřiné společnosti, pokud je dceřiná společnostdceřiná společnost poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 a je v likvidaci.
(3)
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)
společností, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, obchodní korporace, která není poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 a
1.
má některou z forem uvedených v předpisech Evropských společenství;93) tyto formy uveřejní Ministerstvo financí ve Finančním zpravodaji a v informačním systému s dálkovým přístupem a
2.
podle daňových zákonů členských států Evropské unie je považována za daňového rezidenta a není považována za daňového rezidenta mimo Evropskou unii podle mezinárodní smlouvy upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů s třetím státemtřetím státem a
3.
podléhá některé z daní uvedených v příslušném právním předpisu Evropských společenství,93) které mají stejný nebo podobný charakter jako daň z příjmůpříjmů. Seznam těchto daní uveřejní Ministerstvo financí ve Finančním zpravodaji a v informačním systému s dálkovým přístupem; za obchodní korporaci podléhající těmto daním se nepovažuje obchodní korporace, která je od daně osvobozena nebo si může zvolit osvobození od daně,
b)
mateřskou společnostímateřskou společností obchodní korporace, je-li poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 a má některou z forem uvedených v předpisech Evropské unie93) nebo formu družstva svěřenský fond, rodinná fundace, obecobec, dobrovolný svazek obcíobcí, kraj, Česká republika nebo společnost, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, pokud v jejich obchodním majetku je nejméně po dobu 12 měsíců nepřetržitě alespoň 10% podíl na základním kapitálu jiné obchodní korporace,
c)
dceřinou společnostídceřinou společností obchodní korporace, je-li poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 a má některou z forem uvedených v předpisech Evropské unie93) nebo formu družstva, nebo obchodní korporace, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, na jejímž základním kapitálu má mateřská společnostmateřská společnost nejméně po dobu 12 měsíců nepřetržitě alespoň 10% podíl,
d)
třetím státemtřetím státem stát, který není členským státem Evropské unie.
(4)
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze), zf) a zi) a podle odstavce 9 lze uplatnit při splnění podmínky 10% podílu na základním kapitálu, i před splněním podmínky 12 měsíců nepřetržitého trvání podle odstavce 3, avšak následně musí být tato podmínka splněna. Nebude-li splněna minimální výše podílu 10 % na základním kapitálu nepřetržitě po dobu nejméně 12 měsíců, posuzuje se osvobození od daně podle
a)
odstavce 1 písm. ze) bodu 2, písm. zf) a zi) uplatněné poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 jako nesplnění jeho daňové povinnosti ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, za které bylo osvobození od daně uplatněno,
b)
odstavce 1 písm. ze) bodu 1 a písm. zf) uplatněné plátcem daněplátcem daně jako nesplnění povinnosti plátce daněplátce daně a postupuje se podle § 38s.
(5)
Osvobození podle odstavce 1 písm. zj) a zk) lze uplatnit, pokud
1.
plátce úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje nebo licenčních poplatkůlicenčních poplatků a příjemce úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje nebo licenčních poplatkůlicenčních poplatků jsou osobami přímo kapitálově spojenými po dobu alespoň 24 měsíců nepřetržitě po sobě jdoucích a
2.
příjemce úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje nebo licenčních poplatkůlicenčních poplatků je jejich skutečným vlastníkem a
3.
úroky z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje nebo licenční poplatkylicenční poplatky nejsou přičitatelné stálé provozovněstálé provozovně umístěné na území České republiky nebo státu, který není členským státem Evropské unie, státem tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarskou konfederací, a
4.
příjemci úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje nebo licenčních poplatkůlicenčních poplatků bylo vydáno rozhodnutí podle § 38nb.
Osvobození lze uplatnit i před splněním podmínky uvedené v bodě 1, avšak následně musí být tato podmínka splněna. Při nedodržení této podmínky se postupuje přiměřeně podle odstavce 4.
(6)
Příjemce podílu na zisku, příjmupříjmu z převodu podílu mateřské společnostimateřské společnosti v dceřiné společnostidceřiné společnosti, úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje a licenčních poplatkůlicenčních poplatků je jejich skutečným vlastníkem, pokud tyto platby přijímá ve svůj vlastní prospěch a nikoliv jako zprostředkovatel, zástupce nebo zmocněnec pro jinou osobu.
(7)
Licenčním poplatkemLicenčním poplatkem se rozumí platba jakéhokoliv druhu, která představuje náhradu za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského nebo jiného obdobného práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmu a filmových děl, počítačového programu (software), dále práva na patent, ochrannou známku, průmyslový vzor, návrh nebo model, plán, tajný vzorec nebo výrobní postup, nebo za výrobně technické a obchodní poznatky (know-how). Licenčním poplatkemLicenčním poplatkem se rozumí také příjempříjem za nájem nebo za jakékoliv jiné využití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení.
(8)
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) bodu 1 a písm. zj) a zk) lze za podmínek uvedených v odstavcích 3 až 7 pro společnost, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, použít obdobně i pro příjmypříjmy vyplácené obchodní korporací, která je poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3, obchodní korporaci, která je daňovým rezidentem Švýcarské konfederace, Norska, Islandu nebo Lichtenštejnska; přitom osvobození podle odstavce 1 písm. zj) lze použít počínaje dnem 1. ledna 2011. Při využití osvobození podle tohoto odstavce se použije obdobně ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk).
(9)
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) a zi) platí i pro příjmypříjmy plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 3 a společnosti, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, z podílu na zisku vypláceného obchodní korporací a z převodu podílu v obchodní korporaci, pokud tato obchodní korporace
1.
je daňovým rezidentem třetího státutřetího státu, se kterým má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, a
2.
má právní formu se srovnatelnou právní charakteristikou jako společnost s ručením omezeným, akciová společnostakciová společnost nebo družstvo podle zvláštního právního předpisu, a
3.
je v obdobném vztahu vůči poplatníkovi, kterému příjmypříjmy z podílu na zisku nebo z převodu podílu v obchodní korporaci plynou, jako dceřiná společnostdceřiná společnost vůči mateřské společnostimateřské společnosti za podmínek stanovených v odstavcích 3 a 4, a
4.
podléhá dani obdobné dani z příjmůpříjmů právnických osob, u níž sazba daně není nižší než 12 %, a to alespoň ve zdaňovacím období, v němž poplatník uvedený v § 17 odst. 3 o příjmupříjmu z podílu na zisku nebo z převodu podílu v obchodní korporaci účtuje jako o pohledávce v souladu se zvláštním právním předpisem20), a ve zdaňovacím období předcházejícím tomuto zdaňovacímu období; přitom došlo-li u obchodní korporace k zániku bez provedení likvidace, posuzuje se splnění této podmínky u právního předchůdce; za obchodní korporaci podléhající takové dani se nepovažuje obchodní korporace, která je od daně osvobozena, nebo si může zvolit osvobození nebo obdobnou úlevu od této daně.
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) a zi) a podle tohoto odstavce lze uplatnit, pokud příjemce příjmupříjmu z podílu na zisku nebo z převodu podílu je jejich skutečný vlastník. Výdajem vynaloženým na příjempříjem uvedený v odstavci 1 písm. ze) bodu 2 je vždy nabývací cena tohoto podílu stanovená podle tohoto zákona. Pro stanovení výdajů (nákladů) vynaložených na příjmypříjmy (výnosy) osvobozené podle tohoto odstavce se ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk) použije přiměřeně. Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) bodu 2 a podle tohoto odstavce nelze uplatnit u podílů v obchodní korporaci, které byly nabyty v rámci koupě obchodního závoduobchodního závodu (§ 23 odst. 15).
(10)
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) bodu 2 a písm. zi) a podle odstavce 9 lze za podmínek uvedených v odstavcích 3, 4 a 6 pro obchodní korporaci, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, použít obdobně i pro obchodní korporaci, která je daňovým rezidentem Norska, Islandu nebo Lichtenštejnska. Při využití osvobození podle tohoto odstavce se použije obdobně ustanovení § 25 odst. 1 písm. zk).
(11)
Osvobození podle odstavce 1 písm. ze) a zi) a podle odstavce 10 nelze uplatnit, pokud dceřiná společnostdceřiná společnost nebo mateřská společnostmateřská společnost
a)
je od daně z příjmupříjmu právnických osob nebo obdobné daně osvobozena,
b)
si může zvolit osvobození nebo obdobnou úlevu od daně z příjmůpříjmů právnických osob nebo obdobné daně, nebo
c)
podléhá dani z příjmůpříjmů právnických osob nebo obdobné dani se sazbou ve výši 0 %.
(12)
U akciové společnostiakciové společnosti tvořící podfondy se podmínky podle odstavce 3 písm. b) a c) posuzují za akciovou společnostakciovou společnost a podfondy samostatně.
§ 19b
Osvobození bezúplatných příjmů
(1)
Od daně z příjmůpříjmů právnických osob se osvobozuje bezúplatný
a)
příjempříjem z nabytí dědictví nebo odkazu,
b)
příjempříjem, pokud k němu došlo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o pozemkových úpravách, v podobě
1.
nabytí vlastnického práva k pozemku,
2.
zřízení věcného břemene,
c)
příjempříjem z nabytí vlastnického práva k pozemku nebo podílu na pozemku podle zákona upravujícího majetek České republiky a její vystupování v právních vztazích, je-li organizační složka státu povinna je bezúplatně převést bytovému družstvu vzniklému před 1. lednem 1992 nebo jeho právnímu nástupci,
d)
příjempříjem v podobě majetkového prospěchu, pokud v úhrnu příjmypříjmy z tohoto majetkového prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, částku 100 000 Kč u
1.
vydlužitele při bezúročné zápůjčce,
2.
vypůjčitele při výpůjčce a
3.
výprosníka při výprose,
e)
příjempříjem z nabytí majetku zdravotními pojišťovnami pro fondy veřejného zdravotního pojištění,
f)
příjempříjem vlastníka jednotky v podobě úhrady nákladů na správu domu a pozemku
1.
vlastníkem jiné jednotky v tomtéž domě nebo
2.
osobou, která se stane vlastníkem vznikající jednotky v tomtéž domě,
g)
příjempříjem z nabytí spoluvlastnického podílu na nemovité věci od obceobce nebo od poplatníka, jehož je obecobec členem nebo zřizovatelem, pokud
1.
na výstavbu této nemovité věci byla v období od roku 1995 do roku 2007 získána dotace ze státního rozpočtu prostřednictvím programu podporujícího výstavbu nájemních bytů a technické infrastruktury nebo ze Státního fondu rozvoje bydlení podle nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, ve znění pozdějších předpisů, a
2.
převod této nemovité věci na jinou osobu byl po stanovenou dobu zakázán podmínkami poskytnutí dotace podle bodu 1 a jedná se o první převod po uplynutí této doby s tím, že tento převod slouží k tomu, aby tato nemovitá věc byla ve vlastnictví bytového družstva nebo fyzické osoby.
(2)
Od daně z příjmůpříjmů právnických osob se osvobozuje bezúplatný příjempříjem
a)
obmyšleného z majetku, který
1.
byl do svěřenského fondu vyčleněn pořízením pro případ smrti nebo
2.
zvýšil majetek svěřenského fondu pořízením pro případ smrti,
b)
poplatníka, který je
1.
veřejně prospěšným poplatníkemveřejně prospěšným poplatníkem se sídlem na území České republiky, pokud je nebo bude využit pro účely vymezené v § 15 odst. 1 nebo § 20 odst. 8 nebo jeho kapitálové dovybavení,
2.
veřejně prospěšným poplatníkemveřejně prospěšným poplatníkem se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než České republiky, je-li jeho právní forma, předmět činnosti a způsob využití předmětu bezúplatného nabytí obdobný právní formě, předmětu činnosti a způsobu využití těch poplatníků, jejichž příjmypříjmy jsou osvobozeny podle bodu 1,
3.
územním samosprávným celkem nebo jím zřízenou příspěvkovou organizací, dobrovolným svazkem obcíobcí, veřejnou výzkumnou institucí nebo veřejnou vysokou školou, mají-li sídlo na území České republiky,
4.
právnickou osobou se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než České republiky, je-li jeho právní forma a předmět činnosti obdobný právní formě a předmětu činnosti poplatníka uvedeného v bodě 3,
c)
plynoucí do veřejné sbírky, na humanitární nebo charitativní účel,
d)
přijatý z veřejné sbírky,
e)
členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.
(3)
Osvobození bezúplatných příjmůpříjmů podle odstavce 2 písm. b) až d) se nepoužije, pokud ho veřejně prospěšný poplatníkveřejně prospěšný poplatník neuplatní. Rozhodnutí veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka o uplatnění nebo neuplatnění osvobození bezúplatných příjmůpříjmů nelze zpětně měnit.
§ 20
Základ daně a položky snižující základ daně
(1)
Pro stanovení základu daně platí ustanovení § 23 až 33 a ustanovení odstavců 2 až 6.
(2)
U poplatníka, u něhož dochází ke zrušení s likvidací, je základem daně v průběhu likvidace i po jejím ukončení výsledek hospodaření upravený podle § 23 až 33.
(3)
Má-li dojít u investičního fondu ke změně jeho administrátora, je předchozí administrátor povinen tuto změnu oznámit správci daně nejpozději v den, kdy nastane.
(4)
U komanditní společnosti se základ daně stanovený podle § 23 až 33 snižuje o částku připadající komplementářům.
(5)
U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, je součástí základu daně poměrná část základu daně nebo daňové ztráty veřejné obchodní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku veřejné obchodní společnosti.
(6)
U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, je součástí základu daně poměrná část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se komplementář podílí na zisku komanditní společnosti.
(7)
Veřejně prospěšný poplatníkVeřejně prospěšný poplatník s výjimkou obceobce, kraje, poskytovatele zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, a profesní komory a poplatníka založeného za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů, může základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle § 34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč, použije-li prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) prováděných nepodnikatelských činností. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Veřejná vysoká škola, obecně prospěšná společnost nebo ústav, které jsou soukromou vysokou školou podle zákona upravujícího vysoké školy, a veřejná výzkumná instituce mohou základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle § 34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 3 000 000 Kč, použijí-li prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) na vzdělávání, vědecké, výzkumné, vývojové nebo umělecké činnosti a v případě, že 30% snížení činí méně než 1 000 000 Kč, mohou odečíst částku ve výši 1 000 000 Kč, maximálně však do výše základu daně.
(8)
Od základu daně sníženého podle § 34 lze odečíst hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého obcímobcím, krajům, organizačním složkám státu, právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jakož i právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek podle zvláštního zákona,14e) a to na vědu a vzdělávání, výzkumné a vývojové účely, kulturu, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a politickým stranám, politickým hnutím, evropským politickým stranám nebo evropským politickým nadacím na jejich činnost, dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republikybydlištěm na území České republiky, které jsou poskytovateli zdravotních služeb nebo které provozují školy a školská zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení dále fyzickým osobám s bydlištěm na území České republikybydlištěm na území České republiky, které jsou poživateli invalidního důchodu nebo byly poživateli invalidního důchodu ke dni přiznání starobního důchodu nebo jsou nezletilými dětmi závislými na péči jiné osoby podle zvláštního právního předpisu4j), na zdravotnické prostředky114) nejvýše do částky nehrazené zdravotními pojišťovnami nebo na zvláštní pomůcky podle zákona upravujícího poskytování dávek osobám se zdravotním postižením nejvýše do částky nehrazené příspěvkem ze státního rozpočtu a na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání, pokud hodnota bezúplatného plnění činí alespoň 2000 Kč. Obdobně se postupuje u bezúplatného plnění na financování odstraňování následků živelní pohromy, ke které došlo na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. U hmotného majetku je hodnotou bezúplatného plnění nejvýše zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2) nebo hodnota zachycená v účetnictví podle zvláštního právního předpisu20) u ostatního majetku. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně sníženého podle § 34; to neplatí pro zdaňovací období, která skončila v období od 1. 3. 2020 do 28. 2. 2022, za která lze v úhrnu odečíst vždy nejvýše 30 % základu daně sníženého podle § 34. Tento odpočet nemohou uplatnit veřejně prospěšní poplatníciveřejně prospěšní poplatníci.
(9)
U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, je součástí hodnoty bezúplatného plnění, kterou lze odečíst od základu daně podle odstavce 8, i část hodnoty bezúplatného plnění poskytnutého veřejnou obchodní společností na účely vymezené v odstavci 8, stanovená ve stejném poměru, jako se rozděluje základ daně nebo ztráta podle odstavce 5.
(10)
Hodnota bezúplatného plnění poskytnutého komanditní společností na účely vymezené v odstavci 8 se rozděluje na komplementáře a komanditní společnost ve stejném poměru, v jakém se snižuje základ daně podle odstavce 4. U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, je součástí hodnoty bezúplatného plnění, kterou lze odečíst podle odstavce 8, i část hodnoty bezúplatného plnění poskytnutého komanditní společností na účely vymezené v odstavci 8, připadající komplementářům v poměru, v jakém se rozděluje na jednotlivé komplementáře základ daně nebo ztráta podle odstavce 6.
(11)
Základ daně snížený podle odstavců 7 a 8 a § 34 se zaokrouhluje na celé tisíce Kč dolů.
(12)
Ustanovení odstavců 8 až 11 se použije i pro bezúplatné plnění poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než České republiky, pokud příjemce bezúplatného plnění a účel bezúplatného plnění splňují podmínky stanovené tímto zákonem.
§ 20a
Poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je jen část zdaňovacího období základním investičním fondem, rozdělí základ daně (§ 20 odst. 1) snížený o položky podle § 34 s přesností na dny, a to na část
a)
připadající na část zdaňovacího období, v níž byl základním investičním fondem, která se zaokrouhluje na celé tisíce Kč dolů,
b)
připadající na zbývající část zdaňovacího období, která se zaokrouhluje na celé tisíce Kč dolů.
§ 20b
Samostatný základ daně
(1)
Do samostatného základu daně se zahrnují veškeré příjmypříjmy z podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění, a to ve výši včetně daně sražené v zahraničí, plynoucí poplatníkům uvedeným v § 17 odst. 3 ze zdrojů v zahraničí v příslušném zdaňovacím období. Do samostatného základu daně se nezahrnují příjmypříjmy osvobozené od daně. Jednotlivý příjempříjem z vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku anebo z obdobného plnění zahrnovaného do samostatného základu daně se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní korporaci. Obdobně se postupuje i u poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4, pokud příjmypříjmy z podílů na zisku, vypořádacích podílů, podílů na likvidačním zůstatku nebo jim obdobná plnění plynoucí ze zahraničí se přičítají jeho stálé provozovněstálé provozovně umístěné na území České republiky. Toto ustanovení se nevztahuje na fondy penzijní společnosti.
(2)
U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti, je součástí samostatného základu daně i část příjmů veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti, podle odstavce 1; přitom tato část samostatného základu se stanoví
a)
u společníka veřejné obchodní společnosti ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem,
b)
u komplementáře komanditní společnosti ve stejném poměru, jakým je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti na tohoto komplementáře podle zvláštního právního předpisu.
§ 20ba
Základ daně z neočekávaných zisků
(1)
Základ daně z neočekávaných zisků se určuje za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která alespoň částečně spadají do období uplatnění daně z neočekávaných zisků.
(2)
Základem daně z neočekávaných zisků je rozdíl mezi srovnávaným základem daně a průměrem upravených srovnávacích základů daně. Pokud je tento rozdíl záporný, základ daně z neočekávaných zisků je nulový.
(3)
Obdobím uplatnění daně z neočekávaných zisků jsou kalendářní roky 2023 až 2025.
§ 20bb
Srovnávaný základ daně
(1)
Srovnávaným základem daně se rozumí základ daně před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně nebo daňová ztráta. Do srovnávaného základu daně se nezahrnují příjmypříjmy ze zdrojů v zahraničí, které podle mezinárodní smlouvy mohou být zdaněny v zahraničí, a s nimi související výdaje. Pokud je srovnávaný základ daně záporný, považuje se za nulový.
(2)
Do srovnávaného základu daně poplatníka, který je komanditní společností, se nezahrnuje také jeho část připadající na komplementáře.
(3)
Pokud zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která se určuje základ daně z neočekávaných zisků, spadají jen částečně do období uplatnění daně z neočekávaných zisků, za srovnávaný základ daně se nepovažuje jeho poměrná část připadající na část zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která nespadá do období uplatnění daně z neočekávaných zisků.
(4)
Pokud je poplatník daně z neočekávaných zisků, který je tímto poplatníkem jen z důvodu, že je součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky, součástí této skupiny pouze po část zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za srovnávaný základ daně se nepovažuje jeho poměrná část připadající na část zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, po kterou není součástí této skupiny.
§ 20bc
Srovnávací základ daně
(1)
Srovnávacím základem daně se rozumí základ daně před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně nebo daňová ztráta za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatá od 1. ledna 2018 a skončená do 31. prosince 2021. Do srovnávacího základu daně se nezahrnují příjmypříjmy ze zdrojů v zahraničí, které podle mezinárodní smlouvy mohou být zdaněny v zahraničí, a s nimi související výdaje.
(2)
Do srovnávacího základu daně poplatníka, který je komanditní společností, se nezahrnuje také jeho část připadající na komplementáře.
(3)
Srovnávací základ daně poplatníka, který je daňovým rezidentem České republiky, za období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých poplatník byl daňovým nerezidentem, se určí ze základu daně podle právních předpisů státu, jehož byl daňovým rezidentem, obdobným způsobem jako srovnávací základ daně poplatníka, který je daňovým rezidentem České republiky.
(4)
Srovnávacím základem daně poplatníka je i srovnávací základ daně jeho právního předchůdce v rozsahu, v jakém v důsledku přeměny přešlo jeho jmění na poplatníka. Srovnávacím základem daně poplatníka není část jeho srovnávacího základu daně v rozsahu, v jakém v důsledku přeměny přešlo jeho jmění na jeho právního nástupce. Pokud byl právní předchůdce daňovým nerezidentem a poplatník je daňovým rezidentem České republiky, určí se srovnávací základ daně právního předchůdce podle odstavce 3. Pokud se přeměna stala účinnou od 1. července 2022, postup podle vět první a druhé se nepoužije, pokud právní předchůdce neměl za první účetní období skončené od 1. ledna 2021 rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků ve výši alespoň 50 000 000 Kč.
(5)
Pokud je srovnávací základ daně určen za jinak dlouhé období než srovnávaný základ daně, za srovnávací základ daně se považuje jeho výše přepočítaná poměrně tak, jako by byl srovnávací základ daně určen za stejně dlouhé období.
(6)
Upraveným srovnávacím základem daně se rozumí srovnávací základ daně zvýšený o absolutní hodnotu 20 % z tohoto základu.
§ 20bd
Průměr upravených srovnávacích základů daně
(1)
Průměr upravených srovnávacích základů se vypočítá jako aritmetický průměr. Pokud je průměr upravených srovnávacích základů daně záporný, považuje se za nulový.
(2)
Průměry upravených srovnávacích základů daně poplatníků, kteří jsou součástí stejné skupiny podniků s neočekávanými zisky a kteří mají shodné období, za které se určuje srovnávaný základ daně, lze v tomto období o shodnou částku u jednoho poplatníka zvýšit a u druhého poplatníka snížit, pokud
a)
toto zvýšení vede k tomu, že daň z neočekávaných zisků prvního poplatníka je nižší, než kdyby k přesunu průměru nedošlo,
b)
toto snížení nevede k tomu, že daň z neočekávaných zisků druhého poplatníka je vyšší, než kdyby k přesunu průměru nedošlo, a
c)
je podáno oznámení o přesouvání průměrů upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky v případě, že k přesouvání průměrů dochází na základě podaného daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání k dani z neočekávaných zisků.
(3)
Postup podle odstavce 2 nesmí využít poplatník daně z neočekávaných zisků, který
a)
je součástí více skupin podniků s neočekávanými zisky nebo
b)
neměl za první účetní období skončené od 1. ledna 2021 rozhodné příjmypříjmy pro daň z neočekávaných zisků ve výši alespoň 50 000 000 Kč.
(4)
K přesouvání průměrů upravených srovnávacích základů může dojít na základě dodatečného daňového přiznání k dani z neočekávaných zisků pouze tehdy, pokud dochází k úpravě přesunu průměrů upravených srovnávacích základů z důvodu, že tento přesun nesplňuje podmínky, za kterých může být učiněn.
(5)
Využije-li se postup podle odstavce 2, za průměr upravených srovnávacích základů daně se považuje takto upravený průměr upravených srovnávacích základů daně.
(6)
Oznámení o přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky může zastupující poplatník podat správci daně do uplynutí lhůty pro podání daňového nebo dodatečného daňového přiznání k dani z neočekávaných zisků poplatníka, který se přesunu účastní a kterému tato lhůta uplyne jako první.
(7)
Oznámení o přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky je formulářovým podáním a poplatník je v tomto oznámení povinen kromě obecných náležitostí podání uvést
a)
své identifikační a kontaktní údaje,
b)
identifikační údaje poplatníků, kteří jsou součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky a u kterých dochází ke snížení nebo zvýšení průměru upravených srovnávacích základů daně v důsledku přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky a
c)
údaje o snížení a zvýšení průměrů upravených srovnávacích základů daně, ke kterým u poplatníků, kteří jsou součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky, došlo za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, a o tom, mezi kterými poplatníky došlo k přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně.
(8)
Oznámení o přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky podané po lhůtě podle odstavce 6 je neúčinné. Tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.
(9)
Zastupujícím poplatníkem se pro účely daně z neočekávaných zisků rozumí poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým rezidentem České republiky a který je součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky a o kterém tato skupina rozhodla, že podává oznámení o přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky. Skupina podniků s neočekávanými zisky může mít pouze jednoho zastupujícího poplatníka.
§ 20be
Závazné posouzení toho, zda je poplatník součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky
(1)
Poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob může požádat Specializovaný finanční úřad o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je v určitém zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, součástí skupiny podniků s neočekávanými zisky spolu s jiným poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob.
(2)
V žádosti podle odstavce 1 je poplatník povinen kromě obecných náležitostí podání uvést
a)
identifikační údaje posuzovaných poplatníků,
b)
popis a dokumentace vztahu mezi poplatníky pro posouzení, zda jsou součástí stejné skupiny podniků s neočekávanými zisky,
c)
zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, na která se má rozhodnutí o závazném posouzení vztahovat, a
d)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.
(3)
Specializovaný finanční úřad o vydaném rozhodnutí o závazném posouzení podle odstavce 1 vhodným způsobem vyrozumí ostatní poplatníky uvedené ve výroku rozhodnutí.
§ 20c
Obchodní majetek poplatníka daně z příjmů právnických osob
Obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů právnických osobObchodním majetkem poplatníka daně z příjmů právnických osob se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí veškerý majetek, který
a)
mu patří, pokud jde o poplatníka právnickou osobu,
b)
k němu patří, pokud jde o poplatníka, který není právnickou osobou.
§ 21
Sazba a výpočet daně
(1)
Sazba daně činí 21 %, pokud v odstavcích 2 a 3 není stanoveno jinak. Daň se vypočte jako součin základu daně sníženého o položky snižující základ daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celé tisíce Kč dolů a sazby daně.
(2)
Sazba daně činí u základního investičního fondu 5 %.
(3)
Sazba daně činí 0 % u fondu penzijní společnosti nebo u instituce penzijního pojištěníinstituce penzijního pojištění s výjimkou penzijní společnosti nebo obdobné společnosti obhospodařující fondy obdobné fondům penzijního pojištění.
(4)
Sazba daně 15 % se vztahuje na samostatný základ daně podle § 20b zaokrouhlený na celé tisícikoruny dolů.
(5)
Sazba daně pro základ daně z neočekávaných zisků činí 60 %. Daň z neočekávaných zisků se vypočte jako součin základu daně z neočekávaných zisků zaokrouhleného na celé tisíce Kč dolů a sazby daně pro tento základ daně. Na daň z neočekávaných zisků nelze uplatnit slevu na dani. Daň z neočekávaných zisků se nezahrnuje do daňové povinnosti pro účely použití metody zápočtu. Správcem daně z neočekávaných zisků je Specializovaný finanční úřad. Daň z neočekávaných zisků je samostatnou daní z příjmůpříjmů právnických osob a netvoří daňové příjmypříjmy rozpočtů územních samosprávních celků z daně z příjmůpříjmů právnických osob. O příjmypříjmy zahrnuté do základu daně z neočekávaných zisků se nesnižuje základ daně podle § 23.
(6)
U poplatníka daně z příjmupříjmu právnických osob, který je pouze část zdaňovacího období základním investičním fondem, se použije sazba daně podle odstavce 2 jen na část základu daně připadající na část zdaňovacího období, ve které byl základním investičním fondem, stanovenou podle § 20a.
(7)
Pro stanovení daně se použije sazba daně podle předchozích odstavců účinná k prvnímu dni zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání.
§ 21a
Zdaňovací období
Zdaňovacím obdobím daně z příjmůpříjmů právnických osob je
a)
kalendářní rok,
b)
hospodářský rok,
c)
období od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace nebo převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými, nebo
d)
účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců.
ČÁST TŘETÍ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 21b
Obecná společná ustanovení o věcech
(1)
Za věc, a to za věc hmotnou a movitou, se pro účely daní z příjmůpříjmů považuje také
a)
živé zvíře,
b)
část lidského těla a
c)
ovladatelná přírodní síla, se kterou se obchoduje.
(2)
Ustanovení o obchodním závoduobchodním závodu se pro účely daní z příjmůpříjmů použijí i na část obchodního závoduobchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku.
(3)
Ustanovení tohoto zákona upravující cenné papírycenné papíry se pro účely daní z příjmůpříjmů obdobně použijí i pro zaknihované cenné papírycenné papíry.
(4)
Ustanovení tohoto zákona o jednotce a o nemovité věci se použijí obdobně i na jednotku, která je vymezena podle zákona o vlastnictví bytů, spolu se s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku.
(5)
Ustanovení upravující zálohu se pro účely daní z příjmůpříjmů obdobně použijí i na závdavek.
(6)
Nízkoemisním vozidlem se pro účely daní z příjmů rozumí silniční motorové vozidlo, které je nízkoemisním vozidlem podle zákona upravujícího podporu nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících a není bezemisním vozidlem.
(7)
Bezemisním vozidlem se pro účely daní z příjmů rozumí silniční motorové vozidlo, které používá jako palivo výlučně elektrickou energii nebo vodík, nebo jiné silniční motorové vozidlo, jehož provoz nemá žádné emise CO2.
§ 21c
Obecná společná ustanovení o majetkových právech
(1)
Pro účely daní z příjmůpříjmů platí, že při plnění ze svěřenského fondu se nejdříve plní ze zisku fondu a až poté z ostatního majetku fondu.
(2)
Pro účely daní z příjmůpříjmů platí, že při plnění z rodinné fundace se nejdříve plní ze zisku fundace a až poté z ostatního majetku fundace.
(3)
Bylo-li ujednáno, že i dárce bude navzájem obdarován, jedná se pro účely daní z příjmůpříjmů o koupi nebo směnu, a to i vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany.
(4)
Ustanovení tohoto zákona upravující nájem se použijí i pro pacht.
§ 21d
Obecná společná ustanovení o finančním leasingu
(1)
Finančním leasingemFinančním leasingem se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí přenechání hmotného majetku vlastníkem k užití uživateli za úplatu, pokud
a)
je při vzniku smlouvy
1.
ujednáno, že po uplynutí sjednané doby převede vlastník předmětu finančního leasingufinančního leasingu vlastnické právo k němu za kupní cenu nebo bezúplatně na uživatele předmětu finančního leasingufinančního leasingu, nebo
2.
ujednáno právo uživatele na převod podle bodu 1,
b)
ke dni převodu vlastnického práva není kupní cena vyšší než zůstatková cena vypočtená ze vstupní ceny evidované u vlastníka, kterou by předmět finančního leasingufinančního leasingu měl při rovnoměrném odpisováníodpisování bez zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování, s výjimkou případu, že by předmět finančního leasingufinančního leasingu byl při tomto odpisováníodpisování již odepsán ve výši 100 % vstupní ceny,
c)
je při vzniku smlouvy ujednáno, že po dobu trvání finančního leasingufinančního leasingu budou na uživatele převedeny
1.
užívací práva k předmětu leasingu,
2.
povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a
3.
rizika spojená s užíváním předmětu leasingu a
d)
je splněna minimální doba finančního leasingufinančního leasingu; doba finančního leasingufinančního leasingu se počítá ode dne, kdy byl předmět finančního leasingufinančního leasingu uživateli přenechán ve stavu způsobilém obvyklému užívání.
(2)
Minimální dobou finančního leasingufinančního leasingu je minimální doba odpisováníodpisování hmotného majetku uvedená v § 30 odst. 1 nebo doba odpisováníodpisování podle § 30a nebo 30b v okamžiku uzavření smlouvy. Pro účely určení minimální doby finančního leasingufinančního leasingu se minimální doba odpisováníodpisování hmotného majetku odpisovaného podle § 30 odst. 1 zařazeného v odpisové skupině 2 až 6 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu zkracuje o 6 měsíců.
(3)
Na finanční leasingfinanční leasing se nevztahují ustanovení tohoto zákona o nájmu.
(4)
Finanční leasingFinanční leasing se pro účely daní z příjmůpříjmů považuje od okamžiku uzavření smlouvy o finančním leasingufinančním leasingu za nájem, pokud
a)
je finanční leasingfinanční leasing ukončen před uplynutím minimální doby finančního leasingufinančního leasingu,
b)
nedojde k převodu vlastnického práva na uživatele.
(5)
Přenechá-li uživatel užívající předmět finančního leasingufinančního leasingu tento předmět k užívání jiné osobě za úplatu na základě smlouvy, považuje se tato smlouva pro účely daní z příjmůpříjmů za smlouvu o nájmu.
(6)
Finančním leasingemFinančním leasingem není přenechání hmotného majetku vyloučeného z odpisováníodpisování.
§ 21e
Obecná společná ustanovení o osobách
(1)
BankouBankou se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí bankabanka, včetně zahraniční bankybanky.
(2)
Za stát se pro účely daní z příjmůpříjmů považuje také samostatná jurisdikce, která není státem.
(3)
Manželem (manželkou) se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí také partner podle zákona upravujícího registrované partnerství.
(4)
Společně hospodařící domácnostíSpolečně hospodařící domácností se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
§ 21f
Použití ustanovení o vkladech u svěřenských fondů, fundací a ústavů
(1)
Pro účely daní z příjmůpříjmů se na vyčlenění majetku do svěřenského fondu a zvýšení majetku svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti hledí jako na vkladvklad do obchodní korporace.
(2)
Pro účely daní z příjmůpříjmů se na vkladvklad a vyčlenění majetku do fundace nebo ústavu hledí jako na vkladvklad do obchodní korporace.
§ 21g
Minimální a průměrná mzda
(1)
Minimální mzdou se pro účely daní z příjmů rozumí měsíční minimální mzda podle právních předpisů upravujících výši minimální mzdy
a)
účinná k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období a
b)
neupravená s ohledem na odpracovanou dobu a další okolnosti.
(2)
Průměrnou mzdou se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí průměrná mzda stanovená podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení.
§ 21h
Vztah k účetním předpisům
U poplatníka, který je účetní jednotkou, jsou příjmypříjmy jeho výnosy podle právních předpisů upravujících účetnictví a výdaji jeho náklady podle právních předpisů upravujících účetnictví, s výjimkou poplatníků, kteří účtují v soustavě jednoduchého účetnictví.
§ 21i
Zvláštní ustanovení o vymezení dividendového příjmu
Pro účely daní z příjmůpříjmů se ustanovení o podílech na zisku použijí rovněž na příslušenství investičního nástroje patřícího podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky do vedlejšího kapitálu Tier 1.
§ 22
Zdroj příjmů
(1)
Za příjmy ze zdrojů na území České republiky se u poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 považují
a)
příjmy z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny,
b)
příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání) s výjimkou příjmů uvedených v písmenu f) bodu 2, která je vykonávána na území České republiky nebo na palubách lodí či letadel, které jsou provozovány poplatníky uvedenými v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3,
c)
příjmy ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných na území České republiky,
d)
příjmypříjmy z převodu nemovitých věcí umístěných na území České republiky a z práv s nimi spojených,
e)
příjmypříjmy z užívání nemovitých věcí nebo bytů umístěných na území České republiky,
f)
příjmy
1.
z nezávislé činnosti, např. architekta, lékaře, inženýra, právníka, vědce, učitele, umělce, daňového či účetního poradce a podobných profesí, vykonávané na území České republiky,
2.
z osobně vykonávané činnosti na území České republiky nebo zde zhodnocované veřejně vystupujícího umělce, sportovce, artisty a spoluúčinkujících osob, bez ohledu na to, komu tyto příjmy plynou a z jakého právního vztahu.
g)
příjmy z úhrad od poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3. a od stálých provozovenstálých provozoven poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kterými jsou
1.
náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití předmětu průmyslového vlastnictví, počítačových programů (software), výrobně technických a jiných hospodářsky využitelných poznatků (know-how),
2.
náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití práva autorského nebo práva příbuzného právu autorskému,
3.
podíly na zisku, vypořádací podíly, podíly na likvidačním zůstatku obchodních korporací a jiné příjmypříjmy z držby kapitálového majetku, a část zisku po zdanění vyplácená tichému společníkovi nebo jinému poplatníkovi, než je člen obchodní korporace. Za podíly na zisku se pro účely tohoto ustanovení považuje i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7) a dále úroky, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle § 25 odst. 1 písm. w) a zl), s výjimkou zjištěného rozdílu u sjednaných cen a úroků hrazených daňovému rezidentovi jiného členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než České republiky nebo Švýcarské konfederace; podílem na zisku je i plnění ze zisku svěřenského fondu a ze zisku rodinné fundace,
4.
úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrových finančních nástrojůúvěrových finančních nástrojů a obdobné příjmypříjmy plynoucí z jiných obchodních vztahů, z vkladůvkladů a z investičních nástrojů podle zvláštního právního předpisu, upravujícího podnikání na kapitálovém trhu,
5.
příjmy z užívání movité věci nebo její části umístěné na území České republiky,
6.
odměny členů orgánů právnických osob bez ohledu na to, z jakého právního vztahu plynou,
7.
příjmypříjmy z prodeje investičních nástrojů podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a majetkových práv registrovaných na území České republiky neuvedené pod písmeny h) a j),
8.
výhry z hazardních her, výhry z reklamních soutěží a slosování, ceny z veřejných soutěží a ze sportovních soutěží,
9.
výživné a důchody,
10.
příjmy plynoucí společníkovi obchodní společnosti v souvislosti se snížením základního kapitálu,
11.
příjmy z úhrad pohledávky nabyté postoupením,
12.
sankce ze závazkových vztahů,
13.
příjmypříjmy ze svěřenského fondu a z rodinné fundace,
14.
bezúplatné příjmypříjmy neuvedené pod písmeny d), h) a i),
h)
příjmypříjmy z převodu podílů v obchodních korporacích, které mají sídlo na území České republiky,
i)
příjmypříjmy z převodu obchodního závoduobchodního závodu umístěného na území České republiky,
j)
příjmypříjmy z prodeje movitých věcí, které jsou v obchodním majetku stálé provozovnystálé provozovny, a příjmypříjmy z přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí.
(2)
Stálou provozovnouStálou provozovnou se rozumí místo k výkonu činností poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 na území České republiky, např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště), staveniště. Staveniště, místo provádění stavebně montážních projektů a dále poskytování činností a služeb uvedených v odstavci 1 písm. c) a f) bod 1 poplatníkem nebo zaměstnanci či osobami pro něho pracujícími se považují za stálou provozovnustálou provozovnu, přesáhne-li jejich doba trvání šest měsíců v jakémkoliv obdobíobdobí 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Jestliže osoba jedná na území České republiky v zastoupení poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 a má a obvykle zde vykonává oprávnění uzavírat smlouvy, které jsou závazné pro tohoto poplatníka, má se za to, že tento poplatník má stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, a to ve vztahu ke všem činnostem, které osoba pro poplatníka na území České republiky provádí.
(3)
PříjemPříjem společníka veřejné obchodní společnosti, komplementáře komanditní společnosti nebo společníka společnosti, který je daňovým nerezidentem, plynoucí z účasti v této obchodní korporaci nebo společnosti a z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje poskytnutého této obchodní korporaci nebo společnosti se považuje za příjempříjem dosahovaný prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny. Pro zajištění daně z příjmůpříjmů společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti platí ustanovení § 38e odst. 3.
(4)
Příjmem podle odstavce 1 se rozumí i nepeněžní plnění přijaté poplatníkem.
§ 23
Základ daně
(1)
Základem daně je rozdíl, o který příjmypříjmy, s výjimkou příjmůpříjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmůpříjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období; rozdíl se upraví podle tohoto zákona.
(2)
Pro zjištění základu daně se vychází
a)
z výsledku hospodaření (zisk nebo ztráta), a to vždy bez vlivu Mezinárodních účetních standardů, u poplatníků, kteří vedou účetnictví.20) Poplatník, který sestavuje účetní závěrku podle Mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropských společenství126), pro účely tohoto zákona použije ke zjištění výsledku hospodaření a pro stanovení dalších údajů rozhodných pro stanovení základu daně zvláštní právní předpis20i). Při stanovení základu daně se nepřihlíží k zápisům v knihách podrozvahových účtů, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Pro zjištění základu daně veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti se vychází z výsledku hospodaření upraveného o převod podílů na výsledku hospodaření společníkům veřejné obchodní společnosti nebo komplementářům komanditní společnosti. Pro zjištění základu daně u poplatníků, kteří odpisují majetek metodou komponentního odpisováníodpisování podle právních předpisů upravujících účetnictví, se vychází z výsledku hospodaření bez vlivu této účetní metody odpisováníodpisování,
b)
z rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji u poplatníků, kteří nevedou účetnictví, nebo vedou jednoduché účetnictví.
(3)
Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle odstavce 2
a)
se zvyšuje o
1.
částky neoprávněně zkracující příjmy,
2.
částky, které nelze podle tohoto zákona zahrnout do výdajů (nákladů),
3.
částky uplatněné v předchozích zdaňovacích obdobích nebo v obdobích, za která se podává daňové přiznání, jako osvobozený bezúplatný příjempříjem veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka nebo výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, pokud následně došlo k porušení podmínek pro jejich osvobození nebo uplatnění jako výdaje (nákladu) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, a to ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém k porušení došlo,
4.
částky, o které byl snížen výsledek hospodaření podle písmene c) bodů 1 a 2 za předchozí zdaňovací období, a to ve zdaňovacím období, kdy je oprava nesprávností v účetnictví provedena a ovlivnila výsledek hospodaření. Výsledek hospodaření se zvyšuje dále o částku, o kterou byl snížen výsledek hospodaření podle písmene c) bodu 1 za předchozí zdaňovací období, a to v tom zdaňovacím období, kdy je oprava nesprávností zaúčtována rozvahově,
5.
částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnanec a byly zaměstnavatelem, který vede účetnictví, sraženy, avšak neodvedeny do konce měsíce následujícího po uplynutí zdaňovacího období nebo jeho části. Pokud je daňový subjekt povinen podat podle tohoto zákona nebo zvláštního zákona daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období, jsou částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění částkami, o které se zvýší výsledek hospodaření, nebudou-li odvedeny do termínu pro podání daňového přiznání,
6.
přijaté úhrady smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů u věřitele, který vede účetnictví, pokud byly podle písmene b) bodu 1 položkou snižující výsledek hospodaření v předchozích zdaňovacích obdobích; přitom za přijetí úhrady se považuje i vzájemné započtení pohledávek. Věřitel, který vede účetnictví a postoupí pohledávku z těchto smluvních sankcí nebo u kterého pohledávka z těchto sankcí zanikne jiným způsobem než jejím uhrazením nebo splynutím práva s povinností u jedné osoby a její výše byla podle písmene b) bodu 1 položkou snižující výsledek hospodaření v předchozích zdaňovacích obdobích, je povinen o částku této pohledávky zvýšit výsledek hospodaření, pokud již nebyl o stejnou částku zvýšen podle bodu 2. Obdobně to platí pro právního nástupce poplatníka zaniklého bez provedení likvidace,
7.
částku zrušené rezervy, jejíž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní právní předpis,22a) u poplatníka, který nevede účetnictví,
8.
částku, o kterou byl snížen základ daně podle § 20 odst. 7, a to ve výši, která odpovídá poměru nevyčerpané úspory na dani, a to v tom zdaňovacím období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém došlo k porušení podmínek pro použití úspory na dani nebo k ukončení činnosti,
9.
kladný rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami zúčastněných a nástupnických obchodních korporací, u nichž dochází k zániku v důsledku přeměny splynutím osoby dlužníka a věřitele, vyloučený v zahajovací rozvaze ve prospěch vlastního kapitálu, a to u nástupnické obchodní korporace v prvním zdaňovacím období nebo období, za něž je nástupnická obchodní korporace povinna podat daňové přiznání, přičemž tento rozdíl se stanoví bez vlivu ocenění reálnou hodnotou pro účely přeměny. Tento rozdíl se snižuje o tu část pohledávky zanikající v důsledku splynutí osoby dlužníka a věřitele, která byla u věřitele odepsána do nákladů, které nebyly považovány za daňově uznatelné podle § 24. Toto ustanovení se nevztahuje na pohledávky z titulu závazkových pokut, úroků z prodlení, poplatků prodlení, penále a jiných sankcí ze smluvních vztahů,
10.
kladný rozdíl mezi oceněním majetku podle právních předpisů upravujících oceňování majetku, kterým je vypořádáván vypořádací podíl nebo likvidační zůstatek v nepeněžní formě, a výší jeho hodnoty zachycené v účetnictví obchodní korporace podle právních předpisů upravujících účetnictví, a to u poplatníka, který je členem obchodní korporace; jestliže poplatníkovi, kterému je vypořádací podíl vyplácen, vznikne dluh vůči obchodní korporaci, sníží se vypočtený kladný rozdíl o hodnotu tohoto dluhu,
11.
výši neuhrazeného dluhu zachyceného v účetnictví dlužníka odpovídajícího pohledávce, od jejíž splatnosti uplynulo 30 měsíců nebo se promlčela. Toto se nevztahuje na dluhy dlužníka, který je v úpadku podle zvláštního právního předpisu41c), 127) a u ostatních poplatníků na dluhy z titulu cenných papírů a ostatních investičních nástrojů, plnění ve prospěch vlastního kapitálu, úhrady ztráty obchodní korporace, úvěrů, zápůjček, ručení, záloh, smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení a jiných sankcí ze závazkových vztahů a dále na dluhy, z jejichž titulu vznikl výdaj (náklad), ale je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů, jen pokud byl zaplacen. Toto ustanovení se dále nevztahuje na dluhy, z jejichž titulu nebyl uplatněn výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů, a dále na dluhy, o které vedou poplatníci rozhodčí řízení podle zvláštního právního předpisu nebo soudní řízení a nebo správní řízení podle zvláštního právního předpisu, jehož se poplatník řádně účastní a řádně a včas činí úkony potřebné k uplatnění svého práva, a to až do doby pravomocného rozhodnutí. Za dluhy se pro účely tohoto ustanovení v případě poplatníků, kteří vedou účetnictví, nepovažují dohadné položky pasivní nebo rezervy zachycené v účetnictví poplatníka v souladu se zvláštním právním předpisem20). Poplatníci s příjmypříjmy podle § 7 nebo 9, kteří nevedou účetnictví a výdaje uplatňují podle § 24, zvýší rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji o výši neuhrazeného dluhu odpovídajícího pohledávce, od jejíž splatnosti uplynulo 30 měsíců nebo se promlčela, s výjimkou dluhů dlužníka, který je v úpadku podle zvláštního právního předpisu19a), 127), a u ostatních poplatníků s výjimkou dluhů z titulu úvěrů, zápůjček, smluvních pokut, úroků z prodlení, poplatků z prodlení a jiných sankcí nebo dluhů, které při úhradě nejsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, nejedná-li se o dluhy z titulu pořízení hmotného majetku a úplaty u finančního leasingufinančního leasingu,
12.
výši dluhu zachyceného v rozvaze, který zanikl jinak než splněním, započtením, splynutím práva s povinností u jedné osoby, dohodou, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty, nebo narovnáním, pokud nebyla podle právních předpisů upravujících účetnictví zaúčtována ve prospěch výnosů nebo se o tuto výši dluhu nezvyšuje výsledek hospodaření podle bodu 9; toto se nevztahuje na dluh, z jehož titulu vznikl výdaj (náklad), ale je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů, jen pokud byl zaplacen,
13.
částku vzniklou v důsledku změny účetní metody, která zvýšila vlastní kapitál, a to v tom zdaňovacím období, ve kterém bylo o změně účetní metody účtováno, pokud tato změna účetní metody následně ovlivňuje příjmypříjmy a výdaje vstupující do základu daně,
14.
hodnotu bezúplatného příjmupříjmu poplatníka, pokud se o tomto příjmupříjmu neúčtuje ve výnosech a nejedná se o příjempříjem osvobozený od daně nebo příjempříjem, který není předmětem daně, nebo o příjempříjem ve formě daru účelově poskytnutého na pořízení hmotného majetku nebo na jeho technické zhodnocenítechnické zhodnocení,
15.
částku ve výši rozdílu mezi dosavadním dluhem a dluhem novým nižší hodnoty vzniklou na základě dohody, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým,
16.
částku nebo její část uplatněnou v předchozích zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, jako odpočet na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání nebo jako odpočet na podporu výzkumu a vývoje, pokud následně došlo k porušení podmínek pro jeho uplatnění, a to ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém k porušení došlo,
17.
částku ve výši rozdílu mezi cenou sjednanou mezi spojenými osobami a cenou, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, o kterou byl snížen základ daně poplatníka podle § 23 odst. 7; toto ustanovení se nepoužije pro tu část rozdílu, která byla mezi těmito spojenými osobami vypořádána,
18.
částku ve výši zrušené rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů, o kterou byl snížen výsledek hospodaření podle odstavce 3 písm. c) bodu 10,
19.
úbytek rezerv v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů,
b)
se snižuje o
1.
rozdíl, o který smluvní pokuty a úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů zúčtované ve prospěch výnosů podle zvláštního právního předpisu20) u poplatníka, který vede účetnictví, převyšují přijaté částky v tomto zdaňovacím obdobíobdobí. Do tohoto rozdílu nelze zahrnout částky pohledávek z těchto sankcí, které zanikly v průběhu nebo k poslednímu dni zdaňovacího obdobíobdobí. Za zánik pohledávky se pro účely tohoto ustanovení považuje i její postoupení,
2.
částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, o které byl zvýšen výsledek hospodaření u poplatníka, který vede účetnictví, podle písmene a) bodu 5, dojde-li k jejich odvedení. Obdobně to platí pro právního nástupce poplatníka zaniklého bez provedení likvidace, pokud tyto částky pojistného a příspěvku odvede za poplatníka zaniklého bez provedení likvidace,
3.
částky dalších výdajů (nákladů), které lze uplatnit jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jen pokud byly zaplaceny, dojde-li k jejich zaplacení v jiném zdaňovacím období, než ve kterém tyto náklady ovlivnily výsledek hospodaření. Obdobně to platí pro právního nástupce poplatníka zaniklého bez provedení likvidace. Základ daně nelze snížit o zaplacené úroky, které nebyly výdajem (nákladem) na dosažení, udržení a zajištění příjmů z důvodů uvedených v § 25 odst. 1 písm. w),
4.
částky zaúčtované podle zvláštního právního předpisu20) ve prospěch výnosů nebo nákladů v účetnictví společníka při nabytí akcií nebo podílu v obchodní společnosti v rámci přeměny podle zvláštního předpisu, pokud v této souvislosti nedojde ke zvýšení nabývací ceny (§ 24 odst. 7),
5.
částky zaúčtované podle zvláštního právního předpisu20) ve prospěch výnosů nebo nákladů v účetnictví společníka při nabytí akcií tímto společníkem, pokud tyto akcie byly nově emitovány na základě zvýšení základního kapitálu podle zvláštního předpisu, byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti, fond vytvořený ze zisku či jiné složky vlastního kapitálu, pokud v této souvislosti nedojde ke zvýšení nabývací ceny (§ 24 odst. 7),
6.
částku vzniklou v důsledku změny účetní metody, která snížila vlastní kapitál, a to v tom zdaňovacím období, ve kterém bylo o změně účetní metody účtováno, pokud tato změna účetní metody následně ovlivňuje příjmypříjmy a výdaje vstupující do základu daně,
c)
lze snížit o
1.
částky, o které byly nesprávně zvýšeny příjmy,
2.
částky nezahrnuté do výdajů (nákladů), které lze podle tohoto zákona do výdajů (nákladů) zahrnout,
3.
částky související s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud jsou podle zvláštního právního předpisu20) zaúčtovány ve prospěch nákladů nebo výnosů,
4.
oceňovací rozdíl vzniklý jinak než koupí majetku, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak,
5.
částky ve výši záporného rozdílu mezi oceněním obchodního závoduobchodního závodu při nabytí vklademvkladem nebo přeměnou131) a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy (goodwill), pokud jsou podle zvláštního právního předpisu20) zaúčtovány ve prospěch výnosů,
6.
hodnotu dluhu zaniklého splněním, započtením nebo splynutím, o kterou byl zvýšen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji podle písmene a) bodu 11; o tuto hodnotu může snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji podle odstavce 2 i právní nástupce poplatníka zaniklého bez provedení likvidace nebo právní nástupce poplatníka, který je fyzickou osobou, pokud u těchto právních nástupců tento dluh takovým způsobem zanikl a o hodnotu tohoto dluhu byl u poplatníka zaniklého bez provedení likvidace nebo poplatníka, který je fyzickou osobou, zvýšen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji podle písmene a) bodu 11. Obdobně postupují poplatníci s příjmypříjmy podle § 7 nebo 9, kteří nevedou účetnictví,
7.
hodnotu odvolaného daru, a to u hmotného majetku nejvýše o zůstatkovou cenu, u ostatního majetku o částku zachycenou v účetnictví, pokud o ní není účtováno v nákladech (výdajích); základ daně lze snížit, pokud příjempříjem obdarovaného z daru nebyl od daně osvobozen,
8.
hodnotu bezúplatného příjmupříjmu poplatníka, o kterou byl zvýšen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji podle odstavce 3 písm. a) bodu 14, pokud je tento bezúplatný příjempříjem využit k dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, které jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozené, a hodnota bezúplatného příjmupříjmu není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů,
9.
hodnotu bezúplatného příjmupříjmu, s výjimkou příjmupříjmu od daně osvobozeného a příjmupříjmu, který není předmětem daně, ve formě peněžitého daru účelově poskytnutého na pořízení hmotného majetku nebo na jeho technické zhodnocenítechnické zhodnocení, pokud poplatník zahrnul tento příjempříjem do základu daně,
10.
částku ve výši vytvořené rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle zákona upravujícího rezervy,
11.
přírůstek rezerv v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů.
Obdobně se postupuje, je-li daňové přiznání podáváno za jiné období, než je zdaňovací období.
(4)
Do základu daně podle odstavce 1 se nezahrnují
a)
u poplatníků uvedených v § 2 odst. 2, v § 17 odst. 3 a u stálé provozovnystálé provozovny příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně,
b)
příjmypříjmy, které jsou zahrnovány do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a nebo § 21 odst. 4,
c)
příjmy z nákupu vlastních akciíakcií pod jmenovitou hodnotu při následném snížení základního kapitálu,
d)
částky, které již byly zdaněny podle tohoto zákona u téhož poplatníka nebo u poplatníka zaniklého bez provedení likvidace v případě, kdy jsou příjmem u jeho právního nástupce,
e)
částky zaúčtované do příjmůpříjmů (výnosů), pokud přímo souvisejí s výdaji (náklady) neuznanými jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, a to maximálně do výše těchto neuznaných výdajů (nákladů). Obdobně postupují poplatníci uvedení v § 2, kteří nevedou účetnictví,
f)
podíl na likvidačním zůstatku nebo vypořádací podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti,
g)
částka zaúčtovaná do příjmů (výnosů) podle zvláštního právního předpisu,20) pokud souvisí s výdajem (nákladem) vynaloženým na příjem, který nebyl v předchozích zdaňovacích obdobích předmětem daně nebo byl od daně osvobozen, a to maximálně do výše tohoto souvisejícího výdaje (nákladu),
h)
částka vyplacená členovi obchodní korporace z účasti v ní při snížení základního kapitálu, která snižuje nabývací cenu podílu (§ 24 odst. 7),
i)
změna ocenění podílu v obchodní korporaci ekvivalencí (protihodnotou), pokud je zaúčtována podle zvláštního právního předpisu20) jako náklad nebo výnos. Ocenění ekvivalencí (protihodnotou) se pro účely tohoto zákona nepovažuje za ocenění reálnou hodnotou,20)
j)
změna reálné hodnoty (oceňovací rozdíl) u pohledávek, které poplatník nabyl a určil k obchodování, o kterých je účtováno jako o nákladu nebo výnosu podle zvláštního právního předpisu,20)
k)
změna reálné hodnoty (oceňovací rozdíl) u podílu, který se v souladu se zvláštním právním předpisem20) oceňuje reálnou hodnotou a který by byl při převodu osvobozen podle § 19 odst. 1 písm. ze) nebo podle § 19 odst. 9,
l)
rozdíl mezi hodnotou majetkových podílů stanovených podle jiného právního předpisu o transformaci družstev a vyplacenou částkou podle dohody mezi povinnou a oprávněnou osobou.
(5)
Náklady (výdaje) související s druhem činnosti nebo jednotlivou činností v rámci téhož druhu činnosti, z níž dosažené příjmy nejsou předmětem daně nebo jsou předmětem daně, ale jsou od daně osvobozeny, nelze přičítat k nákladům (výdajům) souvisejícím s druhem činnosti nebo jednotlivou činností v rámci téhož druhu činnosti, z níž dosažené příjmy jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozeny.
(6)
Za příjmypříjmy se považuje jak peněžní plnění, tak i nepeněžní plnění, oceněné podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku, pokud tento zákon nestanoví jinak; přitom se příjmypříjmy získané směnou posuzují pro účely zákona obdobně jako příjmypříjmy získané prodejem. Nepeněžní příjempříjem
a)
u vlastníka (pronajímatele) jsou výdaje (náklady) vynaložené nájemcem na najatém majetku se souhlasem pronajímatele nad rámec smluveného nájemného a nehrazené vlastníkem (pronajímatelem), a to:
1.
ve zdaňovacím období, kdy došlo k ukončení nájmu, pokud nepeněžním plněním jsou výdaje (náklady) uvedené v § 24 odst. 2 písm. zb) a výdaje na dokončené technické zhodnocenítechnické zhodnocení, za podmínky, že o hodnotu technického zhodnocenítechnického zhodnocení nezvýšil vlastník (pronajímatel) vstupní cenu, ani nebylo v průběhu nájmu odpisováno nájemcem; toto nepeněžní plnění se ocení zůstatkovou cenou, kterou by měl majetek při rovnoměrném odpisováníodpisování bez zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování, nebo znaleckým posudkem,
2.
ve zdaňovacím období, kdy došlo k ukončení nájmu nebo k písemnému zrušení souhlasu vlastníka s odpisovánímodpisováním doručenému nájemci, pokud nepeněžním plněním jsou výdaje na dokončené technické zhodnocenítechnické zhodnocení, které odpisoval nájemce se souhlasem vlastníka (pronajímatele); toto nepeněžní plnění se ocení zůstatkovou cenou, kterou by měl majetek při rovnoměrném odpisováníodpisování bez zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování, nebo znaleckým posudkem,
3.
ve zdaňovacím období, ve kterém bylo technické zhodnocenítechnické zhodnocení uvedeno do užívání, pokud o hodnotu technického zhodnocenítechnického zhodnocení vlastník (pronajímatel) zvýší vstupní (zůstatkovou) cenu; toto nepeněžní plnění se ocení ve výši výdajů (nákladů) vynaložených nájemcem,
b)
u veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka, pokud se jedná o bezúplatný příjempříjem, se ocení
1.
ve výši 1 Kč v případě nabytí movité kulturní památky, sbírky muzejní povahy a předmětu kulturní hodnoty,
2.
ve výši ocenění převzatého od účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala, v případě bezúplatného převodu nebo přechodu majetku mezi vybranými účetními jednotkami a
3.
reprodukční pořizovací cenou podle právních předpisů upravujících účetnictví v ostatních případech.
(7)
Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. Nelze-li určit cenu, která by byla sjednávána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, použije se cena určená podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku. Ustanovení věty první a druhé se nepoužije v případě uzavření smlouvy o výprose nebo o výpůjčce a v případě, kdy sjednaná výše úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje mezi spojenými osobami je nižší, než by byla cena sjednaná mezi nespojenými osobami, a věřitelem je daňový nerezident nebo člen obchodní korporace, který je daňovým rezidentem České republiky, nebo poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob. Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
kapitálově spojené osoby, přitom
1.
jestliže se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami přímo kapitálově spojenými,
2.
jestliže se jedna osoba nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob; a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, jsou všechny tyto osoby vzájemně osobami kapitálově spojenými,
b)
jinak spojené osoby, kterými jsou osoby
1.
kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole jiné osoby,
2.
kdy se shodné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole jiných osob, tyto jiné osoby jsou vzájemně osobami jinak spojenými. Za jinak spojené osoby se nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,
3.
ovládající a ovládaná a také osoby ovládané stejnou ovládající osobou,
4.
blízké,
5.
které vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty.
Podíl na základním kapitálu nebo podíl s hlasovacím právem ve zdaňovacím obdobíobdobí nebo obdobíobdobí, za něž je podáváno daňové přiznání, se stanoví jako aritmetický průměr měsíčních stavů. Účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole.
(8)
Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji, z něhož se vychází pro zjištění základu daně za zdaňovací období (část zdaňovacího období) předcházející dni ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, ukončení nájmu nebo zahájení likvidace, se upraví
a)
u poplatníků uvedených v § 17, kteří vedou účetnictví, o zůstatky vytvořených rezerv22a) a opravných položek, výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období, které nebudou prokazatelně zúčtovány v období likvidace,20)
b)
u poplatníků uvedených v § 2
1.
pokud vedou účetnictví, o zůstatky vytvořených rezerv22a) a opravných položek, záloh, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů nákladů a výnosů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů, výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmůpříjmů příštích období a nákladů příštích období; avšak nájemné a úplata u finančního leasingufinančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti a do ukončení nájmu,
2.
pokud vedou daňovou evidencidaňovou evidenci, o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmempříjmem [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y)] a hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, s výjimkou přijatých a zaplacených záloh, o cenu nespotřebovaných zásob a o zůstatky vytvořených rezerv22a); přitom úplata z finančního leasingufinančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, nebo do ukončení nájmu. Do základu daně se zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých do základu daně. Obdobně se postupuje u poplatníků, kteří měli příjmypříjmy z nájmu (§ 9) a kteří nevedou účetnictví, ale výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů uplatňují nebo uplatňovali v prokázané výši,
3.
v případech, kdy poplatník uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 nebo podle § 9 odst. 4, o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmempříjmem [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y)].
Stejným způsobem postupují poplatníci uvedení v § 2, pokud v průběhu zdaňovacího období přeruší činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, (§ 7) nebo nájem (§ 9), a činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, (§ 7) nebo nájem (§ 9) nezahájí do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byly činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, (§ 7) nebo nájem (§ 9) přerušeny. Stejným způsobem dále postupují poplatníci uvedení v § 2 při změně způsobu uplatňování výdajů podle § 24 na způsob podle § 7 odst. 7 nebo § 9 odst. 4 anebo při zahájení účtování, nebo při zahájení vedení daňové evidencedaňové evidence nebo zahájení vedení záznamů o příjmechpříjmech a výdajích nebo při přechodu ze zdaňovacího období, ve kterém jejich daň není rovna paušální dani, do zdaňovacího období, za které je jejich daň rovna paušální dani. Stejným způsobem postupuje osoba spravující pozůstalost při skončení řízení o pozůstalosti. Základ daně (dílčí základ daně) se upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo; v tomto případě se na poplatníka hledí, jako by nebyl v prodlení, pokud podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo. Při přechodu ze zdaňovacího období, ve kterém daň poplatníka není rovna paušální dani, do zdaňovacího období, za které je jeho daň rovna paušální dani, se základ daně upraví za zdaňovací období, ve kterém jeho daň není rovna paušální dani; v tomto případě se na poplatníka hledí, jako by nebyl v prodlení, pokud podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém je daň rovna paušální dani.
(9)
U poplatníků, kteří vedou účetnictví, se výsledek hospodaření neupravuje o oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty podle zvláštního právního předpisu20)
a)
cenného papíru s výjimkou směnek a s výjimkou uvedenou v § 23 odst. 4 písm. k),
b)
derivátu a části majetku a dluhu zajištěného derivátem,
c)
povinnosti vrátit cenný papír, který poplatník zcizil a do okamžiku ocenění jej nezískal zpět.
(10)
Pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu,20) pokud zvláštní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem.
(11)
U stálé provozovnystálé provozovny (§ 22 odst. 2) nemůže být základ daně nižší nebo daňová ztráta vyšší, než jaké by dosáhl z téže nebo podobné činnosti vykonávané za obdobných podmínek poplatník se sídlem či bydlištěm na území České republikybydlištěm na území České republiky. Ke stanovení může být použito poměru zisku nebo ztráty k nákladům nebo hrubým příjmům u srovnatelných poplatníků nebo činností, srovnatelné výše obchodního rozpětí (provize) a jiných srovnatelných údajů. Rovněž lze použít metody rozdělení celkových zisků nebo ztrát zřizovatele stálé provozovnystálé provozovny jeho různým částem.
(12)
Ustanovení předchozích odstavců platí i pro poplatníky uvedené v § 2, pokud není v § 5 stanoveno jinak.
(13)
Při vložení pohledávky, o které nebylo účtováno a nebyl o ni snížen základ daně, do obchodní korporace a při postoupení pohledávky, o které nebylo účtováno a nebyl o ni snížen základ daně, s výjimkou pohledávky podle § 33a zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je příjmempříjmem hodnota této pohledávky, a to i v případě, že se jedná o pohledávku postoupenou nebo pohledávku vloženou za cenu nižší, než je její hodnota. Pokud byla pohledávka postoupena za cenu vyšší, než je její hodnota, je příjmempříjmem tato vyšší cena. Při postoupení pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) je příjmempříjmem částka, za kterou byly pohledávky postoupeny. Toto ustanovení se nevztahuje na pohledávku vzniklou z titulu příjmupříjmu, který není předmětem daně, nebo je od daně osvobozen.
(14)
Při přechodu z daňové evidencedaňové evidence na vedení účetnictví u poplatníka s příjmypříjmy podle § 7 lze hodnotu zásob a pohledávek, které poplatník evidoval v době zahájení vedení účetnictví, zahrnout do základu daně buď jednorázově v době zahájení vedení účetnictví nebo postupně po 9 následujících zdaňovacích období, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví. Ukončí-li nebo přeruší-li poplatník činnost nebo ukončí-li vedení účetnictví, nebo vloží-li pohledávky nebo zásoby do obchodní korporace, anebo změní-li způsob uplatňování výdajů podle § 24 na uplatňování výdajů podle § 7 odst. 7 před uplynutím doby zahrnování zásob a pohledávek do základu daně, zvýší ve zdaňovacím období, ve kterém byla činnost přerušena nebo ukončena nebo ve kterém bylo ukončeno vedení účetnictví, nebo ve kterém vložil pohledávky nebo zásoby do obchodní korporace anebo ve kterém uplatňoval výdaje podle § 24 před změnou způsobu uplatňování výdajů podle § 7 odst. 7, základ daně o hodnotu zásob a pohledávek, které nezahrnul do základu daně.
(15)
Do základu daně se zahrnuje i rozdíl mezi oceněním obchodního závoduobchodního závodu nabytého koupí a souhrnem ocenění jeho jednotlivých složek majetku v účetnictví prodávajícího sníženým o převzaté dluhy (dále jen „oceňovací rozdíl při koupi obchodního závoduobchodního závodu“). Kladný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závoduobchodního závodu se zahrnuje do výdajů (nákladů) rovnoměrně během 180 měsíců, a to v poměrné výši připadající na počet měsíců v příslušném zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání. Záporný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závoduobchodního závodu je částkou zvyšující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji rovnoměrně během 180 měsíců, a to v poměrné výši připadající na počet měsíců v příslušném zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, pokud nebyl ve stejné výši podle zvláštního právního předpisu20) součástí příjmůpříjmů (výnosů). Neodepsanou část záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závoduobchodního závodu je poplatník povinen zahrnout do základu daně při vyřazení poslední složky dlouhodobého nehmotného majetku nebo hmotného majetku; obdobně lze postupovat i u neodepsané části kladného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závoduobchodního závodu. Při postupném vyřazování majetku tvořícího koupený obchodní závodobchodní závod se oceňovací rozdíl nemění. Při pachtu obchodního závoduobchodního závodu, jehož propachtovatel odpisoval oceňovací rozdíl při koupi obchodního závoduobchodního závodu, může pachtýř na základě písemné smlouvy s propachtovatelem pokračovat v zahrnování tohoto oceňovacího rozdílu do základu daně obdobně po dobu trvání pachtu. Při fúzi nebo při převodu jmění na společníka nebo při rozdělení obchodní korporace, kdy rozdělovaná obchodní korporace zaniká, se neodepsaná část kladného nebo záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závoduobchodního závodu zahrne do základu daně zanikající obchodní korporace, pokud nebylo dohodnuto, že nástupnická obchodní korporace pokračuje v zahrnování do základu daně obdobně, jako by k přeměně nedošlo. Při rozdělení obchodní korporace, kdy rozdělovaná obchodní korporace zaniká a nástupnická obchodní korporace pokračuje v zahrnování kladného nebo záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závoduobchodního závodu do základu daně, může nástupnická obchodní korporace tento oceňovací rozdíl zahrnovat do základu daně pouze v rozsahu zjištěném podle ekonomicky zdůvodnitelného kritéria. Při rozdělení obchodní korporace, kdy rozdělovaná obchodní korporace nezaniká, je kladný nebo záporný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závoduobchodního závodu zahrnován do základu daně rozdělované obchodní korporace a do základu daně nástupnické obchodní korporace pouze v rozsahu zjištěném podle ekonomicky zdůvodnitelného kritéria. Kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním obchodního závoduobchodního závodu nabytého koupí a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy (goodwill) se zahrnuje do základu daně obdobně jako oceňovací rozdíl při koupi obchodního závoduobchodního závodu.
(16)
Při prodeji obchodního závoduobchodního závodu poplatníkem, který nevede účetnictví, vstupuje do základu daně příjempříjem z prodeje a hodnota všech postupovaných dluhů. Jsou-li součástí prodeje obchodního závoduobchodního závodu i zásoby uplatněné jako výdaj, zvýší se základ daně o rozdíl mezi hodnotou zásob a jejich cenou stanovenou při prodeji. Jedná-li se o plátce daněplátce daně z přidané hodnoty, rozumí se pro účely tohoto ustanovení hodnotou dluhů, jedná-li se o zdanitelné plnění podléhající dani z přidané hodnoty se sníženou nebo základní sazbou, hodnota včetně daně z přidané hodnoty. Pro účely tohoto ustanovení se nepoužije ustanovení odstavce 13.
(17)
Při nabytí majetku a dluhů poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 nebo stálou provozovnoustálou provozovnou poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 na území České republiky vklademvkladem, převodem obchodního závoduobchodního závodu, fúzí obchodních korporacífúzí obchodních korporací nebo rozdělením obchodní korporacerozdělením obchodní korporace od poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 nebo při přemístění majetku a dluhů ze zahraničí do stálé provozovnystálé provozovny poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4 na území České republiky se pro přepočet hodnoty majetku a dluhů na českou měnu použije kurz pro přepočet daně ke dni převodu vlastnictví u majetku nabytého vklademvkladem nebo převodem obchodního závoduobchodního závodu nebo k rozhodnému dni u majetku nabytého fúzí obchodních korporacífúzí obchodních korporací nebo rozdělením obchodní korporacerozdělením obchodní korporace od poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4, který nemá stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, a to bez přihlédnutí k oceňovacím rozdílům vyplývajícím z přecenění majetku a dluhů v souladu s právními předpisy příslušného státu (dále jen „přepočtená zahraniční cena“); pokud je poplatník účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví a jedná se o položku pro výpočet daně, o které se účtuje, použije se pro tento přepočet na měnu účetnictví kurz použitý v účetnictví, a pokud se jedná o majetek, dluhy, rezervy vytvářené pro daňové účely a jiné položky evidované v měně účetnictví, použije se pro tento přepočet na měnu účetnictví obecný kurz podle zákona upravujícího účetnictví. Stejný kurs se použije pro přepočet hodnoty uplatněných odpisů, opravných položek, daňové ztráty, rezerv, odčitatelných položek a obdobných položek uplatněných podle příslušných právních předpisů v zahraničí vztahujících se k nabytému majetku a dluhům. Přepočtená zahraniční cena se použije také pro účely uvedené v § 24 odst. 11.
(18)
U veřejně prospěšných poplatníkůveřejně prospěšných poplatníků se při přechodu z vedení účetnictví na jednoduché účetnictví postupuje přiměřeně podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu. U těchto poplatníků se při přechodu z jednoduchého účetnictví na vedení účetnictví postupuje přiměřeně podle přílohy č. 3 k tomuto zákonu.
(19)
Výsledek hospodaření poplatníka, který na základě právních předpisů upravujících účetnictví využil možnost oceňovat finanční nástroj reálnou hodnotou do vlastního kapitálu bez ovlivnění výsledku hospodaření, se při realizaci tohoto finančního nástroje upraví o částku odpovídající změnám vlastního kapitálu souvisejícím s tímto finančním nástrojem od jeho pořízení do jeho realizace, pokud neovlivnily základ daně; to neplatí pro finanční nástroj, u kterého by byl příjempříjem z jeho převodu osvobozen.
(20)
V případech, kdy poplatník na základě právních předpisů upravujících účetnictví postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího účetní výkaznictví leasingů140), se pro zjištění základu daně vychází z výsledku hospodaření, který by byl zjištěn, kdyby poplatník v těchto případech postupoval podle právních předpisů upravujících účetnictví účinných před 1. lednem 2018.
Společný systém zdanění při převodu obchodního závodu, výměně podílů, fúzi a rozdělení
§ 23a
Převod obchodního závodu na obchodní korporaci
(1)
Převodem obchodního závodu na obchodní korporaciPřevodem obchodního závodu na obchodní korporaci se pro účely tohoto zákona rozumí postup, při kterém obchodní korporace převádí bez toho, aby zanikla (dále jen „převádějící obchodní korporace“), obchodní závodobchodní závod na jinou obchodní korporaci (dále jen „přijímající obchodní korporace“) tak, že za převedený obchodní závodobchodní závod získá převádějící obchodní korporace podíl v přijímající obchodní korporaci nebo se zvýší její vkladvklad do základního kapitálu přijímající obchodní korporace.
(2)
Nabývací cenou podílu v přijímající obchodní korporaci je cena převedeného obchodního závoduobchodního závodu, jak byl oceněn pro nepeněžitý vkladvklad podle zvláštního právního předpisu, v ostatních případech cena určená podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku.
(3)
PříjmyPříjmy (výnosy) vzniklé u převádějící obchodní korporace při převodu obchodního závoduobchodního závodu v souvislosti s oceněním převedeného majetku a dluhů pro účely převodu obchodního závoduobchodního závodu se nezahrnují do základu daně.
(4)
Přijímající obchodní korporace nebo přijímající obchodní korporace prostřednictvím své stálé provozovnystálé provozovny umístěné na území České republiky pokračuje v odpisováníodpisování započatém převádějící obchodní korporací u převedeného hmotného majetku, který lze odpisovat podle tohoto zákona; je-li převádějící obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem a tento hmotný majetek nebyl součástí stálé provozovnystálé provozovny na území České republiky, pro stanovení odpisů u přijímající obchodní korporace se použije obdobně ustanovení § 32c.
(5)
Přijímající obchodní korporace nebo přijímající obchodní korporace prostřednictvím své stálé provozovnystálé provozovny umístěné na území České republiky je oprávněna
a)
převzít rezervy a opravné položky související s převedeným obchodním závodemobchodním závodem, vytvořené převádějící obchodní korporací podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek za podmínek, které by platily pro převádějící obchodní korporaci, pokud by se převod obchodního závoduobchodního závodu neuskutečnil, a pokračovat v jejich tvorbě podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek; přitom je-li převádějící obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem a nemá stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, lze převzít zahraniční položky obdobného charakteru jako rezervy a opravné položky související s převedeným obchodním závodemobchodním závodem vytvořené podle příslušného právního předpisu jiného členského státu, avšak maximálně do výše stanovené podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty, a za podmínek stanovených tímto zákonem, a pokračovat v jejich tvorbě podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek,
b)
převzít stanovenou daňovou ztrátu nebo část daňové ztráty, která souvisí s převedeným obchodním závodem a dosud nebyla uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně převádějící obchodní korporací; tuto daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně ve zdaňovacích obdobích zbývajících do pěti zdaňovacích období bezprostředně následujících po zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, za které byla daňová ztráta převádějící obchodní korporaci stanovena za podmínek stanovených tímto zákonem; neprokáže-li poplatník, jaká část daňové ztráty se vztahuje k převedenému obchodnímu závodu, stanoví se tato část daňové ztráty podle poměru hodnoty převedeného majetku zachycené v účetnictví převádějící obchodní korporace podle právních předpisů upravujících účetnictví bezprostředně před převodem snížené o převedené dluhy při převodu obchodního závodu a hodnoty veškerého majetku zachycené v účetnictví převádějící obchodní korporace podle právních předpisů upravujících účetnictví snížené o veškeré dluhy převádějící obchodní korporace bezprostředně před provedením převodu; přitom je-li převádějící obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem a nemá stálou provozovnu na území České republiky, lze převzít daňovou ztrátu, která vznikla převádějící obchodní korporaci v jiném členském státu a která nebyla uplatněna v jiném členském státu jako položka snižující základ daně převádějící obchodní korporace nebo jiné obchodní korporace, maximálně však do výše, do které by byla daňová ztráta stanovena podle tohoto zákona, kdyby převádějící obchodní korporace byla ve zdaňovacím období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, v němž daňová ztráta vznikla, poplatníkem, který je daňovým rezidentem,
c)
převzít položky odčitatelné od základu daně vztahující se k převedenému obchodnímu závoduobchodnímu závodu, na něž vznikl nárok převádějící obchodní korporaci podle § 34 odst. 4 a 5, a které dosud nebyly uplatněny převádějící obchodní korporací, za podmínek, které by platily pro převádějící obchodní korporaci, pokud by se převod obchodního závoduobchodního závodu neuskutečnil; přitom je-li převádějící obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem, a nemá stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, lze převzít pouze zahraniční položky obdobného charakteru jako položky odčitatelné od základu daně, které dosud nebyly uplatněny v zahraničí, maximálně však do výše a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(6)
Ustanovení odstavců 2, 3 a 5 se použijí, pokud
a)
převádějící obchodní korporace i přijímající obchodní korporace jsou poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty a mají formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti35g),
b)
převádějící obchodní korporace je obchodní korporací, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky a přijímající obchodní korporace je poplatníkem, který je daňovým rezidentem a má formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti35g), nebo
c)
převádějící obchodní korporace je poplatníkem, který je daňovým rezidentem a má formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti35g) nebo je obchodní korporací, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, a přijímající obchodní korporace je obchodní korporací, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky a převedený majetek a dluhy jsou po převodu součástí stálé provozovnystálé provozovny přijímající obchodní korporace umístěné na území České republiky.
§ 23b
Výměna podílů
(1)
Výměnou podílůVýměnou podílů se pro účely tohoto zákona rozumí postup, při kterém jedna obchodní korporace (dále jen „nabývající obchodní korporace“) získá podíl v jiné obchodní korporaci (dále jen „nabytá obchodní korporace“) v rozsahu, který představuje většinu hlasovacích právvětšinu hlasovacích práv nabyté obchodní korporace, a to tak, že poskytne společníkům nabyté obchodní korporace za podíl v nabyté obchodní korporaci podíl v nabývající obchodní korporaci s případným doplatkem na dorovnání. Většinou hlasovacích práv se rozumí více než 50 % všech hlasovacích práv. Nabytí podílu v nabyté obchodní korporaci provedené nabývající obchodní korporací prostřednictvím obchodníka s cennými papírycennými papíry nebo osoby s obdobným postavením v zahraničí se posuzuje jako jedna transakce, a to za předpokladu, že se uskuteční v rámci šestiměsíčního období.
(2)
Doplatkem na dorovnání se při výměně podílůvýměně podílů rozumí platba poskytnutá bývalým majitelům podílu v nabyté obchodní korporaci k podílu v nabývající obchodní korporaci při výměně podílůvýměně podílů, jež nesmí přesáhnout 10 % jmenovité hodnoty všech podílů v nabývající obchodní korporaci, nebo nelze-li určit jmenovitou hodnotu podílu v nabývající obchodní korporaci, 10 % účetní hodnoty všech podílů v nabývající obchodní korporaci.
(3)
Nabývací cenou podílu v nabývající obchodní korporaci je u společníka nabyté obchodní korporace hodnota, jakou měl podíl v nabyté obchodní korporaci pro účely tohoto zákona v době výměny; stejným způsobem se stanoví nabývací cena podílu v nabývající obchodní korporaci, který není zahrnut v obchodním majetku u poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob.
(4)
PříjmyPříjmy (výnosy) vzniklé u společníka nabyté obchodní korporace z důvodu přecenění podílu v nabyté obchodní korporaci při převodu podílu se nezahrnují při výměně podílůvýměně podílů do základu daně; toto se nevztahuje na doplatek na dorovnání.
(5)
Nabývací cena podílu v nabyté obchodní korporaci se u nabývající obchodní korporace stanoví jako jejich reálná hodnota podle právních předpisů upravujících účetnictví.
(6)
Ustanovení odstavců 3 až 5 se použijí, pokud nabývající obchodní korporace i nabytá obchodní korporace jsou poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty a mají formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti35g) nebo jsou obchodními korporacemi, které jsou daňovými rezidenty jiného členského státu Evropské unie než České republiky a společník nabyté obchodní korporace
a)
je poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3, nebo
b)
není poplatníkem, který je daňovým rezidentem, ale držel podíl v nabyté obchodní korporaci a drží podíl v nabývající obchodní korporaci prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny, umístěné na území České republiky.
§ 23c
Fúze a rozdělení obchodních korporací
(1)
Fúzí obchodních korporacíFúzí obchodních korporací se pro účely tohoto zákona rozumí postup, při kterém
a)
veškeré jmění jedné nebo více obchodních korporací, která zaniká a je zrušena bez likvidace (dále jen „zanikající obchodní korporace“), přechází na jinou existující obchodní korporaci (dále jen „nástupnická existující obchodní korporace“), přičemž společníci zanikající obchodní korporace zpravidla nabydou podíl v nástupnické existující obchodní korporaci s případným doplatkem na dorovnání,
b)
veškeré jmění dvou nebo více zanikajících obchodních korporací přechází na nově vzniklou obchodní korporaci, kterou tyto zanikající obchodní korporace založily (dále jen „nástupnická založená obchodní korporace“), přičemž společníci zanikajících obchodních korporací nabudou podíl v nástupnické založené obchodní korporaci s případným doplatkem na dorovnání,
c)
veškeré jmění zanikající obchodní korporace přechází na jinou obchodní korporaci, která je jediným společníkem zanikající obchodní korporace (dále jen „nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem“).
(2)
Rozdělením obchodní korporaceRozdělením obchodní korporace se pro účely tohoto zákona rozumí postup, při kterém
a)
veškerý majetek a dluhy zanikající obchodní korporace přechází na 2 nebo více existujících nebo nově vzniklých obchodních korporací (dále jen „nástupnické obchodní korporace při rozdělení“), přičemž společníci zanikající obchodní korporace zpravidla nabudou podíl v nástupnických obchodních korporacích při rozdělení s případným doplatkem na dorovnání, nebo
b)
vyčleněná část jmění obchodní korporace, která nezaniká (dále jen „rozdělovaná obchodní korporace“), přechází na jednu nebo více nástupnických obchodních korporací při rozdělení, přičemž společníci rozdělované obchodní korporace zpravidla nabudou podíl v nástupnické obchodní korporaci při rozdělení nebo nástupnických obchodních korporacích při rozdělení s případným doplatkem na dorovnání.
(3)
Za fúzi obchodních korporacífúzi obchodních korporací a rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace se považují také přeměny obchodní korporace podle právního předpisu upravujícího přeměny obchodních společností a družstev, přitom převod jmění na společníka se považuje za fúzi obchodních korporacífúzi obchodních korporací, pouze jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1 písm. c).
(4)
PříjmyPříjmy (výnosy) nástupnické existující obchodní korporace, nástupnické založené obchodní korporace, nástupnické obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnické obchodní korporace při rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace vzniklé z důvodu přecenění majetku a dluhů pro účely fúze obchodních korporacífúze obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace se nezahrnují do základu daně.
(5)
PříjmyPříjmy (výnosy) společníka zanikající nebo rozdělované obchodní korporace vzniklé z důvodu přecenění majetku a dluhů pro účely fúze obchodních korporacífúze obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporace se nezahrnují do základu daně; toto se nevztahuje na doplatek na dorovnání; ustanovení tohoto odstavce se použije, pokud zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace i nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení jsou daňovými rezidenty České republiky, kteří mají formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti, nebo jsou obchodními korporacemi, které jsou daňovými rezidenty jiného členského státu Evropské unie než České republiky, a společník zanikající nebo rozdělované obchodní korporace
a)
je poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3, nebo
b)
není poplatníkem, který je daňovým rezidentem, ale drží podíl v rozdělované obchodní korporaci nebo držel podíl v zanikající obchodní korporaci a drží podíl v nástupnické existující obchodní korporaci, nástupnické založené obchodní korporaci, nástupnické obchodní korporaci, která je jediným společníkem, nebo nástupnické obchodní korporaci při rozdělení prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny umístěné na území České republiky.
(6)
Nabývací cenou podílu v nástupnické existující obchodní korporaci, nástupnické založené obchodní korporaci, nástupnické obchodní korporaci, která je jediným společníkem, nebo nástupnické obchodní korporaci při rozdělení získaného při fúzi obchodních korporacífúzi obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace je u společníka zanikající nebo rozdělované obchodní korporace hodnota, jakou měl podíl v zanikající nebo rozdělované obchodní korporaci pro účely tohoto zákona ke dni předcházejícímu rozvahový den před rozhodným dnem fúze nebo rozdělení. Nabývací cena podílu u společníka zanikající obchodní korporace při rozdělení nebo rozdělované obchodní korporace se rozdělí na nabývací cenu podílu na rozdělované obchodní korporaci a na nabývací cenu podílu na nástupnické obchodní korporaci při rozdělení nebo na nabývací ceny podílů na nástupnických obchodních korporacích při rozdělení na základě ekonomicky zdůvodnitelného kritéria. Stejným způsobem se stanoví nabývací cena podílu v nástupnické existující obchodní korporaci, nástupnické založené obchodní korporaci, nástupnické obchodní korporaci, která je jediným společníkem, nebo nástupnické obchodní korporaci při rozdělení, který není zahrnut v obchodním majetku u poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob.
(7)
Nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení nebo nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení prostřednictvím své stálé provozovnystálé provozovny umístěné na území České republiky pokračuje v odpisováníodpisování započatém zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací u hmotného majetku, jež přešel v důsledku fúze obchodních korporacífúze obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace, a který lze odpisovat podle tohoto zákona. Je-li zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem, a tento hmotný majetek nebyl součástí stálé provozovnystálé provozovny na území České republiky, pro stanovení odpisů u nástupnické obchodní korporace se použije obdobně ustanovení § 32c.
(8)
Nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení nebo nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení prostřednictvím své stálé provozovnystálé provozovny umístěné na území České republiky, je oprávněna
a)
převzít rezervy a opravné položky vytvořené zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek za podmínek, které by platily pro zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporaci, pokud by se fúze obchodních korporacífúze obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace neuskutečnily, a pokračovat v jejich tvorbě podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek; přitom je-li zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem a nemá stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, lze převzít zahraniční položky obdobného charakteru jako rezervy a opravné položky související s převedeným majetkem a dluhy vytvořené podle příslušného právního předpisu jiného členského státu, avšak maximálně do výše stanovené podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty, a za podmínek stanovených tímto zákonem, a pokračovat v jejich tvorbě podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek,
b)
převzít stanovenou daňovou ztrátu, která dosud nebyla uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací; od zanikající nebo rozdělované obchodní korporace lze převzít pouze část její daňové ztráty v rozsahu zjištěném podle ekonomicky zdůvodnitelného kritéria; ustanovení § 38na tím není dotčeno; tuto daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně ve zdaňovacích obdobích zbývajících do 5 zdaňovacích období bezprostředně následujících po zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, za které byla daňová ztráta zanikající nebo rozdělované korporaci stanovena za podmínek stanovených tímto zákonem; přitom je-li zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem a nemá stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, lze převzít daňovou ztrátu, která vznikla zanikající nebo rozdělované obchodní korporaci v jiném členském státu a která nebyla uplatněna v jiném členském státu jako položka snižující základ daně zanikající, rozdělované nebo jiné obchodní korporace, maximálně však do výše, jak by byla daňová ztráta stanovena podle tohoto zákona, kdyby zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace byla ve zdaňovacím období, nebo období, za něž se podává daňové přiznání, v němž daňová ztráta vznikla, poplatníkem, který je daňovým rezidentem,
c)
převzít položky odčitatelné od základu daně, na něž vznikl nárok zanikající nebo rozdělované obchodní korporaci podle § 34 odst. 4 a 5 a které dosud nebyly uplatněny zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací za podmínek, které by platily pro zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporaci, pokud by se fúze obchodních korporacífúze obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace neuskutečnily; od zanikající nebo rozdělované obchodní korporace lze převzít pouze položky odčitatelné od základu daně, na něž vznikl nárok zanikající nebo rozdělované obchodní korporaci a které nebyly dosud zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací uplatněny, a to pouze v rozsahu zjištěném podle ekonomicky zdůvodnitelného kritéria; přitom je-li zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace poplatníkem, který je daňovým nerezidentem a nemá stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky, lze převzít pouze zahraniční položky obdobného charakteru jako položky odčitatelné od základu daně, které dosud nebyly uplatněny v zahraničí, maximálně však do výše a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(9)
Ustanovení odstavců 4, 5, 6 a 8 se použijí, pokud
a)
zanikající obchodní korporace, rozdělovaná obchodní korporace i nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení jsou poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty a mají formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti35g), nebo
b)
zanikající obchodní korporace nebo rozdělovaná obchodní korporace je obchodní korporací, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky a nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení je poplatníkem, který je daňovým rezidentem a má formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti35g), nebo
c)
zanikající obchodní korporace nebo rozdělovaná obchodní korporace je daňovým rezidentem České republiky a má formu akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, evropské společnosti, družstva anebo evropské družstevní společnosti nebo je obchodní korporací, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, a nástupnická existující obchodní korporace, nástupnická založená obchodní korporace, nástupnická obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnická obchodní korporace při rozdělení je obchodní korporací, která je daňovým rezidentem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, a pokud jmění, jež přešlo ze zanikající obchodní korporace nebo rozdělované obchodní korporace na nástupnickou založenou obchodní korporaci, nástupnickou obchodní korporaci, která je jediným společníkem, nebo nástupnickou obchodní korporaci při rozdělení v důsledku fúze obchodních korporacífúze obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace, je součástí stálé provozovnystálé provozovny nástupnické existující obchodní korporace, nástupnické založené obchodní korporace, nástupnické obchodní korporace, která je jediným společníkem, nebo nástupnické obchodní korporace při rozdělení umístěné na území České republiky.
§ 23d
(1)
Poplatník, který splňuje podmínky uvedené v § 23a, 23b nebo § 23c, oznámí před převodem obchodního závoduobchodního závodu, před výměnou podílůvýměnou podílů nebo před fúzí nebo rozdělením obchodních korporacírozdělením obchodních korporací svému místně příslušnému správci daně, že bude postupovat podle § 23a, 23b nebo § 23c.
(2)
Ustanovení § 23a odst. 2, § 23a odst. 5 písm. b) a c), § 23b odst. 5 a § 23c odst. 8 písm. b) a c) se nepoužije, pokud je při převodu obchodního závoduobchodního závodu přijímající obchodní korporací, při fúzi obchodních korporacífúzi obchodních korporací nebo při rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace zanikající obchodní korporací, rozdělovanou obchodní korporací, nástupnickou existující obchodní korporací, nástupnickou založenou obchodní korporací, nástupnickou obchodní korporací, která je jediným společníkem, nebo nástupnickou obchodní korporací při rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace, která po dobu delší než 12 měsíců předcházejících převodu obchodního závoduobchodního závodu, rozhodnému dni fúze nebo rozdělení ve skutečnosti nevykonávala činnost. To neplatí, pokud dotčený poplatník prokáže, že pro převod obchodního závoduobchodního závodu, fúzi obchodních korporacífúzi obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace existují řádné ekonomické důvody.
(3)
Převede-li převádějící obchodní korporace podíl v přijímající obchodní korporaci, který získala za převedený obchodní závodobchodní závod, nebo část podílu odpovídající zvýšení jejího vkladuvkladu do základního kapitálu přijímající obchodní korporace, kterou získala za převedený obchodní závodobchodní závod, v době kratší než 1 rok po převodu obchodního závoduobchodního závodu, ustanovení § 23a odst. 2 se nepoužije. To neplatí, pokud dotčený poplatník prokáže, že pro takový převod podílu existují řádné ekonomické důvody.
(4)
Převede-li nabývající obchodní korporace podíl v nabyté obchodní korporaci, který získala při výměně podílůvýměně podílů, v době kratší než 1 rok po výměně podílůvýměně podílů, ustanovení § 23b odst. 5 se nepoužije. To neplatí, pokud dotčený poplatník prokáže, že pro takový převod podílu existují řádné ekonomické důvody.
(5)
Při nedodržení podmínek stanovených v § 23a až 23c se základ daně stanovený s využitím § 23a až 23c posuzuje jako nesplnění daňové povinnosti poplatníkem.
§ 23e
Omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů
(1)
Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob se zvyšuje o částku odpovídající kladnému rozdílu mezi nadměrnými výpůjčními výdajinadměrnými výpůjčními výdaji a limitem uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajůnadměrných výpůjčních výdajů, kterým je vyšší z částek
a)
30 % daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy, nebo
b)
80 000 000 Kč.
(2)
Nadměrnými výpůjčními výdajiNadměrnými výpůjčními výdaji se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí výpůjční výdaje, které jsou výdaji vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů, po odečtení zdanitelných výpůjčních příjmůvýpůjčních příjmů za dané zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.
(3)
Výpůjčním výdajem se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí
a)
finanční výdaj,
b)
výdaj, který svou podstatou představuje plnění za poskytnutí úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje, bez ohledu na závazek, ze kterého takové plnění plyne,
c)
pomyslný úrok v rámci derivátu,
d)
výdaj související s derivátem sjednaným za účelem zajištění rizika souvisejícího se závazkem podle písmen a) až c),
e)
výdaj v podobě kursového rozdílu souvisejícího se závazkem podle písmen a) až d),
f)
úrok obsažený v úplatě na základě závazku o přenechání majetku k úplatnému užití s právem na následné úplatné nabytí tohoto majetku stranou tohoto závazku,
g)
úrok, který je součástí ocenění majetku podle právních předpisů upravujících účetnictví,
h)
výdaj obdobný výdaji podle písmen a) až g).
(4)
Výpůjčním příjmemVýpůjčním příjmem se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí příjempříjem ve formě úroku z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje a obdobný příjempříjem z titulu podle odstavce 3.
(5)
Ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých se upraví výsledek hospodaření o kursové rozdíly podle § 23i odst. 4 nebo 5, se nadměrné výpůjční výdajenadměrné výpůjční výdaje upraví o tyto kursové rozdíly související se závazkem podle odstavce 3 písm. a) až d).
(6)
Daňovým ziskem před úroky, zdaněním a odpisy se pro účely daní z příjmů rozumí úhrn za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání,
a)
výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji upraveného podle tohoto zákona s výjimkou úpravy v důsledku omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajůnadměrných výpůjčních výdajů,
b)
základů daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně,
c)
samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 21 odst. 4,
d)
odpisů majetku uplatněných jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů, s výjimkou částí odpisů, které jsou výpůjčním výdajem,
e)
kladného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závoduobchodního závodu nebo kladného rozdílu mezi oceněním obchodního závoduobchodního závodu nabytého koupí a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy uplatněného jako výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů a
f)
nadměrných výpůjčních výdajůnadměrných výpůjčních výdajů.
(7)
Pokud byl výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji zvýšen v důsledku omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajůnadměrných výpůjčních výdajů, lze o částku, o kterou byl takto zvýšen, snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji v následujících zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, a to až do výše kladného rozdílu mezi limitem uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajůnadměrných výpůjčních výdajů a nadměrnými výpůjčními výdajinadměrnými výpůjčními výdaji za dané zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Možnost snížit si výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji nepřechází na právního nástupce.
(8)
Poplatník daně z příjmů právnických osob, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, při výpočtu daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy nezohledňuje část základu daně veřejné obchodní společnosti, která je součástí jeho základu daně.
(9)
Poplatník daně z příjmů právnických osob, který je komplementářem komanditní společnosti, při výpočtu daňového zisku před úroky, zdaněním a odpisy nezohledňuje část základu daně komanditní společnosti, která je součástí jeho základu daně.
§ 23f
Výjimky z režimu omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů
Úprava výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji v důsledku omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajůnadměrných výpůjčních výdajů se nepoužije u poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je
a)
bankoubankou,
b)
spořitelním a úvěrovým družstvem,
c)
obchodníkem s cennými papíry,
d)
pojišťovnou,
e)
zajišťovnou,
f)
institucí penzijního pojištěníinstitucí penzijního pojištění,
g)
fondem penzijní společnosti,
h)
investičním fondem nebo podfondem investičního fondu podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech nebo obdobným zahraničním fondem,
i)
investiční společností obhospodařující investiční fond,
j)
ústřední protistranou podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího OTC deriváty, ústřední protistrany a registry obchodních údajů,
k)
centrálním depozitářem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrální depozitáře cenných papírů nebo
l)
poplatníkem, který nemá
1.
přidruženou osobupřidruženou osobu vymezenou pro účely zdanění ovládané zahraniční společnosti,
2.
stálou provozovnustálou provozovnu a
3.
povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky podle právních předpisů upravujících účetnictví a není konsolidující účetní jednotkou podle právních předpisů upravujících účetnictví.
§ 23g
Zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví
(1)
Přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí se pro účely daní z příjmůpříjmů považuje za úplatný převod takového majetku sobě samému za cenu, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek; výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob se upraví odpovídajícím způsobem.
(2)
Přemístěním majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí přeřazení majetku
a)
poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, z České republiky do jeho stálé provozovnystálé provozovny umístěné v zahraničí, pokud by v důsledku tohoto přeřazení pro vyloučení dvojího zdanění příjmůpříjmů plynoucích z následného úplatného převodu tohoto majetku byla použita metoda vynětí,
b)
poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým nerezidentem, ze stálé provozovnystálé provozovny umístěné v České republice do zahraničí, pokud by se v důsledku tohoto přeřazení na příjmypříjmy plynoucí z následného úplatného převodu tohoto majetku nevztahovala daňová povinnost v České republice,
c)
spojené s přemístěním daňového rezidentství poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob z České republiky do zahraničí, pokud by se v důsledku tohoto přeřazení na příjmypříjmy plynoucí z následného úplatného převodu tohoto majetku nevztahovala daňová povinnost v České republice.
(3)
Za úplatný převod majetku sobě samému se nepovažuje přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí, pokud lze důvodně předpokládat, že do 12 měsíců od tohoto přemístění majetku dojde k jeho přemístění zpět do České republiky, a jedná se o přemístění majetku
a)
související s financováním cenných papírů,
b)
poskytovaného jako finanční kolaterál nebo
c)
pro splnění právním předpisem předepsaného požadavku kapitálové přiměřenosti nebo za účelem právním předpisem předepsaného řízení rizika likvidity.
(4)
Pokud není v případě podle odstavce 3 splněna podmínka přemístění majetku zpět do České republiky, považuje se přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí za úplatný převod sobě samému uskutečněný v posledním zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém mohla být tato podmínka splněna.
(5)
Přeřazení majetku bez změny vlastnictví z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, které podléhá v tomto členském státě zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví, se považuje za úplatné nabytí za cenu, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek; přitom u
a)
hmotného majetku se postupuje podle § 32c s výjimkou jeho odstavce 2 s tím, že místo přepočtené zahraniční ceny se použije cena, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, přepočtená na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro den přeřazení, není-li tato cena v měně účetnictví,
b)
majetku odpisovaného pouze podle právních předpisů upravujících účetnictví, jehož účetní odpisy by byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, se výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji sníží o cenu, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, přepočtenou na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro den přeřazení, není-li tato cena v měně účetnictví; účetní odpisy tohoto majetku nejsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů,
c)
cenného papíru oceňovaného podle právních předpisů upravujících účetnictví reálnou hodnotou, u kterého oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty ovlivňuje výsledek hospodaření, se výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji sníží o kladný rozdíl mezi cenou, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, přepočtenou na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro den přeřazení, není-li tato cena v měně účetnictví, a hodnotou tohoto cenného papíru zachycenou v účetnictví v okamžiku přeřazení majetku bez změny vlastnictví, nebo zvýší o záporný rozdíl mezi těmito veličinami; výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji se neupravuje u cenného papíru, u kterého by byl příjem z jeho převodu osvobozen,
d)
cenného papíru oceňovaného podle právních předpisů upravujících účetnictví reálnou hodnotou, u kterého se oceňovací rozdíl ze změny reálné hodnoty účtuje prostřednictvím rozvahových účtů, se při pozbytí tohoto cenného papíru výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji sníží o kladný rozdíl mezi cenou, která by byla sjednána mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek v okamžiku přeřazení majetku bez změny vlastnictví, přepočtenou na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro den přeřazení, není-li tato cena v měně účetnictví, a hodnotou tohoto cenného papíru zachycenou v účetnictví v okamžiku pozbytí tohoto cenného papíru, nebo zvýší o záporný rozdíl mezi těmito veličinami; výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji se neupravuje, pokud při pozbytí tohoto cenného papíru jeho hodnota zachycená v účetnictví neovlivňuje základ daně.
§ 23h
Řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace
(1)
Pokud v důsledku rozdílné právní kvalifikace právní skutečnosti výdaj nebo jiná položka snižující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji snižuje základ daně přidružených osobpřidružených osob více než jednou a v souvislosti s tímto vícenásobným snížením nedochází k vícenásobnému zahrnutí odpovídajícího příjmupříjmu do základu daně těchto přidružených osobpřidružených osob, zvýší se výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je takovou přidruženou osoboupřidruženou osobou, o částku odpovídající snížení základu daně v případě, že
a)
státem, ve kterém tato položka vzniká nebo má zdroj (dále jen „stát zdroje“), není Česká republika, nebo
b)
státem zdroje je Česká republika a stát, ve kterém také dochází ke snížení základu daně o tuto položku, neuplatňuje postup obdobný postupu podle tohoto odstavce.
(2)
Pokud v důsledku rozdílné právní kvalifikace právní skutečnosti výdaj nebo jiná položka snižující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji z důvodu závazku mezi přidruženými osobamipřidruženými osobami snižuje základ daně alespoň jedné přidružené osobypřidružené osoby a současně nedochází k zahrnutí příjmupříjmu plynoucího z tohoto závazku do základu daně přidružené osobypřidružené osoby, které plyne, zvýší se výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je přidruženou osoboupřidruženou osobou, u které
a)
došlo ke snížení základu daně, o částku odpovídající snížení základu daně v rozsahu, v jakém nedochází k odpovídajícímu zahrnutí příjmupříjmu do základu daně v případě, že státem zdroje je Česká republika,
b)
nedošlo k zahrnutí příjmupříjmu do základu daně, o částku odpovídající nezahrnutému příjmupříjmu v rozsahu, v jakém dochází k odpovídajícímu snížení základu daně u přidružené osobypřidružené osoby, v případě, že státem zdroje není Česká republika a stát, ve kterém se z důvodu tohoto závazku snižuje základ daně, neuplatňuje postup obdobný postupu podle tohoto odstavce.
(3)
Pro účely odstavců 1 a 2 se na příjempříjem hledí jako na zahrnutý do základu daně, pokud
a)
došlo k jeho zahrnutí do základu daně nejpozději do 12 měsíců od konce zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém výdaj vznikl, nebo
b)
lze důvodně očekávat, že bude v přiměřené době zahrnut do základu daně v některém budoucím zdaňovacím období a podmínky finančního nástroje odpovídají podmínkám, které by spolu sjednaly osoby, které nejsou přidruženými osobamipřidruženými osobami.
(4)
Pokud je výdaj nebo jiná položka snižující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji přidružené osobypřidružené osoby zdrojem jiné položky snižující základ daně jiné přidružené osobypřidružené osoby v situacích podle odstavce 1 nebo 2, výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je přidruženou osoboupřidruženou osobou, se zvýší o částku, která odpovídá snížení základu daně touto položkou, a to v rozsahu, v jakém nedošlo v jiném státě k úpravě obdobné odstavci 1 nebo 2.
(5)
Přidruženými osobamiPřidruženými osobami se pro účely řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace rozumí přidružené osobypřidružené osoby vymezené pro účely zdanění ovládané zahraniční společnosti s tím, že podmínka hranice podílu na základním kapitálu, hlasovacích právech nebo zisku je alespoň 50 %, jinak spojené osoby a poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob a jeho stálá provozovnastálá provozovna. S osobami, které z hlediska hlasovacích práv nebo podílu na základním kapitálu jednají společně, se pro účely určení přidružených osobpřidružených osob zachází, jako by měly na jiné osobě účast v rozsahu veškerých hlasovacích práv nebo podílů na základním kapitálu, které společně jednající osoby drží.
§ 23i
Kursový rozdíl
(1)
Kursový rozdíl se nezahrnuje do základu daně ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých
a)
kursový rozdíl není realizován a
b)
poplatník je poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů.
(2)
Poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů je od prvního dne rozhodného zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, poplatník, který
a)
je účetní jednotkou s výjimkou poplatníka, který účtuje v soustavě jednoduchého účetnictví,
b)
není dlužníkem, vůči němuž bylo zahájeno insolvenční řízeníinsolvenční řízení,
c)
není v likvidaci a
d)
podá správci daně oznámení o vstupu do režimu vylučování kursových rozdílů.
(3)
Poplatník přestává být poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů uplynutím
a)
druhého zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, následujících po zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých správci daně oznámí vystoupení z režimu vylučování kursových rozdílů,
b)
období, za které se podává daňové přiznání, podle § 38ma odst. 1 písm. a), b) a d) až f), nebo zdaňovacího období, které končí stejným dnem jako takové období,
c)
zdaňovacího období nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání, které uplynuly přede dnem
1.
vstupu poplatníka do likvidace,
2.
účinnosti rozhodnutí o úpadku poplatníka,
3.
zániku poplatníka, který je zrušen bez likvidace, nebo
4.
skončení řízení o pozůstalosti,
d)
posledního zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, před přechodem na vedení jednoduchého účetnictví nebo před změnou měny účetnictví,
e)
posledního zdaňovacího období poplatníka daně z příjmů fyzických osob před
1.
přechodem na vedení daňové evidencedaňové evidence,
2.
přechodem na vedení záznamů o příjmech a výdajích,
3.
změnou způsobu uplatňování výdajů podle § 24 na způsob podle § 7 odst. 7 nebo § 9 odst. 4 nebo
4.
zdaňovacím obdobím, za které je jeho daň rovna paušální dani, a
f)
zdaňovacího období, ve kterém poplatník daně z příjmů fyzických osob
1.
ukončil činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo nájem, nebo
2.
přerušil činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo nájem, pokud tuto činnost nebo nájem znovu nezahájí do lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém tuto činnost nebo nájem přerušil.
(4)
Ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých je poplatník poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů a kursový rozdíl je realizován, se výsledek hospodaření upraví o kursové rozdíly související se stejným majetkem nebo závazkem nezahrnuté do základu daně v předcházejících zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání.
(5)
Ve zdaňovacím období, části zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, k jejichž konci poplatník přestává být poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů, se výsledek hospodaření upraví o kursové rozdíly nezahrnuté do základu daně ve zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, ve kterých byl poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů, o které nebyl upraven výsledek hospodaření podle odstavce 4.
(6)
V případech podle odstavce 3 písm. e) bodů 3 a 4 se na poplatníka hledí, jako by nebyl v prodlení, pokud podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém došlo ke skutečnostem podle odstavce 3 písm. e) bodů 3 a 4.
§ 23j
Oznámení v souvislosti s režimem vylučování kursových rozdílů
(1)
Oznámení o vstupu do režimu vylučování kursových rozdílů může poplatník podat správci daně do 3 měsíců od prvního dne rozhodného zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Pokud je rozhodné zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, kratší než 3 měsíce, může poplatník oznámení správci daně podat do konce tohoto období.
(2)
Oznámení o vstupu do režimu vylučování kursových rozdílů podané po lhůtě podle odstavce 1 je neúčinné. Tyto lhůty nelze navrátit v předešlý stav. Oznámení o vstupu do režimu vylučování kursových rozdílů lze měnit nebo vzít zpět do uplynutí lhůty pro jeho podání.
(3)
V oznámení o vstupu do režimu vylučování kursových rozdílů poplatník uvede zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, od jejichž počátku se stává poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů.
(4)
Oznámení o vystoupení z režimu vylučování kursových rozdílů nelze vzít zpět.
(5)
Pokud poplatník přestane být poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů z důvodu uvedeného v § 23i odst. 3 písm. b) až f), podá správci daně oznámení o ukončení režimu vylučování kursových rozdílů ve lhůtě pro podání daňového přiznání.
(6)
V oznámení o ukončení režimu vylučování kursových rozdílů poplatník uvede zdaňovací období, část zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, jehož uplynutím přestává být poplatníkem v režimu vylučování kursových rozdílů, a důvod podle § 23i odst. 3 písm. b) až f), který vedl k ukončení tohoto režimu.
Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů
§ 24
(1)
Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.5) Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny. Pokud poplatník účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem20) některé účetní operace kompenzovaně, posuzují se náklady, jejichž uznatelnost je limitována výší příjmů s nimi souvisejících, obdobně jako by byly účtovány odděleně náklady a výnosy.
(2)
Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také
a)
odpisy hmotného majetku (§ 26 až 33),
b)
zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2), s výjimkou uvedenou v písmenu c) a § 25, a to u
1.
pěstitelských celků, trvalých porostů a zvířat podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, při jejich vyřazení,
2.
prodaného nebo zlikvidovaného hmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat; v případě vypořádání hmotného majetku při zániku práva stavby se postupuje obdobně,
3.
hmotného majetku předaného povinně bezúplatně podle jiných právních předpisů, snížená o přijaté dotace na jeho pořízení.
Při částečném prodeji nebo zlikvidování hmotného majetku je výdajem poměrná část zůstatkové ceny. Zůstatkovou cenu nebo její část nelze uplatnit v případě, kdy je stavební dílo (dům, budova, stavba) likvidováno zcela nebo zčásti v souvislosti s výstavbou nového stavebního díla nebo jeho technickým zhodnocenímtechnickým zhodnocením. Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle právních předpisů upravujících účetnictví, jehož účetní odpisy jsou výdajem podle písmene v),
c)
zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2) vyřazeného v důsledku škody jen do výše náhrad s výjimkou uvedenou v písmenu l). Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle zvláštního právního předpisu,20) jehož účetní odpisy jsou výdajem (nákladem) podle písmene v),
d)
členský příspěvek
1.
právnické osobě, pokud povinnost členství vyplývá ze zvláštních právních předpisů,
2.
právnické osobě, u níž členství je nutnou podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti,
3.
placený zaměstnavatelem za zaměstnance v případě, kdy členství zaměstnance je podmínkou k provozování předmětu podnikání nebo výkonu činnosti zaměstnavatele,
4.
organizaci zaměstnavatelů, nebo
5.
Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky,
e)
pojistné hrazené poplatníkem, pokud souvisí s příjmempříjmem, který je předmětem daně a není od daně osvobozen, a dále pojistné hrazené zaměstnavatelem pojišťovně za pojištění rizika placení náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu (snížení odměny) za dobu dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti (karantény) podle zvláštního právního předpisu47a),
f)
pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem podle zvláštních právních předpisů. Toto pojistné a příspěvek jsou u poplatníků, kteří vedou účetnictví, výdajem (nákladem), jen pokud byly zaplaceny, a to nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutí zdaňovacího období nebo jeho části. Pokud je daňový subjekt povinen podat podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období, jsou toto pojistné a příspěvek výdajem (nákladem) pouze tehdy, budou-li zaplaceny do termínu pro podání daňového přiznání. Toto pojistné a příspěvek zaplacené po uvedeném termínu jsou výdajem (nákladem) toho zdaňovacího období, ve kterém byly zaplaceny, pokud však již neovlivnily základ daně v předchozích zdaňovacích obdobích. Obdobně to platí pro právního nástupce poplatníka zaniklého bez provedení likvidace, pokud toto pojistné a příspěvek zaplatí za poplatníka zaniklého bez provedení likvidace,
g)
výdaje (náklady) na provoz vlastního zařízení k ochraně životního prostředí podle zvláštních předpisů,
h)
plnění v podobě
1.
nájemného podle právních předpisů upravujících účetnictví, s výjimkou nájemného uvedeného v § 25 odst. 1 písm. za); u pachtu obchodního závoduobchodního závodu je výdajem pouze část pachtovného, která převyšuje účetní odpisy,
2.
úplaty u finančního leasingufinančního leasingu za podmínky uvedené v odstavci 4; přitom u poplatníka, který vede daňovou evidencidaňovou evidenci, je tato úplata výdajem jen v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období; úplatou je u postupníka i částka jím hrazená postupiteli ve výši rozdílu mezi úplatou u finančního leasingufinančního leasingu, která byla postupitelem zaplacena, a úplatou u finančního leasingufinančního leasingu, která je u postupitele výdajem podle § 24 odst. 6 při postoupení smlouvy o finančním leasingufinančním leasingu,
ch)
daň z nemovitých věcí, pokud byla zaplacena a není součástí ocenění majetku, dále ostatní daně a poplatky s výjimkami uvedenými v § 25. Daň z příjmůpříjmů a daň darovací zaplacená v zahraničí je u daňového rezidenta České republiky výdajem pouze u příjmůpříjmů, které se zahrnují do základu daně, případně do samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a nebo § 21 odst. 4, a to pouze v rozsahu, v jakém ji nebylo možno započíst na daňovou povinnost v tuzemsku podle § 38f; výdajem není daň zaplacená v zahraničí v rozsahu, ve kterém přesahuje výši uvedenou v mezinárodní smlouvě nebo v právním předpisu jiného státu. Tento výdaj (náklad) se uplatní ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, následujícím po zdaňovacím období, nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, jehož se týká zahraniční daň, která nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku; jako výdaj se neuplatní zahraniční daň týkající se období, ve kterém je jako položka odčitatelná od základu daně uplatněna daňová ztráta stanovená za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, která následují po období uplatnění této daňové ztráty; tímto postupem není ovlivněna výše takto uplatňované daňové ztráty,
i)
rezervy a opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon22a) a odstavec 9 pro případy, kdy pohledávka byla nabyta přeměnou131), s výjimkou rezerv vytvářených poplatníky v souvislosti s dosahováním příjmůpříjmů plynoucích jim podle § 10, s výjimkou rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů a s výjimkou rezervy v pojišťovnictví podle zákona upravujícího rezervy pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů,
j)
výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na
1.
bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť; výdaje (náklady) na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy122),
2.
pracovnělékařské služby poskytované poskytovatelem těchto služeb v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy23) a nehrazeném zdravotní pojišťovnou, na lékařské prohlídky a lékařská vyšetření stanovené zvláštními předpisy,
3.
provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle jiného právního předpisu132) a rekvalifikací zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost133), pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele,
4.
práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak; to platí i pro výdaje vynaložené na sociální podmínky nebo péči o zdraví rodinného příslušníka zaměstnance, jedná-li se o práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy,
k)
výdaje (náklady) na pracovní cesty, včetně výdajů (nákladů) na pracovní cestu spolupracujících osob (§ 13) a společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností, a to maximálně ve výši podle zvláštních předpisů,5) pokud není dále stanoveno jinak, přitom
1.
na ubytování, na dopravu hromadnými dopravními prostředky, na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasingfinanční leasing, v nájmu nebo užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu (s výjimkou uvedenou v bodě 4) a na nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou v prokázané výši; pro stanovení výdajů za pohonné hmoty spotřebované vozidlem, které má elektrický pohon nebo hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, lze použít průměrnou cenu elektřiny stanovenou pro účely poskytování cestovních náhrad podle zákoníku práce,
2.
zvýšené stravovací výdaje (stravné)5b) při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu, zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách pro poplatníky s příjmypříjmy podle § 7, a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance odměňovaného platem. Pravidelným pracovištěm pro poplatníky s příjmypříjmy podle § 7 se také rozumí sídlo podnikatele nebo místo výkonu jiné činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti,
3.
na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem nezahrnutým do obchodního majetku poplatníka ve výši sazby základní náhrady, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance odměňovaného platem, a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty.5) Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo, nebo bylo u poplatníka předmětem finančního leasingufinančního leasingu a úplatu u finančního leasingufinančního leasingu uplatnil (uplatňuje) jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů a u silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce, s výjimkou smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu, nebo smlouvy o výprose, ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty lze použít průměrné ceny pohonných hmot stanovené pro účely poskytování cestovních náhrad podle zákoníku práce. Použije-li poplatník ceny vyšší, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu. U nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance odměňovaného platem,
4.
na dopravu silničním motorovým vozidlem zahrnutým do obchodního majetku poplatníka, pořizovaným na finanční leasingfinanční leasing, v nájmu nebo užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu v prokázané výši a ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty5) u zahraničních pracovních cest, při kterých výdaje (náklady) na pohonné hmoty nelze prokázat, a to s použitím tuzemských cen pohonných hmot platných v době použití vozidla,
l)
škody vzniklé v důsledku živelních pohrom nebo škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem anebo jako zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených zvláštními předpisy,
m)
výdaje (náklady) na zabezpečení požární ochrany,24)
n)
výdaje (náklady) spojené s uchováním výrobních schopností pro zabezpečení obranyschopnosti státu,
o)
u poplatníků, kteří vedou daňovou evidencidaňovou evidenci, uhrazená pořizovací cena20) u pohledávky nabyté postoupením, a to jen do výše příjmůpříjmů z této pohledávky,
p)
výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů,
r)
hodnota cenného papírucenného papíru při prodeji zachycená v účetnictví v souladu se zvláštním právním předpisem20) ke dni jeho prodeje, s výjimkou uvedenou v písmenech w) a ze) a s výjimkou cenného papírucenného papíru, u kterého je příjem z jeho převodu osvobozen podle § 19 odst. 1 písm. ze) nebo podle § 19 odst. 9,
s)
u poplatníka, který vede účetnictví
1.
jmenovitá hodnota pohledávky při jejím postoupení, a to do výše příjmu plynoucího z jejího postoupení,
2.
pořizovací cena20) u pohledávky nabyté postoupením, a to do výše příjmupříjmu plynoucího z její úhrady dlužníkem nebo postupníkem při jejím následném postoupení.
PříjmyPříjmy uvedené v bodech 1 a 2 lze zvýšit o vytvořenou opravnou položku nebo rezervu (její část) podle zvláštního zákona22a) a u pohledávky postoupené před dobou splatnosti o diskont připadající na zbývající dobu do doby splatnosti. Výše diskontu se posuzuje podle úrokové sazby obvyklé při poskytování finančních prostředků s odpovídající dobou splatnosti,
t)
do výše příjmůpříjmů z prodeje jednotlivého majetku
1.
vstupní cena hmotného majetku vyloučeného z odpisováníodpisování,
2.
vstupní cena hmotného majetku evidovaného u veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka, pokud tento hmotný majetek byl využíván k činnostem, z nichž dosahované příjmypříjmy nejsou předmětem daně z příjmůpříjmů,
3.
pořizovací cena, vlastní náklady nebo reprodukční pořizovací cena nehmotného majetku určená podle právního předpisu upravujícího účetnictví, jehož účetní odpisy nejsou výdajem (nákladem) podle písmene v),
4.
část hodnoty vyvolané investice při jejím prodeji, která není součástí vstupní ceny hmotného majetku,
5.
pořizovací cena pozemku, s výjimkou stavby, která je jeho součástí, u poplatníka fyzické osoby,
ta)
u obchodní korporace cena pozemku nabytého vklademvkladem člena, který je fyzickou osobou, který neměl pozemek zahrnut v obchodním majetku a vkladvklad uskutečnil do 5 let od nabytí pozemku; touto cenou pozemku se rozumí
1.
pořizovací cena, která byla zjištěna u člena obchodní korporace, pokud jej nabyl úplatně,
2.
cena podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku ke dni nabytí pozemku členem obchodní korporace, pokud jej nabyl bezúplatně,
tb)
zůstatková cena technického zhodnocenítechnického zhodnocení odpisovaného nájemcem při ukončení nájmu nebo při zrušení souhlasu vlastníka s odpisovánímodpisováním do výše náhrady výdajů (nákladů) vynaložených na toto technické zhodnocenítechnické zhodnocení,
u)
daň z příjmů fyzických osob zaplacená plátcem za poplatníka z příjmů uvedených v § 10 odst. 1 písm. h) bodu 1 nebo písm. ch), u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně (§ 36), je-li výhra nebo cena v nepeněžním plnění, a silniční daň zaplacená jedním z manželů, který je zapsán jako provozovatel motorového vozidla v osvědčení o registraci vozidla, přičemž vozidlo je používáno pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, druhým z manželů, který jako provozovatel v osvědčení o registraci vozidla zapsán není, a dále silniční daň zaplacená veřejnou obchodní společností za společníky veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společností za komplementáře, kteří pro pracovní cesty používají vlastní vozidlo,
v)
účetní odpisy,20) s výjimkou uvedenou v § 25 odst. 1 písm. zg), a to pouze u
1.
hmotného majetku,20) který není vymezen pro účely zákona jako hmotný majetek (§ 26 odst. 2 a 3); přitom u tohoto majetku nabytého vklademvkladem člena obchodní korporace s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky, který byl zároveň u fyzické osoby zahrnut v obchodním majetku a u právnické osoby v jejím majetku, nabytého vklademvkladem obceobce, pokud tento majetek byl ve vlastnictví obceobce a byl zahrnut v jejím majetku, nabytého přeměnou131), jsou účetní odpisy výdajem (nákladem) jen do výše zůstatkové ceny20) evidované u vkladatele ke dni vkladuvkladu nebo u zanikající nebo rozdělované obchodní korporace ke dni předcházejícímu rozhodný den přeměny bez vlivu ocenění reálnou hodnotou,20)
2.
nehmotného majetku20) za podmínky, že byl poplatníkem pořízen úplatně nebo ve vlastní režii za účelem obchodování s ním anebo nabyt vklademvkladem, přeměnou nebo bezúplatně. U nehmotného majetku nabytého vklademvkladem jsou účetní odpisy výdajem (nákladem) jen v případě, že byl tento vkládaný nehmotný majetek u člena obchodní korporace s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky pořízen úplatně a zároveň byl u fyzické osoby zahrnut v obchodním majetku a u právnické osoby v jejím majetku; přitom v úhrnu lze u nabyvatele uplatnit účetní odpisy jen do výše zůstatkové ceny20) prokázané u vkladatele ke dni jeho vkladuvkladu. U nehmotného majetku nabytého přeměnou jsou účetní odpisy výdajem (nákladem) u nástupnické obchodní korporace jen do výše zůstatkové ceny20) evidované u zanikající nebo rozdělované obchodní korporace ke dni předcházejícímu rozhodný den přeměny bez vlivu ocenění reálnou hodnotou,20) a to za podmínky, že bylo možné uplatňovat odpisy z tohoto nehmotného majetku u zanikající nebo rozdělované obchodní korporace podle tohoto ustanovení. U nehmotného majetku20) vloženého poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 lze u nabyvatele uplatnit v úhrnu účetní odpisy jako výdaje (náklady) jen do výše úhrady prokázané vkladatelem. Toto ustanovení se nevztahuje na kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním obchodního závoduobchodního závodu nabytého zejména koupí, vklademvkladem nebo oceněním majetku a dluhů v rámci přeměn obchodních korporací, a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy (goodwill),
w)
nabývací cena akcie nebo kmenového listu, které nejsou podle právních předpisů upravujících účetnictví oceňovány reálnou hodnotou, a nabývací cena podílu na společnosti s ručením omezeným nebo na komanditní společnosti anebo na družstvu, a to jen do výše příjmůpříjmů z prodeje této akcie, tohoto kmenového listu nebo tohoto podílu; toto omezení se nepoužije u cenného papíru, který není podle právních předpisů upravujících účetnictví oceňován reálnou hodnotou pouze z toho důvodu, že poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob je mikro účetní jednotkou podle právních předpisů upravujících účetnictví, nebo daňovým nerezidentem, který je povinen podle právního řádu státu, podle kterého je založen nebo zřízen, vést účetnictví, a příjempříjem z prodeje cenného papíru není přičitatelný jeho stálé provozovněstálé provozovně na území České republiky,
x)
paušální částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnanci podle § 6 odst. 8,
y)
u poplatníků, kteří vedou účetnictví, jmenovitá hodnota pohledávky nebo pořizovací cena pohledávky nabyté postoupením, vklademvkladem a při přeměně obchodní korporace,131) a to za předpokladu, že lze k této pohledávce uplatňovat opravné položky podle písmene i) nebo se jedná o pohledávku, ke které nelze tvořit opravnou položku podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro zjištění základu daně z příjmůpříjmů pouze proto, že od její splatnosti uplynulo méně než 18 měsíců a u pohledávek nabytých postoupením i v případě, že se jedná o pohledávku se jmenovitou hodnotou v okamžiku vzniku vyšší než 200 000 Kč, ohledně které nebylo zahájeno rozhodčí řízení, soudní řízení nebo správní řízení, za dlužníkem,
1.
u něhož soud zrušil konkurs26i) proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního souduinsolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,
2.
který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí26i) na základě výsledků insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení,
3.
který zemřel, a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na dědicích dlužníka,
4.
který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou (§ 23 odst. 7),
5.
na jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je uplatňována veřejná dražba,26j) a to na základě výsledků této dražby,
6.
jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je postižen exekucíexekucí, a to na základě výsledků provedení této exekuceexekuce,
7.
který je v preventivní restrukturalizaci, pokud je pohledávka přímo dotčena restrukturalizačním plánem a zanikla prominutím dluhu podle účinného restrukturalizačního plánu.
Obdobně to platí pro pohledávku nebo její část, a to do výše kryté použitím rezervy nebo opravné položky vytvořené podle zvláštního zákona,22a) nebo která vznikla podle zákona č. 499/1990 Sb., o přepočtu devizových aktiv a pasív v oblasti zahraničních pohledávek a závazků organizací v souvislosti s kurzovými opatřeními. Neuhrazenou část pohledávky za dlužníkem se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, která byla předmětem přepočtu podle zákona č. 499/1990 Sb., vznikla do konce roku 1990 a u níž termín splatnosti nastal do konce roku 1994, sníženou o uplatněný odpis pohledávky,22b) lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů buď jednorázově, nebo postupně s výjimkou pohledávek, které byly nabyty postoupením nebo vklademvkladem. Neuhrazenou část pohledávky za dlužníkem se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, která nebyla předmětem přepočtu podle zákona č. 499/1990 Sb., nebo nepodléhala ustanovení tohoto odstavce, avšak podléhala režimu financování vývozu v rámci dokončení pohledávek na vládní úvěry podle přílohy č. 2 usnesení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 192/1991 lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů buď jednorázově, nebo postupně, s výjimkou pohledávek, které byly nabyty postoupením nebo vklademvkladem. Toto ustanovení se nepoužije, pokud účetní hodnota pohledávky nebo pořizovací cena pohledávky nabyté postoupením byla již odepsána na vrub výsledku hospodaření. U poplatníků, kteří přešli z vedení daňové evidence na vedení účetnictví, se postupuje obdobně,
z)
majetek, s výjimkou hmotného majetku podle § 26 odst. 2, dále poskytnuté služby a zásoby, pokud jsou vydány jako plnění restitučních nároků nebo majetkových podílů na transformaci družstev podle zvláštních předpisů,2) vypořádacího podílu na majetku družstva nebo likvidačního zůstatku v případě likvidace družstva a použity k podnikání. Pro stanovení základu daně se výdaje uplatní v hodnotě, ve které byl majetek nebo zásoba vydána nebo služba poskytnuta,
za)
náhrada za uvolnění bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, poskytnutá jejím vlastníkem, pokud začne být vlastníkem do 2 let od uvolnění využívána pro činnost, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, nebo nájem a bude takto využívána nejméně po dobu 2 let; za porušení podmínek se nepovažuje prodej jednotky,
zb)
výdaje (náklady) na dokončenou nástavbu, přístavbu a stavební úpravy, rekonstrukcirekonstrukci a modernizacimodernizaci jednotlivého majetku, které nejsou technickým zhodnocenímtechnickým zhodnocením podle § 33 odst. 1,
zc)
výdaje (náklady), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů a jsou poplatníkem zcela nebo zčásti určeny k přeúčtování jiné osobě nebo je tato osoba povinna je uhradit na základě závazku nebo jiného právního předpisu, a to jen do výše příjmůpříjmů (výnosů) z tohoto přeúčtování nebo předpisu úhrady za podmínky, že tyto příjmypříjmy (výnosy) ovlivnily výsledek hospodaření ve stejném zdaňovacím období nebo ve zdaňovacích obdobích předcházejících; obdobně postupují poplatníci daně z příjmůpříjmů fyzických osob, kteří nevedou účetnictví,
zd)
výdaje (náklady) na pořízení karet, jejichž vlastnictví zakládá nárok na slevy z cen zboží a služeb souvisejících s předmětem činnosti poplatníka, případně je spojené s reklamou jeho činnosti, a to u fyzických osob s příjmy podle § 7 a u poplatníků uvedených v § 17. Pokud jsou tyto karty použitelné i pro osobní potřebu poplatníka, popř. jiných osob nebo pro poskytování slev na výdaje (náklady) uvedené v § 25, lze uplatnit výdaje (náklady) na pořízení karty pouze v poloviční výši,
ze)
pořizovací cena směnky při prodeji, o níž je účtováno podle zvláštního právního předpisu20) jako o cenném papírucenném papíru, zachycená v účetnictví v souladu se zvláštním právním předpisem20) ke dni jejího prodeje, a to jen do výše příjmů z jejího prodeje,
zf)
výdaje (náklady) vynaložené po 1. lednu 1997 na restaurování uměleckého díla, a to jen do výše příjmupříjmu z jeho prodeje, sníženého o pořizovací cenu tohoto uměleckého díla,
zg)
výdaje (náklady) vzniklé v důsledku prokazatelně provedené likvidace zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků; u léků, léčiv či potravinářských výrobků pouze, pokud je nelze dle zvláštních právních předpisů uvádět dále do oběhu128). K prokázání likvidace je poplatník povinen vypracovat protokol, kde uvede důvody likvidace, způsob, čas a místo provedení likvidace, specifikaci předmětů likvidace a způsob naložení se zlikvidovanými předměty, a dále uvede pracovníky zodpovědné za provedení likvidace,
zh)
náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem5),
zi)
smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů, jen pokud byly zaplaceny; a dále úroky ze zápůjček a úroky z úvěrů v případě, kdy věřitelem je poplatník uvedený v § 2, který nevede účetnictví, jen pokud byly zaplaceny,
zj)
vstupní cena etiketovacího zařízení pro povinné značení lihu podle zvláštního právního předpisu106), pokud se výrobce nebo dovozce lihu nerozhodne etiketovací zařízení odpisovat podle § 26 až 33,
zk)
výdaje na civilní ochranu vynaložené se souhlasem nebo na pokyn orgánu krizového řízení,
zl)
výdaje (náklady) hrazené uživatelem hmotného majetku, které podle zvláštního právního předpisu20) tvoří součást ocenění hmotného majetku, který je předmětem finančního leasingufinančního leasingu, pokud v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě nepřevýší u movitého majetku částku uvedenou v § 26 odst. 3 písm. c),
zm)
odvod do státního rozpočtu z titulu plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle zvláštního právního předpisu,80)
zn)
výdaje na pořízení nehmotného majetku20) nebo jeho technického zhodnocenítechnického zhodnocení u poplatníků s příjmy podle § 7 nebo § 9, pokud nevedou účetnictví,
zo)
převod prostředků z garančního fondu do fondu zábrany škod,
zp)
výdaje (náklady) vynaložené v rámci pomoci poskytnuté formou nepeněžního plnění v souvislosti s odstraňováním následků živelních pohrom, ke kterým došlo na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Tyto výdaje (náklady) nelze současně uplatnit jako nezdanitelnou část podle § 15 odst. 1 nebo položku snižující základ daně podle § 20 odst. 8,
zr)
výdaje na tvorbu
1.
fondu kulturních a sociálních potřeb u veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka nebo sociálního fondu u poplatníka, který je veřejnou vysokou školou, veřejnou kulturní institucí nebo veřejnou výzkumnou institucí, do procentuální výše úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za zdaňovací období, v jakém lze mzdu zaměstnance uplatnit jako výdaj související s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů, která je shodná s procentuální výší základního přídělu, kterým je tvořen fond kulturních a sociálních potřeb,
2.
fondu účelově určených prostředků u poplatníka, který je veřejnou vysokou školou nebo veřejnou výzkumnou institucí,
3.
fondu provozních prostředků u poplatníka, který je veřejnou vysokou školou,
4.
stipendijního fondu u poplatníka, který je vysokou školou,
5.
fondů k zabezpečení působnosti České kanceláře pojistitelů vymezené zákonem upravujícím pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, s výjimkou výdajů na tvorbu fondu zábrany škod,
zs)
výdaje v podobě
1.
výdajů na provoz vlastního zařízení péče o děti předškolního věku nebo mateřské školy, nebo
2.
příspěvku na provoz zařízení péče o děti předškolního věku nebo mateřské školy zajišťovaný jinými subjekty pro děti vlastních zaměstnanců,
zt)
paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem3d) (dále jen „paušální výdaj na dopravu“), pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene k) tohoto odstavce, ve výši 5 000 Kč na jedno silniční motorové vozidlo za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmůpříjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Za přenechání silničního motorového vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty silničním motorovým vozidlem spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který silniční motorové vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely. Používá-li poplatník některé silniční motorové vozidlo, u něhož uplatňuje paušální výdaj na dopravu, pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmupříjmu, lze na takové silniční motorového vozidlo uplatnit pouze část paušálního výdaje na dopravu stanoveného podle první věty ve výši 80 % této částky (dále jen „krácený paušální výdaj na dopravu“). Pokud poplatník u některého vozidla uplatní v souladu s předchozí větou krácený paušální výdaj na dopravu, potom pro účely tohoto zákona platí, že ostatní vozidla, u nichž poplatník v souladu s tímto ustanovením uplatní paušální výdaje na dopravu, užívá výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů. Pro účely tohoto zákona se má za to, že poplatník užívá silniční motorové vozidlo, u kterého uplatňuje paušální výdaj na dopravu, výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmůpříjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak. Paušální výdaj na dopravu možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. V průběhu zdaňovacího období nelze měnit způsob uplatnění paušálního výdaje na dopravu na způsob uplatnění výdajů podle písmene k) a naopak. V měsíci pořízení nebo vyřazení silničního motorového vozidla lze uplatnit poměrnou část paušálního výdaje na dopravu. Využívá-li k dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů silniční motorové vozidlo, které je ve společném jmění manželů nebo ve spoluvlastnictví, více poplatníků, mohou si v úhrnu uplatnit paušální výdaj na dopravu nejvýše 5 000 Kč. Paušální výdaj na dopravu nemohou uplatnit veřejně prospěšní poplatníciveřejně prospěšní poplatníci s výjimkou poplatníků, kteří jsou veřejnou vysokou školou, veřejnou výzkumnou institucí, poskytovatelem zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby, obecně prospěšnou společností nebo ústavem,
zu)
motivační příspěvek poskytnutý na základě smluvního vztahu žákovi nebo studentovi připravujícímu se pro poplatníka na výkon profese, a to do výše 5 000 Kč měsíčně, v případě studenta vysoké školy do výše 10 000 Kč měsíčně; motivačním příspěvkem se pro účely tohoto zákona rozumí stipendium, příspěvek na stravování, ubytování, vzdělávání ve vzdělávacích zařízeních související s budoucím výkonem profese, jízdné v prostředcích hromadné dopravy do místa vzdělávání a na pořízení osobních ochranných prostředků a pomůcek poskytovaných nad rámec zvláštních právních předpisů,
zv)
jmenovitá hodnota pohledávky, nebo části pohledávky, z úvěru pojištěné u pojistitele se sídlem na území členského státu Evropské unie, která nikdy nevstoupila do základu pro výpočet limitu tvorby bankovních opravných položek podle jiného právního předpisu22a) a ke které bankabanka109) nikdy netvořila opravnou položku podle jiného právního předpisu22a), a to do výše přijatého pojistného plnění; pohledávkou z úvěrupohledávkou z úvěru se pro účely tohoto ustanovení rozumí pohledávka z titulu
1.
jistiny a úroku z úvěru poskytnutého bankoubankou,
2.
plnění z bankovní záruky poskytnutého bankoubankou za nebankovním subjektem.
(3)
U poplatníků, u nichž zdanění podléhají pouze příjmypříjmy z podnikatelské nebo jinak vymezené činnosti, a u veřejně prospěšných poplatníkůveřejně prospěšných poplatníků se jako výdaje (náklady) uznávají pouze výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, které jsou předmětem daně.
(4)
Výdajem podle odstavce 1 je také úplata u finančního leasingufinančního leasingu, pokud po jeho ukončení je předmět finančního leasingufinančního leasingu zahrnut do obchodního majetku.
(5)
Pokud je poplatníkem úplatně nabyt majetek, který předtím úplatně užíval, a pokud nejsou splněny podmínky finančního leasingufinančního leasingu, je úplata za užívání výdajem podle odstavce 1 pouze za podmínky, že poplatník zahrne tento majetek do obchodního majetku a cena za nabytí
a)
hmotného majetku, který lze odpisovat podle tohoto zákona, nebude nižší než zůstatková cena vypočtená rovnoměrným způsobem podle § 31 odst. 1 písm. a) ze vstupní ceny evidované u vlastníka nebo pronajímatele za dobu, po kterou mohl být tento majetek odpisován; přitom při výpočtu zůstatkové ceny osobního automobilu se vždy vychází ze vstupní ceny včetně daně z přidané hodnoty. Je-li vlastníkem nebo pronajímatelem poplatník, který u pronajímaného hmotného majetku pokračoval v odpisováníodpisování podle § 30 odst. 10, stanoví se zůstatková cena, jako by ke změně v osobě vlastníka nebo pronajímatele nedošlo,
b)
pozemku nebude nižší než cena určená podle zvláštního právního předpisu,1a) platná ke dni nabytí pozemku. Je-li mezi nájemcem a pronajímatelem sjednána dohoda o budoucí koupi pozemku v souvislosti se smlouvou o finančním leasingufinančním leasingu stavebního díla umístěného na tomto pozemku, uznává se nájemné do výdajů (nákladů) za podmínky, že bude kupní cena pozemku vyšší než cena určená podle zvláštního právního předpisu1a) ke dni prokazatelného sjednání dohody o budoucí koupi pozemku,
c)
hmotného majetku vyloučeného z odpisováníodpisování (§ 27) nebude nižší než cena určená podle zvláštního právního předpisu,1a) platná ke dni sjednání kupní smlouvy,
d)
hmotného majetku odpisovaného podle § 30b nebude nižší než zůstatková cena stanovená podle § 30b ze vstupní ceny evidované u vlastníka nebo pronajímatele za dobu, po kterou byl tento majetek odpisován; je-li vlastníkem nebo pronajímatelem poplatník, který u tohoto majetku pokračoval v odpisováníodpisování podle § 30 odst. 10, stanoví se zůstatková cena, jako by ke změně v osobě vlastníka nebo pronajímatele nedošlo.
(6)
Je-li finanční leasingfinanční leasing ukončen před uplynutím minimální doby finančního leasingufinančního leasingu, je výdajem k dosažení, zajištění a udržení příjmů pouze poměrná část úplaty, která je výdajem (nákladem), připadající ze sjednané doby finančního leasingufinančního leasingu na skutečnou dobu finančního leasingufinančního leasingu nebo skutečně zaplacená úplata, je-li nižší než poměrná část úplaty, která je výdajem (nákladem), připadající na skutečnou dobu finančního leasingufinančního leasingu. U vozidel kategorie M1, u kterých byla úplata u finančního leasingufinančního leasingu během doby finančního leasingufinančního leasingu výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pouze v poměrné části podle § 30f odst. 1, se poměrná část podle věty první počítá z poměrné části úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, která byla výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 30f odst. 1.
(7)
Nabývací cenou se v případě podílů v obchodní korporaci pro účely tohoto zákona rozumí
a)
hodnota splaceného peněžitého vkladuvkladu člena obchodní korporace,
b)
hodnota nepeněžitého vkladuvkladu člena obchodní korporace. Hodnota tohoto vkladuvkladu se stanoví u člena obchodní korporace, který je
1.
poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2, obdobně jako hodnota nepeněžitého příjmupříjmu v době provedení vkladuvkladu (§ 3 odst. 3). Hmotný majetek, který byl zahrnut v obchodním majetku poplatníka, se ocení zůstatkovou cenou (§ 29 odst. 2) a ostatní majetek pořizovací cenou, je-li pořízen úplatně, vlastními náklady, je-li pořízen ve vlastní režii, nebo cenou určenou podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a) ke dni nabytí u majetku nabytého bezúplatně. Je-li vklademvkladem majetek, který nebyl zahrnut do obchodního majetku poplatníka a byl pořízen nebo nabyt v době kratší než 5 let před splacením tohoto vkladuvkladu do obchodní korporace, ocení se pořizovací cenou,20) je-li pořízen úplatně, vlastními náklady,20) je-li pořízen nebo vyroben ve vlastní režii, a při nabytí majetku bezúplatně cenou určenou podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku; přitom u nemovitých věcí se nabývací cena zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocení před splacením vkladuvkladu,
2.
poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3, ve výši zůstatkové ceny (§ 29 odst. 2) vkládaného hmotného majetku a dále ve výši účetní hodnoty20) ostatního vkládaného majetku,
3.
poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 3 a v § 17 odst. 4, ve výši přepočtené zahraniční ceny,
c)
pořizovací cena20) majetkové účasti v případě nabytí podílu koupí nebo cena určená podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a) ke dni nabytí v případě nabytí podílu bezúplatně.
Nabývací cena podílu na obchodní korporaci se nemění při změně právní formy obchodní korporace a při fúzi, převodu jmění na společníka nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace131). Nabývací cena podílu na akciové společnostiakciové společnosti se nemění, nemění-li se hodnota vkladuvkladu společníka a dochází pouze k výměně jedné akcie za jednu jinou akcii nebo k výměně jedné akcie za více akcií anebo více akcií za jednu akcii; přitom je-li výměnou získán vyšší nebo nižší počet akcií, je nabývací cenou jedné akcie poměrný díl nabývací ceny původní akcie nebo součet nabývacích cen původních akcií. Obdobně to platí pro výměnu jednoho druhu cenného papíru (například zatímního listu, vyměnitelného dluhopisu, prioritního dluhopisu) za akcie, nemění-li se hodnota vkladuvkladu společníka. Nabývací cenu podílu na obchodní korporaci lze zvýšit o výdaje (náklady) přímo související s držbou podílu v obchodní korporaci, pokud poplatník prokáže, že podle § 25 odst. 1 písm. zk) nebyly uznány jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů. U člena obchodní korporace, který je plátcem daněplátcem daně z přidané hodnoty, lze nabývací cenu podílu na obchodní korporaci, není-li tato obchodní korporace plátcem daněplátcem daně z přidané hodnoty, zvýšit o částku odvedené daně z přidané hodnoty vztahující se k vloženému majetku. Nabývací cena se u poplatníků uvedených v § 17 snižuje o doplatek na dorovnání nebo dorovnání v penězích, na který vznikne poplatníkovi nárok podle zvláštního právního předpisu131), pokud byl tento doplatek na dorovnání nebo dorovnání v penězích zaúčtován v rozvaze. Nabývací cena nedosahuje záporných hodnot. VklademVkladem se pro účely tohoto zákona rozumí vkladvklad do základního kapitálu včetně jiného plnění ve prospěch vlastního kapitálu. Nabývací cena podílu na obchodní korporaci se dále snižuje o příjmypříjmy plynoucí členovi obchodní korporace při snížení základního kapitálu, s výjimkou příjmůpříjmů podléhajících zvláštní sazbě daně podle § 36 odst. 1 písm. b) bodu 3 nebo § 36 odst. 2 a u společníka společnosti s ručením omezeným i o vrácený příplatek vložený společníkem mimo základní kapitál. Nabývací cena se snižuje o ty části, které již byly uplatněny jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů nebo které snížily základ daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně.
(8)
Při prodeji obchodního závoduobchodního závodu se nepoužijí ustanovení odstavce 2, která omezují uplatnění výdajů (nákladů) výší souvisejících příjmůpříjmů u jednotlivě prodávaných majetků.
(9)
U pohledávky nabyté při přeměně131), nebyla-li nikdy součástí podrozvahových účtů zanikající nebo rozdělované obchodní korporace, pokračuje nástupnická obchodní korporace v odpisu pohledávky22b) nebo v tvorbě opravné položky,22a) jako by ke změně v osobě věřitele nedošlo, a to maximálně do výše, v jaké by mohla uplatnit odpis nebo tvorbu opravné položky zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace.
(10)
Za živelní pohromu se pro účely tohoto zákona považují nezaviněný požár a výbuch, blesk, vichřice s rychlostí větru nad 75 km/h, povodeň, záplava, krupobití, sesouvání půdy, sesuny půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseismické účinky zemětřesení. Výše škody musí být doložena posudkem pojišťovny, a to i v případě, že poplatník není pojištěn, nebo posudkem soudního znalce.
(11)
Při prodeji majetku, který se neodpisuje podle tohoto zákona ani podle zvláštního právního předpisu,20) nebo obdobného právního předpisu v zahraničí a byl nabyt vklademvkladem, při přeměně131), při převodu obchodního závoduobchodního závodu podle § 23a, při fúzi obchodních společností nebo při rozdělení obchodní společnosti podle § 23c, lze související výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů uplatnit jen do výše jeho hodnoty evidované v účetnictví nebo v daňové evidencidaňové evidenci u vkladatele, u zanikající, u rozdělované nebo u převádějící obchodní korporace před oceněním tohoto majetku reálnou hodnotou. Hodnotu majetku evidovanou v účetnictví nebo v daňové evidencidaňové evidenci u vkladatele, u zanikající, u rozdělované nebo u převádějící obchodní korporace lze zvýšit o případné opravné položky vytvořené k uvedenému majetku, jejichž tvorba nebyla u vkladatele, u zanikající, u rozdělované nebo u převádějící obchodní korporace pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, není-li stanoveno v tomto zákoně jinak. Obdobně se postupuje při vyřazení majetku z důvodu spotřeby. Takto stanovený výdaj (náklad) se použije i při následném vkladuvkladu, následné přeměně131), převodu obchodního závoduobchodního závodu podle § 23a nebo fúzi obchodních společností nebo rozdělení obchodní společnosti.
(12)
Při prodeji obchodního závoduobchodního závodu poplatníkem, který nevede účetnictví, pokud neuplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7, je výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů
a)
součet zůstatkových cen hmotného majetku,
b)
součet zůstatkových cen nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka do 31. prosince 2000, který může být odpisován,
c)
hodnota peněžních prostředků a cenin,
d)
hodnota finančního majetku,
e)
vstupní cena hmotného majetku vyloučeného z odpisováníodpisování,
f)
pořizovací cena pozemku,
g)
hodnota pohledávky, jejíž úhrada by nebyla zdanitelným příjmem,
h)
úplata u finančního leasingu zaplacená uživatelem, která převyšuje poměrnou část úplaty uznané jako daňový výdaj podle odstavce 2 písm. h), přechází-li smlouva o finančním leasingu na kupujícího,
i)
hodnota dluhů, jejichž úhrada by byla výdajem.
(13)
Jedná-li se o plátce daněplátce daně z přidané hodnoty, rozumí se pro účely odstavce 12 hodnotou dluhů hodnota bez daně z přidané hodnoty, byl-li uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu. U pohledávek, jejichž úhrada by byla zdanitelným příjmempříjmem, je výdajem daň z přidané hodnoty, byla-li splněna daňová povinnost na výstupu.
(14)
Úhrn pořizovacích cen pohledávek nebo jejich částí, které nelze uznat jako výdaj (náklad) podle ostatních ustanovení tohoto zákona, je možné u poplatníků, jejichž hlavním předmětem činnosti je nákup, prodej a vymáhání pohledávek, uznat jako daňový výdaj (náklad) až do výše úhrnu zisků z jiných pohledávek v rámci stejného souboru pohledáveksouboru pohledávek v daném zdaňovacím období. Ziskem z pohledávky v daném zdaňovacím obdobíZiskem z pohledávky v daném zdaňovacím období se pro účely tohoto ustanovení rozumí úhrn příjmů plynoucích v daném zdaňovacím období z úhrad pohledávky dlužníkem nebo postupníkem při následném postoupení pohledávky zvýšený o vytvořenou opravnou položku nebo rezervu (její část) podle zvláštního zákona22a) ve výši převyšující pořizovací cenu20) pohledávky sníženou o částky úhrad pohledávky dlužníkem plynoucí v předchozích zdaňovacích obdobích a o části pořizovací ceny pohledávky odepsané v předchozích zdaňovacích obdobích. Pro účely výpočtu zisku z pohledávky nelze pořizovací cenu pohledávky snížit o částku vyšší, než je pořizovací cena pohledávky. Pokud celkový úhrn pořizovacích cen nebo jejích částí, které nelze uznat jako výdaj (náklad) podle ustanovení tohoto zákona, je za zdaňovací období vyšší než celkový úhrn zisků z jiných pohledávek v rámci stejného souboru pohledáveksouboru pohledávek, lze tento rozdíl u poplatníků, jejichž hlavním předmětem činnosti je nákup, prodej a vymáhání pohledávek, uplatnit jako výdaj (náklad) nejdéle ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za něž je podáváno daňové přiznání, a to v jednotlivých obdobích maximálně ve výši částky, o kterou úhrn zisků z pohledávek v rámci tohoto stejného souboru pohledáveksouboru pohledávek převýší úhrn pořizovacích cen pohledávek nebo jejích částí, které nelze uznat jako výdaj (náklad) podle ustanovení tohoto zákona. Za poplatníky, jejichž hlavním předmětem činnosti je nákup, prodej a vymáhání pohledávek, se pro účely tohoto zákona považují poplatníci, u nichž alespoň 80 % veškerých příjmů (výnosů) tvoří příjmy (výnosy) plynoucí v souvislosti s nákupem, prodejem, držbou a vymáháním nakoupených pohledávek. Souborem pohledávekSouborem pohledávek se pro účely tohoto ustanovení rozumí soubor pohledáveksoubor pohledávek nakoupený poplatníkem od jedné osoby v jednom zdaňovacím období. Toto ustanovení se použije obdobně pro období, za něž je podáváno daňové přiznání.
§ 24a
Závazné posouzení způsobu rozdělení výdajů (nákladů), které nelze přiřadit pouze ke zdanitelným příjmům
(1)
Poplatník, kterému vzniknou výdaje (náklady) související se zdanitelnými příjmypříjmy a příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, může požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda za příslušné zdaňovací období způsob jeho rozdělení jím vynaložených výdajů (nákladů) odpovídá § 23 odst. 5 a § 24 odst. 3.
(2)
V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení způsobu rozdělení výdajů (nákladů) podle odstavce 1 poplatník uvede
a)
jméno, bydliště a sídlo podnikatele, je-li poplatník fyzickou osobou, nebo název, právní formu a sídlo, je-li poplatník právnickou osobou, a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,
b)
výši celkově vynaložených výdajů (nákladů) a výši celkově dosažených příjmůpříjmů (výnosů), v případě veřejně prospěšných poplatníkůveřejně prospěšných poplatníků i výši příjmůpříjmů (výnosů) dosažených v jednotlivých druzích činností, které nejsou podnikáním,
c)
výši jednotlivých dotací, příspěvků a podpor poskytnutých z veřejných zdrojů s uvedením jejich účelu a poskytovatele,
d)
výši a stručný popis jednotlivých vynaložených výdajů (nákladů) souvisejících jednak se zdanitelnými příjmy a jednak s příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny, a výši těchto jednotlivých druhů příjmů, které mají být předmětem posouzení,
e)
údaje o majetku používaném na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a u majetku, ke kterému má vlastnické právo, i rozsah jeho využívání v souvislosti s těmito příjmy,
f)
zdůvodnění navrhovaného způsobu rozdělení výdajů (nákladů) souvisejících s jednotlivými druhy příjmů,
g)
zdaňovací období, kterého se má rozhodnutí o závazném posouzení způsobu rozdělení výdajů (nákladů) podle odstavce 1 týkat,
h)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení způsobu rozdělení výdajů (nákladů) podle odstavce 1.
§ 24b
Závazné posouzení poměru výdajů (nákladů) spojených s provozem nemovité věci používané zčásti k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu a zčásti k soukromým účelům, které lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů
(1)
Poplatník s příjmypříjmy podle § 7 nebo 9, který používá nemovitou věc zčásti k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu a zčásti k soukromým účelům, může požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda způsob uplatnění výdajů (nákladů) spojených s provozem nemovité věci do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, odpovídá § 24 odst. 3.
(2)
V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení výdajů (nákladů) podle odstavce 1 poplatník uvede
a)
jméno, bydliště, sídlo podnikatele a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,
b)
adresu, na které se nemovitá věc používaná zčásti k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu a zčásti k soukromým účelům nachází,
c)
plochu a objem jednotlivých obytných i neobytných prostor nemovité věci s rozdělením na prostory využívané a nevyužívané k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu, včetně údajů o jejich vytápění, klimatizaci apod.
d)
popis, jak jsou jednotlivé prostory nemovité věci využívány k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu ve zdaňovacím období, kterého se má rozhodnutí o závazném posouzení výdajů (nákladů) podle odstavce 1 týkat,
e)
popis a dokumentaci způsobu, jakým byly výdaje (náklady) spojené s provozem nemovité věci používané zčásti k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu a zčásti k soukromým účelům, do výdajů (nákladů) na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, uplatněny,
f)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení výdajů (nákladů) podle odstavce 1.
§ 25
(1)
Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména
a)
výdaje (náklady) na pořízení hmotného majetku20) a nehmotného majetku,20) s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2, včetně splátek a úroků z úvěrů a zápůjček spojených s jejich pořízením, jsou-li součástí jejich ocenění,20)
b)
výdaje na zvýšení základního kapitálu včetně splácení zápůjček,
c)
pořizovací cenu20) cenného papírucenného papíru s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. r), w) a ze), a dále s výjimkou opčních listů při uplatnění přednostního práva,
d)
pojistné hrazené za člena statutárního orgánu a dalšího orgánu právnické osoby a za jednatele společnosti s ručením omezeným z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti při výkonu funkce,
e)
vyplácené podíly na zisku,
f)
penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zi), úroky z posečkané částky, peněžité tresty, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, a náklady spojené s trestem uveřejnění rozsudku podle zvláštního právního předpisu,
g)
pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společností za společníky této obchodní společnosti, komanditní společností za komplementáře, poplatníkem majícím příjmypříjmy ze samostatné činnosti, poplatníkem majícím příjmypříjmy z nájmu a pojistné hrazené osobami samostatně výdělečně činnými, které nejsou nemocensky pojištěny a pojistí se na denní dávku při dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti u soukromé pojišťovny,21a) s výjimkou uvedenou v § 24,
h)
nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci, pokud je toto plnění u zaměstnance osvobozeno od daně, a to ve formě
1.
příspěvku na kulturní pořady, zájezdy, sportovní akce, společenské akce, včetně těch s kulturním nebo sportovním prvkem, a tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy,
2.
možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení, s výjimkou zařízení uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bodech 1 až 3,
i)
výdaje vynaložené na příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně, na příjmypříjmy od daně osvobozené nebo nezahrnované do základu daně a u poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, výdaje vynaložené na příjmypříjmy vyňaté podle mezinárodní smlouvy, převyšující tyto příjmypříjmy; obdobně to platí pro výdaje hrazené z prostředků, jejichž zdrojem byl u poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob příjempříjem z darování a bezúplatných služeb od daně osvobozený nebo příjempříjem, který nebyl předmětem daně; toto ustanovení se u veřejně prospěšných poplatníkůveřejně prospěšných poplatníků nepoužije pro výdaje vynaložené na úrokové příjmypříjmy, které podléhají zvláštní sazbě daně, a pro použití prostředků z kapitálového dovybavení,
j)
výdaje nad limity stanovené tímto zákonem nebo zvláštními předpisy,5),23)
k)
výdaje (náklady) převyšující příjmy v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob s výjimkou § 24 odst. 2 písm. j) body 1 až 3, písm. zs) a s výjimkou výdajů (nákladů) na přechodné ubytování zaměstnanců, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, pokud obecobec přechodného ubytování není shodná s obcíobcí, kde má zaměstnanec bydliště; přičemž výdaje (náklady) i příjmy se posuzují za každé zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob, samostatně a nezohledňují se výdaje, které nelze uznat za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely podle jiných ustanovení tohoto zákona,
l)
tvorbu rezervních a ostatních účelových fondů, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zr),
m)
plnění ve prospěch vlastního kapitálu s výjimkou uvedenou v § 10 odst. 6 a § 24 odst. 2 písm. r) a w) a členský příspěvek poskytnutý evropskému hospodářskému zájmovému sdružení se sídlem na území České republiky25a),
n)
manka a škody přesahující náhrady s výjimkou uvedenou v § 24,
o)
zůstatkovou cenu (§ 29 odst. 2) hmotného majetku vyřazeného v důsledku darování nebo bezúplatného převodu, ke kterému není poplatník povinen podle zvláštního právního předpisu. Toto se vztahuje i na hmotný majetek a nehmotný majetek odpisovaný pouze podle zvláštního právního předpisu,20)
p)
technické zhodnocenítechnické zhodnocení (§ 33),
r)
daně zaplacené za jiného poplatníka s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. ch) a u),
s)
daň z příjmupříjmu fyzických osob a daň z příjmůpříjmů právnických osob a obdobné daně zaplacené v zahraničí, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. ch) a dále odloženou daň podle zvláštního právního předpisu20),
t)
výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar; za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není předmětem spotřební daně,
u)
výdaje na osobní potřebu poplatníka; včetně výdajů vynaložených na opravu, údržbu nebo technické zhodnocenítechnické zhodnocení majetku sloužícího k činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, který poplatník uvedený v § 2 nezařadí do obchodního majetku podle § 4 odst. 4,
v)
tvorbu opravných položek na vrub nákladů,20) s výjimkou uvedenou v § 24,
w)
finanční výdaje (náklady), kterými se pro účely tohoto zákona rozumí úroky z úvěrových finančních nástrojůúvěrových finančních nástrojů a související výdaje (náklady), včetně výdajů (nákladů) na obstarání, zpracování úvěrů, poplatků za záruky, pokud je věřitel osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi (§ 23 odst. 7), a to ve výši finančních výdajů (nákladů) z částky, o kterou úhrn úvěrových finančních nástrojůúvěrových finančních nástrojů od spojených osob v průběhu zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, přesahuje šestinásobek výše vlastního kapitálu, je-li příjemcem úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje bankabanka nebo pojišťovna, nebo čtyřnásobek výše vlastního kapitálu u ostatních příjemců úvěrových finančních nástrojůúvěrových finančních nástrojů. V případě, že podmínkou pro poskytnutí úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje dlužníkovi věřitelem je poskytnutí přímo souvisejícího úvěru, zápůjčky nebo vkladuvkladu tomuto věřiteli osobou spojenou ve vztahu k dlužníkovi, považuje se pro účely tohoto ustanovení a vzhledem k tomuto úvěrovému finančnímu nástrojiúvěrovému finančnímu nástroji věřitel za osobu spojenou ve vztahu k dlužníkovi,
x)
výdaje (náklady) na spotřebované pohonné hmoty a parkovné při pracovní cestě vynaložené v souvislosti s užíváním silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, a 20 % ostatních výdajů (nákladů) s výjimkou odpisů vynaložených v souvislosti se silničním motorovým vozidlem, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu; u silničního motorového vozidla, u kterého poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu, nelze dále uplatnit náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty a sazbu základní náhrady,
y)
u poplatníků, kteří jsou účetními jednotkami, dílčí platba příspěvku na zajištění financování, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů uvedených na trh do 1. ledna 2013 prováděné provozovatelem kolektivního systému,
z)
jmenovitá hodnota pohledávky nebo pořizovací cena20) postoupené pohledávky s výjimkou uvedenou v § 24 a § 10,
za)
nájemné za umělecká díla a výdaje (náklady) za restaurování uměleckých děl, která nejsou součástí staveb a budov, a to u poplatníků, u nichž není výstavní, muzejní a galerijní činnost předmětem činnosti, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. zf),
zb)
u poplatníků, kteří nevedou účetnictví výdaje na pořízení uměleckých děl, která nejsou součástí staveb a budov a v jednotlivém případě nepřesáhnou částku 80 000 Kč,
zc)
odpis pohledávky22b) nebo tvorbu opravné položky22a) u pohledávky nabyté obchodní korporací na základě vkladuvkladu uskutečněného od 1. července 1996, s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 9,
zd)
výdaje spojené s úhradou dluhu, s výjimkou dluhu vzniklého z důvodu pořízení hmotného majetku (§ 26), vzniklého ve zdaňovacím období, ve kterém poplatník uplatňoval výdaje podle § 7 odst. 7 nebo § 9 odst. 4 a výdaje spojené s úhradou dluhu, o jehož hodnotu byl snížen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji v některém z minulých zdaňovacích období,
ze)
rozdíl, o který částka hrazená postupníkem postupiteli při změně osoby uživatele podle smlouvy o finančním leasingufinančním leasingu převyšuje částku úplaty připadající u postupníka na zbývající dobu finančního leasingufinančního leasingu sníženou o úplatu jím hrazenou vlastníkovi užívaného majetku v souladu se smlouvou, pokud tento rozdíl není součástí vstupní ceny majetku,
zf)
plnění poskytnuté zahraničnímu státnímu úředníkovi nebo zahraničnímu veřejnému činiteli nebo s jejich souhlasem jiné osobě v souvislosti s výkonem jeho funkce, a to ani v případech, kdy se jedná o úředníka státu nebo veřejného činitele působícího ve státě, ve kterém je poskytnutí takového plnění tolerováno nebo není považováno za trestný čintrestný čin anebo je obvyklé,
zg)
účetní odpisy dlouhodobého majetku,20) a hodnota majetku nebo její část zaúčtovaná na vrub nákladů, který není dlouhodobým majetkem podle zvláštního právního předpisu,20) ale zároveň je hmotným majetkem podle § 26 až 33,
zh)
oceňovací rozdíl vzniklý jinak než koupí, pokud je podle zvláštního právního předpisu20) výdajem (nákladem), není-li v tomto zákoně stanoveno jinak,
zi)
kladný rozdíl mezi oceněním obchodního závoduobchodního závodu při nabytí vklademvkladem nebo přeměnou131) a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy (goodwill), pokud jsou podle zvláštního právního předpisu20) výdajem (nákladem),
zj)
výdaje (náklady) z nákupu vlastních akciíakcií pod jmenovitou hodnotou při následném snížení základního kapitálu,
zk)
výdaje (náklady) mateřské společnostimateřské společnosti související s držbou podílu v dceřiné společnostidceřiné společnosti. Úroky z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje přijatého v období šesti měsíců před nabytím tohoto podílu se považují za výdaj (náklad) přímo související s držbou podílu v dceřiné společnostidceřiné společnosti po dobu trvání této držby a po dobu, kdy podíl drží osoba, která je s osobou, která úvěrový finanční nástrojúvěrový finanční nástroj přijala, spojenou osobou, pokud poplatník neprokáže, že úvěrový finanční nástrojúvěrový finanční nástroj s držbou tohoto podílu nesouvisí. Případné režijní (nepřímé) náklady související s držbou podílu v dceřiné společnostidceřiné společnosti se pro účely tohoto ustanovení omezují výší 5 % příjmůpříjmů z podílů na zisku vyplácených dceřinou společnostídceřinou společností, pokud poplatník neprokáže, že skutečná výše těchto režijních (nepřímých) nákladů je nižší,
zl)
finanční výdaje (náklady), které plynou z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje, kde úrok nebo výnos nebo skutečnost, zda se finanční výdaje (náklady) stanou splatnými, závisí zcela nebo převážně na zisku dlužníka,
zm)
hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti,
zn)
pojistné ve výši určené ke krytí budoucích dluhů pojišťovny vyplývajících z pojistné smlouvy uzavřené zaměstnavatelem pro případ dožití se stanoveného věku jeho zaměstnancem nebo dožití se jeho zaměstnancem dohodnuté doby nebo setrvání tohoto zaměstnance v pracovněprávním vztahu k zaměstnavateli po dohodnutou dobu,
zo)
členský příspěvek hrazený poplatníkem příjemci, který je u tohoto příjemce osvobozen od daně,
zp)
účetní odpisy hmotného a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle právních předpisů upravujících účetnictví, který byl nabyt darováním, plněním ze svěřenského fondu nebo z rodinné fundace, a tento příjempříjem byl od daně z příjmůpříjmů osvobozen nebo nebyl zahrnut do jejího předmětu; obdobně to platí pro zůstatkovou cenu v případě prodeje nebo likvidace tohoto majetku,
zq)
hodnotu majetku, který se neodpisuje podle tohoto zákona ani podle právních předpisů upravujících účetnictví, nabytého darováním, plněním ze svěřenského fondu nebo z rodinné fundace, nebo hodnotu bezúplatně přijatých služeb, pokud tento příjempříjem byl od daně osvobozen nebo nebyl zahrnut do jejího předmětu.
(2)
Škodou podle odstavce 1 písm. n) se rozumí fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních a subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen. MankemMankem se rozumí inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav je nižší než účetní. Za tyto škody a mankamanka se nepovažují technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků), ztratné v maloobchodním prodeji a nezaviněné úhyny zvířat, která nejsou pro účely zákona hmotným majetkem, a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem. Správce daně může posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně. Škodou není prokázaný nezaviněný úhyn nebo nutná porážka zvířete základního stáda.
(3)
Do úvěrových finančních nástrojůúvěrových finančních nástrojů se pro účely odstavce 1 písm. w) nezahrnují úvěrové finanční nástrojeúvěrové finanční nástroje, z nichž úroky jsou součástí vstupní ceny majetku, a dále prokazatelně poskytnuté bezúročné úvěrové finanční nástrojeúvěrové finanční nástroje. Ustanovení odstavce 1 písm. w) a zl) se nevztahují na veřejně prospěšné poplatníkyveřejně prospěšné poplatníky, na organizátora regulovaného trhu a na poplatníky uvedené v § 2.
Odpisy hmotného majetku
§ 26
(1)
Odpisy se stanoví pro účely tohoto zákona podle § 30, 30a, 30b, § 31 nebo § 32 z hmotného majetku, s výjimkou uvedenou v § 27.
(2)
Hmotným majetkem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
samostatné hmotné movité věci, popřípadě soubory hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena (§ 29) je vyšší než 80 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok,
b)
budovy, domy a jednotky,
c)
stavby, s výjimkou
1.
provozních důlních děl,
2.
drobných staveb na pozemcích určených k plnění funkcí lesa, sloužících k zajišťování provozu lesních školek nebo k provozování myslivosti, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 30 m2 a výšku 5 m,
3.
oplocení sloužícího k zajišťování lesní výroby a myslivosti, které je drobnou stavbou,
d)
pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky vymezené v odstavci 9,
e)
dospělá zvířata a jejich skupiny20), jejichž vstupní cena (§ 29) je vyšší než 80 000 Kč,
f)
jiný majetek vymezený v odstavci 3.
Hmotným majetkem pro účely tohoto zákona však nejsou zásoby. Za samostatné hmotné movité věci se považují také výrobní zařízení, jakož i zařízení a předměty sloužící k provozování služeb (výkonů) a účelová zařízení a předměty, která s budovou nebo se stavbou netvoří jeden funkční celek, i když jsou s ní pevně spojeny. Souborem hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením se rozumí dílčí část výrobního či jiného celku. Soubor hmotných movitých věcí je nutné evidovat zvlášť tak, aby byly zajištěny průkazné technické i hodnotové údaje o jednotlivých věcech zařazených do souboru, určení hlavního funkčního předmětu a o všech změnách souboru (přírůstky, úbytky) včetně údajů o datu změny, rozsahu změny, vstupních cenách jednotlivých přírůstků nebo úbytků, celkové ceny souboru věcí a dále částky odpisů včetně jejich změn vyplývajících ze změny vstupní ceny souboru hmotných movitých věcí. Soubor hmotných movitých věcí se zařazuje do odpisové skupiny podle hlavního funkčního předmětu.
(3)
Jiným majetkem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
technické zhodnocenítechnické zhodnocení a výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšuje vstupní cenu a zůstatkovou cenu hmotného majetku, s výjimkou uvedenou v § 29 odst. 1 písm. f),
b)
technické rekultivace, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,29b)
c)
výdaje hrazené uživatelem, které podle zvláštních předpisů20) nebo podle daňové evidencedaňové evidence tvoří součást ocenění hmotného majetku, který je předmětem finančního leasingufinančního leasingu, a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 80 000 Kč,
d)
právo stavby u poplatníka, který nevede účetnictví.
(4)
Je-li majetek ve spoluvlastnictví, pak pro posouzení toho, zda dosáhl vstupní ceny uvedené v odstavci 2, je rozhodující vstupní cena, která se rovná součtu hodnot spoluvlastnických podílů u jednotlivých spoluvlastníků, a nikoliv vstupní cena jednotlivého spoluvlastnického podílu.
(5)
OdpisovánímOdpisováním se pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu. OdpisováníOdpisování lze zahájit po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání. Obdobně to platí pro technické zhodnocenítechnické zhodnocení (§ 33). Poplatník s příjmy podle § 7 a 9, který nevede účetnictví a uplatňuje výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24, může zahájit odpisováníodpisování hmotného majetku, jedná-li se o hmotný majetek v daňové evidenci nebo pronajímaný hmotný majetek, evidovaný podle § 9 odst. 6; přitom zvířata z vlastního chovu, nakoupená a darovaná zvířata po dosažení dospělosti zůstávají součástí zásob.
(6)
Odpis ve výši ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit z hmotného majetku evidovaného u poplatníka ke konci příslušného zdaňovacího období s výjimkou uvedenou v odstavci 7 písm. b) až d). Ročním odpisem u poplatníků uvedených v § 17 se rozumí odpis za zdaňovací období.
(7)
Odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 lze uplatnit
a)
z hmotného majetku evidovaného u poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období, dojde-li v průběhu zdaňovacího období
1.
k vyřazení majetku před koncem zdaňovacího období, pokud již v průběhu zdaňovacího období nebyl uplatněn odpis podle bodů 2 a 3,
2.
k převedení majetku na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních právních předpisů,29a) který je evidován u poplatníka k datu předcházejícímu dni převodu majetku,
3.
k ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, nebo k ukončení nájmu, přeměně, zrušení bez likvidace, zániku bez likvidace, zrušení s likvidací, účinkům rozhodnutí o úpadku nebo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správceinsolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně z majetku evidovaného ke dni ukončení činnosti, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, ke dni ukončení nájmu, ke dni předcházejícímu rozhodný den fúze, převodu jmění na společníka nebo rozdělení obchodní korporace a v ostatních případech zrušení bez likvidace ke dni předcházejícímu den zániku, ke dni předcházejícímu první den hospodářského roku nebo kalendářního roku při změně účetního období, ke dni předcházejícímu den vstupu do likvidace nebo ke dni předcházejícímu den, ke kterému nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, nebo den přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správceinsolvenčního správce na daňový subjekt nebo opačně. Obdobně postupuje poplatník uvedený v § 2, který v průběhu zdaňovacího období přerušil činnost, ze které plyne příjempříjem ze samostatné činnosti, nebo nájem a tuto činnost nezahájil do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byla činnost přerušena,
4.
k ukončení nájemního vztahu při odpisováníodpisování technického zhodnocenítechnického zhodnocení nájemcem (§ 28 odst. 3) nebo při ukončení výpůjčky movitého hmotného majetku (§ 28 odst. 4),
b)
z hmotného majetku nabytého v průběhu zdaňovacího období a evidovaného u poplatníka na konci zdaňovacího období, u něhož poplatník pokračuje v odpisováníodpisování započatém původním odpisovatelem podle § 30 odst. 10 nebo který odpisuje podle § 30c odst. 2, a z hmotného movitého majetku, k němuž poplatník nabyl vlastnické právo v průběhu zdaňovacího období splněním dluhu, který byl zajištěn převodem práva, a má tento majetek evidován na konci zdaňovacího období,
c)
z hmotného majetku evidovaného po celé zdaňovací období u poplatníka, u něhož v průběhu zdaňovacího období nastaly účinky rozhodnutí o úpadku nebo došlo k přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležejícím do majetkové podstaty z insolvenčního správceinsolvenčního správce na daňový subjekt a opačně anebo který v průběhu zdaňovacího období vstoupil do likvidace,
d)
z hmotného majetku evidovaného u poplatníka uvedeného v § 17 za zdaňovací období vymezené v § 21a písm. c), je-li toto zdaňovací období kratší než dvanáct měsíců nepřetržitě po sobě jdoucích; toto se nepoužije u hmotného majetku zaevidovaného u poplatníka v průběhu tohoto zdaňovacího období nebo v průběhu části zdaňovacího období předcházející tomuto zdaňovacímu období, za kterou se podává daňové přiznání podle § 38ma odst. 1 písm. a).
Ustanovení tohoto odstavce se použije přiměřeně, dojde-li v průběhu zdaňovacího období ke změně daňového rezidenství poplatníka z České republiky do zahraničí nebo ke změně právní formy veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti na jinou obchodní korporaci a akciové společnostiakciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným anebo družstva na veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost.
(8)
Odpisy pro účely zákona není poplatník povinen uplatnit, přitom odpisováníodpisování lze i přerušit, ale při dalším odpisováníodpisování je nutné pokračovat způsobem, jako by odpisováníodpisování přerušeno nebylo, a to za podmínky, že v době přerušení neuplatní poplatník (vlastník ani nájemce) výdaje paušální částkou podle § 7 nebo § 9. Pokud poplatník (vlastník nebo nájemce) uplatní výdaje paušální částkou nebo je jeho daň rovna paušální dani, nelze za toto zdaňovací období uplatnit odpisy v prokázané výši ani o tuto dobu prodloužit odpisováníodpisování pro daňové účely. Po dobu uplatňování výdajů paušální částkou a ve zdaňovacím období, za které je jeho daň rovna paušální dani, vede poplatník (vlastník nebo nájemce) odpisy pouze evidenčně.
(9)
Pěstitelskými celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky se podle odstavce 2 rozumějí
a)
ovocné stromy vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 90 stromů na 1 ha,
b)
ovocné keře vysázené na souvislém pozemku o výměře nad 0,25 ha v hustotě nejméně 1000 keřů na 1 ha,
c)
chmelnice a vinice.
(10)
Hmotným majetkem se stávají věci uvedené do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání.
§ 27
Hmotným majetkem vyloučeným z odpisováníodpisování je
a)
bezúplatně převedený majetek podle smlouvy o finančním leasingufinančním leasingu, pokud výdaje (náklady) související s jeho pořízením nepřevýší 80 000 Kč,
b)
pěstitelský celek trvalých porostů s dobou plodnosti delší než 3 roky, jež nedosáhl plodonosného stáří,
c)
hydromeliorace do 2 let po jejím dokončení,
d)
umělecké dílo, které je hmotným majetkem a není součástí stavby a budovy, předměty muzejní a galerijní hodnoty, popřípadě jejich soubory v muzeích a památkových objektech, stálé výstavní soubory a knihovní fondy knihoven jednotné soustavy, popřípadě jiné fondy,
e)
movitá kulturní památka a soubory movitých kulturních památek,
f)
hmotný majetek převzatý povinně bezúplatně podle zvláštních právních předpisů,
g)
inventarizační přebytky hmotného majetku zjištěné podle zvláštního právního předpisu,20) pokud nebyly při zjištění zaúčtovány ve prospěch výnosů,
h)
hmotný movitý majetek nabytý věřitelem v důsledku zajištění dluhu převodem práva, a to po dobu zajištění tohoto dluhu a za předpokladu, že jej po tuto dobu bude odpisovat původní odpisovatel, uzavře-li s věřitelem smlouvu o výpůjčce,
i)
hmotný majetek, u něhož odpisy nebo zahraniční položky obdobného charakteru jako odpisy uplatňuje jiná osoba než odpisovatel podle tohoto zákona, jde-li o
1.
pronajatý hmotný majetek,
2.
hmotný majetek, který je předmětem finančního leasingufinančního leasingu,
j)
hmotný majetek nabytý darováním, plněním ze svěřenského fondu nebo z rodinné fundace, jehož nabytí bylo od daně z příjmůpříjmů osvobozeno nebo nebylo předmětem daně.
§ 28
(1)
Hmotný majetek odpisuje odpisovatel. Hmotný majetek je oprávněn odpisovat vždy pouze jeden poplatník. Odpisovatelem je
a)
poplatník, který má k hmotnému majetku vlastnické právo,
b)
organizační složka státu příslušná hospodařit s majetkem státu,
c)
státní příspěvková organizace, státní podnik nebo jiná státní organizace příslušná hospodařit nebo s právem hospodařit s majetkem státu,
d)
příspěvková organizace územního samosprávného celku nebo dobrovolného svazku obcíobcí u hmotného majetku předaného zřizovatelem k hospodaření,
e)
dobrovolný svazek obcíobcí u hmotného majetku vloženého členskou obcíobcí,
f)
veřejná kulturní instituce u hmotného majetku předaného zřizovatelem k hospodaření,
g)
jiný poplatník daně z příjmů právnických osob, který není právnickou osobou a jehož součástí je hmotný majetek,
h)
nástupnická obchodní korporace zanikající nebo rozdělované obchodní korporace při přeměně; to platí pro
1.
hmotný majetek ve vlastnictví zanikající nebo rozdělované obchodní korporace k rozhodnému dni fúze, převodu jmění na společníka nebo rozdělení obchodní korporace a převáděný na nástupnickou obchodní korporaci a
2.
hmotný majetek, nabytý zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací od rozhodného dne do dne zápisu fúze, převodu jmění na společníka nebo rozdělení obchodní korporace do obchodního rejstříku a převáděný na nástupnickou obchodní korporaci.
(2)
Technickou rekultivaci prováděnou na pozemku jinou osobou než odpisovatelem, může odpisovat pouze poplatník, který je k provedení rekultivace zavázán.
(3)
Technické zhodnoceníTechnické zhodnocení pronajatého hmotného majetku nebo majetku pořizovaného na finanční leasingfinanční leasing a jiný majetek uvedený v § 26 odst. 3 písm. c), jsou-li hrazené nájemcem nebo uživatelem může na základě písemné smlouvy odpisovat nájemce nebo uživatel, pokud není vstupní cena u odpisovatele hmotného majetku zvýšena o tyto výdaje; přitom je zatřídí do odpisové skupiny, ve které je zatříděn pronajatý hmotný majetek nebo majetek pořizovaný na finanční leasingfinanční leasing, a odpisuje podle tohoto zákona. Při odpisováníodpisování technického zhodnocenítechnického zhodnocení postupuje nájemce nebo uživatel způsobem stanoveným pro hmotný majetek a zatřídí technické zhodnocenítechnické zhodnocení do odpisové skupiny, ve které je zatříděn pronajatý hmotný majetek nebo majetek pořizovaný na finanční leasingfinanční leasing.
(4)
Při převodu vlastnictví hmotného movitého majetku v důsledku zajištění dluhu převodem práva na věřitele může tento majetek odpisovat původní odpisovatel, pokud uzavře s věřitelem smlouvu o výpůjčce tohoto majetku na dobu zajištění dluhu převodem práva.
(5)
Hmotný majetek vymezený v § 26 odst. 2 písm. c) a d), který je dokončen na cizím pozemku a jeho hodnota není u odpisovatele součástí ocenění tohoto pozemku podle zvláštního právního předpisu,20) může odpisovat poplatník, u něhož je tento hmotný majetek evidován (§ 26 odst. 5).
(6)
Při odpisováníodpisování hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje poměrná část odpisů. Při odpisováníodpisování silničního motorového vozidla, u kterého je poplatník povinen uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu, se poměrnou částí odpisů rozumí 80 % odpisů. U vozidel kategorie M1, technického zhodnocení provedeného na tomto vozidle, které je jiným majetkem, a výdajů hrazených uživatelem vynaložených na takové vozidlo, které je předmětem finančního leasingufinančního leasingu, které jsou jiným majetkem, se poměrná část podle vět první a druhé počítá z poměrné části odpisů vozidla vypočítané podle poměru částky omezení výdajů a úhrnu výdajů vynaložených na toto vozidlo, pokud je tento poměr nižší než 1.
(7)
U poplatníka, který není nájemcem ani uživatelem a kterému byl přenechán k užívání hmotný majetek, se u technického zhodnocenítechnického zhodnocení na tomto hmotném majetku postupuje obdobně jako u technického zhodnocenítechnického zhodnocení hrazeného nájemcem. Při ukončení takového užívání nebo zrušení souhlasu s odpisovánímodpisováním se postupuje obdobně jako při ukončení nájmu nebo zrušení souhlasu odpisovatele hmotného majetku s odpisovánímodpisováním nájemcem. Pro účely tohoto ustanovení je poplatník, kterému byl přenechán k užívání hmotný majetek, v postavení nájemce a poplatník, který přenechal k užívání tento majetek, v postavení odpisovatele hmotného majetku.
§ 29
(1)
Vstupní cenou hmotného majetku se rozumí
a)
pořizovací cena,31) je-li pořízen úplatně. Při odkoupení najatého majetku, u něhož nájemce odpisoval technické zhodnocenítechnické zhodnocení podle § 28 odst. 3, je součástí vstupní ceny, s výjimkou uvedenou v odstavci 4, i zůstatková cena tohoto technického zhodnocenítechnického zhodnocení. Nejsou-li při bezprostředním úplatném nabytí hmotného majetku po ukončení úplatného užívání dodrženy podmínky uvedené v § 24 odst. 4 nebo odst. 5, lze do vstupní ceny zahrnout úplatu za užívání, která byla uhrazena do data ukončení smlouvy a nebyla výdajem (nákladem) podle § 24; přitom u poplatníka, který nevede účetnictví, lze do vstupní ceny zahrnout i zálohy na úplatu za užívání do data ukončení smlouvy. U nemovitého majetku, který poplatník uvedený v § 2 pořídil úplatně v době delší než 5 let před jeho vložením do obchodního majetku nebo v době delší než 5 let před zahájením nájmu, cena podle písmene d). U nemovitého majetku, který poplatník uvedený v § 2 pořídil úplatně v době kratší než 5 let před jejich vložením do obchodního majetku nebo v době kratší než 5 let před zahájením nájmu, se pořizovací cena zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocenítechnické zhodnocení. U movitého majetku, který poplatník uvedený v § 2 pořídil úplatně v době delší než 1 rok před vložením do obchodního majetku nebo v době delší než 1 rok před zahájením nájmu, je vstupní cenou cena podle písmene d) s výjimkou majetku nabytého formou finančního leasingufinančního leasingu,
b)
vlastní náklady,31) je-li pořízen nebo vyroben ve vlastní režii. Toto ustanovení se použije i u poplatníků, kteří nevedou účetnictví. U nemovitých věcí, které poplatník uvedený v § 2 pořídil nebo vyrobil ve vlastní režii v době delší než 5 let před jejich vložením do obchodního majetku nebo v době delší než 5 let před zahájením nájmu, cena podle písmene d). U nemovitých věcí, které poplatník uvedený v § 2 pořídil nebo vyrobil ve vlastní režii v době kratší než 5 let před jejich vložením do obchodního majetku nebo v době kratší než 5 let před zahájením nájmu, se vlastní náklady zvyšují o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocenítechnické zhodnocení,
c)
hodnota nesplacené pohledávky zajištěné převodem práva, a to u hmotného movitého majetku, který zůstává ve vlastnictví věřitele,
d)
reprodukční pořizovací cena v ostatních případech určená podle zvláštního právního předpisu;1a) přitom u nemovité kulturní památky se reprodukční pořizovací cena stanoví jako cena stavby určená podle zvláštního právního předpisu bez přihlédnutí ke kategorii kulturní památky, historickému stáří kulturní památky a k ceně uměleckých a uměleckořemeslných děl, která jsou součástí stavby. U poplatníka, který má příjmypříjmy z nájmu podle § 9, je třeba reprodukční pořizovací cenu stanovit již při zahájení nájmu,
e)
při nabytí majetku bezúplatně cena určená podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a) ke dni nabytí, s výjimkou majetku odpisovaného podle § 30 odst. 10 písm. a), pokud u poplatníků uvedených v § 2 neuplynula od nabytí doba delší než 5 let, zvýšená u nemovitých věcí o náklady vynaložené na opravy a technické zhodnocenítechnické zhodnocení; je-li doba od nabytí delší než 5 let, rozumí se u poplatníků uvedených v § 2 vstupní cenou cena podle písmene d),
f)
hodnota technického zhodnocenítechnického zhodnocení podle § 33 odst. 1 dokončeného počínaje 1. lednem 2001 na hmotném majetku, jehož účetní odpisy jsou výdajem (nákladem) podle § 24 odst. 2 písm. v) bodu 1, zvýšená o ocenění tohoto odpisovaného hmotného majetku; přitom odpisy pro účely tohoto zákona lze uplatnit jen do výše vstupní ceny snížené o dosud uplatněné účetní odpisy hmotného majetku podle § 24 odst. 2 písm. v) bodu 1,
g)
přepočtená zahraniční cena (§ 23 odst. 17),
h)
u veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka ocenění převzaté od účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala, v případě bezúplatného převodu nebo přechodu majetku mezi vybranými účetními jednotkami podle právních předpisů upravujících účetnictví.
Součástí vstupní ceny podle písmen a) až f) je i technické zhodnocení provedené po uvedení věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, s výjimkou technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce a na hmotném majetku vyloučeném z odpisováníodpisování (§ 27), nejpozději však v prvním roce odpisováníodpisování. Součástí vstupní ceny jednotky není ocenění té části jednotky, která je pozemkem. Pokud původní odpisovatel v případech uvedených v § 30 odst. 10 nezapočal odpisováníodpisování, je u nabyvatele vstupní cenou hmotného majetku vstupní cena, z níž by původní odpisovatel odpisy uplatňoval. Vstupní cena hmotného majetku se snižuje o poskytnuté dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtů obcíobcí a krajů, státních fondů, regionální rady regionu soudržnosti, o poskytnuté prostředky (granty) přidělené podle zvláštního právního předpisu, o poskytnuté granty Evropských společenství, o poskytnuté dotace, příspěvky a podpory z veřejných rozpočtů a jiných peněžních fondů cizího státu s výjimkou peněžních fondů spravovaných podnikatelskými subjekty se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (dále jen „veřejné zdroje“), poskytnuté na jeho pořízení nebo na jeho technické zhodnocení, pokud se tyto prostředky neúčtují podle zvláštního právního předpisu20) ve prospěch výnosů (příjmůpříjmů). Obdobně se postupuje i u hmotného majetku vytvořeného vlastní činností. Vstupní cena hmotného majetku se snižuje o bezúplatný příjempříjem ve formě účelového peněžitého daru na pořízení hmotného majetku nebo na jeho technické zhodnocení. Do vstupní ceny hmotného majetku uvedeného v § 26 odst. 2 písm. b) a c) lze zahrnout i výdaje (náklady) na vyvolanou investici, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí výdaje (náklady) vynaložené na pořízení majetku převedeného do vlastnictví jiné osoby nebo předaného jiné osobě nebo týkající se změny majetku ve vlastnictví jiné osoby a podmiňujícího funkci nebo užívání hmotného majetku uvedeného v § 26 odst. 2 písm. b) a c). V případě stavebního díla odpisovaného podle tohoto zákona, které je likvidováno v souvislosti s výstavbou nového stavebního díla nebo jeho technickým zhodnocením, je součástí vstupní ceny nového stavebního díla zůstatková cena likvidovaného stavebního díla namísto zůstatkové ceny likvidovaného stavebního díla podle právních předpisů upravujících účetnictví.
(2)
Za zůstatkovou cenu se pro účely tohoto zákona považuje rozdíl mezi vstupní cenou hmotného majetku a celkovou výší odpisů stanovených podle § 26 a § 30 až 32 z tohoto majetku, a to i tehdy, když do výdajů na zajištění zdanitelných příjmů [§ 24 odst. 2 písm. a)] zahrnul poplatník pouze poměrnou část odpisů podle § 28 odst. 6, 30e odst. 1 nebo 5 nebo § 30f odst. 5 nebo uplatňoval v některých zdaňovacích obdobích výdaje procentem z příjmů.
(3)
Technické zhodnocení zvyšuje vstupní cenu (dále jen „zvýšená vstupní cena“) a zároveň u majetku odpisovaného podle § 32 i zůstatkovou cenu (dále jen „zvýšená zůstatková cena“) příslušného majetku v tom zdaňovacím období, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání; přitom poplatník, který samostatně eviduje a odpisuje technické zhodnocení hmotného majetku podle § 26 odst. 3 písm. a) nebo výdaje vymezené v § 26 odst. 3 písm. c) zvyšuje o každé další technické zhodnocení dokončené na původním majetku vstupní cenu a zároveň u majetku odpisovaného podle § 32 i zůstatkovou cenu již evidovaného jiného majetku v tom zdaňovacím období, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání. Ustanovení předchozí věty se nepoužije u technického zhodnocení v případech uvedených v odstavcích 1, 4 a 6, § 30a odst. 3 a u technického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce odpisovaného podle § 30 odst. 6 nebo u technického zhodnocení provedeného na hmotném majetku vyloučeném z odpisováníodpisování. Povinnost zvýšit vstupní cenu samostatně evidovaného a odpisovaného technického zhodnocení o každé další technické zhodnocení dokončené na původním majetku se nevztahuje na technické zhodnocení provedené na nemovité kulturní památce, které se odpisuje podle § 30 odst. 6 vždy samostatně.
(4)
Poplatník, který odpisoval technické zhodnocenítechnické zhodnocení a výdaje vymezené v § 26 odst. 3 písm. c) nebo jejich část, která není vyloučena z odpisováníodpisování související s majetkem odkoupeným podle smlouvy o finančním leasingufinančním leasingu, zvýší o pořizovací cenu odkoupeného majetku vstupní (zůstatkovou) cenu již odpisovaného jiného majetku v tom zdaňovacím období, kdy je majetek odkoupen, a pokračuje v započatém odpisováníodpisování.
(5)
Vstupní cenou hmotného majetku ve spoluvlastnictví je u spoluvlastníka vstupní cena podle odstavce 1 ve výši hodnoty jeho spoluvlastnického podílu. Hodnota technického zhodnocenítechnického zhodnocení provedeného na hmotném majetku ve spoluvlastnictví se u jednotlivých spoluvlastníků určí podle jejich spoluvlastnického podílu.
(6)
Odpisuje-li technické zhodnocenítechnické zhodnocení nájemce, zvyšuje se vstupní cena (zůstatková cena) u odpisovatele (pronajímatele) v roce ukončení nájmu nebo zrušení souhlasu odpisovatele s odpisovánímodpisováním nájemcem, a to
a)
o částku nepeněžního příjmupříjmu stanoveného podle § 23 odst. 6 písm. a) bodu 2, je-li technické zhodnocenítechnické zhodnocení provedeno nad rámec nájemného,
b)
o zůstatkovou cenu technického zhodnocenítechnického zhodnocení evidovanou u nájemce, je-li jím plněno nájemné.
Provede-li nájemce technické zhodnocenítechnické zhodnocení nad rámec smluveného nájemného se souhlasem odpisovatele (pronajímatele) a neodpisuje-li je nájemce ani odpisovatel (pronajímatel), zvyšuje se vstupní (zůstatková) cena příslušného majetku u odpisovatele (pronajímatele) v roce ukončení pronájmu o částku nepeněžního příjmupříjmu podle § 23 odst. 6 písm. a) bodu 1. Po zvýšení vstupní (zůstatkové) ceny podle tohoto odstavce pokračuje odpisovatel (pronajímatel) v odpisováníodpisování ze zvýšené vstupní ceny nebo ze zvýšené zůstatkové ceny. Nemá-li poplatník majetek, jehož vstupní cenu by bylo možné zvýšit, vznikne mu jiný majetek v ocenění, které by jinak zvyšovalo vstupní cenu. Toto ustanovení se nepoužije, pokud dochází k ukončení nájmu z důvodu odkoupení najaté věci nájemcem, který zahrne zůstatkovou cenu jím odpisovaného technického zhodnocenítechnického zhodnocení do vstupní ceny podle § 29 odst. 1 písm. a).
(7)
Při zvýšení nebo snížení vstupní ceny, ke kterému dochází u již odpisovaného majetku z jiného důvodu, než je jeho technické zhodnocenítechnické zhodnocení (dále jen „změněná vstupní cena“), se odpis stanoví ze změněné vstupní (zůstatkové) ceny při zachování platné sazby (koeficientu) podle § 31 nebo § 32.
(8)
U hmotného majetku, který poplatník uvedený v § 2 pořídil v době kratší než 5 let před jeho vložením do obchodní korporace a nebyl zahrnut do obchodního majetku, je u nabyvatele vstupní cenou, byl-li pořízen úplatně, pořizovací cena, byl-li pořízen nebo vyroben ve vlastní režii, jsou vstupní cenou vlastní náklady, a při nabytí hmotného majetku bezúplatně, cena hmotného majetku podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku1a) ke dni nabytí. Přitom u nemovitých věcí lze vstupní cenu u nabyvatele zvýšit o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocenítechnické zhodnocení před vložením do obchodní korporace. Dnem vkladu do obchodní korporaceDnem vkladu do obchodní korporace se pro účely tohoto zákona rozumí den uvedený ve smlouvě o vkladuvkladu.
(9)
Vstupní cena hmotného majetku se nemění,
a)
dochází-li k ocenění jmění při fúzi nebo rozdělení obchodní korporace podle zvláštního právního předpisu20) v případě, kdy to vyžaduje zvláštní právní předpis,131)
b)
dojde-li k vypořádání mezi podílovými spoluvlastníky rozdělením věci podle zvláštního právního předpisu, nebo
c)
jsou-li v budově vymezeny jednotky.
(10)
Vstupní cena hmotného majetku původního odpisovatele použitá při pokračování v odpisováníodpisování se zvyšuje o částky, které se u poplatníka, který pokračuje v odpisováníodpisování započatém původním odpisovatelem, staly součástí ocenění tohoto majetku podle právních předpisů upravujících účetnictví.
§ 30
(1)
V prvním roce odpisováníodpisování zatřídí poplatník hmotný majetek do odpisových skupin uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Došlo-li u stavebního díla ke změně hlavního užívání a v důsledku této změny se mění i zatřídění do odpisové skupiny uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, provede poplatník změnu zatřídění tohoto majetku ve zdaňovacím obdobíobdobí nebo v obdobíobdobí, za něž se podává daňové přiznání, ve kterém ke změně došlo. Samostatně odpisované technické zhodnocenítechnické zhodnocení provedené na hmotném majetku vyloučeném z odpisováníodpisování se zatřídí do odpisové skupiny, do které náleží hmotný majetek, na němž bylo technické zhodnocenítechnické zhodnocení provedeno. Doba odpisováníodpisování činí minimálně:
Odpisová skupina | Doba odpisování
---|---
1 | 3 roky
2 | 5 let
3 | 10 let
4 | 20 let
5 | 30 let
6 | 50 let.
Stanovená doba odpisováníodpisování se nevztahuje na hmotný majetek, u něhož došlo v průběhu odpisováníodpisování k prodloužení doby odpisováníodpisování. Stavební dílo (dům, budova, stavba) se zařazuje do odpisové skupiny podle jeho hlavního užívání v souladu se zvláštní právním předpisem. Při užívání budovy k několika účelům je pro zařazení do odpisové skupiny rozhodující převažující podíl užívání na celkové využitelné podlahové ploše.99) Hmotný majetek, který nelze zařadit do odpisových skupin podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, s výjimkou uvedenou v odstavcích 6 až 8, zatříděný podle Klasifikace stavebních děl CZ-CC vydané Českým statistickým úřadem99) se zařadí do odpisové skupiny 5 a ostatní hmotný majetek zatříděný podle klasifikace produkce CZ-CPA se zařadí do odpisové skupiny 2.
(2)
Poplatník provádí rovnoměrné (§ 31) nebo zrychlené odpisováníodpisování (§ 32). Způsob odpisováníodpisování pro každý nově pořízený hmotný majetek stanoví odpisovatel, s výjimkou uvedenou v odstavci 10, a nelze jej změnit po celou dobu jeho odpisováníodpisování.
(3)
Hmotný majetek se odpisuje nejvýše do vstupní ceny nebo do zvýšené vstupní ceny.
(4)
Roční odpis otvírek nových lomů, pískoven, hlinišť a technické rekultivace, pokud tyto nejsou součástí hmotného majetku, do jehož vstupní ceny jsou zahrnuty, dočasných staveb a důlních děl, se stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby trvání. Obdobně se odpisuje hmotný majetek, jehož životnost nebo doba trvání je stanovena v letech obecně závazným předpisem nebo příslušným orgánem na základě zmocnění ve zvláštním zákoně. Roční odpis práva stavby se stanoví jako podíl vstupní ceny a sjednané doby trvání práva stavby.
(5)
U matric, zápustek, forem, modelů a šablon v klasifikaci produkce CZ-CPA označených kódem 25.73.50 a kódem 25.73.60 se roční odpis stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby použitelnosti nebo stanoveného počtu vyrobených odlitků nebo výlisků.
(6)
U technického zhodnocenítechnického zhodnocení provedeného na nemovité kulturní památce (§ 29 odst. 3) se roční odpis stanoví ve výši jedné patnáctiny vstupní ceny.
(7)
Roční odpis podle odstavců 4 až 6 se stanoví s přesností na dny nebo s přesností na celé měsíce, počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisováníodpisování; přitom odpisováníodpisování nelze přerušit.
(8)
Při zahájení (ukončení) odpisováníodpisování podle odstavců 4 až 6 v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit roční odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období v závislosti na zvoleném způsobu stanovení přesnosti odpisů podle odstavce 7.
(9)
Odpisy stanovené podle odstavců 4 až 6 se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(10)
Ze vstupní ceny, ze které odpisoval původní odpisovatel, který je poplatníkem uvedeným v § 2 nebo v § 17 odst. 3 nebo stálou provozovnoustálou provozovnou poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 na území České republiky, s výjimkou uvedenou v § 29 odst. 7, a při zachování způsobu odpisováníodpisování pokračuje v odpisováníodpisování započatém původním odpisovatelem
a)
právní nástupce poplatníka a nástupnická obchodní korporace,
b)
poplatník u hmotného majetku nabytého
1.
vklademvkladem společníka, podílníka nebo člena družstva s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky, který byl zároveň u fyzické osoby zahrnut v obchodním majetku a u právnické osoby v jejím majetku,
2.
vklademvkladem obceobce nebo kraje, pokud byl tento majetek ve vlastnictví obceobce nebo kraje a byl zahrnut v jejich majetku,
3.
přeměnou,
c)
poplatník u hmotného majetku nabytého vkladem tichého společníka s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky spolu s nabytím vlastnických práv k tomuto majetku, pokud tichý společník měl před uskutečněním vkladu tento majetek zahrnut v obchodním majetkuobchodním majetku,
d)
tichý společník u hmotného majetku nabytého vrácením jeho vkladu, pokud nabyl vlastnická práva k tomuto majetku,
e)
poplatník u hmotného majetku, který nabyl bezúplatným převodem podle zvláštních předpisů31c) nebo bezúplatným převodem v důsledku delimitace státních organizací,
f)
poplatník uvedený v § 2, který vyřadil hmotný majetek z obchodního majetku a následně hmotný majetek do obchodního majetku opět zařadil. Obdobně se postupuje i v případě přerušení nájmu,
g)
postupník při postoupení smlouvy o finančním leasingufinančním leasingu, jestliže dodrží smluvenou celkovou výši úplaty, kupní cenu a nedojde ke zkrácení původně stanovené doby leasingu. Je-li postoupena užívaná věc za nižší cenu, než byla vstupní cena evidovaná u postupitele, lze odpisy uplatnit maximálně do výše ceny hrazené postupníkem,
h)
poplatník, který nabyl právo k užívání hmotného movitého majetku smlouvou o výpůjčce, a to po dobu zajištění dluhu převodem práva29b) k tomuto majetku,
i)
dlužník, který nabyl do vlastnictví hmotný majetek na základě smlouvy o zápůjčce. V odpisováníodpisování pokračuje i poplatník, pokud k tomuto majetku nabyl vlastnická práva vrácením zapůjčené věci,
j)
manžel (manželka), který má v obchodním majetkuobchodním majetku hmotný majetek, který již byl v obchodním majetkuobchodním majetku a byl odpisován manželkou (manželem), s výjimkou majetku nabytého koupí od druhého z manželů,
k)
poplatník, který odpisoval hmotný majetek před ukončením činnosti,
l)
společník společnosti u majetku určeného podle druhu,
m)
poplatník, který převzal majetek v rámci změny příslušnosti hospodařit nebo práva hospodařit s majetkem státu,
n)
příspěvková organizace územního samosprávného celku nebo dobrovolného svazku obcíobcí u hmotného majetku předaného zřizovatelem k hospodaření a její zřizovatel při zpětném předání tohoto majetku,
o)
dobrovolný svazek obcíobcí u majetku vloženého členskou obcíobcí a člen dobrovolného svazku obcíobcí při zpětném předání tohoto majetku,
p)
veřejná kulturní instituce u hmotného majetku předaného zřizovatelem k hospodaření a její zřizovatel při zpětném předání tohoto majetku.
V odpisováníodpisování hmotného movitého majetku pokračuje i poplatník, pokud k tomuto majetku nabyl znovu vlastnická práva splněním dluhu, který byl zajištěn převodem práva,29b) a to způsobem uplatňovaným po dobu zajištění dluhu podle písmene h). Obdobně pokračuje v odpisováníodpisování i poplatník u hmotného majetku vráceného při ukončení nájmu a poplatník při zániku společnosti nebo zániku členství ve společnosti u majetku určeného podle druhu, který jím byl do této společnosti vložen. Obdobně pokračuje v odpisováníodpisování i poplatník, který je fyzickou osobou, u jím pronajímaného hmotného majetku vyřazeného z obchodního majetku nebo v případě zařazení jím pronajímaného hmotného majetku do obchodního majetku.
§ 30a
Mimořádné odpisy
(1)
Hmotný majetek, který je bezemisním vozidlem, pořízený v období od 1. ledna 2024 do 31. prosince 2028 může poplatník, který je jeho prvním odpisovatelem, odepsat bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku.
(2)
Odpisy podle odstavce 1 se stanoví s přesností na celé měsíce; přitom poplatník má povinnost zahájit odpisováníodpisování počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisováníodpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisováníodpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(3)
Technické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle odstavce 1 nezvyšuje jeho vstupní cenu. Ukončené technické zhodnocení se zatřídí do odpisové skupiny, ve které je zatříděn hmotný majetek, na kterém je technické zhodnocení provedeno, a odpisuje se jako hmotný majetek podle § 26 až 30 a § 31 až 33.
§ 30b
Odpisy hmotného majetku využívaného k výrobě elektřiny ze slunečního záření
(1)
Hmotný majetek v klasifikaci produkce CZ-CPA označený kódem skupiny 27.11, 27.12 a dále v subkategorii CZ-CPA 26.11.22 využívaný k výrobě elektřiny ze zařízení pro výrobu elektřiny ze slunečního záření se odpisuje rovnoměrně bez přerušení po dobu 240 měsíců do 100 % vstupní ceny nebo zvýšené vstupní ceny.
(2)
Odpisy podle odstavce 1 se stanoví s přesností na celé měsíce; přitom poplatník má povinnost zahájit odpisováníodpisování počínaje následujícím měsícem po měsíci, v němž byly splněny podmínky pro odpisováníodpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisováníodpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(3)
Technické zhodnoceníTechnické zhodnocení hmotného majetku odpisovaného podle odstavce 1 zvyšuje jeho vstupní cenu. Poplatník pokračuje v odpisováníodpisování hmotného majetku ze zvýšené vstupní ceny snížené o již uplatněné odpisy od měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo technické zhodnocenítechnické zhodnocení ukončeno, a to rovnoměrně bez přerušení po zbývající dobu odpisováníodpisování stanovenou v odstavci 1, nejméně však po dobu 120 měsíců.
§ 30c
Odpisy při zvýšení spoluvlastnického podílu
(1)
Pokud dojde ke zvýšení spoluvlastnického podílu u poplatníka, slučuje se nově nabývaný spoluvlastnický podíl s dosavadním spoluvlastnickým podílem a poplatník pokračuje ve způsobu odpisováníodpisování dosavadního hmotného majetku ze změněné vstupní ceny.
(2)
Pokud dochází ke zvýšení spoluvlastnického podílu způsoby uvedenými v § 30 odst. 10, lze odpisy uplatnit jen do výše součtu zůstatkových cen. Do úhrnu zůstatkových cen se přitom nezahrnuje zůstatková cena majetku u spoluvlastnického podílu, který byl vyloučen z odpisováníodpisování.
(3)
Pokud nelze určit, který spoluvlastnický podíl je dosavadní, způsob odpisováníodpisování si zvolí poplatník jako při pořízení nového majetku.
§ 30d
Nemovitá kulturní památka
(1)
Nemovitá věc, která byla kulturní památkou podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1987, nebyla k 31. prosinci 1987 zapsaná do státního seznamu kulturních památek a nebyla prohlášena za kulturní památku podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, se pro účely daní z příjmůpříjmů považuje za nemovitou kulturní památku, a to i ve zdaňovacích obdobích nebo obdobích, za která se podává daňové přiznání, započatých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. To neplatí, je-li taková nemovitá věc nabyta ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých od 1. ledna 2022 jiným způsobem než způsobem podle § 30 odst. 10.
(2)
Poplatník může v prvním zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých od 1. ledna 2022 rozhodnout, že nemovitá věc podle odstavce 1 věty první není od tohoto období pro účely daní z příjmůpříjmů považována za nemovitou kulturní památku; v takovém případě se
a)
v daném období výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji
1.
zvýší o úhrn odpisů, které byly uplatněny jím nebo poplatníkem, od kterého byla nemovitá věc nabyta některým ze způsobů podle § 30 odst. 10, jako výdaj ve zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání, předcházejících danému období, a
2.
sníží o úhrn odpisů, které by v obdobích podle bodu 1 mohly být uplatněny, kdyby věc nebyla považována za nemovitou kulturní památku,
b)
od daného období pro účely daní z příjmůpříjmů zachází s takovou nemovitou věcí, jako by od 1. ledna 1988 nebyla nemovitou kulturní památkou, a
c)
pro účely určení zůstatkové ceny se za celkovou výši odpisů stanovených podle § 26 a § 30 až 32 ve zdaňovacích obdobích a obdobích, za která se podává daňové přiznání, předcházejících danému období považuje úhrn odpisů, o které byl podle písmene a) bodu 2 snížen výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji.
(3)
Pokud poplatník postupoval ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započatých před 1. lednem 2022 tak, jako by nemovitá věc podle odstavce 1 věty první nebyla nemovitou kulturní památkou, odstavec 1 věta první se nepoužije; v takovém případě poplatník nesmí uplatnit jako výdaj odpisy tak, aby v úhrnné výši přesahovaly vstupní cenu nebo zvýšenou vstupní cenu.
§ 30e
Odpisování vozidla kategorie M1
(1)
Při odpisováníodpisování vozidla kategorie M1 se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje pouze poměrná část odpisu vypočítaná podle poměru částky omezení výdajů u vozidla kategorie M1 a úhrnu výdajů vynaložených na vozidlo kategorie M1.
(2)
Částka omezení výdajů u vozidla kategorie M1 činí 2 000 000 Kč a úhrn výdajů vynaložených na vozidlo kategorie M1 se rovná jeho vstupní ceně.
(3)
Pokud je na vozidle kategorie M1 provedeno technické zhodnocení, je od okamžiku, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání,
a)
částka omezení výdajů u tohoto vozidla rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na toto vozidlo roven součtu zůstatkové ceny v daném okamžiku a výdajů na technické zhodnocení.
(4)
Pokud dojde ke zvýšení nebo snížení vstupní ceny již odpisovaného vozidla kategorie M1 z jiného důvodu než technického zhodnocení, je od tohoto okamžiku
a)
částka omezení výdajů u tohoto vozidla rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na toto vozidlo roven zůstatkové ceně v daném okamžiku upravené o částku, o kterou byla zvýšena nebo snížena vstupní cena.
(5)
Při odpisováníodpisování technického zhodnocení vozidla kategorie M1 odpisovaného podle § 30a se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje pouze poměrná část odpisu vypočítaná podle stejného poměru jako u vozidla, na kterém bylo technické zhodnocení provedeno. Pokud je na takovém vozidle provedeno další technické zhodnocení, je od okamžiku, kdy je další technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání,
a)
částka omezení výdajů u tohoto vozidla i u technického zhodnocení rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí odpisů vozidla, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a částí odpisů technického zhodnocení, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na toto vozidlo i na technické zhodnocení roven součtu zůstatkové ceny vozidla v daném okamžiku, zůstatkové ceny technického zhodnocení v daném okamžiku a výdajů na další technické zhodnocení.
(6)
V případě spoluvlastnického podílu na vozidlu kategorie M1 je
a)
částka omezení výdajů u tohoto podílu rovna poměrné části částky 2 000 000 Kč vypočítané podle výše spoluvlastnického podílu a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento podíl roven jeho vstupní ceně.
(7)
Pokud je zvýšen spoluvlastnický podíl na vozidlu kategorie M1, je od tohoto okamžiku
a)
částka omezení výdajů u tohoto podílu rovna rozdílu mezi poměrnou částí částky 2 000 000 Kč vypočítanou podle nové výše spoluvlastnického podílu a úhrnem poměrných částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, vypočítaných podle poměru nové výše spoluvlastnického podílu a původní výše spoluvlastnického podílu a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento podíl roven součtu zůstatkové ceny v daném okamžiku a vstupní ceny nově nabývaného spoluvlastnického podílu.
(8)
Pokud je snížen spoluvlastnický podíl na vozidlu kategorie M1, je od tohoto okamžiku
a)
částka omezení výdajů u tohoto podílu rovna rozdílu mezi poměrnou částí částky 2 000 000 Kč vypočítanou podle nové výše spoluvlastnického podílu a úhrnem poměrných částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, vypočítaných podle poměru nové výše spoluvlastnického podílu a původní výše spoluvlastnického podílu a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento podíl roven zůstakové ceně nové výše spoluvlastnického podílu.
(9)
Pokud je na vozidle kategorie M1, které je ve spoluvlastnictví, provedeno technické zhodnocení, je od okamžiku, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání, u spoluvlastnického podílu
a)
částka omezení výdajů rovna rozdílu mezi poměrnou částí částky 2 000 000 Kč vypočítanou podle výše spoluvlastnického podílu a úhrnem částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento podíl roven součtu zůstatkové ceny v daném okamžiku a části výdajů na technické zhodnocení připadající na tento podíl.
(10)
Pokud dojde ke zvýšení nebo snížení vstupní ceny již odpisovaného vozidla kategorie M1, které je ve spoluvlastnictví, z jiného důvodu než technického zhodnocení, je od tohoto okamžiku
a)
částka omezení výdajů rovna rozdílu mezi poměrnou částí částky 2 000 000 Kč vypočítanou podle výše spoluvlastnického podílu a úhrnem částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento podíl roven součtu zůstatkové ceny v daném okamžiku upravené o část částky, o kterou byla zvýšena nebo snížena vstupní cena, připadající na tento podíl.
§ 30f
Vozidlo kategorie M1 pořízené na finanční leasing
(1)
Pokud je vozidlo kategorie M1 předmětem finančního leasingufinančního leasingu, je úplata u finančního leasingufinančního leasingu výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů pouze v poměrné části vypočítané podle poměru částky 2 000 000 Kč a úhrnu úplat. Pokud poplatníkovi vznikne v souvislosti s vozidlem podle věty první jiný majetek, použije se pro účely věty první poměrná část vypočítaná pro tento jiný majetek.
(2)
Pokud je vozidlo kategorie M1 nabyto jako předmět finančního leasingufinančního leasingu, je
a)
částka omezení výdajů u tohoto vozidla rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na toto vozidlo roven jeho vstupní ceně.
(3)
Pokud je na vozidle kategorie M1, které bylo nabyto jako předmět finančního leasingufinančního leasingu, provedeno technické zhodnocení, je od okamžiku, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání,
a)
částka omezení výdajů u tohoto vozidla rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na toto vozidlo roven součtu zůstatkové ceny v daném okamžiku a výdajů na technické zhodnocení.
(4)
Pokud dojde ke zvýšení nebo snížení vstupní ceny již odpisovaného vozidla kategorie M1, které bylo nabyto jako předmět finančního leasingufinančního leasingu, z jiného důvodu než technického zhodnocení, je od tohoto okamžiku
a)
částka omezení výdajů u tohoto vozidla rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a částí odpisů, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na toto vozidlo roven zůstatkové ceně v daném okamžiku upravené o částku, o kterou byla zvýšena nebo snížena vstupní cena.
(5)
Při odpisováníodpisování technického zhodnocení provedeného na vozidle kategorie M1, které je předmětem finančního leasingufinančního leasingu, které je jiným majetkem, a při odpisováníodpisování výdajů hrazených uživatelem vynaložených na takové vozidlo, které jsou jiným majetkem, se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje pouze poměrná část odpisu vypočítaná podle poměru částky omezení výdajů u tohoto jiného majetku a úhrnu výdajů vynaložených na tento jiný majetek.
(6)
U jiného majetku podle odstavce 5 je
a)
částka omezení výdajů rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento jiný majetek roven součtu úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které ještě nebyly výdajem, a vstupní ceny jiného majetku.
(7)
Pokud je na vozidle kategorie M1 podle odstavce 5 provedeno další technické zhodnocení, je u jiného majetku podle odstavce 5 od okamžiku, kdy je další technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání,
a)
částka omezení výdajů rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a částí odpisů jiného majetku, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento jiný majetek roven součtu úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které ještě nebyly výdajem, zůstatkové ceny jiného majetku v tomto okamžiku a výdajů na další technické zhodnocení.
(8)
Pokud je nabyto vozidlo kategorie M1 podle odstavce 5 jako předmět finančního leasingufinančního leasingu, je u jiného majetku podle odstavce 5 od tohoto okamžiku
a)
částka omezení výdajů rovna rozdílu mezi částkou 2 000 000 Kč a úhrnem částí úplat u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a částí odpisů jiného majetku, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a
b)
úhrn výdajů vynaložených na tento jiný majetek roven součtu zůstatkové ceny jiného majetku v tomto okamžiku a kupní ceny vozidla.
§ 30g
Společná ustanovení pro vozidlo kategorie M1
(1)
Vozidlem kategorie M1 se pro účely daní z příjmů rozumí vozidlo kategorie M1 podle nařízení Evropského parlamentu a Rady upravujícího schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel142).
(2)
Pro účely § 30e a 30f se za odpisy, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, považují i odpisy, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů u poplatníka, od kterého bylo vozidlo kategorie M1 nabyto některým ze způsobů podle § 30 odst. 10, a úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, které byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů u poplatníka, od kterého bylo vozidlo kategorie M1 nabyto některým ze způsobů podle § 30 odst. 10.
(3)
Zůstatková cena vozidla kategorie M1 podle § 29 odst. 2 pro jiné účely než pro stanovování odpisů se určí tak, jako by bylo toto vozidlo odpisováno bez přerušení po minimální dobu odpisováníodpisování způsobem, který poplatník pro odpisováníodpisování zvolil. Pokud u vozidla nebyly odpisy stanovovány, ačkoli mohly být, platí pro účely věty první, že poplatník zvolil rovnoměrné odpisováníodpisování bez zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování.
(4)
Pokud je zůstatková cena vozidla kategorie M1 uplatněna jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, § 23 odst. 4 písm. e) se nepoužije v části, ve které výdaje nebyly uznány jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů z důvodu použití postupu podle § 30e odst. 1 a 5 a § 30f odst. 1 a 5.
(5)
Ustanovení § 30e odst. 1 a 5 a § 30f odst. 1 a 5 se nepoužijí, pokud je poměr, podle kterého se počítá poměrná část odpisů nebo úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, která je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, 1 nebo vyšší. Odstavec 3 se nepoužije, pokud byl poměr, podle kterého se počítá poměrná část odpisů nebo úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, u vozidla kategorie M1 u poplatníka po celou dobu 1 nebo vyšší.
(6)
Ustanovení § 28 odst. 6 věty druhé, § 30e odst. 1 a 5 a § 30f odst. 1 a 5 se nepoužijí na vozidlo kategorie M1, které je sanitním nebo pohřebním automobilem nebo je využíváno k provozování silniční motorové dopravy na základě koncese, ani na vozidlo kategorie M1 poplatníka, který ho poskytuje jako předmět finančního leasingufinančního leasingu, a to i v případě, že je finanční leasingfinanční leasing ukončen před uplynutím minimální doby finančního leasingufinančního leasingu nebo nedojde k převodu vlastnického práva na uživatele. Pokud vozidlo kategorie M1 v průběhu doby odpisováníodpisování přestane být vozidlem podle věty první, určí se poměr, podle kterého se počítá poměrná část odpisů nebo úplaty u finančního leasingufinančního leasingu, která je výdajem na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, jako by nebylo vozidlem podle věty první od začátku odpisováníodpisování. Odstavec 3 se nepoužije, pokud vozidlo kategorie M1 bylo u poplatníka po celou dobu vozidlem podle věty první.
§ 31
(1)
Při rovnoměrném odpisováníodpisování hmotného majetku jsou odpisovým skupinám přiřazeny tyto maximální roční odpisové sazby:
a)
Roční odpisová sazba pro hmotný majetek neodpisovaný podle písmen b) až d)
Odpisová
skupina | v prvním roce
odpisování | v dalších letech
odpisování | pro zvýšenou
vstupní cenu
---|---|---|---
1 | 20 | 40 | 33,3
2 | 11 | 22,25 | 20
3 | 5,5 | 10,5 | 10
4 | 2,15 | 5,15 | 5,0
5 | 1,4 | 3,4 | 3,4
6 | 1,02 | 2,02 | 2,
b)
Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování o 20 %
Odpisová
skupina | v prvním roce
odpisování | v dalších letech
odpisování | pro zvýšenou
vstupní cenu
---|---|---|---
1 | 40 | 30 | 33,3
2 | 31 | 17,25 | 20
3 | 24,4 | 8,4 | 10,
c)
Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování o 15 %
Odpisová
skupina | v prvním roce
odpisování | v dalších letech
odpisování | pro zvýšenou
vstupní cenu
---|---|---|---
1 | 35 | 32,5 | 33,3
2 | 26 | 18,5 | 20
3 | 19 | 9 | 10,
d)
Roční odpisová sazba při zvýšení odpisu v prvním roce odpisováníodpisování o 10 %
Odpisová
skupina | v prvním roce
odpisování | v dalších letech
odpisování | pro zvýšenou
vstupní cenu
---|---|---|---
1 | 30 | 35 | 33,3
2 | 21 | 19,75 | 20
3 | 15,4 | 9,4 | 10.
(2)
Roční odpisovou sazbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) může použít poplatník s převážně zemědělskou a lesní výrobou,7) který je prvním odpisovatelem stroje pro zemědělství a lesnictví, v klasifikaci produkce CZ-CPA označeného kódem 28.3. Za poplatníka s převážně zemědělskou a lesní výrobou se pro účely tohoto zákona považuje poplatník, u něhož příjmypříjmy z této činnosti činily v předcházejícím zdaňovacím období více než 50 % z celkových příjmůpříjmů; přitom u poplatníka, jemuž vznikla daňová povinnost v průběhu zdaňovacího období, je rozhodný poměr skutečně dosažených příjmůpříjmů.
(3)
Roční odpisovou sazbu uvedenou v odstavci 1 písm. c) může použít poplatník, který je prvním odpisovatelem zařízení pro čištění a úpravu vod v klasifikaci produkce CZ-CPA označeného kódem 28.29.12 využívaného ve stavbách zařazených podle Klasifikace stavebních děl CZ-CC vydané Českým statistickým úřadem99) do podtřídy 125113, pro třídicí a úpravárenské zařízení na zhodnocení druhotných surovin zahrnutých v oddílu 28, pomocí něhož jsou zpracovány druhotné suroviny specifikované ve třídě CZ-CPA 38.32.
(4)
Roční odpisovou sazbu uvedenou v odstavci 1 písm. d) může použít poplatník, který je prvním odpisovatelem hmotného majetku zatříděného podle tohoto zákona v odpisových skupinách 1 až 3 s výjimkou hmotného majetku uvedeného v odstavcích 2, 3 a 5.
(5)
Roční odpisovou sazbu podle odstavce 1 písm. b) až d) nelze uplatnit u letadel, pokud nejsou využívána provozovateli letecké dopravy a leteckých prací na základě vydané koncese a provozovateli leteckých škol, u motocyklů a osobních automobilů, pokud nejsou využívány provozovateli silniční motorové dopravy a provozovateli taxislužby na základě vydané koncese a provozovateli autoškol nebo pokud se nejedná o osobní automobily v provedení speciální vozidlo podskupiny sanitní a pohřební podle zvláštního právního předpisu,78) hmotného majetku v klasifikaci produkce CZ-CPA označeného kódem 27.5 (spotřebiče převážně pro domácnost) a kódem 30.12 (rekreační a sportovní čluny).
(6)
Za prvního odpisovatele hmotného movitého majetku se pro účely tohoto zákona považuje poplatník, který si jako první pořídil nový hmotný movitý majetek, který dosud nebyl užíván k určenému účelu a u předchozího odpisovatele byl zbožím. Za prvního odpisovatele hmotného movitého majetku se považuje i poplatník, který tento majetek pořídil nebo vyrobil ve vlastní režii.
(7)
Při rovnoměrném odpisováníodpisování se stanoví odpisy hmotného majetku za dané zdaňovací období ve výši jedné setiny součinu jeho vstupní ceny a přiřazené roční odpisové sazby. Poplatník může na základě svého rozhodnutí použít i sazby nižší než maximální sazby uvedené v odstavci 1. Sazby nižší než maximální sazby uvedené v odstavci 1 nemůže použít poplatník uvedený v § 2, který uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 nebo § 9 odst. 4 a je povinen vést odpisy pouze evidenčně podle § 26 odst. 8 anebo používá hmotný majetek pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu a do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje poměrnou část odpisů podle § 28 odst. 6.
(8)
Při rovnoměrném odpisováníodpisování ze zvýšené vstupní ceny hmotného majetku se stanoví odpisy tohoto majetku za dané zdaňovací obdobíobdobí ve výši jedné setiny součinu jeho zvýšené vstupní ceny a přiřazené roční odpisové sazby platné pro zvýšenou vstupní cenu.
(9)
Odpisy stanovené podle odstavců 7 a 8 se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
§ 32
(1)
Při zrychleném odpisováníodpisování hmotného majetku jsou odpisovým skupinám přiřazeny tyto koeficienty pro zrychlené odpisováníodpisování:
Koeficient pro zrychlené odpisování
---
Odpisová
skupina| v prvním roce
odpisování| v dalších letech
odpisování| pro zvýšenou
zůstatkovou cenu
1| 3| 4| 3
2| 5| 6| 5
3| 10| 11| 10
4| 20| 21| 20
5| 30| 31| 30
6| 50| 51| 50.
(2)
Při zrychleném odpisováníodpisování se stanoví odpisy hmotného majetku
a)
v prvním roce odpisováníodpisování jako podíl jeho vstupní ceny a přiřazeného koeficientu pro zrychlené odpisováníodpisování platného v prvním roce odpisováníodpisování; přitom poplatník, který je prvním odpisovatelem, může tento odpis zvýšit o
1.
20 % vstupní ceny stroje pro zemědělství a lesnictví, v klasifikaci produkce CZ-CPA označeného kódem 28.3, a to jen u poplatníka s převážně zemědělskou a lesní výrobou,7)
2.
15 % vstupní ceny zařízení pro čištění a úpravu vod v klasifikaci produkce CZ-CPA označeného kódem 28.29.12 využívaného ve stavbách zařazených podle Klasifikace stavebních děl CZ-CC vydané Českým statistickým úřadem99) do podtřídy 125113, pro třídicí a úpravárenské zařízení na zhodnocení druhotných surovin zahrnutých v oddílu 28, pomocí něhož jsou zpracovány druhotné suroviny specifikované ve třídě CZ-CPA 38.32,
3.
10 % vstupní ceny hmotného majetku zatříděného podle tohoto zákona v odpisových skupinách 1 až 3 s výjimkou hmotného majetku uvedeného v bodech 1 a 2 a v § 31 odst. 5,
b)
v dalších zdaňovacích obdobích jako podíl dvojnásobku jeho zůstatkové ceny a rozdílu mezi přiřazeným koeficientem pro zrychlené odpisováníodpisování a počtem let, po které byl již odpisován.
(3)
Při zrychleném odpisováníodpisování majetku zvýšeného o jeho technické zhodnocení se odpisy stanoví
a)
v roce zvýšení zůstatkové ceny jako podíl dvojnásobku zvýšené zůstatkové ceny majetku a přiřazeného koeficientu zrychleného odpisováníodpisování platného pro zvýšenou zůstatkovou cenu,
b)
v dalších zdaňovacích obdobích jako podíl dvojnásobku zůstatkové ceny majetku a rozdílu mezi přiřazeným koeficientem zrychleného odpisováníodpisování platným pro zvýšenou zůstatkovou cenu a počtem let, po které byl odpisován ze zvýšené zůstatkové ceny.
(4)
Při zkrácení doby odpisováníodpisování podle § 30 odst. 1 u již odpisovaného hmotného majetku, kdy rozdíl mezi přiřazeným koeficientem pro zrychlené odpisováníodpisování a počtem let, po které byl již hmotný majetek odpisován, je menší než 2, se pro stanovení ročního odpisu použije vždy rozdíl mezi přiřazeným koeficientem pro zrychlené odpisováníodpisování a počtem let, po které byl již hmotný majetek odpisován, ve výši 2; přitom do počtu let se zahrnují pouze celá zdaňovací období podle § 21a.
(5)
Odpisy stanovené podle odstavců 2 až 4 se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
§ 32b
Pacht obchodního závodu
(1)
Pachtýř obchodního závoduobchodního závodu, který má písemný souhlas propachtovatele k odpisováníodpisování, postupuje při uplatňování odpisů hmotného majetku obdobně podle ustanovení o odpisováníodpisování při zajištění dluhu převodem práva.
(2)
Při pachtu obchodního závoduobchodního závodu se zvyšuje výsledek hospodaření u
a)
pachtýře o
1.
rozdíl mezi odpisy podle právního předpisu upravujícího účetnictví a pachtovným,
2.
výši pohledávky, která na něj přechází na základě smlouvy o pachtu obchodního závoduobchodního závodu, a to ve výši, v jaké ji neuhradil propachtovateli,
b)
propachtovatele o částku ve výši dluhu zachyceného na rozvahových účtech, který přechází na pachtýře na základě smlouvy o pachtu obchodního závoduobchodního závodu, a to ve výši, v jaké ho neuhradil pachtýři.
(3)
Zvyšování výsledku hospodaření podle odstavce 2 se netýká
a)
částky, která byla zaúčtována ve prospěch příjmůpříjmů,
b)
dluhu ze smluvní pokuty,
c)
dluhu z úroku z prodlení,
d)
dluhu z jiné sankce ze závazkového vztahu,
e)
dluhu, na jehož základě vznikl výdaj, pokud jde o výdaj na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmůpříjmů, který byl zaplacen.
(4)
Při výpočtu rozdílu mezi odpisy podle právního předpisu upravujícího účetnictví a pachtovným se pachtovné sníží o část určenou k úhradě jiného dluhu vůči propachtovateli; za úhradu jiného dluhu se nepovažuje účtování pachtovného na vrub příslušného účtu dlouhodobého závazku.
§ 32c
Nepeněžité vklady ze zahraničí
(1)
Při nabytí hmotného majetku, který nebyl součástí stálé provozovnystálé provozovny na území České republiky, vklademvkladem od poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4 pokračuje obchodní korporace nebo stálá provozovnastálá provozovna poplatníka uvedeného v § 17 odst. 4 na území České republiky v odpisováníodpisování tohoto hmotného majetku z přepočtené zahraniční ceny stanovené podle § 23 odst. 17, ze které poplatník uvedený v § 17 odst. 4 uplatňoval odpisy nebo zahraniční položky obdobného charakteru; přitom hmotný majetek zatřídí do odpisové skupiny podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu a odpisuje rovnoměrně příslušnou sazbou stanovenou v § 31 ve sloupci označeném slovy „v dalších letech odpisováníodpisování“.
(2)
Odpisy v České republice lze uplatnit v úhrnu do výše rozdílu mezi přepočtenou zahraniční cenou a odpisy nebo zahraničními položkami obdobného charakteru.
(3)
Byl-li vkládaný hmotný majetek odpisován vkladatelem v době vkladuvkladu již po dobu, která je v § 30 odst. 1 uvedena jako minimální doba odpisováníodpisování, lze rozdíl mezi přepočtenou zahraniční cenou a odpisy nebo odčitatelnými položkami obdobného charakteru, uplatněnými vkladatelem v zahraničí, uplatnit u nabyvatele jako výdaj (náklad) ve zdaňovacím období nebo období, za něž se podává daňové přiznání, ve kterém byl tento majetek nabyt.
(4)
U hmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat, avšak z něhož zahraniční položky obdobného charakteru jako odpisy nebylo možné u vkladatele uplatňovat, lze u nabyvatele odpisovat ze vstupní ceny podle § 29 odst. 1 písm. g).
§ 32d
Odpisy hmotného majetku odpisovaného v zahraničí
Hmotný majetek, který byl odpisovaný v zahraničí před změnou daňového rezidenství poplatníka ze zahraničí do České republiky, nebo před jeho přeřazením do stálé provozovnystálé provozovny poplatníka, který je daňovým nerezidentem, umístěné v České republice, poplatník odpisuje po tomto přemístění nebo přeřazení obdobně jako nabyvatel majetku podle § 32c.
§ 33
(1)
Technickým zhodnocením se pro účely tohoto zákona rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukcerekonstrukce a modernizacemodernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu 80 000 Kč. Technickým zhodnocením jsou i uvedené výdaje nepřesahující stanovené částky, které poplatník na základě svého rozhodnutí neuplatní jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. zb).
(2)
RekonstrukcíRekonstrukcí se pro účely tohoto zákona rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů.
(3)
ModernizacíModernizací se pro účely tohoto zákona rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.
(4)
Technickým zhodnocenímTechnickým zhodnocením jsou také výdaje podle odstavce 1, pokud je hradí budoucí nájemce na cizím hmotném majetku v průběhu jeho pořizování za podmínky, že se stane nájemcem tohoto hmotného majetku nebo jeho části, a vlastník tohoto hmotného majetku nezahrne výdaje vynaložené budoucím nájemcem do vstupní ceny.
(5)
Ustanovení odstavce 1 se použije i na technické zhodnocenítechnické zhodnocení, podává-li se daňové přiznání za jiné období, než je zdaňovací období vymezené tímto zákonem.
§ 33a
Závazné posouzení skutečnosti, zda je zásah do majetku technickým zhodnocením
(1)
Poplatník, který bude provádět, provádí nebo provedl zásah do majetku, může požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je tento zásah do majetku technickým zhodnocením podle § 33.
(2)
V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení zásahu do majetku podle odstavce 1 poplatník uvede
a)
jméno, bydliště a sídlo podnikatele, je-li poplatník fyzickou osobou, nebo název, právní formu a sídlo, je-li poplatník právnickou osobou, a daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,
b)
název, popis nebo číselné označení majetku, do něhož bude, je nebo bylo zasahováno (dále jen „posuzovaný majetek“), datum a způsob jeho pořízení a uvedení do užívání, jeho ocenění a údaje o zvoleném postupu účetního a daňového odpisováníodpisování,
c)
u posuzovaného majetku, který tvoří soubor hmotných movitých věcí, rovněž jednotlivé části souboru věcně a v hodnotovém vyjádření; pokud k tomuto souboru hmotných movitých věcí byla přiřazena další věc nebo naopak byla vyřazena, datum přiřazení nebo vyřazení této věci,
d)
popis stavu posuzovaného majetku při pořízení a před zahájením zásahu, popis současného využití majetku a využití majetku po provedení zásahu,
e)
výdaje (náklady), u kterých má poplatník pochybnosti včetně zdůvodnění těchto pochybností,
f)
popis prací, které budou, jsou nebo byly vykonány v rámci zásahu do posuzovaného majetku,
g)
předpokládaný rozpočet zásahu do majetku nebo v případě ukončení zásahu do posuzovaného majetku souhrn skutečně vynaložených výdajů (nákladů),
h)
zdaňovací období, kterého se má rozhodnutí o závazném posouzení zásahu do majetku podle odstavce 1 týkat,
i)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení zásahu do majetku podle odstavce 1.
(3)
Poplatník spolu s podáním žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení zásahu do majetku podle odstavce 1 je povinen předložit
a)
doklad o vlastnictví posuzovaného majetku, v případě zásahu do posuzovaného majetku v nájmu i souhlas vlastníka posuzovaného majetku, popřípadě pronajímatele s předpokládanými zásahy,
b)
dokumentaci v rozsahu umožňujícím posouzení, zda je zásah do posuzovaného majetku technickým zhodnocením podle § 33, v případě zásahu do nemovité věci stavební dokumentaci zachycující změny v nemovité věci.
§ 34
Položky odčitatelné od základu daně
(1)
Od základu daně lze odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část, a to ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která se daňová ztráta stanoví, nebo v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví. Poplatník se může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví; lhůtu pro podání tohoto oznámení nelze navrátit v předešlý stav. Vzdání se práva má účinky pro všechna období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví. Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty nelze vzít zpět. Ve zdaňovacích obdobích předcházejících období, za které se daňová ztráta stanoví, lze tuto daňovou ztrátu odečíst od základu daně pouze do souhrnné výše nepřesahující 30 000 000 Kč. U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, se daňová ztráta upraví o část základu daně nebo část daňové ztráty veřejné obchodní společnosti; přitom tato část základu daně nebo daňové ztráty se stanoví ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem. U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, se daňová ztráta upraví o část základu daně nebo část daňové ztráty komanditní společnosti určené ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti podle zvláštního právního předpisu. U poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob lze daňovou ztrátu odečíst od základu daně pouze do výše úhrnu dílčích základů daně podle § 7 až 10. V daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání poplatník také uvede zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla daňová ztráta, kterou uplatňuje jako položku odčitatelnou od základu daně, stanovena, a výši, v jaké ji uplatňuje.
(2)
Pro stanovení daňové ztráty, kterou lze podle odstavce 1 odečíst, platí ustanovení § 23 až 33 a § 38n. U komanditní společnosti se daňová ztráta snižuje o částku připadající komplementářům.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na obecně prospěšné společnosti, s výjimkou obecně prospěšných společností, které jsou vysokou školou nebo poskytovateli zdravotních služeb, kteří mají oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby.
(4)
Od základu daně lze odečíst odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání.
(5)
Pokud není možné odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání odečíst z důvodu nízkého základu daně nebo daňové ztráty, lze je odečíst nejpozději ve třetím období následujícím po období, ve kterém vznikly.
§ 34a
Výše odpočtu na podporu výzkumu a vývoje
(1)
Odpočet na podporu výzkumu a vývoje činí součet
a)
100 % výdajů vynaložených v období na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu, které nepřevyšují úhrn výdajů vynaložených v rozhodné doběrozhodné době na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu, a
b)
110 % výdajů vynaložených v období na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu, které převyšují úhrn výdajů vynaložených v rozhodné doběrozhodné době na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu.
(2)
Rozhodnou dobouRozhodnou dobou se pro účely odpočtu na podporu výzkumu a vývoje rozumí doba, která
a)
končí dnem předcházejícím dni, ve kterém začíná období, a
b)
je stejně dlouhá jako období.
(3)
Obdobím se pro účely odpočtu na podporu výzkumu a vývoje rozumí
a)
zdaňovací období, nebo
b)
období, za které se podává daňové přiznání.
§ 34b
Výdaje vynaložené na výzkum a vývoj zahrnované do odpočtu
(1)
Výdaji vynaloženými na výzkum a vývoj zahrnovanými do odpočtu se rozumí výdaje (náklady), které
a)
poplatník vynaložil ode dne podání oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje při realizaci projektu výzkumu a vývoje na
1.
experimentální či teoretické práce,
2.
projekční a konstrukční práce,
3.
výpočty,
4.
návrhy technologií,
5.
výrobu funkčního vzorku či prototypu produktu nebo jeho části související s realizací projektu výzkumu a vývoje,
b)
jsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmůpříjmů a
c)
jsou evidovány odděleně od ostatních výdajů (nákladů).
(2)
Výdaji vynaloženými na výzkum a vývoj zahrnovanými do odpočtuVýdaji vynaloženými na výzkum a vývoj zahrnovanými do odpočtu nejsou
a)
výdaje (náklady), na něž byla byť jen z části poskytnuta podpora z veřejných zdrojů,
b)
výdaje (náklady) na služby, s výjimkou výdajů (nákladů) na
1.
služby, které souvisí s realizací projektu výzkumu a vývoje a které jsou pořízeny od veřejné vysoké školy nebo výzkumné organizace vymezené v zákoně upravujícím podporu výzkumu a vývoje pro účely poskytování podpory, a to v podobě činností uvedených v odstavci 1 písm. a),
2.
služby, které souvisí s realizací projektu výzkumu a vývoje a které spočívají v ověření nebo prokázání toho, že výsledek výzkumu a vývoje splňuje požadavky stanovené právními předpisy, pokud výdaje na ověření nebo prokázání nebyly zahrnuty do odpočtu u jiného poplatníka,
3.
úplatu u finančního leasingufinančního leasingu hmotného movitého majetku, která souvisí s realizací projektu výzkumu a vývoje,
c)
licenční poplatkylicenční poplatky,
d)
výdaje (náklady) na nehmotné výsledky výzkumu a vývoje pořízené od jiných osob s výjimkou těch, které souvisí s realizací projektu výzkumu a vývoje a které jsou pořízeny od veřejné vysoké školy nebo výzkumné organizace vymezené v zákoně upravujícím podporu výzkumu a vývoje pro účely poskytování podpory.
(3)
Pokud výdaje (náklady) podle odstavce 1 souvisejí s realizací projektů výzkumu a vývoje pouze zčásti, zahrnují se do výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtuvýdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu pouze jejich poměrné části.
§ 34ba
Oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje
(1)
Poplatník, který hodlá v souvislosti s realizací projektu výzkumu a vývoje odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, oznámí tuto skutečnost správci daně zvlášť za jednotlivý projekt výzkumu a vývoje.
(2)
V oznámení podle odstavce 1 je poplatník povinen uvést
a)
název projektu výzkumu a vývoje vystihující jeho obecné zaměření a
b)
základní identifikační údaje o poplatníkovi, kterými jsou
1.
obchodní firma nebo název a adresa sídla poplatníka, je-li poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob,
2.
jméno, adresa sídla podnikatele a adresa místa trvalého pobytu poplatníka, je-li poplatníkem daně z příjmůpříjmů fyzických osob, a
3.
daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno.
(3)
Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy se neuplatní v případě, že poplatník nepodá oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje.
§ 34c
Projektová dokumentace
(1)
K projektu výzkumu a vývoje, ke kterému se váže oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, poplatník zpracuje projektovou dokumentaci, ve které uvede oznámený název projektu výzkumu a vývoje a vymezí činnost ve výzkumu a vývoji podle zákona upravujícího podporu výzkumu a vývoje. Projektová dokumentace obsahuje
a)
základní identifikační údaje o poplatníkovi, kterými jsou
1.
obchodní firma nebo název a adresa sídla poplatníka, je-li poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob,
2.
jméno, adresa sídla podnikatele a adresa místa trvalého pobytu poplatníka, je-li poplatníkem daně z příjmůpříjmů fyzických osob,
3.
daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,
b)
dobu řešení projektu, kterou je doba ode dne zahájení do dne ukončení řešení projektu,
c)
cíle projektu, které jsou dosažitelné v době řešení projektu a vyhodnotitelné po jeho ukončení,
d)
předpokládané výdaje v jednotlivých letech řešení projektu od roku, ve kterém bylo podáno oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, a předpokládané celkové výdaje na řešení projektu,
e)
jména všech osob, které ode dne podání oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje odborně zajišťují nebo budou zajišťovat řešení projektu s uvedením jejich kvalifikace a formy pracovněprávního vztahu k poplatníkovi,
f)
způsob kontroly a hodnocení postupu řešení projektu a dosažených výsledků prováděných ode dne podání oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje,
g)
den schválení projektové dokumentace,
h)
jméno a podpis osoby schvalující projektovou dokumentaci.
(2)
Odpočet na podporu výzkumu a vývoje související s oznámeným projektem výzkumu a vývoje lze odečíst od základu daně nejdříve za období, pro které je ve lhůtě pro podání řádného daňového přiznání schválena projektová dokumentace. Projektová dokumentace musí být v této lhůtě schválena i v případě, že v takovém období nelze odpočet na podporu výzkumu a vývoje odečíst z důvodu nízkého základu daně nebo daňové ztráty.
(3)
Osobou schvalující projektovou dokumentaci je u poplatníka daně z příjmůpříjmů
a)
fyzických osob tento poplatník nebo fyzická osoba oprávněná jednat za tohoto poplatníka,
b)
právnických osob fyzická osoba oprávněná jednat za tohoto poplatníka.
(4)
Poplatník eviduje změny skutečností uvedených v projektové dokumentaci, ke kterým dojde po jejím schválení. Název a cíle projektu výzkumu a vývoje nelze po dobu řešení projektu výzkumu a vývoje měnit.
(5)
V případě pochybností správce daně lze obsahové náležitosti projektové dokumentace podle odstavce 1 prokazovat dalšími důkazními prostředky.
§ 34d
Odpočet na podporu výzkumu a vývoje u společníků osobních obchodních společností
(1)
U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, lze odpočet na podporu výzkumu a vývoje zvýšit o poměrnou část odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku veřejné obchodní společnosti.
(2)
U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, lze odpočet na podporu výzkumu a vývoje zvýšit o poměrnou část odpočtu na podporu výzkumu a vývoje. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se komplementář podílí na zisku komanditní společnosti.
§ 34e
Závazné posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu
(1)
Správce daně vydá na žádost poplatníka, který podal oznámení o záměru odečíst od základu daně odpočet na podporu výzkumu a vývoje, rozhodnutí o závazném posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtuvýdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu.
(2)
Předmětem závazného posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtuvýdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu je určení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu pro účely odpočtu na podporu výzkumu a vývoje.
(3)
V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu poplatník uvede
a)
název a cíle projektu výzkumu a vývoje,
b)
výčet činností, které poplatník považuje za činnosti prováděné při realizaci projektu výzkumu a vývoje spolu s odůvodněním, proč poplatník tyto činnosti považuje za činnosti prováděné při realizaci projektu výzkumu a vývoje,
c)
výčet výdajů na činnosti, které poplatník považuje za činnosti prováděné při realizaci projektu výzkumu a vývoje,
d)
výčet činností, u kterých má poplatník pochybnosti, zda výdaje na tyto činnosti vynaložené jsou výdaji na výzkum a vývoj zahrnované do odpočtu spolu s uvedením těchto pochybností,
e)
způsob rozdělení jednotlivých výdajů vynaložených jak na realizaci projektu výzkumu a vývoje, tak na ostatní činnosti, a použitá kritéria rozdělení,
f)
období, kterého se má rozhodnutí o závazném posouzení týkat,
g)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.
§ 34f
Obecné ustanovení o odpočtu na podporu odborného vzdělávání
(1)
Odpočet na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání činí součet odpočtu na podporu pořízení majetku na odborné vzděláváníodborné vzdělávání a odpočtu na podporu výdajů vynaložených na žáka nebo studenta v rámci odborného vzděláváníodborného vzdělávání.
(2)
Odborným vzdělávánímOdborným vzděláváním se pro účely odpočtu na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání rozumí vzdělávací činnost v rámci
a)
praktického vyučování ve středním vzdělávání podle školského zákona nebo odborné praxe ve vyšším odborném vzdělávání podle školského zákona uskutečňovaná na pracovišti osoby, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřela s právnickou osobou vykonávající činnost střední školy nebo vyšší odborné školy smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání,
b)
části akreditovaného studijního programu vysoké školy podle zákona upravujícího vysoké školy uskutečňovaná na pracovišti osoby, která má oprávnění k činnosti související s daným studijním programem a uzavřela s vysokou školou smlouvu o obsahu a rozsahu této vzdělávací činnosti a o podmínkách pro její konání.
(3)
Pro účely prokázání doby provozu majetku a počtu uskutečněných hodin praktického vyučování, odborné praxe a vzdělávací činnosti v rámci části akreditovaného studijního programu vysoké školy je poplatník povinen vést třídní knihu nebo obdobnou evidenci obsahující průkazné údaje o poskytované vzdělávací činnosti a jejím průběhu.
(4)
Obdobím se pro účely odpočtu na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání rozumí
a)
zdaňovací období, nebo
b)
období, za které se podává daňové přiznání.
(5)
Odpočet na podporu odborného vzděláváníodborného vzdělávání se u poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem komanditní společnosti, uplatní obdobně jako odpočet na podporu výzkumu a vývoje.
(6)
Podmínku uzavření smlouvy podle odstavce 2 písm. a) lze nahradit prohlášením o odborném vzděláváníodborném vzdělávání, pokud u výkonu praktického vyučování nebo odborné praxe žáky nebo studenty školy, jejíž činnost vykonává sám poplatník, praktické vyučování nebo odborná praxe jsou vykonávány na pracovišti tohoto poplatníka, které slouží jinému druhu činnosti, která není činností školy a je jeho převažující činností. V prohlášení musí být vymezen obsah a rozsah praktického vyučování nebo odborné praxe a podmínky jejího konání.
§ 34g
Odpočet na podporu pořízení majetku na odborné vzdělávání
(1)
Odpočet na podporu pořízení majetku na odborné vzděláváníodborné vzdělávání činí součet
a)
110 % vstupní ceny majetku,
1.
jehož je poplatník prvním vlastníkem,
2.
který je pořízen pro účely odborného vzděláváníodborného vzdělávání a
3.
který je použit pro odborné vzděláváníodborné vzdělávání více než 50 % doby jeho provozu ve třech po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích,
b)
50 % vstupní ceny majetku,
1.
jehož je poplatník prvním vlastníkem,
2.
který je pořízen pro účely odborného vzděláváníodborného vzdělávání a
3.
který je použit pro odborné vzděláváníodborné vzdělávání v rozsahu 30 % až 50 % doby jeho provozu ve třech po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích,
c)
110 % vstupní ceny majetku u původního vlastníka, který je jeho prvním vlastníkem, pokud je majetek
1.
předmětem finančního leasingufinančního leasingu a úplata z tohoto finančního leasingufinančního leasingu je výdajem k dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů podle tohoto zákona,
2.
pořizován pro účely odborného vzděláváníodborného vzdělávání a
3.
použit pro odborné vzděláváníodborné vzdělávání více než 50 % doby jeho provozu ve třech po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích a
d)
50 % vstupní ceny majetku u původního vlastníka, který je jeho prvním vlastníkem, pokud je majetek
1.
předmětem finančního leasingufinančního leasingu a úplata z tohoto finančního leasingufinančního leasingu je výdajem k dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů podle tohoto zákona,
2.
pořizován pro účely odborného vzděláváníodborného vzdělávání a
3.
použit pro odborné vzděláváníodborné vzdělávání v rozsahu 30 % až 50 % doby jeho provozu ve třech po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích.
(2)
Odpočet podle odstavce 1 lze odečíst od základu daně v období pořízení majetku podle odstavce 1 písm. a) a b) nebo přenechání majetku podle odstavce 1 písm. c) a d) uživateli do užívání.
(3)
Odpočet podle odstavce 1 může činit nejvýše částku ve výši součinu 5 000 Kč a počtu hodin praktického vyučování, odborné praxe a vzdělávací činnosti v rámci části akreditovaného studijního programu vysoké školy uskutečněných na pracovišti poplatníka v období pořízení majetku podle odstavce 1 písm. a) a b) nebo přenechání majetku podle odstavce 1 písm. c) a d) uživateli do užívání.
(4)
Majetkem pořízeným nebo pořizovaným pro účely odpočtu podle odstavce 1 se rozumí majetek,
a)
který je vymezen ve smlouvě uzavřené mezi poplatníkem a právnickou osobou vykonávající činnost střední školy, vyšší odborné školy nebo vysoké školy o obsahu a rozsahu praktického vyučování, odborné praxe nebo vzdělávací činnosti v rámci části akreditovaného studijního programu vysoké školy a o podmínkách pro jejich konání nebo prohlášení o odborném vzděláváníodborném vzdělávání jako majetek, který bude využíván při
1.
praktickém vyučování,
2.
odborné praxi nebo
3.
vzdělávací činnosti v rámci části akreditovaného studijního programu vysoké školy na pracovišti poplatníka,
b)
u kterého je vstupní cenou pořizovací cena nebo vlastní náklady nebo který je oceněn podle právních předpisů upravujících účetnictví pořizovací cenou nebo vlastními náklady a
c)
na jehož pořízení nebo pořizování nebyla ani z části poskytnuta podpora z veřejných zdrojů.
(5)
Majetkem pořízeným nebo pořizovaným pro účely odpočtu podle odstavce 1 je pouze
a)
hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 1, 2 nebo 3 podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu nebo
b)
software, který je dlouhodobým nehmotným majetkem podle právních předpisů upravujících účetnictví s oceněním vyšším než 80 000 Kč.
(6)
Pokud ve zdaňovacím období započatém od 1. dubna 2019 do 30. dubna 2021 nebyla splněna podmínka doby použití majetku pro odborné vzděláváníodborné vzdělávání podle odstavce 1, považuje se za splněnou. Počet zdaňovacích období, po která musí být podle odstavce 1 tato podmínka splněna, se v takovém případě prodlužuje o počet zdaňovacích období, ve kterých je považována za splněnou podle věty první.
§ 34h
Odpočet na podporu výdajů vynaložených na žáka nebo studenta
Odpočet na podporu výdajů vynaložených na žáka nebo studenta v rámci odborného vzděláváníodborného vzdělávání činí součin
a)
200 Kč a
b)
počtu hodin uskutečněných v období na pracovišti poplatníka v rámci
1.
praktického vyučování,
2.
odborné praxe,
3.
vzdělávací činnosti v rámci části akreditovaného studijního programu vysoké školy.
§ 35
Sleva na dani
(1)
Poplatníkům uvedeným v § 2 a 17 se daň za zdaňovací období, kterým je kalendářní rok, nebo za zdaňovací období kratší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců spadajících do kalendářního roku, anebo za část uvedených zdaňovacích období, za kterou se podává daňové přiznání, snižuje o
a)
částku 18 000 Kč za každého zaměstnance se zdravotním postižením, s výjimkou zaměstnance s těžším zdravotním postižením33) a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočteného počtu těchto zaměstnanců podle odstavce 2 desetinné číslo,
b)
částku 60 000 Kč za každého zaměstnance s těžším zdravotním postižením33) a poměrnou část z této částky, je-li výsledkem průměrného ročního přepočteného počtu těchto zaměstnanců podle odstavce 2 desetinné číslo.
Přitom u poplatníků, kteří jsou společníky veřejné obchodní společnosti, u komplementářů komanditní společnosti a u komanditní společnosti se daň sníží podle písmen a) a b) pouze o částku, která odpovídá poměru, jakým byl mezi ně rozdělen základ daně zjištěný za veřejnou obchodní společnost nebo za komanditní společnost.
(2)
Pro výpočet slev podle odstavce 1 písm. a) a b) je rozhodný průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postižením33). Průměrný přepočtený počet zaměstnanců se vypočítá samostatně za každou skupinu zaměstnanců vymezenou v předchozí větě jako podíl celkového počtu hodin, který těmto zaměstnancům vyplývá z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby po dobu (délky) trvání pracovního poměru v období, za které se podle odstavce 1 podává daňové přiznání, a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy. Do celkového počtu hodin se nezapočítají neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby, a dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, za kterou nepřísluší náhrada mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny za dobu dočasné pracovní neschopnostidočasné pracovní neschopnosti nebo karantény podle zvláštního právního předpisu47a) nebo nemocenské z nemocenského pojištění. Do trvání pracovního poměru se nezapočítává mateřská nebo rodičovská dovolená, služba v ozbrojených silách, výkon civilní služby a dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné funkce. Vypočtený podíl se zaokrouhluje na dvě desetinná místa.
(3)
Budou-li slevy na dani podle odstavce 1 písm. a) a b) uplatňovat poplatníci uvedení v § 17 za zdaňovací období, kterým je hospodářský rok, nebo za zdaňovací období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, anebo za jinak vymezené období, za které se podává daňové přiznání, jehož začátek a konec spadá do dvou různých kalendářních roků, zjistí se celková částka slevy jako součet dílčích částek těchto slev, vypočtených samostatně za kalendářní rok, do něhož spadá začátek, a za kalendářní rok, do něhož spadá konec období, za které se podává daňové přiznání. Při výpočtu každé z dílčích částek slev se jako dělitel použije celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními předpisy, příslušného kalendářního roku, a částka slevy podle odstavce 1 písm. a) a b) platná k poslednímu dni období, za které se podává daňové přiznání.
(4)
Daň poplatníka vypočtená za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, se snižuje o slevu za zastavenou exekuciexekuci, jejíž výše odpovídá výši náhrady, kterou oprávněnému v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, přizná exekutor při zastavení exekuceexekuce, jejímž předmětem byla pohledávka nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství, a která probíhala po dobu alespoň tří let přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 286/2021 Sb., z důvodu, že v těchto třech letech nebyla tato pohledávka vymožena ani z části.
(5)
Slevu na dani podle odstavců 1 a 4 nelze uplatnit na daň (část daně) ze samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a nebo § 21 odst. 4.
§ 35a
(1)
Poplatník, kterému byl poskytnut příslib investiční pobídky podle zvláštního právního předpisu,67) který pro poskytnutí příslibu zahájil podnikání a je registrován jako poplatník k dani z příjmů, pokud je poplatníkem daně z příjmů právnických osob, může, splnil-li všeobecné podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a zvláštní podmínky stanovené tímto zákonem, uplatnit slevu na dani, a to,
a)
jde-li o poplatníka daně z příjmů právnických osob, ve výši součinu sazby daně podle § 21 odst. 1 a základu daně podle § 20 odst. 1, sníženého o položky podle § 34 a § 20 odst. 8 a o rozdíl, o který úrokové příjmy zahrnované do základu daně podle § 20 odst. 1 převyšují s nimi související výdaje (náklady),
b)
jde-li o poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob, ve výši daně vypočtené podle § 16 připadající na dílčí základ daně z příjmůpříjmů ze samostatné činnosti.
Výše slevy na dani se nemění, je-li dodatečně vyměřena vyšší daňová povinnost.
(2)
Zvláštními podmínkami, za kterých lze uplatnit slevu na dani podle odstavce 1, jsou
a)
poplatník počínaje zdaňovacím obdobím, ve kterém splnil všeobecné podmínky podle zákona upravujícího investiční pobídky, uplatní při stanovení základu daně v nejvyšší možné míře
1.
všechny odpisy podle § 26 až 33; v období uplatňování slevy nelze odpisováníodpisování přerušit (§ 26 odst. 8), způsob odpisováníodpisování podle tohoto zákona stanoví poplatník,
2.
opravné položky k pohledávkám podle zvláštního právního předpisu22a),
3.
položky odčitatelné od základu daně podle § 34 v nejbližším zdaňovacím období, za které bude vykázán základ daně, pokud nebyly uplatněny v předchozích zdaňovacích obdobích,
b)
poplatník bude u dlouhodobého hmotného majetku,20) s výjimkou nemovitých věcí, pořízeného v rámci investiční akce posuzované pro účely poskytnutí veřejné podpory, prvním vlastníkem na území České republiky; toto se nevztahuje na majetek nabytý v rámci zpeněžení majetkové podstaty podle zvláštního právního předpisu19a),
c)
poplatník v období, za které může uplatnit slevu na dani podle odstavce 3, nebude zrušen, nebude vůči němu vydáno rozhodnutí o úpadku, nebo v případě fyzické osoby neukončí nebo nepřeruší podnikatelskou činnost,
d)
poplatník počínaje zdaňovacím obdobím, ve kterém splnil všeobecné podmínky podle zákona upravujícího investiční pobídky, nezvýší základ pro výpočet slevy na dani obchodními operacemi ve vztazích s osobami uvedenými v ustanovení § 23 odst. 7 způsobem, který neodpovídá ekonomickým principům běžných obchodních vztahů,
e)
poplatník pořídí a eviduje v majetku dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek20) nejméně v částkách uvedených ve všeobecných podmínkách pro investiční akci podle zákona upravujícího investiční pobídky,
f)
poplatník, kterému bylo poskytnuto podle zvláštního právního předpisu67) více příslibů investičních pobídek pro stejný typ investiční akce vymezený v zákoně upravujícím investiční pobídky, může uplatnit slevu na dani za zdaňovací období pouze podle jednoho z těchto příslibů. Uplatní-li slevu na dani podle později poskytnutého příslibu, nemůže za všechna následující zdaňovací období uplatnit slevu na dani podle dříve vydaných příslibů pro stejný typ investiční akce vymezený v zákoně upravujícím investiční pobídky.
(3)
Slevu na dani podle odstavce 1 lze uplatňovat po dobu deseti po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích období, přičemž prvním zdaňovacím obdobím, za které lze slevu na dani uplatnit, je zdaňovací období, ve kterém poplatník splnil všeobecné podmínky podle zvláštního právního předpisu67) a zvláštní podmínky stanovené tímto zákonem, nejpozději však zdaňovací období, ve kterém uplynuly 3 roky od vydání rozhodnutí o příslibu investičních pobídek podle zvláštního právního předpisu. V případě, že byla prodloužena lhůta pro splnění všeobecných podmínek podle zvláštního právního předpisu67), je prvním zdaňovacím obdobím, za které lze slevu na dani uplatnit, nejpozději zdaňovací období, ve kterém tato prodloužená lhůta uplynula.
(4)
Sleva na dani nesmí v jednotlivých zdaňovacích obdobích překročit míru veřejné podpory podle zákona upravujícího investiční pobídky vztaženou k dosud skutečně vynaloženým způsobilým nákladům a současně nemůže v celkovém souhrnu s dalšími formami investiční pobídky překročit maximální výši veřejné podpory stanovenou rozhodnutím podle zákona upravujícího investiční pobídky.
(5)
Částka slevy na dani se zaokrouhluje na celé Kč dolů.
(6)
Nedodrží-li poplatník některou z podmínek uvedených v odstavci 2, s výjimkou podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) a d), nebo některou ze všeobecných podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, nebo některou z povinností, jejichž nesplněním pozbývá rozhodnutí o příslibu investiční pobídky platnosti, nárok na slevu podle odstavce 1 zaniká a poplatník je povinen podat dodatečné daňové přiznání za všechna zdaňovací období, ve kterých slevu uplatnil. Nedodrží-li poplatník podmínku uvedenou v odstavci 2 písm. a) nebo d), nárok na slevu za zdaňovací období, ve kterém tato podmínka nebyla dodržena, se snižuje o částku ve výši součinu sazby daně podle § 21 odst. 1 a té části změny základu daně po snížení o položky podle § 20 odst. 8 a § 34, která vznikla porušením podmínky podle odstavce 2 písm. a) nebo d), a poplatník je povinen podat dodatečné daňové přiznání za všechna zdaňovací období, ve kterých podmínku nedodržel. Sleva na dani nemůže dosáhnout záporných hodnot. Pokud poplatník podá dodatečné daňové přiznání na základě rozhodnutí o závazném posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednaná mezi spojenými osobami, vydaného v souvislosti s aplikací mezinárodní smlouvy, nárok na slevu se nesnižuje.
(7)
Pokud se poplatník v období od vydání rozhodnutí o příslibu investiční pobídky do uplynutí lhůty, po kterou může uplatňovat slevu na dani podle odstavce 3, zúčastní fúze nebo rozdělení sloučením jako nástupnická obchodní korporace nebo jako přejímající společník převezme jmění obchodní korporace zrušené s převodem jmění na společníka, nemůže již v následujících zdaňovacích obdobích, počínaje zdaňovacím obdobím podle § 21a písm. c), uplatňovat slevu na dani podle odstavce 1. Tuto skutečnost sdělí poplatník správci daně, Ministerstvu financí a Ministerstvu průmyslu a obchodu. Povinnost plnění podmínek stanovených zákonem upravujícím investiční pobídky tím není dotčena.
(8)
Pokud poplatník v období od vydání rozhodnutí o příslibu investiční pobídky do uplynutí lhůty, po kterou může uplatňovat slevu na dani podle odstavce 3, zvýší základ pro výpočet slevy na dani převodem majetku nebo jeho části osob uvedených v § 23 odst. 7, který u nich bude mít za následek snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty, nemůže již v následujících zdaňovacích obdobích, počínaje zdaňovacím obdobím, ve kterém skutečnost nastala, uplatňovat slevu na dani podle odstavce 1. Tuto skutečnost sdělí poplatník správci daně, Ministerstvu financí a Ministerstvu průmyslu a obchodu. Povinnost plnění podmínek stanovených zákonem upravujícím investiční pobídky tím není dotčena.
(9)
Pokud poplatník v období, za které může uplatnit slevu na dani podle odstavce 3, oznámí správci daně, že již nebude uplatňovat slevu na dani podle odstavce 1, nemůže již v následujících zdaňovacích obdobích, počínaje zdaňovacím obdobím, ve kterém byla skutečnost správci daně oznámena, uplatňovat slevu na dani podle odstavce 1. Tuto skutečnost sdělí poplatník také Ministerstvu financí a Ministerstvu průmyslu a obchodu. Povinnost plnění podmínek stanovených zákonem upravujícím investiční pobídky tím není dotčena.
§ 35b
(1)
Poplatník, kterému byl poskytnut příslib investiční pobídky podle zvláštního právního předpisu a na kterého se nevztahuje ustanovení § 35a, může, splnil-li všeobecné podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a zvláštní podmínky stanovené tímto zákonem, uplatnit slevu na dani, která se vypočte podle vzorce S1 minus S2, přičemž
a)
S1 se rovná částce daně vypočtené podle odstavce 2 za zdaňovací období, za které bude sleva uplatněna; tato částka se nezvyšuje, je-li dodatečně vyměřena vyšší daňová povinnost,
b)
S2 se rovná aritmetickému průměru částek daně vypočtených podle odstavce 2 za tři zdaňovací období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé. U poplatníka daně z příjmů právnických osob, od jehož registrace k dani z příjmů uplynula doba kratší než tři zdaňovací období, se vypočítá aritmetický průměr částek daně za všechna zdaňovací období. U poplatníka daně z příjmů fyzických osob, který vykonává činnost, která je zdrojem příjmů ze samostatné činnosti, po dobu kratší než 3 zdaňovací období, se vypočítá aritmetický průměr částek daně za zdaňovací období, ve kterých vykonával tuto činnost. V případě, že příslušné zdaňovací období bude kratší nebo delší než 12 měsíců, bude částka daně vypočtená podle odstavce 2 pro účely výpočtu aritmetického průměru částek daně přepočtena na období 12 měsíců. Tento aritmetický průměr částek daně bude upraven o hodnoty jednotlivých meziročních odvětvových indexů cen vyhlašovaných Českým statistickým úřadem, a to počínaje indexem vztahujícím se k poslednímu zdaňovacímu období z těch, za která byl aritmetický průměr částek daně vypočten; aritmetický průměr částek daně se nesnižuje, je-li za příslušná zdaňovací období dodatečně vyměřena nižší daňová povinnost.
(2)
Částka daně pro účely odstavce 1 je
a)
u poplatníka daně z příjmů právnických osob rovna částce vypočtené sazbou daně podle § 21 odst. 1 ze základu daně podle § 20 odst. 1 sníženého o položky podle § 34 a § 20 odst. 8 a o rozdíl, o který úrokové příjmy zahrnované do základu daně podle § 20 odst. 1 převyšují s nimi související výdaje (náklady),
b)
u poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob rovna částce vypočtené podle § 16 připadající na dílčí základ daně z příjmůpříjmů ze samostatné činnosti.
(3)
Pokud vykázal poplatník za příslušné zdaňovací období, za které byl vypočten aritmetický průměr částek daně podle odstavce 1 písm. b), daňovou ztrátu nebo mu daňová povinnost nevznikla, použije se za příslušné zdaňovací období pro účely výpočtu aritmetického průměru částek daně podle odstavce 1 písm. b) nulová hodnota.
(4)
Slevu na dani podle odstavce 1 lze uplatňovat po dobu deseti po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích období, přičemž prvním zdaňovacím obdobím, za které lze slevu na dani uplatnit, je zdaňovací období, ve kterém poplatník splnil všeobecné podmínky podle zvláštního právního předpisu67) a zvláštní podmínky stanovené tímto zákonem, nejpozději však zdaňovací období, ve kterém uplynuly 3 roky od vydání rozhodnutí o příslibu investičních pobídek podle zvláštního právního předpisu. V případě, že byla prodloužena lhůta pro splnění všeobecných podmínek podle zvláštního právního předpisu67), je prvním zdaňovacím obdobím, za které lze slevu na dani uplatnit, nejpozději zdaňovací období, ve kterém tato prodloužená lhůta uplynula.
(5)
Sleva na dani nesmí v jednotlivých zdaňovacích obdobích překročit míru veřejné podpory podle zákona upravujícího investiční pobídky vztaženou k dosud skutečně vynaloženým způsobilým nákladům a současně nemůže v celkovém souhrnu s dalšími formami investiční pobídky překročit maximální výši veřejné podpory stanovenou rozhodnutím podle zákona upravujícího investiční pobídky.
(6)
Ustanovení § 35a odst. 2, 5, 7, 8 a 9 platí obdobně.
(7)
Nedodrží-li poplatník některou z podmínek uvedených v § 35a odst. 2, s výjimkou podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) a d), nebo některou ze všeobecných podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, nebo některou z povinností, jejichž nesplněním pozbývá rozhodnutí o příslibu investiční pobídky platnosti, nárok na slevu podle odstavce 1 zaniká a poplatník je povinen podat dodatečné daňové přiznání za všechna zdaňovací období, ve kterých slevu uplatnil. Nedodrží-li poplatník podmínku uvedenou v § 35a odst. 2 písm. a) nebo d), nárok na slevu za zdaňovací období, ve kterém tato podmínka nebyla dodržena, se snižuje o částku ve výši součinu sazby daně podle § 21 odst. 1 a té části změny základu daně po snížení o položky podle § 20 odst. 8 a § 34, která vznikla porušením podmínky podle odstavce 2 písm. a) nebo d), a poplatník je povinen podat dodatečné daňové přiznání za všechna zdaňovací období, ve kterých podmínku nedodržel. Sleva na dani nemůže dosáhnout záporných hodnot. Pokud poplatník podá dodatečné daňové přiznání na základě rozhodnutí o závazném posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednaná mezi spojenými osobami, vydaného v souvislosti s aplikací mezinárodní smlouvy, nárok na slevu se nesnižuje.
§ 35ba
Slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob
(1)
Poplatníkům uvedeným v § 2 se daň vypočtená podle § 16, případně snížená podle § 35, 35a nebo § 35b za zdaňovací období snižuje o
a)
základní slevu ve výši 30 840 Kč na poplatníka,
b)
slevu na manžela,
c)
základní slevu na invaliditu ve výši 2 520 Kč, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění43) nebo zanikl-li nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu tohoto invalidního důchodu a starobního důchodu,
d)
rozšířenou slevu na invaliditu ve výši 5 040 Kč, je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění43), u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve třetím stupni, zanikl-li nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a starobního důchodu nebo je poplatník podle zvláštních předpisů invalidní ve třetím stupni, avšak jeho žádost o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve třetím stupni,
e)
slevu na držitele průkazu ZTP/P ve výši 16 140 Kč, je-li poplatníkovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P.
(2)
U poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 se daň sníží za zdaňovací období o výši slev uvedených v odstavci 1 písm. b) až e), pouze pokud se jedná o poplatníka, který je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a pokud úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky podle § 22 činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo 6, nebo jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí prokazuje poplatník potvrzením zahraničního správce daně.
(3)
Poplatník může uplatnit slevu na dani podle odstavce 1 písm. b) až e) o částku ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na slevu na dani splněny.
(4)
V daňovém přiznání ke společným příjmůmpříjmům a výdajům ve společenství jmění poplatník může uplatnit slevu na dani za období trvání společenství jmění, s výjimkou společenství jmění dědiců, na kterou měl nárok a která nebyla uplatněna.
§ 35bb
Sleva na manžela
(1)
Výše slevy na manžela činí 24 840 Kč. Výše slevy se zvyšuje na dvojnásobek, pokud je sleva uplatňována na manžela, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P.
(2)
Slevu na manžela lze uplatnit pouze tehdy, pokud
a)
poplatník žije ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti s manželem a vyživovaným dítětem poplatníka, které nedovršilo věku 3 let, a
b)
manžel poplatníka nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč.
(3)
Pro účely slevy na manžela se za vyživované dítě poplatníka nepovažuje vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, není-li v péči těchto osob, která nahrazuje péči rodičů.
(4)
Do vlastního příjmu manžela pro účely slevy na manžela se nezahrnují
a)
dávky osobám se zdravotním postižením, pomoci v hmotné nouzi, státní sociální podpory a pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna,
b)
příspěvky na péči a na sociální služby,
c)
státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření a státní podpory podle zákona upravujícího stavební spoření,
d)
stipendia poskytovaná studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,
e)
příjmy plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona upravujícího sociální služby, který je od daně osvobozen,
f)
příjmy, které vznikly jako důsledek porušení podmínek osvobození příjmu nebo uplatnění nezdanitelné části základu daně, a
g)
příjmy, které plynou druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považují za příjem druhého z manželů v případě manželů, kteří mají společné jmění manželů.
§ 35c
Daňové zvýhodnění pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob
(1)
Poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen „daňové zvýhodnění“) ve výši 15 204 Kč ročně na jedno dítě, 22 320 Kč ročně na druhé dítě a 27 840 Kč ročně na třetí a každé další dítě, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Poplatník o daňové zvýhodnění sníží daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35, § 35ba. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu. Je-li v jedné společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro účely tohoto ustanovení dohromady.
(2)
Slevu na dani podle odstavce 1 může poplatník uplatnit až do výše daně vypočtené podle § 16 snížené o slevy na dani podle § 35 a 35ba.
(3)
Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění podle odstavce 1 vyšší než daň vypočtená podle § 16 snížená o slevy na dani podle § 35 a 35ba, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč.
(4)
Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjempříjem podle § 6 nebo 7 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy. Do těchto příjmůpříjmů se nezahrnují příjmypříjmy od daně osvobozené, příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně s výjimkou příjmůpříjmů, u nichž se uplatní postup dle § 36 odst. 6 nebo 7 a příjmypříjmy, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění.
(5)
Poplatník uvedený v § 2 odst. 3 může daňové zvýhodnění uplatnit, pouze pokud je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a jestliže úhrn všech jeho příjmůpříjmů ze zdrojů na území České republiky (§ 22) činí nejméně 90 % všech jeho příjmůpříjmů s výjimkou příjmůpříjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo § 6, jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo § 10, nebo příjmůpříjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Výši příjmů ze zdrojů v zahraničípříjmů ze zdrojů v zahraničí prokazuje poplatník potvrzením zahraničního správce daně.
(6)
Za vyživované dítě poplatníka se pro účely tohoto zákona považuje dítě vlastní, osvojenec, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči, dítě druhého z manželů, vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, pokud jeho rodiče nemají dostatečné příjmypříjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud je
a)
nezletilým dítětem,
b)
zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a
1.
soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,14d)
2.
nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo
3.
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
(7)
Dočasný pobyt dítěte mimo společně hospodařící domácnostspolečně hospodařící domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jedná-li se o dítě, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek; maximální výše daňového bonusu podle odstavce 3 zůstává zachována.
(8)
Uzavře-li dítě uvedené v odstavci 6 manželství a žije-li ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti s manželem, může uplatnit manžel slevu na manžela při splnění podmínek pro její uplatnění. Nemá-li manžel dostatečné příjmy, z nichž by mohl uplatnit slevu na manžela při splnění podmínek pro její uplatnění, může daňové zvýhodnění uplatnit rodič dítěte nebo poplatník, u něhož jde ve vztahu k dítěti o péči nahrazující péči rodičů, pokud dítě a vyživované dítě tohoto dítěte vymezené pro uplatnění slevy na manžela s ním žije ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti.
(9)
Vyživuje-li dítě v jedné společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich.
(10)
Poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím obdobíobdobí, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
(11)
Poplatník, který je povinen podat daňové přiznání podle § 38g, nebo který se tak rozhodl učinit, uplatní daňový bonus v daňovém přiznání a požádá místně příslušného správce daně o jeho vyplacení. Při výplatě daňového bonusu postupuje správce daně obdobně jako při vrácení přeplatku podle zvláštního právního předpisu o správě daní.
(12)
Pokud úhrn měsíčních daňových bonusů vyplacených podle § 35d u poplatníka podávajícího daňové přiznání přesahuje částku daňového bonusu vypočteného za zdaňovací obdobíobdobí, považuje se vzniklý rozdíl za daňový nedoplatek; pokud poplatník, kterému byly vyplaceny měsíční daňové bonusy, nárok na daňové zvýhodnění za zdaňovací obdobíobdobí v daňovém přiznání neuplatní vůbec, považují se za daňový nedoplatek částky ve výši vyplacených měsíčních daňových bonusů.
§ 35d
(1)
Poplatník s příjmy podle § 6 může při výpočtu zálohy na daň podle § 38h odst. 4 uplatnit nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a), c) až e) a na daňové zvýhodnění.
(2)
Záloha na daň vypočtená podle tohoto zákona se sníží u poplatníka s učiněným prohlášením k dani podle § 38k odst. 4 o částku ve výši odpovídající jedné dvanáctině částky stanovené v § 35ba odst. 1 písm. a), c) až e) (dále jen „měsíční sleva na dani podle § 35ba“) a o daňové zvýhodnění ve výši odpovídající jedné dvanáctině částky stanovené v § 35c (dále jen „měsíční daňové zvýhodnění“). Měsíční daňové zvýhodnění plátce poskytne poplatníkovi formou měsíční slevy na dani podle § 35c, měsíčního daňového bonusu nebo měsíční slevy na dani podle § 35c a měsíčního daňového bonusu.
(3)
Měsíční slevu na dani podle § 35ba poskytne plátce daněplátce daně poplatníkovi maximálně do výše zálohy na daň vypočtené podle § 38h odst. 2 a 3. Měsíční slevu na dani podle § 35c poskytne plátce daněplátce daně poplatníkovi maximálně do výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba.
(4)
Je-li výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, je vzniklý rozdíl měsíčním daňovým bonusem. Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud jeho výše činí alespoň 50 Kč. Plátce daněPlátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené tímto zákonem při výplatě příjmůpříjmů ze závislé činnosti, jestliže jejich úhrn vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc (§ 38h odst. 1) dosahuje u poplatníka alespoň výše poloviny minimální mzdy, zaokrouhlené na celé koruny dolů (dále jen „polovina minimální mzdy“). Do těchto příjmůpříjmů se nezahrnují příjmypříjmy od daně osvobozené a příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
(5)
O vyplacený měsíční daňový bonus plátce daněplátce daně sníží odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc. Pokud nelze nárok poplatníka uspokojit z celkového objemu záloh na daň, plátce daněplátce daně je povinen vyplatit měsíční daňový bonus nebo jeho část poplatníkovi z vlastních finančních prostředků. O tyto částky sníží odvody záloh na daň správci daně v následujících měsících, nejdéle do konce zdaňovacího období, pokud nepožádá správce daně o poukázání chybějící částky na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Vznikne-li na základě tohoto požadavku vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně plátci daněplátci daně nejpozději do 20 dnů od doručení této žádosti.
(6)
Při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění poskytne plátce daněplátce daně poplatníkovi slevu na dani podle § 35c maximálně do výše daně snížené o slevy na dani pro poplatníky daně z příjmůpříjmů fyzických osob. Je-li nárok na daňové zvýhodnění vyšší než takto vypočtená daň, má poplatník nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou daňového bonusu, jen pokud úhrn jeho příjmůpříjmů ze závislé činnosti od všech plátců daněplátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž mu plátce daněplátce daně provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, dosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy. Jestliže u poplatníka úhrn těchto příjmůpříjmů nedosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy, poplatník při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění na vyplacené měsíční daňové bonusy v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmůpříjmů dosáhl alespoň výše poloviny minimální mzdy, již nárok neztrácí.
(7)
Při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce daně u poplatníka nejdříve daň sníží o slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob a pak vypočte částku daňového zvýhodnění náležející poplatníkovi formou slevy na dani podle § 35c a daňového bonusu. Daň sníženou o slevu na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob poté sníží ještě o slevu na dani podle § 35c a až takto sníženou daň porovná s úhrnem zálohově sražené daně a vypočte rozdíl na dani. Dále porovná daňový bonus s úhrnem již vyplacených měsíčních daňových bonusů a vypočte rozdíl na daňovém bonusu. Jestliže je úhrn částek vyplacených na měsíčních daňových bonusech nižší než daňový bonus, zvýší plátce daně o nevyplacenou částku na daňovém bonusu vypočtený kladný rozdíl na dani, nebo nevyplacenou částku na daňovém bonusu sníží o vypočtený záporný rozdíl na dani. Jestliže je úhrn vyplacených měsíčních daňových bonusů vyšší než daňový bonus, sníží plátce daně o přeplacenou částku na daňovém bonusu vypočtený kladný rozdíl na dani, nebo o ni zvýší vypočtený záporný rozdíl na dani.
(8)
Přeplatek na dani z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění a doplatek na daňovém bonusu (dále jen „doplatek ze zúčtování“), které vzniknou provedením ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, vyplatí plátce daněplátce daně poplatníkovi nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období, činí-li úhrnná výše doplatku ze zúčtování více než 50 Kč. Případný nedoplatek z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce daněplátce daně poplatníkovi nesráží.
(9)
O částku daňového zvýhodnění vyplaceného formou doplatku na daňovém bonusu sníží plátce daněplátce daně nejbližší odvod záloh na daň správci daně. V případě, že nelze nárok poplatníka uspokojit z celkového objemu záloh na daň, vyplatí plátce daněplátce daně poplatníkovi doplatek na daňovém bonusu nebo jeho část ze svých finančních prostředků a o tyto částky sníží odvody záloh na daň správci daně v následujících měsících, nejdéle do konce zdaňovacího období, pokud nepožádá místně příslušného správce daně o poukázání chybějící částky na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Vznikne-li na základě tohoto požadavku vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně plátci daněplátci daně nejpozději do 20 dnů od doručení této žádosti. Při vrácení přeplatku z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění postupuje plátce daněplátce daně podle § 38ch odst. 5.
§ 36
Zvláštní sazba daně
(1)
Zvláštní sazba daně z příjmůpříjmů pro poplatníky uvedené v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, s výjimkou stálé provozovnystálé provozovny (§ 22 odst. 2 a 3) a s výjimkou ustanovení odstavce 5, činí
a)
15 %, a to
1.
z příjmůpříjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. c), f) a g) bodech 1, 2, 6, 12 až 14, s výjimkou příjmůpříjmů, pro které je stanovena zvláštní sazba daně v odstavci 2 písm. e),
2.
z příjmůpříjmů z nájemného movité věci nebo její části umístěné na území České republiky,
3.
z bezúplatných příjmůpříjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. d), h) a i), jedná-li se o příjmypříjmy plynoucí od daňových rezidentů České republiky nebo od stálých provozovenstálých provozoven daňových nerezidentů umístěných na území České republiky,
b)
15 %, a to
1.
z příjmůpříjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. g) bodech 3 a 4 s výjimkou příjmupříjmu plynoucího z práva na splacení dluhopisu, vkladního listu vydaného jako cenný papír nebo cenného papíru vkladnímu listu na roveň postaveného; přičemž příjempříjem z vypořádacího podílu, z podílu na likvidačním zůstatku a jiný příjempříjem z držby kapitálového majetku ve formě vrácení emisního ážia, příplatku mimo základní kapitál nebo těmto plněním obdobná plnění se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní korporaci, je-li plátci poplatníkem prokázána,
2.
u poplatníků daně z příjmůpříjmů fyzických osob z podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu, sníženého o pořizovací cenu20) podílového listu, je-li plátci poplatníkem prokázána,
3.
z příjmupříjmu společníka společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnostiakciové společnosti při snížení základního kapitálu nejvýše do částky, o kterou byl zvýšen vkladvklad společníka nebo jmenovitá hodnota akcie při zvýšení základního kapitálu, byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti nebo fond vytvořený ze zisku; přitom pro tento příjempříjem vždy platí, že se základní kapitál snižuje nejprve o tu část, která byla zvýšena ze zisku obchodní společnosti nebo fondu vytvořeného ze zisku.
Za podíly na zisku se pro účely tohoto zákona považují i částky použité ze zisku po zdanění na zvýšení vkladuvkladu komanditisty v komanditní společnosti nebo na zvýšení členského vkladuvkladu člena družstva. Za podíly na zisku se nepovažuje zvýšení základního kapitálu, byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti nebo fond vytvořený ze zisku,
c)
35 % z příjmů uvedených v písmenech a) a b), a to pro poplatníky, kteří nejsou daňovými rezidenty
1.
jiného členského státu Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, nebo
2.
třetího státutřetího státu, se kterým má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, nebo mezinárodní smlouvu upravující výměnu informací v daňových záležitostech pro oblast daní z příjmůpříjmů, která je prováděna, nebo který je smluvní stranou mnohostranné mezinárodní smlouvy obsahující ustanovení upravující výměnu informací v daňových záležitostech pro oblast daní z příjmůpříjmů, která je v tomto státě a v České republice prováděna,
d)
5 % z úplaty u finančního leasingufinančního leasingu.
(2)
Zvláštní sazba daně z příjmůpříjmů pro poplatníky uvedené v § 2 a 17, pokud není v odstavci 1 nebo 5 stanoveno jinak, činí 15 %, a to
a)
z podílu na zisku z účasti na obchodní společnosti nebo v podílovém fondu, je-li podíl v nich představován cenným papírem, a z plnění ze zisku svěřenského fondu nebo rodinné fundace; u poplatníků podle § 2 z výnosu dluhopisu podle zákona upravujícího dluhopisy s výjimkou výnosu určeného rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho emisním kurzem, z výnosu ze směnky vystavené bankoubankou k zajištění pohledávky vzniklé z vkladuvkladu věřitele a úrokového příjmupříjmu z vkladního listu vydaného jako cenný papír a cenného papíru mu na roveň postaveného,
b)
z podílu na zisku z účasti na společnosti s ručením omezeným, z účasti komanditisty na komanditní společnosti,
c)
z podílu na zisku a obdobného plnění z členství v družstvu,
d)
z podílu na zisku tichého společníka nebo jiného poplatníka, než je člen obchodní korporace,
e)
z vypořádacího podílu při zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, komanditisty v komanditní společnosti a při zániku členství v družstvu, z vrácení emisního ážia, příplatku mimo základní kapitál nebo těmto plněním obdobná plnění; tento příjempříjem se snižuje o nabývací cenu podílu na obchodní korporaci, je-li plátci poplatníkem prokázána,
f)
z podílu na likvidačním zůstatku společníka v akciové společnostiakciové společnosti nebo ve společnosti s ručením omezeným, komanditisty v komanditní společnosti a člena družstva ve družstvu, sníženého o nabývací cenu podílu na obchodní korporaci, je-li plátci poplatníkem prokázána,
g)
u poplatníků daně z příjmůpříjmů fyzických osob z podílu připadajícího na podílový list při zrušení podílového fondu, sníženého o pořizovací cenu20) podílového listu, je-li plátci poplatníkem prokázána,
h)
z příjmupříjmu společníka společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnostiakciové společnosti při snížení základního kapitálu nejvýše do částky, o kterou byl zvýšen vkladvklad společníka nebo jmenovitá hodnota akcie při zvýšení základního kapitálu, byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti nebo fond vytvořený ze zisku; přitom pro tento příjempříjem vždy platí, že se základní kapitál snižuje nejprve o tu část, která byla zvýšena ze zisku obchodní společnosti nebo z fondu vytvořeného ze zisku; obdobně se postupuje u příjmupříjmu člena obchodní korporace z rozpuštění rezervního fondu nebo obdobného fondu,
i)
z příjmůpříjmů plynoucích fyzickým osobám z reklamních soutěží a reklamních slosování, z cen z veřejných soutěží, ze sportovních soutěží a ze soutěží, v nichž je okruh soutěžících omezen podmínkami soutěže a nebo jde o soutěžící vybrané pořadatelem soutěže [§ 10 odst. 1 písm. ch)], a z příjmupříjmu v podobě výhry z loterie a tomboly,
j)
z příjmůpříjmů plynoucích fyzickým osobám z úroků, výher a jiných výnosů z vkladůvkladů na vkladních knížkách, z úroků z peněžních prostředků na vkladních listech na jméno a vkladechvkladech na jméno jim na roveň postaveným, kdy majitelem vkladuvkladu je fyzická osoba, a to po celou dobu trvání vkladového vztahu podle občanského zákoníku, z úroků z vkladůvkladů na účtech, které nejsou podle podmínek toho, kdo účet vede, určeny k podnikání, např. sporožirové účty, devizové účty [§ 8 odst. 1 písm. c)],
k)
z plnění z penzijního připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření, penzijního pojištění, pojištění pro případ dožití, pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti a pojištění důchodu a z plnění z jiného pojištění osob, které není pojistným plněním,
l)
z vypláceného dalšího podílu v rámci transformace družstev podle zvláštního právního předpisu13), a to i v případě, kdy je vyplácen členovi transformovaného družstva při zániku členství nebo společníkovi společnosti s ručením omezeným a komanditistovi v komanditní společnosti, které vznikly podle transformačního projektu, při zániku jejich účasti jako součást vypořádacího podílu nebo jako součást likvidačního zůstatku při likvidaci družstva, akciové společnostiakciové společnosti, společnosti s ručením omezeným a u komanditní společnosti v případě komanditistů,
m)
z příjmůpříjmů uvedených v § 6 odst. 4,
n)
z příjmupříjmu z jednorázové náhrady práv s povahou opakovaného plnění na základě ujednání mezi poškozeným a pojistitelem,
o)
z příjmů autorůautorů podle § 7 odst. 6,
p)
z příjmu komplementáře komanditní společnosti a společníka veřejné obchodní společnosti plynoucí jako zisk po zdanění u akciové společnostiakciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným po přeměně akciové společnostiakciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným na komanditní společnost nebo veřejnou obchodní společnost.
Za podíly na zisku se pro účely tohoto zákona považují i částky použité ze zisku po zdanění na zvýšení vkladuvkladu komanditisty v komanditní společnosti nebo na zvýšení členského vkladuvkladu člena družstva. Za podíly na zisku se nepovažuje zvýšení základního kapitálu, byl-li zdrojem tohoto zvýšení zisk obchodní společnosti nebo fond vytvořený ze zisku.
(3)
Základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjempříjem, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak. Základ daně se stanoví samostatně za jednotlivé cenné papíry, a to i v případě držby cenných papírů stejného druhu od jednoho emitenta. Základ daně se nesnižuje o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a zaokrouhluje se na celé koruny dolů, s výjimkou příjmupříjmu plynoucího z podílu na zisku z účasti v obchodní společnosti nebo v podílovém fondu, je-li podíl v nich představován cenným papírem, u něhož se základ daně zaokrouhluje na celé haléře dolů. Pokud plynou v cizí měně úroky z účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání, a z vkladního listu, stanoví se základ daně v cizí měně, a to bez zaokrouhlení. Daň z příjmůpříjmů vybíraná zvláštní sazbou se zaokrouhluje na celé koruny dolů. U příjmupříjmu plynoucího z podílu na zisku z účasti v obchodní společnosti nebo v podílovém fondu, je-li podíl v nich představován cenným papírem, se sražená daň (§ 38d), připadající na jednotlivý cenný papír nezaokrouhluje, avšak celková částka daně sražená plátcem z veškerých příjmůpříjmů plynoucích jednomu poplatníkovi z majetkové účasti v jedné obchodní společnosti nebo z držby podílových listů jednoho podílového fondu se zaokrouhluje na celé koruny dolů. U příjmůpříjmů uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo j) s výjimkou příjmupříjmu plynoucího z podílu na zisku z účasti v obchodní společnosti nebo v podílovém fondu, je-li podíl v nich představován cenným papírem, se základ daně a sražená daň nezaokrouhluje a celková částka daně sražená plátcem z jednotlivého druhu příjmupříjmu poplatníka fyzické osoby nebo poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob se zaokrouhluje na celé koruny dolů. U příjmůpříjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. g) bodu 4 se do základu daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně nezahrnuje hodnota podkladového nástroje nebo aktiva.
(4)
U příjmůpříjmů plynoucích z podílu na zisku z účasti v základním investičním fondu je základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně příjempříjem snížený o poměrnou část příjmůpříjmů podléhajících dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně nebo sazbě daně podle § 21 odst. 4 připadající na tento základ daně, které byly zúčtovány ve prospěch výnosů investičního fondu ve zdaňovacím období, s nímž tyto příjmypříjmy souvisí. Pokud byly výše uvedené příjmypříjmy zúčtovány ve prospěch výnosů včetně daně, základ daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně se snižuje pouze o částku sníženou o daň. Poměrná část připadající na tento základ daně se stanoví ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk určený k výplatě příjmůpříjmů mezi akcionáře nebo majitele podílových listů. Obdobně se postupuje i u příjmupříjmu z podílu na likvidačním zůstatku investičního fondu nebo z vypořádacího podílu při zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným nebo komanditisty v komanditní společnosti, které jsou investičním fondem.
(5)
Zvláštní sazba daně z příjmů činí 21 % z úrokového příjmu z účtu a vkladuvkladu u bankbank a spořitelních a úvěrních družstev u
a)
veřejně prospěšného poplatníkaveřejně prospěšného poplatníka, který není obcíobcí, krajem, nebo poplatníkem uvedeným v § 18a odst. 5,
b)
společenství vlastníků jednotek.
(6)
Zahrne-li poplatník, který je daňovým rezidentem České republiky, veškeré příjmypříjmy uvedené v § 6 odst. 4 nebo veškeré příjmypříjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. h) bodě 1, které byly samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně podle § 36, nesnížené o výdaje do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byly příjmypříjmy vyplaceny, započte se daň sražená z těchto příjmůpříjmů na jeho daň.
(7)
Zahrne-li do daňového přiznání poplatník, který není daňovým rezidentem České republiky a který je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, veškeré příjmypříjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) bodech 1, 2, 4, 5, 6, 12 až 14, h) a i), započte se sražená daň na jeho celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmůmpříjmům ze zdrojů na území České republiky, za které v České republice podává daňové přiznání. Pokud nelze sraženou daň nebo její část započítat na tuto jeho celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší než daň sražená, vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započítat, přeplatek. Nezahrne-li poplatník příjmypříjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) bodech 1, 2, 4, 5, 6, 12 až 14, h) a i) do daňového přiznání do konce lhůty stanovené zvláštním právním předpisem, použije se obdobně § 38e odst. 7.
§ 37
Mezinárodní smlouva
(1)
Mezinárodní smlouvou se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu České republiky.
(2)
Na zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není státem, se pro účely daní z příjmůpříjmů hledí jako na mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů.
(3)
Výraz „stálá základna“ používaný v mezinárodních smlouvách je obsahově totožný s výrazem „stálá provozovnastálá provozovna“.
§ 37a
(1)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se pro stanovení základu daně, daňové ztráty a daňové povinnosti evropského hospodářského zájmového sdružení ustanovení pro stanovení základu daně, daňové ztráty a daňové povinnosti veřejné obchodní společnosti.
(2)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se pro stanovení základu daně, daňové ztráty a daňové povinnosti člena evropského hospodářského zájmového sdružení ustanovení pro stanovení základu daně, daňové ztráty a daňové povinnosti společníka veřejné obchodní společnosti.
(3)
PříjemPříjem člena evropského hospodářského zájmového sdružení, který je poplatníkem podle § 2 odst. 3 nebo § 17 odst. 4, plynoucí z členství v evropském hospodářském zájmovém sdružení a z úvěrových finančních nástrojůúvěrových finančních nástrojů poskytnutých tomuto sdružení se považuje za příjempříjem dosahovaný prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny.
(4)
Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, postupuje v daňovém řízení evropské hospodářské zájmové sdružení obdobně jako veřejná obchodní společnost a člen evropského sdružení obdobně jako společník veřejné obchodní společnosti.
(5)
Evropská společnost35f) postupuje při stanovení základu daně, daňové ztráty a daňové povinnosti a v daňovém řízení obdobně jako akciová společnostakciová společnost.
(6)
Evropská družstevní společnost35g) postupuje při stanovení základu daně, daňové ztráty a daňové povinnosti a v daňovém řízení obdobně jako družstvo.
§ 37b
U stálé provozovnystálé provozovny evropské společnosti35f) nebo evropské družstevní společnosti35g) vzniklé na území České republiky po přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti zapsaného v obchodním rejstříku z území České republiky do jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, se použijí přiměřeně ustanovení § 23a až 23d93), pokud aktiva i pasiva evropské společnosti35f) nebo evropské družstevní společnosti35g) jsou nadále prokazatelně spojena s touto stálou provozovnoustálou provozovnou.
§ 37c
Ustanovení tohoto zákona vztahující se na otevřený podílový fond a podílový list se použijí obdobně také pro podfond akciové společnostiakciové společnosti a investiční akcii.
§ 37d
Ustanovení tohoto zákona vztahující se na komanditní společnost a podíl komanditisty se použijí obdobně také pro komanditní společnost na investiční listy a její podfondy a investiční list.
§ 37e
Přeměny jiných poplatníků než obchodních korporací
(1)
Daňové povinnosti, které se váží k přeměnám poplatníků, kteří nejsou obchodními korporacemi, jakož i práva a povinnosti s nimi související se řídí obdobnými ustanoveními, kterými se řídí přeměny obchodních korporací.
(2)
Při přeměnách poplatníků podle odstavce 1 se nepoužijí ustanovení § 23a až 23d.
§ 38
Přepočet měny pro výpočet daní z příjmů
(1)
Přepočet cizí měny na českou měnu provede poplatník, který
a)
je účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví,
1.
kurzem použitým v účetnictví, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se účtuje, a měnou účetnictví poplatníka je česká měna,
2.
kurzem pro přepočet daně pro poslední den zdaňovacího období, období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se neúčtuje,
b)
není účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví,
1.
kurzem pro přepočet daně pro den vzniku příjmu, výdaje nebo jiné položky pro výpočet daně, nebo
2.
jednotným kurzem.
(2)
Při přepočtu daně z úroků (úrokového příjmu) plynoucích v cizí měně z účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání, a z vkladního listu, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou podle § 36, se použije pro přepočet na českou měnu kurz pro přepočet daně pro den připsání úroků ve prospěch poplatníka. Takto vypočtená daň se nezaokrouhluje.
(3)
Při přepočtu základu daně pro zvláštní sazbu daně (§ 36) vztahující se na příjmy plynoucí v cizí měně, s výjimkou úroků plynoucích v cizí měně z účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání, a z vkladního listu, použije plátce daněplátce daně pro přepočet na českou měnu kurz použitý v účetnictví nebo kurz pro přepočet daně, není-li kurz použitý v účetnictví uplatnitelný pro přepočet toho příjmu na českou měnu. Obdobně se postupuje při přepočtu příjmu plynoucího v cizí měně, ze kterého se sráží zajištění daně, na českou měnu.
(4)
Při přepočtu příjmu pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a pro účely ročního zúčtování se použije kurz pro přepočet daně pro poslední den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v jehož průběhu se záloha sráží.
(5)
Kurzem pro přepočet daně se pro účely daní z příjmů rozumí kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankoubankou.
(6)
Není-li k cizí měně Českou národní bankoubankou vyhlašován kurz devizového trhu, za kurz pro přepočet daně se považuje kurz
a)
ostatních měn vyhlášený Českou národní bankoubankou k cizí měně, nebo
b)
vyhlášený k euru nebo americkému dolaru centrální bankoubankou příslušnou pro cizí měnu, přepočítaný na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankoubankou k euru nebo americkému dolaru.
(7)
Jednotným kurzem se pro účely daní z příjmů rozumí kurz určený průměrem kurzů devizového trhu vyhlášených Českou národní bankoubankou pro poslední den každého započatého kalendářního měsíce zdaňovacího období, období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. V rámci zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, nelze použít kurz pro přepočet daně a jednotný kurz současně.
(8)
Poplatník daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví a jehož měnou účetnictví je cizí měna, provede přepočet
a)
jiné měny na měnu účetnictví kurzem použitým v účetnictví, pokud se jedná o položku pro výpočet daně, o které se účtuje,
b)
položky pro výpočet daně podle písmene a), která se uvádí v daňovém přiznání, na českou měnu kurzem pro přepočet daně pro poslední den zdaňovacího období, období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání, a
c)
majetku, dluhů, rezerv vytvářených pro daňové účely a jiných položek evidovaných v měně účetnictví na měnu účetnictví kurzem použitým v účetnictví, nebo není-li takový kurz, obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro poslední den zdaňovacího období, období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.
(9)
Pro účely daně z příjmů poplatníka daně z příjmů fyzických osob, který je účetní jednotkou a jehož měnou účetnictví je cizí měna, se vychází z účetnictví, jako by byl účetní jednotkou, jejíž měnou účetnictví je česká měna.
§ 38a
Zálohy
(1)
Zálohy na daň z příjmůpříjmů se platí v průběhu zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období. Při stanovení výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti.39a) Za poslední známou daňovou povinnost se pro stanovení periodicity a výše záloh v zálohovém období považuje rovněž částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti39b) další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního právního předpisu. Poplatník uvedený v § 2 pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti však vyloučí příjmypříjmy a výdaje podle § 10. Po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, se zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně. Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání. Do poslední známé daňové povinnosti se nezahrnuje daň ze samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a nebo § 21 odst. 4 a daň z neočekávaných zisků. Záloha na daň se spravuje jako daň podle daňového řádu.
(2)
Zálohy neplatí
a)
poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč,
b)
obecobec nebo kraj,
c)
zůstavitel ode dne jeho smrti.
(3)
Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období a druhá je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období.
(4)
Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. dne třetího měsíce zdaňovacího období, druhá záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období, třetí záloha je splatná do 15. dne devátého měsíce zdaňovacího období a čtvrtá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období.
(5)
Poplatník, u něhož základ daně tvoří součet dílčích základů daně, zálohy podle odstavců 3 a 4 neplatí, pokud je jedním z nich i dílčí základ daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně. Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), méně než 15 %, platí se zálohy vypočtené podle odstavců 3 a 4 z celkového základu daně. Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), 15 % a více, avšak méně než 50 %, platí se zálohy podle odstavců 3 a 4 v poloviční výši.
(6)
Jestliže se poslední známá daňová povinnost týkala jen části zdaňovacího obdobíobdobí nebo zdaňovacího obdobíobdobí kratšího či delšího než 12 měsíců, je poplatník daně z příjmů právnických osob povinen si pro placení záloh dopočítat poslední známou daňovou povinnost tak, jako by se týkala zdaňovacího obdobíobdobí v délce 12 měsíců. Propočet se provede tak, že poslední známá daňová povinnost, týkající se části zdaňovacího obdobíobdobí nebo zdaňovacího obdobíobdobí kratšího či delšího než 12 měsíců, vydělí se počtem měsíců, za které poplatník pobíral příjmy podléhající dani, a násobí se 12.
(7)
Při změně poslední známé daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období se zálohy do té doby splatné nemění.
(8)
Poplatník není povinen platit zálohy na daň, jestliže ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmypříjmy, nebo zanikl zdroj zdanitelných příjmůpříjmů, a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností; tyto skutečnosti poplatník oznámí správci daně podle zvláštního právního předpisu.
(9)
Placení záloh podle odstavců 1 až 8 se nevztahuje na příjmypříjmy ze závislé činnosti, pokud nejde o příjmypříjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkovi ze zahraničí, nemá-li poplatník současně jiné příjmypříjmy podrobené dani.
(10)
Ve zdaňovacím období podle § 21a písm. c) do dne předcházejícího dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku, platí za nástupnickou obchodní korporaci zálohy zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace, a to ve výši a periodicitě stanovené podle odstavců 1 až 9, s výjimkou sloučení, kdy takto stanovené zálohy nadále platí i nástupnická obchodní korporace. Ode dne zápisu fúze do obchodního rejstříku platí zálohy nástupnická obchodní korporace, a to ve výši a periodicitě odvozené ze součtu posledních známých daňových povinností zaniklých obchodních korporací, stanovených podle odstavce 1 věty třetí s případným dopočtem podle odstavce 6, který se při sloučení dále zvýší o poslední známou daňovou povinnost nástupnické obchodní korporace. Při převodu jmění na společníka, který je právnickou osobou, se výše a periodicita záloh placených ve zdaňovacím období podle § 21a písm. c) nemění; bude-li právním nástupcem zanikající obchodní korporace fyzická osoba, stanoví zálohy na období ode dne zápisu převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku do konce kalendářního roku správce daně, s přihlédnutím k zálohám splatným od rozhodného dne do dne zápisu převodu jmění na společníka do obchodního rejstříku. U přeměny rozdělením stanoví nástupnickým obchodním korporacím zálohy na část zdaňovacího období podle § 21a písm. c) ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku správce daně, který tímto rozhodnutím zároveň stanoví způsob rozdělení záloh zaplacených zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací k zápočtu na daňovou povinnost nástupnických obchodních korporací. Zálohy zaplacené v průběhu celého zdaňovacího období podle § 21a písm. c) zanikajícími, rozdělovanými a nástupnickými obchodními korporacemi se započtou na celkovou daňovou povinnost nástupnických obchodních korporací. Obdobně se postupuje u přeměn, u nichž rozhodným dnem přeměny bude první den kalendářního roku nebo hospodářského roku.
§ 38aa
Zálohy na daň z neočekávaných zisků
(1)
Pro účely záloh na daň z neočekávaných zisků se použijí obdobně ustanovení upravující zálohy na daň z příjmůpříjmů, které vycházejí z poslední známé daňové povinnosti, nestanoví-li tento zákon jinak. Poslední známá daňová povinnost pro účely záloh na daň z neočekávaných zisků zahrnuje daň z neočekávaných zisků.
(2)
Zálohy na daň z neočekávaných zisků platí pouze poplatník zálohy na daň z neočekávaných zisků v části zálohového období spadající do období uplatnění daně z neočekávaných zisků.
(3)
Poplatníkem zálohy na daň z neočekávaných zisků je poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který v bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, byl poplatníkem daně z neočekávaných zisků, nebo by jím byl, pokud by toto bezprostředně předcházející období spadalo do období uplatnění daně z neočekávaných zisků.
§ 38ab
Zálohy na daň z neočekávaných zisků před stanovením daně z neočekávaných zisků
(1)
První zálohové období pro daň z neočekávaných zisků poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který by byl poplatníkem daně z neočekávaných zisků, pokud by poslední zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, skončená před 1. lednem 2023 spadala do období uplatnění daně z neočekávaných zisků, je období od 1. ledna 2023 do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání k dani z neočekávaných zisků za první zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, alespoň částečně spadající do období uplatnění daně z neočekávaných zisků.
(2)
Pro účely poslední známé daňové povinnosti pro zálohy na daň z neočekávaných zisků splatných v prvním zálohovém období pro daň z neočekáváných zisků podle odstavce 1 se částka
a)
oznámená poplatníkem zálohy na daň z neočekávaných zisků správci daně v oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků jako částka, která by byla daní z neočekávaných zisků, pokud by poslední zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, skončená před 1. lednem 2023 spadala do období uplatnění daně z neočekávaných zisků (dále jen „fiktivní daň z neočekávaných zisků“), považuje za daň z neočekávaných zisků tvrzenou poplatníkem za toto poslední období; tato částka je jako poslední známá daňová povinnost účinná od prvního dne prvního zálohového období pro daň z neočekáváných zisků, a
b)
fiktivní daně z neočekávaných zisků určená v rozhodnutí správce daně o výši záloh na daň z neočekávaných zisků považuje za daň z neočekávaných zisků stanovenou správcem daně za toto poslední období.
(3)
Poplatník zálohy na daň z neočekávaných zisků je povinen správci daně oznámit fiktivní daň z neočekávaných zisků za poslední zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, skončené před 1. lednem 2023, a to do posledního dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za toto poslední období. Pokud uplynula lhůta pro podání přiznání za toto poslední období před 3. červencem 2023, lhůta pro podání oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků se prodlužuje do 3. července 2023. Oznámení o přesouvání průměru upravených srovnávacích základů daně v rámci skupiny podniků s neočekávanými zisky se podává do uplynutí lhůty pro podání oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků poplatníka, který se přesunu účastní a kterému tato lhůta uplyne jako první.
(4)
Povinnost podat oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků nevzniká, pokud před uplynutím lhůty pro podání tohoto oznámení uplynula lhůta pro podání daňového přiznání k dani z neočekávaných zisků za první zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, alespoň částečně spadající do období uplatnění daně z neočekávaných zisků a poplatník podal daňové přiznání k dani z neočekávaných zisků za toto období.
(5)
Poplatník v oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků uvede údaje, které by uvedl v daňovém přiznání k dani z neočekávaných zisků.
(6)
Pokud není splněna povinnost podat oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků nebo pokud není oznámená nebo určená částka fiktivní daně z neočekávaných zisků ve správné výši, správce daně rozhodne o výši záloh na daň z neočekávaných zisků a v rozhodnutí určí výši fiktivní daně z neočekávaných zisků.
(7)
Splatnost zálohy na daň z neočekávaných zisků splatné před uplynutím lhůty pro podání oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků nebo přede dnem jeho podání, je-li podáno opožděně, se posouvá na den splatnosti první zálohy na daň z neočekávaných zisků splatné po těchto okamžicích. Nevznikne-li povinnost podat oznámení o fiktivní dani z neočekávaných zisků, splatnost zálohy na daň z neočekávaných zisků splatné před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání k dani z neočekávaných zisků za první zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, alespoň částečně spadající do období uplatnění daně z neočekávaných zisků, nebo splatné přede dnem jeho podání, je-li podáno opožděně, se posouvá na den splatnosti první zálohy na daň z neočekávaných zisků splatné po těchto okamžicích. Pokud by posunutím splatnosti byla záloha placena v jiném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, než do kterých spadala původní splatnost zálohy, záloha se neplatí.
§ 38b
Minimální výše daně
Daň nebo penále se nepředepíše a neplatí, nepřesáhne-li 200 Kč nebo celkové zdanitelné příjmypříjmy nečiní u fyzické osoby více než 50 000 Kč. To neplatí, byla-li z těchto příjmůpříjmů vybrána daň nebo záloha na daň srážkou.
§ 38ba
Položky evidované v měně účetnictví
(1)
Majetek, dluhy, rezervy vytvářené pro daňové účely a jiné položky, jejichž způsob tvorby nebo uplatnění je upraven zákonem upravujícím daně z příjmů, se u poplatníka daně z příjmů právnických osob, který je účetní jednotkou podle zákona upravujícího účetnictví, evidují v měně účetnictví.
(2)
Při změně měny účetnictví se položky uvedené v odstavci 1 přepočtou na měnu účetnictví obecným kurzem podle zákona upravujícího účetnictví pro poslední den zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, bezprostředně předcházejícího zdaňovacímu období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých došlo ke změně měny účetnictví.
§ 38bb
Přepočet kritérií v české měně
(1)
Kritérium uvedené v české měně v tomto zákoně, v jiném právním předpisu nebo v rozhodnutí orgánu veřejné moci, které se posuzuje pro účely daní z příjmů a vztahuje se k položce pro výpočet daně, o které se účtuje, nebo k majetku, dluhu, rezervě vytvářené pro daňové účely nebo jiné položce evidované v měně účetnictví, se v případě, že měnou účetnictví poplatníka je cizí měna, přepočte na měnu účetnictví kurzem pro přepočet daně pro poslední den bezprostředně předcházejícího zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání.
(2)
Částka přepočtená podle odstavce 1 se
a)
nezaokrouhluje, pokud je přepočítávaná částka uvedena s přesností na celé stokoruny, desetikoruny nebo koruny nebo haléře,
b)
zaokrouhluje na celá čísla, pokud je přepočítávaná částka uvedena s přesností na celé tisícikoruny.
(3)
Pro posouzení splnění kritérií uvedených v české měně v rozhodnutí orgánu veřejné moci pro účely uplatnění slevy na dani podle § 35a nebo 35b poplatníka, jehož měnou účetnictví je cizí měna, se posuzované položky přepočtou na českou měnu kurzem pro přepočet daně pro poslední den zdaňovacího období, období, za které se podává daňové přiznání, nebo části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání, ve kterých má být tato sleva uplatněna.
§ 38bc
Měna přenositelných daňových položek pro jejich uplatnění
(1)
Přenositelnou daňovou položkou se pro účely daní z příjmů rozumí
a)
částka, o kterou lze snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle § 23e odst. 6,
b)
částka, o kterou lze snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji podle § 38fa odst. 8, a
c)
výše skutečně vynaložených způsobilých nákladů za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání pro účely slevy na dani podle § 35a nebo 35b, výše uplatnění této slevy za toto období a částky daně pro účely výpočtu S2.
(2)
Výše přenositelné daňové položky, která vznikla ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých byla měnou účetnictví cizí měna, pro účely jejího uplatnění nebo jiného zohlednění v jiném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, než ve kterých vznikla, odpovídá výši přenositelné daňové položky v měně účetnictví ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých tato položka vznikla, přepočtené na českou měnu kurzem pro přepočet daně pro poslední den tohoto období.
§ 38c
Plátce daně
(1)
Plátcem daněPlátcem daně se rozumí poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republikybydlištěm na území České republiky, s výjimkou fondu penzijní společnosti, který je plátcem
a)
příjmupříjmu ze závislé činnosti,
b)
příjmupříjmu, z kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, nebo
c)
příjmupříjmu, z kterého se sráží úhrada na zajištění daně.
(2)
Plátcem daněPlátcem daně se rozumí též poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, který má na území České republiky stálou provozovnustálou provozovnu (§ 22 odst. 2) nebo zaměstnává zde své zaměstnance déle než 183 dnů s výjimkou případů poskytování služeb ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. c) a s výjimkou zahraničních zastupitelských úřadů v tuzemsku. V případě uvedeném v § 6 odst. 2 ve větě druhé a třetí není plátcem daněplátcem daně poplatník uvedený v § 2 odst. 3 a v § 17 odst. 4 s výjimkou poplatníka se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, který má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost; takový poplatník je plátcem daněplátcem daně.
§ 38d
Daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně
(1)
Daň se vybírá srážkou z příjmůpříjmů, na které se vztahuje zvláštní sazba daně podle § 36. Je-li plnění hrazeno formou záloh, je samostatným příjmempříjmem každá záloha i doplatek z vyúčtování celkového plnění. Srážku je povinen provést plátce daněplátce daně, s výjimkou uvedenou v odstavci 2, při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, avšak u příjmůpříjmů uvedených v § 22 odst. 1 písm. c), f) a g) bodech 1, 2, 5, 6 a 12 a u úroků a jiných výnosů z poskytnutých zápůjček a z poskytnutých úvěrů, plynoucích poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, nejpozději v den, kdy o dluhu účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem.20)
(2)
U příjmůpříjmů plynoucích z podílů na zisku uvedených v § 36, s výjimkou příjmůpříjmů plynoucích ze zaknihovaných cenných papírů, je plátce daněplátce daně povinen srazit daň při jejich výplatě, nejpozději však do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byla schválena účetní závěrka a bylo rozhodnuto o rozdělení zisku nebo o úhradě ztráty. U příjmůpříjmů z podílů na zisku plynoucích ze zaknihovaných cenných papírů je plátce povinen srazit daň nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž byla schválena účetní závěrka a bylo rozhodnuto o rozdělení zisku nebo o úhradě ztráty. U příjmupříjmu z podřízeného podílu na zisku, jehož výplata je spojena se splněním podmínky, která do konce lhůty pro sražení daně nenastala, a u příjmůpříjmů z podílu na zisku, jejichž vyplacení bylo statutárním orgánem odmítnuto, je plátce daněplátce daně povinen srazit daň při jejich výplatě. Jestliže je v okamžiku stanoveném zákonem pro sražení srážkové daně vlastníkem vlastního podílu, s nímž je spojeno právo na podíl na zisku, sama obchodní korporace, srážka se provede v okamžiku jeho nabytí jiným poplatníkem, pokud předtím právo na podíl na zisku nezaniklo. Ve stejných lhůtách je plátce daněplátce daně povinen srazit daň u příjmupříjmu uvedeného v § 36 odst. 1 písm. b) bodu 3 a odst. 2. U příjmůpříjmů plynoucích z podílových listů je plátce daněplátce daně povinen srazit daň při jejich výplatě, nejpozději však do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž rozhodl obhospodařovatel o rozdělení zisku podílového fondu. Nebyla-li výplata příjmůpříjmů plynoucích z podílu na zisku provedena ani posledního dne období, kdy je plátce daněplátce daně povinen daň srazit, má se pro účely zákona za to, že srážka daně byla provedena poslední den vymezeného období; přitom u úrokových příjmůpříjmů a u rozdílu mezi sjednanou cenou, které jsou považovány za podíly na zisku [§ 22 odst. 1 písm. g) bod 3], se dnem provedení srážky rozumí poslední den zdaňovacího období nebo období, za něž se podává daňové přiznání.
(3)
Plátce daněPlátce daně je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byl povinen provést srážku podle odstavců 1 a 2. Pokud je plátce povinen podat daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období, je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně nejpozději do termínu pro podání tohoto daňového přiznání. Srážka daně se provádí ze základu daně stanoveného podle § 36.
(4)
Daňová povinnost poplatníka, pokud jde o příjmy nebo zálohy na ně, z nichž je srážena daň, se považuje za splněnou řádným a včasným provedením srážky daně, kromě příjmů uvedených
a)
v § 36 odst. 2 písm. m), pokud poplatník
1.
prokazatelně učiní za období, za které byla ve zdaňovacím období z těchto příjmůpříjmů daň sražena, dodatečně prohlášení k dani (§ 38k odst. 7),
2.
zahrne příjmypříjmy uvedené v § 6 odst. 4 do daňového přiznání podaného za zdaňovací období, ve kterém mu tyto příjmypříjmy plynou,
b)
v § 36 odst. 6 a 7.
(5)
Neprovede-li plátce daněplátce daně srážku daně vůbec, popřípadě provede-li ji v nesprávné výši nebo sraženou daň včas neodvede, bude na něm vymáhána jako jeho dluh. U příjmůpříjmů uvedených v § 36 odst. 7 se použije obdobně § 38e odst. 9 věta třetí.
(6)
Správce daně může plátci daně stanovit pro úhradu daně vybírané srážkou lhůtu delší.
(7)
Na základě žádosti poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 vydá správce daně plátce „Potvrzení o sražení daně“. O potvrzení může poplatník požádat i prostřednictvím plátce. Obdobně postupuje právní nástupce poplatníka.
(8)
Poplatníkovi, kterému plátce daněplátce daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti srazí daň vyšší, než je stanoveno, vrátí plátce daněplátce daně nesprávně sraženou částku, pokud neuplynuly 3 roky od konce lhůty, ve které byl plátce daněplátce daně povinen podat vyúčtování daně z příjmůpříjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně a pokud poplatník nevyužil postup uvedený v § 36 odst. 6 nebo 7. Poplatníkovi, kterému plátce daněplátce daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti nesrazil daň ve stanovené výši, může ji srazit dodatečně, pokud neuplynuly 2 roky od konce lhůty pro podání vyúčtování daně z příjmůpříjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně.
(9)
Plátce daněPlátce daně je povinen podat místně příslušnému správci daně vyúčtování daně z příjmůpříjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby. Lhůtu stanovenou pro podání tohoto vyúčtování nelze prodloužit.
(10)
Vrací-li se vyplacená záloha na podíl na zisku poté, co došlo k převodu nebo přechodu podílu v obchodní korporaci, náleží právo na vrácení neoprávněně sražené daně vztahující se k vyplacené záloze na podíl na zisku poplatníkovi, kterému vznikla povinnost vrátit zálohu na podíl na zisku.
(11)
Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, může požádat plátce daněplátce daně o vysvětlení do 2 let ode dne sražení daně; po uplynutí této lhůty může o vysvětlení požádat do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené daně dozvěděl.
§ 38da
Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí
(1)
Plátce daněPlátce daně, který je plátcem příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, je povinen správci daně podat oznámení o tomto příjmu; to platí i pro takový příjem, který je od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, jedná-li se o příjem
a)
v podobě licenčního poplatkulicenčního poplatku, nebo
b)
podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3 nebo 4.
(2)
Plátce daněPlátce daně je povinen správci daně podat oznámení podle odstavce 1, jde-li o příjempříjem, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, ve lhůtě pro odvedení daně, která byla z daného příjmupříjmu sražena nebo vybrána. Oznámení podle odstavce 1, jde-li o příjempříjem, který je od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, je plátce daněplátce daně povinen správci daně podat do 31. ledna kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém by byl povinen provést srážku daně, kdyby daný příjempříjem nebyl od daně osvobozen a podléhal by zdanění v České republice.
(3)
Oznámení podle odstavce 1 je formulářovým podáním.
(4)
V oznámení podle odstavce 1 je plátce daněplátce daně povinen kromě obecných náležitostí formulářového podání uvést také údaje týkající se příjmu podle odstavce 1 a daně sražené nebo vybrané z tohoto příjmu.
(5)
Plátce daněPlátce daně není povinen podat oznámení podle odstavce 1 o
a)
příjmech podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 4, které jsou od daně osvobozeny nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v České republice, pokud souhrnná hodnota těchto příjmů nepřesahuje v kalendářním měsíci, ve kterém by plátce daněplátce daně byl povinen danému daňovému nerezidentovi z těchto příjmů provést srážku daně, 300 000 Kč,
b)
příjmupříjmu podle § 6 odst. 4,
c)
příjmupříjmu, o kterém má povinnost podat správci daně oznámení podle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní.
(6)
Správce daně může plátce daněplátce daně na základě jeho žádosti v odůvodněných případech zprostit oznamovací povinnosti podle odstavce 1 na dobu nejvýše 5 let.
§ 38e
Zajištění daně
(1)
K zajištění daně ze zdanitelných příjmůpříjmů poplatníků podle § 2, z nichž není daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, jsou plátci daněplátci daně při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, nejpozději v den, kdy o dluhu účtují v souladu s platnými účetními předpisy, povinni srazit zajištění daně poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3, kteří nejsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, ve výši
a)
1 % z částky vyplacené při splatnosti dluhopisu, vkladního listu vydaného jako cenný papír nebo cenného papíru vkladnímu listu na roveň postaveného u příjmůpříjmů plynoucích z práva na splacení uvedených cenných papírů,
b)
1 % z příjmůpříjmů z prodeje investičních nástrojů podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a z příjmůpříjmů z úhrad pohledávky nabyté postoupením,
c)
10 % z příjmůpříjmů ze zdrojů na území České republiky (§ 22), s výjimkami uvedenými v písmenech a) a b) a odstavcích 3 a 4.
K zajištění daně nejsou plátci daněplátci daně povinni v případě, kdy je záloha srážena z příjmůpříjmů ze závislé činnosti.
(2)
K zajištění daně ze zdanitelných příjmůpříjmů poplatníků podle § 17, z nichž není daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, je plátce daněplátce daně při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, nejpozději v den, kdy o dluhu účtuje v souladu se zvláštními právními předpisy,20) povinen srazit zajištění daně poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který není daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, ve výši
a)
1 % z částky vyplacené při splatnosti dluhopisu, vkladního listu vydaného jako cenný papír nebo cenného papíru vkladnímu listu na roveň postaveného u příjmůpříjmů plynoucích z práva na splacení uvedených cenných papírů,
b)
1 % z příjmůpříjmů z prodeje investičních nástrojů podle zvláštního právního předpisu upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a z příjmůpříjmů z úhrad pohledávky nabyté postoupením,
c)
10 % z příjmůpříjmů ze zdrojů na území České republiky (§ 22), s výjimkami uvedenými v písmenech a) a b) a v odstavcích 3 a 4. Tato povinnost se nevztahuje na bankybanky, jde-li o peněžité plnění, poukázání nebo připsání úroků u bankbank.
(3)
Plátci daně jsou povinni srazit zajištění daně ze zdanitelných příjmů poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kteří nejsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka, nenastane-li dříve žádná z těchto skutečností nejpozději do dvou měsíců po uplynutí příslušného zdaňovacího období, ve výši stanovené s použitím
a)
sazby daně podle § 16 ze základu daně veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti připadajícího na společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti, který je poplatníkem podle § 2 odst. 3,
b)
sazby daně podle § 21 ze základu daně veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti připadajícího na společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti, který je poplatníkem podle § 17 odst. 4.
(4)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se neuplatní, pokud se jedná o úhrady za zboží či služby prováděné v maloobchodě, kde prodejcem je poplatník uvedený v § 2 odst. 3 nebo v § 17 odst. 4. Stejně se postupuje u úhrad nájemného placeného fyzickými osobami za bytové prostory užívané k bydlení a činnostem s ním spojeným.
(5)
Částka zajištění daně se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(6)
Částky zajištění daně sražené plátcem daněplátcem daně poplatníkům podle odstavců 1 až 4 se odvádějí do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla povinnost zajištění daně srazit, místně příslušnému správci daně plátce daněplátce daně. Současně s platbou zajištění daně je plátce daněplátce daně povinen podat správci daně hlášení o provedeném zajištění daně. Částka zajištění daně se bez zbytečného odkladu převede z osobního daňového účtu plátce na osobní daňový účet poplatníka.
(7)
Nepodá-li poplatník daňové přiznání do konce lhůty stanovené zvláštním právním předpisem, může místně příslušný správce daně poplatníka považovat částky zajištění daně za vyměřenou a uhrazenou daňovou povinnost poplatníka. Úhrn částek zajištění daně sražených a odvedených plátci daněplátci daně se v takovém případě považuje po uplynutí osmého měsíce po skončení zdaňovacího období za platbu na daň provedenou poplatníkem. Pokud poplatník nepodá do uplynutí lhůty, ve které lze daň vyměřit, daňové přiznání, považuje se daňová povinnost poplatníka za vyměřenou ve výši této platby.
(8)
Správce daně poplatníka může v odůvodněných případech rozhodnout o tom, že zajištění daně podle předchozích odstavců v určeném zdaňovacím obdobíobdobí bude nižší nebo nebude prováděno. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Toto rozhodnutí je závazné i pro plátce daně.
(9)
Nesrazí-li plátce daně zajištění daně vůbec, popřípadě ve správné výši, předepíše mu správce daně tuto částku k přímému placení. Pokud částku zajištění daně plátce daně včas neodvede, bude mu rovněž předepsána a vymáhána na něm jako jeho dluh. Po úhradě daně, na kterou mělo být zajištěno, poplatníkem, nelze zajištění daně plátci daně předepsat ani na něm vymáhat, pokud úhradu této daně poplatníkem prokáže nebo tato úhrada bude zřejmá z evidence správců daní. Úroky z prodlení vzniklé z důvodu nesplnění povinnosti plátce srazit a odvést zajištění daně je příjmem státního rozpočtu.
(10)
Sražené zajištění daně se po skončení zdaňovacího období započte na celkovou daňovou povinnost poplatníka, na kterou bylo zajišťováno. Pokud nelze zajištění daně nebo jeho část započíst na celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší než zajištění daně sražené plátci daněplátci daně, vznikne poplatníkovi ve výši zajištění daně sražených plátci daněplátci daně, které nelze započíst, přeplatek na dani.
(11)
Při správě zajištění daně se postupuje jako při správě záloh na daň, nestanoví-li tento zákon jinak.
(12)
Plátce daněPlátce daně nemá povinnost podat místně příslušnému správci daně vyúčtování sraženého zajištění daně.
§ 38f
Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí
(1)
Při vyloučení dvojího zdanění příjmupříjmu plynoucího daňovému rezidentovi České republiky ze zdrojů v zahraničí se postupuje podle mezinárodní smlouvy.
(2)
Při použití metody úplného zápočtu lze daňovou povinnost snížit o daň z příjmů zaplacenou v zahraničí. Při použití metody prostého zápočtu lze daňovou povinnost snížit o daň z příjmů zaplacenou v zahraničí nejvýše však o částku daně z příjmů vypočtenou podle tohoto zákona, která připadá na příjmy ze zdrojů v zahraničípříjmy ze zdrojů v zahraničí. Tato částka se stanoví jako součin daňové povinnosti, která se vztahuje k příjmům plynoucím ze zdrojů na území České republiky i ze zdrojů v zahraničí a podílu příjmů ze zdrojů v zahraničípříjmů ze zdrojů v zahraničí na základu daně před uplatněním položek odčitatelných od základu daně a nezdanitelných částí základu daně. Započtení lze provést nejvýše do částky vzniklé daňové povinnosti.
(3)
PříjmyPříjmy ze zdrojů v zahraničí se pro účely vyloučení dvojího zdanění příjmůpříjmů ze zahraničí rozumí příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí, které podléhají zdanění v zahraničí v souladu s mezinárodní smlouvou, snížené o související výdaje stanovené podle tohoto zákona. Odčitatelné položky a položky snižující základ daně podle zahraničních právních předpisů nelze při stanovení základu daně použít. Nelze-li u některých výdajů prokazatelně stanovit, zda souvisí s příjmypříjmy plynoucími ze zdrojů v zahraničí, považuje se za související výdaje jejich část stanovená ve stejném poměru, v jakém příjmypříjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí nesnížené o výdaje připadají na celosvětové příjmypříjmy.
(4)
PříjmyPříjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, plynoucí poplatníkovi daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem státu, ve kterém je taková činnost vykonávána, nebo od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem České republiky nebo daňovým nerezidentem, a příjmypříjmy ze závislé činnosti pro takového zaměstnavatele jdou k tíži stálé provozovnystálé provozovny umístěné ve státě, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, se v České republice vyjímají ze zdanění za předpokladu, že uvedené příjmypříjmy byly ve státě zdroje zdaněny. Z ostatního příjmupříjmu poplatníka se vypočte daň sazbou daně zjištěnou ze základu daně nesníženého o tyto vyjmuté příjmypříjmy ze zdrojů v zahraničí. V případě, že je to pro poplatníka výhodnější, použije se i u těchto příjmůpříjmů ustanovení odstavce 1.
(5)
Daň zaplacená v zahraničí se prokazuje potvrzením zahraničního správce daně. Tento důkazní prostředek lze vyžadovat nejdříve po třiceti dnech ode dne doručení potvrzení zahraničního správce daně daňovému subjektu. V odůvodněných případech lze daň zaplacenou v zahraničí prokazovat i potvrzením plátce příjmu nebo depozitáře o sražení daně.
(6)
Při použití metody úplného vynětí se ze základu daně (daňové ztráty) u poplatníků uvedených v § 17 odst. 3 a z úhrnu dílčích základů daně podle § 6 až 10 sníženého o úhrn ztrát podle § 5 u poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 před uplatněním nezdanitelných částí základu daně a částek odčitatelných od základu daně vyjímají příjmy ze zdrojů v zahraničípříjmy ze zdrojů v zahraničí.
(7)
Při použití metody vynětí s výhradou progrese se z úhrnu dílčích základů daně podle § 6 až 10 sníženého o úhrn ztrát podle § 5, před uplatněním nezdanitelných částí základu daně a částek odčitatelných od základu daně vyjímají příjmy ze zdrojů v zahraničípříjmy ze zdrojů v zahraničí. Z ostatního příjmu poplatníka se vypočte daň sazbou daně zjištěnou ze základu daně nesníženého o vyjmuté příjmy ze zdrojů v zahraničípříjmy ze zdrojů v zahraničí.
(8)
Plynou-li poplatníkovi příjmypříjmy z několika různých států, s nimiž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna, vyloučení dvojího zdanění metodou prostého zápočtu se provede samostatně za každý stát. Při použití metody úplného vynětí a metody vynětí s výhradou progrese se ze základu daně vyjímá podle předchozích odstavců úhrn veškerých příjmůpříjmů ze zdrojů zahraničí, které se vyjímají ze zdanění. Pokud mají být při vyloučení dvojího zdanění použity metoda úplného vynětí nebo metoda vynětí s výhradou progrese i metoda prostého zápočtu, provede se nejprve vynětí příjmůpříjmů ze zdrojů zahraničí, a pak prostý zápočet podle předchozích odstavců.
(9)
Jestliže v důsledku odlišného začátku nebo délky zdaňovacího období v zahraničí nemá poplatník ve lhůtě k podání daňového přiznání doklad zahraničního správce daně, uvede v daňovém přiznání předpokládanou výši příjmů ze zdrojů v zahraničípříjmů ze zdrojů v zahraničí nebo daně, připadajících na toto zdaňovací období nebo období, za něž je daňové přiznání podáváno. O rozdíl mezi částkou uplatněnou podle předchozí věty a částkou uvedenou v dokladu zahraničního správce daně se upraví výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji ve zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, ve kterém poplatník doklad zahraničního správce daně obdrží.
(10)
Nárok na vyloučení dvojího zdanění podle odstavce 1 uplatní poplatník na základě seznamu všech potvrzení podle odstavce 5, která měl k dispozici v zákonné lhůtě pro podání daňového přiznání, předkládaného současně s daňovým přiznáním. Jednotlivé položky tohoto seznamu musí obsahovat údaje identifikující zahraničního správce daně nebo zahraničního plátce daněplátce daně anebo depozitáře, stát zdroje zahraničních příjmůpříjmů, částku daně zaplacené v tomto státě v místní měně a v přepočtu na koruny a výši příjmůpříjmů ze zdrojů v tomto státě, stanovenou podle odstavce 3. Součástí seznamu bude též přehled zahraničních správců daně, jejichž doklady nemá poplatník ve lhůtě k podání daňového přiznání k dispozici z důvodů uvedených v odstavci 9, který musí obsahovat údaje o státě zdroje zahraničních příjmůpříjmů, předpokládané výši příjmůpříjmů ze zdrojů v daném státě nebo daně, uplatněné v daňovém přiznání. Přitom je daňový subjekt povinen na výzvu správce daně prokázat kdykoliv ve lhůtě pro vyměření daně oprávněnost nároku na vyloučení dvojího zdanění uplatněného v daňovém přiznání a doložit jej potvrzeními podle odstavce 5.
(11)
Zjistí-li poplatník, že v důsledku stanovení základu daně nebo daně zahraničním správcem daně má být jeho daňová povinnost jiná, než jak byla vyměřena, postupuje podle daňového řádu.
(12)
Byla-li poplatníkovi daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, z příjmůpříjmů úrokového charakteru v zahraničí sražena daň vyšší, než jaká je uvedena v mezinárodní smlouvě, lze o ni snížit daňovou povinnost, pokud tato daň byla v zahraničí sražena v souladu s právním předpisem Evropských společenství.104) Je-li celková daňová povinnost nižší než daň sražená v souladu s právním předpisem Evropských společenství,104) vznikne poplatníkovi ve výši rozdílu přeplatek.
(13)
V případě bezúplatných příjmůpříjmů nabytých darem, které byly předmětem mezinárodní smlouvy upravující zamezení dvojímu zdanění v oboru daně dědické a darovací, která je prováděna, se mezinárodní dvojí zdanění pro účely daní z příjmůpříjmů v České republice vylučuje v souladu s metodou uvedenou v této smlouvě.
§ 38fa
Zdanění ovládané zahraniční společnosti
(1)
Pro účely daní z příjmůpříjmů se na činnost ovládané zahraniční společnosti, která není k okamžiku skončení svého zdaňovacího období daňovým rezidentem státu uvedeného na unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti schváleném Radou Evropské unie ani stálou provozovnoustálou provozovnou umístěnou v takovém státě, a nakládání s jejím majetkem, ze kterých plynou zahrnované příjmypříjmy, hledí, jako by byly uskutečněny ovládající společností na území České republiky k okamžiku skončení zdaňovacího období ovládané zahraniční společnosti v zahraničí, pokud
a)
ovládaná zahraniční společnost nevykonává podstatnou hospodářskou činnost a
b)
daň obdobná dani z příjmůpříjmů právnických osob
1.
ovládané zahraniční společnosti, která je poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob, ve státě, jehož je daňovým rezidentem, je nižší než polovina daně, která by jí byla stanovena, pokud by byla daňovým rezidentem České republiky, nebo
2.
ovládající společnosti ve státě, ve kterém je umístěna stálá provozovnastálá provozovna, která je ovládanou zahraniční společností, je nižší než polovina daně, která by byla stanovena, pokud by činnost stálé provozovnystálé provozovny a nakládání s jejím majetkem byly uskutečněny na území České republiky.
(2)
Pro účely daní z příjmůpříjmů se na činnost ovládané zahraniční společnosti, která je k okamžiku skončení svého zdaňovacího období daňovým rezidentem státu uvedeného na unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti schváleném Radou Evropské unie nebo stálou provozovnoustálou provozovnou umístěnou v takovém státě, a nakládání s jejím majetkem, ze kterých plynou v daném zdaňovacím období příjmypříjmy, hledí, jako by byly uskutečněny ovládající společností na území České republiky k okamžiku skončení zdaňovacího období ovládané zahraniční společnosti. Ministerstvo financí uveřejní ve Finančním zpravodaji, které státy jsou na tomto seznamu uvedeny.
(3)
Ovládající společností se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým rezidentem České republiky a
a)
který se přímo nebo nepřímo podílí na základním kapitálu ovládané zahraniční společnosti, pokud sám nebo společně s přidruženými osobamipřidruženými osobami splňuje jednu z podmínek podle odstavce 4 písm. a) bodů 1 a 2, nebo
b)
jehož stálá provozovnastálá provozovna je ovládanou zahraniční společností.
(4)
Ovládanou zahraniční společností se pro účely daní z příjmůpříjmů rozumí
a)
poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým nerezidentem, pokud poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, sám nebo společně s přidruženými osobamipřidruženými osobami
1.
se přímo nebo nepřímo podílí na základním kapitálu tohoto poplatníka nebo hlasovacích právech z více než 50 %, nebo
2.
má právo na více než 50 % podílu na jeho zisku,
b)
stálá provozovnastálá provozovna poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým rezidentem České republiky, umístěná ve státě, se kterým má Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmůpříjmů, která je prováděna a podle které se dvojí zdanění jejích příjmůpříjmů vylučuje metodou vynětí.
(5)
Přidruženými osobamiPřidruženými osobami se pro účely zdanění ovládané zahraniční společnosti rozumí kapitálově spojené osoby a osoby, pokud má jedna osoba právo na alespoň 25 % podílu na zisku druhé osoby.
(6)
Zahrnovanými příjmypříjmy se pro účely zdanění ovládané zahraniční společnosti rozumí příjmypříjmy ovládané zahraniční společnosti plynoucí v jejím zdaňovacím období v zahraničí
a)
ve formě výpůjčních příjmůvýpůjčních příjmů,
b)
ve formě licenčních poplatkůlicenčních poplatků,
c)
z podílu na zisku,
d)
z pozbytí podílu v poplatníkovi daně z příjmůpříjmů právnických osob,
e)
z přenechání majetku k úplatnému užití s právem na následné úplatné nabytí tohoto majetku stranou tohoto závazku,
f)
z pojišťovacích, bankovních a jiných finančních činností,
g)
z prodeje zboží a poskytování služeb nakoupených od přidružených osobpřidružených osob a přidruženým osobámpřidruženým osobám prodávaných bez přidané ekonomické hodnoty nebo pouze s malou přidanou ekonomickou hodnotou,
h)
z prodeje zboží nebo poskytnutí služby přidružené osoběpřidružené osobě, jejíž činnost spočívá převážně v nákupu zboží a služeb od přidružených osobpřidružených osob a následném prodeji tohoto zboží a poskytování těchto služeb přidruženým osobámpřidruženým osobám bez přidané ekonomické hodnoty nebo pouze s malou přidanou ekonomickou hodnotou.
(7)
Na činnost ovládané zahraniční společnosti a nakládání s jejím majetkem se hledí, jako by byly uskutečněny ovládající společností na území České republiky pouze v poměrné části vypočítané podle jejího podílu na základním kapitálu ovládané zahraniční společnosti k okamžiku uskutečnění této činnosti nebo tohoto nakládání s jejím majetkem. Podíl ovládající společnosti na základním kapitálu ovládané zahraniční společnosti se snižuje o část podílu drženou prostřednictvím jiné ovládající společnosti, která není základním investičním fondem.
(8)
Výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji ovládající společnosti se upraví v souladu s odstavci 1 a 2. Pokud by tato úprava vedla ke snížení výsledku hospodaření nebo rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji, neprovede se a o částku, o kterou by byl výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji snížen podle odstavce 1, lze snížit výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích vždy do výše částky, o kterou se v daném zdaňovacím období výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmypříjmy a výdaji na základě odstavce 1 zvyšuje.
(9)
Daň ovládající společnosti lze snížit o daň obdobnou dani z příjmůpříjmů právnických osob zaplacenou z příjmůpříjmů z činnosti a nakládání s majetkem, na které se použije odstavec 1 nebo 2,
a)
ovládanou zahraniční společností, která je poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob, ve státě, jehož je daňovým rezidentem,
b)
ovládající společností ve státě, ve kterém je umístěna stálá provozovnastálá provozovna, která je ovládanou zahraniční společností,
c)
poplatníkem daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým nerezidentem a prostřednictvím kterého ovládající společnost drží podíl na základním kapitálu ovládané zahraniční společnosti, ve státě, jehož je daňovým rezidentem.
(10)
Daň ovládající společnosti lze snížit o daň z příjmůpříjmů právnických osob zaplacenou z příjmůpříjmů z činnosti a nakládání s majetkem, na které tato ovládající společnost použije odstavec 1 nebo 2, základním investičním fondem, který je ovládající společností stejné ovládané zahraniční společnosti a prostřednictvím kterého ovládající společnost drží podíl na základním kapitálu této ovládané zahraniční společnosti.
(11)
Při snížení daně podle odstavce 9 se postupuje obdobně jako při použití metody prostého zápočtu podle § 38f.
(12)
Předmětem daně není příjempříjem ovládající společnosti z pozbytí podílu v ovládané zahraniční společnosti nebo z pozbytí majetku stálé provozovnystálé provozovny, která je ovládanou zahraniční společností, v rozsahu, ve kterém připadá na nerozdělený zisk z činnosti ovládané zahraniční společnosti a z nakládání s jejím majetkem, na které se u této ovládající společnosti uplatnil odstavec 1 nebo 2.
ČÁST ČTVRTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO VYBÍRÁNÍ DANĚ Z PŘÍJMŮ
Zvláštní ustanovení pro vybírání daně z příjmů fyzických osob
§ 38g
Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob
(1)
Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmypříjmy, které jsou předmětem daně z příjmůpříjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná o příjmypříjmy od daně osvobozené nebo o příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmypříjmy, které jsou předmětem daně z příjmůpříjmů fyzických osob, nepřesáhly 50 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.
(2)
Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců daněplátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daněplátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou sazbou daně podle § 36, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 20 000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Daňové přiznání za zdaňovací období je ale povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3, který uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e), nebo daňové zvýhodnění a nebo nezdanitelnou část základu daně. Daňové přiznání je také povinen podat poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daněplátcem daně v jeho prospěch, a dále poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého do zahraničí za podmínek uvedených v § 15 odst. 1.
(3)
V daňovém přiznání poplatník uvede veškeré příjmypříjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmůpříjmů od daně osvobozených, příjmůpříjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou daně, pokud nevyužije postup podle § 36 odst. 6 nebo 7. V daňovém přiznání poplatník rovněž uvede částku slevy na dani a daňového zvýhodnění podle § 35c a 35d. Jsou-li součástí zdanitelných příjmůpříjmů též příjmypříjmy ze závislé činnosti, doloží je poplatník daně dokladem vystaveným podle § 38j odst. 3.
(4)
Daňové přiznání je povinen podat také poplatník, jehož plátce daněplátce daně oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu vzniklou zaviněním poplatníka správci daně a předal doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu podle § 38i odst. 5 písm. b).
(5)
Daňové přiznání je povinen podat poplatník, kterému v rámci navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří vznikl příjem podle § 6.
§ 38ga
Daňové přiznání podávané osobou spravující pozůstalost
Podává-li osoba spravující pozůstalost daňové tvrzení týkající se daňové povinnosti zůstavitele vzniklé ode dne jeho smrti do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, neuplatní
a)
nezdanitelnou část základu daně,
b)
slevu na dani, s výjimkou slevy na dani podle § 35,
c)
daňové zvýhodnění.
§ 38gb
Daňové přiznání v insolvenčním řízení
(1)
Poplatník, který je fyzickou osobou, s výjimkou poplatníka s příjmypříjmy pouze podle § 6, který podává daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období z důvodu insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení, neuplatní nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani s výjimkou slevy podle § 35ba odst. 1 písm. a) ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Dále neuplatní daňové zvýhodnění s výjimkou slevy na dani podle § 35c odst. 1 ve výši jedné dvanáctiny za každý započatý měsíc té části zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání. Při stanovení základu daně se vychází z rozdílu mezi příjmypříjmy a výdaji, u poplatníka vedoucího účetnictví z výsledku hospodaření, za tu část zdaňovacího období, za kterou se podává daňové přiznání.
(2)
Nezdanitelné části základu daně, položky odčitatelné od základu daně, slevy na dani a daňové zvýhodnění poplatník uplatní v daňovém přiznání za uplynulé zdaňovací období, ve kterém se vychází z rozdílu mezi příjmypříjmy (výnosy) a výdaji (náklady) za celé zdaňovací období, nebo se uplatní v daňovém přiznání podávaném osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti poplatníka. Daň vyměřená na základě podání daňového přiznání podle odstavce 1 se považuje za zálohu na daň po vyměření daně podle daňového přiznání podaného po uplynutí zdaňovacího období nebo podaného osobou spravující pozůstalost za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem smrti.
§ 38h
Vybírání a placení záloh na daň a daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
(1)
Plátce daněPlátce daně vypočte zálohu na daň z příjmůpříjmů fyzických osob ze závislé činnosti (dále jen „záloha“) ze základu pro výpočet zálohy. Tato záloha se spravuje jako daň podle daňového řádu. Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmůpříjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, s výjimkou příjmupříjmu, který není předmětem daně, který je od daně osvobozen nebo z něhož je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Základ pro výpočet zálohy do 100 Kč se zaokrouhlí na celé koruny nahoru a nad 100 Kč na celé stokoruny nahoru.
(2)
Sazba zálohy činí 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do 3násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující 3násobek průměrné mzdy. Záloha se vypočte jako součet součinů příslušné části základu pro výpočet zálohy a sazby zálohy pro tuto část základu pro výpočet zálohy.
(3)
Zálohy vypočtené podle odstavce 2 se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(4)
Vypočtenou zálohu plátce daněplátce daně, u kterého poplatník učinil na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4, nejprve sníží o prokázanou částku měsíční slevy na dani podle § 35ba a následně o prokázanou částku měsíčního daňového zvýhodnění (dále jen „záloha po slevě“).
(5)
Plátce daněPlátce daně, u kterého poplatník neučinil na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, vypočte zálohu podle odstavců 2 a 3, pokud nejde o příjmypříjmy zdaněné daní vybíranou srážkou sazbou daně podle § 36 odst. 2 nebo § 36 odst. 1 písm. a). U poplatníka, který u plátce neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, se při výpočtu zálohy nepřihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění.
(6)
K prokázaným nezdanitelným částkám ze základu daně podle § 15 a ke slevě na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba odst. 1 písm. b) přihlédne plátce daněplátce daně za podmínek stanovených v § 38k odst. 5 až při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za zdaňovací období.
(7)
Plátce daněPlátce daně je povinen srazit zálohu při výplatě nebo připsání příjmůpříjmů ze závislé činnosti (dále jen „mzda“) poplatníkovi k dobru bez ohledu na to, za kterou dobu se mzda vyplácí. Provádí-li plátce zúčtování mezd měsíčně nebo pravidelně za delší časové období, je povinen srazit zálohu při zúčtování mzdy. Mzdy plynoucí do konce ledna za uplynulé zdaňovací období se zahrnují do základu pro výpočet zálohy v tomto období.
(8)
Plátce daněPlátce daně, který vyplácí ve zdaňovacím období poplatníkovi mzdu najednou za více kalendářních měsíců téhož zdaňovacího období, vypočte zálohu tak, jako by byla vyplacena v jednotlivých měsících, je-li tento způsob výpočtu zálohy pro poplatníka výhodnější a neuplatnil-li poplatník ve zdaňovacím období u plátce daněplátce daně dosud měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d odst. 2. Při použití tohoto způsobu nelze použít zdanění podle § 6 odst. 4.
(9)
Nepožádá-li poplatník o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, je sraženými zálohami ze mzdy jeho daňová povinnost splněna, pokud není povinen podat přiznání podle § 38g.
(10)
Plátce daněPlátce daně je povinen odvést úhrn sražených záloh nebo úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla. Z příjmůpříjmů vyplacených poplatníkovi prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (§ 6 odst. 2) s výjimkou osoby se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, která má na území České republiky organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost, je povinen plátce daněplátce daně odvést úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne po uplynutí kalendářního měsíce, v němž o dluhu účtuje v souladu s platnými účetními předpisy. Správce daně může stanovit lhůtu pro odvod záloh jinak, lhůta však nesmí přesáhnout poslední den kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla.
(11)
Plátce nemá povinnost srážet zálohy na daň podle předchozích odstavců v případě, že mzda jde k tíži stálé provozovnystálé provozovny poplatníka uvedeného v § 2 odst. 2 a v § 17 odst. 3 umístěné v zahraničí.
(12)
Správce daně může na žádost plátce zrušit povinnost srážet zálohy na daň podle předchozích odstavců z příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí.
(13)
U poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 se při stanovení záloh nepřihlédne ke slevě na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ani k daňovému zvýhodnění.
§ 38ch
Roční zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daňového zvýhodnění
(1)
Poplatník, který ve zdaňovacím období pobíral mzdu pouze od jednoho nebo od více plátců daněplátců daně postupně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával činnost, ze které plyne příjempříjem ze závislé činnosti, a učinil u těchto plátců prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5, může požádat o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění posledního z uvedených plátců daněplátců daně, a to nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění neprovede plátce u poplatníka, který podá nebo je povinen podat přiznání k dani.
(2)
Dojde-li k zániku plátce daně bez právního nástupce, může poplatník požádat o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění místně příslušného správce daně nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období.
(3)
Plátce daněPlátce daně provede roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění jen na základě dokladů za uplynulé zdaňovací období od všech předchozích plátců daněplátců daně o zúčtované nebo vyplacené mzdě, sražených zálohách na daň z těchto příjmůpříjmů, poskytnuté měsíční slevě na dani podle § 35ba a 35c a vyplacených měsíčních daňových bonusech. Plátce daněPlátce daně roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění neprovede, pokud poplatník tyto doklady nepředloží plátci daněplátci daně do 15. února po uplynutí zdaňovacího období.
(4)
Výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění provede plátce daněplátce daně nejpozději do 31. března po uplynutí zdaňovacího období z úhrnu mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi všemi plátci postupně, a to včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával činnost, ze které plyne příjempříjem ze závislé činnosti. U poplatníka, který uplatňuje daňové zvýhodnění, provede plátce daněplátce daně výpočet daně a roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za podmínek stanovených v § 35d odst. 6 až 9.
(5)
Poplatníkovi, který neuplatňuje daňové zvýhodnění, plátce daněplátce daně vrátí jako přeplatek z ročního zúčtování záloh kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní sníženou o slevy pro poplatníky daně z příjmůpříjmů fyzických osob, nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období, činí-li úhrnná výše tohoto přeplatku více než 50 Kč. O vrácený přeplatek z ročního zúčtování záloh sníží plátce daněplátce daně nejbližší odvody záloh správci daně, nejdéle do konce zdaňovacího období, nebo požádá o jejich vrácení správce daně; v takovém případě nakládá správce daně s touto částkou jako s přeplatkem. Případný nedoplatek z ročního zúčtování záloh se poplatníkovi nesráží.
§ 38i
Opravy na dani z příjmů ze závislé činnosti vybírané srážkou formou záloh
(1)
Poplatníkovi, kterému byla sražena záloha vyšší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen měsíční daňový bonus nižší, než měl být, vrátí plátce daněplátce daně vzniklý rozdíl, pokud neuplynula lhůta pro podání vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti za toto zdaňovací období. O vrácenou částku na záloze nebo o dodatečně vyplacenou částku na měsíčním daňovém bonusu sníží plátce daněplátce daně nejbližší odvod záloh správci daně.
(2)
Poplatníkovi, kterému byla sražena daň vyšší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen daňový bonus nižší, než měl být, vrátí plátce daněplátce daně vzniklý rozdíl, pokud neuplynuly 2 roky od konce lhůty pro podání vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období, v němž rozdíl vznikl. Plátce daněPlátce daně je povinen nejdříve vrátit tento rozdíl a poté může podat dodatečné vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti. O tento vrácený rozdíl sníží plátce daněplátce daně nejbližší odvod záloh správci daně. Jinak má poplatník, kterému nebylo provedeno roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, možnost uplatnit nárok na vzniklý rozdíl v daňovém přiznání.
(3)
Poplatníkovi, kterému byla sražena záloha nižší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen měsíční daňový bonus vyšší, než měl být, může plátce daněplátce daně srazit vzniklý rozdíl ze mzdy, pokud neuplynula lhůta pro podání vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti za toto zdaňovací období. O dodatečně vybranou částku na záloze nebo na měsíčním daňovém bonusu zvýší plátce daněplátce daně nejbližší odvod záloh správci daně.
(4)
Dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu, která vznikla zaviněním plátce daněplátce daně, může srazit plátce daněplátce daně ze mzdy poplatníka, pokud neuplynuly 2 roky od konce lhůty pro podání vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období, v němž rozdíl vznikl. U poplatníka, kterému nebylo provedeno roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, může plátce daněplátce daně v této lhůtě srazit dlužnou částku na záloze nebo přeplacenou částku na měsíčním daňovém bonusu, a to i v případě, že poplatník podal za toto zdaňovací období daňové přiznání.
(5)
V případě, kdy dlužná částka na dani nebo neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním poplatníka, plátce daněplátce daně
a)
srazí po dohodě s poplatníkem tuto částku ze mzdy poplatníka spolu s úrokem z prodlení, pokud u plátce daněplátce daně neuplynula lhůta pro stanovení daně, a je povinen tuto částku uhradit, nebo
b)
oznámí tuto skutečnost správci daně do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém ji zjistil a současně předloží správci daně doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu; nesplní-li tyto povinnosti, je povinen tuto částku uhradit.
(6)
Plátce daněPlátce daně je povinen o podání oznámení podle odstavce 5 písm. b), které učinil u svého správce daně, současně informovat poplatníka.
§ 38j
Povinnosti plátců daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
(1)
Plátci daně jsou povinni vést pro poplatníky s příjmy podle § 6 mzdové listy, rekapitulaci o sražených zálohách a dani srážené podle zvláštní sazby daně za každý kalendářní měsíc i za celé zdaňovací období.
(2)
Mzdový list musí pro účely daně obsahovat
a)
poplatníkovo jméno i dřívější,
b)
rodné číslo, a u daňového nerezidenta datum narození, číslo a typ dokladu prokazujícího jeho totožnost a kód státu, který tento doklad vydal, identifikaci pro daňové účely ve státu daňové rezidence a kód státu, jehož je daňovým rezidentem,
c)
bydliště a u poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 bydliště ve státě, jehož je daňovým rezidentem,
d)
jméno a rodné číslo osoby, na kterou poplatník uplatňuje slevu na dani podle § 35ba a daňové zvýhodnění a dále výši jednotlivých nezdanitelných částek základu daně podle § 15, částek slevy na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba a daňového zvýhodnění s uvedením důvodu jejich uznání,
e)
den nástupu poplatníka do zaměstnání a u poplatníka, který je daňovým nerezidentem, den ukončení zaměstnání v České republice,
f)
za každý kalendářní měsíc
1.
úhrn zúčtovaných mezd bez ohledu, zda jsou vypláceny v penězích nebo v naturáliích,
2.
částky osvobozené od daně z úhrnu zúčtovaných mezd uvedeného v bodě 1,
3.
základ pro výpočet zálohy na daň nebo daně podle zvláštní sazby,
4.
vypočtenou zálohu nebo daň sraženou podle zvláštní sazby daně,
5.
měsíční slevu na dani podle § 35ba a zálohu sníženou o měsíční slevu na dani podle § 35ba,
6.
měsíční daňové zvýhodnění, měsíční slevu na dani podle § 35c, měsíční daňový bonus a zálohu sníženou o měsíční slevu na dani podle § 35ba a 35c,
7.
skutečně sraženou zálohu,
8.
částku podle § 6 odst. 3 věty třetí, jedná-li se o nabytí podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož poplatník vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle § 6 odst. 1 písm. a) až c), nebo v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společnostídceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele, nebo opce na nabytí tohoto podílu, a den nabytí tohoto podílu nebo této opce.
Údaje v bodech 3 a 4 se uvedou podle způsobu výpočtu zálohy na daň nebo výpočtu daně zvláštní sazbou daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti a odděleně se uvedou údaje o odměně člena orgánu právnické osoby a sražené dani z této odměny, jedná-li se o poplatníka, který je daňovým nerezidentem,
g)
součet údajů za zdaňovací období uvedených v písmenu f) a úhrn vyplacených měsíčních daňových bonusů,
h)
údaje o výpočtu daně a provedeném ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění.
(3)
Na žádost poplatníka je plátce daněplátce daně povinen za období, za které byla vyplácena nebo zúčtována mzda, vystavit nejpozději do deseti dnů od podání žádosti doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet základu daně, daně, záloh a pro poskytnutí slevy na dani a daňového zvýhodnění. Kopii vystaveného dokladu plátce uschová.
(4)
Plátce daněPlátce daně, který ve zdaňovacím období zúčtoval nebo vyplatil příjmypříjmy ze závislé činnosti, je povinen podat svému místně příslušnému správci daně vyúčtování daně z příjmůpříjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybírané srážkou formou záloh (dále jen „vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti“).
(5)
Plátce daněPlátce daně je povinen podat správci daně vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku; pokud plátce daněplátce daně podá toto vyúčtování elektronicky, je lhůta pro podání do 20. března.
(6)
Plátce daněPlátce daně, který ve zdaňovacím období zúčtoval nebo vyplatil příjmypříjmy ze závislé činnosti poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3, má povinnost podat vyúčtování daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti elektronicky. Tuto povinnost nemá plátce daněplátce daně, který je fyzickou osobou a u něhož počet těchto poplatníků v průběhu zdaňovacího období nepřesáhl v úhrnu 10 osob.
(7)
Lhůtu pro podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti nelze prodloužit.
(8)
Plátce daněPlátce daně uvede v příloze k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti
a)
počet zaměstnanců k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího obdobíobdobí podle místa výkonu práce v obciobci uvedené v pracovní smlouvě,
b)
přehled obsahující souhrnné údaje zaznamenané na mzdových listech vykazovaného zdaňovacího období, které jsou rozhodující pro výpočet zdanitelné mzdy, daně a záloh v členění podle jednotlivých poplatníků uvedených v § 2 odst. 3,
c)
přehledy o dodatečných opravách záloh na daň a daně a opravách daňového bonusu.
(9)
Povinnost podávat vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti, včetně příloh, má plátce daněplátce daně i v případě, že mu v průběhu zdaňovacího období nevznikla povinnost odvádět úhrn sražených záloh správci daně, a to z důvodu poskytnutí slev na dani podle § 35ba nebo daňového zvýhodnění.
(10)
Plátci daněPlátci daně jsou povinni na mzdovém listě dále uvést částky pojistného sražené nebo uhrazené na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a na veřejné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních právních předpisů ze svých příjmůpříjmů ze závislé činnosti povinen platit poplatník, a částky tohoto pojistného, které je povinen z těchto příjmůpříjmů platit plátce daněplátce daně a u poplatníka, na kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky poplatníka na toto zahraniční pojištění, a to za každý kalendářní měsíc a v úhrnu za celé zdaňovací období.
§ 38k
Uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, slevy na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba a daňového zvýhodnění
(1)
Poplatník je povinen prokázat plátci daněplátci daně skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba a měsíčního daňového zvýhodnění při výpočtu záloh nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly. K předloženým dokladům přihlédne plátce daněplátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daněplátci daně prokázány, nejdříve však počínaje kalendářním měsícem, na jehož počátku byly skutečnosti rozhodné pro uznání slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění splněny, učiní-li poplatník současně prohlášení podle odstavce 4 a nebo tyto skutečnosti v již učiněném prohlášení současně uvede. K předloženým dokladům potvrzujícím skutečnost, že poplatník nebo vyživované dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, však plátce daněplátce daně přihlédne již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátce daněplátce daně prokázány. Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání.
(2)
Narodí-li se však poplatníkovi dítě, plátce daně k této skutečnosti přihlédne již v kalendářním měsíci, v němž se narodilo, prokáže-li poplatník jeho narození plátci daně do 30 dnů po narození dítěte.
(3)
Pobírá-li poplatník za stejný kalendářní měsíc mzdu současně nebo postupně od více plátců daněplátců daně, přihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění pouze jeden plátce daněplátce daně, u kterého uplatní poplatník nárok podle odstavce 1, a učiní prohlášení podle odstavce 4.
(4)
Plátce daněPlátce daně srazí zálohu podle § 38h odst. 4 a přihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění, učiní-li poplatník prokazatelně do 30 dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušné zdaňovací období prohlášení o tom,
a)
jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání slevy na dani podle § 35ba, popř. kdy a jak se změnily,
b)
že současně za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje nárok na slevu na dani podle § 35ba u jiného plátce daněplátce daně a že současně na stejné období kalendářního roku neučinil u jiného plátce prohlášení k dani,
c)
jaký je počet dětí vyživovaných poplatníkem v rámci jeho společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti a dále
1.
jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání daňového zvýhodnění na vyživované dítě,
2.
zda uplatňuje daňové zvýhodnění na toto dítě ve výši náležející podle § 35c odst. 1 na jedno dítě nebo ve výši náležející na druhé dítě nebo na třetí a každé další vyživované dítě,
3.
zda v rámci téže společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti vyživuje tytéž vyživované děti poplatníka i jiný poplatník, zda na ně uplatňuje daňové zvýhodnění a zda je zaměstnán,
4.
kdy a jak se případně změnily rozhodné skutečnosti pro přiznání daňového zvýhodnění a
5.
jedná-li se o zletilé studující dítě, že mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
d)
že současně za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě u jiného plátce daněplátce daně a že daňové zvýhodnění na to samé vyživované dítě za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje jiná osoba.
(5)
Plátce daněPlátce daně, u kterého poplatník učinil prohlášení podle odstavce 4, provede výpočet daně, roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění a současně přihlédne k nezdanitelným částkám ze základu daně podle § 15 a ke slevě na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba odst. 1 písm. b) za bezprostředně uplynulé zdaňovací období, učiní-li poplatník prokazatelně do 15. února za toto období prohlášení o tom,
a)
že není povinen podat daňové přiznání,
b)
zda a od kterých plátců daněplátců daně v uplynulém zdaňovacím období pobíral příjmypříjmy ze závislé činnosti,
c)
že pro účely uplatnění slevy na manžela
1.
manžel poplatníka neměl v uplynulém zdaňovacím období vlastní příjem přesahující 68 000 Kč a
2.
poplatník žije ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti s manželem a vyživovaným dítětem poplatníka vymezeným pro účely slevy na manžela,
d)
v jaké hodnotě poskytl bezúplatné plnění podle § 15 odst. 1,
e)
v jaké výši byly zaplaceny v uplynulém zdaňovacím období úroky z úvěru ze stavebního spoření, z hypotečního úvěru a nebo z jiného úvěru poskytnutého v souvislosti s těmito úvěry stavební spořitelnou nebo bankoubankou a použitého na financování bytových potřeb v souladu s § 15 odst. 3 a 4, a
1.
zda a v jaké výši z takového úvěru uplatňuje současně jiná osoba nárok na odpočet úroků ze základu daně,
2.
že předmět bytové potřeby, na který uplatňuje odpočet úroků z poskytnutého úvěru, je užíván v souladu s § 15 odst. 4,
3.
že částka úroků, o kterou se snižuje základ daně podle § 15 odst. 3 a 4, v úhrnu u všech účastníků smluv o úvěrech žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti nepřekročila v uplynulém zdaňovacím období 150 000 Kč,
f)
v jaké výši odečítá od základu daně příspěvky zaplacené na svůj daňově podporovaný produkt spoření na stáří a na daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož je pojistníkem,
g)
v jaké výši mu byla přiznána náhrada za zastavenou exekuciexekuci.
(6)
Poplatník může učinit prohlášení podle odstavce 4 na stejné období kalendářního roku pouze u jednoho plátce.
(7)
Neprokáže-li poplatník skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba nebo na měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d anebo neučiní-li prohlášení podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě, přihlédne k nim plátce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tyto rozhodné skutečnosti poplatník prokáže a současně prokazatelně učiní prohlášení podle odstavce 4. Dodatečně přihlédne plátce k uvedeným skutečnostem při ročním zúčtování záloh, a to i v případě, byla-li daň z příjmůpříjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně, prokáže-li poplatník rozhodné skutečnosti pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění nejpozději do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období a učiní-li prokazatelně v této lhůtě prohlášení k dani podle odstavců 4 a 5.
(8)
Dojde-li během roku ke změně skutečností rozhodných pro výpočet záloh na daň a daně nebo ke změně podmínek pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, je poplatník povinen oznámit je prokazatelně (např. změnou v prohlášení) plátci daněplátci daně nejpozději poslední den kalendářního měsíce, v němž změna nastala nebo v němž bylo o změně rozhodnuto. Plátce daněPlátce daně zaeviduje změnu ve mzdovém listě.
§ 38l
Způsob prokazování nároku na odečet nezdanitelné části základu daně, slevy na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba a daňového zvýhodnění z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti u plátce daně
(1)
Nárok na nezdanitelnou část základu daně prokazuje poplatník plátci daněplátci daně
a)
potvrzením příjemce bezúplatného plnění nebo jeho zákonného zástupce anebo pořadatele veřejné sbírky o výši a účelu bezúplatného plnění,
b)
smlouvou o úvěru a každoročně potvrzením stavební spořitelny o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce z úvěru ze stavebního spoření, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého stavební spořitelnou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo potvrzením bankybanky o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce z hypotečního úvěru a snížených o státní příspěvek, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého příslušnou bankoubankou v souvislosti s hypotečním úvěrem,
c)
v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 4b odst. 1 písm. a) povolením podle stavebního zákona a po dokončení stavby výpisem z listu vlastnictví,
d)
v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 4b odst. 1 písm. b) a c) výpisem z listu vlastnictví a v případě úvěru poskytnutého na úplatné nabytí pozemku po uplynutí 4 let od okamžiku nabytí pozemku povolením podle stavebního zákona,
e)
v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 4b odst. 1 písm. e) výpisem z listu vlastnictví, jde-li o bytový dům, rodinný dům nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, ve vlastnictví, anebo nájemní smlouvou, jde-li o byt nebo o jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, v nájmu, anebo dokladem o trvalém pobytu, jde-li o byt nebo o jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, v užívání,
f)
v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 4b odst. 1 písm. d) a g), potvrzením právnické osoby, že je jejím členem,
g)
v případě úvěru poskytnutého na účely uvedené v § 4b odst. 1 písm. f), výpisem z listu vlastnictví, jde-li o bytový dům, rodinný dům nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru ve vlastnictví, anebo potvrzením právnické osoby o členství, je-li předmětem vypořádání podíl nebo vkladvklad spojený s právem užívání bytu,
h)
smlouvou o penzijním připojištění se státním příspěvkem nebo smlouvou o doplňkovém penzijním spoření a každoročně potvrzením penzijní společnosti o části měsíčních příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkové penzijní spoření, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, ke které náleží maximální státní příspěvek; smlouvou o penzijním pojištění nebo potvrzením instituce penzijního pojištěníinstituce penzijního pojištění o účasti poplatníka na penzijním pojištění a každoročně potvrzením instituce penzijního pojištěníinstituce penzijního pojištění o příspěvcích zaplacených poplatníkem na jeho penzijní pojištění na uplynulé zdaňovací období,
i)
smlouvou o soukromém životním pojištění nebo pojistkou podle zákona upravujícího pojistnou smlouvu a každoročně potvrzením pojišťovny o pojistném zaplaceném poplatníkem na jeho soukromé životní pojištění v uplynulém zdaňovacím období nebo o zaplacené poměrné části jednorázového pojistného připadajícího na uplynulé zdaňovací období,
j)
smlouvou o dlouhodobém investičním produktu a každoročně potvrzením osoby, která tento produkt poskytuje, o majetku připsaném poplatníkem ve prospěch tohoto produktu v uplynulém zdaňovacím období,
k)
smlouvou o pojištění dlouhodobé péče nebo pojistkou a každoročně potvrzením pojistitele o pojistném zaplaceném poplatníkem na pojištění dlouhodobé péče, jehož je pojistníkem, v uplynulém zdaňovacím období nebo o zaplacené poměrné části jednorázového pojistného připadajícího na uplynulé zdaňovací období.
(2)
Nárok na poskytnutí slevy na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba při stanovení daně nebo záloh prokazuje poplatník plátci daněplátci daně
a)
dokladem prokazujícím totožnost manžela a totožnost a věk vyživovaného dítěte poplatníka, uplatňuje-li slevu na manžela, a průkazem ZTP/P, pokud je manžel jeho držitelem, nebo rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu,
b)
rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu a každoročně dokladem o výplatě důchodu, uplatňuje-li slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) nebo d) z důvodu, že mu je přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně nebo invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně,
c)
potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že poplatník pobírá jiný důchod z důchodového pojištění43), u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve třetím stupni, nebo o tom, že mu zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu a starobního důchodu, anebo je-li poplatník invalidní ve třetím stupni, avšak jeho žádost o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve třetím stupni,
d)
průkazem ZTP/P, pokud je poplatník jeho držitelem, nebo rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu, uplatňuje-li slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. e),
e)
usnesením o zastavení exekuceexekuce, uplatňuje-li slevu za zastavenou exekuciexekuci.
(3)
Nárok na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně prokazuje poplatník plátci daně
a)
úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (vlastního, osvojence nebo v péči, která nahrazuje péči rodičů, druhého z manželů a vnuků),
b)
předložením průkazu ZTP/P, pokud je vyživované dítě jeho držitelem, nebo rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu,
c)
jsou-li poplatníci vyživující děti v jedné společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele druhého z poplatníků, ve kterém plátce daněplátce daně uvede, na které děti druhý z poplatníků uplatňuje daňové zvýhodnění a v jaké výši, případně, že nárok na daňové zvýhodnění neuplatňuje,
d)
potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,
e)
potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že poplatník vyživuje ve společně hospodařící domácnostispolečně hospodařící domácnosti zletilé dítě až do dovršení 26 let věku, kterému není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a které se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
(4)
Pokud zletilé dítě, na něž poplatník uplatňuje daňové zvýhodnění, studuje na střední nebo vysoké škole v cizině, nárok na daňové zvýhodnění prokáže poplatník při stanovení záloh nebo daně u plátce daněplátce daně potvrzením o studiu vydaném zahraniční školou na určité období a v souladu se zvláštním právním předpisem o státní sociální podpoře130) rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.
(5)
Jestliže se změnily skutečnosti rozhodné pro přiznání nezdanitelné části základu daně podle § 15, slevy na dani podle § 35 odst. 4 nebo § 35ba nebo daňového zvýhodnění, předloží poplatník nové doklady prokazující platnost nároku na odpočet.
§ 38la
Správa paušálních veřejných pojistných
(1)
Při správě paušálních veřejných pojistných se postupuje podle daňového řádu. Jejich správu vykonávají orgány Finanční správy České republiky.
(2)
Zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění se pro účely správy paušálních veřejných pojistných a záloh na veřejná pojistná považuje za veřejný rozpočet.
(3)
Paušálními veřejnými pojistnými se pro účely paušálního režimu rozumí
a)
paušální pojistné na důchodové pojištění, kterým se pro účely paušálního režimu rozumí pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani, a
b)
paušální pojistné na zdravotní pojištění, kterým se pro účely paušálního režimu rozumí pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle zákona upravujícího pojistné na veřejné zdravotní pojištění poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.
§ 38lc
Oznámení o vstupu do paušálního režimu
(1)
Oznámení o vstupu do paušálního režimu může poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob podat správci daně do desátého dne rozhodného zdaňovacího období.
(2)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který zahajuje činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, po desátém dni rozhodného zdaňovacího období, může oznámení o vstupu do paušálního režimu podat správci daně do dne zahájení této činnosti.
(3)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu z důvodu, že přerušil činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, a ve stejném zdaňovacím období tuto činnost znovu zahajuje, podá oznámení o vstupu do paušálního režimu do dne zahájení této činnosti.
(4)
Oznámení o vstupu do paušálního režimu je formulářovým podáním.
(5)
V oznámení o vstupu do paušálního režimu je poplatník povinen kromě obecných náležitostí formulářového podání uvést
a)
údaje o vstupu do paušálního režimu,
b)
údaje o důchodovém pojištění poplatníka a
c)
údaje o veřejném zdravotním pojištění poplatníka.
(6)
Oznámení o vstupu do paušálního režimu podané po lhůtě podle odstavce 1 nebo 2 je neúčinné. Tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.
(7)
Lhůta podle odstavce 1, 2 nebo 3 je zachována, je-li nejpozději v poslední den této lhůty učiněno živnostenskému úřadu podání obsahující údaje požadované v oznámení o vstupu do paušálního režimu společně s ohlášením živnostiživnosti nebo žádostí o koncesi.
§ 38ld
Společné oznámení při vstupu do paušálního režimu
(1)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob může společně s oznámením o vstupu do paušálního režimu správci daně učinit podání obsahující údaje požadované v oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo v oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění nebo údaje o přihlášení k nemocenskému pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění.
(2)
Podání podle odstavce 1 lze podat jen způsoby podle § 38lc odst. 4.
(3)
Správce daně do 5 pracovních dnů ode dne, kdy poplatník učinil podání podle odstavce 1, předá v elektronické podobě údaje podle odstavce 1 České správě sociálního zabezpečení nebo správci registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění.
(4)
Na předání údajů podle odstavce 3 se hledí jako na podání oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího organizaci a provádění sociálního zabezpečení, oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění nebo přihlášky k nemocenskému pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění, které učinil poplatník.
§ 38lda
Oznámení o změně zvoleného pásma paušálního režimu
(1)
Oznámení o změně zvoleného pásma paušálního režimu může poplatník v paušálním režimu podat správci daně do desátého dne zdaňovacího období, od kterého mění zvolené pásmo paušálního režimu.
(2)
V oznámení o změně zvoleného pásma paušálního režimu je poplatník povinen kromě obecných náležitostí podání uvést
a)
zdaňovací období, od kterého mění zvolené pásmo paušálního režimu, a
b)
nově zvolené pásmo paušálního režimu.
(3)
Oznámení o změně zvoleného pásma paušálního režimu podané po lhůtě podle odstavce 1 je neúčinné. Tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.
§ 38ldb
Oznámení o jiné výši paušální daně
(1)
Oznámení o jiné výši paušální daně může poplatník v paušálním režimu podat správci daně do desátého dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nepřesáhl rozhodné příjmypříjmy pro jiné než zvolené pásmo paušálního režimu.
(2)
V oznámení o jiné výši paušální daně je poplatník povinen kromě obecných náležitostí podání uvést
a)
zdaňovací období, za které má být paušální daň v jiné výši,
b)
pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně a
c)
skutečnost, zda překročil rozhodné příjmypříjmy pro zvolené pásmo paušálního režimu.
(3)
Oznámení o jiné výši paušální daně podané po lhůtě podle odstavce 1 je neúčinné. Tuto lhůtu nelze navrátit v předešlý stav.
§ 38le
Oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu
(1)
Oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu může poplatník v paušálním režimu podat správci daně do desátého dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, jehož uplynutím přestane být poplatníkem v paušálním režimu.
(2)
V oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu poplatník uvede zdaňovací období, jehož uplynutím přestane být poplatníkem v paušálním režimu.
(3)
Oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu podané po lhůtě podle odstavce 1 je neúčinné.
§ 38lf
Oznámení o nesplnění podmínek v paušálním režimu
(1)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob oznámí správci daně nesplnění podmínek pro
a)
to, aby se stal poplatníkem v paušálním režimu,
b)
nově zvolené pásmo paušálního režimu,
c)
jinou výši paušální daně.
(2)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob oznámí nesplnění podmínek uvedených v odstavci 1 včetně důvodu, pro který podmínky nesplňoval, správci daně do 15 dnů ode dne, ve kterém toto nesplnění zjistil.
(3)
Zjistí-li správce daně nesplnění podmínek uvedených v odstavci 1 u poplatníka daně z příjmůpříjmů fyzických osob, učiní o tomto zjištění úřední záznam a poplatníka vhodným způsobem vyrozumí o tomto zjištění včetně důvodu, pro který podmínky nesplňoval, a o následcích tohoto nesplnění.
§ 38lg
Oznámení o ukončení paušálního režimu
(1)
Nastala-li skutečnost, která má za následek, že poplatník přestane být poplatníkem v paušálním režimu, oznámí poplatník tuto skutečnost správci daně do 15 dnů ode dne, ve kterém tato skutečnost nastala.
(2)
Zjistí-li správce daně, že nastala skutečnost, která má za následek, že poplatník přestane být poplatníkem v paušálním režimu, učiní o tomto zjištění úřední záznam a poplatníka vhodným způsobem vyrozumí o této skutečnosti a o následcích toho, že poplatník přestává být poplatníkem v paušálním režimu.
§ 38lga
Společné oznámení při ukončení paušálního režimu
(1)
Poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu z důvodu, že přestal být osobou samostatně výdělečně činnou podle zákona upravujícího důchodové pojištění nebo podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, může společně s oznámením o ukončení paušálního režimu správci daně učinit podání obsahující údaje požadované v oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo v oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění.
(2)
Správce daně do 5 pracovních dnů ode dne, kdy poplatník učinil podání podle odstavce 1, předá v elektronické podobě údaje podle odstavce 1 České správě sociálního zabezpečení a správci registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění.
(3)
Na předání údajů podle odstavce 2 se hledí jako na podání oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, která učinil poplatník.
§ 38lh
Daňové přiznání k paušální dani
(1)
Na poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani, se hledí, jako by v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání podal daňové přiznání, ve kterém tvrdí daň ve výši paušální daně. K podanému daňovému přiznání ani dodatečnému daňovému přiznání se nepřihlíží.
(2)
Poplatník v paušálním režimu nepodává daňové přiznání z důvodu insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení.
§ 38li
Splatnost paušálních veřejných pojistných
Paušální veřejná pojistná jsou splatná v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmůpříjmů fyzických osob poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.
§ 38lj
Vyměření paušální daně a paušálních veřejných pojistných
(1)
Daň, která je rovna paušální dani, a paušální veřejná pojistná se považují za vyměřené uplynutím posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmůpříjmů fyzických osob poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.
(2)
Daň a paušální veřejná pojistná vyměřené podle odstavce 1 správce daně předepíše do evidence daní.
§ 38lk
Paušální zálohy
(1)
Poplatník v paušálním režimu platí paušální zálohy pro zvolené pásmo paušálního režimu na zálohová období. Zálohovým obdobím je pro účely paušálního režimu kalendářní měsíc.
(2)
Paušální záloha zahrnuje
a)
zálohu poplatníka v paušálním režimu na daň z příjmůpříjmů,
b)
zálohu na pojistné na důchodové pojištění, kterou se pro účely paušálního režimu rozumí záloha poplatníka v paušálním režimu na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a
c)
zálohu na pojistné na zdravotní pojištění, kterou se pro účely paušálního režimu rozumí záloha poplatníka v paušálním režimu na pojistné na veřejné zdravotní pojištění podle zákona upravujícího pojistné na veřejné zdravotní pojištění.
(3)
Záloha na veřejné pojistné, kterou se pro účely paušálního režimu rozumí záloha na pojistné na důchodové pojištění a záloha na pojistné na zdravotní pojištění, se spravuje jako daň podle daňového řádu. Její správu vykonávají orgány Finanční správy České republiky.
(4)
Paušální zálohy se platí od zálohového období, ve kterém se poplatník stal poplatníkem v paušálním režimu, do zálohového období, ve kterém poplatník přestal být poplatníkem v paušálním režimu.
(5)
Paušální záloha je splatná do dvacátého dne zálohového období, na které se záloha platí. Záloha na zálohové období, ve kterém poplatník v paušálním režimu zahájil činnost, ze které plynou příjmypříjmy ze samostatné činnosti, je splatná do dvacátého dne zálohového období bezprostředně následujícího po tomto zálohovém období.
(6)
Paušální záloha se platí na společný osobní daňový účet.
(7)
Záloha poplatníka v paušálním režimu na daň z příjmůpříjmů činí
a)
100 Kč pro první pásmo paušálního režimu,
b)
4 963 Kč pro druhé pásmo paušálního režimu a
c)
9 320 Kč pro třetí pásmo paušálního režimu.
(8)
Správce daně nemůže stanovit jinou výši paušální zálohy ani povolit výjimku z povinnosti daň zálohovat; tím není dotčena možnost povolit posečkání úhrady paušální zálohy nebo rozložení její úhrady na splátky.
§ 38ll
Společný osobní daňový účet
(1)
Společný osobní daňový účet je osobní daňový účet, který je veden pro paušální zálohy, daň, která se rovná paušální dani, a paušální veřejná pojistná.
(2)
Na debetní straně společného osobního daňového účtu se evidují předpisy a odpisy odděleně za daň a za jednotlivá veřejná pojistná.
(3)
Úhrada na společný osobní daňový účet se v případě splatných daňových pohledávek se stejným datem splatnosti použije na úhradu těchto pohledávek v poměru podle jejich výše.
§ 38lm
Přeplatek
(1)
Přeplatek na společném osobním daňovém účtu se nepoužije na úhradu nedoplatku téhož poplatníka na jiném osobním daňovém účtu nebo na nedoplatek evidovaný u jiného správce daně; to neplatí pro přeplatek ve výši, ve které nemůže zaniknout podle odstavce 2, pokud poplatník
a)
o takové použití přeplatku požádá,
b)
přestane být poplatníkem v paušálním režimu, nebo
c)
nesplňoval podmínky, za kterých se poplatník stane poplatníkem v paušálním režimu.
(2)
Přeplatek na společném osobním daňovém účtu za zdaňovací období, za které daň poplatníka není rovna paušální dani, zaniká ve výši plateb, které byly převedeny na centrální účet České správy sociálního zabezpečení a na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění. To neplatí pro poplatníka, který za toto období nemá povinnost ani možnost podat přehled příjmůpříjmů a výdajů podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo přehled o daňovém základu podle zákona upravujícího pojistné na veřejné zdravotní pojištění.
(3)
Vratitelný přeplatek na společném osobním daňovém účtu nevzniká ve výši přeplatku, ve které může zaniknout podle odstavce 2.
(4)
Nepožádá-li poplatník o vrácení vratitelného přeplatku na společném osobním daňovém účtu do 6 let od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl, přeplatek zaniká a stává se příjmempříjmem
a)
zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění v části určené podle podílu výše zálohy na pojistné na zdravotní pojištění na výši paušální zálohy pro první pásmo paušálního režimu a
b)
státního rozpočtu v části zbývající z přeplatku po jeho snížení o část podle písmene a).
§ 38ln
Nedoplatek na záloze na veřejné pojistné
Nedoplatek na záloze na veřejné pojistné splatné v průběhu zdaňovacího období, za které daň poplatníka není rovna paušální dani, s výjimkou příslušenství zaniká uplynutím posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmůpříjmů fyzických osob za toto období.
§ 38lo
Převod výnosu paušálního pojistného
(1)
Správce daně převádí výnos zálohy na pojistné na důchodové pojištění a paušálního pojistného na důchodové pojištění na centrální účet České správy sociálního zabezpečení.
(2)
Správce daně převádí výnos zálohy na pojistné na zdravotní pojištění a paušálního pojistného na zdravotní pojištění na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění.
(3)
Správce daně převádí výnos podle odstavců 1 a 2 způsobem stanoveným zákonem upravujícím rozpočtové určení daní pro převod daňového příjmupříjmu.
§ 38lp
Poskytování informací správcem daně
Správce daně poskytuje orgánům sociálního zabezpečení a správci registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění informace o
a)
poplatnících v paušálním režimu potřebné pro provádění důchodového pojištění a veřejného zdravotního pojištění a
b)
placení paušálních veřejných pojistných a záloh v paušálním režimu potřebné pro provádění důchodového pojištění a veřejného zdravotního pojištění.
§ 38lq
Poskytování informací orgány sociálního zabezpečení a správcem registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění
Orgány sociálního zabezpečení a správce registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění poskytují správci daně informace o osobách samostatně výdělečně činných pro potřeby paušálního režimu.
§ 38m
Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období
(1)
Poplatník je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmůpříjmů právnických osob.
(2)
Je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, podává se daňové přiznání ve lhůtě a za podmínek pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců.
§ 38ma
Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za období, za které se podává daňové přiznání
(1)
Poplatník je povinen daňové přiznání k dani z příjmůpříjmů právnických osob také podat za období
a)
předcházející rozhodnému dni fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní korporace, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno, není-li tento rozhodný den prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku,
b)
předcházející dni zápisu změny právní formy komanditní společnosti na jinou obchodní korporaci a změny právní formy akciové společnostiakciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným anebo družstva na veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost, za které nebylo dosud daňové přiznání podáno,
c)
předcházející změně zdaňovacího období z kalendářního roku na hospodářský rok nebo naopak, anebo předcházející změně ve vymezení hospodářského roku, nebylo-li dosud za toto období daňové přiznání podáno,
d)
předcházející dni, od kterého poplatník změnil daňové rezidenství z České republiky do zahraničí, nebylo-li dosud za toto období daňové přiznání podáno,
e)
od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku za zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporaci nebo za její část, u které je právním nástupcem poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob, který je daňovým nerezidentem a který nemá ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku stálou provozovnustálou provozovnu na území České republiky,
f)
předcházející dni zápisu přeměny obchodní společnosti do obchodního rejstříku přejímajícím společníkem za zanikajícího poplatníka, který je obchodní společností, jedná-li se o převod jmění obchodní společnosti na společníka, který je fyzickou osobou, a nebylo-li dosud za toto období daňové přiznání podáno.
(2)
Daňové přiznání podle odstavce 1 se podává nejpozději do 3 měsíců od konce měsíce, do kterého spadá
a)
u obchodní korporace den rozhodnutí nejvyššího orgánu obchodní korporace o fúzi, převodu jmění na společníka nebo rozdělení obchodní korporace, pokud je tento den dnem pozdějším rozhodnému dni fúze, převodu jmění na společníka nebo rozdělení, není-li rozhodný den fúze nebo převodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní korporace prvním dnem kalendářního roku nebo hospodářského roku,
b)
den, který je posledním dnem období, za které se daňové přiznání podává, pokud není podle písmene a) stanoven jiný den.
(3)
Podáním daňového přiznání za období podle odstavce 1 písm. a) není splněna povinnost podat daňové přiznání za zdaňovací období, pokud nedojde k zapsání přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku.
§ 38mb
Výjimky z povinnosti podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob
Daňové přiznání není povinen podat
a)
veřejně prospěšný poplatníkveřejně prospěšný poplatník, pokud
1.
má pouze příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně, příjmypříjmy od daně osvobozené nebo příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a
2.
nemá povinnost uplatnit postup podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 8,
b)
společenství vlastníků jednotek, pokud má pouze příjmypříjmy, které nejsou předmětem daně, příjmypříjmy od daně osvobozené nebo příjmypříjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně,
c)
veřejná obchodní společnost,
d)
zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace za období od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku, pokud není stanoveno jinak.
§ 38mc
Výjimka z oznamovací povinnosti
Veřejně prospěšný poplatníkVeřejně prospěšný poplatník a společenství vlastníků jednotek, kterým nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost k dani z příjmůpříjmů právnických osob, nejsou povinni sdělit tuto skutečnost správci daně.
§ 38n
Daňová ztráta
(1)
Pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou.
(2)
Při správě daňové ztráty se postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, avšak daňová ztráta stanovená poplatníkovi zaniklému bez provedení likvidace nepřechází na jeho právního nástupce s výjimkami uvedenými v § 23a odst. 5 písm. b) a § 23c odst. 8 písm. b). Daňová ztráta se stanovuje. Při snižování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při zvyšování daňové povinnosti. Při zvyšování daňové ztráty se postupuje obdobně jako při snižování daňové povinnosti. Daňová ztráta se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(3)
Ustanovení předchozích odstavců platí i pro poplatníky uvedené v § 2, pokud není v § 5 stanoveno jinak.
(4)
Ustanovení odstavce 1 platí i pro stanovení daňové ztráty komanditní společnosti připadající komplementářům (komplementáři).
§ 38na
(1)
Stanovenou a neuplatněnou daňovou ztrátu nelze odčítat od základu daně za podmínek uvedených v § 34 odst. 1, došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osobzměně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (dále jen „podstatná změna“). Změnou ve složení osobZměnou ve složení osob se rozumí nabytí nebo zvýšení podílu na základním kapitálu nebo hlasovacích právech a získání rozhodujícího vlivu. Podstatnou změnou se vždy rozumí nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, a změny, kterými získá člen obchodní korporace rozhodující vliv. Rozhodným pro zjištění, zda došlo k podstatné změně, je úhrn změn ve složení osobzměn ve složení osob, ke kterým došlo mezi posledním dnem období, za které byla daňová ztráta stanovena, a posledním dnem období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna.
(2)
U akciové společnostiakciové společnosti, která vydala akcie na majitele v období, za které byla daňová ztráta stanovena, nebo v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, se má za to, že došlo k podstatné změně, ledaže poplatník prokáže, že v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta stanovena, nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle právních předpisů upravujících účetnictví, nebo pokud prokáže, že nedošlo k podstatné změně podle odstavce 1.
(3)
Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník, u nějž k podstatné změně došlo, prokáže správci daně, že nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu20) v období, kdy došlo k podstatné změně, a v obdobích, ve kterých má být uplatněna daňová ztráta, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta stanovena.
(4)
Zaniká-li při přeměně společnosti131) daňový poplatník, může právní nástupce daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena. V případě přeměny rozdělením, kdy rozdělovaná obchodní korporace nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat nástupnická obchodní korporace při rozdělení od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena. Část základu daně podle věty první a druhé se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu20) připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající nebo poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu20). Obdobně se postupuje v případě převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnustálou provozovnu.
(5)
Obchodní korporace, která při přeměně sloučením nebo rozdělením nezaniká, může odčítat daňovou ztrátu, která jí byla stanovena před přeměnou a nebyla převedena na nástupnickou obchodní korporaci při rozdělení, maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti, které vykonávala v období, za které byla daňová ztráta stanovena. Část základu daně podle věty první se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu20) připadajících na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který nezaniká, v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu20).
(6)
Při převodu obchodního závoduobchodního závodu lze daňovou ztrátu nebo část daňové ztráty, převzaté podle § 23a odst. 5 písm. b), odčítat od základu daně přijímající obchodní korporace v jednotlivých obdobích maximálně do výše základu daně stanoveného u přijímající obchodní korporace z činnosti vykonávané prostřednictvím převedeného obchodního závoduobchodního závodu, která byla prostřednictvím převedeného obchodního závoduobchodního závodu vykonávána v období, za které byla uplatňovaná daňová ztráta stanovena. Výše základu daně podle věty první se stanoví u přijímající obchodní korporace na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu20) připadajících na stejné činnosti vykonávané převádějící obchodní korporací v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu20). Obdobně se postupuje v případě převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnustálou provozovnu.
(7)
Daňovou ztrátu stanovenou po přeměně obchodní korporace nelze odčítat od základu daně právního předchůdce poplatníka v období předcházejícím období, za které je tato daňová ztráta stanovena. Pokud je takto stanovená daňová ztráta odčítána od základu daně poplatníka v období předcházejícím období, za které se tato daňová ztráta stanoví, lze ji za podmínek uvedených v § 34 odst. 1 uplatnit pouze v rozsahu, v jakém tato ztráta připadá na stejné činnosti, které poplatník vykonával před přeměnou.
(8)
Vzniknou-li poplatníkovi pochybnosti, zda jsou splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 až 7, může požádat správce daně o závazné posouzení skutečnosti, zda daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně. V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení je poplatník povinen uvést
a)
název, právní formu a sídlo právnické osoby, daňové identifikační číslo, pokud bylo přiděleno,
b)
přehled veškerých tržeb za vlastní výkony a zboží v členění podle činností vykonávaných poplatníkem, jemuž daňová ztráta vznikla, dosažených v období, za které byla daňová ztráta, která má být uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně, stanovena,
c)
přehled veškerých tržeb za vlastní výkony a zboží v členění podle činností vykonávaných poplatníkem, který daňovou ztrátu uplatňuje, dosažených v období, za které má být daňová ztráta uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně,
d)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení skutečnosti, zda daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně.
(9)
Je-li rozhodnutí o závazném posouzení doručeno poplatníkovi po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání, může poplatník uplatnit odčitatelnou položku podle § 34 odst. 1 v dodatečném daňovém přiznání.
(10)
Za provozování stejné činnosti podle odstavců 2 až 7 v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, a v období, za které byla daňová ztráta stanovena, se považuje i případ, kdy
a)
v období, za které byla daňová ztráta stanovena, došlo k vynakládání výdajů za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, ale tyto příjmypříjmy byly vykázány až v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, nebo
b)
v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, došlo k vynakládání výdajů za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů, ale tyto příjmypříjmy byly vykázány až v období, za které byla daňová ztráta stanovena.
(11)
V případech uvedených v odstavcích 4 až 7 se nepoužijí ustanovení odstavců 1 až 3.
(12)
Obdobím podle odstavců 1 až 7 a 10 se rozumí zdaňovací období i období, za něž se podává daňové přiznání.
§ 38nb
Rozhodnutí o přiznání osvobození příjmů z licenčních poplatků a úroků z úvěrového finančního nástroje
(1)
Poplatník, který splňuje podmínky pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), požádá svého místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození příjmůpříjmů z licenčních poplatkůlicenčních poplatků a úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje. Žádost lze podat i prostřednictvím plátce, avšak rozhodnutí vydá vždy správce daně místně příslušný poplatníkovi.
(2)
Povinnými náležitostmi žádosti o vydání rozhodnutí o přiznání osvobození jsou
a)
potvrzení o daňovém rezidentství příjemce licenčních poplatkůlicenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje vydané zahraničním správcem daně,
b)
informace prokazující, že příjemce licenčních poplatkůlicenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje je jejich skutečným vlastníkem,
c)
potvrzení zahraničního správce daně, že příjemce licenčních poplatkůlicenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje podléhá některé z daní uvedených v příslušném právním předpisu Evropských společenství,93) které mají stejný nebo podobný charakter jako daň z příjmůpříjmů [§ 19 odst. 3 písm. a) bod 3],
d)
informace prokazující, že příjemce licenčních poplatkůlicenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje má právní formu uvedenou v příslušném právním předpisu Evropských společenství,93)
e)
informace prokazující, že příjemce a plátce licenčních poplatkůlicenčních poplatků nebo úroků z úvěrového finančního nástrojeúvěrového finančního nástroje jsou osobami přímo kapitálově spojenými a po jak dlouhou dobu,
f)
právní titul pro výplatu licenčních poplatků nebo úroků.
(3)
Informace obsažené v žádosti a jejích povinných náležitostech musí platit nejméně po dobu jednoho roku a nesmí být starší 3 let. Dojde-li ke změně, která může mít vliv na splnění podmínek pro osvobození podle § 19 odst. 1 písm. zj) a zk), poplatník je povinen informovat o tom bez zbytečného odkladu plátce a svého místně příslušného správce daně.
(4)
Správce daně je povinen na základě žádosti, jejíž povinné náležitosti jsou vymezeny v odstavci 2, vydat rozhodnutí o přiznání osvobození, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 19 odst. 1 písm. zj) a zk) a odst. 5 a § 23 odst. 7. Správce daně je povinen toto rozhodnutí vydat do tří měsíců od okamžiku, kdy poplatník poskytl všechny informace a důkazy nutné pro prokázání, že podmínky pro osvobození jsou splněny. Rozhodnutí je závazné i pro plátce daně.
(5)
Rozhodnutí o přiznání osvobození musí kromě základních náležitostí rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu obsahovat
a)
údaje, na jejichž základě bylo rozhodováno,
b)
časový rozsah závaznosti rozhodnutí, přitom rozhodnutí musí být vydáno nejméně pro jedno zdaňovací období a nejvýše pro tři zdaňovací období bezprostředně po sobě jdoucí.
§ 38nc
Závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami
(1)
Poplatník, který sjednává cenu v obchodním vztahu s osobou, která je vůči němu považována za spojenou osobu, může požádat místně příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda způsob, jakým byla cena vytvořena, odpovídá způsobu, kterým by byla vytvořena cena sjednaná mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek (§ 23 odst. 7) (dále jen „závazné posouzení ceny“).
(2)
Poplatník v žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny uvede alespoň
a)
jména, bydliště nebo sídla, sídla podnikatele, daňová identifikační čísla, pokud byla přidělena, všech osob zúčastněných v obchodním vztahu, pro nějž je podána žádost o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny, včetně poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 i osob, kterým nevzniká daňová povinnost z příjmůpříjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky (dále jen „zúčastněná osoba“),
b)
popis organizační struktury, jejíž jsou zúčastněné osoby součástí, a to i mimo území České republiky,
c)
popis obchodních činností zúčastněných osob,
d)
popis obchodního vztahu, pro který je podána žádost o závazné posouzení ceny,
e)
zdaňovací obdobíobdobí, na které se má rozhodnutí o závazném posouzení ceny vztahovat,
f)
popis a dokumentace způsobu, jakým byla cena vytvořena, včetně všech údajů týkajících se obchodního případu; u údajů, které budou známy v budoucnu, se uvedou předpoklady, ze kterých se při odhadu hodnot těchto údajů vycházelo,
g)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení ceny.
(3)
O žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení ceny rozhodne správce daně, u kterého byla žádost podána. Pokud je v obchodním vztahu více zúčastněných osob, které mají daňovou povinnost z příjmůpříjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky a tuto povinnost spravují odlišní správci daně, rozhodnutí o závazném posouzení ceny vydá správce daně nejblíže nadřízený nejblíže nadřízenému správci daně těchto správců daně a závazné posouzení ceny je pro tyto správce daně účinné. Dotčeným správcům daně a dalším zúčastněným osobám se rozhodnutí doručuje na vědomí. Jsou-li dány důvody pro zrušení rozhodnutí o závazném posouzení ceny podle zvláštního právního předpisu, rozhodne o jeho zrušení správce daně, který je vydal, na návrh kterékoliv zúčastněné osoby nebo z podnětu dotčeného správce daně.
(4)
Rozhodnutí o závazném posouzení ceny může být vydáno i pro právnickou osobu, jejíž založení se předpokládá. Žádost podle odstavce 2 je oprávněna za ni předložit jiná osoba, pokud zakládanou právnickou osobu, pro kterou je závazné posouzení ceny žádáno, dostatečně identifikuje. O závazné posouzení ceny požádá tato jiná osoba místně příslušného správce daně z příjmů podle předpokládaného sídla zakládané právnické osoby. Identifikace zakládané právnické osoby musí být uvedena i ve výroku rozhodnutí o závazném posouzení ceny. Příjemcem tohoto rozhodnutí je žadatel a je účinné pro stanovení daňové povinnosti zakládané právnické osoby, a to ode dne jejího vzniku.
§ 38nd
Závazné posouzení způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovny
(1)
Správce daně vydá na žádost daňového nerezidenta rozhodnutí o závazném posouzení způsobu určení základu daně daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny.
(2)
Předmětem závazného posouzení je určení, zda způsob určení základu daně nebo daňové ztráty daňového nerezidenta z činností vykonávaných prostřednictvím stálé provozovnystálé provozovny nevede k nižšímu základu daně či vyšší daňové ztrátě, než jaké by dosáhl z téže nebo podobné činnosti vykonávané za obdobných podmínek daňový rezident České republiky.
(3)
V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení daňový nerezident uvede:
a)
jméno, bydliště nebo sídlo daňového nerezidenta, umístění předmětné stálé provozovnystálé provozovny a daňové identifikační číslo včetně zahraničního, pokud bylo přiděleno,
b)
popis organizační struktury, jejíž je daňový nerezident součástí, a popis všech jeho stálých provozovenstálých provozoven, a to i mimo území České republiky,
c)
popis obchodních činností daňového nerezidenta,
d)
popis obchodních činností daňového nerezidenta vykonávaných prostřednictvím předmětné stálé provozovnystálé provozovny a transakcí mezi touto stálou provozovnoustálou provozovnou a ostatními částmi daňového nerezidenta a předpokládané další příjmypříjmy daňového nerezidenta plynoucí ze zdrojů na území České republiky, které nejsou dosahovány prostřednictvím předmětné stálé provozovnystálé provozovny,
e)
zdaňovací období, na které se má rozhodnutí o závazném posouzení vztahovat,
f)
popis a dokumentace způsobu, jakým byly přiřazeny předmětné stálé provozovněstálé provozovně příjmypříjmy a výdaje; u údajů, které budou známy v budoucnu, se uvedou předpoklady, ze kterých se při odhadu hodnot těchto údajů vycházelo, včetně odůvodnění,
g)
návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.
§ 38o
Zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně
Je-li část dílčího základu daně z příjmůpříjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daněplátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmůpříjmů fyzických osob na desetinu.
§ 38p
Zvláštní ustanovení o penále
Pro účely výpočtu penále se vychází z částky daně tak, jak by byla stanovena oproti poslední známé dani, pokud by nebyly v rámci postupu vedoucího k doměření této daně z moci úřední dodatečně uplatněny vyšší částky odčitatelných položek podle § 34.
§ 38r
(1)
Byla-li poskytnuta investiční pobídka formou slevy na dani, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém nárok na slevu vznikl, tak i pro všechna zdaňovací období, za která lze tuto slevu uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za zdaňovací období, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 35a odst. 7, 8 nebo 9, nebo v němž uplynula lhůta pro uplatnění nároku na slevu na dani.
(2)
Bylo-li možné uplatnit daňovou ztrátu nebo její část jako položku odčitatelnou od základu daně ve zdaňovacích obdobích následujících po zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla stanovena, lhůta pro stanovení daně za období, za které byla daňová ztráta stanovena, a za všechna následující zdaňovací období, ve kterých bylo možné tuto daňovou ztrátu nebo její část uplatnit, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, ve kterém bylo možné daňovou ztrátu nebo její část uplatnit; pokud byla daňová ztráta nebo její část uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně ve zdaňovacím období předcházejícím období, za které byla daňová ztráta stanovena, končí lhůta pro stanovení daně za toto zdaňovací období současně se lhůtou pro stanovení daně za poslední zdaňovací období, ve kterém bylo možné daňovou ztrátu nebo její část uplatnit. Vzdal-li se poplatník práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, které předchází období, za které byla daňová ztráta stanovena, a ve kterém byla daňová ztráta uplatněna, končí současně se lhůtou pro stanovení daně za období, ve kterém byla daňová ztráta stanovena. Tímto způsobem se postupuje také při uplatnění daňové ztráty po převodu obchodního závoduobchodního závodu, fúzi obchodních korporacífúzi obchodních korporací nebo rozdělení obchodní korporacerozdělení obchodní korporace.
(3)
Lhůty pro stanovení daně z důvodů nesplnění podmínek pro uplatnění úplaty u finančního leasingufinančního leasingu jako výdaje počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž bylo možno poprvé ověřit splnění těchto zákonných podmínek.
(4)
Lhůty pro stanovení daně z důvodu nesplnění podmínky pokračování v činnosti zemědělského podnikatele počínají běžet od konce kalendářního roku, v němž tato podmínka není splněna.
(5)
Ustanovení odstavců 2 až 4 se vztahují na všechny poplatníky bez ohledu na to, zda jim byla poskytnuta investiční pobídka podle zvláštního právního předpisu67).
§ 38s
Pokud povinnost vybrat nebo srazit daň včetně záloh u daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně nebo u daně srážené plátcem daněplátcem daně poplatníkovi z příjmůpříjmů ze závislé činnosti nebyla ve stanovené výši plátcem daněplátcem daně splněna, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet této částky vybírané nebo sražené daně včetně záloh částka, z níž by po vybrání nebo sražení zbyla částka, která byla plátcem daněplátcem daně poplatníkovi skutečně vyplacena.
§ 38t
(1)
Pojišťovny jsou povinny sdělit svému místně příslušnému správci daně výplatu pojistného nebo výplatu zálohy na pojistné plnění, a to do 30 dnů ode dne provedení této výplaty, jestliže
a)
jde o pojistné plnění nahrazující příjem nebo výnos, jenž je předmětem daně,
b)
výplata byla provedena fyzické osobě,
c)
vyplacená částka přesahuje 25 000 Kč,
d)
z vyplacené částky nebyla sražena daň a
e)
nejde o příjem osvobozený od daně (§ 4).
(2)
Poplatníci uvedení v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 a stálé provozovnystálé provozovny poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 umístěné na území České republiky mají povinnost oznámit neprodleně svému místně příslušnému správci daně uzavření kontraktu s poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 3 nebo § 17 odst. 4, na jehož základě může dojít ke vzniku stálé provozovnystálé provozovny (§ 22 odst. 2).
(3)
Oznamovací povinnost ke správci daně mají orgány Celní správy České republiky, jde-li o darování movitého majetku z ciziny nebo do ciziny.
(4)
Poplatník daně z příjmů fyzických osob, kterému nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost, oznámí správci daně tuto skutečnost ve lhůtě pro podání daňového přiznání za toto zdaňovací období, pokud je daňovým
a)
rezidentem České republiky a v tomto nebo bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období vykonával činnost, která je zdrojem příjmů ze samostatné činnosti, nebo
b)
nerezidentem a v tomto nebo bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období vykonával na území České republiky činnost, která je zdrojem příjmů ze samostatné činnosti.
(5)
Povinnost podle odstavce 4 nevzniká poplatníkovi, kterému v tomto i bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období plynuly pouze příjmy,
a)
které nejsou předmětem daně,
b)
které jsou osvobozené od daně, nebo
c)
z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
(6)
Poplatník, který byl v tomto nebo bezprostředně předcházejícím zdaňovacím období plátcem příjmu, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně nebo se sráží úhrada na zajištění daně, a kterému nevznikla v tomto zdaňovacím období daňová povinnost, oznámí správci daně tuto skutečnost ve lhůtě pro podání vyúčtování za toto zdaňovací období.
§ 38u
(1)
Dodatečné daňové tvrzení na daňovou povinnost nižší z důvodu odvolání daru pro nouzi se podává do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl dar vydán zpět, nebo byla zaplacena jeho obvyklá cena.
(2)
Daň lze stanovit do konce roku následujícího po roce, ve kterém bylo dodatečné daňové tvrzení podáno, bez ohledu na to, zda již uplynula lhůta pro stanovení daně.
§ 38v
Oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob
(1)
Pokud poplatník daně z příjmůpříjmů fyzických osob obdrží příjempříjem, který je od daně z příjmůpříjmů fyzických osob osvobozen a je vyšší než 5 000 000 Kč, je povinen oznámit správci daně tuto skutečnost do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjempříjem obdržel.
(2)
V oznámení podle odstavce 1 poplatník uvede
a)
výši příjmupříjmu,
b)
popis okolností nabytí příjmupříjmu,
c)
datum, kdy příjempříjem vznikl.
(3)
Odstavec 1 se nevztahuje na příjempříjem, o němž může údaje podle odstavce 2 správce daně zjistit z rejstříků či evidencí, do kterých má přístup a které zveřejní na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Zjistí-li správce daně nesplnění povinnosti podle odstavce 1, vyzve poplatníka k jejímu dodatečnému splnění a stanoví mu k tomu náhradní lhůtu.
(5)
Jde-li o příjempříjem plynoucí do společného jmění manželů, oznámí správci daně skutečnost podle odstavce 1 jeden z manželů.
§ 38w
Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu
(1)
Poplatníkovi vzniká povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmupříjmu, pokud nepodá oznámení o osvobozených příjmechpříjmech fyzických osob, ve výši
a)
0,1 % z částky neoznámeného příjmupříjmu, pokud tuto povinnost splní, aniž by k tomu byl vyzván,
b)
10 % z částky neoznámeného příjmupříjmu, pokud poplatník tuto povinnost splní v náhradní lhůtě poté, co byl k tomu vyzván, nebo
c)
15 % z částky neoznámeného příjmupříjmu, pokud poplatník nesplní tuto povinnost ani v náhradní lhůtě.
(2)
Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmupříjmu je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě.
(3)
Pokutu za neoznámení osvobozeného příjmupříjmu lze uložit nejpozději do uplynutí lhůty pro stanovení daně.
(4)
O povinnosti platit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmupříjmu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní.
(5)
Pokuta je příjmempříjmem státního rozpočtu.
(6)
Správce daně může zcela nebo zčásti prominout pokutu za neoznámení osvobozeného příjmupříjmu, pokud k nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjempříjem došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.
§ 38x
Výzva k prokázání příjmů
(1)
Správce daně vyzve poplatníka k prokázání vzniku a původu příjmůpříjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění, spotřebou nebo jiným vydáním v případě, že
a)
má důvodné pochybnosti, zda příjmypříjmy poplatníka oznámené nebo tvrzené správci daně odpovídají nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání, a nejsou mu známy skutečnosti, které by nárůst jmění, spotřebu nebo jiné vydání ozřejmovaly, a
b)
po předběžném posouzení dojde k závěru, že rozdíl mezi těmito příjmypříjmy a nárůstem jmění, spotřebou nebo jiným vydáním poplatníka přesahuje 5 000 000 Kč.
(2)
Správce daně ve výzvě k prokázání příjmůpříjmů uvede své pochybnosti způsobem, který umožňuje poplatníkovi, aby se k nim vyjádřil a předložil důkazní prostředky tak, aby došlo k odstranění těchto pochybností.
(3)
Ve výzvě k prokázání příjmůpříjmů správce daně
a)
určí rozhodné období pro posouzení vztahu příjmůpříjmů poplatníka k nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání,
b)
stanoví lhůtu k vyjádření a předložení důkazních prostředků k prokázání požadovaných skutečností, která nesmí být kratší než 30 dnů,
c)
poplatníka poučí o následcích spojených s neprokázáním požadovaných skutečností a neposkytnutím dostatečné součinnosti při prokazování požadovaných skutečností.
(4)
Správce daně může požadované skutečnosti doplňovat prostřednictvím další výzvy k prokázání příjmůpříjmů.
(5)
Správce daně nevyzývá poplatníka k prokázání skutečností, o nichž je správci daně známo, že nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně.
§ 38y
Povinnost prokázat příjmy
Poplatník je povinen prokázat skutečnosti požadované ve výzvě k prokázání příjmůpříjmů, ledaže prokáže, že nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně.
§ 38z
Prokázání příjmů
(1)
Došlo-li k prokázání skutečností požadovaných ve výzvě k prokázání příjmůpříjmů, správce daně o tom poplatníka vhodným způsobem vyrozumí.
(2)
Správce daně přistoupí ke stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem, pokud
a)
nedošlo k prokázání skutečností požadovaných ve výzvě k prokázání příjmůpříjmů,
b)
daň nelze stanovit na základě dokazování a
c)
správce daně dojde po předběžném posouzení k závěru, že daň stanovená podle pomůcek zvláštním způsobem přesáhne 2 000 000 Kč.
§ 38za
Stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem
(1)
Správce daně při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem určí základ daně pomocí odhadu výše příjmůpříjmů, kterých by poplatník musel dosáhnout, aby to odpovídalo nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání.
(2)
Při odhadu výše příjmůpříjmů podle odstavce 1 vyjde správce daně zejména z
a)
informací, ze kterých přímo i nepřímo vyplývá, že příjmypříjmy poplatníka neodpovídají nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání,
b)
ekonomických ukazatelů,
c)
porovnání se srovnatelnými poplatníky,
d)
obvyklé hodnoty srovnatelného majetku, spotřeby nebo jiného vydání,
e)
pohybů a zůstatků na účtech,
f)
prohlášení o majetku.
(3)
Pokud při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem nelze určit, do jakého zdaňovacího období příjmypříjmy spadají, hledí se na ně, jakoby vznikly v posledním zdaňovacím období, za které již lze stanovit daň.
(4)
Při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem správce daně přihlédne k okolnostem, z nichž vyplývají výhody pro poplatníka, pouze pokud jím byly uplatněny a prokázány v řízení o stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem.
§ 38zb
Penále při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem
Poplatníkovi vzniká povinnost uhradit penále z částky daně stanovené podle pomůcek zvláštním způsobem ve výši
a)
50 %, nebo
b)
100 %, pokud neposkytnutí součinnosti poplatníka závažně ztížilo nebo bránilo stanovení daně.
§ 38zc
Výzva k podání prohlášení o majetku
(1)
Správce daně poplatníka vyzve k podání prohlášení o majetku, pokud
a)
nedošlo k prokázání skutečností požadovaných ve výzvě k prokázání příjmůpříjmů,
b)
informace potřebné ke zjištění stavu jmění nelze získat jiným způsobem, nebo je lze získat pouze s nepoměrnými obtížemi a
c)
správce daně dojde po předběžném posouzení k závěru, že souhrnná hodnota majetku, který je poplatník v prohlášení o majetku povinen uvést, přesáhne 10 000 000 Kč.
(2)
Poplatník je povinen podat prohlášení o majetku ve lhůtě 60 dnů od oznámení výzvy k podání prohlášení o majetku; tuto lhůtu lze prodloužit.
(3)
Ve výzvě správce daně poučí poplatníka o povinnostech spojených s oznámením výzvy a případných následcích spojených s nepodáním prohlášení o majetku nebo uvedením nepravdivých anebo hrubě zkreslených údajů; ohledně nesplnění této povinnosti není správce daně vázán povinností mlčenlivosti pro účely trestního řízenítrestního řízení.
(4)
Pokud poplatník nepodá na výzvu správce daně prohlášení o majetku, nebo v něm uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, správce daně bez dalšího přistoupí ke stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem.
§ 38zd
Náležitosti prohlášení o majetku
(1)
V prohlášení o majetku je poplatník povinen uvést úplné a pravdivé údaje.
(2)
V prohlášení o majetku je poplatník povinen uvést údaje, které se uvádějí v prohlášení o majetku podle daňového řádu.
(3)
V prohlášení o majetku je poplatník povinen dále uvést
a)
svěřenský fond, jehož je zakladatelem nebo obmyšleným, a skutečnosti, které jsou mu známy o majetku v tomto svěřenském fondu,
b)
věc nepodléhající výkonu rozhodnutí, pokud jde o věc, kterou podnikatel nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti,
c)
peněžitý dluh nebo
d)
výslovné prohlášení, že uvedl úplné a pravdivé údaje.
(4)
Rozhodným dnem pro sestavení prohlášení o majetku je den oznámení výzvy k podání prohlášení o majetku, není-li v této výzvě stanoven jiný rozhodný den.
(5)
Podpis poplatníka na prohlášení o majetku, které není podáno ústně do protokolu nebo prostřednictvím datové zprávy, musí být úředně ověřen.
§ 38ze
Zvláštní ustanovení o náležitostech prohlášení o majetku
(1)
V prohlášení o majetku není poplatník povinen uvést údaje, které může správce daně zjistit z rejstříků a evidencí, do kterých má přístup. Tyto údaje správce daně zveřejní na úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2)
Pokud souhrnná hodnota majetku, který je poplatník v prohlášení o majetku povinen uvést, nepřesahuje 10 000 000 Kč, poplatník v prohlášení o majetku může uvést pouze tuto skutečnost a výslovné prohlášení, že tento údaj je pravdivý.
(3)
Poplatník není v prohlášení o majetku povinen uvést
a)
movitou věc, jejíž hodnota nepřesahuje 100 000 Kč, nebo
b)
peněžitý dluh nepřesahující 100 000 Kč.
§ 38zf
Zvláštní ustanovení o vratitelném přeplatku
Pokud poplatník podá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání současně s žádostí o vrácení vratitelného přeplatku před uplynutím lhůty stanovené pro podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání, hledí se na žádost jako na podanou v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání.
§ 38zg
Rozložení úhrady daně na splátky při přemístění majetku bez změny vlastnictví
(1)
Na žádost poplatníka daně z příjmůpříjmů právnických osob povolí správce daně rozložení úhrady části daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictvíčásti daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictví na splátky na dobu nejvýše 5 let ode dne splatnosti daně, pokud je majetek přemístěn bez změny vlastnictví z České republiky do jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, se kterým má Česká republika nebo Evropská unie uzavřenu dohodu, která je v tomto státě a v České republice prováděna, o vzájemné pomoci při vymáhání daňových pohledávek rovnocenné vzájemné pomoci upravené příslušným právním předpisem Evropské unie141) nebo vzájemné pomoci upravené zákonem upravujícím mezinárodní pomoc při vymáhání některých finančních pohledávek.
(2)
Částí daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictvíČástí daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictví se rozumí poměrná část daně vypočítaná podle poměru části základu daně vzniklého v důsledku přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí k základu daně před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně. V případě, že je základ daně před uplatněním položek snižujících základ daně a položek odčitatelných od základu daně nižší než základ daně vzniklý v důsledku přemístění majetku bez změny vlastnictví z České republiky do zahraničí, rozumí se částí daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictvíčástí daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictví celá daň z příjmůpříjmů právnických osob.
(3)
V rozhodnutí, kterým bylo povoleno rozložení úhrady části daně na splátky, se stanoví jako podmínka pouze
a)
dodržení lhůty splatnosti jednotlivých splátek a
b)
poskytnutí přiměřené formy zajištění, je-li v souvislosti s úhradou této části daně správcem daně vyžadováno s ohledem na riziko, že tato část daně nebude později uhrazena.
(4)
Rozhodnutí, kterým bylo povoleno rozložení úhrady části daně na splátky, pozbývá účinnosti také dnem, kdy
a)
poplatník pozbyl vlastnické právo k přemístěnému majetku, nebo
b)
byl přemístěný majetek přemístěn bez změny vlastnictví do jiného státu než do státu podle odstavce 1.
(5)
Pokud v důsledku stanovení daně z příjmůpříjmů právnických osob dojde ke snížení části daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictvíčásti daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictví, pozbývá rozhodnutí o rozložení úhrady části daně na splátky v části, o kterou posečkaná částka převyšuje část daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictvíčást daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictví vypočítanou z nově zjištěné daně, účinnosti patnáctým dnem ode dne právní moci platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru. Výše zbývajících splátek se vypočítá jako poměr části daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictvíčásti daně z příjmů právnických osob připadající na přemístění majetku bez změny vlastnictví vypočítané z nově zjištěné daně snížené o již zaplacené splátky a počtu zbývajících splátek. O tomto postupu správce daně poplatníka poučí v rozhodnutí, kterým bylo povoleno rozložení úhrady části daně na splátky.
§ 38zh
Zvláštní ustanovení o uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně
Pokud poplatník podá současně s daňovým přiznáním nebo dodatečným daňovým přiznáním za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterých mu vznikla daňová ztráta, dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období, ve kterém uplatní tuto daňovou ztrátu jako odčitatelnou položku od základu daně, hledí se na toto dodatečné daňové přiznání jako na podané v den, kdy byla tato daňová ztráta pravomocně stanovena. Podání dalšího dodatečného daňového přiznání za stejné období před tímto dnem není přípustné a nezahajuje další řízení. Údaje uvedené v takto podaném dodatečném daňovém přiznání se využijí při stanovení daně, pokud to stav řízení umožňuje.
ČÁST PÁTÁ
REGISTRACE
§ 39
Registrační povinnost plátce příjmu ze závislé činnosti
Plátce daněPlátce daně, který je plátcem příjmu ze závislé činnosti, je povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob u příslušného správce daně nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy mu vznikla povinnost vykonávat tímto zákonem stanovené úkony plátce daněplátce daně.
§ 39a
Registrační povinnost poplatníků daně z příjmů právnických osob
(1)
Poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 3 je povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů od svého vzniku.
(2)
Poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 4, jemuž vznikla na území České republiky stálá provozovnastálá provozovna, je povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů od vzniku této provozovny.
(3)
Poplatník daně z příjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 4 je povinen podat přihlášku k registraci k dani z příjmů právnických osob do 15 dnů ode dne, ve kterém
a)
započal vykonávat činnost na území České republiky, která je zdrojem příjmů,
b)
přijal příjmy ze zdrojů na území České republiky,
c)
obdržel povolení nebo získal oprávnění vykonávat činnost, která je zdrojem příjmů, vydané tuzemským orgánem veřejné moci.
(4)
Veřejně prospěšný poplatníkVeřejně prospěšný poplatník a společenství vlastníků jednotek jsou povinni podat přihlášku k registraci k dani z příjmůpříjmů právnických osob u příslušného správce daně do 15 dnů ode dne, kdy začnou vykonávat činnost, která je zdrojem příjmůpříjmů, nebo začnou přijímat příjmypříjmy.
(5)
Poplatník daně z příjmůpříjmů právnických osob uvedený v § 17 odst. 4, veřejně prospěšný poplatníkveřejně prospěšný poplatník a společenství vlastníků jednotek nejsou povinni podat přihlášku k registraci, pokud přijímají pouze příjmypříjmy,
a)
které nejsou předmětem daně,
b)
které jsou osvobozené od daně, nebo
c)
z nichž je daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně.
ČÁST ŠESTÁ
PRAVOMOCI VLÁDY A MINISTERSTVA FINANCÍ
§ 39p
Pravomoci vlády
Po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda na dobu trvání stavu ohrožení státu nebo válečného stavu svým nařízením v nezbytném rozsahu pro zajištění nouzového nebo válečného státního rozpočtu
a)
provést úpravu sazeb daně, nejvýše však o 5 procentních bodů,
b)
osvobodit od
1.
daně z příjmů příjmy ze služebního poměru příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a příjmy zaměstnanců havarijních služeb za činnost v těchto složkách,
2.
daně z příjmůpříjmů právnických osob ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory a havarijní služby.
§ 39q
Pravomoci Ministerstva financí
Ministerstvo financí může ve vztahu k zahraničí
a)
činit opatření k zajištění vzájemnosti nebo odvetná opatření za účelem vzájemného vyrovnání zdanění,
b)
činit opatření k odstranění tvrdostí a nesrovnalostí,
c)
rozhodnout ve sporných případech o daňovém rezidentství poplatníka, o způsobu zdanění, pokud jde o poplatníky se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí nebo o poplatníky vyslané do zahraničí za účelem výkonu práce nebo o poplatníky uvedené v § 2 odst. 2, kteří měli nejméně 10 let bydliště v zahraničí a plynou jim příjmy ze zdrojů v zahraničípříjmy ze zdrojů v zahraničí.
ČÁST SEDMÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 40
(1)
Pro odvodové a daňové povinnosti za rok 1992 a předchozí léta a při zdanění mezd zúčtovaných do prosince 1992 včetně se použijí dosavadní předpisy.
(2)
Při zdanění příjmůpříjmů daní z příjmůpříjmů fyzických osob se od základu daně odečte též poměrná část ztráty z podnikatelské a jiné výdělečné činnosti podle § 28 odst. 5 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva.
(3)
Osvobození příjmůpříjmů z provozu malých vodních elektráren, větrných elektráren, solárních a geotermálních zdrojů energie a zařízení na výrobu bioplynu od daně z příjmůpříjmů obyvatelstva, přiznaná podle právních úprav platných před nabytím účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti až do uplynutí doby, po kterou se na tyto příjmypříjmy osvobození vztahuje; dojde-li při provozu malých vodních elektráren, u nichž jsou příjmypříjmy osvobozeny, k překročení hranice 200 000 kWh vyrobené energie ročně, jsou předmětem daně pouze příjmypříjmy z energie vyrobené nad tento limit. Pokud byly na základě zákona č. 145/1961 Sb., o dani z příjmu obyvatelstva, a podle zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, osvobozeny příjmypříjmy z provozu těchto zařízení, nemohou již být tyto příjmypříjmy znovu osvobozeny podle § 4 odst. 1 písm. e).
(4)
Ustanovení § 36 odst. 2 písm. a) bod 8 a písm. c) se nepoužije na poměrnou část úroků a jiných výnosů z vkladů na vkladních knížkách a vkladních listech a z vkladů jim naroveň postavených včetně úroků z vkladových účtů, které připadají na tyto vklady do 31. prosince 1992. Nepoužije se též na poměrnou část základu daně vztahujícího se k příjmům podle § 8 odst. 1 písm. f) zjištěnou podle poměru doby od uzavření pojistné smlouvy před nabytím účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 1992 k celkové době od uzavření pojistné smlouvy do okamžiku, kdy se pojistné plnění začne poskytovat poprvé.
(5)
Zákon č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, se použije i po nabytí účinnosti tohoto zákona pro odklad placení daně uplatněný podle § 28 odst. 7 zákona č. 389/1990 Sb. a pro odpisováníodpisování základních prostředků, které před nabytím účinnosti tohoto zákona již poplatník odpisoval podle § 28 odst. 4 zákona č. 389/1990 Sb. Po uplynutí dvou let od konce roku, v němž se toto odpisováníodpisování uplatnilo poprvé, se postupuje obdobně podle odstavce 7 s výjimkou základních prostředků, jejichž zůstatková cena je nižší než 10 000 Kč a zahrne se přímo do výdajů (nákladů). Dojde-li u uvedených základních prostředků (hmotného majetkuhmotného majetku) k technickému zhodnocení, zvyšuje se o něj cena, ze které byly odpisy prováděny (vstupní cena). V případě, že dojde v průběhu roku k vyřazení uvedeného odpisovaného základního prostředku (hmotného majetkuhmotného majetku), lze jako výdaj (náklad) uplatnit odpisy v poloviční výši.
(6)
Osvobození, úlevy a výjimky přiznané podle § 22 odst. 3 zákona č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů, § 16 odst. 2 zákona č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění pozdějších předpisů, a § 27 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto zákona.
(7)
Pro zdaňovací období roku 1993 se při přechodu na odpisováníodpisování hmotného majetku a nehmotného majetku podle tohoto zákona postupuje takto:
a)
hmotný majetekhmotný majetek se zařadí do odpisových skupin podle přílohy k tomuto zákonu,
b)
u rovnoměrného odpisováníodpisování se vstupní cenou (§ 29) rozumí cena, ze které byly prováděny odpisy před 1. lednem 1993 podle zvláštních předpisů,
c)
u hmotného majetkuhmotného majetku již odpisovaného k 31. prosinci 1992 se pro rok 1993 postupuje při výpočtu odpisů podle údajů sloupce „v dalších letech odpisováníodpisování“ tabulky uvedené v § 31 odst. 1,
d)
úplatně pořízený nehmotný majeteknehmotný majetek odpisovaný jako nehmotná aktiva k 31. prosinci 1992 může poplatník doodepsat, a to rovnoměrně, nejdéle však do pěti let od zahájení odpisováníodpisování.
(8)
U smluv o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, které byly sjednány před 1. lednem 1993, se při odpisováníodpisování použije vyhláška č. 586/1990 Sb., o odpisování základních prostředků, až do skončení platnosti uvedených nájemních smluv. Obdobně se postupuje i u odpisováníodpisování investičních prací zaplacených nájemcem v najatém stavebním objektu.
(9)
Pro odpisováníodpisování rozdílů mezi vyvolávací cenou a cenou dosaženou vydražením se použije až do ukončení jeho odpisováníodpisování sdělení federálního ministerstva financí38) i po nabytí účinnosti tohoto zákona.
(10)
U základních prostředků odpisovaných před nabytím účinnosti tohoto zákona, u nichž pořizovací cena činila 10 000 Kč a méně, může se zůstatková cena zahrnout plně do nákladů (výdajů) v roce 1993, nebo se může pokračovat v odpisováníodpisování obdobně jako u hmotného majetkuhmotného majetku (odst. 7).
(11)
U smluv o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, které byly sjednány před 1. lednem 1993, se pro posouzení zahrnování nájemného do nákladů (výdajů) nepoužije ustanovení § 24 odst. 4.
(12)
Důlní díla provozovaná před 1. lednem 1993 lze odpisovat jako celý soubor jednotnou roční sazbou ve výši 4 % ze vstupní ceny souboru.
(13)
Ustanovení § 25 písm. w) se nepoužije pro zdaňovací období roku 1993.
(14)
Pro zdaňovací období 1993 příjmy plynoucí poplatníkovi neúčtujícímu v soustavě podvojného účetnictví nejdéle do 15 dnů po skončení roku 1992, které hospodářsky souvisí s předchozím zdaňovacím obdobím, se považují za příjmy zdaňovacího období 1993. Při posuzování výdajů se postupuje obdobně.
(15)
Za částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona [§ 23 odst. 4 písm. d)], se pro zdaňovací období roku 1993 považují i částky zdaňované podle předpisů platných do konce roku 1992.
(16)
Pro výnosy z vkladů na vkladních listech a z vkladů jim na roveň postavených, uskutečněných před nabytím účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní předpisy.
(17)
Podnikatelská odměna podle § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmu obyvatelstva, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., zaúčtovaná jako náklad v roce 1992 a vyplacená v roce 1993 je příjmem podle § 10.
(18)
Náhrada za ztrátu na výdělku náležející podle zákoníku práce za období před 1. lednem 1993, která je vyplacena po tomto datu, je osvobozena od této daně.
(19)
Ustanovení § 25 písm. k) se nepoužije pro podnikové bytové hospodářství do doby zrušení regulace cen nájemného.
(20)
U rozpočtových a příspěvkových organizací a obcíobcí nejsou ve zdaňovacím období roku 1993 předmětem daně rovněž příjmypříjmy z činností, vymezených ve statutu nebo zřizovací listině jako hlavní činnost i v případě, že nesplňují kritéria § 18 odst. 3, pokud je poplatník nevykazuje jako hospodářskou činnost a jsou prokazatelně zohledněny za celé zdaňovací období ve finančním vztahu k rozpočtu zřizovatele nebo v rozpočtu obceobce.
(22)
Ustanovení § 35 odst. 3 se nepoužije pro zdaňovací období roku 1994.
(23)
Částky zúčtované do výnosů,20) které souvisejí s rozpouštěním rezerv vytvořených na vrub nákladů před nabytím účinnosti tohoto zákona, které nejsou podle § 24 odst. 1 písm. i) výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, se zahrnují do základu daně.
(24)
Výjimka ve vztahu k pojišťovnám uvedená v § 36 odst. 2 písm. a) bodu 8 se nepoužije za zdaňovací období roku 1994.
§ 41
Zrušují se:
1.
zákon č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění vládního nařízení č. 43/1953 Sb., vládního nařízení č. 112/1953 Sb., zákona č. 71/1957 Sb., zákona č. 101/1964 Sb., zákona č. 90/1968 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.,
2.
§ 8 zákona č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil,
3.
zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění zákona č. 160/1968 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.,
4.
§ 51 zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti,
5.
zákon č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění zákona č. 157/1989 Sb., zákona č. 574/1990 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.,
6.
zákon č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění zákona č. 574/1990 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.,
7.
zákon č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění zákona č. 108/1990 Sb., zákona č. 574/1990 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.,
8.
zákon č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.,
9.
nařízení vlády České socialistické republiky č. 207/1989 Sb., o provádění odvodu ze zisku na základě finančního plánu,
10.
nařízení vlády České republiky č. 554/1991 Sb., o osvobození některých příjmů od daně z příjmů obyvatelstva a daňových úlevách pro začínající samostatně hospodařící rolníky,
11.
vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí České socialistické republiky a ministerstva financí Slovenské socialistické republiky č. 161/1976 Sb., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy, ve znění vyhlášky č. 14/1982 Sb., vyhlášky č. 86/1984 Sb., vyhlášky č. 311/1990 Sb., vyhlášky č. 72/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a vyhlášky č. 49/1992 Sb.,
12.
vyhláška ministerstva financí č. 184/1968 Sb., k provedení zákona o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění vyhlášky č. 151/1980 Sb., vyhlášky č. 14/1982 Sb., vyhlášky č. 86/1984 Sb. a vyhlášky č. 7/1991 Sb.,
13.
vyhláška federálního ministerstva financí č. 215/1988 Sb., kterou se provádí zákon o zemědělské dani, ve znění vyhlášky č. 559/1990 Sb.,
14.
vyhláška federálního ministerstva financí č. 192/1989 Sb., kterou se provádí zákon o odvodech do státního rozpočtu,
15.
vyhláška federálního ministerstva financí č. 193/1989 Sb., kterou se provádí zákon o důchodové dani, ve znění vyhlášky č. 214/1990 Sb.,
16.
vyhláška federálního ministerstva financí č. 211/1989 Sb., o financování některých zařízení společenské spotřeby a některých činností,
17.
vyhláška federálního ministerstva financí č. 586/1990 Sb., o odpisování základních prostředků, ve znění vyhlášky č. 345/1991 Sb.,
18.
výnos ministerstva financí České socialistické republiky č. j. 153/39 337/71 o předkládání průkazů pro slevu na vyživované osoby u daně z příjmůpříjmů z literární a umělecké činnosti a promíjení zmeškaných lhůt, registrovaný v částce 1/1972 Sb.,
19.
výnos ministerstva financí České socialistické republiky č. j. 153/20 148/1972, kterým se vydává předpis „3 % daň z příjmůpříjmů z literární a umělecké činnosti - postup při předkládání potvrzení“, registrovaný v částce 26/1972 Sb.,
20.
výnos ministerstva financí České socialistické republiky č. j. 153/15 101/1974 o dani z příjmůpříjmů z literární a umělecké činnosti u ročních příjmůpříjmů pod 25 tis. Kčs, registrovaný v částce 14/1974 Sb.,
21.
výnos ministerstva financí České socialistické republiky č. j. 153/25 508/1974 o postupu při předkládání potvrzení na 3 % daň z příjmůpříjmů z literární a umělecké činnosti, registrovaný v částce 3/1975 Sb.,
22.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-7 718/1976 o výjimečném uznávání osob, u nichž došlo k zvýšení důchodů podle zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, za vyživované osoby pro účely daně ze mzdy, registrovaný v částce 10/1976 Sb.,
23.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-2 017/77 o zdaňování mezd vyplácených subjekty se sídlem v cizině za práci vykonávanou v ČSSR osobám, které se zde zdržují pouze dočasně, registrovaný v částce 9/1977 Sb.,
24.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-27 067/77 o posuzování hospodářského zabezpečení poskytovaného studujícím při cyklickém studiu na středních školách pro pracující u daně ze mzdy, registrovaný v částce 1/1978 Sb.,
25.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-8 762/78 „Odměny poskytované při udělení cen za vědeckou, technickou, uměleckou, publicistickou a jinou činnost; daň ze mzdy“, registrovaný v částce 15/1978 Sb.,
26.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-26 711/1978 o zdaňování náborových příspěvků poskytovaných pracovníkům v souvislosti s prováděním racionalizačních a organizačních opatření, registrovaný v částce 5/1979 Sb.,
27.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-4 537/79 - „Daňové posuzování hodnoty stravování a ubytování poskytovaného pracovníkům pionýrských táborů“, registrovaný v částce 11/1979 Sb.,
28.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-421/1981 o zdaňování odstupného vypláceného horníkům, registrovaný v částce 10/1981 Sb.,
29.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-584/82 o zvýšení hranice vlastního příjmupříjmu pro uznávání osob za vyživované podle výnosu o výjimečném uznávání osob, u nichž došlo ke zvýšení důchodu podle zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, za vyživované pro účely daně ze mzdy, registrovaný v částce 8/1982 Sb.,
30.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-12 836/82 o poskytování slev daně ze mzdy na zletilé děti, které se staly plně invalidní před dovršením věku rozhodného pro skončení povinné školní docházky, registrovaný v částce 3/1983 Sb.,
31.
výnos federálního ministerstva financí č. j. VI/1-13 318/82 o zdaňování odměn za fotografické práce prováděné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, registrovaný v částce 3/1983 Sb.,
32.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-3 776/83 o zdaňování odstupného poskytovaného horníkům, registrovaný v částce 14/1983 Sb.,
33.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-21 317/84 o výjimečném uznávání vdov po účastních odboje a rodičů účastníka odboje, u nichž došlo ke zvýšení důchodu podle zákona č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení za vyživované osoby pro účely daně ze mzdy, registrovaný v částce 3/1985 Sb.,
34.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-21 171/84 o daňovém posuzování zahraničních občanů zaměstnaných v československých organizacích na základě mezivládních dohod, registrovaný v částce 4/1985 Sb.,
35.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-1 895/85 o daňovém posuzování příspěvků na úhradu za užívání družstevních bytů poskytovaných pracovníkům zemědělských organizací, registrovaný v částce 8/1985 Sb.,
36.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-13 669/85 o zdaňování odměn za odběr a sběr biologického materiálu z lidského organismu na výrobu sér, očkovacích látek a léčiv a za odběr orgánů pro transplantaci, registrovaný v částce 26/1985 Sb.,
37.
ustanovení § 7 odst. 8 výnosu federálního ministerstva financí č. j. III/3-10 780/86 a výnosu ministerstva financí ČSR č. j. 122/11 735/86 o poskytování příspěvků na úhradu za užívání družstevních bytů ve vymezeném území při západní hranici Československé socialistické republiky, registrovaného v částce 16/1986 Sb.,
38.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-7 393/87 ze dne 15. 5. 1987 o prominutí důsledků opožděného předložení průkazu o počtu vyživovaných osob pro účely daně ze mzdy, registrovaný v částce 16/1987 Sb.,
39.
výnos federálního ministerstva financí č. j. V/1-5 614/88 ze dne 29. dubna 1988 o daňovém posuzování zahraničních občanů v čs. organizacích, registrovaný v částce 12/1988 Sb.,
40.
výnos federálního ministerstva financí č. j. II/4-19 752/88 ze dne 8. 12. 1988, kterým se osvobozují od daně ze mzdy věcné odměny poskytované pracovníkům v oblasti civilní obrany a branné výchovy, registrovaný v částce 47/1988 Sb.,
41.
výnos federálního ministerstva financí č. j. II/4-22 067/89 ze dne 29. 12. 1989 o daňovém posuzování cestovních náhrad znalců za znalecké posudky o ceně staveb, pozemků, trvalých porostů a úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků, registrovaný v částce 40/1989 Sb.,
42.
výnos federálního ministerstva financí č. j. II/1-18 039/1989, ministerstva financí, cena mezd ČSR č. j. 152/16 309/1989 a ministerstva financí, cen a mezd SSR č. j. 71/1 644/1989 o vymezení oprávnění finančních správ a národních výborů k povolování úlev na zemědělské dani a penále, registrovaný v částce 36/1989 Sb.,
43.
výnos federálního ministerstva financí č. j. II/1-18 795/89, ministerstva financí, cen a mezd ČSR č. j. 152/23 286/89 a ministerstva financí, cen a mezd SSR č. j. 72/2 220/89 o vymezení oprávnění finančních správ a národních výborů k povolování úlev na odvodu ze zisku, důchodové dani a penále, registrovaný v částce 40/1989 Sb.
§ 42
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 586/1992 Sb.
Třídění hmotného majetku do odpisových skupin
| | ODPISOVÁ SKUPINA 1
---|---|---
Položka+)| CZ-CPA++)| Název++++)
(1-1)| 01.4| Jen: skot plemenný
(1-2)| 01.4| Jen: skot chovný
(1-3)| 01.43.10| Jen: osli, muly a mezci chovní a plemenní
(1-4)| 01.45.11| Jen: ovce chovné a plemenné
(1-5)| 01.45.12| Jen: kozy chovné a plemenné
(1-6)| 01.46.10| Jen: prasata plemenná
(1-7)| 01.46.10| Jen: prasata chovná
(1-8)| 01.47.13| Jen: hejna husí plemenná
(1-9)| 01.47.13| Jen: hejna husí chovná
(1-10)| 22.29.25| Plastové kancelářské nebo školní potřeby
(1-11)| 23.19.23| Laboratorní sklo, sklo pro zdravotnické a farmaceutické účely; skleněné ampule
(1-12)| 23.44.11| Keramické výrobky pro laboratorní, chemické nebo jiné technické účely, z porcelánu
(1-13)| 23.91.11| Mlýnské kameny, brusné kameny, brusné kotouče a podobné výrobky a jejich díly, bez rámů, z přírodního kamene, aglomerovaných přírodních nebo umělých brusiv nebo z keramiky
(1-14)| 25.73| Nástroje a nářadí pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(1-15)| 26.20| Počítače a periferní zařízení
(1-16)| 26.30.11| Vysílací přístroje obsahující přijímací zařízení občanských radiostanic pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(1-17)| 26.30.12| Vysílací přístroje neobsahující přijímací zařízení pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(1-18)| 26.30.13| Televizní kamery
(1-19)| 26.30.2| Elektrické přístroje pro telefony a telegrafy; videotelefony vč. mobilních telefonů
(1-20)| 26.40.44| Přijímací přístroje pro radiotelefonii nebo radiotelegrafii j. n.
(1-21)| 26.51| Měřicí, kontrolní, zkušební, navigační a jiné přístroje a zařízení pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(1-22)| 27.90.11| Jen: směšovací zvukové přístroje pro záznam a kombinování zvuku (mixážní pulty apod.)
(1-23)| 28.23| Kancelářské stroje a zařízení kromě počítačů a periferních zařízení
(1-24)| 28.24| Ruční mechanizované nástroje
(1-25)| 28.30.34| Rozmetadla hnoje a umělých hnojiv
(1-26)| 28.30.60| Stroje a přístroje ke stříkání, rozstřikování nebo rozprašování kapalin a prášků pro zemědělství nebo zahradnictví
(1-27)| 28.30.70| Samonakládací nebo samovýklopné přívěsy a návěsy pro zemědělské účely
(1-28)| 28.30.86| Stroje a přístroje pro zemědělství, zahradnictví, lesnictví, drůbežářství nebo včelařství jinde neuvedené
(1-29)| 28.99.39| Jen: zařízení na vyvažování pneumatik
(1-30)| 29.10.52| Vozidla konstruovaná pro jízdu na sněhu, na golfových hřištích apod., s motorem
(1-31)| 30.20.33| Jen: vozíky kolejové důlní
(1-32)| 30.92.10| Jízdní kola a jiná kola bez motoru
(1-33)| 32.50.21| Jen: dýchací přístroje
(1-34)| 32.99.11| Ochranné pokrývky hlavy a jiné ochranné výrobky
(1-35)| 32.99.53| Přístroje, zařízení a modely určené k demonstračním účelům
(1-36)| 32.99.55| Umělé květiny, listoví a ovoce
| |
| | ODPISOVÁ SKUPINA 2
Položka+)| CZ-CPA++)| Název++++)
| CZ-CC+++)|
(2-1)| 01.43.10| Koně a jiní koňovití, živí, pokud nejsou uvedeni v jiné položce této přílohy
(2-2)| 13.92.2| Ostatní konfekční textilní výrobky
(2-3)| 13.93.1| Koberce a kobercové předložky
(2-4)| 13.94.1| Jen: lana a síťované výrobky
(2-5)| 13.96.16| Textilní výrobky a výrobky pro technické účely (vč. knotů, sítkových krytů na plynové lampy, hadicového potrubí, hnacích nebo dopravníkových pásů, pláten k prosévání a filtračních plachetek)
(2-6)| 15.12.1| Brašnářské, sedlářské a podobné výrobky; jiné výrobky z usní
(2-7)| 16.23.20| Montované stavby ze dřeva
(2-8)| 22.23.20| Montované stavby z plastů
(2-9)| 22.29| Ostatní plastové výrobky pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(2-10)| 25.11.23| Jen: konstrukce pro lešení a bednění
(2-11)| 25.40.12| Revolvery, pistole, nevojenské střelné zbraně a podobná zařízení
(2-12)| 25.71.1| Nožířské výrobky
(2-13)| 25.72.1| Zámky a kování
(2-14)| 25.73.60| Jen: nástroje na strojní tváření za tepla
(2-15)| 25.91| Ocelové sudy a podobné nádoby
(2-16)| 25.92| Drobné kovové obaly
(2-17)| 25.93.1| Drátěné výrobky, řetězy a pružiny
(2-18)| 26.20.17| Monitory a projektory, hlavně pro zařízení pro automatizované zpracování dat
(2-19)| 26.30.1| Jen: vysílací přístroje pro rozhlasové nebo televizní vysílání
(2-20)| 26.30.40| Antény a parabolické antény všech druhů, jejich díly; díly vysílacích přístrojů rozhlasových nebo televizních a televizních kamer
(2-21)| 26.30.5| Poplachová zařízení na ochranu proti krádeži nebo požáru a podobné přístroje
(2-22)| 26.40| Spotřební elektronika
(2-23)| 26.51.3| Jen: přesné váhy, kreslicí a rýsovací nástroje a nástroje pro měření délky
(2-24)| 26.52| Časoměrné přístroje
(2-25)| 26.60.1| Ozařovací, elektroléčebné a elektroterapeutické přístroje
(2-26)| 26.70| Optické a fotografické přístroje a zařízení
(2-27)| 27.11.31| Jen: elektrická generátorová soustrojí: elektrická generátorová soustrojí s pístovým vznětovým motorem s vnitřním spalováním do 2,5 MW elektrického výkonu
(2-28)| 27.11.32| Jen: generátorová soustrojí se zážehovými a spalovacími motory a ostatní generátorová soustrojí do 2,5 MW elektrického výkonu
(2-29)| 27.11.50| Jen: stroje nebo zařízení sloužící výlučně k dobíjení vozidla, které má elektrický pohon nebo pohon kombinující spalovací motor a elektromotor
(2-30)| 27.12| Jen: elektrická rozvodná zařízení pro napětí 1000 V a nižší sloužící výlučně k dobíjení vozidla, které má elektrický pohon nebo pohon kombinující spalovací motor a elektromotor
(2-31)| 27.12.31| Rozvaděče, rozvodné panely a jiné základny, vybavené elektrickým zařízením k vypínání, spínání nebo k ochraně elektrických obvodů, pro napětí <= 1000 V
(2-32)| 27.2| Baterie a akumulátory
(2-33)| 27.31.12| Optická vlákna a svazky optických vláken; optické kabely (jiné než vyrobené z jednotlivých opláštěných vláken)
(2-34)| 27.40| Elektrická osvětlovací zařízení
(2-35)| 27.51.15| Ventilátory a ventilační nebo recirkulační odsávače převážně pro domácnost
(2-36)| 27.52| Neelektrické spotřebiče převážně pro domácnost
(2-37)| 27.90| Ostatní elektrická zařízení pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(2-38)| 28.11.11| Závěsné motory pro pohon lodí
(2-39)| 28.12| Hydraulická a pneumatická zařízení
(2-40)| 28.13.1| Čerpadla na kapaliny; zdviže na kapaliny
(2-41)| 28.13.21| Jen: vývěvy laboratorní
(2-42)| 28.21.1| Jen: laboratorní pece a pícky
(2-43)| 28.22.14| Jen: jeřáby stavební (konstruované pro stavebnictví)
(2-44)| 28.22.15| Vidlicové stohovací vozíky, jiné vozíky; malé tahače používané na nádražních stanicích
(2-45)| 27.51| Elektrické spotřebiče převážně pro domácnost
(2-46)| 28.25.11| Jen: laboratorní přístroje a zařízení pro odpařování a zkapalňování plynů, autoklávy
(2-47)| 28.25.13| Chladicí a mrazicí zařízení, tepelná čerpadla (kromě zařízení převážně pro domácnost)
(2-48)| 28.29.11| Jen: laboratorní, destilační a rektifikační přístroje
(2-49)| 28.29.12| Jen: výrobní a provozní filtrační zařízení a zařízení pro úpravu vod o kapacitě do 2000 ekvivalentních obyvatel
(2-50)| 28.29.2| Jen: stroje a zařízení na čištění, plnění, uzavírání a balení lahví nebo jiných obalů; hasicí přístroje, stříkací pistole, dmychadla na vrhání písku nebo vhánění páry
(2-51)| 28.29.3| Průmyslové, domácí a ostatní přístroje a zařízení k určování hmotnosti a měření
(2-52)| 28.29.41| Odstředivky j. n.
(2-53)| 28.29.42| Kalandry nebo jiné válcovací stroje (kromě strojů na válcování kovů nebo skla)
(2-54)| 28.29.43| Prodejní automaty
(2-55)| 28.29.50| Myčky nádobí průmyslového charakteru
(2-56)| 28.29.60| Stroje a zařízení na zpracovávání materiálu výrobními postupy spočívajícími ve změně teploty j. n.
(2-57)| 28.30| Zemědělské a lesnické stroje pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(2-58)| 28.4.| Kovoobráběcí a ostatní obráběcí stroje
(2-59)| 28.9| Ostatní stroje pro speciální účely pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(2-60)| 28.96.10| Stroje na zpracování pryže, plastů nebo na zhotovování výrobků z těchto materiálů j. n.
(2-61)| 28.99.1| Stroje a přístroje na tisk, brožování a vázání knih
(2-62)| 28.99.20| Stroje a přístroje používané výhradně či převážně na výrobu polovodičových materiálů nebo destiček, polovodičových zařízení, elektronických integrovaných obvodů nebo plochých panelových displejů
(2-63)| 28.99.31| Sušicí stroje na sušení dřeva, buničiny, papíru a lepenky; průmyslové sušicí stroje j. n.
(2-64)| 28.99.32| Kolotoče, houpačky, střelnice a ostatní pouťové atrakce
(2-65)| 29.10.2| Osobní automobily
(2-66)| 29.10.30| Motorová vozidla pro přepravu deseti a více osob
(2-67)| 29.10.4| Motorová vozidla nákladní
(2-68)| 29.10.5| Motorová vozidla pro zvláštní účely pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(2-69)| 29.20.2| Přívěsy a návěsy, kontejnery
(2-70)| 29.31.22| Spouštěče a duální startovací generátory; ostatní generátory a ostatní přístroje a zařízení
(2-71)| 30.12| Rekreační a sportovní čluny
(2-72)| 30.30| Jen: letadla a kosmické lodě (balóny, vzducholodě, družice) pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(2-73)| 30.91.1| Motocykly a postranní vozíky
(2-74)| 30.92.20| Vozíky pro invalidy, kromě dílů a příslušenství
(2-75)| 30.99.10| Ostatní dopravní prostředky a zařízení j. n.
(2-76)| 31.0| Nábytek
(2-77)| 32.2| Hudební nástroje
(2-78)| 32.3| Sportovní potřeby
(2-79)| 32.40.4| Ostatní hry
(2-80)| 32.50| Lékařské a dentální nástroje a potřeby pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(2-81)| 58.11.1| Knihy v tištěné podobě
(2-82)| | Jen: signalizační a zabezpečovací technická zařízení staveb klasifikovaných v CZ-CC v sekci 2
| |
| | ODPISOVÁ SKUPINA 3
Položka+)| CZ-CPA++)| Název++++)
| CZ-CC+++)|
(3-1)| 127113| Skleníky (fóliovníky) pro pěstování rostlin
(3-2)| 242061| Konstrukce chmelnic
(3-3)| 23.61.20| Montované stavby z betonu
(3-4)| 230341| Jen: věžové zásobníky chemických podniků pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-5)| 25.11.10| Kovové montované stavby
(3-6)| 25.11.21| Mosty a jejich díly ze železa nebo oceli
(3-7)| 25.11.22| Věže a příhradové stožáry ze železa nebo oceli
(3-8)| 25.11.23| Jen: ostatní ocelové nebo hliníkové konstrukce pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-9)| 25.21.12| Kotle k ústřednímu topení, schopné dodávat jak teplou vodu, tak i nízkotlakou páru
(3-10)| 25.29.1| Ostatní kovové nádrže, zásobníky a podobné nádoby
(3-11)| 25.30| Jen: parní kotle, jaderné reaktory a pomocná zařízení pro kotle
(3-12)| 25.71.15| Šavle, kordy, bodáky, kopí a podobné sečné a bodné zbraně
(3-13)| 25.99.21| Pancéřové nebo zpevněné sejfy, trezory, skříně a dveře a bezpečnostní schránky pro komorové trezory, příruční pokladny nebo bezpečnostní skříňky nebo kazety a podobné výrobky, z obecných kovů
(3-14)| 25.99.22| Zásobníky papírů, tácky na odkládání psacích potřeb, stojánky na razítka a podobné vybavení kanceláří nebo psacích stolů, z obecných kovů, jiné než kancelářský nábytek
(3-15)| 25.99.24| Sošky a jiné ozdobné předměty, rámy a rámečky k fotografiím nebo obrazům, zrcadla, z obecných kovů
(3-16)| 25.99.29| Ostatní výrobky z obecných kovů j. n.
(3-17)| 27.11| Elektrické motory, generátory a transformátory pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-18)| 27.12.| Elektrická rozvodná a kontrolní zařízení kromě rozvaděčů a rozvodných panelů pro napětí 1000 V a nižší pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(3-19)| 27.90.5| Elektrické kondenzátory
(3-20)| 28.11.12| Zážehové spalovací motory pro pohon lodí; ostatní motory
(3-21)| 28.11.13| Vznětové pístové motory s vnitřním spalováním
(3-22)| 28.11.2| Turbíny
(3-23)| 28.12.1| Jen: hydraulické a pneumatické pohony a hydraulické systémy
(3-24)| 28.13.2| Vzduchová čerpadla nebo vývěvy; kompresory na vzduch nebo jiný plyn
(3-25)| 28.21.1| Pece a hořáky pro topeniště
(3-26)| 28.22.11| Kladkostroje a zdvihací zařízení j. n.
(3-27)| 28.22.12| Navijáky na přemísťování dopravních košů a skipů v důlních šachtách; navijáky speciálně upravené pro práci pod zemí; ostatní navijáky; vrátky
(3-28)| 28.22.13| Zdviháky; zdvihací zařízení na zdvihání vozidel
(3-29)| 28.22.14| Lodní otočné sloupové jeřáby; jeřáby; mobilní zdvihací rámy, zdvižné obkročné vozíky, portálové nízkozdvižné vozíky a jeřábové vozíky pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-30)| 28.22.16| Výtahy a skipové výtahy, eskalátory a pohyblivé chodníky
(3-31)| 28.22.17| Pneumatické a ostatní výtahy a dopravníky pro plynulé přemísťování výrobků a materiálu
(3-32)| 28.22.18| Ostatní zdvihací, manipulační, nakládací nebo vykládací zařízení
(3-33)| 28.25.11| Výměníky tepla, přístroje a zařízení na zkapalňování vzduchu nebo jiných plynů pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-34)| 28.25.12| Klimatizační zařízení
(3-35)| 28.25.14| Stroje a zařízení na filtrování a čištění plynů j. n.
(3-36)| 28.25.20| Ventilátory (kromě stolních, podlahových, nástěnných, okenních, stropních nebo střešních)
(3-37)| 28.29.1| Plynové generátory, destilační a filtrační přístroje pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-38)| 28.91.11| Konvertory, licí pánve, kokily na ingoty a odlévací stroje; válcovací stolice
(3-39)| 28.92.2| Jen: rypadla kolesová a zakladače
(3-40)| 28.95.11| Stroje a přístroje na výrobu papíru a lepenky
(3-41)| 30.11| Lodě a plavidla
(3-42)| 30.20| Železniční lokomotivy a vozový park pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(3-43)| 30.30| Jen: vrtulníky v CZ-CPA 30.30.31 letouny a ostatní letadla o vlastní hmotnosti větší než 15 000 kg v CZ-CPA 30.30.34
kosmické lodě (včetně družic) a jejich nosných raket v CZ-CPA 30.30.40
(3-44)| | Pěstitelské celky trvalých porostů s dobou plodnosti delší než tři roky
| |
| | ODPISOVÁ SKUPINA 4+++++)
Položka+)| CZ-CC+++)| Název++++)
(4-1)| 1| Jen: budovy
\\- ze dřeva a plastů, pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
\\- na povrchových dolech, pokud nejsou vázané na životnost dolu
(4-2)| 1,2| Jen: oplocení
(4-3)| 1,2| Jen: vnější osvětlení budov a staveb
(4-4)| 125112| Budovy výrobní pro energetiku
(4-5)| 125222| Sila samostatná
(4-6)| 127122| Sila pro posklizňovou úpravu a skladování obilí
(4-7)| 212121| Svršek drah železničních dálkových - tratě
(4-8)| 212122| Svršek drah železničních dálkových - stanice
(4-9)| 212123| Svršek drah železničních dálkových - výhybky
(4-10)| 212124| Svršek drah železničních dálkových - vlečky
(4-11)| 212221| Svršek drah kolejových - metro, tramvajové dráhy
(4-12)| 212229| Svršek drah kolejových jinde neuvedený
(4-13)| 221| Vedení dálková trubní, telekomunikační a elektrická, pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(4-14)| 222| Vedení místní trubní, elektrická a telekomunikační pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(4-15)| 230| Jen: věže, stožáry, věžové zásobníky v CZ-CC 230141, 230341, 230441 pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(4-16)| 2302| Stavby elektráren (díla energetická výrobní) pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(4-17)| 230351| Průmyslové komíny chemických podniků
(4-18)| 230451| Průmyslové komíny pro ostatní průmysl
(4-19)| 241131| Jen: koupaliště (bazény) nekryté ze dřeva a plastů
(4-20)| 242052| Jen: valy samostatné ze dřeva a plastů
(4-21)| 242062| Konstrukce vinic
(4-22)| -| Jen: jednotky v budovách ze dřeva a plastů
| |
| | ODPISOVÁ SKUPINA 5 +++++), ++++++),
Položka+)| CZ-CC+++)| Název++++)
(5-1)| 1| Budovy, pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(5-2)| 211| Dálnice, silnice, místní a účelové komunikace pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(5-3)| 212111| Spodek drah železničních dálkových
(5-4)| 212211| Spodek drah kolejových městských a ostatních
(5-5)| 2130| Plochy letišť pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(5-6)| 2141| Mosty a visuté dálnice pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(5-7)| 2142| Tunely, podjezdy a podchody, pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(5-8)| 2151| Přístavy a plavební kanály pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(5-9)| 2152| Vodní stupně zejména: přehrady, hráze, spodní stavba vodních elektráren
(5-10)| 2153| Akvadukty, vodní díla pro zavlažovaní a odvodnění
(5-11)| 221141| Nezastřešené přečerpávací stanice na dálkových vedeních
(5-12)| 221232| Nádrže, jímky, objekty čistíren odpadních vod - pozemních (kromě budov)
(5-13)| 221241| Související čerpací stanice, úpravny vod, stavby vodního hospodářství (kromě budov)
(5-14)| 221279| Podzemní stavby vodního hospodářství jinde neuvedené
(5-15)| 222232| Nádrže vod pozemní
(5-16)| 222251| Vrty čerpací (studny vrtané)
(5-17)| 222252| Studny jinde neuvedené a jímání vody
(5-18)| 222253| Fontány, hydranty, kašny
(5-19)| 222332| Nádrže, jímky
(5-20)| 222321| Stavby místních čistíren a úpraven odpadních vod (kromě budov)
(5-21)| 222479| Podzemní stavby pro energetiku
(5-22)| 230131| Objekty úpravy surovin
(5-23)| 230132| Objekty výroby stavebních hmot
(5-24)| 230121| Dráhy lanové pozemní bezkolejové pro těžbu surovin a dopravu nákladů
(5-25)| 230151| Různé stavby pozemní výrobní pro těžbu (kromě budov)
(5-26)| 230171| Základy technologických výrobních zařízení
(5-27)| 230279| Podzemní stavby elektrárenské
(5-28)| 230311| Stavby pro výrobu a úpravu chemických surovin (kromě budov)
(5-29)| 230318| Stavby pozemní doplňkové pro chemickou výrobu (kromě budov)
(5-30)| 230349| Stavby výrobní chemických podniků jinde neuvedené (kromě budov)
(5-31)| 230411| Stavby hutního a těžkého průmyslu (kromě budov)
(5-32)| 230418| Stavby pozemní doplňkové pro hutní a těžký průmysl
(5-33)| 230449| Stavby výrobní pro ostatní průmysl jinde neuvedené (kromě budov)
(5-34)| 230479| Podzemní stavby pro ostatní průmysl
(5-35)| 230471| Základy technologických výrobních zařízení pro ostatní průmysl
(5-36)| 241| Stavby pro sport a rekreaci pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
(5-37)| 2420| Ostatní inženýrská díla pokud nejsou uvedena v jiné položce této přílohy
(5-38)| 230379| Podzemní stavby chemických podniků
(5-39)| -| Jednotky, pokud nejsou uvedeny v jiné položce této přílohy
| |
| | ODPISOVÁ SKUPINA 6 +++++), ++++++), +++++++)
Položka+)| CZ-CC+++)| Název++++)
(6-1)| 121111| Budovy hotelů a podobných ubytovacích zařízení
(6-2)| 122| Budovy administrativní
(6-3)| 123011| Budovy obchodních domů, pokud mají celkovou prodejní plochu větší než 2 000 m2
(6-4)| 123079| Podzemní obchodní střediska
(6-5)| 1261| Budovy pro společenské a kulturní účely
(6-6)| 1262| Muzea a knihovny
(6-7)| 1272| Budovy pro bohoslužby a náboženské aktivity
(6-8)| 1273| Historické nebo kulturní památky
(6-9)| | Jednotky, které zahrnují nebytový prostor, v domech, budovách a stavbách uvedených v ostatních položkách této odpisové skupiny této přílohy
Vysvětlivky:
+)
Položka = kód odpisové skupiny (1 až 6) a pořadové číslo.
++)
CZ-CPA = kód „Klasifikace produkce (CZ-CPA)“ zavedené sdělením Českého statistického úřadu č. 275/2008 Sb., o zavedení Klasifikace produkce (CZ-CPA). Pro konkrétní obsahové vymezení náplně položky odpisové skupiny, je-li dále uvedený „Název“ s ohledem na stručnost textace definován jinak, je rozhodující stanovená položka CZ-CPA.
+++)
CZ-CC = kód „Klasifikace stavebních děl (CZ-CC)“ zavedené sdělením Českého statistického úřadu č. 321/2003 Sb., o zavedení Klasifikace stavebních děl CZ-CC.
++++)
Název = Stručné označení majetku upřesněné pro účely hmotného majetku (např. vypuštění slov „díly“, „instalace“, „opravy a údržba“) s převážným použitím textace klasifikace CZ-CPA a CZ-CC. Název položky přílohy č. 1 může vymezovat i užší množinu majetku oproti textovému označení kódu Klasifikace produkce, například vymezení rozsahu majetku v názvu položky výčtem uvozeným slovem „Jen:“.
+++++)
Nedílnou součástí domů, budov a staveb (stavebních děl) jsou zařízení a předměty, které z hlediska stavebního díla umožňují jeho funkci a účel, ke kterému je určeno. Takováto zařízení a předměty musí být se stavebním dílem pevně spojena a nelze je demontovat, aniž by došlo ke znehodnocení funkce a účelu stavebního díla, a jsou zpravidla součástí celkové dodávky stavebního díla.
++++++)
Oplocení a vnější osvětlovací sítě budov a staveb jsou odpisovány samostatně v odpisové skupině 4.
+++++++)
Nevztahuje se na budovy a stavby ze dřeva a plastů uvedené v odpisové skupině 4.
Příloha č. 2
k zákonu č. 586/1992 Sb.
Postup při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci z hlediska daně z příjmů fyzických osob
Při přechodu z vedení účetnictví na daňovou evidenci, je v návaznosti na zvláštní právní předpisy20) postup pro účely zákona tento:
1.
Pohledávky a dluhy za kalendářní (hospodářský) rok, v němž poplatník vedl účetnictví, se vyloučí ze základu daně kalendářního roku, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence
a)
dluhy zvýší základ daně,
b)
pohledávky sníží základ daně.
Tento postup se nevztahuje na příjmy, které jsou od daně osvobozeny nebo se nezahrnují do základu daně nebo nejsou předmětem daně, a na výdaje, které nejsou výdaji na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
2.
Stav zásob a cenin za kalendářní (hospodářský) rok, ve kterém poplatník vedl účetnictví, sníží základ daně z příjmůpříjmů v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence.
3.
Zůstatky účtů časového rozlišení v aktivech rozvahy a poskytnuté zálohy, s výjimkou úplaty u finančního leasingufinančního leasingu a s výjimkou záloh na pořízení hmotného majetku vymezeného v § 26, základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence, sníží. Zůstatky účtů časového rozlišení v pasivech rozvahy a přijaté zálohy základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence, zvýší. Zůstatky účtů opravných položek k pohledávkám, vytvořeným podle zákona o rezervách22a) základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence, zvýší. Zůstatky dohadných účtů pasivních základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence, zvýší. Zůstatky dohadných účtů aktivních základ daně v kalendářním roce, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidencedaňové evidence, sníží.
4.
Obdobně se postupuje při přechodu z vedení účetnictví na evidenci příjmůpříjmů a výdajů na straně poplatníků s příjmypříjmy z nájmu podle § 9.
Příloha č. 3
k zákonu č. 586/1992 Sb.
Postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví z hlediska daně z příjmů fyzických osob
Při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví, je v návaznosti na zvláštní právní předpisy20) postup pro účely tohoto zákona tento:
1.
Základ daně se ve zdaňovacím obdobíobdobí, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, zvýší o hodnotu zásob a cenin, hodnotu poskytnutých záloh s výjimkou záloh na hmotný majetek, hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem.
2.
Základ daně se ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, sníží o hodnotu přijatých záloh, hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmůpříjmů.
3.
Obdobně se postupuje při přechodu z evidence příjmůpříjmů a výdajů na vedení účetnictví na straně poplatníků s příjmypříjmy z nájmu podle § 9.
Jedná-li se o plátce daněplátce daně z přidané hodnoty, rozumí se pro účely tohoto postupu hodnotou dluhu hodnota bez daně z přidané hodnoty; byl-li uplatněn odpočet daně z přidané hodnoty, hodnotou pohledávky se rozumí hodnota bez daně z přidané hodnoty, byla-li splněna daňová povinnost na výstupu. Základ daně se ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví, nezvýší o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmempříjmem, jedná-li se o pohledávky, které v době vedení daňové evidencedaňové evidence byly za dlužníkem uvedeným v § 24 odst. 2 písm. y).
1a)
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
1c)
Článek 37 odst. 1 a články 39 a 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu č. 11 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, uveřejněného pod č. 243/1998 Sb.
2)
Např. zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
2a)
Např. vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR č. 365/1990 Sb., o poskytování stipendií na vysokých školách v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (stipendijní řád), vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR č. 400/1991 Sb., o hmotném a finančním zabezpečení cizinců studujících na školách v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR č. 67/1991 Sb., o poskytování stipendií studentům postgraduálního studia.
2c)
Například nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů.
3)
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 129/2002 Sb. a zákona č. 254/2002 Sb.
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
3a)
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
4f)
Rámcová dohoda mezi vládou České republiky a Evropskou komisí o účasti České republiky na programu pomoci Evropského společenství, publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 207/1997 Sb.
4h)
Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění zákona č 436/2004 Sb.
4i)
Zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách).
4j)
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
4k)
§ 83 zákona o sociálních službách.
4m)
§ 11 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
5)
Například část sedmá hlava třetí zákoníku práce.
5b)
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
6)
§ 158 obchodního zákoníku.
6a)
Vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/2002 Sb.
6b)
§ 139 zákona č. 361/2003 Sb.
6c)
§ 66 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb.
6e)
Například § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, § 119 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
6g)
Například zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 2e zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.
9a)
Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.
13)
Zákon č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14)
Podle údajů vyhlašovaných orgány statistiky.
14a)
§ 82 obchodního zákoníku.
14b)
§ 100 obchodního zákoníku.
14c)
Zákon č. 589/1992 Sb.
14d)
§ 12 až 15 zákona č. 117/1995 Sb.
14e)
Zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách).
15b)
§ 33a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
17e)
Zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.
19)
Např. zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky.
19a)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
19a)
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
19e)
§ 26 odst. 8 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.
19f)
§ 40 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
20)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
20a)
§ 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 89/1993 Sb.
20b)
§ 160 obchodního zákoníku.
20d)
§ 657 a násl. občanského zákoníku.
20e)
§ 13 odst. 5 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
20f)
§ 17 zákona č. 42/1992 Sb.
20g)
§ 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
20h)
§ 6 až 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.
20i)
Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.
Vyhláška č. 501/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou bankami a jinými finančními institucemi.
Vyhláška č. 502/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami.
22a)
Zákon ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
22b)
Čl. V zákona č. 149/1995 Sb., ve znění zákona č. 248/1995 Sb.
22c)
§ 69 obchodního zákoníku.
23)
§ 18a a 35a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.
23c)
§ 1 odst. 4 vyhlášky č. 41/1984 Sb.
24)
Zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.
25a)
Zákon č. 360/2004 Sb., o Evropském hospodářském zájmovém sdružení (EHZS) a o změně zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o evropském hospodářském zájmovém sdružení).
26a)
§ 369 obchodního zákoníku.
26i)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
26j)
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách.
29a)
Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
29b)
Např. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
30a)
§ 761 odst. 1 obchodního zákoníku.
Vyhláška Federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem.
31)
§ 25 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.
31c)
Zákon č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů.
32a)
§ 445 obchodního zákoníku.
33)
§ 67 zákona č. 435/2004 Sb.
35)
§ 144 a 208 zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
35f)
Nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti (SE).
Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti.
35g)
Nařízení Rady (ES) č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu evropské družstevní společnosti (SCE).
38)
Sdělení k postupu při oceňování, účtování a odpisování věcí, které získají právnické a fyzické osoby při jejich převodu z vlastnictví státu, publikované ve Finančním zpravodaji č. 9/1991.
39b)
§ 67 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
40)
§ 67 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
42)
Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
43)
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
44)
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
44a)
Zákon č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů.
45)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
46)
Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
47)
Zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
47a)
Například § 192 až 194 zákoníku práce, § 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 73 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
47b)
§ 192 odst. 2 zákoníku práce.
48)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
49)
§ 64 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
50)
§ 17 odst. 3 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
51)
§ 14 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
54)
§ 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
56)
§ 2 zákona č. 96/1993 Sb.
63)
§ 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb.
§ 119 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
64)
§ 57b zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 163/1998 Sb.
64)
Zákon č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
66)
§ 8 odst. 3, § 9 odst. 3 a § 9b odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.
67)
Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách).
78)
Vyhláška č. 102/1995 Sb., o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
79)
Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.
80)
§ 81 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
85)
§ 14 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).
87)
Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb.
93)
Směrnice Rady 2011/96/EU.
Směrnice Rady 2009/133/ES.
Směrnice Rady 2003/49/ES.
99)
Sdělení Českého statistického úřadu č. 321/2003 Sb., k zavedení Klasifikace stavebních děl CZ-CC.
104)
Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, ve znění směrnice Rady 2004/66/ES, rozhodnutí Rady 2004/587/ES a směrnice Rady 2006/98/ES.
106)
Zákon č. 676/2004 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
109)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.
114)
Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ve znění pozdějších předpisů.
122)
Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.
125)
Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), ve znění pozdějších předpisů.
126)
Nařízení ES č. 1606/2002 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. července 2002 o používání Mezinárodních účetních standardů.
127)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
128)
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
130)
§ 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
131)
Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.
132)
Například § 230 zákoníku práce.
133)
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
136)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v platném znění.
137)
Směrnice Rady 2011/96/EU ze dne 30. listopadu 2011 o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států (přepracované znění), ve znění směrnice Rady 2013/13/EU, směrnice Rady 2014/86/EU a směrnice Rady 2015/121/EU.
Směrnice Rady 2009/133/ES ze dne 19. října 2009 o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, částečných rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy (kodifikované znění), ve znění směrnice Rady 2013/13/EU.
Směrnice Rady 2003/49/ES ze dne 3. června 2003 o společném systému zdanění úroků a licenčních poplatků mezi přidruženými společnostmi z různých členských států, ve znění směrnice Rady 2004/66/ES, směrnice Rady 2004/76/ES, směrnice Rady 2006/98/ES a směrnice Rady 2013/13/EU.
Směrnice Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, ve znění směrnice Rady 2004/66/ES, rozhodnutí Rady 2004/587/ES, směrnice Rady 2006/98/ES a směrnice Rady 2014/48/EU.
Směrnice Rady 2016/1164/EU ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice Rady 2017/952/EU.
138)
Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
139)
Zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
140)
Nařízení Komise 2017/1986 ze dne 31. října 2017, kterým se mění nařízení (ES) č. 1126/2008, kterým se přijímají některé mezinárodní účetní standardy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002, pokud jde o mezinárodní standard účetního výkaznictví 16.
141)
Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření.
142)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES, v platném znění. |
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb.
Zákon České národní rady o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Vyhlášeno 21. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 119/1992
* Oddíl I - § 1 (§ 1 — § 21f)
* ČÁST ČTVRTÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 22 — § 28d)
* Oddíl II - § 29 (§ 29 — § 29)
* Oddíl III - § 30 (§ 30 — § 32) č. 1 k zákonu č. 592/1992 Sb. č. 2 k zákonu č. 592/1992 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (338/2024 Sb.)
592
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992
o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Oddíl I
§ 1
Předmět zákona
Tento zákon upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „pojistné“), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění.
ČÁST PRVNÍ
POJISTNÉ
§ 2
Výše pojistného
(1)
Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období.
(2)
Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Vyměřovací základ
§ 3
(1)
Vyměřovacím základem zaměstnance2) je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům,55) které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmemZúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.
(2)
Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o
a)
náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,
b)
odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,
c)
věrnostní přídavek horníků5),
d)
plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,
e)
jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.
(3)
Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.
(4)
Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.
(5)
Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.
(6)
Minimálním vyměřovacím základemMinimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.
(7)
Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod11c), je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.
(8)
Minimální vyměřovací základMinimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:
a)
s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu12);
b)
která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;
c)
která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;14)
d)
která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
e)
za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),
f)
která je pouze příjemcem odměny pěstouna,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.
(9)
Minimální vyměřovací základMinimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud
a)
zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,
b)
zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,15)
c)
zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,13) nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).
(10)
Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základminimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,16) je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.
(11)
Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.
(12)
Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů16a) je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3), s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základuminimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.
(13)
Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán56), se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.
(14)
Plnění podle odstavce 1 věty druhé, které bylo zaměstnavatelem zaměstnanci připsáno k dobru v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je jeho zaměstnavatelem nebo která je ve vztahu k tomuto zaměstnavateli mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou podle zákona o daních z příjmů, nebo opce na nabytí tohoto podílu, se považuje za zúčtovaný příjemzúčtovaný příjem v tom kalendářním měsíci, v němž se považuje za zúčtovaný příjem podle § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů; byl-li zaměstnavatelem tento příjem snížen podle § 6 odst. 15 zákona o daních z příjmů, považuje se za zúčtovaný příjem tento snížený příjem.
§ 3a
(1)
Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základminimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základemMinimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu16b) s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(3)
Minimální vyměřovací základMinimální vyměřovací základ neplatí pro osobu
a)
uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),
b)
která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,
c)
za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.
(4)
Minimální vyměřovací základMinimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná
a)
nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,
b)
měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná,
c)
se stala osobou uvedenou v odstavci 3,
pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc.
(5)
Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani pro zvolené pásmo paušálního režimu, je pro
a)
první pásmo paušálního režimu minimální vyměřovací základminimální vyměřovací základ podle odstavce 2,
b)
druhé pásmo paušálního režimu částka 319 200 Kč a
c)
třetí pásmo paušálního režimu částka 470 400 Kč.
(6)
Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna jiné paušální dani než pro zvolené pásmo paušálního režimu, je vyměřovací základ pro pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně.
(7)
Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, po které byla osoba samostatně výdělečně činná poplatníkem v paušálním režimu. Pro vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, a osoby samostatně výdělečně činné, která byla alespoň po část rozhodného období poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů není rovna paušální dani, se nepoužijí odstavce 3 a 4.
§ 3b
Vyměřovacím základem u osoby, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát (§ 3c) (dále jen „osoba bez zdanitelných příjmů“) je minimální mzda.
§ 3c
(1)
Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu37) plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 14 074 Kč na kalendářní měsíc.
(2)
Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvyšuje o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy podle odstavců 3 až 5 a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru. Výši takto zvýšeného vyměřovacího základu stanoví vláda nařízením do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, na něhož se vyměřovací základ určuje, a to poprvé k 1. lednu 2024.
(3)
Růst cen se stanoví jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen v červnu kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení vyměřovacího základu oproti tomuto indexu v červnu kalendářního roku, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení vyměřovacího základu s tím, že tento růst se stanoví se zaokrouhlením na jedno platné desetinné místo a podíl pro jeho stanovení činí vždy nejméně 1. Výpočet růstu cen se provádí z originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti celkem zjištěných Českým statistickým úřadem.
(4)
Období pro zjišťování růstu reálné mzdy se stanoví tak, že prvním rokem tohoto období je kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce období pro zjišťování růstu reálné mzdy použitého při předchozím zvýšení vyměřovacího základu, při kterém bylo přihlédnuto k růstu reálné mzdy, a posledním rokem tohoto období je kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení vyměřovacího základu. Pokud je ve stanoveném období podíl pro stanovení růstu reálné mzdy podle odstavce 5 nižší než 1, přihlédne se k růstu reálné mzdy až při tom zvýšení vyměřovacího základu, při kterém je tento podíl vyšší než 1.
(5)
Růst reálné mzdy se stanoví v procentech po zaokrouhlení na jedno platné desetinné místo podle podílu, v jehož čitateli je podíl všeobecného vyměřovacího základu za poslední kalendářní rok období pro zjišťování růstu reálné mzdy a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období, a ve jmenovateli je podíl průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem vypočteného z originálních bazických indexů spotřebitelských cen zjištěných Českým statistickým úřadem za poslední kalendářní rok tohoto období a uvedeného průměrného ročního indexu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období.
§ 3d
Vyměřovacím základem u osoby, která je po celý kalendářní měsíc pojištěncem podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 9 nebo 11 zákona o veřejném zdravotním pojištění37), je minimální mzda.
§ 4
Rozhodné období
(1)
Rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím kalendářní rok, za který se pojistné platí.
(3)
U osoby uvedené v § 3d je rozhodným obdobím období ode dne jejího narození do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku.
Odvod pojistného za zaměstnance
§ 5
(1)
Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.
(2)
Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.
(3)
Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (dále jen „příslušná zdravotní pojišťovna“), u níž je pojištěnec pojištěn.20)
§ 6
Právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit předchůdce. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.
§ 7
Odvod pojistného za osoby samostatně výdělečně činné
(1)
Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.
§ 7a
Odvod pojistného poplatníka v paušálním režimu
Při placení záloh na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, a pojistného osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, se postupuje podle zákona upravujícího daně z příjmů.
§ 8
(1)
Osoba zahajující samostatnou výdělečnou činnost hradí v prvním kalendářním roce této činnosti měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší. Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku podle odstavce 4.
(2)
Ve druhém roce a v následujících letech výkonu samostatné výdělečné činnosti se výše zálohy na pojistné stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z měsíčního vyměřovacího základu. Měsíční vyměřovací základ činí průměr, který z vyměřovacího základu určeného podle § 3a pro stanovení pojistného ze samostatné výdělečné činnosti za předcházející kalendářní rok připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, v nichž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána alespoň po část tohoto měsíce. Takto vypočtené zálohy se poprvé zaplatí za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2, a naposledy za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být takový přehled předložen v dalším kalendářním roce.
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná, která je současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinna platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.
(4)
Zdravotní pojišťovna na žádost osoby samostatně výdělečně činné poměrně sníží výši zálohy na pojistné, a to v případě, že příjem této osoby ze samostatné výdělečné činnosti je po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, který připadá v průměru na 1 kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího podání žádosti, nejméně však v období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nejméně o jednu třetinu nižší než příjem připadající v průměru na 1 kalendářní měsíc v předcházejícím roce, v němž alespoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Snížení lze provést na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2.
(5)
Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného vypočteného podle § 3a je splatný vždy nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.
(6)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).
(7)
Na částky převedené orgány Finanční správy České republiky ze společného osobního daňového účtu osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů nebyla rovna paušální dani a která má povinnost nebo možnost podat přehled o daňovém základu, se hledí jako na zálohy zaplacené příslušné zdravotní pojišťovně.
§ 8a
Záloha na pojistné poplatníka v paušálním režimu
Záloha na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, se pro zvolené pásmo paušálního režimu stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z jedné dvanáctiny vyměřovacího základu stanoveného v § 3a odst. 5 pro dané zvolené pásmo paušálního režimu.
Odvod pojistného za osoby bez zdanitelných příjmů
§ 10
Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.
§ 11
Osoba bez zdanitelných příjmů, která pracuje v zahraničí pro zaměstnavatele, který nemá na území České republiky sídlo, ani místo podnikání, může projednat s příslušnou zdravotní pojišťovnou jiný způsob hrazení pojistného. Příslušná zdravotní pojišťovna může na žádost takové osoby povolit placení pojistného za delší, než měsíční období, avšak vždy jen dopředu.
§ 11a
Odvod pojistného za děti cizinců
Za osoby uvedené v § 3d platí pojistné zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.
§ 12
Odvod pojistného hrazeného státem
(1)
Za osoby, za které je plátcem pojistného stát,37) hradí měsíčně pojistné ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet zřízený podle § 20, a to do 25. dne předcházejícího kalendářního měsíce.
(2)
V případě sezónních výkyvů v platbách za poskytované zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „hrazené služby“) je ministr financí zmocněn v průběhu rozpočtového roku poskytnout návratnou finanční výpomoc splatnou v témže roce a změnit frekvenci a výši plateb státu do systému veřejného zdravotního pojištění uvnitř rozpočtového roku na základě žádosti správce zvláštního účtu. Žádost bude posuzována podle vývoje příjmů a výdajů ve státním rozpočtu. Úpravy plateb podle tohoto zmocnění nesmí ovlivnit částku rozpočtovanou ve schváleném státním rozpočtu na platbu státu podle § 3c tohoto zákona.
§ 13
Odvod pojistného při souběhu příjmů
Má-li pojištěnec současně více příjmů podle § 3 nebo § 3a, odvádí pojistné ze všech těchto příjmů.
§ 14
Přeplatek pojistného
(1)
Nárok na vrácení přeplatku se promlčuje za 10 let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.
(2)
Přeplatek pojistného, činí-li úhrnná výše tohoto přeplatku nejméně 200 Kč, se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci, pokud není jiného splatného závazku vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Je-li takový závazek, použije se přeplatku pojistného k jeho úhradě. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Byla-li v souladu s tímto ustanovením podána žádost o vrácení přeplatku pojistného a příslušná zdravotní pojišťovna vrátila tento přeplatek po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku pojistného,38) je povinna zaplatit penále. Za den platby se považuje u bezhotovostních převodů z účtu bankybanky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu zdravotní pojišťovny, u plateb v hotovosti den, kdy bankabanka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala. Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se považuje vždy podání přehledu podle § 24 odst. 2, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného a jestliže plátce pojistného nepožádal o použití přeplatku pojistného na úhradu zálohy na pojistné na další období.
(3)
Vrácený přeplatek na pojistném se v následujícím kalendářním měsíci zúčtuje s poukázanými finančními prostředky podle § 21 odst. 1.
§ 15
Úhrada dlužného pojistného
(1)
Dlužné pojistné jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních povinny doplatit. Doplatek je splatný na účet té zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v období, za něž dluží pojistné. Pokud byla osoba pojištěna u několika zdravotních pojišťoven, je doplatek pojistného stanoven poměrně podle doby pojištění u každé zdravotní pojišťovny a je splatný na účet každé takové pojišťovny. Nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné pojišťovny 200 Kč, nelze vymáhat.
(2)
Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek, je povinen ho splácet v tomto pořadí:
a)
pokuty,
b)
přirážka k pojistnému,
c)
nejstarší nedoplatky pojistného,
d)
běžné platby pojistného,
e)
penále.
Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až e) je plátce pojistného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.
(3)
Pokud plátce pojistného nedodrží pořadí podle odstavce 2, je oprávněna jeho platbu ve stanoveném pořadí použít příslušná zdravotní pojišťovna. Takovou skutečnost je povinna plátci pojistného oznámit.
§ 16
Promlčení pojistného
(1)
Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.
(2)
Právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.
§ 17
Způsob placení pojistného
(1)
Pojistné se platí v české měně
a)
na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb,
b)
vyplacením v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné.
(2)
Za den platby pojistného se považuje
a)
v případě placení na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny,
b)
v případě vyplacení hotovosti přímo zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny den, kdy příslušný zaměstnanec hotovost přijal.
(3)
Poskytovatel platebních služeb, u kterého je veden účet příslušné zdravotní pojišťovny, je povinen poskytnout zdravotní pojišťovně informaci o dni, kdy došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb příslušné zdravotní pojišťovny a o čísle účtu plátce nebo jeho jiném jedinečném identifikátoru38a).
(4)
Držitel poštovní licence, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním styku.
(5)
Pokud držitel poštovní licence nedodrží lhůtu podle odstavce 4, je povinen uhradit příslušné zdravotní pojišťovně úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní bankybanky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měl uhrazenou částku nejpozději převést. Držitel poštovní licence je rovněž povinen převést příslušné zdravotní pojišťovně úrok, který mu uhradí poskytovatel platebních služeb za nedodržení lhůt podle zákona o platebním styku.
ČÁST DRUHÁ
PENÁLE
§ 18
(1)
Nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Pokud bylo pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno jiné než příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě jinému subjektu, nebo pokud platba byla poukázána pod nesprávným variabilním symbolem, považuje se pojistné nebo záloha na pojistné za nezaplacené ve stanovené lhůtě. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.
(2)
Nebyl-li přeplatek na pojistném vrácen příslušnou zdravotní pojišťovnou ve stanovené lhůtě (§ 14 odst. 2), je příslušná zdravotní pojišťovna ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně povinna platit za každý den penále ve výši 0,05 % dlužné částky.
(3)
Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(4)
Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok.
(5)
Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním symbolem.
(6)
Pro účely zvláštních právních předpisů41) se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.
§ 19
Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.
ČÁST TŘETÍ
PŘEROZDĚLOVÁNÍ POJISTNÉHO
§ 20
Obecná ustanovení o přerozdělování
(1)
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřizuje a spravuje zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění (dále jen „zvláštní účet“). Zvláštní účet slouží k přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „správce zvláštního účtu“) vede zvláštní účet odděleně od ostatních účtů a fondů, které spravuje.
(2)
Předmětem přerozdělování je pojistné vybrané všemi zdravotními pojišťovnami a příjmy zvláštního účtu, kterými jsou
a)
celkové platby státu za pojištěnce, za něž je stát plátcem pojistného,
b)
jiná plnění, která jsou na základě tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů příjmem zvláštního účtu,
c)
úroky připsané na zvláštní účet a
d)
zálohy na pojistné osob samostatně výdělečně činných, které jsou poplatníky v paušálním režimu, s výjimkou části záloh převyšující pojistné těchto osob, pokud je jejich daň rovna paušální dani pojistné osob samostatně výdělečně činných, jejichž daň je rovna paušální dani, jejich příslušenství spravované orgány Finanční správy České republiky a přeplatek na společném osobním daňovém účtu, který se stal podle zákona o daních z příjmů příjmem zvláštního účtu.
(3)
Z prostředků na zvláštním účtu se hradí náklady na jeho vedení a na účetní operace. O úhrn těchto nákladů se snižuje celková částka určená k přerozdělování (dále jen „částka určená k přerozdělování“).
(4)
Přerozdělování se provádí podle indexů a podle nákladných hrazených služebnákladných hrazených služeb.
(5)
Přerozdělováním podle indexůPřerozdělováním podle indexů se rozumí měsíční přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle nákladových indexů věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin a podle korekcí pro souběh skupinkorekcí pro souběh skupin podle § 21. Věkovou skupinou se rozumí každá z nákladových věkových skupin pojištěnců uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Farmaceuticko-nákladovou skupinou se rozumí nákladová skupina, do níž jsou podle spotřeby léčivých přípravků zařazeni pojištěnci s onemocněním v chronickém stadiu. Nákladový index věkové skupiny a farmaceuticko-nákladové skupiny vyjadřuje, jak se v přímé souvislosti s příslušností pojištěnce do dané skupiny liší předpokládané roční náklady na hrazené služby takového pojištěnce oproti předpokládaným průměrným ročním nákladům na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Nákladový index pojištěnce vyjadřuje, kolikrát se předpokládané roční náklady na hrazené služby daného pojištěnce liší od předpokládaných průměrných ročních nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Do průměrných nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění nejsou zahrnuty náklady, které jsou předmětem přerozdělování podle odstavce 6. Způsob výpočtu nákladového indexu pojištěnce upravuje příloha č. 2 k tomuto zákonu.
(6)
Přerozdělováním podle nákladných hrazených služebPřerozdělováním podle nákladných hrazených služeb se rozumí měsíční zálohové přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle § 21a s ročním vyúčtováním podle § 21c, prováděné podle příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně, za které byly těmito zdravotními pojišťovnami uhrazeny nákladné hrazené službynákladné hrazené služby.
(7)
Zdravotní pojišťovny pro účely přerozdělování oceňují způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. d) náklady na zdravotní služby vykázané poskytovateli zdravotních služeb za předchozí kalendářní rok.
(8)
Při změně zdravotní pojišťovny podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je zdravotní pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna bezplatně předat nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin. Rozsah, způsob a lhůty předávání těchto údajů stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.
Systém přerozdělování
§ 20a
(1)
Částku určenou k přerozdělování přerozděluje správce zvláštního účtu mezi zdravotní pojišťovny podle proměnlivých parametrů přerozdělování, kterými jsou nastavitelné parametry přerozdělování a vypočítané parametry přerozdělování. Postup pro stanovení proměnlivých parametrů přerozdělování je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2)
Nastavitelnými parametry přerozdělování jsou
a)
seznam farmaceuticko-nákladových skupin; seznam farmaceuticko-nákladových skupin obsahuje farmaceuticko-nákladové skupiny zařazené do přerozdělování pro příslušné období přerozdělování a dále pravidla, podle kterých se do těchto skupin zařazují pojištěnci,
b)
seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem (dále jen „kombinace skupin“), který stanoví, pro které kombinace skupin budou počítány korekce pro souběh skupinkorekce pro souběh skupin,
c)
koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty, jímž se stanoví objem prostředků, které budou přerozdělovány v přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a
d)
hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, která označuje minimální spotřebu obvyklých denních terapeutických dávek léčivých přípravků, a pokud nemá léčivý přípravek přiřazen údaj o počtu obvyklých denních terapeutických dávek v seznamu vydávaném podle § 39n odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, použije se údaj o počtu definovaných denních dávek podle tohoto seznamu (dále jen „obvyklá denní terapeutická dávka“), nutnou pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin.
(3)
Vypočítanými parametry přerozdělování jsou
a)
nákladové indexy věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin,
b)
korekce pro souběh skupinkorekce pro souběh skupin, pokud byly stanoveny kombinace skupin, pro které mají být korekce počítány; korekcí pro souběh skupinkorekcí pro souběh skupin se rozumí nákladový index, který se při počítání nákladového indexu pojištěnce započítává u pojištěnce s předem definovanou kombinací skupin, a
c)
zajišťovací konstanta, která slouží ke stanovení hranice nákladovosti pojištěnce, při jejímž překročení jsou zdravotním pojišťovnám za příslušného pojištěnce hrazeny prostředky v přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a pro stanovení výše prostředků z přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb, která zdravotním pojišťovnám za tyto pojištěnce náleží.
(4)
Obdobím přerozdělování je kalendářní rok.
§ 20b
Nastavitelné parametry přerozdělování stanovené prováděcím právním předpisem podle § 21f písm. a) se použijí pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování.
§ 20c
Zdravotní pojišťovny zašlou Ministerstvu zdravotnictví do 31. července v anonymizované podobě údaje za předcházející kalendářní rok stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. a). Ministerstvo zdravotnictví do 15. září vypočte a zašle Dozorčímu orgánu nad přerozdělováním prostředků veřejného zdravotního pojištění (dále jen „Dozorčí orgán“) a zdravotním pojišťovnám vypočítané parametry přerozdělování, které se použijí pro následující období přerozdělování. Ve stejné lhůtě Ministerstvo zdravotnictví zašle Dozorčímu orgánu a zdravotním pojišťovnám údaje, na jejichž základě byly vypočítané parametry vypočteny, a to bez uvedení údajů o příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně.
§ 21
Měsíční přerozdělování podle indexů
(1)
Příslušná zdravotní pojišťovna sdělí do osmého dne kalendářního měsíce správci zvláštního účtu
a)
počty svých pojištěnců v jednotlivých věkových skupinách a farmaceuticko-nákladových skupinách pojištěných u těchto pojišťoven k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce, a to včetně počtu pojištěnců s kombinací těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupinkorekce pro souběh skupin,
b)
počty svých pojištěnců pojištěných k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce u těchto pojišťoven v členění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, za které je od prvního dne tohoto kalendářního měsíce plátcem pojistného stát,
c)
výši pojistného vybraného za předchozí kalendářní měsíc,
d)
počty pojištěnců podle písmen a) a b), platné k prvnímu dni kalendářního měsíce předcházejícího o 3 měsíce příslušné přerozdělování a
e)
v případě, že došlo oproti předchozímu kalendářnímu roku ke změně nastavitelných parametrů přerozdělování podle § 20a odst. 2 písm. a), b) nebo d), v kalendářním měsíci lednu počty pojištěnců podle písmene a), platné k prvnímu dni kalendářních měsíců října, listopadu a prosince předchozího kalendářního roku tak, jak byly známy příslušné zdravotní pojišťovně v těchto měsících, v jednotlivých věkových skupinách, farmaceuticko-nákladových skupinách a kombinacích těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupinkorekce pro souběh skupin, účinných ke dni tohoto sdělení.
(2)
Údaje podle odstavce 1 sděluje zdravotní pojišťovna v elektronické podobě datovou zprávou vytvořenou v elektronické aplikaci, kterou k zajištění jednotné formy sdělovaných údajů zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu vytváří a aktualizuje Ministerstvo zdravotnictví a kterou zdravotním pojišťovnám za tímto účelem bezplatně poskytuje.
(3)
Správce zvláštního účtu vypočítá rozdíly mezi počty pojištěnců sdělenými podle odstavce 1 písm. d) a počty pojištěnců známými příslušné pojišťovně v kalendářním měsíci o 3 měsíce předcházejícím příslušné přerozdělování a sdělenými správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a
a)
podle odstavce 1 písm. e), pokud byly takto sděleny, a
b)
podle odstavce 1 písm. a) v ostatních případech.
O rozdíly podle věty první upraví správce zvláštního účtu počty pojištěnců sdělené příslušnou pojišťovnou v kalendářním měsíci podle odstavce 1 písm. a) a b).
(4)
Počty pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, sdělené příslušnými zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a upravené podle odstavce 3, jsou podkladem pro platbu pojistného státem. Správce zvláštního účtu oznámí celkový počet pojištěnců podle věty první Ministerstvu financí do dvanáctého dne kalendářního měsíce.
(5)
Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně celkovou částku, která na ni připadá z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů. Celkovou částku pro příslušnou zdravotní pojišťovnu tvoří podíl na standardizovaného pojištěnce, vynásobený počtem standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny.
(6)
Počet standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny se stanoví jako součet nákladových indexů všech jejích pojištěnců.
(7)
Podíl na standardizovaného pojištěnce se stanoví tak, že se částka určená k přerozdělování v kalendářním měsíci, snížená o celkovou částku měsíčních záloh pro takový kalendářní měsíc z přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb podle § 21a odst. 4, vydělí celkovým počtem standardizovaných pojištěnců všech zdravotních pojišťoven.
§ 21a
Přerozdělování podle nákladných hrazených služeb
(1)
Nákladnými hrazenými službamiNákladnými hrazenými službami se rozumí hrazené služby poskytnuté pojištěncům, u nichž výše úhrady příslušnou zdravotní pojišťovnou za jednoho pojištěnce překročila v jednom období přerozdělování částku odpovídající součtu příjmu zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty (dále jen „nákladný pojištěnec“). Postup výpočtu příjmu zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu.
(2)
Příslušná zdravotní pojišťovna má nárok na úhradu kompenzace za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby, která tvoří
a)
80 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené službynákladné hrazené služby překročí částku podle odstavce 1, nejvýše však částku ve výši čtyřnásobku zajišťovací konstanty, a dále
b)
95 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené službynákladné hrazené služby překročí součet šestinásobku zajišťovací konstanty a příjmu zdravotní pojišťovny na příslušného pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů.
(3)
Kompenzace za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby se poskytuje formou měsíčních zálohových plateb a ročního vyúčtování po skončení příslušného kalendářního roku.
(4)
Celkový objem finančních prostředků na měsíční zálohové platby zdravotním pojišťovnám je pro každý kalendářní měsíc stanoven procentním podílem z částky určené k přerozdělování v tomto kalendářním měsíci. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem zdravotním pojišťovnám a celkové částky určené k přerozdělování v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce.
(5)
Příslušné zdravotní pojišťovně náleží měsíční zálohová platba ve výši procentního podílu z celkového objemu finančních prostředků na měsíční zálohové platby podle odstavce 4. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby přiznaných příslušné pojišťovně v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce a celkové částky kompenzací za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem pojišťovnám.
(6)
Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce všem zdravotním pojišťovnám výši měsíční zálohy, která na ně připadá z přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb.
§ 21b
Měsíční platby
(1)
Přesahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, uhradí tato zdravotní pojišťovna přebývající finanční prostředky na zvláštní účet do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce, v němž jí byly částky oznámeny. Zdravotní pojišťovně, která povinnost podle věty první nesplní, vyměří Ministerstvo zdravotnictví penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý kalendářní den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zvláštního účtu. Penále nesmí zdravotní pojišťovna hradit z prostředků základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu.
(2)
Nedosahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, poukáže správce zvláštního účtu této zdravotní pojišťovně chybějící finanční prostředky do 15 pracovních dnů ode dne, kdy zdravotní pojišťovně tyto částky oznámil. Nesplní-li správce zvláštního účtu povinnost podle věty první, vyměří Ministerstvo zdravotnictví správci zvláštního účtu penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zdravotní pojišťovny, vůči které správce zvláštního účtu nesplnil povinnost podle věty první. Penále nesmí správce zvláštního účtu hradit z prostředků zvláštního účtu, základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu. Podle věty druhé se nepostupuje, pokud důvodem nesplnění povinnosti správcem zvláštního účtu je nesplnění povinnosti některé zdravotní pojišťovny podle odstavce 1.
§ 21c
Vyúčtování nákladných hrazených služeb a společná kontrolní skupina
(1)
Zdravotní pojišťovna vyúčtuje správci zvláštního účtu v termínu stanoveném pro předkládání výročních zpráv po účetním uzavření kalendářního roku všechny své nákladné pojištěnce za takový rok, celkovou úhradu za jednotlivé pojištěnce, do níž se započítávají i náhrady za zdravotní služby čerpané v zahraničí, a výši kompenzací za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby podle § 21a odst. 2. Zdravotní pojišťovna sestaví vyúčtování svých nákladných pojištěnců v elektronické aplikaci podle § 21 odst. 2. Správce zvláštního účtu je oprávněn údaje uvedené ve větě první požadovat i v jiném termínu, rozhodne-li tak Dozorčí orgán; v takovém případě jsou zdravotní pojišťovny povinny předložit údaje ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyžádání.
(2)
Na kontrole oprávněnosti a správnosti vyúčtování nákladných hrazených služebnákladných hrazených služeb se podílejí všechny zdravotní pojišťovny. Správce zvláštního účtu provádí kontrolu prostřednictvím společné kontrolní skupiny složené z revizních lékařů všech zdravotních pojišťoven. Pro účely tohoto zákona jsou revizní lékaři delegovaní jednotlivými zdravotními pojišťovnami do kontrolní skupiny oprávněni kontrolovat vyúčtování nákladných hrazených služebnákladných hrazených služeb předložené kteroukoli zdravotní pojišťovnou. Správce zvláštního účtu prostřednictvím společné kontrolní skupiny provádí též kontrolu správnosti zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin.
(3)
Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna sdělit správci zvláštního účtu bez zbytečných průtahů případy, kdy na základě kontroly snížila poskytovateli úhradu nákladných hrazených služebnákladných hrazených služeb a výši tohoto snížení. Správce zvláštního účtu toto snížení provede v rámci ročního vyúčtování kompenzací za nákladné hrazené službynákladné hrazené služby.
(4)
Správce zvláštního účtu vypočte do 90 dnů ode dne převzetí vyúčtování celkové částky, na které mají jednotlivé zdravotní pojišťovny nárok podle § 21a odst. 2, a porovná je s celkovou výší jim poskytnutých zálohových plateb. Zjistí-li správce zvláštního účtu rozdíl mezi nároky a výší zálohových plateb větší než 0,01 % celkové výše zálohových plateb, vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též opravnou částku ve výši tohoto rozdílu. O tuto opravnou částku se v příslušném měsíci upraví výsledný nárok nebo závazek zdravotní pojišťovny podle § 21b a o výši tohoto nároku nebo závazku se upraví částka určená k přerozdělování v příslušném měsíci.
§ 21d
Dozor nad přerozdělováním
(1)
Na dodržování pravidel přerozdělování a hospodaření se zvláštním účtem dohlíží Dozorčí orgán. Členy Dozorčího orgánu jsou
a)
1 zástupce jmenovaný Ministerstvem financí,
b)
1 zástupce jmenovaný Ministerstvem zdravotnictví,
c)
1 zástupce jmenovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí,
d)
1 zástupce pověřený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a
e)
1 zástupce z každé další zdravotní pojišťovny pověřený zdravotní pojišťovnou, kterou v Dozorčím orgánu zastupuje.
(2)
Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. a) až d) mají každý 1 hlas. Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. e) mají dohromady 1 hlas.
(3)
Dozorčí orgán provádí kontrolu správnosti údajů poskytnutých podle § 20 odst. 8 a § 21 odst. 1. Pokud zdravotní pojišťovna při kontrole neposkytne potřebnou součinnost, podá Dozorčí orgán Ministerstvu zdravotnictví podnět ke kontrole podle zákonů upravujících činnost zdravotních pojišťoven. Při kontrole podle věty první se nepoužijí ustanovení kontrolního řádu o přestupcích.
(4)
Dozorčí orgán předává Ministerstvu zdravotnictví kontrolní protokoly o kontrolách provedených podle odstavce 3.
(5)
Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví při kontrole chyby v údajích sdělených zdravotní pojišťovnou podle § 21 odst. 1, v jejímž důsledku byla částka připadající na tuto zdravotní pojišťovnu podle § 21 odst. 5 vypočtena vyšší, než měla být, oznámí tuto skutečnost správci zvláštního účtu. Správce zvláštního účtu vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též částku, o niž v příslušném měsíci upraví výsledný nárok zdravotní pojišťovny podle § 21b, a o výši této částky správce zvláštního účtu upraví částku určenou k přerozdělování.
§ 21e
Přestupek
(1)
Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku tím, že
a)
při kontrole podle § 21d odst. 3 neposkytne Dozorčímu orgánu potřebnou součinnost, nebo
b)
nepředá nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
(3)
Přestupek podle odstavce 1 písm. a) projednává Ministerstvo financí. Přestupek podle odstavce 1 písm. b) projednává Ministerstvo zdravotnictví.
§ 21f
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí vyhláškou stanoví
a)
vždy do 30. dubna kalendářního roku pro následující období přerozdělování
1.
nastavitelné parametry přerozdělování a jejich hodnoty a
2.
požadavky na obsah, strukturu a formát údajů pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování,
b)
jednací řád Dozorčího orgánu,
c)
pravidla pro hospodaření se zvláštním účtem a
d)
způsob oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování.
ČÁST ČTVRTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 22
Kontrola placení pojistného
(1)
Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem pojistného kontrolu plateb pojistného. K provedení kontroly je pověřený zaměstnanec povinen prokázat se služebním průkazem příslušné zdravotní pojišťovny a zvláštním oprávněním k takové činnosti, vydaným jejím ředitelem.
(2)
Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné stanovení vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení.
(3)
Kontrola se provádí u plátce pojistného nebo v místě, které je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení jejího účelu. Plátce pojistného, u něhož je prováděna kontrola, je povinen ve vztahu k pověřenému zaměstnanci
a)
předložit na vyžádání účetní a jiné doklady, jež jsou pro správné stanovení a placení pojistného rozhodné, anebo o které pověřený zaměstnanec požádá a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pověřený zaměstnanec pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,
b)
nezatajovat doklady, které má plátce pojistného k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,
c)
zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kontroly,
d)
zapůjčit potřebné doklady i mimo prostor provádění kontroly.
(4)
Plátci pojistného a třetí osoby jsou povinny poskytnout pověřenému zaměstnanci veškerou pomoc potřebnou k účinnému provedení kontroly.
§ 22a
Tam, kde se v tomto zákoně uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím u státních zaměstnanců podle zákona o státní službě služební úřad54).
§ 23
Povinnost zachovávat mlčenlivost
(1)
Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní dozvěděli. Porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného.
(2)
Údaje týkající se jednotlivých fyzických nebo právnických osob, které se osoby uvedené v odstavci 1 při své činnosti dozvědí, mohou sdělit jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpis.25c)
(3)
Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném, včetně výše dlužného penále, o nichž bylo rozhodnuto pravomocnými platebními výměry, nebo jedná-li se o pohledávku na pojistném a penále, kterou zdravotní pojišťovna uplatňuje ve veřejné dražbě nebo která byla zjištěna v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu39a).
(4)
Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovního poměru nebo pracovní činnosti.
(5)
Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny musí být poučeni o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této povinnosti.
(6)
Zdravotní pojišťovny jsou povinny na žádost bezplatně poskytnout
a)
informace získané při výběru pojistného jiné zdravotní pojišťovně, pokud se týkají jejích pojištěnců a doby, kdy byli u ní pojištěni,
b)
informace získané při výběru pojistného odvolacímu orgánu nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek ve věci tohoto pojistného, dědictví po plátci tohoto pojistného, nebo vedou-li trestní řízenítrestní řízení v souvislosti s placením pojistného, nebo projednávají-li návrh na výkon rozhodnutí ohledně pohledávky na pojistném nebo vedou-li tyto orgány insolvenční řízeníinsolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek plátce pojistného, nebo vedou-li tyto orgány restrukturalizační řízení podle zákona o preventivní restrukturalizaci,
c)
informace získané při výběru pojistného Národnímu bezpečnostnímu úřadu, zpravodajské službě nebo Ministerstvu vnitra, pro potřeby provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona25d),
d)
správám sociálního zabezpečení seznam plátců pojistného a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které tyto osoby uvedly v přehledu podle § 24 odst. 2, a výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného jednotlivých zaměstnavatelů,
e)
Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu financí a Českému statistickému úřadu zobecněné informace a souhrnné údaje, které získaly při své činnosti, bez uvedení jmenných údajů,
f)
orgánům oprávněným podle zvláštního zákona39) ke kontrole činnosti zdravotních pojišťoven informace potřebné k provádění této kontroly,
g)
Veřejnému ochránci práv informace, které si vyžádá v souvislosti s šetřením podle zvláštního zákona,
h)
živnostenským úřadům, u nichž osoby samostatně výdělečně činné podnikající na základě živnostenského oprávnění podaly oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, údaje potřebné k plnění povinností podle zvláštního právního předpisu40c).
(7)
Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny zproštěni pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu tím, v jehož zájmu mají tuto povinnost. Toto ustanovení se pro sdělování údajů podle odstavce 6 nepoužije.
(8)
Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se považuje i využití vědomostí získaných při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným anebo jednání, která by způsobila někomu újmu.
(9)
Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může zaměstnanec příslušné zdravotní pojišťovny využívat zobecněné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.
(10)
Příslušná zdravotní pojišťovna odpovídá za vytváření podmínek pro zachování mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu k údajům evidovaným pomocí výpočetní techniky.
Povinnosti plátců pojistného
§ 24
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zdanitelných příjmů je povinna při plnění oznamovací povinnosti25) sdělit své jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo. Osoba samostatně výdělečně činná je dále povinna sdělit své obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo osoby, má-li ho přiděleno, a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného nebo jeho záloh. Tyto údaje je tato osoba povinna doložit. Osoba samostatně výdělečně činná, která podle zvláštního právního předpisu účtuje v hospodářském roce, je povinna vždy do 31. března kalendářního roku oznámit příslušné zdravotní pojišťovně, ke kterému datu bude podávat daňové přiznání, pokud tak učiní později než k tomuto datu.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, je povinna nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, přehled o výši daňového základu, zaplacených zálohách na pojistné, vyměřovacím základu stanoveném podle § 3a a pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu. Pokud osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost uvést v přehledu. Povinnost podat přehled příslušné zdravotní pojišťovně do 8. dubna následujícího roku má osoba samostatně výdělečně činná i v případě, kdy není povinna podle zvláštního právního předpisu daňové přiznání podávat. Na přehled podaný osobou, která byla aspoň po část kalendářního roku poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období není rovna paušální dani, před uplynutím lhůty pro podání přehledu o výši daňového základu podle věty první se hledí, jako by byl podán v poslední den této lhůty.
(3)
Změní-li se dodatečně údaje oznámené podle odstavců 1 a 2, jsou tyto osoby povinny ohlásit změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděly, a dlužné pojistné doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděly. K tomu účelu vyplní tyto osoby opravný přehled podle odstavce 2.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě živnostenského oprávnění může oznámení uvedená v odstavci 1, jsou-li podávána při zahájení nebo ukončení výdělečné činnosti, učinit na předepsaném tiskopise40d) u příslušného živnostenského úřadu; povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.
(5)
Osoba samostatně výdělečně činná může oznámení uvedená v odstavci 1 větách první a druhé, jsou-li podávána při zahájení výdělečné činnosti, učinit společně s podáním oznámení o vstupu do paušálního režimu správci centrálního registru pojištěnců prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky, a jsou-li podávána při ukončení výdělečné činnosti, učinit společně s podáním oznámení o ukončení paušálního režimu správci centrálního registru pojištěnců prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky. Povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.
(6)
Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo oznámení předáno příslušné zdravotní pojišťovně, podáno v případech stanovených v odstavci 4 příslušnému živnostenskému úřadu nebo podáno v případech stanovených v odstavci 5 správci centrálního registru pojištěnců, nebo den, v němž byla podána poštovní zásilka obsahující oznámení.
(7)
Podání podle odstavce 2 lze učinit rovněž datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky; příslušná zdravotní pojišťovna zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, jaká podání lze učinit tímto způsobem.
§ 25
(1)
Zaměstnavatelé jsou povinni při plnění oznamovací povinnosti31) sdělit obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo osoby a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného; je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště.
(2)
Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit zdravotní pojišťovně, které odvádějí pojistné, do osmi dnů změnu údajů podle předchozího odstavce a dále ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace.
(3)
Zaměstnavatelé jsou povinni nejpozději v den splatnosti pojistného předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují.
(4)
Zaměstnavatelé jsou dále povinni vést průkaznou evidenci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance.
(5)
Skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích jsou zaměstnavatelé povinni doložit.
§ 25a
Pravděpodobná výše pojistného
(1)
Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 25 odst. 3 nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 24 odst. 2 a 3 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou zdravotní pojišťovnou v písemné výzvě, může příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn.
(2)
Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok,42) který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.
(3)
Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost předložit přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3 ani možnost uložit pokutu podle § 26. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší.
(4)
Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 5 odst. 2 a § 7 odst. 2), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.
§ 26
Pokuty
(1)
Za neplnění nebo porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50 000 Kčs za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.
(2)
Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se příslušná zdravotní pojišťovna dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.
(3)
Pokud jde o způsob placení a vymáhání a promlčení pokut, postupuje se stejně jako u pojistného.26)
(4)
Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila.
§ 26a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu27a) uhrazuje vyplacená náhrada mzdy, mzdového vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiná obdobná plnění, uhrazuje se zaměstnavateli pojistné, které je povinen z těchto plnění platit (§ 5); to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce27b) a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,27c) pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.
§ 26c
Odepsání dluhu
(1)
Dlužné pojistné, penále a pokuty a přirážky k pojistnému může příslušná zdravotní pojišťovna odepsat, je-li tento dluh zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, na nichž tento dluh mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání tohoto dluhu zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání tohoto dluhu přesáhly jeho výtěžek. Za nedobytný se považuje též dluh na pojistném a penále u zaměstnavatele, u něhož došlo k výmazu z obchodního rejstříku, popřípadě z jiného zákonem určeného rejstříku nebo stanovené evidence u příslušného orgánu v České republice, pokud dluh nepřešel na jeho právního nástupce, a dále dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice této osoby.
(2)
O odpisu pro nedobytnost se plátce pojistného, popřípadě i jiná osoba, která je povinna dluh na pojistném a penále zaplatit, nevyrozumívá; dluh na pojistném a penále trvá dále, dokud nedojde k promlčení práva vymáhat tento dluh.
§ 26e
Poskytování informací plátcům pojistného
Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále, pokuty a přirážky k pojistnému. Má-li plátce pojistného dluh, uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále, dluhu na pokutě a dluhu na přirážce k pojistnému; zvlášť se přitom uvede výše zůstatku dluhu, pokud zdravotní pojišťovna povolila jeho placení ve splátkách.
§ 27
Centrální registr pojištěnců
(1)
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vede registr všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění (dále jen „centrální registr pojištěnců“) a spravuje jej (dále jen „správce centrálního registru pojištěnců“). Centrální registr pojištěnců obsahuje tyto údaje o pojištěncích: rodné číslo, případně jiné číslo pojištěnce, jméno, příjmení, popřípadě rodné příjmení, adresu pobytu, datum vzniku a zániku pojistného vztahu u příslušné zdravotní pojišťovny; u pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, časové období, v němž je plátcem pojistného stát, označení skupiny pojištěnců, datum odhlášení se ze zdravotního pojištění a přihlášení se do zdravotního pojištění v České republice podle zvláštního právního předpisu,27d) nestanoví-li tento zákon jinak. Vojenská zdravotní pojišťovna sděluje potřebné údaje k vedení centrálního registru pojištěnců o všech svých pojištěncích se zřetelem na způsob vedení centrálního registru pojištěnců a s ohledem na potřebu ochrany utajovaných informacíutajovaných informací. V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou podle zvláštního právního předpisu24), při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikne, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně na nástupnickou zdravotní pojišťovnu.
(2)
Státní orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob, jsou povinny na výzvu správce centrálního registru pojištěnců a ve lhůtách tímto správcem stanovených sdělovat správci údaje potřebné pro vedení centrálního registru pojištěnců. Tyto údaje se poskytují bezplatně.
(3)
Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje údaje o změnách v registru, týkající se počtu pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, vždy ke 12. dni v měsíci dalším zdravotním pojišťovnám, zřízeným podle zvláštního zákona28).
(4)
Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje způsobem umožňujícím dálkový přístup informace o účasti pojištěnců na veřejném zdravotním pojištění a příslušnosti pojištěnce ke zdravotní pojišťovně poskytovatelům zdravotních služeb a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“).
(5)
Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje zdravotním pojišťovnám údaje týkající se pojištěnců, kteří jsou poplatníky v paušálním režimu, vždy ke čtvrtému dni v měsíci.
(6)
Na úhradě nákladů za vedení centrálního registru pojištěnců a za správu zvláštního účtu pro přerozdělování se podílejí další zdravotní pojišťovny24) podle počtu svých pojištěnců. Úhradu těchto nákladů je správce centrálního registru pojištěnců povinen vést odděleně od ostatních nákladů.
§ 27b
Zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti osob
(1)
Pro účely utajení zpravodajských služeb, Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze použít zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti při činnostech uvedených v § 1 tohoto zákona.
(2)
Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít
a)
příslušníci
1.
zpravodajské služby České republiky,
2.
Policie České republiky,
3.
Generální inspekce bezpečnostních sborů,
4.
Hasičského záchranného sboru České republiky,
b)
zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky a
c)
subjekty podílející se na provádění veřejného zdravotního pojištění.
(3)
O zvláštních postupech podle odstavce 1 rozhoduje vláda.
§ 28
Tiskopisy
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vydává tiskopisy potřebné k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou plátci pojistného povinni používat. Tiskopisy, které v případech stanovených tímto zákonem (§ 24 odst. 4) používají osoby samostatně výdělečně činné vůči živnostenským úřadům, se vydávají po projednání se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky.
§ 28a
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, zaplatí zálohu na pojistné za měsíce leden a únor 1993 vypočtenou z minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 3, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší.
(2)
Osoba uvedená v odstavci 1 platí od měsíce března 1993 do dne podání daňového přiznání za rok 1993 zálohy na pojistné z vyměřovacího základu, který odpovídá 35 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992 a předpokládanými výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž byla samostatná výdělečná činnost prováděna. Vyměřovací základ však nesmí být nižší než minimální vyměřovací základminimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 3.
§ 28b
(1)
Zálohu na pojistné, kterou zaplatil zaměstnavatel do 20. ledna 1993, vrátí zdravotní pojišťovna, která zálohu přijala, ve dvou splátkách splatných do 15. března 1994 a do 15. června 1994. K tomu sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně výši zaplacené zálohy, číslo účtu, na který byla zaplacena, a den jejího zaplacení.
(2)
Pohledávku za zdravotní pojišťovnou podle odstavce 1 nesmí zaměstnavatel započíst proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistné. Ustanovení § 14 se nepoužije.
(3)
Penále, které nebylo za nezaplacenou zálohu vyměřeno do 30. dubna 1995, již nelze vyměřit. Povinnost zdravotní pojišťovny vrátit zálohy, u nichž zaměstnavatel nesdělil údaje podle odstavce 1, končí dnem 30. června 1995.
(4)
Podle ustanovení § 15 odst. 1 a § 18 odst. 4 postupuje pojišťovna i v případě penále, které měla pojišťovna vyměřit nebo vymáhat do dne účinnosti těchto ustanovení, avšak do dne jejich účinnosti tak neučinila.
§ 28c
(1)
Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2019 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2019 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 3. srpna 2020.
(2)
Pro penále nebo zálohy na pojistné za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 se do 21. září 2020 § 18 odst. 1 nepoužije. Penále za pojistné nebo za zálohu na pojistné podle věty první, které nebyly zaplaceny v období podle věty první, vzniká nejdříve od 22. září 2020.
(3)
Zálohu na pojistné do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu podle § 3a za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná neplatí.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž záloha na pojistné v období podle odstavce 3 je vyšší než výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu podle § 3a, je povinna zaplatit pouze rozdíl mezi výší zálohy na pojistné a výší pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu podle § 3a.
(5)
Pojistné, které by osoba samostatně výdělečně činná byla povinna platit formou záloh podle odstavce 4 za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, lze zaplatit až formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020. Postupuje-li osoba samostatně výdělečně činná podle věty první, ustanovení § 7 odst. 2 se pro zálohy na pojistné v období podle věty první v roce 2020 nepoužije.
(6)
Záloha na pojistné, kterou by zaplatila za období od března 2020 do srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná, se považuje za zaplacenou do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu podle § 3a odst. 2. Pro účely stanovení rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného podle § 8 odst. 5 a 6 se za uhrazenou považuje taková část pojistného, která odpovídá pojistnému vypočtenému z měsíčního vyměřovacího základu za období od března 2020 do srpna 2020, a to za každý měsíc tohoto období až do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základuminimálního vyměřovacího základu.
(7)
Provedla-li osoba samostatně výdělečně činná platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020.
§ 28d
Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2020 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 2. srpna 2021.
Oddíl II
§ 29
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 odst. 3 prvé větě se za slova „na další mateřské dovolené“ vkládají slova „a mužů po dobu jejich nepřítomnosti v práci, po kterou se jim poskytuje podle právních předpisů o nemocenském pojištění peněžitá pomoc“.
2.
V § 6 odst. 4 písm. b) se na konci připojují slova „muže po dobu jejich nepřítomnosti v práci, po kterou se jim poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění,“.
3.
V § 6 odst. 4 se připojuje písmeno j), které zní:
„j)
osoby, které jsou odkázány na poživatele důchodu a jimž byl z tohoto důvodu upraven důchod jako jediný zdroj příjmů,8a)“.
Poznámka č. 8a) zní:
„8a)
§ 54 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
V § 6 odst. 4 se připojuje písmeno k), které zní:
„k)
osoby bez zdanitelných příjmů8b) trvale pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.“.
Poznámka č. 8b) zní:
„8b)
§ 3 odst. 5 zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.“.
5.
§ 7 odst. 4 se vypouští.
6.
V § 7 odst. 5 se slova „poplatek z prodlení“ nahrazují slovem „penále“.
7.
Nadpis § 8 zní: „Výše a způsob placení pojistného a penále“.
8.
V § 8 odst. 1 se slova „poplatku z prodlení“ nahrazují slovem „penále“.
9.
§ 14 odst. 4 zní:
„(4)
Revizní lékaři vykonávají kontrolní činnost především v oboru, ve kterém získali specializaci.“.
10.
V § 18 odst. 1 se za slovo „pokut“ vkládá slovo „penále“.
11.
§ 18 odst. 2 zní:
„(2)
Na rozhodování zdravotních pojišťoven se vztahují obecné předpisy o správním řízení. O odvolání rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny.“.
12.
V § 18 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Rozhodčí orgán se skládá z jednoho zástupce zdravotní pojišťovny, dvou zástupců ministerstva zdravotnictví České republiky, jednoho zástupce ministerstva financí České republiky, tří zástupců, které určí ze svých členů Správní rada zdravotní pojišťovny, a tří zástupců, které určí ze svých členů Dozorčí rada zdravotní pojišťovny. Rozhodčí orgán je schopen se usnášet, je-li přítomno více jak dvě třetiny členů. K platnosti rozhodnutí je třeba nadpoloviční většiny přítomných členů. K prvému jednání svolá členy rozhodčího orgánu ředitel zdravotní pojišťovny. Na tomto prvém jednání si členové rozhodčího orgánu zvolí ze svého středu předsedu, který nadále svolává a řídí jednání rozhodčího orgánu.
(4)
Rozhoduje-li rozhodčí orgán v prvém stupni, použijí se obdobně ustanovení správního řádu o rozkladu.“.
13.
V § 18 se dosavadní odstavec 3 označuje jako odstavec 5.
14.
Za § 20 se vkládá § 20a, který zní:
㤠20a
Pro účely náhrady škody jsou zdravotnická zařízení povinna oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytla zdravotní péči, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví bylo způsobeno jednáním právnické nebo fyzické osoby.“.
Oddíl III
§ 30
Zákon České národní rady č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 22 odst. 5 zní:
„(5)
Zástupce pojištěnců volí okresní shromáždění okresu, v němž má Okresní pojišťovna sídlo. Zástupce pojištěnců Pražské okresní pojišťovny volí zastupitelstvo hlavního města Prahy. Zástupce pojištěnců Okresní pojišťovny města Brna, Ostravy a Plzně volí zastupitelstva těchto měst.“.
2.
§ 23 odst. 4 zní:
„(4)
Zástupce pojištěnců volí okresní shromáždění okresu, v němž má Okresní pojišťovna sídlo. Zástupce pojištěnců Pražské okresní pojišťovny volí zastupitelstvo hlavního města Prahy. Zástupce pojištěnců Okresní pojišťovny města Brna, Ostravy a Plzně volí zastupitelstva těchto měst.“.
§ 31
Zdravotní pojišťovny nejsou v roce 1993 povinny vytvářet rezervní fond.
§ 32
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 592/1992 Sb.
Věkové skupiny pojištěnců pro přerozdělování pojistného podle indexů
Číslo skupiny (muži):| Číslo skupiny (ženy):| Dosažený věk od:| Dosažený věk do:
---|---|---|---
1| 20| méně než 1 rok| méně než 1 rok
2| 21| 1 rok| 4 roky
3| 22| 5 let| 9 let
4| 23| 10 let| 14 let
5| 24| 15 let| 19 let
6| 25| 20 let| 24 let
7| 26| 25 let| 29 let
8| 27| 30 let| 34 let
9| 28| 35 let| 39 let
10| 29| 40 let| 44 let
11| 30| 45 let| 49 let
12| 31| 50 let| 54 let
13| 32| 55 let| 59 let
14| 33| 60 let| 64 let
15| 34| 65 let| 69 let
16| 35| 70 let| 74 let
17| 36| 75 let| 79 let
18| 37| 80 let| 84 let
19| 38| 85 let| bez limitu
Rozhodujícím datem pro zařazení pojištěnce do věkové skupiny je den dosažení celého roku života, tedy den narozenin pojištěnce. Pojištěnec se přeřazuje do vyšší věkové skupiny vždy k tomu dni, kdy dosáhl požadovaný věk.
Do skupin č. 1 a 20 bude pojištěnec zařazen ode dne narození až do dne předcházejícího dni jeho prvních narozenin. Do skupin č. 2 a 21 bude pojištěnec zařazen ode dne svých prvních narozenin včetně až do dne, který předchází dni jeho pátých narozenin.
Do dalších skupin bude pojištěnec zařazen obdobně.
Příloha č. 2
k zákonu č. 592/1992 Sb.
Podrobná úprava systému přerozdělování
Část první
Nastavitelné parametry přerozdělování
Oddíl A
Seznam farmaceuticko-nákladových skupin
1.
Seznam farmaceuticko-nákladových skupin se sestavuje ve formátu tabulky, v níž každý řádek představuje jednu farmaceuticko-nákladovou skupinu. Sloupce této tabulky jsou v tomto pořadí:
a)
číslo farmaceuticko-nákladové skupiny,
b)
kód farmaceuticko-nákladové skupiny,
c)
název farmaceuticko-nákladové skupiny,
d)
definiční seznam anatomicko-terapeuticko-chemických skupin léčiv (dále jen „definiční skupiny léčiv“) pro farmaceuticko-nákladovou skupinu na příslušném řádku nebo několik těchto seznamů oddělených slovy „a zároveň“,
e)
vyřazovací pravidla s ostatními farmaceuticko-nákladovými skupinami uvozená slovy „ne, pokud zároveň“.
2.
Farmaceuticko-nákladové skupiny může Ministerstvo zdravotnictví zařadit do seznamu farmaceuticko-nákladových skupin, pokud splňují podmínku stability a podmínku zvýšení předpovědní síly přerozdělování podle oddílu E.
Oddíl B
Seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem
Kombinace skupin může Ministerstvo zdravotnictví zařadit do přerozdělování, pokud splňují podmínku stability a podmínku zvýšení předpovědní síly přerozdělování podle oddílu E.
Oddíl C
Koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty
Ministerstvo zdravotnictví stanoví hodnotu koeficientu pro výpočet zajišťovací konstanty pro každé období přerozdělování v rozmezí 70 až 250, a to tak, aby celková předpokládaná částka na přerozdělování podle nákladných hrazených služebpřerozdělování podle nákladných hrazených služeb v příslušném období přerozdělování činila nejméně 5 a nejvýše 15 procent celkové předpokládané přerozdělované částky v tomto období přerozdělování.
Oddíl D
Hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny
Ministerstvo zdravotnictví stanoví hodnotu hranice spotřeby léčiv pro každé období přerozdělování v rozmezí 121 až 365, a to s přihlédnutím k předpokládanému počtu pojištěnců zařazených ve farmaceuticko-nákladových skupinách a ke stabilitě systému přerozdělování.
Oddíl E
Pravidla pro zařazení farmaceuticko-nákladových skupin a kombinací skupin do systému přerozdělování
Ověření podmínek pro zařazení nákladových skupin do systému přerozdělování provádí Ministerstvo zdravotnictví v ověřovacím modelu systému přerozdělování, který se shoduje se systémem přerozdělování podle tohoto zákona, přičemž pracuje s posledními dostupnými údaji obdrženými Ministerstvem zdravotnictví od zdravotních pojišťoven podle § 20c (dále jen „ověřovací model“).
Pododdíl A
Podmínka stability
1.
Podmínka stability je pro farmaceuticko-nákladovou skupinu naplněna, pokud
a)
je do příslušné skupiny zařazeno alespoň 200 osob a
b)
úhrn ročních nákladů osob zařazených do příslušné skupiny převyšuje 24000násobek průměrných měsíčních nákladů podle oddílu K.
2.
Podmínka stability je pro kombinaci dvou farmaceuticko-nákladových skupin naplněna, pokud je do příslušné kombinace skupin zařazeno alespoň 200 osob.
3.
Podmínka stability je pro kombinaci farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou naplněna, pokud je do příslušné kombinace skupin zařazeno alespoň 2500 osob.
Pododdíl B
Podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování
1.
Pro farmaceuticko-nákladovou skupinu je podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování naplněna, pokud jsou pro příslušnou farmaceuticko-nákladovou skupinu současně splněny tyto podmínky:
a)
Předpovědní síla ověřovacího modelu, sestaveného bez zahrnutí této skupiny a kombinací skupin, měřená koeficientem determinace R2 podle oddílu M, klesne alespoň o 0,0001 ve srovnání s ověřovacím modelem sestaveným bez kombinací skupin, avšak se všemi farmaceuticko-nákladovými skupinami.
b)
Přírůstek nebo úbytek nákladů příslušný k této farmaceuticko-nákladové skupině, odhadnutý v ověřovacím modelu sestaveném bez zahrnutí kombinací skupin postupem podle oddílu M, je statisticky významný na hladině 1 procento.
2.
Pro kombinaci skupin je podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování naplněna, pokud jsou pro příslušnou kombinaci skupin současně splněny tyto podmínky:
a)
Předpovědní síla ověřovacího modelu sestaveného bez zahrnutí této kombinace skupin, měřená koeficientem determinace R2 podle oddílu M, klesne alespoň o 0,0002 ve srovnání s ověřovacím modelem, do kterého jsou zahrnuty všechny nákladové skupiny a všechny kombinace skupin.
b)
Přírůstek nebo úbytek nákladů příslušný k této kombinaci skupin, odhadnutý postupem podle oddílu M, je statisticky významný na hladině 1 procento.
Část druhá
Vstupní údaje a klasifikace pojištěnců za účelem výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování
Oddíl F
Přehled údajů
1.
Do výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování vstupují údaje vztahující se k poslednímu účetně uzavřenému kalendářnímu roku, která Ministerstvo zdravotnictví obdrželo od zdravotních pojišťoven podle § 20c.
2.
Jednotliví pojištěnci jsou pro účely přerozdělování charakterizováni unikátním anonymním číselným identifikátorem (dále jen „anonymní identifikátor“), který jim přiděluje správce centrálního registru pojištěnců. Anonymní identifikátory jsou vytvářeny jako náhodně přidělovaná číselná řada a jsou pojištěncům přidělovány za účelem ochrany osobních údajůosobních údajů pojištěnců podle zákona o ochraně osobních údajů a jako bezpečnostní opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti. Jednotliví pojištěnci mají přiřazeny tyto údaje:
a)
Náklady oceněné podle § 20 odst. 7 (dále jen „náklady“).
b)
Počet měsíců pojištění (dále jen „počet měsíců“); měsíc se považuje za měsíc pojištění, pokud byl k prvnímu dni tohoto měsíce pojištěnec evidován některou zdravotní pojišťovnou jako účastník veřejného zdravotního pojištění (dále jen „měsíc pojištění“). Ve vstupních údajích jsou uvedeni pouze pojištěnci s alespoň 1 měsícem pojištění. Počet těchto osob je dále označován jako „počet pojištěnců“.
c)
Příslušnost do věkové skupiny; příslušnosti pojištěnce do věkových skupin se určí postupem podle oddílu G.
d)
Příslušnosti do farmaceuticko-nákladových skupin; příslušnosti pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin se určí postupem podle oddílu H.
e)
Příslušnosti do kombinací skupin; příslušnosti pojištěnce do kombinací skupin se určí podle oddílu I.
3.
Seznamem pojištěnců se označuje výčet anonymních identifikátorů ve vzestupném pořadí od nejnižší hodnoty po nejvyšší hodnotu.
Oddíl G
Příslušnosti do věkových skupin
Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce na základě pohlaví a roku a měsíce narození do věkové skupiny podle převládající měsíční příslušnosti do věkových skupin v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce; v případě, že jsou u pojištěnce dány 2 věkové skupiny se stejným počtem měsíčních příslušností, zařadí Ministerstvo zdravotnictví pojištěnce do věkové skupiny s vyšším definičním věkem. Měsíční příslušnosti do věkových skupin jsou za tímto účelem určeny podle dosaženého věku k poslednímu dni měsíce. Započítávají se pouze měsíce, k jejichž prvnímu dni byl pojištěnec účastníkem veřejného zdravotního pojištění.
Oddíl H
Příslušnosti do farmaceuticko-nákladových skupin
1.
Zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin provádí Ministerstvo zdravotnictví na základě údajů sdělených jednotlivými zdravotními pojišťovnami podle § 20c a seznamu léčivých přípravků, u nichž Ústav rozhodl o výši a podmínkách úhrady, a který je vydáván Ústavem podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „seznam léčiv“).
2.
Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, pokud naplnil podmínku spotřeby léčiv pro tuto skupinu a zároveň se na tuto skupinu nevztahují vyřazovací pravidla s jinými farmaceuticko-nákladovými skupinami, pro které pojištěnec naplnil podmínku spotřeby léčiv. Za pojištěnce, který naplnil podmínku spotřeby léčiv, se považuje takový pojištěnec, u něhož úhrn obvyklých denních terapeutických dávek léčiv příslušných definičních skupin léčiv překročil v každém z definičních seznamů definičních skupin léčiv této farmaceuticko-nákladové skupiny hranici spotřeby léčiv stanovenou jako nastavitelný parametr přerozdělování pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry přerozdělování počítány. Do tohoto úhrnu se započítávají léčivé přípravky vyzvednuté nebo podané pojištěnci v posledních 12 měsících jeho pojištění, avšak za dobu nejvýše posledních dvou účetně uzavřených let.
Oddíl I
Příslušnosti do kombinací skupin
1.
Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do kombinace dvou farmaceuticko-nákladových skupin, jestliže patří do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány, stanovena jako nastavitelný parametr modelu přerozdělování.
2.
Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do kombinace farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou, jestliže patří do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány, stanovena jako nastavitelný parametr modelu přerozdělování.
Oddíl J
Nákladové skupiny
1.
Nákladovými skupinami jsou pro účely výpočtu vypočítaných parametrů označeny věkové skupiny, farmaceuticko-nákladové skupiny a kombinace skupin.
2.
Nákladové skupiny se pro jednotlivého pojištěnce uvádějí v tomto pořadí:
a)
Věkové skupiny seřazené vzestupně podle svého číselného označení uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
b)
Farmaceuticko-nákladové skupiny seřazené podle pořadí uvedeného v seznamu farmaceuticko-nákladových skupin podle oddílu A; použije se seznam farmaceuticko-nákladových skupin, který byl stanoven jako nastavitelný parametr pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány.
c)
Kombinace skupin seřazené v pořadí podle seznamu kombinací skupin podle oddílu B; použije se seznam kombinací skupin, který byl stanoven jako nastavitelný parametr pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány.
Část třetí
Výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování
Oddíl K
Matematické objekty nutné pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování
Do výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování se započítávají pojištěnci s alespoň 1 měsícem pojištění, a to vzestupně podle svého anonymního identifikátoru. Řazení podle předchozí věty se použije i pro složky vektorů veličin týkajících se jednotlivých pojištěnců.
Pro výpočet vypočítaných parametrů se označí:
n počet pojištěnců vstupujících do výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělení,
m počet nákladových skupin podle oddílu J,
y = (y1, y2, ..., yn)' vektor nákladů pojištěnců a
w = (w1, w2, ..., wn)' vektor počtu měsíců pojištění pojištěnců.
Sestaví se matice příslušností pojištěnců do nákladových skupin R typu n × m takto:
šěřáěRi,j=1⇔pojištěnecijezařazenvnákl.skupiněj0jinak,i=1,…,n;j=1,…,m.
Sestaví se matice počtů měsíců W typu n × n takto:
Wi,j=wi⇔i=j0jinak,i=1,…,n;j=1,…,n.
Dále se pro účely výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování označí:
W celkový počet měsíců pojištění, který se vypočte podle vzorce
W=∑i=1nwi,
ȳ průměrné měsíční náklady, které se vypočtou podle vzorce
y¯=∑i=1nyiW.
Oddíl L
Výpočet zajišťovací konstanty
Zajišťovací konstanta se označí C a vypočte se takto:
C=CK·y¯
kde CK je koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty podle oddílu C.
Zajišťovací konstanta se zaokrouhluje na celé tisíce.
Oddíl M
Výpočet nákladových indexů
Nákladové indexy se určí postupem popsaným v bodech 1 až 6. Jeho součástí je iterační výpočet, zahrnující opakování bodů 2 až 5, až do splnění konvergenční podmínky v bodu 5. Indexem v pravém horním rohu jednotlivých veličin, uzavřeným v závorkách, označujeme číslo iterace k, ke které se tato veličina vztahuje.
1.
Definuje se k = 0 a ϒ(1) = y.
2.
Hodnota k se zvýší o 1.
3.
Sestaví se regresní model, jehož prostřednictvím se metodou vážených nejmenších čtverců odhadne vektor ϒ(k) takto:
3.1.
Složky vektoru vysvětlovaných nákladů ϒ(k) se označí ϒ1(k), ϒ2(k), ..., ϒn(k).
3.2.
Vážený průměr vektoru vysvětlovaných nákladů se označuje ϒϒ¯(k) a vypočte se podle vzorce ϒϒϒ¯(k)=∑i=1nϒi(k)W.
3.3.
Vektor centrovaných měsíčních vysvětlovaných nákladů se označuje u(k) a vypočte se podle vzorce:
ϒϒu(k)=W-1·ϒ(k)-ϒ¯(k).
3.4.
Metodou vážených nejmenších čtverců s vahami w a s regresní maticí R se vypočte vektor odhadnutých přírůstků nebo úbytků nákladů příslušných nákladovým skupinám a(k) podle vzorce:
a(k)=R'·W·R-1R'·W·u(k).
3.5.
Odhadnuté centrované měsíční vysvětlované náklady u(k)^ se vypočtou podle vzorce:
u(k)^=R·a(k).
3.6.
Odhadnuté vysvětlované náklady ϒϒ(k)^ se vypočtou podle vzorce:
ϒϒϒ(k)^=W·u(k)^+ϒ¯(k).
4.
Z reálných nákladů, odhadnutých vysvětlovaných nákladů a zajišťovací konstanty se vypočte simulované zajištění z(k) podle vzorce:
ϒϒz(k)=max0;0,8·y-ϒ(k)^+C+max0;0,15·y-ϒ(k)^+6·C,
kde 0 označuje nulový vektor o délce n a funkce „max“ se uplatňuje na každou složku svých argumentů zvlášť, takže jejím výsledkem je vektor o délce n.
Vektor vysvětlovaných nákladů pro další iteraci se označí ϒ(k+1) a vypočte se podle vzorce:
ϒϒ(k+1)=y-z(k).
5.
5.1.
Je-li k = 1, postupuje se opět podle bodu 2.
5.2.
Je-li k > 1, označí se kvalita přiblížení vysvětlovaných nákladů Q a vypočte se podle vzorce:
ϒϒQ=∑i=1nϒi(k-1)-ϒi(k)∑i=1nyi.
Platí-li
Q ≥ 0,0005,
postupuje se opět podle bodu 2.
Platí-li
Q < 0,0005,
je splněna konvergenční podmínka a iterační algoritmus je ukončen. Definuje se I = k, kde písmeno I označuje celkový počet iterací, a postupuje se podle bodu 6.
6.
Nákladové indexy se označí ȧ1; ȧ2, ..., ȧm a vypočtou se podle vzorce:
ϒȧi=αi(I)ϒ¯(I),i=1,…,m,
kde αi(I), i = 1, ..., m, jsou složky vektoru α(I) odhadnutých přírůstků nebo úbytků nákladů, příslušných nákladovým skupinám, a jsou zaokrouhleny na čtyři platná desetinná místa. Nákladové indexy přísluší nákladovým skupinám v pořadí podle oddílu J. Nákladový index příslušný kombinaci skupin se označí jako korekce pro souběh skupinkorekce pro souběh skupin.
Koeficient determinace R2 se vypočte podle vzorce:
R2=1-u(I)^-u(I)'·W·u(I)^-u(I)u(I)'·W·u(I).
Část čtvrtá
Klasifikace pojištěnců pro účely měsíčního přerozdělování podle indexů
Oddíl N
Klasifikace pojištěnců do věkových skupin
Pro účely měsíčního přerozdělování zdravotní pojišťovny své pojištěnce zařadí do věkové skupiny podle pohlaví a podle dosaženého věku k prvnímu dni měsíce, v němž přerozdělování probíhá. Seznam věkových skupin a definice dosaženého věku jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
Oddíl O
Klasifikace do farmaceuticko-nákladových skupin
1.
Pro účely měsíčního přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů zařazují pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin zdravotní pojišťovny, a to na základě spotřeby léčiv těchto pojištěnců a podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin a seznamu léčiv.
2.
Za pojištěnce, který naplnil podmínku spotřeby léčiv, potřebnou pro zařazení do farmaceuticko-nákladové skupiny, se považuje takový pojištěnec, u něhož úhrn obvyklých denních terapeutických dávek léčiv příslušných definičních skupin léčiv překročil v každém z definičních seznamů definičních skupin léčiv této farmaceuticko-nákladové skupiny stanovenou hranici spotřeby léčiv. Do tohoto úhrnu se započítávají léčiva vydaná nebo podaná pojištěnci, s datem vyúčtování v posledních 12 měsících předcházejících měsíci, pro který měsíční přerozdělování probíhá. Zdravotní pojišťovna zařadí pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, jestliže je u něj naplněna podmínka spotřeby léčiv pro zařazení do této skupiny a pokud se na tuto farmaceuticko-nákladovou skupinu nevztahují vyřazovací pravidla s jinými farmaceuticko-nákladovými skupinami, pro které pojištěnec naplnil podmínku spotřeby léčiv.
3.
Za datum vyúčtování se považuje den, k němuž je příslušná pohledávka poskytovatele pojišťovnou uznána a uzavřena.
Oddíl P
Klasifikace do kombinací skupin
1.
Pojištěnec je zařazen do kombinace dvou farmaceuticko-nákladových skupin, jestliže je zařazen do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro příslušné období přerozdělování stanovena jako nastavitelný parametr přerozdělování.
2.
Pojištěnec je zařazen do kombinace farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou, jestliže je zařazen do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro příslušné období přerozdělování stanovena jako nastavitelný parametr přerozdělování.
Část pátá
Nákladový index pojištěnce a příjem na pojištěnce z přerozdělování podle indexů
Oddíl Q
Nákladový index pojištěnce
Nákladový index pojištěnce se vypočítá jako součet čísla 1, nákladového indexu věkové skupiny, do níž je pojištěnec zařazen, nákladových indexů všech farmaceuticko-nákladových skupin, do nichž je pojištěnec zařazen podle své spotřeby léčiv, a korekcí pro souběh skupinkorekcí pro souběh skupin stanovených pro příslušné období přerozdělování.
Oddíl R
Příjem na pojištěnce z přerozdělování podle indexů
1.
Příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů se počítá pro konkrétní období přerozdělování a pro konkrétního pojištěnce.
2.
Příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů se spočte jako součet měsíčních příjmů zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů v měsících spadajících do příslušného období přerozdělování, v nichž byl pojištěnec příslušný k této zdravotní pojišťovně.
3.
Měsíční příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexůpřerozdělování podle indexů se spočte jako součin nákladového indexu pojištěnce pro příslušný kalendářní měsíc podle oddílu Q a podílu na standardizovaného pojištěnce použitého v příslušném kalendářním měsíci podle § 21 odst. 7.
2)
§ 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.
6)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
10)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
11)
§ 7 odst. 4 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.
11a)
§ 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
11b)
§ 78 zákona č. 435/2004 Sb.
11c)
§ 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb.
12)
Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.
13)
§ 6c písm. a) až j) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.
14)
§ 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.
15)
§ 127 zákoníku práce.
16)
§ 129 a 130 zákoníku práce.
16a)
§ 5 písm. a) bod 14 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 424/2003 Sb.
16b)
§ 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
20)
Např. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
21c)
§ 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
23)
§ 7 odst. 1 písm. c) a d) zákona ČNR č. 550/1991 Sb.
24)
Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.
25)
§ 9 odst. 1 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.
25c)
Například zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
25d)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
26)
§ 18 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.
26a)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
27a)
Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
27b)
§ 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.
27c)
§ 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.
27d)
§ 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 176/2002 Sb.
31)
§ 9 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.
37)
Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
38)
§ 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
38a)
§ 2 odst. 3 písm. h) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
39)
Např. zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
39a)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
40a)
§ 2 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
40c)
Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů.
40d)
§ 45a odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2006 Sb.
41)
Například zákon č. 182/2006 Sb., zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
42)
§ 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
43)
§ 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
44)
Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
45)
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
46)
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
47)
§ 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
54)
§ 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.
55)
Zákon č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
56)
§ 222a zákoníku práce. |
Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb. | Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb.
Zákon České národní rady o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Vyhlášeno 21. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 119/1992
* § 1 - Tento zákon upravuje pro účely zjištění základu daně z příjmů způsob tvorby a výši rezerv a opravných položek, které jsou výdajem (nákladem) vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů1), nebo položkou snižující základ daně z příjmů u poplatníků da
* § 2 - (1) Rezervami podle § 1 se rozumí bankovní rezervy, rezervy v pojišťovnictví, rezerva na opravy hmotného majetku, rezerva na pěstební činnost, rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů a ostatní rezervy v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
* § 3 - (1) Rezervy a opravné položky se tvoří způsobem a k účelům stanoveným tímto zákonem a uplatňují se za zdaňovací období, není-li v dalších ustanoveních stanoveno jinak. Zdaňovacím obdobím pro účely tohoto zákona se u právnických osob rozumí zdaňovací období
* § 4 - (1) Výdaje (náklady) na jejichž úhradu se vytvořily rezervy, se musí přednostně uhradit z těchto rezerv a opravných položek; rezervy se zruší ve stejném období, kdy pominuly důvody, pro které byly vytvořeny. Rezervy a opravné položky se zruší vždy ke dni u
* § 5 - Bankovní rezervy a opravné položky
* § 5a - (1) Jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1) mohou spořitelní a úvěrní družstva6a) a ostatní finanční instituce vytvářet ve zdaňovacím období opravné položky k nepromlčeným pohledávkám vzniklým z úvěrů, včetně souvisejícího příslušen
* § 6 - Rezervy v pojišťovnictví
* § 7 - Rezerva na opravy hmotného majetku
* § 8 - Opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení
* § 8a - Opravné položky k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. prosinci 1994
* § 8b - Opravné položky k pohledávkám z titulu ručení za clo
* § 8c - Nepostupuje-li poplatník u nepromlčené pohledávky podle § 5, 5a, 6, 8, 8a a 8b, může v období, za které se podává daňové přiznání, vytvořit opravnou položku až do výše 100 % její neuhrazené rozvahové hodnoty bez příslušenství pouze v případě, že
* § 9 - Rezerva na pěstební činnost
* § 10 - Ostatní rezervy
* § 10a - (1) Peněžní prostředky ve výši rezerv tvořených podle § 9 a § 10 odst. 1 nebo rezerv vymezených v § 10 odst. 2 se ukládají na samostatný účet vedený v České republice u banky nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, kte
* § 11 - (1) Zůstatky rezerv, které mají charakter rezerv podle tohoto zákona, zjištěné k 31. prosinci 1992 se považují za rezervy podle tohoto zákona a převádějí se do roku 1993.
* § 11a - Obecná ustanovení o rezervě na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013
* § 11b - Výše rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013
* § 11c - Zvláštní ustanovení o rezervě na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013
* § 12 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993. k zákonu č. 593/1992 Sb.
Aktuální znění od 16. 3. 2021 (88/2021 Sb.)
593
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992
o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon upravuje pro účely zjištění základu daně z příjmů způsob tvorby a výši rezerv a opravných položek, které jsou výdajem (nákladem) vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů1), nebo položkou snižující základ daně z příjmů u poplatníků daní z příjmů.
§ 2
(1)
Rezervami podle § 1 se rozumí bankovní rezervy, rezervy v pojišťovnictví, rezerva na opravy hmotného majetku, rezerva na pěstební činnostpěstební činnost, rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů a ostatní rezervy v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
(2)
Opravnými položkami podle § 1 se rozumí opravné položky vymezené v tomto zákoně, vytvořené k rozvahové hodnotě nepromlčených pohledávek splatných po 31. prosinci 1994 a zaúčtované podle zvláštního právního předpisu1a) nebo pohledávek vedených v prokazatelné evidenci podle § 3 odst. 3. Pro účely tohoto zákona se rozvahovou hodnotou pohledávky rozumí jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena pohledávky zaúčtovaná na rozvahových účtech poplatníka bez vlivu změny reálné hodnoty (oceňovacího rozdílu)1a) nebo vedená v prokazatelné evidenci podle § 3 odst. 3. Není-li tímto zákonem výslovně stanoveno jinak, opravné položky lze tvořit pouze k pohledávkám, o kterých bylo při jejich vzniku účtováno ve výnosech a takto vzniklý příjem nebyl podle zvláštního právního předpisu1d) příjmem osvobozeným od daně z příjmů nebo nezahrnovaným do základu daně z příjmů nebo zahrnovaným do samostatného základu daně z příjmů anebo základu daně pro zvláštní sazbu daně. Není-li tímto zákonem výslovně stanoveno jinak, opravné položky se netvoří k pohledávkám vzniklým z titulu cenných papírůcenných papírů a ostatních investičních nástrojů,1b) úvěrůúvěrů, zápůjček, ručení, záloh, plnění ve prospěch vlastního kapitálu, úhrady ztráty obchodní korporace, smluvních pokut a úroků z prodlení, poplatků z prodlení, penále a jiných sankcí ze závazkových vztahů, k pohledávkám nabytým bezúplatně a k souboru pohledávek.
(3)
V případě nabytí pohledávky postoupením může postupník tvořit opravné položky k rozvahové hodnotě pohledávky, pokud uhradil její pořizovací cenu.
(4)
Nepostupuje-li věřitel podle § 5 a 8, nesmí tvořit opravné položky k pohledávkám, jestliže má k dlužníkovi současně splatné dluhy a neprovede vzájemný zápočet pohledávek.
(5)
V případě zpochybnění pohledávky právním jednáním dlužníka se ustanovení odstavce 4 u věřitele nepoužije na tu část hodnoty pohledávek, která převyšuje hodnotu dluhů dlužníkem zpochybněných, pokud věřitel postupuje podle § 8a a zápočet provede ke dni pravomocného ukončení řízení.
(6)
Opravné položky mohou tvořit poplatníci daně z příjmů právnických osob také u pohledávek, o kterých
a)
bylo při jejich vzniku účtováno v souladu s právními předpisy upravujícími účetnictví snížením zaúčtovaných nákladů a takto vzniklý příjem nebyl podle zvláštního právního předpisu příjmem osvobozeným od daně z příjmů nebo nezahrnovaným do základu daně z příjmů nebo zahrnovaným do samostatného základu daně z příjmů anebo základu daně pro zvláštní sazbu daně, nebo
b)
bylo v důsledku oprav minulých období v souladu s právními předpisy upravujícími účetnictví účtováno rozvahově a pro účely zjištění základu daně bylo nutné o celou jejich hodnotu zvýšit výsledek hospodaření.
(7)
Podle odstavce 6 postupují také poplatníci daně z příjmů fyzických osob u pohledávek, které byly při jejich vzniku zaúčtovány podle právních předpisů upravujících účetnictví.
§ 3
(1)
Rezervy a opravné položky se tvoří způsobem a k účelům stanoveným tímto zákonem a uplatňují se za zdaňovací období, není-li v dalších ustanoveních stanoveno jinak. Zdaňovacím obdobím pro účely tohoto zákona se u právnických osob rozumí zdaňovací období daně z příjmů právnických osob, pokud trvá nejméně 12 kalendářních měsíců nebo pokud je kratší než 12 měsíců, ale začíná rozhodným dnem fúze nebo přechodu jmění na společníka anebo rozdělení obchodní korporace. Zdaňovacím obdobím pro účely tohoto zákona se u fyzických osob rozumí kalendářní rok.
(2)
Poplatník je povinen v souvislosti s podáním daňového přiznání prověřit odůvodněnost tvorby rezerv a opravných položek a jejich skutečný stav porovnat s výší, kterou může poplatník uplatnit podle tohoto zákona v základu daně z příjmů zjištěném podle zvláštního právního předpisu1d).
(3)
Tvorba opravných položek a rezerv uplatněná jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1d) musí být vždy zaúčtována podle zvláštního právního předpisu1a) nebo uvedena v daňové evidenci. Tvorbu opravných položek může jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1d) uplatnit i poplatník, kterému je zvláštním právním předpisem1a) stanoveno použít pro účtování a sestavení účetní závěrky Mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropských společenství, pokud současně vede prokazatelnou evidenci pohledávek maximálně však ve výši stanovené touto prokazatelnou evidencí, a to pouze ve vztahu k pohledávkám, s nimiž související příjem nebyl podle zvláštního právního předpisu1d) příjmem osvobozeným od daně z příjmů nebo nezahrnovaným do základu daně z příjmů nebo zahrnovaným do samostatného základu daně z příjmů anebo základu daně pro zvláštní sazbu daně, není-li tímto zákonem výslovně stanoveno jinak. Prokazatelnou evidencí pohledávek se v tomto případě rozumí soupis jednotlivých pohledávek a opravných položek tvořených k těmto jednotlivým pohledávkám podle tohoto zákona, sestavený způsobem a v rozsahu stanoveném pro tvorbu opravných položek zvláštním právním předpisem1a) bez vlivu Mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropských společenství. Obdobně to platí v případě přeměny podle zvláštního právního předpisu1e). Tvorbu rezerv může jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1d) při splnění podmínek tohoto zákona uplatnit i poplatník, kterému je zvláštním právním předpisem1a) stanoveno použít pro účtování a sestavení účetní závěrky Mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropských společenství, pokud současně vede prokazatelnou evidenci těchto rezerv a to maximálně ve výši stanovené touto prokazatelnou evidencí; obdobně to platí i pro tvorbu rezerv na opravy hmotného majetku podle § 7 u poplatníka, který tento majetek odpisuje metodou komponentního odpisování podle právních předpisů upravujících účetnictví. Prokazatelnou evidencí rezerv se v tomto případě rozumí soupis jednotlivých rezerv dle účelu, ke kterému jsou tvořeny podle tohoto zákona, sestavený v rozsahu a způsobem stanoveným pro tvorbu rezerv zvláštním právním předpisem1a) bez vlivu Mezinárodních účetních standardů. Obdobně to platí v případě přeměny podle zvláštního právního předpisu1e).
(4)
Tvorbu rezerv může jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatnit také poplatník, který vede jednoduché účetnictví, pokud současně vede prokazatelnou evidenci těchto rezerv, a to maximálně ve výši stanovené touto prokazatelnou evidencí.
§ 4
(1)
Výdaje (náklady) na jejichž úhradu se vytvořily rezervy, se musí přednostně uhradit z těchto rezerv a opravných položek; rezervy se zruší ve stejném období, kdy pominuly důvody, pro které byly vytvořeny. Rezervy a opravné položky se zruší vždy ke dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo pachtu obchodního závoduobchodního závodu, ke dni přerušení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo pachtu obchodního závoduobchodního závodu, pokud tato činnost nebo pacht obchodního závoduobchodního závodu nejsou zahájeny do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém došlo k přerušení. Rezervy a opravné položky se zruší rovněž ke dni účinnosti smlouvy o pachtu v případě pachtu obchodního závoduobchodního závodu, ke dni předcházejícímu den zrušení stálé provozovny na území České republiky,22) ke dni předcházejícímu den vstupu do likvidace nebo ke dni předcházejícímu den účinnosti rozhodnutí o prohlášení konkursu. Rezervy se nezruší v případě, kdy peněžní prostředky ve výši rezerv tvořených podle § 9 a 10 budou uloženy na zvláštním vázaném účtu v bancebance podle § 10a, a v případě přeměn obchodní korporace.1e) Opravné položky se nezruší u pohledávek nabytých při přeměně obchodní korporace. Při přeměně obchodní korporace1e) může pokračovat nástupnická obchodní korporace v tvorbě rezerv a opravných položek započaté zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací, a to za podmínek, které by platily pro zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporaci podle tohoto zákona, pokud by se přeměna neuskutečnila, a pouze v rozsahu, v jakém souvisí s částí obchodního majetku, která přechází na tuto nástupnickou obchodní korporaci, maximálně však do výše stanovené tímto zákonem. Rezervy a opravné položky nelze vytvářet v průběhu likvidace nebo v průběhu insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení v době trvání účinků prohlášení konkursu, s výjimkou rezerv uvedených v § 10 odst. 2, jejichž peněžní prostředky budou uloženy na zvláštním vázaném účtu v bancebance podle § 10a.
(2)
Rezervy se nesmějí vytvářet na výdaje (náklady) na pořízení hmotného a nehmotného majetku.
(3)
Opravné položky slouží ke krytí ztrát z odpisu pohledávek, k nimž jsou vytvořeny, nebo ke krytí rozdílu mezi jmenovitou hodnotou pohledávky a její pořizovací cenou sjednanou při postoupení postupníkovi. Opravné položky se zruší ve stejném období, kdy pominuly důvody, pro které byly vytvořeny.
(4)
Zůstatek rezerv a opravných položek zjištěný na konci období, za které se podává daňové přiznání, se převádí do následujícího období.
(5)
Celková výše opravných položek u bank včetně bankovních rezerv nesmí přesáhnout celkovou výši pohledávek, k nimž se vytváří.
§ 5
Bankovní rezervy a opravné položky
(1)
Jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1) mohou bankybanky4) vytvářet ve zdaňovacím období
a)
opravné položky k nepromlčeným pohledávkám z úvěrůpohledávkám z úvěrů,
b)
rezervy na poskytnuté bankovní zárukybankovní záruky za úvěry poskytnuté bankami.
(2)
Celková výše tvorby za zdaňovací období
a)
opravných položek podle odstavce 1 písm. a) nesmí přesáhnout výši 2 % ze základu, kterým je průměrný stav rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrůpohledávek z úvěrů vzniklých z titulu jistiny a úroku v ocenění nesníženém o opravné položky a rezervy již vytvořené a sníženém o tu část průměrného stavu rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrůpohledávek z úvěrů, která je zajištěna přijatými bankovními zárukamibankovními zárukami nebo pojištěna,
b)
rezerv podle odstavce 1 písm. b) nesmí přesáhnout výši 2 % průměrného stavu poskytnutých bankovních zárukbankovních záruk za úvěry poskytnuté bankami.
Opravné položky musí být vždy přiřazeny k jednotlivým pohledávkám, rezervy k jednotlivým zárukám. Průměrné stavy se počítají z měsíčních zůstatků k poslednímu dni v měsíci a zůstatku k 1. lednu příslušného zdaňovacího období.
(3)
Pohledávkou z úvěruPohledávkou z úvěru se pro účely tvorby opravných položek rozumí pohledávka z titulu jistiny a úroku, pokud vznikla z úvěruúvěru poskytnutého bankoubankou4) nebankovnímu subjektu nebo vznikla plněním z bankovní zárukybankovní záruky, za subjektem se sídlem nebo bydlištěm na území členského státu Evropské unie nebo na území jiného státu, který je vůči České republice vázán mezinárodní smlouvou zajišťující provádění výměny informací, a smlouva byla sjednána jako smlouva o úvěruúvěru nebo smlouva o bankovní zárucebankovní záruce podle ustanovení občanského zákoníku nebo podle srovnatelného právního předpisu členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je vůči České republice vázán mezinárodní smlouvou zajišťující provádění výměny informací, podle kterého se sjednává poskytování úvěrůúvěrů, s výjimkou případu, kdy bude pro sjednání smlouvy o úvěruúvěru a jeho poskytnutí použito právo státu, který není členem Evropské unie ani jiným státem, který je vůči České republice vázán mezinárodní smlouvou zajišťující provádění výměny informací, a to i přesto, že použití tohoto práva umožňuje právo příslušného členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který je vůči České republice vázán mezinárodní smlouvou zajišťující provádění výměny informací.
(4)
Bankovní zárukouBankovní zárukou se pro účely tvorby rezerv rozumí bankovní zárukabankovní záruka, která byla poskytnuta za dluhy subjektu se sídlem nebo bydlištěm na území členského státu Evropské unie v případě, bude-li použito pro její sjednání a poskytnutí právo státu, který je členem Evropské unie, s výjimkou případu, kdy bude v souvislosti s bankovní zárukoubankovní zárukou použito právo státu, který není členem Evropské unie, a to i přesto, že použití tohoto práva umožňuje právo příslušného členského státu Evropské unie.
(5)
Pokud je sjednán nebo poskytnut úvěr nebo bankovní zárukabankovní záruka prostřednictvím třetí osoby se sídlem mimo území členského státu Evropské unie, nebo ve smluvním vztahu s touto osobou je využito práva státu, který není členem Evropské unie, a to i přesto, že použití tohoto práva umožňuje právo příslušného členského státu Evropské unie, nejedná se o pohledávku z úvěrupohledávku z úvěru nebo bankovní zárukubankovní záruku ve smyslu ustanovení odstavců 1 a 2.
(6)
Pokud bankabanka4) nikdy netvořila opravnou položku podle odstavce 2 písm. a) k pohledávce z úvěrupohledávce z úvěru vymezené v odstavci 3, může vytvořit opravnou položku až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky bez příslušenství, a to za splnění těchto podmínek:
a)
rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesahuje částku 30 000 Kč,
b)
od konce sjednané doby splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců a
c)
ke dni tvorby opravné položky nepřesahuje u bankybanky4) celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi z úvěrů částku 30 000 Kč.
O pohledávce, k níž byla vytvořena opravná položka podle tohoto ustanovení, je bankabanka4) povinna vést samostatnou evidenci.
(7)
Opravná položka podle odstavce 1 písm. a) se zruší, pokud pominou důvody pro její existenci, nebo pokud pohledávka, k níž byla vytvořena, byla promlčena. Opravnou položku bankabanka použije ke krytí ztrát z odpisu nebo postoupení pohledávky. Rezerva podle odstavce 1 písm. b) slouží ke krytí ztrát souvisejících s realizací poskytnutých bankovních zárukbankovních záruk za úvěry.
§ 5a
(1)
Jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1) mohou spořitelní a úvěrní družstva6a) a ostatní finanční instituceostatní finanční instituce vytvářet ve zdaňovacím období opravné položky k nepromlčeným pohledávkám vzniklým z úvěrůúvěrů, včetně souvisejícího příslušenství, poskytnutých těmito subjekty fyzickým osobám s bydlištěm na území členského státu Evropské unie. ÚvěremÚvěrem se pro účely tohoto ustanovení rozumí úvěrúvěr podle zákona upravujícího spořitelní a úvěrní družstva u spořitelního a úvěrního družstva a spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr u ostatní finanční instituceostatní finanční instituce. Opravné položky nelze vytvářet u:
a)
pohledávek vzniklých mezi spojenými osobami vymezenými v zákoně o daních z příjmů,
b)
pohledávek nabytých postoupením,
c)
pohledávek vzniklých na základě novace nebo narovnání.
Opravné položky nelze vytvářet v tom zdaňovacím období, v němž dojde ke vstupu do likvidace nebo k prohlášení konkursu, a dále v průběhu likvidace a v průběhu insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení v době trvání účinků prohlášení konkursu.
(2)
Ostatními finančními institucemiOstatními finančními institucemi se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické osoby, které splňují všechny následující podmínky:
a)
jsou osobami oprávněnými poskytovat spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr a
b)
výnosy, včetně úroků z prodlení, z poskytnutých úvěrůúvěrů podle odstavce 1 u nich dosáhnou alespoň jedné poloviny celkových výnosů v příslušném zdaňovacím období.
Výnosy podle písmene b) se rozumí výnosy zaúčtované v souladu se zvláštním právním předpisem.1a) Ostatními finančními institucemiOstatními finančními institucemi pro účely tohoto ustanovení nejsou banky.4)
(3)
Opravné položky se tvoří k základu, kterým je průměrný stav rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrůpohledávek z úvěrů bez příslušenství v ocenění nesníženém o opravné položky již vytvořené. Do tohoto základu se nezapočítávají částky:
a)
pohledávek přesahující 1 500 000 Kč u jednotlivého úvěru,
b)
pohledávek vzniklých mezi spojenými osobami vymezenými v zákoně o daních z příjmů,
c)
pohledávek nabytých postoupením,
d)
pohledávek vzniklých na základě novace nebo narovnání,
e)
pohledávek, k nimž byly ve zdaňovacím období vytvořeny opravné položky podle odstavce 5.
Průměrný stav se počítá z měsíčních zůstatků k poslednímu dni v měsíci a zůstatku k prvnímu dni příslušného zdaňovacího období.
(4)
Celková výše tvorby opravných položek podle odstavce 3 za zdaňovací období nesmí přesáhnout:
a)
1,5 % ze základu podle odstavce 3, a to u spořitelních a úvěrních družstev, a u těch ostatních finančních institucíostatních finančních institucí, u nichž výše základního kapitálu k poslednímu dni zdaňovacího období činí alespoň 20 000 000 Kč,
b)
0,6 % ze základu podle odstavce 3, a to u ostatních finančních institucíostatních finančních institucí, u nichž výše základního kapitálu k poslednímu dni zdaňovacího období činí alespoň 10 000 000 Kč,
c)
0,2 % ze základu podle odstavce 3, a to u zbývajících ostatních finančních institucíostatních finančních institucí.
(5)
Opravné položky se tvoří také k nepromlčeným pohledávkám vzniklým z úvěrů až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky bez příslušenství, a to za splnění všech následujících podmínek:
a)
rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřekročí částku 30 000 Kč,
b)
od konce sjednané doby splatnosti pohledávky uplynulo více jak 12 měsíců.
O pohledávkách, k nimž byly vytvořeny opravné položky podle tohoto odstavce, jsou subjekty povinny vést samostatnou evidenci. Opravné položky lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1d) za zdaňovací období, ve kterém byly vytvořeny, pokud pohledávka, ke které byly vytvořeny, je ke konci zdaňovacího období zaúčtována v účetnictví poplatníka podle zvláštního právního předpisu1a) a k poslednímu dni příslušného zdaňovacího období nepřesahuje celková hodnota pohledávek bez příslušenství zaúčtovaných v účetnictví poplatníka podle zvláštního právního předpisu1a) vzniklých vůči témuž dlužníkovi z úvěrů částku 30 000 Kč.
(6)
Opravné položky se tvoří také k nepromlčeným pohledávkám z titulu příslušenství, až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, a to za splnění těchto podmínek:
a)
příslušenství souvisí s pohledávkou, k níž lze vytvářet opravné položky podle tohoto ustanovení,
b)
částka příslušenství byla v příslušném zdaňovacím období nebo v předchozích zdaňovacích obdobích zaúčtována do výnosů a vzniklý příjem nebyl podle zvláštního právního předpisu1d) příjmem osvobozeným od daně z příjmů nebo nezahrnovaným do základu daně z příjmů a
c)
celková hodnota pohledávek z titulu příslušenství splňujícího obě podmínky uvedené pod písmeny a) a b), které souvisejí s pohledávkami poplatníka vzniklými vůči témuž dlužníkovi z úvěrů, nepřesáhne částku 30 000 Kč.
O pohledávkách, k nimž byly vytvořeny opravné položky podle tohoto odstavce, jsou subjekty povinny vést samostatnou evidenci.
(7)
Vytvořené opravné položky se použijí ke krytí ztrát z odpisu nebo postoupení pohledávek uvedených v odstavci 1, s výjimkou pohledávek podle odstavce 1 písm. a) až písm. c). Ztráty z odpisu nebo postoupení pohledávek do výše kryté použitím opravných položek vytvořených podle tohoto ustanovení jsou výdajem (nákladem) vynaloženým na dosažení, zajištění a udržení příjmů.1d)
(8)
Opravné položky ve výši podle odstavce 4 je ostatní finanční instituceostatní finanční instituce za příslušné zdaňovací období oprávněna vytvořit za podmínky, že v následujících dvou zdaňovacích obdobích nesníží základní kapitál na takovou výši, které odpovídá nižší tvorba opravných položek nebo která tvorbu opravných položek neumožňuje. Snížení základního kapitálu se pro účely tohoto ustanovení posuzuje k poslednímu dni příslušného zdaňovacího období. Za zdaňovací období, v němž dojde ke snížení základního kapitálu, se základ daně zvýší nebo daňová ztráta sníží nebo daňová povinnost ve výši nula upraví o rozdíl mezi výší vytvořených opravných položek a tvorbou opravných položek odpovídající výši základního kapitálu po jeho snížení.
§ 6
Rezervy v pojišťovnictví
(1)
Rezervami v pojišťovnictví se pro účely daní z příjmů rozumí technické rezervy vytvořené podle zákona upravujícího pojišťovnictví.
(2)
U poplatníka se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor než Česká republika, který provozuje pojišťovací nebo zajišťovací činnost na území České republiky, se rezervami v pojišťovnictvírezervami v pojišťovnictví pro účely daní z příjmů rozumí technické rezervy k vyrovnání závazků z této činnosti vytvořené v souladu s právními předpisy státu jeho sídla, které upravují přístup k pojišťovací a zajišťovací činnosti a její výkon v souladu s předpisem Evropské unie27).
(3)
U poplatníka se sídlem na území státu, který není členským státem Evropské unie ani státem tvořícím Evropský hospodářský prostor a se kterým má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující tvorbu a výši technických rezerv v pojišťovací a zajišťovací činnosti, která je prováděna, provozujícího pojišťovací nebo zajišťovací činnost na území České republiky se rezervami v pojišťovnictvírezervami v pojišťovnictví pro účely daní z příjmů rozumí technické rezervy k vyrovnání závazků z této činnosti vytvořené v souladu s touto mezinárodní smlouvou.
(4)
Upravenými rezervami v pojišťovnictvírezervami v pojišťovnictví se pro účely daní z příjmů rozumí rezervy v pojišťovnictvírezervy v pojišťovnictví
a)
snížené o částky vymahatelné ze zajišťovacích smluv podle přímo použitelného předpisu Evropské unie28) a
b)
zvýšené o zůstatek odložených pořizovacích nákladů na pojistné smlouvy podle právních předpisů upravujících účetnictví.
(5)
Přírůstkem rezerv v pojišťovnictvíPřírůstkem rezerv v pojišťovnictví se rozumí kladný rozdíl mezi výší upravených rezerv v pojišťovnictvírezerv v pojišťovnictví na konci zdaňovacího období a výší upravených rezerv v pojišťovnictvírezerv v pojišťovnictví na začátku zdaňovacího období.
(6)
Úbytkem rezerv v pojišťovnictvíÚbytkem rezerv v pojišťovnictví se rozumí záporný rozdíl mezi výší upravených rezerv v pojišťovnictvírezerv v pojišťovnictví na konci zdaňovacího období a výší upravených rezerv v pojišťovnictvírezerv v pojišťovnictví na začátku zdaňovacího období.
(7)
Pro účely určení přírůstku rezerv v pojišťovnictvípřírůstku rezerv v pojišťovnictví a úbytku rezerv v pojišťovnictvíúbytku rezerv v pojišťovnictví se za zdaňovací období považuje i období, za které se podává daňové přiznání.
(8)
Rezervami v pojišťovnictví pro účely daní z příjmů nejsou technické rezervy k vyrovnání závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti provozované ve státě, se kterým má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna a podle které se dvojí zdanění příjmů vylučuje metodou vynětí.
§ 7
Rezerva na opravy hmotného majetku
(1)
Rezervu na opravy hmotného majetku,12) která je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů,1) jehož doba odpisování stanovená zákonem o daních z příjmů je pět a více let, mohou vytvářet poplatníci daně z příjmů, kteří
a)
mají k hmotnému majetku právo vlastnické, jsou organizační složkou státu příslušnou hospodařit s majetkem státu, jsou státní organizací příslušnou hospodařit nebo s právem hospodařit s majetkem státu, jsou příspěvkovou organizací územního samosprávného celku nebo dobrovolného svazku obcíobcí u hmotného majetku předaného zřizovatelem k hospodaření, jsou dobrovolným svazkem obcíobcí u hmotného majetku vloženého členskou obcíobcí, jsou podílovým fondem, jehož součástí hmotný majetek je, nebo jsou svěřenským fondem, jehož součástí hmotný majetek je, pokud tuto rezervu nevytváří pachtýř podle písmene b),
b)
jsou pachtýři hmotného majetku na základě smlouvy o pachtu obchodního závoduobchodního závodu, přičemž k opravám tohoto majetku jsou smluvně písemně zavázáni,
c)
procházejí reorganizací nebo oddlužením podle zvláštního právního předpisu12b) a jejichž vlastnické právo ke hmotnému majetku, k němuž byla rezerva tvořena, nebylo průběhem insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení ani pravomocným ukončením insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení dotčeno.
(2)
Za opravy podle tohoto zákona se nepovažuje technické zhodnocení podle zvláštního zákona.13)
(3)
Rezerva podle odstavce 1 se nevytváří v případech hmotného majetku,
a)
který je určen k likvidaci,
b)
u něhož jde o opravy v důsledku škody či jiné nepředvídané nebo nahodilé události,
c)
u něhož jde o opravy, které se pravidelně opakují každý rok,
d)
k němuž má vlastnické právo poplatník, vůči jehož majetku trvají účinky prohlášení konkursu podle zvláštního právního předpisu12b).
(4)
Ve zdaňovacím období je tvorba rezervy výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud budou peněžní prostředky v plné výši rezervy připadající podle odstavců 5 a 7 na jedno zdaňovací období převedeny na samostatný účet v bancebance se sídlem na území členského státu Evropské unie, který je veden v českých korunách nebo v eurech a je určen výhradně pro ukládání prostředků rezerv tvořených podle tohoto ustanovení (dále jen „samostatný účet“), a to nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání. Nebudou-li peněžní prostředky v plné výši rezervy připadající podle odstavců 5 a 7 na jedno zdaňovací období převedeny na samostatný účet nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání, rezerva se zruší ve zdaňovacím období, za které se toto daňové přiznání podává. Peněžní prostředky samostatného účtu mohou být čerpány pouze na účely, na které byla rezerva vytvořena.
(5)
Výše rezervy na opravy hmotného majetku se stanoví podle jednotlivého hmotného majetku určeného k opravě a charakteru této opravy. Výše rezervy ve zdaňovacím období je rovna podílu rozpočtu nákladů na opravu a počtu zdaňovacích období, která uplynou od zahájení tvorby rezervy do předpokládaného termínu zahájení opravyzahájení opravy. Do počtu zdaňovacích období rozhodných pro účely výpočtu výše rezervy se zahrnuje zdaňovací období, kdy dojde k zahájení tvorby rezervy. Do tohoto počtu zdaňovacích období se nezahrnuje předpokládané zdaňovací období, kdy dojde k zahájení opravyzahájení opravy. U movitých věcí může být rezerva na opravu jednotlivého hmotného majetku tvořena ve vztahu k objemu jeho výkonu v technických jednotkách; v takovém případě je výše rezervy ve zdaňovacím období rovna součinu podílu rozpočtu nákladů na opravu na jednotku předpokládaného objemu výkonu a součtu objemů skutečných výkonů za zdaňovací období a za předcházející období, pokud nebylo zdaňovacím obdobím.
(6)
Nebude-li oprava zahájena nejpozději ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém se při výpočtu výše rezervy předpokládalo zahájení opravyzahájení opravy, rezerva se zruší v tomto následujícím zdaňovacím období. Rezerva nebo její zůstatek se zruší i tehdy, jestliže nebyla vyčerpána nejpozději ve zdaňovacím období, které následuje po zdaňovacím období, ve kterém byla oprava zahájena. Za zahájení opravyzahájení opravy se pro účely tohoto zákona považuje termín, ve kterém se fyzicky začnou provádět práce přímo na věci, která je předmětem opravy; provádí-li se oprava mimo provozovnu poplatníka jinou osobou, rozumí se zahájením opravyzahájením opravy převzetí věci do opravy touto osobou. Toto ustanovení se nevztahuje na poplatníky, kteří doloží, že k překročení těchto lhůt došlo zásahem orgánu státní správy nebo orgánů samosprávy.
(7)
Zjistí-li poplatník daně z příjmu skutečnost odůvodňující změnu výše rezervy, musí provést úpravu její výše počínaje zdaňovacím obdobím, v němž tuto skutečnost zjistí.
(8)
Rezerva na opravy u jednotlivého hmotného majetku nesmí být tvořena pouze jedno zdaňovací období.
(9)
Maximální doba tvorby rezervy podle předchozích odstavců činí u hmotného majetku zatříděného
a)
ve 2. odpisové skupině 3 zdaňovací období
b)
ve 3. odpisové skupině 6 zdaňovacích období
c)
ve 4. odpisové skupině 8 zdaňovacích období
d)
v 5. a 6. odpisové skupině 10 zdaňovacích období
vymezených v zákoně o daních z příjmů a po sobě jdoucích v každé odpisové skupině, přičemž k období, za které se podávalo daňové přiznání, ale zdaňovacím obdobím nebylo, se nepřihlíží.
(10)
V započaté tvorbě rezervy může pokračovat poplatník daně z příjmů, který započal tvorbu rezervy na opravy najatého hmotného majetku uvedeného v odstavci 1 písm. b) a v průběhu tvorby rezervy se stal vlastníkem tohoto majetku, bude-li dodržena odůvodněnost a účelovost k původnímu předmětu tvorby.
(11)
Poplatník, který je plátcem daně z přidané hodnoty, vychází při stanovení výše rezervy z rozpočtu nákladů na opravu v ocenění bez daně z přidané hodnoty.
(12)
V případě přeměn1e) se za zdaňovací období pro účely tvorby rezervy podle odstavce 1 považuje i období, za které se podává daňové přiznání.
§ 8
Opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení
(1)
Opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení, které jsou výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1), mohou vytvořit poplatníci daně z příjmů, kteří vedou účetnictví, až do výše rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek přihlášených u soudu od zahájení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení do konce lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o úpadku nebo do konce lhůty podle insolvenčního zákona12c), spojí-li soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o povolení oddlužení, a to v období, za které se podává daňové přiznání a v němž byly přihlášeny. Byla-li povolena reorganizace, namísto přihlášky pohledávky postačí, že dlužník věřitelovu pohledávku správně uvedl v seznamu svých dluhů podle zvláštního právního předpisu12b). K pohledávkám vyloučeným v § 2 odst. 2 nebo k pohledávkám vzniklým mezi spojenými osobami vymezenými v zákoně o daních z příjmů nelze tvořit opravné položky, které jsou výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1) podle tohoto ustanovení.
(2)
Opravné položky se zruší v návaznosti na výsledky insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení nebo v případě, že pohledávku účinně popřel insolvenční správceinsolvenční správce, věřitel nebo dlužník a zvláštní právní předpis12b) těmto osobám právo popřít pohledávku přiznává.
(3)
Jestliže pominou důvody pro existenci opravné položky vytvořené podle tohoto ustanovení nebo na základě rozhodnutí poplatníka, je možné snížit vytvořenou opravnou položku na úroveň, která by mohla být vytvořena podle ustanovení § 8a. Poplatník pak pokračuje v tvorbě opravné položky podle § 8a.
§ 8a
Opravné položky k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. prosinci 1994
(1)
Opravné položky k nepromlčeným pohledávkám, jejichž tvorba je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů1) a ke kterým nejsou vytvářeny opravné položky podle § 5 a 5a, mohou v období, za které se podává daňové přiznání, vytvářet poplatníci daně z příjmů, kteří vedou účetnictví, za podmínky, že od konce sjednané doby splatnosti pohledávky uplynulo více než
a)
18 měsíců, až do výše 50 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky,
b)
30 měsíců, až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky.
(2)
U pohledávky nabyté postoupením, jejíž rozvahová hodnota bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku byla vyšší než 200 000 Kč, se mohou tvořit opravné položky podle odstavce 1 pouze v případě, že bylo ohledně těchto pohledávek zahájeno řízení, jehož se poplatník daně z příjmů řádně účastní a které je
a)
rozhodčím řízením,
b)
soudním řízením, nebo
c)
správním řízením.
(3)
Opravné položky podle odstavce 1 nelze uplatnit u pohledávek již odepsaných na vrub výsledku hospodaření a dále u pohledávek vzniklých
a)
za členy obchodní korporace za upsaný vlastní kapitál,
b)
mezi spojenými osobami vymezenými v zákoně o daních z příjmů.
(4)
Opravné položky vytvořené podle odstavce 1 se zruší, pokud pominou důvody pro jejich existenci nebo pokud pohledávka, k níž byla opravná položka vytvořena, se promlčela, popřípadě nastaly důvody, za nichž se odpis pohledávky považuje za výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle ustanovení zákona o daních z příjmů.
§ 8b
Opravné položky k pohledávkám z titulu ručení za clo
(1)
Opravné položky podle § 8 a 8a tohoto zákona mohou vytvářet poplatníci daně z příjmů, kteří vedou účetnictví a kteří podle celního zákona ručí za clo, k pohledávkám vzniklým z titulu ručení za clo (tj. zajištění cla) podle celního zákona.
(2)
Opravné položky podle odstavce 1 lze vytvářet jen do výše hodnoty pohledávky odpovídající provedené úhradě cla.
(3)
Opravné položky ručitel nemůže vytvářet ze splněné pohledávky z titulu ručení, pokud dluh za dlužníka nesplní v době splatnosti určené celními orgány.
§ 8c
Nepostupuje-li poplatník u nepromlčené pohledávky podle § 5, 5a, 6, 8, 8a a 8b, může v období, za které se podává daňové přiznání, vytvořit opravnou položku až do výše 100 % její neuhrazené rozvahové hodnoty bez příslušenství pouze v případě, že
a)
se nejedná o pohledávku vymezenou v § 8a odst. 3,
b)
rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesáhne částku 30 000 Kč,
c)
od konce sjednané doby splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců, a
d)
celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi, u nichž uplatňuje postup podle tohoto ustanovení, nepřesáhne za období, za které se podává daňové přiznání, částku 30 000 Kč.
O pohledávce, k níž byla vytvořena opravná položka podle tohoto ustanovení, je poplatník povinen vést samostatnou evidenci.
§ 9
Rezerva na pěstební činnost
(1)
Pěstební činnostíPěstební činností se pro účely tohoto zákona rozumí obnova lesa a veškeré výchovné činnosti prováděné v porostech do 40 let jejich věku, ochrana lesa a opatření k obnově porostů s nevhodnou nebo náhradní dřevinnou skladbou. Rezervu lze tvořit a čerpat jen na výkony uvedené v příloze tohoto zákona.
(2)
Rezervu na pěstební činnostpěstební činnost, která je výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů,1) mohou v období, za které se podává daňové přiznání, vytvářet poplatníci daně z příjmů, kteří jsou povinni podle zvláštního zákona14) provádět obnovu, ochranu a výchovu lesních porostů.
(3)
Rezerva na pěstební činnostpěstební činnost se vytváří podle výše vytěženého objemu dřevní hmoty v m3. Výši této rezervy si poplatník stanoví sám v rozpočtu nákladů na pěstební činnostpěstební činnost. Rezerva se čerpá při realizaci prací pěstební činnostipěstební činnosti, a pokud tyto práce nejsou realizovány v rozpočtovaném objemu, rezerva se zruší.
§ 10
Ostatní rezervy
(1)
Pro účely zjištění základu daně z příjmů se uznává rezerva na odbahnění rybníka, kterým se rozumí odstraňování nánosů ze dna rybníka způsobených erozí okolních pozemků. Rezervu na odbahnění rybníka je možno tvořit maximálně 10 po sobě jdoucích zdaňovacích období; přitom pro způsob její tvorby, stanovení výše a použití se použijí obdobně ustanovení pro tvorbu rezervy na opravy podle tohoto zákona.
(2)
Pro účely zjištění základu daně z příjmů se dále uznává rezerva na sanace a rekultivace pozemků dotčených těžbou nebo na vypořádání důlních škod tvořená podle zákona upravujícího ochranu a využití nerostného bohatství, rezerva na zajištění rekultivace a následné péče o skládku podle zákona upravujícího odpady a rezervy, u nichž zvláštní zákon uvede, že jde o výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů.1)
§ 10a
(1)
Peněžní prostředky ve výši rezerv tvořených podle § 9 a § 10 odst. 1 nebo rezerv vymezených v § 10 odst. 2 se ukládají na samostatný účet vedený v České republice u bankybanky nebo pobočky zahraniční bankybanky se sídlem v jiném členském státě Evropské unie, který je určen výhradně pro ukládání prostředků rezerv tvořených podle § 9 a § 10 odst. 1 nebo rezerv vymezených v § 10 odst. 2, příjmu z prodeje státních dluhopisů pořízených z prostředků tohoto účtu a popřípadě výnosů z prostředků těchto rezerv (dále jen „zvláštní vázaný účet“). Výnosy z prostředků rezerv se pro účely tohoto ustanovení rozumí výnosy z peněžních prostředků vázaných na zvláštním vázaném účtu a úrokové výnosy ze státních dluhopisů pořízených z prostředků zvláštního vázaného účtu. Peněžní prostředky zvláštního vázaného účtu mohou být čerpány pouze na účely, na které byly rezervy vytvořeny, s výjimkou uvedenou v odstavci 4. Poplatník zřídí pro jednotlivý účel tvorby rezervy vždy pouze jeden zvláštní vázaný účet, který je veden v českých korunách nebo v eurech.
(2)
Ve zdaňovacím období nebo v období, za které se podává daňové přiznání, je zaúčtovaná tvorba rezerv vymezených v odstavci 1 výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, pokud
a)
budou peněžní prostředky ve výši zaúčtované tvorby rezerv převedeny na zvláštní vázaný účet nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání; nebudou-li převedeny v plné výši, výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů se stává pouze ta část zaúčtované tvorby rezerv, která byla na zvláštní vázaný účet převedena nejpozději do termínu pro podání daňového přiznání, a
b)
peněžní prostředky uložené na zvláštním vázaném účtu se nepoužijí na úhradu výdajů souvisejících s účely, na něž byly vytvořeny rezervy podle § 9 a § 10 odst. 1 nebo rezervy vymezené v § 10 odst. 2, a to do výše rezerv vytvořených do 31. prosince 2003 nebo do konce období, za které se podává daňové přiznání a které započalo v roce 2003, pokud nebyly uvedené rezervy následně zcela zrušeny nebo vyčerpány; pokud byly uvedené rezervy následně zrušeny nebo čerpány pouze zčásti, platí uvedená podmínka pouze pro nezrušenou část uvedené výše rezerv. Tato podmínka se neuplatní v případě, kdy zvláštní právní předpis stanoví výslovně povinnost převést na zvláštní vázaný účet peněžní prostředky ve výši dříve vytvořených rezerv nebo jejich zvláštním právním předpisem vymezené části, které byly uplatněny jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů do 31. prosince 2003.
(3)
Pokud poplatník použije peněžní prostředky uložené na zvláštním vázaném účtu v rozporu s podmínkou uvedenou v odstavci 2 písm. b), je oprávněn uplatnit zaúčtovanou tvorbu rezerv vymezených v odstavci 1 jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle odstavce 2 nejdříve ve zdaňovacím období nebo v období, za které se podává daňové přiznání, v němž součet výše peněžních prostředků uložených na zvláštním vázaném účtu podle odstavce 1 a hodnoty státních dluhopisů vedených na samostatném účtu u České národní bankybanky, ve Středisku cenných papírůcenných papírů nebo v centrálním depozitáři, na který Česká republika jednající prostřednictvím Ministerstva financí převede evidence Střediska cenných papírůcenných papírů (dále jen „centrální depozitář“)1b), zachycené v účetnictví podle zvláštního právního předpisu1a) dosáhne alespoň výše rezerv podle § 9 a § 10 odst. 1 nebo rezerv vymezených v § 10 odst. 2 vykázané a zaúčtované podle zvláštního právního předpisu1a).
(4)
Peněžní prostředky rezerv uvedených v odstavci 1, které jsou uloženy na zvláštním vázaném účtu, mohou být použity i na pořízení státních dluhopisů denominovaných výhradně v české koruně, a to u
a)
rezerv tvořených podle zákona upravujícího ochranu a využití nerostného bohatství na sanace a rekultivace pozemků dotčených těžbou nebo na vypořádání důlních škod pouze na základě souhlasu příslušného obvodního báňského úřadu,
b)
rezerv na zajištění rekultivace a následné péče o skládku podle zákona upravujícího odpady pouze na základě souhlasu příslušného krajského úřadu,
c)
rezerv na zajištění vyřazování jaderného zařízení nebo pracoviště III. nebo IV. kategorie z provozu26) pouze na základě souhlasu Správy úložišť radioaktivních odpadů.
(5)
Státní dluhopisy podle odstavce 4 musí být vedeny na samostatném účtu u České národní bankybanky, ve Středisku cenných papírůcenných papírů nebo v centrálním depozitáři a poplatník o nich musí vést samostatnou evidenci. Příjmy z prodeje těchto dluhopisů musí být vždy neprodleně převedeny na zvláštní vázaný účet, z jehož prostředků byly tyto dluhopisy pořízeny.
(6)
Peněžní prostředky uložené na zvláštním vázaném účtu a státní dluhopisy vedené na samostatném účtu podle odstavce 5 nesmějí být předmětem zajištění, nesmějí být zahrnuty do majetkové podstaty poplatníka v insolvenčním řízeníinsolvenčním řízení12b), nepodléhají výkonu rozhodnutí ani exekuciexekuci.
§ 11
(1)
Zůstatky rezerv, které mají charakter rezerv podle tohoto zákona, zjištěné k 31. prosinci 1992 se považují za rezervy podle tohoto zákona a převádějí se do roku 1993.
(2)
Rezervy vytvořené podle platných účetních předpisů před 1. lednem 1993 a převedené do roku 1993, jakož i let následujících po roce 1993 se čerpají na úhradu výdajů (nákladů), pro něž byly vytvořeny. Pominou-li důvody, pro které byly vytvořeny, zruší se tyto rezervy v příslušném zdaňovacím období.
§ 11a
Obecná ustanovení o rezervě na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013
(1)
Rezervu na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů může vytvářet provozovatel solární elektrárny, který je povinen podle zákona upravujícího odpady zajistit financování zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů.
(2)
Rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů se tvoří nezávisle na účelově shodné rezervě vytvářené podle právních předpisů upravujících účetnictví a její tvorba není podmíněna jejím zaúčtováním. Poplatník je povinen vést evidenci vytvořené rezervy, a to minimálně v rozsahu stanoveném pro tvorbu rezerv v předpisech upravujících účetnictví.
(3)
Rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů se tvoří od prvního měsíce toho zdaňovacího období, ve kterém vznikla provozovateli solární elektrárny povinnost úhrady první platby příspěvku na zajištění financování zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prováděné provozovatelem kolektivního systému, do okamžiku, kdy by bylo ukončeno odpisování hmotného majetku, jehož je solární panel součástí, pokud by jej odpisoval jeho první vlastník podle § 30b zákona o daních z příjmů. Při technickém zhodnocení předmětného hmotného majetku se období tvorby rezervy neprodlužuje.
(4)
Pacht, likvidace a insolvenční řízeníinsolvenční řízení nezakládají povinnost zrušit již vytvořenou rezervu na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů a lze ji tvořit i v průběhu likvidace a v průběhu insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení v době trvání účinků prohlášení konkursu.
(5)
Pro účely rezervy na nakládání s elektroodpadem se za zdaňovací období považuje i období, za které se podává daňové přiznání.
§ 11b
Výše rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013
(1)
Celková výše rezervy na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů je úhrnná částka financování, kterou je podle právních předpisů upravujících odpady povinen provozovatel solární elektrárny zajistit ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prováděnému provozovatelem kolektivního systému.
(2)
Do celkové výše rezervy se nezahrnují částky, o které byl snížen základ daně z příjmů.
(3)
Měsíční rezerva je rovna podílu celkové výše rezervy a počtu měsíců, které uplynou od prvního dne zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost úhrady první platby příspěvku, do ukončení doby odpisování hmotného majetku, jehož je solární panel součástí.
(4)
Tvorba rezervy za zdaňovací období je součinem částky měsíční rezervy a počtu měsíců v tomto zdaňovacím období, ve kterých jsou splněny podmínky pro tvorbu rezervy.
§ 11c
Zvláštní ustanovení o rezervě na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013
(1)
Zjistí-li poplatník skutečnost odůvodňující změnu výše rezervy, musí provést úpravu její výše počínaje zdaňovacím obdobím, v němž tuto skutečnost zjistí.
(2)
Dojde-li k likvidaci solárního panelu, zruší se část rezervy týkající se likvidovaného panelu ve zdaňovacím období, kdy provozovatel kolektivního systému předloží finanční vypořádání provozovateli solární elektrárny, ve kterém toto vyřazení zohledňuje.
§ 12
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha k zákonu č. 593/1992 Sb.
VÝKONY UZNANÉ JAKO VÝDAJ (NÁKLAD) PRO TVORBU REZERVY NA PĚSTEBNÍ ČINNOST
Za výkony podle § 9 odst. 1 tohoto zákona se považují:
1.
Obnova lesa výsevem osiva
a)
první výsev osiva
b)
opakovaný výsev osiva.
2.
Obnova lesa sadbou
a)
první sadba
b)
opakovaná sadba.
3.
Příprava půdy pro obnovu lesa
a)
příprava půdy pro přirozenou obnovu lesa
b)
příprava půdy pro obnovu lesa výsevem osiva
c)
příprava půdy pro obnovu lesa sadbou.
4.
Ošetřování dřevin mladých lesních porostů.
5.
Mechanická a chemická ochrana mladých lesních porostů proti zvěři.
6.
Zřizování oplocenek při oplocování mladých lesních porostů.
7.
Ochrana mladých lesních porostů ostatní
a)
proti buření
b)
proti hlodavcům
c)
proti klikorohu borovému
d)
výsek plevelných dřevin.
8.
Prořezávky, prostřihávky a výkony spojené s vytvořením rozčleňovací linie.
9.
Ochrana lesa proti zvěři mechanická, chemická, údržba a opravy oplocenek.
10.
Ochrana lesa proti hmyzím škůdcům.
11.
Hnojení lesních porostů.
12.
Vyvětvování lesních porostů.
13.
Odstraňování klestu.
14.
Probírky do 40 let věku lesních porostů.
15.
Opatření k obnově porostů s nevhodnou nebo náhradní dřevinnou skladbou.
1)
§ 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
1a)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
1d)
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
1e)
Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.
2)
§ 29 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
4)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.
6a)
§ 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb.
7)
Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.
9)
§ 13 odst. 2 písm. a) a § 13 odst. 3 písm. a) zákona č. 363/1999 Sb.
10)
§ 51 odst. 3 a § 60 až 68 zákona č. 277/2009 Sb.
11)
§ 51 odst. 2 a § 60 až 68 zákona č. 277/2009 Sb.
12)
§ 26 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
12b)
Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
12c)
§ 136 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
13)
§ 33 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
13i)
§ 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
14)
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon).
22)
§ 22 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
26)
§ 18 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
27)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), v platném znění.
28)
Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/35 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), v platném znění. |
Zákon č. 597/1992 Sb. | Zákon č. 597/1992 Sb.
Zákon o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře
Vyhlášeno 23. 12. 1992, datum účinnosti 23. 12. 1992, částka 121/1992
* Čl. I - § 1 (§ 1 — § 3)
* Čl. II - Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se uplynutím dne 31. prosince 1992 mění takto:
* Čl. III - Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušují:
* Čl. IV
Aktuální znění od 23. 12. 1992
597
ZÁKON
ze dne 2. prosince 1992
o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
§ 1
(1)
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje Československý rozhlas.
(2)
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje Československá televize.
(3)
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje Československá tisková kancelář.
§ 2
(1)
Nemovité a movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československému rozhlasu, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři, majetková a jiná práva České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československému rozhlasu, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy a jiná práva a závazky Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře na území České republiky přecházejí dnem uvedeným v § 1 na Českou republiku, pokud zákon České národní rady nestanoví jinak.
(2)
Nemovité a movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československému rozhlasu, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři, majetková a jiná práva České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československému rozhlasu, Československé televizi a Československé tiskové kanceláři, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy a jiná práva a závazky Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře na území Slovenské republiky přecházejí dnem uvedeným v § 1 na Slovenskou republiku, pokud zákon Národní rady Slovenské republiky nestanoví jinak.
(3)
Majetková práva nehmotné povahy se převádějí na základě smlouvy podle zvláštních předpisů.1)
(4)
U majetku, u něhož nelze uplatnit hledisko uvedené v odstavcích 1 až 3, se při dělení majetku Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře použije hledisko odpovídající v zásadě podílu počtu obyvatelstva České republiky a Slovenské republiky, podle něhož přechází majetek na Českou republiku a na Slovenskou republiku v poměru dva ku jedné.
§ 3
(1)
Organizace uvedené v § 1 nemohou mimo obvyklé hospodaření uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví majetku, k němuž jim přísluší právo hospodaření.2)
(2)
Organizace uvedené v § 1 mohou uzavírat nájemní a jiné smlouvy o užívání majetku, k němuž jim přísluší právo hospodaření jen na dobu do dne přechodu tohoto majetku na organizace určené zákony České národní rady nebo zákony Národní rady Slovenské republiky. Nájemní smlouvy uzavřené na dobu delší než k 31. prosince 1992 pozbývají po dni 31. prosince 1992 platnosti.
(3)
Výjimky z ustanovení odstavce 1 může v odůvodněných případech povolit vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. II
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se uplynutím dne 31. prosince 1992 mění takto:
1.
V § 3 odst. 1 se vypouštějí slova „na základě zákona Federálního shromáždění“.
2.
§ 9 odst. 3 zní:
„(3)
Příslušné orgány České republiky a Slovenské republiky rozhodnou o rozdělení přenosových cest (částí kmitočtového spektra) a sítí vysílačů mezi provozovatele ze zákona a provozovatele na základě licence na území České republiky a Slovenské republiky.“.
3.
§ 9 odst. 4 se vypouští.
4.
V § 17 písm. d) se vypouštějí slova „provozovatelům, kteří získali oprávnění k vysílání na základě zákona Federálního shromáždění,“.3
5.
§ 23 odst. 1 a 2 se vypouštějí.
6.
§ 24 se vypouští.
7.
§ 27 se vypouští.
Čl. III
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušují:
1.
zákon č. 17/1964 Sb., o Československém rozhlasu;
2.
zákon č. 18/1964 Sb., o Československé televizi;
3.
zákon č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři;
4.
§ 4 odst. 2 zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 1/1967 Sb., o změnách v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů, ve znění pozdějších předpisů;
5.
§ 1 písm. a) zákona č. 136/1991 Sb., o rozdělení působnosti mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Českou republikou a Slovenskou republikou ve věcech tisku a jiných informačních prostředků;
6.
zákon č. 310/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
1)
Např. zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 35/1965 Sb., o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon) - (úplné znění č. 247/1990 Sb.).
2)
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem. |
Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb. | Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.
Ústava České republiky
Vyhlášeno 28. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 1/1993
* HLAVA PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
* HLAVA DRUHÁ - MOC ZÁKONODÁRNÁ
* HLAVA TŘETÍ - MOC VÝKONNÁ
* HLAVA ČTVRTÁ - MOC SOUDNÍ
* HLAVA PÁTÁ - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
* HLAVA ŠESTÁ - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
* HLAVA SEDMÁ - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
* HLAVA OSMÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Aktuální znění od 1. 6. 2013 (98/2013 Sb.)
1
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České národní rady
ze dne 16. prosince 1992
ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 16. prosince 1992
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
PREAMBULE
My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky
HLAVA PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Čl. 1
(1)
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
(2)
Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Čl. 2
(1)
Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
(2)
Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3)
Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
(4)
Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Čl. 3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
Čl. 4
Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Čl. 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Čl. 6
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Čl. 7
Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Čl. 8
Zaručuje se samospráva územních samosprávných celkůúzemních samosprávných celků.
Čl. 9
(1)
Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2)
Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3)
Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Čl. 10
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Čl. 10a
(1)
Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2)
K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
Čl. 10b
(1)
VládaVláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.
(2)
Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.
(3)
Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.
Čl. 11
Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.
Čl. 12
(1)
Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.
(2)
Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.
Čl. 13
Hlavním městem České republiky je Praha.
Čl. 14
(1)
Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
(2)
Státní symboly a jejich používání upraví zákon.
HLAVA DRUHÁ
MOC ZÁKONODÁRNÁ
Čl. 15
(1)
Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2)
Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Čl. 16
(1)
Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.
(2)
Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.
Čl. 17
(1)
Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.
(2)
Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.
Čl. 18
(1)
Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení.
(2)
Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad většinového systému.
(3)
Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.
Čl. 19
(1)
Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
(2)
Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.
(3)
Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením.
Čl. 20
Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.
Čl. 21
Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.
Čl. 22
(1)
S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.
(2)
Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora.
Čl. 23
(1)
Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.
(2)
Senátor složí slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.
(3)
Slib poslance a senátora zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.
Čl. 24
Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem.
Čl. 25
Mandát poslance nebo senátora zaniká
a)
odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,
b)
uplynutím volebního období,
c)
vzdáním se mandátu,
d)
ztrátou volitelnosti,
e)
u poslanců rozpuštěním Poslanecké sněmovny,
f)
vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.
Čl. 26
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Čl. 27
(1)
Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2)
Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.
(3)
Za přestupkypřestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4)
Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.
(5)
Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činutrestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Čl. 28
Poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.
Čl. 29
(1)
Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké sněmovny.
(2)
Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.
Čl. 30
(1)
Pro vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně pětina poslanců.
(2)
Řízení před komisí upraví zákon.
Čl. 31
(1)
Komory zřizují jako své orgány výbory a komise.
(2)
Činnost výborů a komisí upraví zákon.
Čl. 32
Poslanec nebo senátor, který je členem vládyvlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.
Čl. 33
(1)
Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.
(2)
Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.
(3)
Zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vládavláda.
(4)
Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vládyvlády; vyhlašuje se stejně jako zákony.
(5)
Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.
Čl. 34
(1)
Zasedání komor jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po dni voleb.
(2)
Zasedání komory může být usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v roce.
(3)
V době přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vládavláda nebo nejméně pětina členů komory.
(4)
Zasedání Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo jejím rozpuštěním.
Čl. 35
(1)
Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže
a)
Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vláděvládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,
b)
Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vládavláda otázku důvěry,
c)
zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,
d)
Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.
(2)
Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.
(3)
Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.
Čl. 36
Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 37
(1)
Společnou schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny.
(2)
Pro jednání společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké sněmovny.
Čl. 38
(1)
Člen vládyvlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2)
Člen vládyvlády je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny na základě jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise nebo vyšetřovací komise, kde však se člen vládyvlády může dát zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem vládyvlády, není-li výslovně požadována jeho osobní účast.
Čl. 39
(1)
Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.
(2)
K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
(3)
K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.
(4)
K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.
Čl. 40
K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.
Čl. 41
(1)
Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2)
Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vládavláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celkuúzemního samosprávného celku.
Čl. 42
(1)
Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vládavláda.
(2)
Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.
Čl. 43
(1)
Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2)
Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.
(3)
Parlament vyslovuje souhlas
a)
s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,
b)
s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,
nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vláděvládě.
(4)
VládaVláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a)
plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b)
účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c)
účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
(5)
VládaVláda dále rozhoduje
a)
o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
b)
o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.
(6)
O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vládavláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vládyvlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vládyvlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.
Čl. 44
(1)
VládaVláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.
(2)
Nevyjádří-li se vládavláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně.
(3)
VládaVláda je oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vládavláda spojí žádost o vyslovení důvěry.
Čl. 45
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.
Čl. 46
(1)
Senát projedná návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho postoupení.
(2)
Senát svým usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří vůli nezabývat se jím.
(3)
Jestliže se Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh zákona přijat.
Čl. 47
(1)
Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.
(2)
Jestliže Senát návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat.
(3)
Jestliže Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční většinou všech poslanců.
(4)
Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné.
Čl. 48
Jestliže Senát vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto usnesením návrh zákona přijat.
Čl. 49
K ratifikaci mezinárodních smluv
a)
upravujících práva a povinnosti osob,
b)
spojeneckých, mírových a jiných politických,
c)
z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d)
hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e)
o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.
Čl. 50
(1)
Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.
(2)
O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
Čl. 51
Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vládyvlády.
Čl. 52
(1)
K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2)
Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.
Čl. 53
(1)
Každý poslanec má právo interpelovat vláduvládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.
(2)
Interpelovaní členové vládyvlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání.
HLAVA TŘETÍ
MOC VÝKONNÁ
Prezident republiky
Čl. 54
(1)
Prezident republiky je hlavou státu.
(2)
Prezident republiky je volen v přímých volbách.
(3)
Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Čl. 55
Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.
Čl. 56
(1)
Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
(2)
Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se za čtrnáct dnů po začátku prvního kola volby druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola volby. Při rovnosti hlasů postupují do druhého kola volby všichni kandidáti, kteří v prvním kole volby získali nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů.
(3)
Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který obdržel ve druhém kole volby nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Je-li takových kandidátů více, prezident republiky není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volba prezidenta republiky.
(4)
Pokud kandidát, který postoupil do druhého kola volby, přestane být volitelný za prezidenta republiky před druhým kolem volby anebo se práva kandidovat vzdá, postupuje do druhého kola volby kandidát, který v prvním kole volby získal další nejvyšší počet platných hlasů oprávněných voličů. Druhé kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát.
(5)
Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů.
(6)
Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.
(7)
Volba prezidenta republiky se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba prezidenta republiky do devadesáti dnů.
(8)
Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu nejpozději devadesát dnů před jejím konáním. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, vyhlásí předseda Senátu volbu prezidenta republiky nejpozději do deseti dnů poté a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním.
(9)
Není-li funkce předsedy Senátu obsazena, vyhlašuje volbu prezidenta republiky předseda Poslanecké sněmovny.
Čl. 57
(1)
Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.
(2)
Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
Čl. 58
Další podmínky výkonu volebního práva při volbě prezidenta republiky, jakož i podrobnosti navrhování kandidátů na funkci prezidenta republiky, vyhlašování a provádění volby prezidenta republiky a vyhlašování jejího výsledku a soudní přezkum stanoví zákon.
Čl. 59
(1)
Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor.
(2)
Slib prezidenta republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.
Čl. 60
Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.
Čl. 61
Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Senátu.
Čl. 62
Prezident republiky
a)
jmenuje a odvolává předsedu a další členy vládyvlády a přijímá jejich demisi, odvolává vláduvládu a přijímá její demisi,
b)
svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c)
rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d)
pověřuje vláduvládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vládyvlády,
e)
jmenuje soudce Ústavního souduÚstavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f)
jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího souduNejvyššího soudu,
g)
odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení,
h)
má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
i)
podepisuje zákony,
j)
jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k)
jmenuje členy Bankovní rady České národní bankyČeské národní banky.
Čl. 63
(1)
Prezident republiky dále
a)
zastupuje stát navenek,
b)
sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vláduvládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c)
je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d)
přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e)
pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f)
vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g)
jmenuje a povyšuje generály,
h)
propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i)
jmenuje soudce,
j)
nařizuje, aby se trestní řízenítrestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,
k)
má právo udělovat amnestii.
(2)
Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3)
Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vládyvlády nebo jím pověřeného člena vládyvlády.
(4)
Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vládyvlády nebo jím pověřeného člena vládyvlády, odpovídá vládavláda.
Čl. 64
(1)
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2)
Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vládyvlády, vyžádat si od vládyvlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládouvládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
Čl. 65
(1)
Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupekpřestupek nebo jiný správní delikt.
(2)
Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, a to pro velezraduvelezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradouvelezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soudÚstavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.
(3)
K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. K přijetí souhlasu Poslanecké sněmovny s podáním ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců; nevysloví-li Poslanecká sněmovna souhlas do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán.
Čl. 66
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vládyvlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vládyvlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vládyvlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.
Vláda
Čl. 67
(1)
VládaVláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2)
VládaVláda se skládá z předsedy vládyvlády, místopředsedů vládyvlády a ministrů.
Čl. 68
(1)
VládaVláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2)
Předsedu vládyvlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vládyvlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3)
VládaVláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4)
Pokud nově jmenovaná vládavláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vládavláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vládyvlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
(5)
V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vládyvlády ostatní členy vládyvlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Čl. 69
(1)
Člen vládyvlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.
(2)
Slib člena vládyvlády zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“.
Čl. 70
Člen vládyvlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 71
VládaVláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
Čl. 72
(1)
Poslanecká sněmovna může vyslovit vláděvládě nedůvěru.
(2)
Návrh na vyslovení nedůvěry vláděvládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.
Čl. 73
(1)
Předseda vládyvlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vládyvlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vládyvlády.
(2)
VládaVláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. VládaVláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
(3)
Podá-li vládavláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.
Čl. 74
Prezident republiky odvolá člena vládyvlády, jestliže to navrhne předseda vládyvlády.
Čl. 75
Prezident republiky odvolá vláduvládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.
Čl. 76
(1)
VládaVláda rozhoduje ve sboru.
(2)
K přijetí usnesení vládyvlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Čl. 77
(1)
Předseda vládyvlády organizuje činnost vládyvlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.
(2)
Předsedu vládyvlády zastupuje místopředseda vládyvlády nebo jiný pověřený člen vládyvlády.
Čl. 78
K provedení zákona a v jeho mezích je vládavláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vládyvlády a příslušný člen vládyvlády.
Čl. 79
(1)
Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.
(2)
Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.
(3)
Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Čl. 80
(1)
Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízenítrestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2)
Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.
HLAVA ČTVRTÁ
MOC SOUDNÍ
Čl. 81
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Čl. 82
(1)
Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(2)
Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.
(3)
Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní soud
Čl. 83
Ústavní soudÚstavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Čl. 84
(1)
Ústavní soudÚstavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.
(2)
Soudce Ústavního souduÚstavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
(3)
Soudcem Ústavního souduÚstavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.
Čl. 85
(1)
Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního souduÚstavního soudu ujímá své funkce.
(2)
Slib soudce Ústavního souduÚstavního soudu zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“.
(3)
Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
Čl. 86
(1)
Soudce Ústavního souduÚstavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání funkce soudce Ústavního souduÚstavního soudu vyloučeno.
(2)
Soudce Ústavního souduÚstavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činutrestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností.
(3)
Soudce Ústavního souduÚstavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního souduÚstavního soudu.
Čl. 87
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje
a)
o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b)
o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c)
o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d)
o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e)
o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f)
v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g)
o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2,
h)
o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i)
o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j)
o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k)
spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
(3)
Zákon může stanovit, že namísto Ústavního souduÚstavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud
a)
o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem,
b)
spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
Čl. 88
(1)
Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem.
(2)
Soudci Ústavního souduÚstavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.
Čl. 89
(1)
Rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soudÚstavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.
(2)
Vykonatelná rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.
(3)
Rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Soudy
Čl. 90
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činytrestné činy.
Čl. 91
(1)
Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soudNejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.
(2)
Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Čl. 92
Nejvyšší soudNejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud nebo Nejvyšší správní soud.
Čl. 93
(1)
Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2)
Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.
Čl. 94
(1)
Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.
(2)
Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.
Čl. 95
(1)
Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
(2)
Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
Čl. 96
(1)
Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2)
Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.
HLAVA PÁTÁ
NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
Čl. 97
(1)
Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
(2)
Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.
(3)
Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.
HLAVA ŠESTÁ
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
Čl. 98
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je ústřední bankoubankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.
(2)
Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.
HLAVA SEDMÁ
ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
Čl. 99
Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celkyúzemními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celkyúzemními samosprávnými celky.
Čl. 100
(1)
Územní samosprávné celkyÚzemní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.
(2)
Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celkuúzemního samosprávného celku.
(3)
Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celekúzemní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.
Čl. 101
(1)
Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.
(2)
Vyšší územní samosprávný celekúzemní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.
(3)
Územní samosprávné celkyÚzemní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.
(4)
Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celkůúzemních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
Čl. 102
(1)
Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
(2)
Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho funkčního období.
Čl. 104
(1)
Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.
(2)
Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celkuúzemního samosprávného celku.
(3)
Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.
Čl. 105
Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.
HLAVA OSMÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Čl. 106
(1)
Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996.
(2)
Do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.
(3)
Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle odstavce 2.
(4)
Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.
Čl. 107
(1)
Zákon o volbách do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních volbách do Senátu určí třetina senátorů, jejichž volební období bude dvouleté, a třetina senátorů, jejichž volební období bude čtyřleté.
(2)
Zasedání Senátu svolá prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Senát třicátý den po dni voleb.
Čl. 108
VládaVláda České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci ke dni účinnosti Ústavy se považuje za vláduvládu jmenovanou podle této Ústavy.
Čl. 109
Do doby zřízení státního zastupitelství vykonává jeho funkce prokuratura České republiky.
Čl. 110
Do 31. prosince 1993 tvoří soustavu soudů též vojenské soudy.
Čl. 111
Soudci všech soudů České republiky vykonávající funkci soudce ke dni nabytí účinnosti této Ústavy se považují za soudce jmenované podle Ústavy České republiky.
Čl. 112
(1)
Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.
(2)
Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.
(3)
Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.
Čl. 113
Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. | Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.
Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky
Vyhlášeno 28. 12. 1992, datum účinnosti 28. 12. 1992, částka 1/1993
* HLAVA PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ
* HLAVA DRUHÁ - LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY
* HLAVA TŘETÍ - PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN
* HLAVA ČTVRTÁ - HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
* HLAVA PÁTÁ - PRÁVO NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU
* HLAVA ŠESTÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ
Aktuální znění od 1. 10. 2021 (295/2021 Sb.)
2
USNESENÍ
předsednictva České národní rady
ze dne 16. prosince 1992
o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky
Předsednictvo České národní rady se usneslo takto:
Předsednictvo České národní rady vyhlašuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku České republiky.
Uhde v. r.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady,
uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona,
navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů,
pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány,
vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů,
vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení,
připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi
a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,
usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Čl. 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 2
(1)
Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2)
Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3)
Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Čl. 3
(1)
Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2)
Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3)
Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Čl. 4
(1)
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2)
Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
(3)
Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4)
Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
HLAVA DRUHÁ
LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody
Čl. 5
Každý je způsobilý mít práva.
Čl. 6
(1)
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2)
Nikdo nesmí být zbaven života.
(3)
Trest smrti se nepřipouští.
(4)
Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.
Čl. 7
(1)
Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
(2)
Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Čl. 8
(1)
Osobní svoboda je zaručena.
(2)
Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3)
Obviněného nebo podezřelého z trestného činutrestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4)
Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
(5)
Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6)
Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
Čl. 9
(1)
Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a)
práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b)
vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
c)
službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d)
jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.
Čl. 10
(1)
Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2)
Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3)
Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Čl. 11
(1)
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2)
Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obceobce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3)
Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4)
Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5)
Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Čl. 12
(1)
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2)
Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízenítrestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3)
Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Čl. 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.
Čl. 14
(1)
Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2)
Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3)
Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4)
Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5)
Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
Čl. 15
(1)
Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2)
Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3)
Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 16
(1)
Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.
(2)
Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
(3)
Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4)
Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Oddíl druhý
Politická práva
Čl. 17
(1)
Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2)
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3)
Cenzura je nepřípustná.
(4)
Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5)
Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Čl. 18
(1)
Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2)
Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3)
Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.
Čl. 19
(1)
Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
(2)
Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
Čl. 20
(1)
Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
(2)
Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
(3)
Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činůmtrestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(4)
Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
Čl. 21
(1)
Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2)
Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
(3)
Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(4)
Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Čl. 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Čl. 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
HLAVA TŘETÍ
PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN
Čl. 24
Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Čl. 25
(1)
Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2)
Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a)
právo na vzdělání v jejich jazyku,
b)
právo užívat jejich jazyka v úředním styku,
c)
právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.
HLAVA ČTVRTÁ
HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
Čl. 26
(1)
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2)
Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3)
Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4)
Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Čl. 27
(1)
Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2)
Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
(3)
Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
(4)
Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Čl. 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 29
(1)
Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2)
Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.
(3)
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 30
(1)
Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2)
Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3)
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Čl. 32
(1)
Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2)
Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(3)
Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(4)
Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5)
Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6)
Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 33
(1)
Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2)
Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.
(3)
Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.
(4)
Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.
Čl. 34
(1)
Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2)
Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 35
(1)
Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2)
Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3)
Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.
HLAVA PÁTÁ
PRÁVO NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU
Čl. 36
(1)
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2)
Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3)
Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4)
Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
Čl. 37
(1)
Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2)
Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
(3)
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
(4)
Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.
Čl. 38
(1)
Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
(2)
Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
Čl. 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činemtrestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl. 40
(1)
Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činytrestné činy.
(2)
Každý, proti němuž je vedeno trestní řízenítrestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3)
Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4)
Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
(5)
Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.
(6)
Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
HLAVA ŠESTÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ
Čl. 41
(1)
Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.
(2)
Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.
Čl. 42
(1)
Pokud Listina používá pojmu „občan“, rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.
(2)
Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3)
Pokud dosavadní předpisy používají pojmu „občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.
Čl. 43
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.
Čl. 44
Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku. |
Zákon č. 599/1992 Sb. | Zákon č. 599/1992 Sb.
Zákon, kterým se zrušuje Československá akademie věd a upravuje způsob vypořádání majetkových a jiných práv
Vyhlášeno 28. 12. 1992, datum účinnosti 28. 12. 1992, částka 122/1992
* § 1 - Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje Československá akademie věd.
* § 2 - (1) Nemovité a movité věci, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československé akademii věd, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů
* § 3 - Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušují:
* § 4 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 28. 12. 1992
599
ZÁKON
ze dne 2. prosince 1992,
kterým se zrušuje Československá akademie věd a upravuje způsob vypořádání majetkových a jiných práv
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje Československá akademie věd.
§ 2
(1)
Nemovité a movité věci, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československé akademii věd, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jakož i jiná práva a závazky Československé akademie věd na území České republiky přecházejí dnem uvedeným v § 1 na organizaci určenou zákonem České národní rady.
(2)
Nemovité a movité věci, majetková práva s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československé akademii věd, dále práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jakož i jiná práva a závazky Československé akademie věd na území Slovenské republiky přecházejí dnem uvedeným v § 1 na organizaci určenou zákonem Národní rady Slovenské republiky.
(3)
Majetková práva nehmotné povahy se převádějí na základě smlouvy podle zvláštních předpisů.1)
(4)
Majetek České a Slovenské Federativní Republiky, k němuž přísluší právo hospodaření Československé akademii věd a který leží mimo území České a Slovenské Federativní Republiky, bude ke dni uvedenému v § 1 vypořádán podle zásady odpovídající podílu počtu obyvatel České republiky a Slovenské republiky, podle něhož přechází majetek na nástupnické organizace v České republice a na nástupnické organizace ve Slovenské republice v poměru dva ku jedné.
§ 3
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušují:
1.
zákon č. 54/1963 Sb., o Československé akademii věd;
2.
zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 26/1970 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 54/1963 Sb., o Československé akademii věd;
3.
zákon č. 91/1977 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 54/1963 Sb., o Československé akademii věd, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 26/1970 Sb.;
4.
zákon č. 164/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 54/1963 Sb., o Československé akademii věd, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 26/1970 Sb. a zákona č. 91/1977 Sb.;
5.
zákon č. 299/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 54/1963 Sb., o Československé akademii věd, ve znění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 26/1970 Sb., zákona č. 91/1977 Sb. a zákona č. 164/1990 Sb.
§ 4
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
1)
Např. zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 35/1965 Sb., o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon) - (úplné znění č. 247/1990 Sb.). |
Zákon č. 625/1992 Sb. | Zákon č. 625/1992 Sb.
Zákon o zániku státní organizace Československé státní dráhy
Vyhlášeno 28. 12. 1992, datum účinnosti 28. 12. 1992, částka 129/1992
* § 1 - Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká státní organizace Československé státní dráhy (dále jen „Československé státní dráhy“).
* § 2 - (1) Nemovité věci na území České republiky ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku; s těmito nemovitými věcmi p
* § 3 - (1) Majetková práva a závazky České a Slovenské Federativní Republiky, ke kterým přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy, přecházejí na Českou republiku a na Slovenskou republiku spolu s majetk
* § 4 - Majetek, majetková práva a závazky České a Slovenské Federativní Republiky, ke kterým přísluší právo hospodaření Československým státním drahám a které nepřecházejí na Českou republiku nebo na Slovenskou republiku podle § 2 a 3, přecházejí uplynutím dne 31
* § 5 - Při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky, k němuž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, se uplatňuje hospodárnost, funkčnost a zachování dalšího využití tohoto majetku, aniž by byla dotčena ustanovení § 2 až 4.
* § 6 - (1) Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k Československým státním drahám na území České republiky přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku.
* § 7 - Práva a povinnosti Československých státních drah, které vyplývají z mezinárodních smluv a z členství v mezinárodních organizacích a která se podle svého obsahu vztahují pouze k České republice nebo k Slovenské republice, přecházejí uplynutím dne 31. prosi
* § 8 - (1) Majetek, majetková práva a závazky a práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů, které podle § 2 až 7 přecházejí na Českou republiku, převezme organizace určená zákonem České národní rady.
* § 9 - (1) K zajištění rozdělení a přechodu majetku, majetkových práv a závazků a jiných práv a závazků České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, jmenuje vláda České republiky a vláda Slovenské repu
* § 10 - Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje zákon č. 68/1989 Sb., o organizaci Československé státní dráhy, ve znění zákona č. 82/1990 Sb. a zákona č. 230/1992 Sb.
* § 11 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 28. 12. 1992
625
ZÁKON
ze dne 16. prosince 1992
o zániku státní organizace Československé státní dráhy
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká státní organizace Československé státní dráhy (dále jen „Československé státní dráhy“).
§ 2
(1)
Nemovité věci na území České republiky ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku; s těmito nemovitými věcmi přecházejí i movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, pokud tvoří s těmito nemovitými věcmi z funkčního hlediska jeden celek.
(2)
Nemovité věci na území Slovenské republiky ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Slovenskou republiku; s těmito nemovitými věcmi přecházejí i movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, pokud tvoří s těmito nemovitými věcmi z funkčního hlediska jeden celek.
§ 3
(1)
Majetková práva a závazky České a Slovenské Federativní Republiky, ke kterým přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, s výjimkou majetkových práv nehmotné povahy, přecházejí na Českou republiku a na Slovenskou republiku spolu s majetkem, ke kterému se vztahují.
(2)
Majetková práva nehmotné povahy se převádějí na Českou republiku a na Slovenskou republiku na základě smlouvy podle zvláštních předpisů.1)
§ 4
Majetek, majetková práva a závazky České a Slovenské Federativní Republiky, ke kterým přísluší právo hospodaření Československým státním drahám a které nepřecházejí na Českou republiku nebo na Slovenskou republiku podle § 2 a 3, přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku a Slovenskou republiku v poměru dva ku jedné.
§ 5
Při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky, k němuž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, se uplatňuje hospodárnost, funkčnost a zachování dalšího využití tohoto majetku, aniž by byla dotčena ustanovení § 2 až 4.
§ 6
(1)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k Československým státním drahám na území České republiky přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku.
(2)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k Československým státním drahám na území Slovenské republiky přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Slovenskou republiku.
§ 7
Práva a povinnosti Československých státních drah, které vyplývají z mezinárodních smluv a z členství v mezinárodních organizacích a která se podle svého obsahu vztahují pouze k České republice nebo k Slovenské republice, přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku nebo Slovenskou republiku; ostatní práva a povinnosti Československých státních drah, vyplývající z mezinárodních smluv a z členství v mezinárodních organizacích, přecházejí uplynutím dne 31. prosince 1992 na Českou republiku a Slovenskou republiku.
§ 8
(1)
Majetek, majetková práva a závazky a práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů, které podle § 2 až 7 přecházejí na Českou republiku, převezme organizace určená zákonem České národní rady.
(2)
Majetek, majetková práva a závazky a práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů, které podle § 2 až 7 přecházejí na Slovenskou republiku, převezme organizace určená zákonem Slovenské národní rady.2)
§ 9
(1)
K zajištění rozdělení a přechodu majetku, majetkových práv a závazků a jiných práv a závazků České a Slovenské Federativní Republiky, k nimž přísluší právo hospodaření Československým státním drahám, jmenuje vláda České republiky a vláda Slovenské republiky své zmocněnce.
(2)
Pro vypořádání majetkových vztahů, práv a povinností, které nebudou vypořádány do 31. prosince 1992 podle předchozích ustanovení tohoto zákona, se zřizuje Komise. Tato Komise je složena rovným dílem ze členů jmenovaných vládou České republiky a vládou Slovenské republiky. Počet členů, způsob jednání a podmínky rozhodování, jakož i další podrobnosti činnosti této Komise stanoví její statut, který vydají do 31. prosince 1992 ve vzájemné dohodě vláda České republiky a vláda Slovenské republiky.
§ 10
Uplynutím dne 31. prosince 1992 se zrušuje zákon č. 68/1989 Sb., o organizaci Československé státní dráhy, ve znění zákona č. 82/1990 Sb. a zákona č. 230/1992 Sb.
§ 11
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
1)
Např. zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 35/1965 Sb., o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon) - (úplné znění č. 247/1990 Sb.).
2)
Národní rada Slovenské republiky podle čl. 154 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky č. 460/1992 Sb. |
Zákon České národní rady č. 3/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 3/1993 Sb.
Zákon České národní rady o státních symbolech České republiky
Vyhlášeno 29. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 2/1993
* § 1 - Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
* § 2 - Velký a malý státní znak
* § 3 - Státní barvy
* § 4 - Státní vlajka
* § 5 - Vlajka prezidenta republiky
* § 6 - Státní pečeť
* § 7 - Státní hymna
* § 8 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993. 1 2 3 4 5 6
Aktuální znění od 28. 7. 1998 (154/1998 Sb.)
3
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. prosince 1992
o státních symbolech České republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
§ 2
Velký a malý státní znak
(1)
Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.
(2)
Vyobrazení velkého státního znaku je přílohou 1 tohoto zákona.
(3)
Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
(4)
Vyobrazení malého státního znaku je přílohou 2 tohoto zákona.
§ 3
Státní barvy
Státní barvy jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí.
§ 4
Státní vlajka
(1)
Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.
(2)
Vyobrazení státní vlajky je přílohou 3 tohoto zákona.
§ 5
Vlajka prezidenta republiky
(1)
Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.
(2)
Vyobrazení vlajky prezidenta republiky je přílohou 4 tohoto zákona.
§ 6
Státní pečeť
(1)
Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis „ČESKÁ REPUBLIKA“.
(2)
Vyobrazení státní pečeti je přílohou 5 tohoto zákona.
(3)
Pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky.
§ 7
Státní hymna
(1)
Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“.
(2)
Text a notový záznam státní hymny jsou přílohou 6 tohoto zákona.
§ 8
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha 1
24.1MB
Příloha 2
10.5MB
Příloha 3
1.2MB
Příloha 4
16.7MB
Příloha 5
35kB
Příloha 6
56kB |
Zákon České národní rady č. 35/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 35/1993 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zákon České národní rady č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Vyhlášeno 30. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 10/1993
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. V - Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. VI
Aktuální znění od 29. 7. 2016 (242/2016 Sb.)
35
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, zákon České národní rady č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. III
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 13 odst. 1 zní:
„(1)
Veřejná obchodní společnost zjišťuje základ daně za společnost jako celek (§ 23 až 33) stejně jako poplatník. Podle podílů stanovených společenskou smlouvou rozděluje se tento základ daně na jednotlivé společníky, u nichž tvoří základ daně (dílčí základ daně) podle § 5 odst. 2, je-li společník fyzickou osobou, nebo se zahrnují do základu daně podle § 23, je-li společník právnickou osobou. Ztráta veřejné obchodní společnosti (§ 34) se rozděluje stejně jako základ daně.“.
2.
V § 15 odst. 8 a v § 20 odst. 4 se za slovo „mládeže“ doplňují slova „na ochranu zvířat“ a za slovo „sportovní“ se doplňují slova „a fyzickým osobám provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat“.
3.
V § 23 odst. 1 se vypouští poslední věta.
4.
V § 23 odst. 10 první věta zní: „U stálé provozovny (§ 22 odst. 2) poplatníka se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (§ 2 odst. 3 a § 17 odst. 5) nemůže být základ daně nižší, než jakého by dosáhl z téže nebo podobné činnosti poplatník se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky.“.
5.
V § 35 odst. 1 písm. a) se částka „5000 Kčs“ nahrazuje částkou „7500 Kčs“.
6.
V § 35 odst. 1 písm. b) se částka „15000 Kčs“ nahrazuje částkou „22500 Kčs“.
7.
V příloze k zákonu se u položky č. 14 vypouští druhá věta.
8.
Příloha k zákonu se doplňuje o položku č. 16, která zní:
„(16)
Formy, modely a šablony (obor 411-8, 416, 535-4) se odepisují rovnoměrně. Roční odpis se stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby použitelnosti nebo stanoveného počtu vyrobených odlitků nebo výlisků.“.
Čl. V
Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon České národní rady č. 36/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 36/1993 Sb.
Zákon České národní rady o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání
Vyhlášeno 30. 12. 1992, datum účinnosti 30. 12. 1992, částka 10/1993
* Čl. I - § 1 (§ 1 — § 5)
* Čl. II - Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV - Zákon České národní rady č. 483/1991 Sb., o České televizi, se mění a doplňuje takto:
* Čl. V - Zákon České národní rady č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, se doplňuje takto:
* Čl. VI č. 1 zákona ČNR č. 36/1993 Sb. č. 2 zákona ČNR č. 36/1993 Sb.
Aktuální znění od 30. 12. 1992 (n23/1993 Sb.), po opravě
36
ZÁKON
České národní rady
ze dne 22. prosince 1992
o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
§ 1
(1)
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodne nejpozději do 31. ledna 1993 o tom, který vysílací okruh je vlastním vysílacím okruhem České televize.1)
(2)
Dalším vysílacím okruhem České televize svěřeným jí do správy je okruh, označovaný ke dni 1. prosince 1992 názvem OK 3, a to do 31. prosince 1995, nestanoví-li zákon přijatý do 31. prosince 1995 jinak.
§ 2
(1)
Do vlastnictví České televize se dnem zániku Československé televize převádějí nemovité věci uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona a movité věci, které k nim patří.
(2)
V pochybnostech o rozsahu movitých věcí podle odstavce 1 rozhodne ministerstvo financí České republiky (dále jen „ministerstvo“) na návrh České televize.
§ 3
(1)
Právním nástupcem Československé televize v autorských právech k dílům a v právech příbuzných právu autorskému v rozsahu stanoveném v § 6 a 46 a následujících zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých2) (dále jen „autorský zákon“) je Česká televize.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se vztahuje na díla vyrobená studii Československé televize na území České republiky.
(3)
Česká televize zajistí od oprávněných osob, na jejichž díla a výkony se vztahuje ochrana podle autorského zákona, práva k užití děl a výkonů podle odstavce 1 třetími osobami, pokud o to třetí osoba požádá, a to za podmínek sjednaných mezi třetí osobou a Českou televizí. Práva oprávněných osob podle autorského zákona zůstávají nedotčena.
(4)
Česká televize zajistí rovné podmínky užití děl převedených podle odstavců 1 a 2 držiteli licencí k televiznímu vysílání za podmínek stanovených autorským zákonem.
(5)
Plnění povinností podle odstavců 3 a 4 kontroluje Rada České televize.
§ 4
(1)
Do vlastnictví Českého rozhlasu se dnem zániku Československého rozhlasu převádějí nemovité věci uvedené v příloze č. 2 tohoto zákona, movité věci, které k nim patří, a movité věci, které se ke dni účinnosti tohoto zákona nalézají v nemovitých věcech ve vlastnictví Českého rozhlasu.
(2)
V pochybnostech o rozsahu movitých věcí podle odstavce 1 rozhodne ministerstvo financí České republiky na návrh Českého rozhlasu.
§ 5
(1)
Právním nástupcem Československého rozhlasu v autorských právech k dílům a v právech příbuzných právu autorskému v rozsahu stanoveném v § 6 a 46 a následujících autorského zákona je Český rozhlas.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se vztahuje na díla vyrobená studii Československého rozhlasu na území České republiky.
(3)
Český rozhlas zajistí od oprávněných osob, na jejichž díla a výkony se vztahuje ochrana podle autorského zákona, práva k užití děl a výkonů podle odstavce 1 třetími osobami, pokud o to třetí osoba požádá, a to za podmínek sjednaných mezi třetí osobou a Českým rozhlasem. Práva oprávněných osob podle autorského zákona zůstávají nedotčena.
(4)
Český rozhlas zajistí rovné podmínky užití děl převedených podle odstavců 1 a 2 držiteli licencí k rozhlasovému vysílání za podmínek stanovených autorským zákonem.
(5)
Plnění povinností podle odstavců 3 a 4 kontroluje Rada Českého rozhlasu.
Čl. II
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 9 odst. 3 a 4 znějí:
„(3)
Provozovateli televizního vysílání ze zákona se vyhrazují přenosové cesty (část kmitočtového spektra) a síť vysílačů umožňující pokrytí území České republiky jedním televizním programem včetně obrazových a zvukových informací, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
(4)
Provozovateli rozhlasového vysílání ze zákona se vyhrazují přenosové cesty (část kmitočtového spektra) a síť vysílačů umožňující pokrytí území České republiky jedním vysílacím okruhem v pásmu středních vln a dvěma vysílacími okruhy v pásmu velmi krátkých vln.“.
2.
V § 9 odst. 6 se doplňují slova „a orgánu udělujícího licence (§ 10).“.
3.
V § 12 se vypouští odstavec 2.
4.
V § 23 se vypouští odstavec 1.
5.
Ustanovení § 24 se vypouští.
6.
Za § 28 se vkládá nový § 28a, který zní:
㤠28a
Orgán udělující licence rozhodne na návrh provozovatele rozhlasového vysílání ze zákona o vybavení vysílacích okruhů podle § 9 odst. 4 kmitočty a o uvolnění dalších kmitočtů určených pro regionální vysílání.“.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Rada předkládá České národní radě ke schválení návrh rozpočtu Rady, a to nejpozději do konce měsíce října předchozího kalendářního roku a návrh závěrečného účtu Rady, a to nejpozději do konce měsíce května následujícího kalendářního roku. Rozpočet na rok 1993 předloží Rada České národní radě nejpozději do konce ledna 1993.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
2.
§ 5 odst. 4 zní:
„(4)
Česká národní rada může odvolat Radu, neplní-li Rada povinnosti podle § 2 odst. 2 a 3 tohoto zákona nebo pokud Česká národní rada neschválí závěrečný účet Rady nebo opětovně neschválí zprávu o činnosti Rady. Zprávu o činnosti Rada předkládá České národní radě do konce měsíce února kalendářního roku.“.
3.
§ 8 zní:
㤠8
(1)
Činnost Rady je hrazena z 0,3 procenta výnosu ze sazeb za používání rozhlasových a z 0,3 procenta výnosu ze sazeb za používání televizních přijímačů podléhajících evidenci.
(2)
Provozovatelé vysílání ze zákona odvádějí Radě 0,3 procento výnosu ze sazeb podle odstavce 1 do každého patnáctého dne následujícího kalendářního měsíce.“.
Čl. IV
Zákon České národní rady č. 483/1991 Sb., o České televizi, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 se vypouští písmeno b).
2.
V § 9 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
K zatížení nebo pronájmu na dobu delší tří měsíců nebo ke zcizení nemovitostí nebo jejich částí potřebuje ředitel předchozí souhlas Rady.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
3.
V § 12 odst. 3 se za slovo „zákona“ vkládají slova „s výjimkou písmene a)“.
4.
Za dosavadní § 14 se vkládají nové § 14a a 14b, které znějí:
㤠14a
(1)
Česká televize provozuje televizní vysílání i na zbývajícím vysílacím okruhu do doby, než na tomto vysílacím okruhu zahájí vysílání držitel licence.
(2)
V televizním vysílání na vysílacím okruhu podle odstavce 1 nesmí čas vyhrazený reklamě přesáhnout 7 procent denního vysílacího času.
(3)
Držitel licence k vysílání je povinen oznámit České televizi den zahájení svého vysílání, nejpozději však do 90 dnů před tímto dnem.
§ 14b
(1)
Na vysílacím okruhu podle § 14a odst. 1 působí po dobu provozování tohoto okruhu Českou televizí intendant zpravodajství a publicistiky (dále jen „intendant“). Intendanta volí Rada, která jej může odvolat.
(2)
Intendant je povinen zachovat rozsah zpravodajských a publicistických pořadů, odpovídající nejméně rozsahu v roce 1992.
(3)
Spory mezi intendantem a ředitelem rozhoduje Rada.“.
Čl. V
Zákon České národní rady č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, se doplňuje takto:
1.
V § 9 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
K zatížení nebo pronájmu na dobu delší tří měsíců nebo ke zcizení nemovitostí nebo jejich částí potřebuje ředitel předchozí souhlas Rady.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
2.
Za § 9 se vkládá nový § 9a, který zní:
㤠9a
Český rozhlas je oprávněn provozovat vysílání do zahraničí na základě objednávky. Náklady s tím spojené hradí objednavatel.“.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. prosince 1992.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
zákona ČNR č. 36/1993 Sb.
1.
Budova OTN v Praze
budova OTN v Praze 4 se stavební plochou čís. par. 1187/7 a stavební plochou čís. par. 1187/8
Vlastník: Čs. stát - Československá televize Praha
Uživatel: Československá televize Praha
Zapsáno u SG Praha - město na LV č. 204 pro obecobec Praha a k.ú. Podolí
2.
Školící středisko Jevany
čp. 55 se stavební plochou čís. par. 72
čp. 56 se stavební plochou čís. par. 73
vodojem se stavební plochou čís. par. 74
pozemek čís. par. 98/4
pozemek čís. par. 98/1
pozemek čís. par. 98/5
pozemek čís. par. 98/6
Vlastník: Čs. stát - Československá televize Praha
Uživatel: Československá televize, Ústřední ředitelství
Zapsáno u SG Kolín na LV č. 108 pro obecobec a k.ú. Jevany
Příloha č. 2
zákona ČNR č. 36/1993 Sb.
1.
Provozní budova Praha 2, Římská 13/385
dům čp. 385 se stavební plochou čís. par. 484 a stavební plochou čís. par. 488
Vlastník: Čs. stát - Československý rozhlas
Uživatel: Československý rozhlas
Zapsáno u SG Praha - město na LV č. 636 pro obecobec Praha a k.ú. Vinohrady
2.
Provozní budova Praha 3, Dykova 14/1084
dům čp. 1084 se stavební plochou čís. par. 3127
Vlastník: Čs. stát - Československý rozhlas
Uživatel: Československý rozhlas
Zapsáno u SG Praha - město na LV č. 636 pro obecobec Praha a k.ú. Vinohrady
3.
Rozhlasové středisko Praha 4, Runczikova
dům čp. 107 se stavební plochou čís. par. 1246 a ostatní plochou (staveniště) č. 2860
Vlastník: Čs. stát - Československý rozhlas
Uživatel: Československý rozhlas
Zapsáno u SG Praha - město na LV č. 50 pro obecobec Praha a k.ú. Nusle
4.
Památník Praha 9, Kbely
památník se stavební plochou čís. par. 1921/1 a stavební plochou čís. par. 1921/2
Vlastník: Čs. stát - Československý rozhlas
Uživatel: Československý rozhlas
Zapsáno u SG Praha - město na LV č. 360 pro obecobec Praha a k.ú. Kbely
5.
Provozní budova Liberec, Alšova 1/913
dům čp. 913/I se stavební plochou čís. par. 3266, zahrada čís. par. 3265/1, zahrada čís. par. 3265/3
Vlastník: Čs. stát - Československý rozhlas
Uživatel: Československý rozhlas
Zapsáno u SG Liberec na LV č. 1731 pro obecobec Liberec a k.ú. Liberec
6.
Objekty Praha 3 - Žižkov, Jeseniova 38
Tři provizorní objekty se stavební plochou č. par. 1780/1 a stavební plochou č. par. 1780/2
Vlastník: Čs. stát - Československý rozhlas
Uživatel: jako vlastník
Zapsáno u SG Praha - město na LV č. 96 pro obecobec Praha a k.ú. Žižkov
1)
§ 3 písm. a) zákona ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi.
2)
Zákon č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 189/1990 Sb. a zákona č. 468/1991 Sb. |
Zákon České národní rady č. 10/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 10/1993 Sb.
Zákon České národní rady o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 4/1993
* ČÁST PRVNÍ - Státní rozpočet České republiky na rok 1993 (§ 1 — § 5)
* ČÁST DRUHÁ - Úprava platů a dalších požitků ústavních funkcionářů a některých pracovníků ústředních orgánů státní správy a dalších orgánů (§ 6 — § 6)
* ČÁST PÁTÁ - Změna a doplnění zákona České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (§ 9 — § 9)
* ČÁST ŠESTÁ - Doplnění zákona České národní rady č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (§ 10 — § 10)
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. (§ 11 — § 11)
* ČÁST DESÁTÁ - Změny a doplnění zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 14 — § 14)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - Změny a doplnění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č. 245/1991 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb. (§ 15 — § 15)
* ČÁST DVANÁCTÁ - Změna zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 229/1990 Sb., o určení státního orgánu, který je v některých případech příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku (§ 16 — § 16)
* ČÁST ČTRNÁCTÁ - Doplnění zákona České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona České národní rady č. 485/1991 Sb. (§ 18 — § 18)
* ČÁST ŠESTNÁCTÁ - Změna zákona České národní rady č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách (§ 20 — § 20)
* ČÁST SEDMNÁCTÁ - Úprava financování nákladů civilní ochrany (§ 21 — § 21)
* ČÁST OSMNÁCTÁ - § 22 (§ 22 — § 22)
* ČÁST DEVATENÁCTÁ - § 23 (§ 23 — § 23)
* ČÁST DVACÁTÁ - § 24 (§ 24 — § 24)
* ČÁST DVACÁTÁPRVNÍ - Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 25 — § 26) č. 1 k zákonu ČNR č.10/1993 Sb. č. 2 k zákonu ČNR č. 10/1993 Sb. č. 3 k zákonu ČNR č. 10/1993 Sb. č. 4 k zákonu ČNR č. 10/1993 Sb.
Aktuální znění od 1. 7. 2015 (332/2014 Sb.)
10
ZÁKON
České národní rady
ze dne 19. prosince 1992
o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Státní rozpočet České republiky na rok 1993
§ 1
(1)
Celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 1993 (dále jen „státní rozpočet republiky“) se stanoví částkou 342 200 000 000 Kčs, celkové výdaje státního rozpočtu republiky se stanoví částkou 342 200 000 000 Kčs (příloha č. 1).
(2)
Ve státním rozpočtu republiky jsou obsaženy finanční vztahy k rozpočtům okresních úřadů pro vyrovnání rozpočtů okresních úřadů a rozpočtů obcí, a to dotacemi v celkové výši 17 000 000 000 Kčs (příloha č. 2).
(3)
Ve státním rozpočtu republiky je obsažena dotace do Státního fondu tržní regulace v zemědělství ve výši 3 000 000 000 Kčs.
(4)
Rozdělení stanovených rozpočtových výdajů do jednotlivých kapitol státního rozpočtu republiky je uvedeno v příloze č. 3.
§ 2
Součástí celkové dotace ze státního rozpočtu republiky, jejíž výše je uvedena v příloze č. 2 tohoto zákona, jsou příspěvky ze státního rozpočtu republiky k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce. Výše těchto příspěvků je pro rok 1993 uvedena v příloze č. 4 tohoto zákona, a to v propočtu na 100 obyvatel s trvalým pobytem na území, v němž obecní úřad vykonává státní správu. O výši příspěvku přiznaného jednotlivé obci rozhoduje přednosta okresního úřadu, přičemž se může od částek uvedených v příloze č. 4 tohoto zákona v odůvodněných případech odchýlit až o 15 %.
§ 3
Vláda České republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může upravit ukazatele státního rozpočtu republiky v souladu s cenovými, organizačními a metodickými změnami. Těmito opatřeními nesmí dojít ke zhoršení výsledného salda příjmů a výdajů státního rozpočtu republiky.
§ 5
(1)
Část závazků České a Slovenské Federativní Republiky z minulých let ve vztahu k zahraničí spravovaná Československou obchodní bankou ve výši 6 500 000 000 Kčs, která odpovídá výši závazků splatných v roce 1993, se v roce 1993 v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a vznikem České republiky mimořádně uhradí z Fondu národního majetku České republiky.
(2)
Fond národního majetku České republiky mimořádně poskytne v roce 1993 na podporu podnikání Českomoravské záruční a rozvojové bance a.s. 1 000 000 000 Kčs a na majetkovou újmu peněžních ústavů České spořitelně a.s. a Investiční bance a.s. celkem 2 000 000 000 Kčs.
ČÁST DRUHÁ
Úprava platů a dalších požitků ústavních funkcionářů a některých pracovníků ústředních orgánů státní správy a dalších orgánů
§ 6
Tato část zákona se vztahuje na poslance České národní rady, prezidenta České republiky a členy vlády České republiky, členy prezidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky, náměstky ministrů, vedoucí ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele není člen vlády, vedoucího Kanceláře prezidenta České republiky a vedoucího Úřadu vlády České republiky a jejich náměstky a na pracovníky Kanceláře prezidenta České republiky, Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a Úřadu pro legislativu a veřejnou správu České republiky.
Článek I
Poslanci
Zákon České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 267/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se částka 7000 Kčs nahrazuje částkou 13 000 Kčs.
2.
V § 2 odst. 1 se částka 9000 Kčs nahrazuje částkou 18 000 Kčs.
V § 2 odst. 2 se částka 5000 Kčs nahrazuje částkou 15 000 Kčs.
V § 2 odst. 3 se částka 4000 Kčs nahrazuje částkou 14 000 Kčs.
3.
V § 3 odst. 1 se částka 2000 Kčs nahrazuje částkou 5000 Kčs.
V § 3 odst. 2 se částka 1000 Kčs nahrazuje částkou 2000 Kčs.
V § 3 odst. 3 se částka 500 Kčs nahrazuje částkou 1000 Kčs.
V § 3 odst. 4 zní:
„(4)
Předsedovi poslaneckého klubu České národní rady náleží vedle platu podle § 1 funkční příplatek ve výši 2000 Kčs zvýšený o 500 Kčs za každých 10 členů klubu.“.
4.
Za § 3 se vkládá nový § 3a, který zní:
㤠3a
(1)
Poslanci náleží v kalendářním roce, v němž skutečně vykonával funkci nejméně po dobu devíti měsíců, další plat, který se rovná měsíčnímu poslaneckému platu včetně funkčního příplatku (dále jen „další plat“).
(2)
Další plat je splatný spolu s platem za měsíc prosinec. Vznikne-li nárok na další plat až později, je splatný poslední den v prosinci.
(3)
Poslanci, který se v kalendářním roce bez řádné omluvy nezúčastnil jednání České národní rady nebo jejích orgánů, do nichž byl zvolen, se další plat krátí. Při krácení se použije přiměřeně ustanovení § 8.“.
5.
§ 4 odst. 1 zní:
„(1)
Poslanci náleží diety měsíčně v paušální výši odstupňované podle vzdálenosti místa jeho trvalého pobytu od sídla České národní rady, a to počínaje prvním dnem měsíce, v němž složil ústavním zákonem předepsaný slib.“.
Za odstavec 1 se vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Poslanci, který má trvalý pobyt na území hl. města Prahy, náleží diety podle odstavce 1 ve výši 2000 Kčs.
(3)
Poslanci, který má trvalý pobyt mimo území hl. města Prahy, náleží diety ve výši 4000 Kčs.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 4 a 5.
6.
V § 6 se slovo „potřebných“ nahrazuje slovem „potřebné“ a částka 4000 Kčs se nahrazuje částkou 7000 Kčs.
7.
§ 7 odst. 3 zní:
„(3)
Funkcionáři uvedení v odstavcích 1 a 2 mají právo na
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v kterékoliv době.“.
V § 7 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Předsedové výborů České národní rady s výjimkou předsedy mandátového a imunitního výboru a předsedové poslaneckých klubů České národní rady mají právo na
a)
bezplatné používání služebního vozidla bez přiděleného řidiče k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou; rozsah jejich nároku na náhradu za spotřebované pohonné hmoty v příslušném kalendářním roce stanoví vnitřním předpisem orgán České národní rady pověřený k tomu Českou národní radou,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v kterékoliv době.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
8.
Za § 9 se vkládá § 9a, který zní:
㤠9a
Za dobu, kdy poslanec dočasně nevykonává svoji funkci, se krátí jeho požitky stanovené v § 1 až 3, v § 4 odst. 1, v § 6 a náhrada za spotřebované pohonné hmoty podle § 7 odst. 4 písm. a) v poměru k délce této doby.“.
9.
§ 11 a 12 znějí:
㤠11
(1)
Poslanecký plat (§ 1) a funkční příplatek (§ 2 a 3) podléhají dani z příjmů.
(2)
Diety a paušální náhrada (§ 4 a 6) dani nepodléhají.
(3)
Požitky podle odstavců 1 a 2 jsou splatné 15. dne měsíce, za který náleží.
§ 12
Poslanci nenáleží nároky podle tohoto zákona po dobu, po kterou je členem vlády České republiky. Totéž platí, jestliže vykonává funkci vedoucího ústředního orgánu státní správy, náměstka ministra nebo náměstka vedoucího ústředního orgánu, pracovníka Kanceláře prezidenta České republiky nebo pracovníka Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky.“.
Článek V
Pracovníci
Vedoucí ústředních orgánů, náměstci ministrů a vedoucích ústředních orgánů mají právo na
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.
ČÁST PÁTÁ
Změna a doplnění zákona České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu
§ 9
Zákon České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 23 odst. 2 se za slova „§ 12 odst. 4“ vkládají slova „anebo § 14“.
2.
V § 23 odst. 3 se slova „zůstává tato povinnost nedotčena“ nahrazují slovy „se tato povinnost rovněž nevykoná“.
ČÁST ŠESTÁ
Doplnění zákona České národní rady č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky
§ 10
Zákon České národní rady č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se doplňuje takto:
1.
V § 8 odst. 2 se na konci připojují slova „ve formě návratné finanční výpomoci“.
2.
V § 8 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Objem návratné finanční výpomoci ze státního rozpočtu republiky činí nejvýše 50 % prokázaného nedostatku finančních prostředků, způsobeného zvýšeným rozsahem poskytovaných zdravotnických služeb, vzniklých nárůstem nemocnosti, nebo způsobeného nevybráním pojistného. Základem pro výpočet platební neschopnosti Pojišťovny je pojistný plán, který je před předložením České národní radě schválen ministerstvem financí České republiky.“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb.
§ 11
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb., se mění takto:
§ 32a odst. 4 zní:
„(4)
Z výnosu úhrady podle odstavce 2 převede obvodní báňský úřad 50 % do státního rozpočtu České republiky, z něhož budou tyto prostředky účelově použity k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním výhradných ložisek. Zbývajících 50 % převede obvodní báňský úřad do rozpočtu obce, na jejímž území se dobývací prostor nachází. Je-li dobývací prostor umístěn na území více obcí, rozdělí obvodní báňský úřad příjem podle podílu těžby, který připadá na území jednotlivých obcí v příslušném roce.“.
ČÁST DESÁTÁ
Změny a doplnění zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
§ 14
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 5 odst. 1 písm. c) se v první větě slovo „polovina“ nahrazuje slovy „45 %“.
Ve větě třetí se vypouštějí slova „s výjimkou vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných, které jsou účastny nemocenského pojištění již z jiného důvodu, nebo které jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu.“.
V poslední větě se částka „45 000“ nahrazuje částkou „40 500“.
2.
V § 5 odst. 1 písm. d) se v první větě slovo „polovina“ nahrazuje slovy „45 %“.
Ve druhé větě se vypouštějí slova „s výjimkou vyměřovacího základu u spolupracujících osob, které jsou účastny nemocenského pojištění již z jiného důvodu, nebo které jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu.“.
V poslední větě se částka „45 000“ nahrazuje částkou „40 500“.
3.
V § 5 odst. 3 se vypouští část věty za středníkem.
4.
V § 7 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Přesáhne-li skutečný přírůstek průměrné nominální mzdy za všechny podnikatelské subjekty přírůstek cen o více než 5 %, činí u organizace nebo malé organizace, která své zaměstnance odměňuje podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, sazba pojistného z vyměřovacího základu podle odstavce 1 písm. a) 30 %, z toho na státní politiku zaměstnanosti 6 %. Přírůstek průměrné nominální mzdy i přírůstek cen je přírůstkem zjišťovaným čtvrtletně Českým statistickým úřadem proti stejnému období minulého roku.
(3)
Vláda České republiky stanoví nařízením, od kterého kalendářního měsíce a po jakou dobu organizace nebo malá organizace uvedená v odstavci 2 platí pojistné ve výši podle odstavce 2.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 4.
5.
V § 25 odst. 1 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
6.
V § 26 odst. 4 se v první větě slovo „polovině“ nahrazuje slovy „45 %“.
7.
V § 27 se před poslední větu vkládá tato věta: Organizace a malé organizace, jejichž činnost má sezónní charakter a u nichž základ pro určení výše pojistného přesahoval předpokládaný základ výpočtu podle pravidel tohoto ustanovení pro měsíc leden 1993 o více než 25 %, jsou povinny do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné ve stejné procentní výši, avšak určené ze základu daného jako průměr základů připadajících na jednotlivé měsíce roku 1992.“.
V poslední větě se slova „Ustanovením předchozí věty“ nahrazují slovy „Ustanoveními předchozích vět“.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změny a doplnění zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č. 245/1991 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.
§ 15
Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona č. 245/1991 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 1 zní:
„(1)
Nárok na příspěvek mají:
a)
poživatelé důchodu z důchodového zabezpečení s výjimkou poživatelů sirotčího důchodu, pokud jejich příjem ze závislé činnosti a funkční požitky5) (dále jen „příjem ze závislé činnosti“), z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti,6) nedosahuje alespoň výše minimální mzdy pro zaměstnance odměňovaného měsíční mzdou7) (dále jen „minimální mzda“); za příjem se považuje též nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství,
b)
osoby, které splňují podmínku nezaopatřenosti dítěte pro nárok na přídavky na děti nebo výchovné,2) pokud jejich vlastní příjem spolu s příjmem osob s nimi společně posuzovaných podle zákona o životním minimu8) není vyšší než dvojnásobek životního minima,9)
c)
osoby, které pobírají rodičovský příspěvek,4) pokud jejich vlastní příjem spolu s příjmem osob s nimi společně posuzovaných podle zákona o životním minimu8) není vyšší než dvojnásobek životního minima.9)“.
Poznámky č. 5 až 9 znějí:
„5)
§ 6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
6)
§ 7 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
7)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
8)
§ 4 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
9)
§ 3 zákona č. 463/1991 Sb.“.
2.
Za § 2 se vkládá nový § 2a, který zní:
㤠2a
(1)
Příjmem se pro účely nároku na příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. b) a c) rozumí příjem podle zákona o životním minimu,10) s výjimkou příspěvku. Za příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti se však považuje vyměřovací základ11) stanovený na příslušný kalendářní měsíc.
(2)
Příjem podle § 2 odst. 1 písm. a) se zjišťuje za kalendářní měsíc. Příjem podle § 2 odst. 1 písm. b) a c) se zjišťuje jako měsíční průměr příjmů za předcházející kalendářní čtvrtletí; poprvé se příjem pro posouzení nároku na příspěvek zjišťuje k 1. dubnu 1993. Částky životního minima zjištěné k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí platí po celé toto čtvrtletí.“.
Poznámky č. 10 a 11 znějí:
„10)
§ 5 zákona č. 463/1991 Sb.
11)
§ 5 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 3 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.“.
3.
V § 4 odst. 6 se slovo „federace“ nahrazuje slovy „České republiky“ a slova „federálního ministerstva financí3)“ se nahrazují slovy „ministerstva financí České republiky“.
4.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Osobám uvedeným v § 2 odst. 1 se příspěvek vyplácí ve výplatních termínech určených plátcem příspěvku na běžný kalendářní měsíc. Osobám uvedeným v § 2 odst. 1 písm. b) a ), s výjimkou osob, na které náleží výchovné, se příspěvek vyplatí vždy po prokázání, že podmínky nároku na příspěvek byly v uplynulém kalendářním čtvrtletí splněny; příspěvek se vyplatí v nejbližším výplatním termínu, včetně doplatku za období, v němž nebyl vyplacen, ačkoliv podmínky nároku byly splněny.“.
5.
Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní:
㤠5a
(1)
Plátce důchodu vyplácí příspěvek osobě uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) bez zřetele na příjem ze závislé činnosti; pokud poživatel důchodu měl v kalendářním měsíci příjem z této činnosti alespoň ve výši minimální mzdy, je jeho zaměstnavatel povinen srazit mu bez jeho souhlasu z příjmu za takový měsíc částku 220 Kčs a v termínu stanoveném pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti12) ji odvést na účet uvedený v § 4 odst. 6. Má-li poživatel důchodu více zaměstnavatelů, srazí se částka 220 Kčs pouze jednou a tento zaměstnavatel vydá pro ostatní zaměstnavatele o této skutečnosti potvrzení. Pokud bylo příjmem poživatele důchodu v kalendářním měsíci pouze nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, plní povinnosti uvedené v předchozích větách plátce těchto dávek.
(2)
Poživatel důchodu, který má příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti dosahující alespoň minimální mzdy, je povinen tuto skutečnost oznámit plátci důchodu do osmi dnů ode dne, kdy ji zjistil; plátce důchodu zastaví výplatu příspěvku a částky příspěvku již vyplacené za měsíce, v nichž podmínky nároku nebyly splněny, zúčtuje s vypláceným důchodem. Výplata příspěvku se obnoví, jakmile poživatel důchodu oznámí plátci důchodu, že podmínky nároku již splňuje, a příspěvek se doplatí za období, za které náležel.
(3)
Je-li příspěvek vyplácen s výchovným, je jeho příjemce povinen oznámit plátci výchovného do osmi dnů skutečnost, že nejsou splněny podmínky nároku na příspěvek uvedené v § 2 odst. 1 písm. b); plátce výchovného zastaví výplatu příspěvku a částky příspěvku již vyplacené za měsíce, v nichž podmínky nároku nebyly splněny, zúčtuje s vypláceným výchovným, popřípadě důchodem. Věta druhá odstavce 2 zde platí obdobně.“.
Poznámka č. 12 zní:
„12)
§ 9 zákona ČNR č. 589/1992 Sb.“.
6.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Poživatelům důchodu a osobám, na které je poskytováno výchovné, se příspěvek vyplácí bez žádosti, ostatním osobám na žádost.“.
7.
§ 8 se doplňuje odstavci 3 a 4, které znějí:
„(3)
Osoby uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) a c) podávají žádost o příspěvek na tiskopisu vydaném orgány sociálního zabezpečení.
(4)
Poživatel důchodu, s nímž se vyplácí příspěvek, je povinen ohlásit svému zaměstnavateli (plátci nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství), že je poživatelem příspěvku; pokud poživatel důchodu zavinil, že mu nebyla částka 220 Kčs v měsíci, v němž neměl nárok na příspěvek, sražena, je povinen tuto částku zaměstnavateli uhradit. Není-li již u tohoto zaměstnavatele zaměstnán, poukáže uvedenou částku, která je přeplatkem na příspěvku, plátci důchodu.“.
8.
V § 9 odst. 2 se za větu první vkládá tato věta: „Obdobně je zaměstnavatel povinen nahradit částku 220 Kčs měsíčně, kterou byl povinen srazit poživateli důchodu z důvodu jeho příjmů ze závislé činnosti, pokud zavinil, že tato částka nebyla sražena.“.
9.
§ 10 zní:
㤠10
(1)
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky stanoví vyhláškou podrobnosti o výplatě příspěvku.
(2)
Ministerstvo financí České republiky stanoví vyhláškou podrobnosti o způsobu úhrady nákladů na příspěvek.“.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 229/1990 Sb., o určení státního orgánu, který je v některých případech příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku
§ 16
Zákonné opatření předsednictva České národní rady č. 229/1990 Sb., o určení státního orgánu, který je v některých případech příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku, se mění takto:
§ 3 zní:
㤠3
Okresní správa sociálního zabezpečení příslušná podle sídla zaměstnavatele kontroluje plnění povinností uložených v § 5a odst. 1 zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a rozhoduje o povinnosti zaměstnavatele nahradit částky, které byl povinen srazit poživateli důchodu z důvodu jeho příjmů ze závislé činnosti.“.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Doplnění zákona České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona České národní rady č. 485/1991 Sb.
§ 18
Zákon České národní rady č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění zákona České národní rady č. 485/1991 Sb., se doplňuje takto:
V § 3 se za odstavec 2 doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí z vlastnictví České republiky objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, včetně práv a povinností s nimi souvisejících, jestliže splňují podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), a jejich investory byly ke dni účinnosti tohoto zákona okresní úřady, hlavní město Praha nebo města Brno, Plzeň a Ostrava.
(4)
Do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a města Brno, Plzeň a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo podle § 3 odst. 1 až 3.“.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona České národní rady č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách
§ 20
Zákon České národní rady č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, se mění takto:
§ 15 zní:
㤠15
Zaměstnanecká pojišťovna je povinna prostřednictvím zřizovatele v termínech stanovených pro předkládání návrhů státního rozpočtu a státního závěrečného účtu předložit ke schválení České národní radě po projednání s ministerstvem financí České republiky pojistný plán na následující kalendářní rok a dále bilanci a zprávu o výsledcích hospodaření za běžný kalendářní rok, ověřené auditorem.“.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
Úprava financování nákladů civilní ochrany
§ 21
Ministerstvo obrany České republiky vydá obecně závazný právní předpis, kterým upraví financování civilní ochrany v České republice.
ČÁST OSMNÁCTÁ
§ 22
Převod některých nevyčerpaných prostředků státního rozpočtu České republiky na rok 1992 do státního rozpočtu České republiky na rok 1993
(1)
Prostředky státního rozpočtu České republiky na rok 1992 nevyčerpané do 31. prosince 1992 u organizací zřízených ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a u Akademie věd České republiky se převádějí do příjmů těchto organizací v roce 1993, s tím, že zůstane při jejich použití zachováno rozdělení na prostředky neinvestiční a investiční.
(2)
Prostředky státního rozpočtu České republiky na rok 1992 poskytované jako dotace do rozdělení agrokomplexu nevyčerpané do 31. prosince 1992 se převádějí do příjmů kapitoly Všeobecná pokladní správa v roce 1993. Tyto prostředky budou použity v roce 1993 ke stejným účelům, na které byly určeny v roce 1992.
ČÁST DEVATENÁCTÁ
§ 23
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 odst. 1 písm. d) se na konci připojují slova „nebo kteří požívají důchod československého sociálního zabezpečení“.
2.
V § 6 odst. 2 v poslední větě se nahrazují slova „samostatně výdělečně činné“ slovy „v pracovním nebo obdobném poměru“.
3.
V § 6 odst. 4 písm. b) se vypouštějí slova „pokud nejsou výdělečně činní“.
4.
V § 6 odst. 4 písm. i) se vypouštějí slova „pokud nejsou výdělečně činné“.
5.
V § 6 odst. 4 písm. k) se vypouštějí slova „bez zdanitelných příjmů“.
6.
V § 6 odst. 4 se doplňuje písmeno l), které zní:
„l)
osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání.“.
7.
V § 6 se připojuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Mají-li osoby uvedené v odstavci 4 písm. a) až l) příjmy ze zaměstnání, z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti podle zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je plátcem pojistného stát i za tyto osoby.“.
ČÁST DVACÁTÁ
§ 24
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 odst. 2 zní:
„(2)
Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je minimální mzda pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou (dále jen „minimální mzda“)7) s výjimkou zaměstnanců s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kterým se poskytují mimořádné výhody III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,8) kde je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem. Je-li zaměstnancem osoba, za kterou je plátcem stát,16) je u ní vyměřovacím základem částka přesahující 77 % minimální mzdy; ustanovení odstavce 6 zůstává nedotčeno. Vyměřovacím základem za období, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto neplacené pracovní volno,9) je jeho průměrný výdělek pro pracovněprávní účely. U zaměstnance, kterému zaměstnavatel poskytl neplacené pracovní volno pro výkon veřejné funkce, přechází povinnost odvádět pojistné (§ 5) na subjekt, pro který je veřejná funkce vykonávána. Za období, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,10) s výjimkou mateřské dovolené, další mateřské dovolené a nepřítomnosti muže v práci po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění, se pojistné neplatí.“.
Poznámka č. 16 zní:
„16)
§ 6 odst. 4 a 5 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.“.
2.
§ 3 odst. 3 zní:
„(3)
Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je nejméně 45 % z příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti11) podle zákona o daních z příjmů, snížených o výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu; za příjem se považuje i podíl na společných příjmech.11a) U společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se za příjem z této činnosti považuje podíl připadající na něj podle společenské smlouvy ze základu daně za společnost.12) Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek minimální mzdy; maximální vyměřovací základ je 540 000 Kčs. Má-li osoba, za kterou je plátcem stát16) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, je u ní vyměřovacím základem 45 % částky přesahující, po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, dvanáctinásobek 77 % minimální mzdy; ustanovení odstavce 6 zůstává nedotčeno. Maximální vyměřovací základ se nemění. Jde-li o souběh činností podle § 13 a není-li samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů, je minimálním vyměřovacím základem z této samostatné výdělečné činnosti šestinásobek minimální mzdy; maximální vyměřovací základ se nemění.“.
3.
Poznámka pod čarou č. 11a) zní:
„11a)
§ 12 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.“.
4.
§ 3 odst. 4 zní:
„(4)
Vyměřovacím základem u osoby, která má příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů (dále jen „osoba s vlastními příjmy“)13) a které jsou jejími jedinými příjmy, je 45 % těchto příjmů, s výjimkou příjmů z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou14) nebo jsou od daně z příjmů osvobozeny,15) snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek minimální mzdy; maximální vyměřovací základ je 540 000 Kčs.“.
5.
V § 3 odst. 5 se slova „dvojnásobek minimální mzdy“ nahrazují slovy „minimální mzda“. Část věty za středníkem se vypouští.
6.
V § 3 odst. 6 se slova „70 %“ nahrazují slovy „77%“.
7.
V § 13 první věta zní: „Má-li osoba současně vedle příjmů ze zaměstnání (§ 3 odst. 1) příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti11) (§ 3 odst. 3), odvádí pojistné ze všech těchto příjmů.“.
V § 13 se vypouští druhá věta.
8.
Za § 28 se doplňuje § 28a, který zní:
㤠28a
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, zaplatí zálohu na pojistné za měsíce leden a únor 1993 ve výši minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 3, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší.
(2)
Osoba uvedená v odstavci 1 platí od měsíce března 1993 do dne podání daňového přiznání za rok 1993 zálohy na pojistné z vyměřovacího základu, který odpovídá 45 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992 a předpokládanými výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž byla samostatná výdělečná činnost prováděna. Vyměřovací základ však nesmí být nižší než minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 3.“.
ČÁST DVACÁTÁPRVNÍ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 25
(1)
Příjmy ze zrušených daní jsou příjmem státního rozpočtu České republiky s výjimkou příjmů, které podle rozpočtového určení platného v roce 1992 byly příjmem rozpočtu obce nebo rozpočtu okresního úřadu.
(2)
Státní vyrovnávací příspěvek osobám, které splňují podmínku nezaopatřenosti dítěte pro nárok na přídavky na děti nebo výchovné, a poživatelům rodičovského příspěvku náleží na měsíce leden až březen 1993 podle předpisů platných před 1. lednem 1993.
§ 26
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
k zákonu ČNR č.10/1993 Sb.
Celkový přehled státního rozpočtu republiky na rok 1993
Ukazatel| v mil. Kčs
---|---
Daňové příjmy| 226,100.0
v tom:|
| daň z přidané hodnoty| 88,400.0
| spotřební daně| 38,000.0
| daň z příjmů právnických osob| 85,900.0
| daň z příjmů fyzických osob| 1,300.0
| silniční daň| 4,100.0
| daň dědická, darovací a z převodu nemovitostínemovitostí| 900.0
| clo| 7,500.0
Příspěvky na sociální pojištění| 97,100.0
Nedaňové a ostatní příjmy| 19,000.0
Příjmy celkem| 342,200.0
Neinvestiční výdaje rozpočtových organizací| 255,673.6
v tom:|
| mzdové prostředky| 25,044.8
| dávky sociálního zabezpečení (včetně prostředků na státní politiku zaměstnanosti)| 118,650.0
| ostatní výdaje| 111,978.8
Investiční výdaje rozpočtových organizací| 17,598.8
Příspěvky příspěvkovým a podobným organizacím na provoz| 14,793.4
v tom:|
| příspěvky na činnost příspěvkových organizací| 12,520.6
| dotace občanským sdružením| 962.5
| ostatní příspěvky| 1,310.3
Investiční dotace příspěvkovým organizacím| 5,951.2
Neinvestiční dotace podnikům| 25,683.0
Investiční dotace podnikům| 5,500.0
Dotace do rozpočtů okresních úřadů a obcí| 17,000.0
Výdaje celkem| 342,200.0
Příloha č. 2
k zákonu ČNR č. 10/1993 Sb.
Vztah státního rozpočtu republiky k rozpočtům okresních úřadů pro vyrovnání rozpočtů okresních úřadů a obcí
| v mil. Kčs
---|---
OKRES| Účelové dotace na:| Odvětvová vyrovnávací dotace na:| Územní vyrovnávací dotace| Dotace celkem
výkon státní správy *)| domy s pečovatelskou službou **)| sociální dávky **)| školství| sociální zabezpečení
Magistrát hl. m. Prahy| | | 252.9| 89.4| 47.3| 3,184.7| 3,574.3
| | | | | | |
Benešov| 14.0| 8.0| 20.0| 7.1| 10.1| 38.2| 97.4
Beroun| 12.0| | 19.6| 5.8| 3.4| 25.4| 66.2
Kladno| 23.7| 5.0| 53.2| 11.1| 12.5| 88.7| 194.2
Kolín| 14.5| 10.0| 20.9| 7.0| 7.5| 6.4| 66.3
Kutná Hora| 12.5| 8.1| 20.4| 6.1| 5.3| 34.2| 86.6
Mělník| 15.0| 7.5| 26.2| 7.3| 5.1| 39.0| 100.1
Mladá Boleslav| 17.7| 10.0| 25.4| 9.0| 6.1| 5.0| 73.2
Nymburk| 14.2| 10.6| 24.5| 6.9| 6.4| 36.7| 99.3
Praha-východ| 14.9| .3| 12.1| 7.2| 5.3| 16.9| 56.7
Praha-západ| 12.1| 11.0| 10.6| 5.5| 5.9| 61.5| 106.6
Příbram| 17.3| 2.0| 28.1| 9.0| 8.9| 64.5| 129.8
Rakovník| 8.8| 5.0| 15.4| 4.6| 5.4| 65.3| 104.5
| | | | | | |
České Budějovice| 27.5| 17.6| 39.9| 14.5| 10.7| 112.3| 222.5
Český Krumlov| 9.1| 2.7| 19.1| 5.4| 2.9| 87.6| 126.8
Jindřichův Hradec| 14.8| 14.0| 25.3| 8.1| 7.2| 55.9| 125.3
Pelhřimov| 11.8| 5.7| 16.3| 6.0| 8.3| 93.2| 141.3
Písek| 11.4| 28.5| 19.6| 5.7| 3.5| 42.1| 110.8
Prachatice| 8.1| | 14.5| 4.6| 4.6| 53.4| 85.2
Strakonice| 11.4| 2.8| 19.5| 5.9| 9.1| 58.8| 107.5
Tábor| 16.5| 2.5| 24.4| 8.5| 5.4| 19.8| 77.1
| | | | | | |
Domažlice| 9.3| .8| 10.5| 4.9| 3.1| 53.6| 82.2
Cheb| 13.8| 13.0| 18.2| 7.3| 8.8| 166.2| 227.3
Karlovy Vary| 19.4| 12.0| 29.4| 9.9| 6.3| 131.5| 208.5
Klatovy| 14.3| 29.7| 27.4| 7.1| 8.7| 34.0| 121.2
Plzeň-město| | 5.0| 53.8| 13.6| 8.5| 198.5| 279.4
Plzeň-jih| 10.8| 6.6| 12.3| 5.1| 4.4| 85.4| 124.6
Plzeň-sever| 11.5| 8.5| 13.0| 5.6| 4.9| 28.4| 71.9
Rokycany| 7.3| 8.7| 15.8| 3.5| 6.8| 21.5| 63.6
Sokolov| 14.7| 10.5| 28.7| 8.3| 3.4| 39.0| 104.6
Tachov| 7.9| | 20.0| 4.4| 3.5| 3.0| 38.8
| | | | | | |
Česká Lípa| 16.2| 6.5| 30.7| 9.6| 5.0| 78.9| 146.9
Děčín| 21.2| 11.6| 52.9| 10.8| 15.7| 137.8| 250.0
Chomutov| 19.7| 26.5| 44.7| 11.4| 11.0| 157.7| 271.0
Jablonec n. N.| 14.0| 23.0| 25.5| 7.2| 4.7| 19.1| 93.5
Liberec| 25.3| 15.2| 49.9| 12.5| 9.5| 129.1| 241.5
Litoměřice| 18.1| 8.1| 33.0| 9.5| 13.1| 127.8| 209.6
Louny| 13.8| 2.0| 42.6| 7.3| 3.4| 63.8| 132.9
Most| 19.1| | 36.9| 10.3| 10.6| 233.4| 310.3
Teplice| 20.3| 26.0| 38.2| 10.2| 10.1| 29.5| 134.3
Ústí n. Labem| 18.7| 26.0| 38.1| 9.7| 10.1| 293.2| 395.8
| | | | | | |
Havlíčkův Brod| 15.3| 20.0| 24.6| 7.9| 4.7| 40.5| 113.0
Hradec Králové| 25.7| 15.0| 42.8| 12.6| 11.3| 12.6| 120.0
Chrudim| 16.8| | 36.9| 8.7| 9.7| 48.0| 120.1
Jičín| 12.5| 4.0| 22.3| 6.4| 6.6| 64.2| 116.0
Náchod| 17.8| 5.2| 42.2| 8.8| 6.5| 73.9| 154.4
Pardubice| 25.9| 24.5| 42.3| 13.0| 10.0| 52.6| 168.3
Rychnov n. Kněžnou| 12.5| 17.0| 19.9| 6.6| 8.3| 50.6| 114.9
Semily| 12.0| 15.0| 19.3| 6.2| 4.5| 54.1| 111.1
Svitavy| 16.3| 22.1| 35.5| 9.0| 7.3| 77.1| 167.3
Trutnov| 19.3| 11.2| 33.1| 10.0| 7.8| 84.3| 165.7
Ústí nad Orlicí| 21.8| 25.7| 55.0| 11.6| 11.7| 49.1| 174.9
| | | | | | |
Blansko| 17.1| 16.0| 29.7| 9.1| 9.5| 79.8| 161.2
Brno| | 21.0| 153.3| 30.0| 23.4| 668.3| 896.0
Brno-venkov| 24.6| 45.5| 41.3| 12.1| 5.1| 97.9| 226.5
Břeclav| 19.8| 6.9| 46.3| 11.0| 4.5| 31.7| 120.2
Hodonín| 25.6| 15.0| 50.3| 14.1| 10.4| 14.2| 129.6
Jihlava| 17.2| 20.0| 46.3| 9.2| 5.1| 169.9| 267.7
Kroměříž| 17.1| 3.2| 40.3| 9.5| 14.9| 89.6| 174.6
Prostějov| 17.8| 6.0| 42.0| 9.4| 12.8| 74.2| 162.2
Třebíč| 18.6| 15.6| 45.2| 10.1| 9.9| 97.4| 196.8
Uherské Hradiště| 23.1| 46.9| 39.8| 12.3| 14.6| 74.0| 210.7
Vyškov| 13.7| | 30.5| 7.4| 7.6| 65.0| 124.2
Zlín| 31.2| 45.7| 32.3| 16.5| 7.8| 109.4| 242.9
Znojmo| 18.0| 16.5| 34.7| 10.2| 12.4| 75.6| 167.4
Žďár n. Sázavou| 19.8| | 34.3| 11.1| 5.8| 81.6| 152.6
| | | | | | |
Bruntál| 17.3| | 69.5| 10.4| 7.6| 105.8| 210.6
Frýdek-Místek| 36.1| .6| 81.2| 19.0| 13.3| 77.7| 227.9
Karviná| 45.2| 13.0| 106.9| 23.3| 9.8| 174.1| 372.3
Nový Jičín| 25.2| 8.2| 65.9| 13.6| 6.5| 81.0| 200.4
Olomouc| 35.5| 18.7| 73.8| 18.7| 19.4| 151.4| 317.5
Opava| 28.7| 12.0| 96.2| 15.7| 19.3| 155.7| 327.6
Ostrava| | 68.0| 137.2| 25.8| 24.2| 449.6| 704.8
Přerov| 22.0| 41.3| 61.6| 11.5| 15.2| 34.1| 185.7
Šumperk| 26.1| | 94.3| 14.6| 11.1| 88.4| 234.5
Vsetín| 23.3| 15.0| 69.9| 12.3| 9.9| 70.4| 200.8
Úhrn OÚ ČR| 1,301.6| 985.8| 3,226.2| 840.6| 701.0| 9,944.8| 17,000.0
*)
U magistrátních úřadů Praha, Plzeň, Brno, Ostrava se zvlášť nevyčleňuje účelová dotace na výkon státní správy, neboť o jejím rozdělení rozhodují tyto úřady ve své působnosti. Příslušný objem uvedené dotace je zahrnut do územní vyrovnávací dotace.
**)
Účelové dotace na domy s pečovatelskou službou a sociální dávky podléhají finančnímu vypořádání za rok 1993.
Příloha č. 3
k zákonu ČNR č. 10/1993 Sb.
VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU ČESKÉ REPUBLIKY PODLE KAPITOL
| | | | | | | | v tis. Kčs
---|---|---|---|---|---|---|---|---
Kapitoly| Neinvestiční výdaje rozpočto-vých organizací celkem| z toho:| Investiční výdaje rozpočto-vých organiza-cí celkem| Příspěvky příspěvko-vým a podobným organiza-cím na provoz| z toho:| Individuální a systémové dotace na investiční výstavbu příspěvko-vým organiza-cím| Dotace podnikům| Výdaje celkem
mzdové prostředky| dávky sociál., zabezpečení včetně prostředků na stát. politiku zaměstna-nosti| příspě-vek na činnost PO| dotace občan-ským sdruže-ním| ostatní příspěv-ky| neinve-stiční| investiční
Česká národní rada| 210,875| 110,317| 0| 212,500| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 423,375
Úřad vlády ČR| 157,669| 50,715| 0| 85,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 242,669
Min. mezinárodních vztahů ČR| 1,713,381| 127,602| 0| 266,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 1,979,381
Min. hospodářství ČR| 2,434,512| 459,436| 0| 2,502,651| 3,935,880| 3,892,731| 1,489| 41,660| 2,495,700| 6,460,000| 2,000,000| 19,828,743
Min. financí ČR| 3,230,131| 1,609,656| 0| 1,060,300| 0| 0| 0| 0| 0| 4,000,000| 0| 8,290,431
Min. práce a sociálních věcí ČR| 120,521,212| 952,743| 118,650,000| 596,000| 212,433| 0| 100,000| 112,433| 0| 0| 0| 121,329,645
Min. vnitra ČR| 13,097,260| 79,944| 0| 948,800| 1,256,735| 1,217,735| 39,000| 0| 85,000| 0| 0| 15,387,795
Min. životního prostředí ČR| 406,051| 157,868| 0| 39,049| 437,624| 426,819| 10,805| 0| 38,000| 0| 0| 920,724
Min. pro správu národ, majetku a jeho privatizaci ČR| 64,625| 36,646| 0| 7,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 71,625
Min. dopravy ČR| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0
Grantová agentura ČR| 10,600| 2,250| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 10,600
Min. průmyslu obchodu ČR| 974,281| 145,470| 0| 30,904| 47,082| 47,082| 0| 0| 0| 3,913,000| 500,000| 5,465,267
Min. zemědělství ČR| 2,139,990| 689,025| 0| 65,100| 664,324| 587,044| 35,000| 42,280| 102,000| 6,210,000| 3,000,000| 12,181,414
Min. školství, mládeže a tělovýchovy ČR| 31,816,969| 16,586,958| 0| 1,215,412| 4,487,620| 3,226,088| 511,532| 750,000| 669,100| 0| 0| 38,189,101
Min. kultury ČR| 107,615| 23,695| 0| 3,500| 1,889,849| 1,491,849| 52,000| 346,000| 322,100| 0| 0| 2,323,064
Min. zdravotnictví ČR| 1,855,515| 488,906| 0| 180,000| 1,803,349| 1,573,650| 212,644| 17,055| 2,239,000| 0| 0| 6,077,864
Min. spravedlnosti ČR| 3,537,273| 1,653,693| 0| 684,052| 15,134| 15,134| 0| 0| 0| 0| 0| 4,236,459
Min. pro hospodářskou soutěž| 18,068| 7,309| 0| 1,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 19,068
Český statistický úřad| 336,162| 189,675| 0| 18,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 354,162
Český úřad zeměměřický a katastrální| 694,814| 361,218| 0| 43,900| 4,524| 4,524| 0| 0| 0| 0| 0| 743,238
Český báňský úřad| 42,480| 23,231| 0| 3,940| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 46,420
Český úřad bezpečnosti práce| 70,633| 42,749| 0| 1,770| 8,650| 8,650| 0| 0| 270| 0| 0| 81,323
Min. státní kontroly ČR| 61,700| 37,549| 0| 2,300| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 64,000
Generální prokuratura ČR| 416,494| 269,836| 0| 29,500| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 445,994
Akademie věd ČR| 1,127,010| 675,325| 0| 140,000| 920| 0| 0| 920| 0| 0| 0| 1,267,930
Nejvyšší kontrolní úřad ČR| 44,300| 23,405| 0| 1,700| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 46,000
Rada ČR pro rozhlasové a tel. vysílání| 15,170| 1,696| 0| 1,500| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 16,670
Úřad pro legislativu a veřej, správu ČR| 33,301| 10,319| 0| 5,800| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 39,101
Všeobecná pokladní správa| 70,535,485| 227,513| 0| 9,453,152| 29,300| 29,300| 0| 0| 0| 5,100,000| 0| 85,117,937
z toho: individuální stavby OÚ| 0| 0| 0| 3,300,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 3,300,000
delimitované resorty| 24,353,123| 227,513| 0| 1,842,200| 29,300| 29,300| 0| 0| 0| 0| 0| 26,224,623
CELKEM| 255,673,576| 25,044,749| 118,650,000| 17,598,830| 14,793,424| 12,520,606| 962,470| 1,310,348| 5,951,170| 25,683,000| 5,500,000| 325,200,000
struktura delimitovaných resortů:| | | | | | | | | | | |
Kancelář prezidenta republiky| 133,706| 40,047| 0| 122,900| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 256,606
Ustavní soud| 29,000| 11,289| 0| 2,800| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 31,800
Úřad pro normalizaci a měření| 177,291| 52,148| 0| 72,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 249,291
Úřad pro vynálezy| 73,015| 29,788| 0| 10,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 83,015
Správa hmotných rezerv| 1,799,200| 42,651| 0| 70,100| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 1,869,300
Komise pro atomovou energii| 111,711| 5,904| 0| 1,500| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 113,211
Ministerstvo obrany| 21,547,300| 0| 0| 1,440,900| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 22,988,200
Bezpečnostní a informační služba| 401,900| 0| 0| 122,000| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 523,900
Kancelář zastupitelských sborů| 80,000| 45,686| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 0| 80,000
Tisková kancelář| 0| 0| 0| 0| 29,300| 29,300| 0| 0| 0| 0| 0| 29,300
Příloha č. 4
k zákonu ČNR č. 10/1993 Sb.
Příspěvky státního rozpočtu republiky k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce (propočet na 100 obyvatel trvale bydlících na území, v němž obecní úřad vykonává státní správu)
skupina obcí| Příspěvek na 100 obyvatel správního obvodu *)
---|---
všechny obce| 850,-
obce s působností matričního úřadu| 1700,-
obce s působností stavebního úřadu| 5120,-
obce s pověřeným obecním úřadem (ve smyslu § 60 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb. - úplné znění č. 410/1992 Sb.)| 8200,-
*)
Příspěvky se podle působnosti nebo pověření obce sčítají.
1)
§ 157 odst. 1 zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č.143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády České republiky č.253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 6 až 8 nařízení vlády České republiky č. 253/1992 Sb.
§ 5 a 12 zákona č. 143/1992 Sb. |
Zákon České národní rady č. 14/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 14/1993 Sb.
Zákon České národní rady o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 6/1993
* ČÁST PRVNÍ - ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - PŘECHODNÁ USTANOVENÍ (§ 3 — § 5)
* ČÁST TŘETÍ - ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 7 — § 7)
Aktuální znění od 1. 1. 2015 (250/2014 Sb.)
14
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. prosince 1992
o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ
§ 1
(1)
Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) je ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví České republiky.
(2)
Sídlem Úřadu je Praha.
(3)
V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
§ 2
Úřad
a)
rozhoduje o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původů výrobků,
b)
vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích,1)
c)
vede ústřední fond světové patentové literatury.
ČÁST DRUHÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
§ 3
(1)
Řízení o přihláškách objevů, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, se zastavují.
(2)
Přihlášky vynálezů a průmyslových vzorů,2) užitných vzorů,3) topografií polovodičových výrobků,4) označení původu výrobků5) a ochranných známek,6) o nichž nebylo před nabytím účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, projedná Úřad podle dosavadních předpisů.
(3)
Právní úkony učiněné v řízení před Federálním úřadem pro vynálezy, jakož i právní skutečnosti rozhodné podle dosavadních předpisů, které nastaly před nabytím účinnosti tohoto zákona, nadále platí, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 4
Autorská osvědčení a patenty na vynálezy, osvědčení a patenty na průmyslové vzory, zápisy průmyslových vzorů, užitných vzorů, topografií polovodičových výrobků, označení původu výrobků a ochranných známek do rejstříků, pokud jsou ke dni účinnosti tohoto zákona platné, zůstávají na území České republiky podle dosavadních předpisů nadále v platnosti.
§ 5
Řízení o zrušení patentu či autorského osvědčení na vynález, o výmazu průmyslového vzoru, užitného vzoru, topografie polovodičového výrobku a ochranné známky z rejstříku, o návrhu na odnětí ochrany užitným vzorem nebo topografie polovodičového výrobku, o určení, zda řešení v žádosti popsané spadá do rozsahu určitého patentu, autorského osvědčení či užitného vzoru nebo zda vnější úprava výrobku spadá do rozsahu určitého zapsaného průmyslového vzoru, o udělení nucené licence na vynález, užitný vzor, či na topografii polovodičového výrobku, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, jsou dále v řízení podle dosavadních předpisů.
ČÁST TŘETÍ
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 7
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích.
Vyhláška Federálního úřadu pro vynálezy č. 350/1991 Sb., o odměňování patentových zástupců.
2)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.
3)
Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.
4)
Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků.
5)
Zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků.
6)
Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách. |
Zákon České národní rady č. 15/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 15/1993 Sb.
Zákon České národní rady o Armádě České republiky a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 6/1993
* ČÁST PRVNÍ - Armáda České republiky (§ 3 — § 6)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna a doplnění zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (§ 9 — § 9)
* ČÁST PÁTÁ - Změna a doplnění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (§ 10 — § 10)
* ČÁST SEDMÁ - Společná, přechodná a závěrečná ustanovení (§ 12 — § 15)
Aktuální znění od 1. 4. 2012 (375/2011 Sb.)
15
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992
o Armádě České republiky a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Armáda České republiky
§ 3
(1)
Zřizují se ostatní rozpočtové organizace a příspěvkové organizace existující ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky v působnosti federálního ministerstva obrany na území České republiky. Organizace zřízené podle věty prvé mohou být měněny nebo zrušeny ministerstvem obrany České republiky jako zřizovatelem podle obecně závazných právních předpisů.
(2)
Státní podniky zřízené federálním ministerstvem obrany se sídlem na území České republiky s právem hospodaření s majetkem České a Slovenské Federativní Republiky, které podle ústavního zákona o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku přecházejí na Českou republiku, se považují za zřízené ministerstvem obrany České republiky.
§ 5
Služební poměry vojáků Československé armády, kteří jsou ke dni jejího zániku příslušníky vojenských útvarů a zařízení uvedených v § 2 nebo příslušníky ostatních rozpočtových organizací, příspěvkových organizací a státních podniků uvedených v § 3, nezanikají a tito příslušníci se stávají příslušníky Armády České republiky v dosažených vojenských hodnostech.
§ 6
(1)
Občanští zaměstnanci federálního ministerstva obrany se stávají občanskými zaměstnanci ministerstva obrany České republiky.
(2)
Občanští zaměstnanci Československé armády, kteří jsou v pracovním poměru k vojenským útvarům a zařízením uvedeným v § 2 a ostatním rozpočtovým organizacím uvedeným v § 3 odst. 1, se stávají občanskými zaměstnanci Armády České republiky.
(3)
Občanští zaměstnanci Československé armády, kteří jsou v pracovním poměru k příspěvkovým organizacím uvedeným v § 3 odst. 1, zůstávají občanskými zaměstnanci těchto organizací.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna a doplnění zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
§ 9
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 10 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Vojáci v činné službě a žáci vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, jsou pojištěni u Vojenské zdravotní pojišťovny. Základní zdravotní péči jim poskytuje posádkové zařízení zdravotní péče, a není-li zřízeno, jiné zdravotnické zařízení, s nímž Vojenská pojišťovna uzavřela smlouvu o poskytování zdravotní péče. Navazující ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení určené lékařem, který poskytl základní zdravotní péči. Lékaře lze volit jen v rámci zdravotnického zařízení uvedeného ve větě druhé a třetí.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
2.
V § 10 v dosavadním odstavci 2 se vypouštějí slova „povinnou vojenskou či“.
ČÁST PÁTÁ
Změna a doplnění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění
§ 10
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 5 odst. 3 se slova „pokud si ji pojištěnec zvolil“ nahrazují slovy „u níž je pojištěnec pojištěn“.
2.
Poznámka č. 20 pod čarou zní:
„20)
§ 10 odst. 1 a 2 a § 11 písm. a) až c) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 592/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona ČNR č. 15/1993 Sb.“.
3.
V § 27 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Vojenská zdravotní pojišťovna sděluje potřebné údaje k vedení registru o všech svých pojištěncích se zřetelem na způsob vedení registru všeobecného zdravotního pojištění a s ohledem na potřebu ochrany utajovaných skutečností.“.
ČÁST SEDMÁ
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 12
Požádá-li voják z povolání nebo voják v další službě do 31. ledna 1993 o propuštění ze služebního poměru, bude propuštěn na vlastní žádost podle předpisů platných do 31. prosince 1992.2)
§ 13
(1)
Služba státních občanů České republiky v Armádě Slovenské republiky se do 31. března 1993 nepovažuje za cizí vojenskou službu.3)
(2)
Vojenská přísaha vykonaná do 31. prosince 1992 občany České republiky podle dosavadních právních předpisů se považuje za vojenskou přísahu vykonanou České republice.
(3)
Vojáci uvedení v § 14 jsou povinni vykonat vojenskou přísahu do jednoho měsíce ode dne udělení občanství České republiky.
§ 14
Občané Slovenské republiky, kteří jsou ke dni účinnosti tohoto zákona vojáky z povolání Armády České republiky, mohou tuto službu vykonávat do 31. března 1993. Po tomto dni mohou službu v Armádě České republiky vykonávat, doloží-li, že požádali o propuštění ze svazku občanství Slovenské republiky, a to až do dne vyřízení žádosti o udělení státního občanství České republiky, nejdéle však do 31. prosince 1993.
§ 15
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
Např. Základní řád ozbrojených sil České a Slovenské Federativní Republiky.
2)
Např. zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 361/1992 Sb.).
3)
§ 56 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 331/1992 Sb.). |
Zákon České národní rady č. 16/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 16/1993 Sb.
Zákon České národní rady o dani silniční
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 6/1993
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1)
* ČÁST DRUHÁ - DAŇ (§ 2 — § 13)
* § 14 - Rozpočtové určení daně
* ČÁST TŘETÍ - SPRÁVA DANĚ (§ 15 — § 16a)
* ČÁST ČTVRTÁ - USTANOVENÍ ZMOCŇOVACÍ A ZRUŠOVACÍ (§ 17 — § 19) k zákonu č. 16/1993 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (142/2022 Sb.)
16
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992
o dani silniční
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje daň silniční.
ČÁST DRUHÁ
DAŇ
§ 2
Předmět daně
(1)
Předmětem daně silniční je zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo.
(2)
Zdanitelným vozidlemZdanitelným vozidlem se pro účely daně silniční rozumí silniční vozidlo kategorie N2 a N3 a jejich přípojná vozidla kategorie O3 nebo O4, pokud jsou registrovaná v registru silničních vozidel v České republice.
(3)
Zdanitelným vozidlemZdanitelným vozidlem není silniční vozidlo
a)
vyřazené z provozu na základě rozhodnutí o žádosti vlastníka zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích,
b)
s přidělenou zvláštní registrační značkou podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích,
c)
kategorie N podkategorie
1.
vozidlo zvláštního určení nebo
2.
terénní vozidlo zvláštního určení nebo
d)
kategorie O s kódem druhu karoserie DA.
(4)
Zdanitelné vozidloZdanitelné vozidlo není předmětem daně v kalendářním měsíci, ve kterém u něj vůbec nebyly naplněny skutečnosti, které jsou předmětem daně.
(5)
Zdanitelné vozidloZdanitelné vozidlo, u něhož dojde ke změně poplatníka, je v daném kalendářním měsíci předmětem daně pouze u nového poplatníka. Dojde-li k více změnám poplatníka, je v daném kalendářním měsíci předmětem daně pouze u posledního z nich.
(6)
Pro účely daně silniční se kategorií zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla, jeho podkategorií a jeho kódem druhu karoserie rozumí kategorie, podkategorie a kód druhu karoserie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel2).
(7)
Na vozidlo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel2), které nemá v registru silničních vozidel uvedenu kategorii vozidla tvořenou kombinací písmene a číslice, podkategorii vozidla nebo kód druhu karoserie podle tohoto přímo použitelného předpisu, se hledí pro účely daně silniční jako na silniční vozidlo, které má v registru silničních vozidel uvedenu kategorii vozidla, podkategorii vozidla nebo kód druhu karoserie, které nejblíže odpovídají vymezení podle tohoto přímo použitelného předpisu.
§ 3
Osvobození od daně
(1)
Od daně silniční se osvobozuje zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo
a)
vybavené zvláštním výstražným světlem modré barvy nebo modré a červené barvy, případně doplněným zvláštním zvukovým výstražným zařízením, pokud jsou tyto skutečnosti zapsány v registru silničních vozidel,
b)
určené jako státní hmotná rezerva, pokud není používáno k podnikání,
c)
kategorie O, pokud je poplatníkem dílčí daně za něj poplatník dílčí daně za zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo kategorie N s kódem druhu karoserie BD, nebo
d)
poplatníka dílčí daně za toto vozidlo, pokud je tímto poplatníkem
1.
diplomatická mise nebo konzulární úřad, je-li zaručena vzájemnost,
2.
poskytovatel zdravotních služeb, báňská záchranná služba nebo horská záchranná služba, je-li v registru silničních vozidel označeno jako sanitní nebo záchranářské,
3.
Český červený kříž, a to v rozsahu osvobození podle zákona upravujícího Český červený kříž, nebo
4.
vlastník pozemní komunikace, správce pozemní komunikace nebo jimi pověřená osoba, je-li používáno výlučně k zabezpečení sjízdnosti nebo schůdnosti pozemní komunikace.
(2)
Zdanitelné vozidloZdanitelné vozidlo je od daně silniční osvobozeno v kalendářním měsíci, ve kterém byly splněny podmínky pro osvobození od daně ve všech dnech, kdy byly u tohoto zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla naplněny skutečnosti, které jsou předmětem daně.
§ 4
Poplatníci daně
(1)
Poplatníkem daně silniční je ten, kdo
a)
je jako provozovatel zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla zapsán v registru silničních vozidel,
b)
užívá zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo, u něhož je v registru silničních vozidel zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena.
(2)
Poplatníkem daně silniční je rovněž
a)
osoba, která používá zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo určené jako státní hmotná rezerva,
b)
organizační složka osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí.
(3)
Je-li u téhož zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla poplatníků více, platí daň společně a nerozdílně.
(4)
Stálá provozovna podle právních předpisů upravujících daně z příjmů osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí se považuje za organizační složku podle odstavce 2 písm. c).
§ 5
Výše daně za zdanitelné vozidlo
(1)
Výše daně silniční za zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo je uvedena v příloze k tomuto zákonu.
(2)
Výše daně za zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo se určí přednostně podle údajů uvedených v registru silničních vozidel, bez ohledu na to, zda odpovídají skutečnému stavu, platných
a)
na začátku zdaňovacího období nebo
b)
při první registraci tohoto zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla v registru silničních vozidel v České republice, pokud k první registraci došlo v průběhu zdaňovacího období.
(3)
Dojde-li v průběhu zdaňovacího období k přestavbě zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla, určí se jedna dvanáctina výše daně za jednotlivý kalendářní měsíc podle údajů uvedených v registru silničních vozidel, bez ohledu na to, zda odpovídají skutečnému stavu, platných
a)
na začátku tohoto kalendářního měsíce nebo
b)
při první registraci tohoto zdanitelného vozidlazdanitelného vozidla v registru silničních vozidel v České republice, pokud k první registraci došlo v průběhu tohoto kalendářního měsíce.
§ 12
Sleva na dani
(1)
Kombinovanou dopravou se pro účely tohoto zákona rozumí přeprava zboží v jedné a téže přepravní jednotce (ve velkém kontejneru, výměnné nástavbě, odvalovacím kontejneru) nebo v nákladním automobilu, přívěsu, návěsu s tahačem i bez tahače, při které se využije též železniční nebo vnitrozemská vodní doprava, pokud úsek po železnici nebo vnitrozemské vodní cestě přesahuje vzdálenost 100 kilometrů vzdušnou čarou a pokud její počáteční nebo konečný úsek tvoří přeprava po pozemní komunikaci
a)
mezi místem nakládky nebo vykládky zboží a nejbližší železniční stanicí vhodnou k překládce nebo překladištěm kombinované dopravy, nebo
b)
mezi místem nakládky nebo vykládky zboží a vnitrozemským přístavem, jestliže nepřesahuje vzdálenost 150 kilometrů vzdušnou čarou.
(2)
U zdanitelného vozidla používaného výlučně k přepravě v počátečním nebo konečném úseku kombinované dopravy činí sleva na dani 100 % výše daně pro toto vozidlo.
(3)
U zdanitelného vozidla, které uskuteční v kombinované dopravě ve zdaňovacím období
více než 120 jízd činí sleva 90 % výše daně pro toto vozidlo,
od 91 do 120 jízd činí sleva 75 % výše daně pro toto vozidlo,
od 61 do 90 jízd činí sleva 50 % výše daně pro toto vozidlo,
od 31 do 60 jízd činí sleva 25 % výše daně pro toto vozidlo.
Je-li vzdálenost ujetá územím České republiky delší než 250 kilometrů, započítává se pro účely slevy na dani taková jízda jako dvě jízdy.
(4)
Slevu na dani uplatní poplatník v daňovém přiznání.
§ 12a
Výpočet daně
(1)
Daň silniční se vypočte jako součet dílčích daní za jednotlivá zdanitelná vozidla.
(2)
Dílčí daň za jednotlivé zdanitelné vozidlo se vypočte jako rozdíl
a)
výše daně pro toto zdanitelné vozidlo a
b)
uplatněné slevy na dani za toto zdanitelné vozidlo.
(3)
Pokud zdanitelné vozidlo po část zdaňovacího období není předmětem daně, je osvobozeno nebo je v průběhu zdaňovacího období přestavěno tak, že tato přestavba má vliv na výši daně, vypočte se dílčí daň za jednotlivé zdanitelné vozidlo jako rozdíl
a)
úhrnu jedné dvanáctiny výše daně za každý kalendářní měsíc, ve kterém toto zdanitelné vozidlo je předmětem daně, případně snížený o úhrn jedné dvanáctiny výše daně za každý kalendářní měsíc, kdy je vozidlo osvobozeno, a
b)
uplatněné slevy na dani za toto zdanitelné vozidlo.
§ 13
Zdaňovací období
Zdaňovacím obdobím daně silniční je kalendářní rok.
§ 14
Rozpočtové určení daně
Výnos daně silniční je příjmem státního rozpočtu.
ČÁST TŘETÍ
SPRÁVA DANĚ
§ 15
Daňové přiznání
(1)
Poplatník je povinen podat řádné daňové přiznání k dani silniční, pokud se v něm uvádí alespoň jedno zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo, a to nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období.
(2)
V daňovém přiznání se uvádí pouze zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo,
a)
za které je dílčí daň vyšší než 0 Kč,
b)
za které se uplatňuje sleva na dani nebo
c)
které je osvobozeno, pokud by jinak dílčí daň za něj byla vyšší než 0 Kč.
(3)
V daňovém přiznání se neuvádí zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo osvobozené podle § 3 odst. 1 písm. d) bodu 1.
(4)
Daňové přiznání k dani silniční se podává pouze elektronicky.
§ 16
Záznamní povinnost
Poplatník uplatňující slevu na dani silniční je povinen uchovávat přepravní doklady s potvrzenými údaji překladiště kombinované dopravy, případně nakládací a vykládací železniční stanice vhodné k překládce nebo vnitrozemského přístavu.
§ 16a
Limit pro předepsání a placení daně
Činí-li daň silniční méně než 100 Kč, daň se nepředepíše a neplatí.
ČÁST ČTVRTÁ
USTANOVENÍ ZMOCŇOVACÍ A ZRUŠOVACÍ
§ 17
Po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda České republiky na dobu trvání stavu ohrožení nebo válečného stavu svým nařízením v nezbytném rozsahu pro zajištění nouzového nebo válečného státního rozpočtu7b)
a)
provést úpravu výše daně silniční,
b)
zcela nebo částečně osvobodit od daně zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo používané k zajištění akcí v rámci vyhlášeného stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
§ 17a
(1)
Zaplacené částky na dani v průběhu zdaňovacího období roku 1993, jde-li o vozidla uvedená v § 8 odst. 1, které převyšují daňovou povinnost podle platné právní úpravy v roce 1993, jsou přeplatkem na dani podle zvláštního předpisu. Obdobně postupuje správce daně, podá-li poplatník do 31. ledna roku 1994 žádost, v níž uplatní nárok na osvobození podle § 3 odst. 2 nebo nárok na slevu na dani podle § 12 odst. 3 za zdaňovací období roku 1993.
(2)
Vznikla-li daňová povinnost u vozidel uvedených v § 8 odst. 1 v listopadu nebo prosinci roku 1993, zaplatí poplatník poměrnou výši daně připadající na tato vozidla nejpozději do 31. ledna 1994.
§ 18
Zrušuje se zákon České národní rady č. 339/1992 Sb., o dani silniční.
§ 19
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
Příloha k zákonu č. 16/1993 Sb.
Výše daně pro zdanitelná vozidla
I.
Výše daně pro zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo kategorie N s kódem druhu karoserie BA nebo BB
Počet náprav| Největší povolená hmotnost v tunách| Výše daně v Kč
---|---|---
nejméně| méně než
2| | 12| 0
12| 13| 800
13| 14| 2 300
14| 15| 3 200
15| | 7 200
3| | 15| 0
15| 17| 1 400
17| 19| 2 900
19| 21| 3 800
21| 23| 5 800
23| | 9 000
4 a více| | 23| 0
23| 25| 3 800
25| 27| 6 000
27| 29| 9 400
29| | 14 000
II.
Výše daně pro zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo kategorie N s kódem druhu karoserie BC nebo BD
Počet náprav| Největší povolená hmotnost jízdní soupravy v tunách| Výše daně v Kč
---|---|---
nejméně| méně než
2| | 16| 0
16| 18| 400
18| 20| 900
20| 22| 2 000
22| 23| 2 600
23| 25| 4 600
25| 28| 8 000
28| 31| 8 700
31| 33| 12 100
33| | 18 400
3 a více| | 36| 0
36| 38| 11 800
38| 40| 16 300
40| | 24 200
III.
Výše daně pro zdanitelné vozidlozdanitelné vozidlo kategorie O
Největší povolená hmotnost v tunách| Výše daně v Kč
---|---
nejméně| méně než
| 12| 0
12| | 3 600
1)
Směrnice Rady 83/182/EHS ze dne 28. března 1983 o osvobození od daní, které platí v rámci Společenství pro dočasný dovoz některých dopravních prostředků.
Směrnice Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/76/EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly.
2)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES, v platném znění.
4)
EHK OSN 83-01 (direktiva ES 89/458 nebo 91/441, US Federal 83) a EHK OSN 83 B, C (direktiva ES 88/76 nebo 88/436) nebo předpis EHK OSN 24-03 a 49-02 (direktiva ES 72/306 a 88/77 až 91/542), platí limity pro kontrolu série,
4d)
OSN 49-02 B (direktiva ES 91/542 B) a direktiva ES 94/12.
7b)
§ 31 a 32 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla). |
Zákon České národní rady č. 19/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 19/1993 Sb.
Zákon České národní rady o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 7/1993
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - PŮSOBNOST ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY V OBLASTI PUNCOVNICTVÍ A ZKOUŠENÍ DRAHÝCH KOVŮ (§ 3 — § 7)
* ČÁST TŘETÍ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 8 — § 11)
Aktuální znění od 13. 12. 2024 (387/2024 Sb.)
19
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. prosince 1992
o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Zřizuje se Puncovní úřad jako správní úřad, který je podřízen ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“).
(2)
V čele Puncovního úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
§ 2
Orgány státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů jsou
a)
ministerstvo,
b)
Puncovní úřad.
ČÁST DRUHÁ
PŮSOBNOST ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY ČESKÉ REPUBLIKY V OBLASTI PUNCOVNICTVÍ A ZKOUŠENÍ DRAHÝCH KOVŮ
§ 3
Ministerstvo
a)
organizuje a řídí státní službu pro drahé kovy,2)
b)
řídí Puncovní úřad,
c)
rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Puncovního úřadu,
d)
stanoví obecně závazným právním předpisem výši poplatků za úkony prováděné Puncovním úřadem (dále jen „puncovní poplatky“) a způsob jejich placení.
§ 4
Puncovní úřad
a)
vykonává puncovní kontrolu3) a puncovní inspekci,4)
b)
přiděluje a zrušuje výrobní značky výrobcům tuzemského zboží,5) a přiděluje a zrušuje odpovědnostní značky obchodníkům dovážejícím cizí zboží,5a)
c)
vede seznam registrovaných slitin z drahých kovů,6)
d)
vydává, popřípadě odebírá výrobcům slitin drahých kovů osvědčení o další odborné způsobilosti7) a vydává osvědčení o zápisu klenotnické slitiny do seznamu registrovaných slitin,
e)
rozhoduje o ponechání přidělené výrobní značky nebo odpovědnostní značky,
f)
ověřuje ryzost dentálních drahých kovů8) a slitin při ražbě českých mincí z drahých kovů,9)
g)
na žádost ověřuje ryzost lístkového zlata nebo stříbra10) a jiných věcí z drahých kovů,11)
h)
na žádost provádí expertní činnost v oboru puncovnictví, zkoušení a analytické chemie drahých kovů a hospodaření s drahými kovy,
i)
nakládá s výrobky a věcmi z drahých kovů, které stát nabyl podle zvláštních předpisů12) nebo na základě mezinárodních smluv,
j)
vyjadřuje se k návrhům českých norem v oboru zkoušení a analytické chemie drahých kovů,
k)
ukládá pokuty podle puncovního zákona,13)
l)
vykonává dozor nad bezpečností výrobků z drahých kovů,
m)
plní další úkoly vyplývající ze zvláštních právních předpisů.
§ 5
(1)
Předseda Puncovního úřadu může pro výkon činností podle puncovního zákona zřizovat podle potřeby pracoviště Puncovního úřadu, kterými jsou pobočky a expozitury.
(2)
Ke zřízení nebo zrušení pobočky je třeba předchozího souhlasu ministerstva.
(3)
Pobočka
a)
vykonává puncovní kontrolu3) a puncovní inspekci,4)
b)
ověřuje ryzost dentálních drahých kovů8) a slitin při ražbě českých mincí z drahých kovů,9)
c)
na žádost ověřuje ryzost lístkového zlata nebo stříbra10) a v rozsahu stanoveném předsedou Puncovního úřadu i jiných věcí z drahých kovů.11)
(4)
Expozitura
a)
vykonává puncovní kontrolu,3)
b)
na žádost ověřuje ryzost lístkového zlata nebo stříbra10) a v rozsahu stanoveném předsedou Puncovního úřadu i jiných věcí z drahých kovů.11)
§ 6
(1)
Za úkony podle § 4 písm. b), c), d) a e) vybírá Puncovní úřad správní poplatky podle zvláštních předpisů.14)
(2)
Za výkon puncovní kontroly3) a za úkony podle § 4 písm. f) až h) a l) vybírá Puncovní úřad puncovní poplatky, jejichž výše je stanovena obecně závazným právním předpisem [§ 3 písm. d)].
(3)
V případech, kdy za úkon Puncovního úřadu podle § 4 písm. g), h) a l) není stanoven puncovní poplatek obecně závazným právním předpisem, sjedná se cena za tento úkon podle cenových předpisů.
(4)
Příjmy za úkony Puncovního úřadu jsou příjmem státního rozpočtu.
§ 7
(1)
Puncovní úřad při splnění oznamovací povinnosti15) určí výrobci nebo obchodníkovi16) pracoviště Puncovního úřadu (dále jen „příslušné pracoviště“), které je svým umístěním nejbližší jeho sídlu nebo místu trvalého pobytu, pokud se o příslušném pracovišti nedohodnou jinak.
(2)
Výrobce nebo obchodník má právo po předchozím písemném oznámení Puncovnímu úřadu změnit příslušné pracoviště. Bez souhlasu Puncovního úřadu se výrobce nebo obchodník nemůže současně obracet na více pracovišť Puncovního úřadu.
(3)
Jiné fyzické a právnické osoby než výrobci a obchodníci16) se mohou obrátit na kterékoliv pracoviště Puncovního úřadu. Požadovaný úkon nesmí být odmítnut, pokud pracoviště tuto činnost vykonává.
ČÁST TŘETÍ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 8
(1)
Puncovní úřad užívá státní symboly a označuje písemnosti spojené s výkonem státní správy v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů v souladu se zvláštními předpisy.17)
(2)
Nálezy, osvědčení nebo posudky Puncovního úřadu opatřené otiskem úředního razítka nebo pečeti jsou veřejnými listinami.18)
§ 9
(1)
Zrušuje se Státní zkušebna pro drahé kovy v Praze19) a její práva a závazky, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů, přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Puncovní úřad.
(2)
Řízení započatá Státní zkušebnou pro drahé kovy v Praze přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí Puncovní úřad podle dosavadních předpisů.
§ 10
§ 39 odst. 2 zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), zní:
„(2)
Obchodníci jsou povinni při prodeji vydat doklad s uvedením druhu, ceny, hmotnosti a ryzosti prodaných výrobků z drahých kovů. Jde-li však o prodej stříbrného zboží, jehož hmotnost nepřevyšuje 10 gramů, nemusí tento doklad údaj o hmotnosti obsahovat.“.
§ 11
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
2)
§ 13 odst. 2 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 8 až 29 zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon).
4)
§ 41 a 42 puncovního zákona.
5)
§ 46 a 47 puncovního zákona.
5a)
§ 46a a 47 puncovního zákona.
6)
§ 49 puncovního zákona.
7)
§ 48 puncovního zákona.
8)
§ 31 puncovního zákona.
9)
§ 30 puncovního zákona.
10)
§ 32 puncovního zákona.
11)
§ 33 puncovního zákona.
12)
Např. § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
13)
§ 43 až 45 puncovního zákona.
14)
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
15)
§ 35 puncovního zákona.
16)
§ 4 puncovního zákona.
16b)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
16c)
§ 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
17)
Zákon ČNR č. 68/1990 Sb., o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky, ve znění zákona č. 114/1992 Sb. a zákona č. 358/1992 Sb.
Vyhláška ministerstva vnitra České republiky č. 435/1990 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o užívání státního znaku a státní vlajky České republiky.
18)
§ 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 501/1992 Sb.).
§ 176 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
19)
Zřízena vyhláškou ministra financí č. 123/1955 Ú.l., o státní službě pro drahé kovy, a zařazena do soustavy orgánů státní služby pro drahé kovy vyhláškou ministra hutního průmyslu a rudných dolů č. 93/1962 Sb., o státní službě pro drahé kovy, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon České národní rady č. 20/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 20/1993 Sb.
Zákon České národní rady o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 7/1993
* ČÁST PRVNÍ - Úvodní ustanovení (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - Působnost orgánů státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví (§ 3 — § 4)
* ČÁST TŘETÍ - Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 7 — § 11)
Aktuální znění od 1. 1. 2015 (250/2014 Sb.)
20
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. prosince 1992
o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Úvodní ustanovení
§ 1
(1)
Zřizuje se Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) jako správní úřad se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“). Úřad je účetní jednotkou.
(2)
V čele Úřadu je předseda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
§ 2
Orgány státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví jsou
a)
ministerstvo,
b)
Úřad.
ČÁST DRUHÁ
Působnost orgánů státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví
§ 3
Ministerstvo v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví
a)
vypracovává návrh koncepce rozvoje tohoto odvětví,
b)
řídí Úřad a Český metrologický institut,
c)
rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Úřadu.2)
§ 4
Úřad v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví
a)
řídí a zabezpečuje metrologii v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem,3)
b)
zabezpečuje jednotnost a správnost stanovených měřidel a měření a výkon státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem,3)
c)
rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím metrologických orgánů,7)
d)
zabezpečuje organizaci přípravy převzetí technických předpisů Evropských společenství přejímaných nařízeními vlády,
e)
smluvně zabezpečuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a úkoly vyplývající z požadavků ministerstev a jiných ústředních správních úřadů.
ČÁST TŘETÍ
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 7
(1)
Výnosy a výměry týkající se stanovených měřidel a výrobků podléhajících schvalování nebo povinné certifikaci vydané Federálním úřadem pro normalizaci a měření podle dosavadních předpisů zůstávají nadále v platnosti.
(2)
Pokud je ve výnosech nebo výměrech podle odstavce 1 uvedena jako státní zkušebna organizace se sídlem ve Slovenské republice, podává se přihláška ke schvalování nebo povinné certifikaci Úřadu.
§ 8
(1)
Technické normy vydané před účinností tohoto zákona podle dosavadních předpisů zůstávají nadále v platnosti.
(2)
Československé technické normy se považují ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona za České technické normy; písmenná značka „ČSN“ se nemění.
§ 9
Osvědčení o autorizaci a akreditaci11) vydaná Federálním úřadem pro normalizaci a měření podle dosavadních předpisů subjektům se sídlem v České republice zůstávají nadále v platnosti.
§ 10
Správní akty vydané podle právních předpisů o metrologii a státním zkušebnictví před účinností tohoto zákona zůstávají nadále v platnosti.
§ 11
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
2)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
3)
Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb.
7)
§ 4 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.
11)
§ 13 odst. 2 písm. c), § 16, 20 a 21 zákona č. 505/1990 Sb. |
Zákon České národní rady č. 21/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 21/1993 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 7/1993
* Čl. I - (1) Zřizuje se ministerstvo zahraničních věcí jako ústřední orgán státní správy České republiky, v jehož čele stojí člen vlády České republiky.
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č.
* Čl. III - Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 1. 1993
21
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se provádějí další opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
(1)
Zřizuje se ministerstvo zahraničních věcí jako ústřední orgán státní správy České republiky, v jehož čele stojí člen vlády České republiky.
(2)
Zřizuje se Úřad průmyslového vlastnictví jako ústřední orgán státní správy České republiky.
(3)
Zřizuje se Správa státních hmotných rezerv jako ústřední orgán státní správy České republiky.
(4)
Zřizuje se Státní úřad pro jadernou bezpečnost jako ústřední orgán státní správy České republiky.
(5)
Zrušuje se ministerstvo mezinárodních vztahů.
(6)
Působnost ústředních orgánů státní správy České republiky, které jsou uvedeny v odstavcích 2, 3 a 4, stanoví zvláštní zákon.
(7)
Dosavadní působnost vyplývající ze zákonů a dalších obecně závazných právních předpisů přechází z ministerstva mezinárodních vztahů na ministerstvo zahraničních věcí.
(8)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů a jiných vztahů přecházejí v souvislosti s přechodem působnosti podle odstavce 7 z ministerstva mezinárodních vztahů na ministerstvo zahraničních věcí.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona České národní rady č. 474/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 548/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 bod 4 zní:
„4.
ministerstvo zahraničních věcí,“.
2.
V § 2 odst. 1 se připojují nové body 6 až 8, které znějí:
„6.
Úřad průmyslového vlastnictví,
7.
Správa státních hmotných rezerv,
8.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost.“.
3.
V § 3 odst. 1 se za slova „pro živnosti,“ vkládají slova „pro podporu exportu,“.
4.
V § 4 se slova „daně a poplatky, finanční hospodaření“ nahrazují slovy „daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, účetnictví“.
5.
§ 6 zní:
㤠6
(1)
Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc a koordinuje vnější ekonomické vztahy.
(2)
Ministerstvo zahraničních věcí zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením, koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce.
(3)
Ministerstvo zahraničních věcí dále zejména
a)
koordinuje činnost ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy v oblasti zahraničních vztahů na jim svěřených úsecích státní správy, působí k tomu, aby na těchto úsecích byly dodržovány závazky vyplývající pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství České republiky v mezinárodních organizacích,
b)
zajišťuje ochranu práv a zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí,
c)
řídí zastupitelské úřady v zahraničí,
d)
plní úkoly při zabezpečování styků s orgány cizích států v České republice a v zahraničí,
e)
plní úkoly při správě majetku České republiky v zahraničí,
f)
koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod,
g)
zabezpečuje vyhlašování mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána,
h)
sleduje dodržování a provádění mezinárodních smluv a dohod z hlediska uplatňování zájmů zahraniční politiky České republiky,
i)
uděluje souhlas v případech dovozu a vývozu vojenského materiálu,
j)
zajišťuje přípravu pracovníků pro výkon zahraničních služeb.“.
6.
§ 7 zní:
㤠7
(1)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva hospodářství, pro vědní politiku a vývoj technologií včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.
(2)
Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy je podřízena Česká školní inspekce.“.
7.
V § 11 odst. 1 se na konci nahrazuje tečka čárkou a doplňují slova „s výjimkou vojenských soudů, vojenských kolegií vrchních soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu České republiky.“.
8.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; je mu podřízena Vězeňská služba České republiky. Ministerstvo spravedlnosti zajišťuje telekomunikační síť Vězeňské služby České republiky.“.
9.
§ 12 zní:
㤠12
(1)
Ministerstvo vnitra je ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro
a)
veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu,
b)
jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu a evidenci obyvatel,
c)
sdružovací a shromažďovací právo a povolování organizací s mezinárodním prvkem,
d)
veřejné sbírky,
e)
archivnictví,
f)
zbraně a střelivo,
g)
požární ochranu,
h)
cestovní doklady, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků,
i)
územní členění státu,
j)
státní hranice, jejich vyměřování, udržování a vedení dokumentárního díla,
k)
státní symboly,
l)
státní, hospodářské a služební tajemství.
(2)
Ministerstvo vnitra zajišťuje telekomunikační síť Policie České republiky a metodicky usměrňuje šifrovou službu.
(3)
Ministerstvo vnitra zajišťuje spolupráci v rámci mezinárodní organizace Interpol.“.
10.
V § 13 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Ministerstvo průmyslu a obchodu
a)
koordinuje zahraničně obchodní politiku České republiky ve vztahu k jednotlivým státům,
b)
zabezpečuje sjednávání dvoustranných a mnohostranných obchodních a ekonomických dohod včetně komoditních dohod,
c)
realizuje obchodní spolupráci s ES, ESVO, GATT a jinými mezinárodními organizacemi a integračními seskupeními,
d)
řídí a vykonává činnosti spojené s uplatňováním licenčního režimu v oblasti hospodářských styků se zahraničím.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5 a znějí:
„(4)
Ministerstvo průmyslu a obchodu řídí puncovnictví a zkoušení drahých kovů.
(5)
Ministerstvu průmyslu a obchodu je podřízena Česká energetická inspekce, Česká obchodní inspekce, Puncovní úřad a Licenční úřad.“.
11.
§ 15 odst. 4 zní:
„(4)
Ministerstvo zemědělství je ústředním orgánem státní správy ve věcech veterinární péče, rostlinolékařské péče, péče o potraviny, péče o ochranu zvířat proti týrání a pro ochranu práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat.“.
12.
§ 16 zní:
㤠16
(1)
Ministerstvo obrany je ústředním orgánem státní správy zejména pro
a)
zabezpečování obrany České republiky,
b)
řízení Armády České republiky,
c)
civilní ochranu,
d)
vojenské soudnictví,
e)
správu vojenských lesů a újezdů.
(2)
Ministerstvo obrany jako orgán pro zabezpečování obrany
a)
se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu,
b)
připravuje koncepci operační přípravy státního území,
c)
navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě České republiky, Radě obrany České republiky a prezidentu České republiky,
d)
koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně,
e)
řídí vojenskou zpravodajskou službu a vojenské obranné zpravodajství,
f)
zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru České republiky a koordinaci vojenského letového provozu s civilním letovým provozem,
g)
organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády České republiky, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za branné pohotovosti poskytnuty pro potřeby Armády České republiky,
h)
povolává občany České republiky k plnění branné povinnosti.
(3)
Ministerstvo obrany v rámci evropských bezpečnostních struktur organizuje součinnost s armádami jiných států.“.
13.
V § 17 se vypouštějí slova „s výjimkou státní správy a státního dozoru v námořní plavbě a letecké dopravě“ a na konec se připojuje věta, která zní: „Ministerstvo dopravy je do 31. prosince 1993 rovněž ústředním orgánem státní správy ve věcech ozbrojených sborů v dopravě.“.
14.
§ 19 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy pro vodní a lesní hospodářství (s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva zemědělství), pro myslivost a rybářství v národních parcích, pro ochranu ovzduší, pro ochranu přírody a krajiny, pro ochranu zemědělského půdního fondu, pro výkon státní geologické služby, pro ochranu nerostného bohatství, pro ekologický dohled nad těžbou, pro odpadové hospodářství a pro posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí včetně těch, které přesahují státní hranice. Je rovněž ústředním orgánem státní správy pro státní ekologickou politiku.“.
15.
V § 19 odst. 4 se za slovo „zabezpečuje“ vkládají slova „a řídí“ a na konci se připojují slova „a to i v návaznosti na mezinárodní dohody“.
16.
§ 25 zní:
㤠25
Ministerstva zabezpečují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce. Zabezpečují ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích.“.
17.
§ 26 se vypouští.
Čl. III
Předsednictvo České národní rady se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon České národní rady č. 24/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 24/1993 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 7/1993
* Čl. I - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb. a zákona č. 263/
* Čl. II - Zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - 1. Věci, v nichž je dána věcná příslušnost vrchních soudů a v nichž bylo řízení zahájeno před Nejvyšším soudem a tímto soudem nebylo pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezmou a dokončí vrchní soudy.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 1. 1993
24
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb. a zákona č. 263/1992 Sb. (úplné znění č. 501/1992 Sb.), se mění a doplňuje takto:
1.
§ 8a včetně nadpisu zní:
㤠8a
Spory o pravomoc
Vrchní soud rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy a orgány státní správy; k řízení je příslušný vrchní soud, v jehož obvodu je sídlo orgánu státní správy, jehož se spor o pravomoc týká.“.
2.
V § 9 odst. 2 písm. h) se slova „československých soudů“ nahrazují slovy „soudů České republiky“; v § 9 odst. 3 písm. c) bodu ll se slova „československého soudu“ nahrazují slovy „soudu České republiky“.
3.
V § 10 odst. 2 se slova „rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky“ nahrazují slovy „rozhoduje vrchní soud“.
4.
V § 10a odst. 1 se slova „rozhodují Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky“ nahrazují slovy „rozhoduje vrchní soud“.
5.
§ 10a odst. 2 zní:
„(2)
O dovoláních proti rozhodnutím vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“).“.
6.
V § 11 odst. 3 se slova „československých soudů“ nahrazují slovy „soudů České republiky“; slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ se vypouštějí.
7.
V § 12 odst. 3 se vypouští druhá věta.
8.
V § 16 odst. 1 větě druhé se slova „České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „a vrchních soudů“.
9.
V § 25 odst. 3 na konci se vypouští tečka a vkládají se slova „nebo advokátním koncipientem s výjimkou případů, kdy je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné.“.
10.
V poznámce pod čarou č. 33) se za slovy „jimi poskytované“ nahrazuje čárka tečkou a vypouštějí se slova „a zákon SNR č. 129/1991 Sb., o komerčních právnících.“.
11.
§ 36c zní:
㤠36c
Nejvyšší soud a vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.“.
12.
V § 86 odst. 1 se slova „československým občanem“ nahrazují slovy „občanem České republiky“ a slova „České a Slovenské Federativní Republice“ se nahrazují slovy „České republice“.
13.
V § 86 odst. 2 a 3 se slova „České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „České republice“.
14.
V § 87 písm. d) se slovo „československé“ nahrazuje slovem „české“.
15.
V § 88 odst. 1 písm. a), f), a n) se slova „v České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „v České republice“; v písmenu n) se slovo „československým“ nahrazuje slovem „tuzemským“.
16.
V § 105 odst. 2 se vypouštějí slova „České a Slovenské Federativní Republiky“.
17.
V § 106 odst. 1 druhé větě se slova „československého práva“ nahrazují slovy „práva České republiky“.
18.
V § 109 odst. 1 písm. b) věta druhá zní: „Stejně postupuje, jestliže tu před rozhodnutím ve věci dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, který má přednosti před zákonem. 33a) V tom případě předloží věc Ústavnímu soudu.“.
Poznámka pod čarou zní:
„33a) Čl. 10 Ústavy České republiky.“.
19.
V § 121 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
20.
V § 134 se slova „československými soudy“ nahrazují slovy „soudy České republiky“.
21.
V § 135 odst. 1 se vypouští věta první; slova „Dále je soud“ se nahrazují slovy „Soud je“.
22.
V poznámce pod čarou č. 34) se za číslem „573/1990 Sb.“ čárka nahrazuje tečkou a vypouštějí se slova „a vyhláška ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky č. 240/1990 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právní pomoci, ve znění vyhlášky č. 44/1991 Sb.“.
23.
V § 175z odst. 1 se slova „československého soudu“ nahrazují slovy „soudu České republiky“.
24.
V § 175z odst. 2 se slovo „československé“ nahrazuje slovem „tuzemské“.
25.
V § 246 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
26.
§ 246 odst. 2 zní:
„(2)
Vrchní soud je věcně příslušný k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů České republiky, s výjimkou věcí důchodového a nemocenského zabezpečení a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti.“.
27.
V poznámce pod čarou č. 35) se vypouštějí slova „§ 27 odst. 3 zákona SNR č. 132/1990 Sb., o advokacii, § 28 zákona SNR č. 129/1991 Sb., o komerčních právnících,“.
28.
V § 250s odst. 2 se slova „nejvyšší soud republiky“ nahrazují slovy „vrchní soud“.
29.
V § 252 odst. 2 se slova „České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „České republice“.
30.
§ 277 odst. 1 zní:
„(1)
Srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „srážené částky“). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.“.
31.
V § 278 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
32.
V § 279 odst. 3 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
33.
V § 303 odst. 1 se slovo „československého“ nahrazuje slovem „tuzemského“.
34.
V § 373 se za slova „Ministerstvo spravedlnosti“ vkládají slova „České republiky (dále jen „ministerstvo“)“.
35.
V § 374 odst. 1 se slova „Ministerstva spravedlnosti republik se zmocňují“ nahrazují slovy „ministerstvo se zmocňuje“; ve druhé větě se slovo „mohou“ nahrazuje slovem „může“.
36.
V § 374a se slova „ministerstva spravedlnosti republik“ nahrazují slovy „ministerstvo“.
Čl. II
Zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, se mění a doplňuje takto:
1.
V Čl. III bodu 1 písm. a) se slova „nejvyšší soud republiky“ nahrazují slovy „vrchní soud“.
2.
V Čl. III bodu 1 písm. i) se slova „soudy příslušné k vyřízení podle předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona; těchto předpisů se použije i pro řízení o stížnosti“ se nahrazují slovy „vrchní soudy; pro vyřízení stížnosti se použije předpisů platných do dne účinnosti tohoto zákona“.
3.
V Čl. III bodu 11 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
4.
V Čl. III bodu 12 se slova „Ministři spravedlnosti České republiky a Slovenské republiky se zmocňují, aby obecně závazným právním předpisem stanovili“ nahrazují slovy „ministerstvo obecně závazným právním předpisem stanoví“.
Čl. III
1.
Věci, v nichž je dána věcná příslušnost vrchních soudů a v nichž bylo řízení zahájeno před Nejvyšším soudem a tímto soudem nebylo pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezmou a dokončí vrchní soudy.
2.
Tam, kde zvláštní předpis stanoví, že k přezkoumání správního rozhodnutí je dána věcná příslušnost Nejvyššího soudu, je věcně příslušným vrchní soud.
3.
Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a dokončí
a)
Nejvyšší soud, jde-li o řízení o opravném prostředku, jestliže se na území České republiky nachází soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, nebo je-li na území České republiky soud, který by byl podle tohoto zákona územně příslušný projednat věc v prvním stupni;
b)
Nejvyšší soud, jde-li o určení místně příslušného soudu, jestliže má na území České republiky sídlo soud, který věc předložil Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky podle § 105; v ostatních případech, má-li navrhovatel na území České republiky bydliště nebo sídlo;
c)
Nejvyšší soud, jde-li o rozhodování ve sporu o pravomoc podle § 8a odst. 2 a rozhodování o přikázání věci podle § 12 odst. 3 věty druhé, je-li na území České republiky sídlo toho, kdo o rozhodnutí požádal;
d)
vrchní soud, jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, je-li správní orgán České republiky příslušný věc rozhodnout.
4.
Vrchní soud je příslušný též přezkoumat rozhodnutí ústředních orgánů České a Slovenské Federativní Republiky, bude-li po dni účinnosti tohoto zákona dána pravomoc správního orgánu České republiky věc rozhodnout.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon České národní rady č. 25/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 25/1993 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 7/1993
* Čl. I - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb. a č. 558/1991 Sb., se mění a
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1993
25
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb. a č. 558/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 11 odst. 1 písm. ch) se slova „Česká a Slovenská Federativní Republika“ nahrazují slovy „Česká republika“.
2.
§ 12 odst. 2 a 3 zní:
„(2)
Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky.
(3)
Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen „nejvyšší soud“).“.
3.
V § 12 odst. 4 se vypouštějí slova „a městský soud v Bratislavě“.
4.
V § 12 odst. 5 se vypouštějí slova „a městský prokurátor v Bratislavě“.
5.
V § 12 se vypouštějí odstavce 11 a 12, dosavadní odstavec 13 se označuje jako odstavec 11 a z jeho textu se vypouští slovo „federální“.
6.
§ 13 včetně nadpisu zní:
㤠13
Výkon trestního soudnictví
Soudnictví v trestních věcech vykonávají okresní soudy, krajské soudy, vojenské obvodové soudy, vyšší vojenské soudy, vrchní soudy a nejvyšší soud.“.
7.
V § 18 odst. 2 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
8.
V § 25 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
9.
V § 31 odst. 2 se slova „Nejvyššího soudu České republiky, Nejvyššího soudu Slovenské republiky a Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní republiky“ nahrazují slovy „nejvyššího soudu“.
10.
V § 35 odst. 1 se slova „před soudem“ nahrazují slovy „před krajským soudem jako soudem prvního stupně“.
11.
§ 47 odst. 2 zní:
„(2)
Části majetku určené k zajištění nároku se v usnesení o zajištění popíší a obviněnému se zakáže s nimi nakládat. Movité věci se zpravidla uloží do úschovy soudu. Jde-li o nemovitost, doručí se usnesení o zajištění příslušnému katastrálnímu úřadu. U pohledávek se přikáže dlužníku, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu.“.
12.
§ 53 odst. 2 zní:
„(2)
Nejvyšší soud, vrchní soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; nejvyšší soud a vrchní soud to mohou učinit též dožádáním krajského soudu.“.
13.
V § 55 odst. 3 věta první před středníkem zní: „V českém jazyce se sepíše protokol o výpovědi osoby, i když vyslýchaná osoba vypovídá v jiném jazyce“.
14.
V § 60 odst. 4 písm. d) se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovem „ředitele“.
15.
V § 66 odst. 2 větě druhé se slovo „náčelníku“ nahrazuje slovem „řediteli“ a ve větě třetí se slova „velitel nebo náčelník“ nahrazují slovy „velitel, náčelník nebo ředitel“.
16.
V § 71 odst. 5 se v první větě vypouští slovo „republiky“, vypouští věta druhá a připojuje se nová věta, která zní: „Do lhůty podle odstavce 3 se nezapočítává doba, po kterou ve věci konal řízení nejvyšší soud.“.
17.
V § 80 odst. 1 větě třetí se slova „státního notářství“ nahrazují slovem „soudu“.
18.
V § 80 odst. 2 větě první se slova „státního notářství“ nahrazují slovem „soudu“.
19.
V § 146 odst. 2 písm. c) část věty před středníkem zní: „předseda senátu okresního soudu nadřízenému krajskému soudu, předseda senátu vojenského obvodového soudu nadřízenému vyššímu vojenskému soudu a předseda senátu krajského nebo vyššího vojenského soudu nadřízenému vrchnímu soudu“.
20.
§ 152 odst. 2 zní:
„(2)
Denní sazbu připadající na náklady spojené s výkonem vazby a způsob úhrady těchto nákladů stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem.“.
21.
V § 152 odst. 3 se slova „ministr spravedlnosti vyhláškou“ nahrazují slovy „obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti“.
22.
V § 153 odst. 1 se slova „ministr spravedlnosti vyhláškou“ nahrazují slovy „ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem“.
23.
§ 161 odst. 4 zní:
„(4)
Vyšetřování konají vyšetřovatelé prokuratury a vyšetřovatelé policejních orgánů. Příslušnost vyšetřovatelů stanoví generální prokurátor spolu s ministrem vnitra. Přitom mohou určit příslušnost vyšetřovatelů i pro činy, o kterých se jinak koná vyhledávání.“.
24.
V § 168 odst. 3 písm. a) se slovo „náčelníci“ nahrazuje slovem „ředitelé“.
25.
§ 224 odst. 5 zní:
„(5)
Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že zákon, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem; v tomto případě předloží věc Ústavnímu soudu.“.
26.
§ 252 včetně nadpisu zní:
㤠252
Odvolací soud
O odvolání proti rozsudku okresního soudu rozhoduje nadřízený krajský soud a o odvolání proti rozsudku vojenského obvodového soudu rozhoduje nadřízený vyšší vojenský soud. O odvolání proti rozsudku krajského nebo vyššího vojenského soudu jako soudu prvního stupně rozhoduje nadřízený vrchní soud.“.
27.
V § 266 odst. 1 větě první se slova „u nejvyššího soudu“ nahrazují slovy „podle povahy věci u vrchního soudu nebo nejvyššího soudu“.
28.
V § 266 odst. 6 větě první se slova „nejvyšší soud“ nahrazují slovy „soud rozhodující o stížnosti pro porušení zákona“ a ve větě druhé se slovo „nejvyššího“ nahrazuje slovem „tohoto“.
29.
§ 266a zní:
㤠266a
(1)
Jestliže stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí okresního soudu, krajského soudu, vojenského obvodového soudu nebo vyššího vojenského soudu, prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, rozhoduje o ní vrchní soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který napadené rozhodnutí vydal. Jestliže stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí vrchního soudu, rozhoduje o ní nejvyšší soud.
(2)
Pokud se v dalších ustanoveních této hlavy mluví o nejvyšším soudu, rozumí se tím podle povahy věci též vrchní soud.“.
30.
V § 324 odst. 1 se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovem „ředitele“.
31.
V § 331 odst. 1 větě první a odstavci 2 větě druhé se slovo „náčelníka“ nahrazuje slovem „ředitele“.
32.
V § 379 odst. 1 větě druhé se slova „československého občana“ nahrazují slovy „občana České republiky“.
33.
§ 383a včetně nadpisu zní:
㤠383a
Převzetí trestní věci z ciziny
O návrhu příslušného orgánu cizího státu, aby trestní stíhání občana České republiky, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné orgány České republiky, rozhoduje Generální prokuratura České republiky, která v případě kladného rozhodnutí o návrhu dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu stíhání podle ustanovení tohoto zákona.“.
34.
V § 383b se slova „na území České a Slovenské Federativní republiky, může Generální prokuratura České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „na území České republiky, může generální prokuratura“.
35.
V § 383c větě první se slova „Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní republiky“ nahrazují slovy „nejvyšší soud“.
36.
§ 384a zní:
㤠384a
Má-li být podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, vykonán rozsudek cizozemského soudu v trestní věci, předloží ministerstvo spravedlnosti věc nejvyššímu soudu s návrhem, aby rozhodl o uznání rozhodnutí cizozemského soudu na území České republiky. Nejvyšší soud rozhodne o návrhu po slyšení generálního prokurátora rozsudkem.“.
37.
V § 391a odst. 1 se slova „Federální ministerstvo“ nahrazují slovem „Ministerstvo“.
38.
V § 391a odst. 2 se slova „Ministerstvo spravedlnosti České republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky se zmocňují“ nahrazují slovy „Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje“.
39.
§ 391b zní:
㤠391b
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s generální prokuraturou, ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem obrany upravilo obecně závazným právním předpisem postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
K řízení ve věcech, v nichž byla podle dosavadních předpisů založena příslušnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, s výjimkou řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, je příslušný nejvyšší soud, pokud ve věci v prvním stupni rozhodoval orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení se sídlem na území České republiky.
2.
Došel-li Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky návrh na uznání rozhodnutí cizozemského soudu a ke dni účinnosti tohoto zákona o něm nebylo rozhodnuto, je k dalšímu řízení příslušný nejvyšší soud, týká-li se rozhodnutí osoby, která má trvalé bydliště na území České republiky.
3.
K řízení o stížnosti pro porušení zákona ve věcech, v nichž rozhodl bývalý Státní soud nebo bývalý Nejvyšší soud jako soud prvního stupně, je příslušný nejvyšší soud, pokud by podle nyní platných předpisů byl ve věci příslušný konat řízení v prvním stupni soud se sídlem na území České republiky.
4.
K řízení o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vyšších vojenských soudů, o nichž ke dni účinnosti tohoto zákona Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky nerozhodl, je příslušný vrchní soud, v jehož obvodu má vyšší vojenský soud sídlo.
5.
V řízení o odnětí věci soudu se sídlem v České republice a jeho přikázání soudu ve Slovenské republice a naopak se od účinnosti tohoto zákona nepokračuje.
6.
Rozhodnutí soudů bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, pokud měly sídlo na území České republiky, jsou vykonatelná za stejných podmínek, jako rozhodnutí soudů České republiky.
7.
Jestliže bylo před účinností tohoto zákona započato na území České republiky s výkonem rozhodnutí soudu Slovenské republiky nebo soudu bývalé České a Slovenské Federativní Republiky, který měl sídlo na území Slovenské republiky, pokračuje se v něm, jako by se jednalo o rozhodnutí soudu České republiky, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon České národní rady č. 26/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 26/1993 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, a o opatřeních s tím souvisejících
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 8/1993
* Čl. V - (1) Zřizuje se policejní vysoká škola7) s názvem Policejní akademie České republiky.
* Čl. VIII - Zrušují se:
* Čl. IX
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (274/2008 Sb.)
26
ZÁKON
České národní rady
ze dne 21. prosince 1992,
kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, a o opatřeních s tím souvisejících
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. V
(1)
Zřizuje se policejní vysoká škola7) s názvem Policejní akademie České republiky.
(2)
Sídlem Policejní akademie České republiky je Praha.
Čl. VIII
Zrušují se:
1.
Zákon č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, a předpisy vydané k jeho provedení.
2.
Zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, ve znění zákona č. 245/1992 Sb., a předpisy vydané k jeho provedení.
3.
Zákon č. 230/1992 Sb., o Federální železniční policii, a předpisy vydané k jeho provedení.
Čl. IX
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993, s výjimkou čl. VIII bodu 3, který nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 24 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
2)
§ 16 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.
3)
Výnos ministerstva vnitra České republiky č. 428/1992 Sb., o náležitostech a náhradách výdajů poskytovaných příslušníkům Policie České republiky v souvislosti s výkonem služby.
4)
Zákon ČNR č. 186/1992 Sb.
5)
§ 15 a 16 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.
6)
§ 114 až 119 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 26/1993 Sb.
Výnos ministerstva vnitra České republiky č. 428/1992 Sb.
7)
§ 1 až 6 zákona č. 232/1992 Sb., o policejních vysokých školách a o zřízení Policejní akademie.
1)
Část 1 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 331/1992 Sb.).
2)
Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
3)
§ 27 zákona č. 92/1949 Sb. |
Ústavní zákon České národní rady č. 29/1993 Sb. | Ústavní zákon České národní rady č. 29/1993 Sb.
Ústavní zákon České národní rady o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 9/1993
* Čl. 1 - Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají soudci přidělenými k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu České republiky, pokud s tím souhlasí, ti soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 19
* Čl. 2 - (1) Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají soudci vojenských soudů České republiky, pokud s tím souhlasí, ti soudci vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
* Čl. 3 - Soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, kteří se stali soudci soudů České republiky podle čl. 1 a 2 se považují za soudce jmenované podle Ústavy České republiky.
* Čl. 4 - Byl-li soudci, který se stal soudcem soudu České republiky podle článků 1 a 2, vyplacen příspěvek podle zvláštního předpisu,1) je povinen tento příspěvek vrátit.
* Čl. 5 - Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají prokurátory a vyšetřovateli prokuratury přidělenými k výkonu funkce k prokuratuře České republiky, pokud s tím souhlasí, ti prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury Generální prokuratury České a Slove
* Čl. 6 - (1) Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají prokurátory a vyšetřovateli prokuratury vojenských prokuratur České republiky, pokud s tím souhlasí, ti prokurátoři a vyšetřovatelé vojenských prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky,
* Čl. 7 - Pracovníci, kteří byli ke dni 31. prosince 1992 pracovníky Kanceláře Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona, pokud s tím souhlasí, pracovníky Nejvyššího soudu České republiky.
* Čl. 8
Aktuální znění od 1. 1. 1993
29
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České národní rady
ze dne 22. prosince 1992
o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají soudci přidělenými k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu České republiky, pokud s tím souhlasí, ti soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
Čl. 2
(1)
Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají soudci vojenských soudů České republiky, pokud s tím souhlasí, ti soudci vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
(2)
Soudci uvedení v odstavci 1 se k výkonu funkce považují za přidělené
a)
k vyšším vojenským soudům České republiky v sídlech vyšších vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce,
b)
k vojenským obvodovým soudům České republiky v sídlech vojenských obvodových soudů České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci soudce.
Čl. 3
Soudci Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky, kteří se stali soudci soudů České republiky podle čl. 1 a 2 se považují za soudce jmenované podle Ústavy České republiky.
Čl. 4
Byl-li soudci, který se stal soudcem soudu České republiky podle článků 1 a 2, vyplacen příspěvek podle zvláštního předpisu,1) je povinen tento příspěvek vrátit.
Čl. 5
Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají prokurátory a vyšetřovateli prokuratury přidělenými k výkonu funkce k prokuratuře České republiky, pokud s tím souhlasí, ti prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury Generální prokuratury České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
Čl. 6
(1)
Dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona se stávají prokurátory a vyšetřovateli prokuratury vojenských prokuratur České republiky, pokud s tím souhlasí, ti prokurátoři a vyšetřovatelé vojenských prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky, kteří jimi byli ke dni 31. prosince 1992.
(2)
Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury uvedení v odstavci 1 se k výkonu funkce považují za přidělené
a)
k vyšším vojenským prokuraturám České republiky v sídlech vyšších vojenských prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci prokurátora a vyšetřovatele prokuratury,
b)
k vojenským obvodovým prokuraturám České republiky v sídlech vojenských obvodových prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky, u nichž vykonávali funkci prokurátora a vyšetřovatele prokuratury.
Čl. 7
Pracovníci, kteří byli ke dni 31. prosince 1992 pracovníky Kanceláře Ústavního souduÚstavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ústavního zákona, pokud s tím souhlasí, pracovníky Nejvyššího soudu České republiky.
Čl. 8
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
Čl. 3 odst. 3 ústavního zákona č. 624/1992 Sb., o zániku funkce soudců a o skončení pracovních a služebních poměrů v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. |
Zákon České národní rady č. 37/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 37/1993 Sb.
Zákon České národní rady o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 11/1993
* ČÁST DRUHÁ - ZMĚNA PŘEDPISŮ O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ
* ČÁST ČTVRTÁ - PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
* ČÁST PÁTÁ - ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
* ČÁST ŠESTÁ - ÚČINNOST
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (189/2006 Sb.)
37
ZÁKON
České národní rady
ze dne 22. prosince 1992
o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA PŘEDPISŮ O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ
Čl. IV
Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona České národní rady č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 odst. 5 a 6 znějí:
„(5)
Organizace a občané platí na sociální zabezpečení pojistné, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem.30)
(6)
Příjmy a výdaje sociálního zabezpečení jsou součástí státního rozpočtu České republiky.“.
30)
Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb.
2.
§ 2 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných,“.
3.
§ 2 se doplňuje odstavci 3 a 4, které znějí:
„(3)
Za osoby samostatně výdělečně činné se pro účely sociálního zabezpečení považují:
a)
občané provozující zemědělskou výrobu, hospodaření v lesích a na vodních plochách,31)
b)
občané provozující živnost,32)
c)
občané provozující podnikání podle zvláštních předpisů,33)
d)
občané vykonávající uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon),34) pokud tuto činnost podle svého prohlášení vykonávají soustavně,
e)
společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností,35)
f)
občané vykonávající nezávislé povolání, které není živností ani podnikáním podle zvláštních předpisů,36) pokud tuto činnost vykonávají soustavně.
(4)
Za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jsou sociálního zabezpečení podle tohoto zákona účastny, nestanoví-li se dále jinak, spolupracující osoby osob samostatně výdělečně činných (dále jen „spolupracující osoby“), za něž se pro účely sociálního zabezpečení považují manželé a od skončení povinné školní docházky též děti osob samostatně výdělečně činných uvedených v odstavci 3 písm. a) až c), jestliže se podílejí na jejich samostatné výdělečné činnosti a nejde o pracovněprávní vztah.“.
31)
§ 12a zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb.
32)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
33)
Např. zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 209/1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované.
34)
Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb. a zákona č. 468/1991 Sb.
35)
§ 76 a 93 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
36)
§ 7 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
4.
V § 5 se vypouštějí slova „(§ 1 odst. 5)“.
5.
§ 6 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
členové družstev, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,“.
6.
§ 6 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
společníci společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditních společností, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,“.
7.
V § 6 odst. 1 písm. d) se vypouštějí slova „uvolnění členové výboru lidové kontroly“ a slova „a umělečtí“.
8.
§ 6 odst. 1 písm. e) zní:
„e)
vojáci z povolání, příslušníci Policie České republiky, příslušníci Vězeňské služby České republiky a příslušníci ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb,“.
9.
§ 6 odst. 2 písm. b) zní:
„b)
občané konající službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání, účastníci civilní obrany, branné výchovy nebo přípravy k obraně České republiky.“.
10.
V § 7 písm. d) se vypouští bod 1.
11.
§ 8 odst. 1 písm. b) a c) znějí:
„b)
členství v družstvu, jestliže členové družstva nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,
c)
členství v jednotném zemědělském družstvu, zemědělském družstvu a ve výrobním družstvu,“.
12.
§ 8 odst. 1 písm. e) zní:
„e)
služba vojáků z povolání, příslušníků Policie České republiky, příslušníků Vězeňské služby České republiky a příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb a příslušníků dřívějších ozbrojených sborů a služeb,“.
13.
V § 8 odst. 1 písm. g) se vypouštějí slova „a to v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem“.
14.
§ 8 odst. 1 se doplňuje písmenem h), které zní:
„h)
činnost společníků společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,“.
15.
V § 8 odst. 2 se slova „činnost uvedenou v odstavci 1 písm. d)“ nahrazují slovy „činnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), d) a h)“.
16.
V § 8 odst. 3 větě první se za slova „členství v jednotném zemědělském družstvu“ vkládají slova „a v zemědělském družstvu“.
17.
§ 8 se doplňuje novým odstavcem 4, který zní:
„(4)
Činnost osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob po 31. prosinci 1992 se hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládala nemocenské pojištění; tato činnost před 1. lednem 1993 se hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládala nemocenské zabezpečení podle předpisů platných před tímto dnem,37) a to v rozsahu a za podmínek stanovených těmito předpisy. K činnosti osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob se přihlédne jako k době zaměstnání, bylo-li zaplaceno pojistné za celou dobu trvání pojištění (zabezpečení); nebylo-li za tuto dobu zaplaceno pojistné do dne, od něhož se přiznává nebo zvyšuje důchod, přihlédne se k ní jako k době zaměstnání až ode dne zaplacení pojistného.“.
37)
§ 145a a násl. zákona č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 61 a násl. vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
18.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Hrubými výdělky před 1. lednem 1993 jsou výdělky podléhající dani ze mzdy bez odečtení této daně. Hrubými výdělky po 31. prosinci 1992 jsou příjmy započitatelné podle zvláštního zákona38) do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení, a to před odečtením daně z příjmů39) a nesnížené o pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Prováděcí předpis stanoví, co je hrubým výdělkem občana, jehož výdělek nepodléhá dani, které další příjmy jsou započitatelné do hrubých výdělků a v kterých případech je hrubým výdělkem pevně stanovená částka a jaká je její výše.“.
38)
§ 5 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb.
39)
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
19.
V § 19 odst. 1 se vypouštějí slova „do 31. prosince 1992“.
20.
V § 24 odst. 5 se za slova „starobního důchodu“ vkládají slova „přiznávaného ode dne, který spadá do období před 1. lednem 1994“.
21.
§ 24 se doplňuje novým odstavcem 6, který zní:
„(6)
Nejvyšší procentní výměra starobního důchodu přiznávaného ode dne po 31. prosinci 1993 činí 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 12 odst. 6 a sníženého o částku, která odpovídá výši pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a dani z příjmů, které by platil pracovník v pracovním poměru z tohoto výdělku. Při stanovení výše daně z příjmu se pro tyto účely nepřihlíží k vyživovaným osobám ani invaliditě (částečné invaliditě) občana.“.
22.
§ 31 odst. 3 zní:
„(3)
Ustanovení § 24 odst. 5 a 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně; zahrnuje-li však rozhodné období kalendářní rok 1993, postupuje se vždy podle § 24 odst. 6.“.
23.
V § 37 odst. 2 se vypouštějí slova „a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované“ a čárka za slovem „podmínek“ a slova „b) jen jiné zaměstnání méně kvalifikované“ se nahrazují slovy „jiné než dosavadní zaměstnání s podstatně menšími požadavky na fyzické nebo psychické schopnosti,“.
24.
V nadpisech § 44 a 48 se vypouštějí slova „z výdělečné činnosti“.
25.
V § 44 odst. 1 a v § 48 odst. 1 se slova „hrubých příjmů z výdělečné činnosti“ nahrazují slovem " příjmů“.
26.
V § 48 odst. 2 se vypouštějí slova „z výdělečné činnosti“.
27.
§ 52 odst. 3 a § 54 odst. 5 věta druhá se vypouštějí.
28.
§ 54 odst. 7 se vypouští a dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 7.
29.
§ 54 se doplňuje novými odstavci 8 a 9, které znějí:
„(8)
Podmínka společné domácnosti podle předchozího odstavce se považuje za splněnou, pokud důchodce a jeho rodinný příslušník žijí v témže ústavním zařízení.
(9)
Prováděcí předpis stanoví, co se rozumí příjmem důchodce a jeho rodinného příslušníka.“.
30.
V § 58 odst. 4 a v § 103 odst. 4 se slova „Federální ministerstvo práce a sociálních věcí“ nahrazují slovy „Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky“.
31.
V § 64 odst. 4 se za slova „odst. 5“ vkládají slova „a 6, popřípadě v § 31 odst. 3“.
32.
§ 70 odst. 4 a § 74 odst. 3 se vypouštějí.
33.
V § 72 odst. 1 se slova „Lázeňská péče, podpora“ nahrazují slovem „Podpora“, slova „v § 54 odst. 8“ se nahrazují slovy „v § 54 odst. 7“ a slova „nebo jiných předpisů nemocenského zabezpečení“ se vypouštějí.
34.
V § 93 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojují se odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Po úhradě nákladů za pobyt v ústavu sociální péče pro dospělé občany musí občanu zůstat z jeho příjmů aspoň 25 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb stanovené zvláštním zákonem.40)
(3)
Ustanovení předchozích odstavců se vztahují na ústavy sociální péče zřizované ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky, okresními úřady a obcemi.“.
40)
§ 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
35.
§ 98 odst. 3 a 4 se vypouštějí; dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 3 až 5.
36.
§ 99 a § 105 odst. 3 věta druhá se vypouštějí.
37.
V § 133 odst. 5 se slova „až 5“ nahrazují slovy „až 6“.
39.
V § 177 se vypouští slovo „Federální“ a slova „Sboru vězeňské a justiční stráže29)“ se nahrazují slovy „Vězeňské služby České republiky29)“.
29)
Zákon ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě České republiky.
40.
Za § 177 se vkládá nový § 177a, který zní:
㤠177a
(1)
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky vydá vyhlášku podle § 6 odst. 2 a 3, § 8 odst. 1, § 9 odst. 2, § 12 odst. 2, 3 a 7, § 19 odst. 3, § 23 odst. 3, § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, § 44 odst. 2, § 48 odst. 2, § 54 odst. 9, § 59 odst. 3, § 92 odst. 2, § 93 odst. 1, § 94 odst. 1, § 100 odst. 2, § 108 odst. 2, § 120 odst. 7, § 131 odst. 3 a § 142 odst. 5.
(2)
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky stanoví vyhláškou, kteří občané mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, bližší podmínky jejich účasti na tomto zabezpečení, které další doby se považují za doby zaměstnání a náhradní doby, co se považuje za dobu zaměstnání v cizině, které osoby se považují za blízké osoby, co se považuje za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, za zvlášť ulehčené pracovní podmínky a mimořádné podmínky pro nárok na invalidní a částečný invalidní důchod, podstatný pokles výdělku a bližší úpravu jednotlivých podmínek invalidity a částečné invalidity, úpravu srovnatelného výdělku o přepočítací koeficient, co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, které dítě se považuje za dlouhodobě těžce zdravotně postižené, co se rozumí pobytem dítěte v zařízení, výchovou dítěte a péčí nahrazující péči rodičů, souběh nároků na výchovné a přídavky na děti a doplatek k výchovnému, způsob vzájemného zúčtování dávek při jejich souběhu nebo zpětné výplatě, kdy je občan částečně, převážně nebo úplně bezmocný, výši úhrady v ústavech sociální péče pro mládež a výši kapesného v ústavech sociální péče a podmínky poskytování úrazových důchodů, zaopatřovacích požitků vojenských a válečných poškozenců, přídavků za zranění a příspěvků přiznaných podle § 6 zákona č. 16/1947 Sb., které byly přiznány podle předpisů platných před 1. lednem 1957.“.
Čl. V
Zákon č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, se mění takto:
1.
V § 9 se vypouštějí slova „nebo růst průměrné mzdy alespoň 5 %“.
2.
§ 10 odst. 1 se vypouští; dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.
3.
§ 10 odst. 1 zní:
„(1)
Růst životních nákladů se zjišťuje podle statistických údajů; přitom se vychází též z předpokládaného růstu v následujících šesti měsících.“.
4.
V § 10 odst. 2 se slova „Pevné částky a procenta“ nahrazují slovem „Částky“ a slova „a průměrné mzdy“ se vypouštějí.
ČÁST ČTVRTÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
Čl. X
(1)
Pro účely zjištění průměrného měsíčního čistého výdělku za poslední kalendářní čtvrtletí roku 1992 se od průměrného měsíčního hrubého výdělku odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, vypočtené podle podmínek a sazeb platných pro pracovníka v měsíci, v němž se tento výdělek zjišťuje. Podle věty první se postupuje i v případě, zjišťuje-li se pravděpodobný výdělek.1)
(2)
Průměrný výdělek člena družstva, jehož odměna nepodléhala v roce 1992 dani ze mzdy, zjištěný podle zákona č. 1/1992 Sb. pro první čtvrtletí 1993, se zvýší o zálohu na daň z příjmů fyzických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, které se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro člena v měsíci, v němž se jeho průměrný výdělek zjišťuje.
(3)
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při vzniku invalidity (částečné invalidity) náležející podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku před 1. lednem 1993, o jejíž výši bylo rozhodnuto nebo jejíž výše byla dohodnuta, nebo příslušela, se od 1. ledna 1993 zvyšuje o 35 %; nebyla-li po vzniku ztráty na výdělku výše této náhrady určena pevnou částkou, vychází se z čistého měsíčního výdělku před vznikem škody a čistý měsíční výdělek po vzniku škody se od 1. ledna 1993 zjistí podle § 275 odst. 3 zákoníku práce.
ČÁST PÁTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
Čl. XI
Zrušují se:
1.
zákon č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění zákona č. 141/1965 Sb., zákona č. 116/1967 Sb., zákona č. 89/1968 Sb., zákona č. 99/1972 Sb., zákona č. 121/1975 Sb., zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 57/1984 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 103/1988 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.,
2.
§ 2 odst. 3 písm. b) a c) zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku,
3.
zákon č. 134/1991 Sb., o změnách v nemocenském zabezpečení,
4.
§ 4 odst. 3 část věty za středníkem zákona č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru,
5.
§ 47 odst. 1 až 4, § 48 odst. 3 a § 119 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
6.
vyhláška Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 104/1964 Sb., kterou se provádí zákon o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění vyhlášky č. 142/1965 Sb., vyhlášky č. 117/1967 Sb., vyhlášky č. 92/1968 Sb., vyhlášky č. 180/1968 Sb., vyhlášky č. 76/1970 Sb., vyhlášky č. 128/1975 Sb., vyhlášky č. 54/1976 Sb., vyhlášky č. 164/1979 Sb., vyhlášky č. 80/1982 Sb., vyhlášky č. 153/1983 Sb., vyhlášky č. 74/1984 Sb., vyhlášky č. 133/1984 Sb., vyhlášky č. 58/1987 Sb., vyhlášky č. 150/1988 Sb., vyhlášky č. 237/1988 Sb., vyhlášky č. 261/1990 Sb. a zákona č. 582/1991 Sb.,
7.
§ 10 až 17, § 28 až 33, § 40 až 45, § 50 a 50a vyhlášky Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č. 135/1984 Sb., vyhlášky č. 59/1987 Sb., vyhlášky č. 148/1988 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 263/1990 Sb., vyhlášky č. 501/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.,
8.
část druhá vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 260/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 590/1992 Sb.,
9.
§ 4 odst. 1 a 2 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 235/1990 Sb., kterou se provádí zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku.
ČÁST ŠESTÁ
ÚČINNOST
Čl. XII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993, s výjimkou ustanovení čl. IV bodů 27 až 29, 32, 35 a 36, čl. V a čl. XI bodů 2 a 9, která nabývají účinnosti dnem 1. března 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. |
Zákon České národní rady č. 39/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 39/1993 Sb.
Zákon České národní rady o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 31. 12. 1992, částka 12/1993
* § 1 - Tento zákon upravuje pokuty a kauce za porušení ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.; zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související
* § 2 - (1) Za porušení ustanovení zákonů uvedených v § 1 povinnými osobami1) nebo právnickými osobami vzniklými podle zvláštního zákona2) odpovídají podle tohoto zákona fyzické osoby, které za povinnou osobu jednaly nebo měly jednat, a jde-li o jednání na příkaz,
* § 3 - (1) Na návrh oprávněné osoby, jejíž oprávněné nároky podle zvláštních předpisů nebyly povinnou osobou nebo právnickou osobou vzniklou podle zvláštního zákona vypořádány ke dni účinnosti tohoto zákona, může uložit obecní úřad obce s rozšířenou působností po
* § 3a - Působnosti stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
* § 4 - (1) V řízení o uložení pokuty nebo povinnosti složit kauci se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.
* § 6 - Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* § 7 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 1. 11. 2019 (229/2019 Sb.)
39
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. prosince 1992
o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon upravuje pokuty a kauce za porušení ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.; zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 441/1992 Sb., a zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
§ 2
(1)
Za porušení ustanovení zákonů uvedených v § 1 povinnými osobami1) nebo právnickými osobami vzniklými podle zvláštního zákona2) odpovídají podle tohoto zákona fyzické osoby, které za povinnou osobu jednaly nebo měly jednat, a jde-li o jednání na příkaz, fyzické osoby, které daly k jednání příkaz. K odpovědnosti postačí zavinění z nedbalosti.
(2)
Ustanovení zákonů uvedených v § 1 poruší zejména ten, kdo
a)
nemovitostinemovitosti nebo jiný zemědělský majetek podléhající právním předpisům o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jeho součásti nebo příslušenství neoprávněně převede do vlastnictví jiného,3)
b)
brání nebo bez právního důvodu zdržuje vydání nemovitostínemovitostí oprávněné osobě, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu na základě rozhodnutí soudního nebo administrativního orgánu nebo jiného právního aktu či právního důvodu v důsledku majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 - 1989,3)
c)
zabraňuje poskytnutí náhrady za pozemky, obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby nebo poskytnutí takové náhrady bez právního důvodu pozdržuje,
d)
zabraňuje poskytnutí náhrady za živý a mrtvý inventář a zásoby, které původní vlastník vnesl do zemědělského družstva nebo mu byly odňaty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990,3) nebo poskytnutí takové náhrady bez právního důvodu pozdržuje,
e)
způsobí oprávněné osobě škodu při vydání nemovitostínemovitostí a poskytování náhrad3) a při vypořádávání majetkových účastí členů zemědělského družstva a jiných oprávněných osob na majetku zemědělského družstva,4)
f)
nezabezpečí náležitosti transformačního projektu stanovené zvláštním předpisem.4)
(3)
Fyzické osobě uvedené v odstavci 1 uloží obecní úřad obceobce s rozšířenou působností pokutu až do výše 25 000 Kčs. Při opětovném uložení pokuty téže fyzické osobě uloží obecní úřad obceobce s rozšířenou působností pokutu ve výši od 5000 do 50 000 Kčs.
(4)
Pokutu lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy se obecní úřad obceobce s rozšířenou působností dozvěděl o porušení ustanovení zákonů uvedených v § 1, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k tomuto porušení došlo.
§ 3
(1)
Na návrh oprávněné osoby, jejíž oprávněné nároky podle zvláštních předpisů nebyly povinnou osobou nebo právnickou osobou vzniklou podle zvláštního zákona vypořádány ke dni účinnosti tohoto zákona, může uložit obecní úřad obceobce s rozšířenou působností povinné osobě nebo právnické osobě, vzniklé podle zvláštního zákona, povinnost složit kauci rovnající se součtu všech oprávněných nároků podle zvláštních předpisů, které povinná osoba nebo právnická osoba vzniklá podle zvláštního zákona dosud s oprávněnou osobou nevypořádala.
(2)
Na návrh oprávněné osoby, které nebyl bez právního důvodu vydán majetkový podíl ve stanovené lhůtě, může uložit obecní úřad obceobce s rozšířenou působností družstvu nebo právnické osobě vzniklé podle zvláštního zákona povinnost složit kauci, rovnající se výši majetkového podílu oprávněné osoby nevypořádaného ve stanovené lhůtě.
(3)
Kauci podle odstavce 1 nebo 2 složí povinná osoba, družstvo a právnická osoba vzniklá podle zvláštního zákona na účet Státního pozemkového úřadu, a to do 30 dnů ode dne rozhodnutí obecního úřadu obceobce s rozšířenou působností, a to v penězích.
(4)
Státní pozemkový úřad vrátí povinné osobě nebo družstvu a právnické osobě vzniklé podle zvláštního zákona kauci podle odstavce 1 nebo 2 nebo její příslušnou část do 30 dnů ode dne, kdy se dozví o tom, že oprávněné nároky podle zvláštních předpisů byly vypořádány nebo že majetkový podíl byl vydán.
(5)
Nemůže-li Státní pozemkový úřad vrátit kauci podle odstavce 1 nebo 2 nebo její část povinné osobě, právnické osobě vzniklé podle zvláštního zákona nebo družstvu (dále jen „složitel kauce“) z důvodu, že složitel kauce zanikl bez právního nástupce nebo se složitele kauce nepodaří zjistit do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení, stane se kauce podle odstavce 1 nebo 2 nebo její část příjmem státního rozpočtu.
§ 3a
Působnosti stanovené obecnímu úřadu obceobce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
§ 4
(1)
V řízení o uložení pokuty nebo povinnosti složit kauci se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení.
(2)
Odvolání proti rozhodnutí o uložení pokuty nebo povinnosti složit kauci nemá odkladný účinek.5)
(3)
Výnos z pokut je příjmem obceobce.
§ 6
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 13 odst. 1 věta první zní: „Právo na vydání nemovitosti podle § 6 může oprávněná osoba uplatnit do 31. ledna 1993.“.
2.
V § 13 odst. 1 se za větu první vkládá další věta, která zní: „Náhrady za mrtvý a živý inventář podle § 20 může oprávněná osoba uplatnit do 31. března 1993.“.
§ 7
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.
§ 4 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 229/1991 Sb.
4)
Zákon č. 42/1992 Sb.
5)
§ 55 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). |
Ústavní zákon České národní rady č. 4/1993 Sb. | Ústavní zákon České národní rady č. 4/1993 Sb.
Ústavní zákon České národní rady o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 31. 12. 1992, částka 3/1993
* Čl. 1 - (1) Ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy České a Slovenské Federativní Republiky platné v den zániku České a Slovenské Federativní Republiky na území České republiky zůstávají nadále v platnosti. Nelze však použít ustanovení podmíněná toliko ex
* Čl. 2 - V případě rozporu mezi právními předpisy České republiky vydanými před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a předpisy uvedenými v čl. 1 odst. 1 téže právní síly, se postupuje podle právního předpisu České republiky.
* Čl. 3 - (1) Působnost Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a jeho předsednictva podle předpisů uvedených v čl. 1 odst. 1 zánikem České a Slovenské Federativní Republiky přebírá Česká národní rada a její předsednictvo.
* Čl. 4 - Majetková a jiná práva a závazky České a Slovenské Federativní Republiky přecházejí jejím zánikem na Českou republiku v rozsahu stanoveném ústavním zákonem Federálního shromáždění nebo smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Na takto přešl
* Čl. 5 - (1) Česká republika uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala Česká a Slovenská Federativní Republika.
* Čl. 6
Aktuální znění od 31. 12. 1992 (n3/1993 Sb.), po opravě
4
ÚSTAVNÍ ZÁKON
České národní rady
ze dne 15. prosince 1992,
o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky
Česká národní rada se usnesla na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
(1)
Ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy České a Slovenské Federativní Republiky platné v den zániku České a Slovenské Federativní Republiky na území České republiky zůstávají nadále v platnosti. Nelze však použít ustanovení podmíněná toliko existencí České a Slovenské Federativní Republiky a příslušností České republiky k ní.
(2)
Pokud ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy přijaté před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky spojují práva a povinnosti s územím České a Slovenské Federativní Republiky a státním občanstvím České a Slovenské Federativní Republiky, rozumí se tím území České republiky a státní občanství České republiky, pokud zákon nestanoví jinak.
Čl. 2
V případě rozporu mezi právními předpisy České republiky vydanými před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky a předpisy uvedenými v čl. 1 odst. 1 téže právní síly, se postupuje podle právního předpisu České republiky.
Čl. 3
(1)
Působnost Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a jeho předsednictva podle předpisů uvedených v čl. 1 odst. 1 zánikem České a Slovenské Federativní Republiky přebírá Česká národní rada a její předsednictvo.
(2)
Působnost vlády České a Slovenské Federativní Republiky podle předpisů uvedených v čl. 1 odst. 1 zánikem České a Slovenské Federativní Republiky přebírá vláda České republiky.
(3)
Působnost ústředních orgánů státní správy České a Slovenské Federativní Republiky zánikem České a Slovenské Federativní Republiky přebírají ústřední orgány státní správy České republiky, které jsou podle předpisů o působnosti ústředních orgánů státní správy České republiky podle povahy věci k tomu zřízeny nebo jimž je tato působnost podle povahy věci nejbližší. V pochybnostech rozhodne vláda České republiky nařízením.
(4)
Místo ostatních orgánů státní správy České a Slovenské Federativní Republiky se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zřizují orgány státní správy České republiky, které přebírají odpovídající působnosti podle předpisů uvedených v čl. 1 odst. 1, nestanoví-li zákon jinak.
(5)
Působnost Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a Generální prokuratury České a Slovenské Federativní Republiky včetně Hlavní vojenské prokuratury podle předpisů uvedených v čl. 1 odst. 1 zánikem České a Slovenské Federativní Republiky přebírá Nejvyšší soud České republiky a Generální prokuratura České republiky. Místo vojenských obvodových soudů České a Slovenské Federativní Republiky a vojenských obvodových prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky, jakož i místo vyšších vojenských soudů České a Slovenské Federativní Republiky a vyšších vojenských prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky v týchž místech a pro tytéž obvody zřizují vojenské obvodové soudy České republiky a vojenské obvodové prokuratury České republiky, vyšší vojenské soudy České republiky a vyšší vojenské prokuratury České republiky, které přebírají odpovídající působnosti podle předpisů uvedených v čl. 1 odst. 1.
(6)
Orgány České republiky zřízené podle odstavce 4 a odstavce 5 věty druhé mohou být zákonem rušeny a jejich působnost může být zákonem měněna.
Čl. 4
Majetková a jiná práva a závazky České a Slovenské Federativní Republiky přecházejí jejím zánikem na Českou republiku v rozsahu stanoveném ústavním zákonem Federálního shromáždění nebo smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Na takto přešlá práva a závazky se vztahují předpisy o hospodaření s majetkem České republiky a o prozatímní správě národního majetku. Příslušným ústředním orgánem státní správy je ministerstvo financí.
Čl. 5
(1)
Česká republika uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala Česká a Slovenská Federativní Republika.
(2)
Česká republika přebírá práva a závazky neuvedené v čl. 4, které pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku ke dni jejího zániku vyplývaly z mezinárodního práva s výjimkou závazků České a Slovenské Federativní Republiky spojených s územím, na které se vztahovala svrchovanost České a Slovenské Federativní Republiky, ale nevztahuje se na ně svrchovanost České republiky. Tím nejsou dotčeny nároky České republiky vůči Slovenské republice vyplývající z plnění mezinárodněprávních závazků České a Slovenské Federativní Republiky, které Česká republika převzala podle tohoto ustanovení.
Čl. 6
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 31. prosince 1992.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon České národní rady č. 6/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 6/1993 Sb.
Zákon České národní rady o České národní bance
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 3/1993
* ČÁST PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3b)
* ČÁST DRUHÁ - ORGANIZACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY (§ 4 — § 8)
* ČÁST TŘETÍ - VZTAH K VLÁDĚ A DALŠÍM ORGÁNŮM (§ 9 — § 11)
* ČÁST ČTVRTÁ - EMISE BANKOVEK A MINCÍ (§ 12 — § 22)
* ČÁST PÁTÁ - NÁSTROJE MĚNOVÉ REGULACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY (§ 23 — § 26)
* ČÁST ŠESTÁ - OBCHODY ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY (§ 30 — § 34a)
* ČÁST SEDMÁ - PRAVOMOC A ČINNOST ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY V DEVIZOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ (§ 35 — § 35)
* ČÁST OSMÁ - DALŠÍ ČINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY (§ 37 — § 40)
* ČÁST DEVÁTÁ - VÝKAZNICTVÍ A STATISTIKA (§ 41 — § 43g)
* ČÁST DESÁTÁ - DOHLED (§ 44 — § 45d)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - PŘESTUPKY (§ 46 — § 46b)
* ČÁST DVANÁCTÁ - SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ (§ 46c — § 46f)
* ČÁST TŘINÁCTÁ - HOSPODAŘENÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY (§ 47 — § 48)
* ČÁST ČTRNÁCTÁ - VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ (§ 49 — § 50b)
* ČÁST PATNÁCTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 51 — § 61)
Aktuální znění od 1. 11. 2024 (278/2024 Sb.)
6
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. prosince 1992
o České národní bance
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je ústřední bankoubankou České republiky, orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem a orgánem příslušným k řešení krize.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka je právnickou osobou veřejného práva se sídlem v Praze.
(3)
České národní banceČeské národní bance jsou svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a jinými právními předpisy.
§ 1a
Česká národní bankaČeská národní banka je součástí Evropského systému centrálních bankbank podle Smlouvy o fungování Evropské unie20) a podle Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bankbank a Evropské centrální bankybanky (dále jen „Statut“)21) a podílí se na plnění cílů a úkolů Evropského systému centrálních bankbank.
§ 2
(1)
Hlavním cílem činnosti České národní bankyČeské národní banky je péče o cenovou stabilitu. Česká národní bankaČeská národní banka dále pečuje o finanční stabilitu a o bezpečné fungování finančního systému v České republice. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní bankaČeská národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu a obecné hospodářské politiky v Evropské unii se záměrem přispět k dosažení cílů Evropské unie. Česká národní bankaČeská národní banka jedná v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka plní tyto úkoly:
a)
určuje a provádí měnovou politiku,
b)
vydává bankovky a mince,
c)
řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bankbank, zahraničních bankbank vykonávajících bankovní činnosti na území České republiky prostřednictvím své pobočky (dále jen „pobočka zahraniční bankybanky“) a spořitelních a úvěrních družstev, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních a vypořádacích systémů a na jejich rozvoji,
d)
vykonává dohled nad osobami působícími na finančním trhu (§ 44 odst. 1),
e)
rozpoznává, sleduje a posuzuje rizika ohrožení stability finančního systému a v zájmu předcházení vzniku nebo snižování těchto rizik přispívá prostřednictvím svých pravomocí k odolnosti finančního systému, omezování nárůstu systémových rizik a udržení finanční stability a vytváří tak makroobezřetnostní politiku; v případě potřeby spolupracuje na tvorbě makroobezřetnostní politiky s orgány státu, jejichž působnosti se tato politika týká,
f)
provádí další činnosti podle tohoto zákona a podle jiných právních předpisů.
(3)
Česká národní bankaČeská národní banka při plnění svých úkolů spolupracuje s ústředními bankamibankami jiných států, zahraničními orgány zabývajícími se dohledem nad finančním trhem, zahraničními orgány příslušnými k řešení krize, s mezinárodními finančními institucemi a mezinárodními orgány zabývajícími se dohledem nad finančním trhem a s dalšími zahraničními a mezinárodními orgány, které plní obdobné úkoly jako Česká národní bankaČeská národní banka, a sjednává s nimi v rámci své působnosti příslušné dohody.
(4)
Česká národní bankaČeská národní banka zváží možný dopad svého rozhodnutí, které hodlá vydat v souvislosti s výkonem dohledu podle odstavce 2 písm. d), na stabilitu finančního systému jiného členského státu Evropské unie, a to s přihlédnutím ke skutečnostem dostupným v době jeho vydání a zejména v případech, kdy nastane mimořádná situace, která by mohla fungování finančních systémů ovlivnit.
§ 2a
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy17) a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy19).
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka informuje Evropskou radu pro systémová rizika o významných opatřeních k omezení rizik, která by mohla ohrozit stabilitu finančního systému v České republice.
§ 3
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je povinna podávat Poslanecké sněmovně nejméně dvakrát ročně k projednání zprávu o měnovém vývoji. Usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna, Česká národní bankaČeská národní banka předloží nejpozději do 30 dnů mimořádnou zprávu o měnovém vývoji. V usnesení Poslanecké sněmovny musí být uvedeno, co má mimořádná zpráva obsahovat.
(2)
Zprávu o měnovém vývoji předkládá Poslanecké sněmovně guvernér České národní bankyČeské národní banky, který je v tomto případě oprávněn účastnit se schůze Poslanecké sněmovny a musí mu být uděleno slovo.1c)
(3)
Poslanecká sněmovna zprávu o měnovém vývoji vezme na vědomí nebo si vyžádá její doplnění.
(4)
Vyžádá-li si sněmovna doplnění zprávy, je Česká národní bankaČeská národní banka povinna do 6 týdnů předložit zprávu doplněnou podle požadavku Poslanecké sněmovny.
(5)
Česká národní bankaČeská národní banka je povinna informovat nejméně jednou za tři měsíce o měnovém vývoji veřejnost způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 3a
Česká národní bankaČeská národní banka je povinna podávat Poslanecké sněmovně nejméně jedenkrát ročně k informaci zprávu o finanční stabilitě. Součástí této zprávy je též strategie makroobezřetnostní politiky. Tuto zprávu uveřejňuje Česká národní bankaČeská národní banka rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 3b
(1)
Při plnění svých úkolů může Česká národní bankaČeská národní banka vydat doporučení, upozornění nebo varování určené veřejnosti, orgánům České republiky anebo jednotlivým nebo druhově určeným osobám.
(2)
Pokud by uveřejnění doporučení, upozornění nebo varování mohlo ohrozit plnění úkolů České národní bankyČeské národní banky, nelze je poskytnout podle zákona upravujícího svobodný přístup k informacím.
ČÁST DRUHÁ
ORGANIZACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
§ 4
Českou národní bankuČeskou národní banku tvoří
a)
ústředí se sídlem v Praze;
b)
pobočky;
c)
účelové organizační jednotky.
§ 5
(1)
Nejvyšším řídícím orgánem České národní bankyČeské národní banky je bankovní rada České národní bankyČeské národní banky (dále jen „bankovní rada“). Bankovní rada určuje měnovou a makroobezřetnostní politiku a nástroje pro jejich uskutečňování. Rozhoduje o zásadních opatřeních měnové a makroobezřetnostní politiky, v oblasti dohledu nad finančním trhem a v oblasti řešení krize na finančním trhu.
(2)
Bankovní rada dále zejména
a)
stanoví zásady činnosti a obchodů České národní bankyČeské národní banky;
b)
schvaluje rozpočet České národní bankyČeské národní banky,
c)
stanoví organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek České národní bankyČeské národní banky;
d)
stanoví druhy fondů České národní bankyČeské národní banky, jejich výši a použití;
e)
vykonává práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům České národní bankyČeské národní banky; těmito úkony může pověřit jiné osoby z řad zaměstnanců,
f)
uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců České národní bankyČeské národní banky,
g)
stanoví mzdové a další požitky guvernéra; mzdové a další požitky viceguvernérů a dalších členů bankovní rady stanoví guvernér,
h)
rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím České národní bankyČeské národní banky v prvním stupni.
§ 6
(1)
Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér České národní bankyČeské národní banky, 2 viceguvernéři České národní bankyČeské národní banky a další 4 členové bankovní rady České národní bankyČeské národní banky.
(2)
Guvernéra, viceguvernéry a ostatní členy jmenuje a odvolává prezident republiky.
(3)
Nikdo nesmí zastávat funkci člena bankovní rady více než dvakrát.
(4)
Členové bankovní rady jsou jmenováni na dobu 6 roků.
(5)
S členstvím v bankovní radě je neslučitelná funkce poslance zákonodárného sboru, člena vlády a členství v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech jiných bank a podnikatelských subjektů a výkon samostatně výdělečné činnosti s výjimkou činnosti vědecké, literární, publicistické, umělecké a pedagogické a s výjimkou správy vlastního majetku. Členství v bankovní radě je dále neslučitelné s jakoukoliv činností, která může způsobit střet zájmů mezi prováděním této činnosti a členstvím v bankovní radě.
(6)
Členem bankovní rady může být jmenován občan České republiky, který
a)
je plně způsobilý k právním úkonům,
b)
má ukončené vysokoškolské vzdělání,
c)
je bezúhonný,
d)
je v měnových záležitostech nebo v oblasti finančního trhu uznávanou a zkušenou osobností.
(7)
Bezúhonnou se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čintrestný čin.
(8)
Členové bankovní rady jsou zaměstnanci České národní bankyČeské národní banky.
(9)
Výkon funkce člena bankovní rady končí
a)
uplynutím jeho funkčního období,
b)
dnem bezprostředně následujícím po dni doručení písemného odvolání z funkce nebo písemně učiněného vzdání se funkce a nebo pozdějším dnem uvedeným v doručeném odvolání nebo vzdání se funkce.
(10)
Člen bankovní rady může být z funkce odvolán pouze tehdy, přestal-li splňovat podmínky požadované k jejímu výkonu nebo dopustil-li se vážného pochybení22). Rozhodnutí o odvolání guvernéra se doručuje rovněž Radě guvernérů Evropské centrální bankybanky.
(11)
Není-li funkce guvernéra obsazena, pověří bankovní rada některého z viceguvernérů výkonem funkce guvernéra na dobu, než bude jmenován nový guvernér. Pověřený viceguvernér vykonává funkci guvernéra v plném rozsahu jeho pravomocí a odpovědnosti.
§ 7
(1)
Jednání bankovní rady předsedá guvernér, v jeho nepřítomnosti jím pověřený viceguvernér. Bankovní rada přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů. Bankovní rada je usnášeníschopná, je-li přítomen guvernér, nebo jím pověřený předsedající viceguvernér a alespoň další tři její členové. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího.
(2)
Jednací řád bankovní rady schvaluje bankovní rada.
§ 8
Jménem České národní bankyČeské národní banky jedná navenek guvernér, který též podepisuje právní předpisy a akty vydávané Českou národní bankouČeskou národní bankou a vyhlašované ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv. Guvernéra zastupuje jím pověřený viceguvernér v plném rozsahu.
ČÁST TŘETÍ
VZTAH K VLÁDĚ A DALŠÍM ORGÁNŮM
§ 9
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka, bankovní rada ani žádný člen bankovní rady nesmějí při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim Smlouvou o Evropské unii, Smlouvou o fungování Evropské unie a Statutem a při výkonu dalších činností vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády a jiných orgánů České republiky, dále od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie, od vlád členských států Evropské unie nebo od jakéhokoli jiného subjektu23).
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové, makroobezřetnostní a hospodářské politiky.
§ 10
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka zaujímá stanovisko k návrhům, předkládaným k projednání vládě, které se dotýkají působnosti České národní bankyČeské národní banky.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka plní poradní funkce vůči vládě v záležitostech měnově politické povahy, makroobezřetnostní politiky a finančního trhu.
§ 11
(1)
Ministr financí nebo jiný pověřený člen vlády je oprávněn zúčastnit se s hlasem poradním zasedání bankovní rady a může jí předkládat návrhy k projednání.
(2)
Guvernér České národní bankyČeské národní banky nebo jím určený viceguvernér je oprávněn zúčastnit se s hlasem poradním schůze vlády.
ČÁST ČTVRTÁ
EMISE BANKOVEK A MINCÍ
§ 12
Česká národní bankaČeská národní banka má výhradní právo vydávat bankovky a mince, jakož i bankovky a mince pamětní (dále jen „bankovky a mince“).
§ 13
Peněžní jednotkou v České republice je koruna česká, zkratka názvu je „Kč“. Koruna česká se dělí na sto haléřů.
§ 14
Česká národní bankaČeská národní banka spravuje zásoby bankovek a mincí a organizuje dodávky bankovek a mincí od výrobců v souladu s požadavky peněžního oběhu.
§ 15
Česká národní bankaČeská národní banka sjednává tisk bankovek a ražbu mincí a dozírá na ochranu a bezpečnost do oběhu nevydaných bankovek a mincí a na úschovu a ničení tiskových desek, razidel a neplatných a vyřazených bankovek a mincí.
§ 16
(1)
Platné bankovky a mince vydané Českou národní bankouČeskou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky.
(2)
Mince z drahých kovů, pamětní bankovky a mince a mince ve zvláštním provedení určené ke sběratelským účelům mohou být prodávány za ceny odlišné od jejich nominální hodnoty.
§ 19
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka může prohlásit za neplatné a stáhnout z oběhu bankovky a mince, které vydala. Jejich nominální hodnotu uhradí výměnou za jiné nově vydané bankovky a mince. Doba, po kterou je možno výměnu provádět, nesmí být kratší pěti roků, pokud jiný zákon nestanoví jinak.
(2)
Na konci období stanoveného pro výměnu se úhrnná částka bankovek a mincí prohlášených za neplatné, ale nepředložených k výměně, odečte od množství peněz v oběhu v účtech České národní bankyČeské národní banky. Tato částka je příjmem České národní bankyČeské národní banky.
§ 20
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka má výhradní právo vydávat obchodní mince, které se nazývají české dukáty. Ustanovení § 15 se pro ně použije obdobně.
(2)
Obchodní mince jsou mince vydané Českou národní bankouČeskou národní bankou, které nejsou zákonnými penězi a nemají nominální hodnotu.
§ 21
(1)
Nikdo nesmí vyrábět, dovážet, nabízet, prodávat nebo jinak rozšiřovat medaile, žetony nebo podobné předměty, které jsou svým provedením způsobilé uvést jejich držitele v omyl, že jde o mince vydávané Českou národní bankouČeskou národní bankou.
(2)
Nikdo nesmí při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo jiným rozšiřováním použít slovo „mince“.
§ 22
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka stanoví vyhláškami
a)
nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náležitosti bankovek a mincí a jejich vydání do oběhu;
b)
ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka stanoví vyhláškou v případě obchodní mince, zda se vydává jako jeden český dukát nebo jeho násobek, dále rozměry, hmotnost, materiál, vzhled, její další náležitosti a datum vydání.
ČÁST PÁTÁ
NÁSTROJE MĚNOVÉ REGULACE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
§ 23
Česká národní bankaČeská národní banka stanoví úrokové sazby, rámce, splatnosti a další podmínky obchodů, které provádí podle tohoto zákona a jiných zákonů, a určuje druhy těchto obchodů a protistrany České národní bankyČeské národní banky v nich.
§ 24
(1)
BankyBanky, pobočky zahraničních bankbank a spořitelní a úvěrní družstva jsou povinny mít na účtu u České národní bankyČeské národní banky uloženu stanovenou část svých zdrojů jako povinné minimální rezervy. Povinné minimální rezervy se udržují v českých korunách a mohou být úročeny.
(2)
Povinné minimální rezervy mohou činit nejvýše 30 % celkových závazků osoby, která je povinna udržovat povinné minimální rezervy (dále jen „povinná osoba“), snížených o závazky této povinné osoby vůči jiným povinným osobám. Vyžaduje-li to měnová politika České národní bankyČeské národní banky, výše povinných minimálních rezerv může být stanovena rozdílně pro druhově určené povinné osoby.
§ 25
Pokud povinná osoba neudržuje stanovené povinné minimální rezervy, je Česká národní bankaČeská národní banka oprávněna účtovat jí z částky, o kterou nejsou stanovené povinné minimální rezervy naplněny, úrok ve výši odpovídající průměrné lombardní sazbě v období, po které měla povinné minimální rezervy udržovat, zvýšené o 5 procentních bodů, nejméně však ve výši 5 %.
§ 26
Česká národní bankaČeská národní banka stanoví vyhláškou
a)
výši povinných minimálních rezerv,
b)
den, od něhož povinná osoba musí ve stanovené výši povinné minimální rezervy udržovat,
c)
období, po které se povinné minimální rezervy udržují,
d)
okruh závazků, ze kterých se povinné minimální rezervy udržují, a zdrojů údajů o těchto závazcích,
e)
postup, jakým bude určena stanovená výše povinných minimálních rezerv v případě, že povinná osoba údaje, ze kterých se výše povinných minimálních rezerv stanoví, České národní banceČeské národní bance nepředloží.
ČÁST ŠESTÁ
OBCHODY ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
Obchody s Českou republikou
§ 30
Česká národní bankaČeská národní banka vede účty podle rozpočtových pravidel24).
§ 31
Česká národní bankaČeská národní banka dává do prodeje podle zákona upravujícího vydávání dluhopisů3) státní dluhopisy a v dohodě s ministerstvem financí může z jeho pověření a za dohodnutou úplatu vykonávat i činnosti spojené se správou, splácením a převody státních dluhopisů, s výplatou úroků z těchto dluhopisů, popřípadě další požadované činnosti.
§ 31a
Česká národní bankaČeská národní banka může na základě dohody s Ministerstvem financí podle rozpočtových pravidel24) sjednávat obchody s investičními nástroji3b) nebo jiné obchody nebo provádět činnosti, které je Ministerstvo financí v souladu s rozpočtovými pravidly24) oprávněno vykonávat prostřednictvím České národní bankyČeské národní banky. Tím není dotčen § 31.
§ 32
Obchody na volném trhu a úvěrové operace
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna k plnění svých úkolů provádět obchody na finančním trhu, zejména
a)
vést účty bankbank, poboček zahraničních bankbank, spořitelních a úvěrních družstev a přijímat jejich vklady,
b)
obchodovat s investičními nástroji a dalšími cennými papíry, devizovými hodnotami, drahými kovy, pohledávkami a dalšími aktivy formou nákupů a prodejů, repo obchodůrepo obchodů, vkladů, výpůjček, zápůjček nebo termínovaných obchodů,
c)
provádět úvěrové operace.
(2)
Při provádění úvěrových operací Česká národní bankaČeská národní banka vyžaduje dostatečné zajištění.
(3)
Česká národní bankaČeská národní banka může výjimečně poskytnout bancebance, pobočce zahraniční bankybanky nebo spořitelnímu a úvěrnímu družstvu v zájmu zachování jejich likvidity krátkodobý úvěr při odpovídajícím zajištění nebo uzavřít repo obchodrepo obchod, a to na dobu nejvýše 3 měsíců.
§ 33
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka může vydávat cenné papírycenné papíry a obchodovat s nimi.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna vést evidenci cenných papírůcenných papírů představujících právo na splacení dlužené částky, vydaných
a)
Českou republikou,
b)
Českou národní bankouČeskou národní bankou,
c)
jinými emitenty.
(3)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírůcenných papírů vedenou centrálním depozitářem25).
(4)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna provozovat vypořádací systém s neodvolatelností vypořádání zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu26).
§ 33a
Poskytnutí nouzové likvidity Garančnímu systému finančního trhu
(1)
V naléhavém případě, kdy Garanční systém finančního trhu nemá dostatek volných finančních prostředků za účelem plnění svých úkolů vyplývajících z právní úpravy pojištění pohledávek z vkladů43) a taková situace by mohla ohrozit stabilitu na finančním trhu, může mu Česká národní bankaČeská národní banka na základě žádosti poskytnout krátkodobý úvěr nebo s ním uzavřít repo obchodrepo obchod, a to na dobu nejvýše 3 měsíců.
(2)
Krátkodobý úvěr musí být zajištěný státními dluhopisy nebo jinými cennými papíry se státní zárukou ve vlastnictví Garančního systému finančního trhu.
(3)
Předmětem repo obchodurepo obchodu mohou být pouze cenné papíry podle odstavce 2.
§ 34
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka může, za podmínek obvyklých v bankovním sektoru vést účty svých zaměstnanců a poskytovat jim další bankovní služby. Vést účty a poskytovat bankovní služby může i právnickým osobám. Seznam těchto právnických osob zveřejňuje Česká národní bankaČeská národní banka v roční zprávě o výsledku hospodaření.
(2)
Pro provádění činností uvedených v odstavci 1 platí zákon upravující činnost bankbank4) obdobně.
§ 34a
Zákaz měnového financování
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie27) a ji provádějícím přímo použitelným předpisem Evropské unie28) nesmí poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům, institucím nebo jiným subjektům Evropské unie, ústředním vládám, regionálním nebo místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům29) členských států Evropské unie; rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů Českou národní bankouČeskou národní bankou.
(2)
Odstavec 1 se nepoužije v případě bankbank, zahraničních bankbank a spořitelních a úvěrních družstev ve veřejném vlastnictví, kterým Česká národní bankaČeská národní banka v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků poskytuje stejné zacházení jako bankámbankám, zahraničním bankámbankám a spořitelním a úvěrním družstvům v soukromém vlastnictví44).
ČÁST SEDMÁ
PRAVOMOC A ČINNOST ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY V DEVIZOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ
§ 35
Česká národní bankaČeská národní banka
a)
stanoví, po projednání s vládou, režim kurzu české měny k cizím měnám, přičemž však nesmí být ohrožen hlavní cíl České národní bankyČeské národní banky,
b)
vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám;
c)
nakládá s devizovými rezervami ve zlatě a devizových hodnotách a
d)
je oprávněna provádět platební styk se zahraničím.
ČÁST OSMÁ
DALŠÍ ČINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
§ 37
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka spolu s Ministerstvem financí připravuje a předkládá vládě návrhy zákonných úprav v oblasti měny a peněžního oběhu a návrhy zákonných úprav, kterými se upravují postavení, působnost, organizace a činnost České národní bankyČeské národní banky, s výjimkou dohledu nad finančním trhem, platebním stykem a vydáváním elektronických peněz.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka spolupracuje s Ministerstvem financí na přípravě návrhů zákonných úprav v oblasti finančního trhu, platebního styku, vydávání elektronických peněz, devizového hospodářství a zavedení jednotné měny euro na území České republiky.
§ 38
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna provozovat platební systémy. Podmínky provozování těchto platebních systémů a účasti v nich stanoví zákon upravující platební styk.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka přidělí kód platebního styku poskytovateli platebních služeb, který hodlá užívat pro účty, které vede, čísla účtů v souladu s pravidly mezinárodní standardizace (IBAN).
(3)
Česká národní bankaČeská národní banka stanoví vyhláškou pravidla tvorby čísla účtu v souladu s pravidly mezinárodní standardizace (IBAN).
(4)
Česká národní bankaČeská národní banka vede seznam kódů platebního styku a poskytovatelů platebních služeb, kterým tyto kódy přidělila; seznam uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 38a
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna k zabezpečení svých úkolů vyplývajících z § 2 odst. 2 písm. c) požadovat po provozovateli platebního systému, provozovateli vypořádacího systému, poskytovateli platebních služeb a vydavateli elektronických peněz informace vztahující se k provozování těchto systémů a informace vztahující se k poskytování platebních služeb a vydávání elektronických peněz a tyto osoby jsou povinny České národní banceČeské národní bance informace poskytovat.
§ 39
Česká národní bankaČeská národní banka provádí registraci zastoupení zahraničních bank a finančních institucí vykonávajících bankovní činnost,7) působí-li tato zastoupení na území České republiky. Zahraniční banka nebo finanční instituce je povinna přihlásit své zastoupení k registraci před počátkem jeho působení. Zastoupení nepodniká a nezapisuje se do obchodního rejstříku.
§ 40
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna provádět investiční a obchodní činnost v rozsahu nezbytném pro zajištění svých činností.
(2)
K podpoře plnění svých úkolů může Česká národní bankaČeská národní banka založit právnickou osobu nebo v ní nabýt účast.
ČÁST DEVÁTÁ
VÝKAZNICTVÍ A STATISTIKA
HLAVA I
VÝKAZNICTVÍ
§ 41
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna vyžadovat podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů k zabezpečení svých úkolů potřebné informace a podklady ve formě statistických výkazů a výkazů pro účely dohledu, doplňkových informací nebo hlášení (dále jen „výkaz“ ) od vykazujících osob, kterými jsou
a)
osoby podléhající jejímu dohledu a zahraniční osoby s obdobným předmětem podnikání podnikající na území České republiky,
b)
jiné osoby podnikající na území České republiky, které náleží do sektoru finančních institucí podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího systém národních a regionálních účtů v Evropské unii30),
c)
osoby, které disponují informacemi potřebnými pro sestavení statistiky platební bilance, investiční pozice a dluhové služby vůči zahraničí, které Česká národní bankaČeská národní banka uvědomí o zařazení do okruhu statisticky významných vykazujících osob; za tím účelem je Česká národní bankaČeská národní banka oprávněna vyžadovat potřebné informace a podklady pro posouzení statistické významnosti.
(2)
Výkazy podle odstavce 1 je Česká národní bankaČeská národní banka oprávněna používat k zabezpečení všech svých úkolů, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.
(3)
Vykazující osoby jsou povinny vypracovat a předkládat České národní banceČeské národní bance výkazy, jejichž obsah, formu, lhůty a způsob sestavování a předkládání pro jednotlivé okruhy vykazujících osob stanoví Česká národní bankaČeská národní banka vyhláškou.
(4)
Pokud předložené výkazy neodpovídají požadavkům stanoveným podle odstavce 3 nebo pokud vzniknou důvodné pochybnosti o jejich správnosti nebo úplnosti, je Česká národní bankaČeská národní banka oprávněna požadovat opravu, upřesnění nebo vysvětlení.
HLAVA II
STATISTIKA
§ 42
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka k zajištění úkolů stanovených přímo použitelnými předpisy Evropské unie31)
a)
zajišťuje statistické výkaznictví včetně získávání a shromažďování údajů pro statistické účely,
b)
zpracovává a vytváří statistické informace a sestavuje, vede a uveřejňuje statistiky,
c)
podílí se na tvorbě statistik Evropského systému centrálních bankbank a Evropské centrální bankybanky32) a přispívá k sestavování statistik Evropské unie33).
(2)
K zajištění úkolů podle odstavce 1 předává Česká národní bankaČeská národní banka ve stanovených termínech statistické informace a individuální údaje v požadované struktuře a podrobném členění Evropské centrální bancebance a Eurostatu.
(3)
K zajištění úkolů uvedených v odstavci 1 zabezpečuje Česká národní bankaČeská národní banka metodiku statistických zjišťování, jejich zpracování a využití a obsahové vymezení požadovaných údajů včetně popisu jejich struktur.
(4)
K zajištění úkolů podle odstavce 1 je Česká národní bankaČeská národní banka oprávněna požadovat a využívat pro statistické účely údaje a informace, které jsou potřebné pro sestavení statistik Evropského systému centrálních bankbank, Evropské centrální bankybanky nebo Evropské unie a které ministerstva a jiné správní úřady získávají nebo shromažďují na základě jiných právních předpisů, pokud jsou takové údaje a informace ministerstvy a jinými správními úřady zpracovány a jsou-li dostupné v jejich informačních systémech. Ministerstva a jiné správní úřady jsou povinny České národní banceČeské národní bance potřebné údaje na její vyžádání bezplatně poskytnout.
§ 43
V zájmu omezování zátěže vykazujících osob podle § 41 uplatňuje Česká národní bankaČeská národní banka v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a v souladu s obecnými zásadami Evropské centrální bankybanky hledisko statistické významnosti a může za tím účelem vyhláškou stanovit
a)
rozsah vykazování určitému okruhu vykazujících osob nebo pro určitý druh údajů, které má výkaz obsahovat,
b)
okruh statisticky významných vykazujících osob.
§ 43a
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka sestavuje, vede a uveřejňuje měnové statistiky, statistiky platební bilance, statistiku čtvrtletních finančních účtů, statistiku finančních trhů, statistiku cenných papírůcenných papírů a další statistiky v oblasti její působnosti.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka vede seznam měnových finančních institucí34) v České republice a další obdobné seznamy pro statistické účely, které uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 43b
Česká národní bankaČeská národní banka při získávání a využívání shromážděných údajů a sestavování statistik spolupracuje s Českým statistickým úřadem, se kterým si vzájemně předává pro statistické účely individuální údaje a statistické informace, potřebné k plnění jejich úkolů45).
§ 43c
(1)
Uplatnění práva na ověřování a nucené shromažďování individuálních statistických údajů Českou národní bankouČeskou národní bankou se řídí přímo použitelným předpisem Evropské unie35).
(2)
Při ověřování statistických údajů nebo jejich nuceném shromažďování formou kontroly na místě se na vztahy mezi Českou národní bankouČeskou národní bankou a vykazující osobou použije zákon upravující výkon kontroly.
§ 43d
V souladu se závazky, kterými je Česká republika vázána a které vyplývají z jejího členství v mezinárodních organizacích, Česká národní bankaČeská národní banka poskytuje statistické informace Mezinárodnímu měnovému fondu, Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Světové bancebance a dalším mezinárodním institucím.
§ 43e
Česká národní bankaČeská národní banka trvale zabezpečuje ochranu důvěrných statistických údajů36) získaných na základě tohoto zákona tak, aby nemohly být neoprávněně změněny, zničeny, ztraceny, přeneseny nebo zneužity. Této ochraně podléhají též sdružené údaje za více vykazujících osob, z nichž lze bez vynaložení nepřiměřeného času a úsilí přímo určit nebo zjistit nebo nepřímo odvodit jednotlivou vykazující osobu.
§ 43f
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka může poskytnout důvěrné statistické údaje pouze
a)
jinému členu Evropského systému centrálních bankbank v rozsahu a na úrovni podrobnosti, které jsou nezbytné pro plnění úkolů Evropského systému centrálních bankbank,
b)
Evropské centrální bancebance ke splnění statistické zpravodajské povinnosti pro účely tvorby statistiky Evropského systému centrálních bankbank,
c)
Eurostatu pro účely tvorby statistiky Evropské unie,
d)
jinému členu Evropského systému centrálních bankbank nebo členu Evropského statistického systému, pokud je to nezbytné pro rozvoj, vypracování nebo šíření statistiky nebo pro zvýšení její kvality,
e)
Českému statistickému úřadu podle § 43b,
f)
pro účely uveřejňování průměrů zápůjčních úrokových sazeb podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr,
g)
pro účely vědeckého výzkumu na základě smlouvy, která stanoví splnění podmínek ochrany těchto údajů a přesný způsob jejich využití v souladu s právem Evropské unie, a to právnickým osobám, jejichž základním posláním je vědecký výzkum; údaje se poskytnou ve formě neumožňující přímé určení vykazující osoby, které se poskytnuté údaje týkají,
h)
pokud osoba, které se tento údaj týká, dala k jeho poskytnutí souhlas, a nejedná-li se o případy uvedené v písmenech a) až g); ze souhlasu této osoby musí být patrné, o jaký důvěrný statistický údaj se jedná a pro jaký účel a komu má být poskytnut, nebo
i)
v případě, pokud tak stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie46).
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka může uveřejňovat statistické informace, pokud vzniknou agregací individuálních údajů alespoň za 3 vykazující osoby. Není-li splněna tato podmínka, může Česká národní bankaČeská národní banka poskytnout statistické informace pouze jako důvěrné statistické údaje podle odstavce 1. Stejně postupuje Česká národní bankaČeská národní banka i v případě, lze-li ze statistické informace nepřímo identifikovat jednotlivou vykazující osobu.
(3)
Poskytnutí důvěrného statistického údaje za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 není porušením mlčenlivosti podle tohoto zákona.
§ 43g
Česká národní bankaČeská národní banka seznamuje veřejnost s výsledky statistických zjišťování způsobem umožňujícím dálkový přístup.
ČÁST DESÁTÁ
DOHLED
§ 44
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka vykonává dohled nad
a)
bankamibankami, pobočkami zahraničních bankbank, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, zahraničními institucemi elektronických peněz, které vykonávají činnost na území České republiky prostřednictvím své pobočky, vydavateli elektronických peněz malého rozsahu, platebními institucemi, zahraničními platebními institucemi, které vykonávají činnost na území České republiky prostřednictvím své pobočky, poskytovateli platebních služeb malého rozsahu, správci informací o platebním účtu, zahraničními správci informací o platebním účtu, kteří vykonávají činnost na území České republiky prostřednictvím své pobočky, poskytovateli služby dynamické směny měn, provozovateli platebních systémů s neodvolatelností zúčtování a nad bezpečným fungováním bankovního systému,
b)
obchodníky s cennými papírycennými papíry, emitenty cenných papírůcenných papírů, centrálním depozitářem, jinými osobami vedoucími evidenci investičních nástrojů, investičními společnostmi, investičními fondy, provozovateli vypořádacích systémů s neodvolatelností vypořádání, organizátory trhů s investičními nástroji a dalšími osobami, o nichž tak stanoví jiné právní předpisy upravující oblast podnikání na kapitálovém trhu,
c)
pojišťovnami, zajišťovnami, penzijními fondy, penzijními společnostmi a dalšími osobami působícími v oblasti pojišťovnictví, doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění podle zákonů upravujících pojišťovnictví, činnost pojišťovacích zprostředkovatelů, penzijní připojištění9c), doplňkové penzijní spoření,
d)
zpracovateli tuzemských bankovek a tuzemských mincí podle zákona upravujícího oběh bankovek a mincí,
e)
nebankovními poskytovateli spotřebitelského úvěruspotřebitelského úvěru, samostatnými zprostředkovateli, zprostředkovateli vázaného spotřebitelského úvěruspotřebitelského úvěru, vázanými zástupci a zahraničními zprostředkovateli podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr,
f)
finančními holdingovými osobami a smíšenými finančními holdingovými osobami podléhajícími schválení podle zákona upravujícího činnost bankbank, a
g)
činností dalších osob, u kterých tak stanoví jiný právní předpis.
(2)
Dohled zahrnuje, nejde-li o řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize na finančním trhu,
a)
rozhodování o žádostech o udělení licencí, povolení, registrací a souhlasů podle jiných právních předpisů,
b)
kontrolu dodržování podmínek stanovených udělenými licencemi a povoleními,
c)
kontrolu dodržování zákonů a přímo použitelných předpisů Evropské unie, jestliže je k této kontrole Česká národní bankaČeská národní banka tímto zákonem nebo jinými právními předpisy zmocněna, a kontrolu dodržování vyhlášek vydaných Českou národní bankouČeskou národní bankou,
d)
získávání informací potřebných pro výkon dohledu podle jiných právních předpisů a jejich vymáhání, ověřování jejich pravdivosti, úplnosti a aktuálnosti,
e)
ukládání opatření k nápravě a správních trestů podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů,
f)
řízení o přestupcích.
(3)
Česká národní bankaČeská národní banka vykonává nad osobami uvedenými v odstavci 1 též dohled na konsolidovaném základě nebo ve skupině a doplňkový dohled nad těmito osobami ve finančních konglomerátech v rozsahu stanoveném jinými právními předpisy a přímo použitelnými předpisy Evropské unie.
§ 44a
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka vykonává dohled nad dodržováním povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku, nad dodržováním povinností zákazu používání nekalých obchodních praktiknekalých obchodních praktik a nad dodržováním povinností při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěruspotřebitelského úvěru9m), a to osobami uvedenými v § 44 odst. 1 při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní bankyČeské národní banky nebo obdobného oprávnění k působení na území České republiky uděleného zahraničním orgánem. Česká národní bankaČeská národní banka je při výkonu dohledu oprávněna vyžadovat od těchto osob potřebné informace a podklady.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka může uložit osobě uvedené v § 44 odst. 1, která porušila tento zákon nebo právní předpis, na který se odkazuje v odstavci 1, opatření k nápravě zjištěného nedostatku odpovídající povaze porušení a jeho závažnosti; pro odstranění zjištěného nedostatku určí přiměřenou lhůtu.
(3)
Osoba, které bylo uloženo opatření k nápravě podle odstavce 4, informuje Českou národní bankuČeskou národní banku o odstranění nedostatku bez zbytečného odkladu poté, kdy byl nedostatek odstraněn, nejpozději však do 10 dnů po uplynutí stanovené lhůty.
§ 44aa
Česká národní bankaČeská národní banka zajistí, aby výkon dohledu podle jiných právních předpisů40) a podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího obezřetnostní požadavky41) a rovněž veškeré činnosti související s výkonem dohledu byly oddělené a nezávislé na výkonu činností spojených s řešením problémů subjektů, které podléhají jejímu dohledu podle § 44 odst. 1 písm. a) až c) a e) a podle § 44 odst. 3. Česká národní bankaČeská národní banka informuje o oddělení výkonu dohledu a výkonu činností spojených s řešením problémů těchto subjektů Evropskou komisi a Evropský orgán pro bankovnictví a uvede způsob rozdělení povinností a odpovědností. Ustanovení § 5 odst. 1 tím není dotčeno.
§ 44b
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka pro výkon působnosti podle části desáté využívá
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,
c)
údaje z agendového informačního systému cizinců.
(2)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména,
c)
datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
d)
adresa místa pobytu,
e)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
f)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(3)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum, místo a okres narození a u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se narodil,
c)
pohlaví,
d)
rodné číslo,
e)
adresa místa trvalého pobytu,
f)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, datum, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
h)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil,
i)
datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo opatrovníka, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení omezení svéprávnosti; nebylo-li opatrovníkovi rodné číslo přiděleno, datum, místo a okres jeho narození a u opatrovníka, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se narodil.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
d)
druh a adresa místa pobytu,
e)
počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,
f)
rodné číslo, bylo-li přiděleno,
g)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,
h)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.
(5)
Z využívaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
(6)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícímu současný stav.
(7)
Za účelem prověření bezúhonnosti či důvěryhodnosti Českou národní bankouČeskou národní bankou v případech stanovených právním předpisem si Česká národní bankaČeská národní banka vyžádá způsobem podle jiného právního předpisu výpis z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence přestupkůpřestupků vedené Rejstříkem trestů a v případech stanovených jiným právním předpisem opis z evidence Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu nebo opisu z evidence Rejstříku trestů a opisu z evidence přestupkůpřestupků a výpis nebo opis z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence přestupkůpřestupků se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup. Česká národní bankaČeská národní banka je za účelem prověření bezúhonnosti či důvěryhodnosti v případech stanovených právním předpisem dále oprávněna vyžadovat od osob, jejichž bezúhonnost či důvěryhodnost je posuzována, rodné číslo.
(8)
Česká národní bankaČeská národní banka je za účelem přístupu do registru podle odstavce 1 písm. a) v případech stanovených právním předpisem oprávněna od subjektů, u kterých provádí registraci podle jiných právních předpisů, vyžadovat číslo občanského průkazu nebo obdobného identifikačního dokladu.
§ 44c
Pokud Česká národní bankaČeská národní banka vykonává na základě tohoto zákona činnost, která podle jiného právního předpisu vyžaduje licenci, povolení nebo registraci České národní bankyČeské národní banky anebo podléhá jejímu dohledu, licenci, povolení ani registraci k takové činnosti nepotřebuje a tato činnost nepodléhá jejímu dohledu.
§ 45
(1)
Při výkonu dohledu formou kontroly na místě se vztahy mezi Českou národní bankouČeskou národní bankou a kontrolovanými osobami řídí kontrolním řádem s výjimkou ustanovení o spolupráci v oblasti kontroly11). Nahlížení do spisu vedeného při výkonu dohledu podle § 44 odst. 2 písm. b) až d) je vyloučeno.
(2)
Zaměstnanec České národní bankyČeské národní banky nesmí vykonávat dohled formou kontroly na místě v případech, kdy je osobou blízkou podle občanského zákoníku vůči kontrolované osobě nebo osobě, která má v kontrolované osobě postavení, které by mohlo ovlivnit jeho činnost.
Úvěrové ukazatele
§ 45a
(1)
Osoba oprávněná poskytovat spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr47) nesmí poskytnout spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí, pokud by tím došlo k překročení horní hranice 1 nebo více úvěrových ukazatelů, je-li tato hranice stanovena Českou národní bankouČeskou národní bankou opatřením obecné povahy podle § 45b. To neplatí, pokud k takovému překročení dojde u spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů poskytnutých v běžném kalendářním čtvrtletí představujících nejvýše 5 % celkového objemu spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí, které tato osoba poskytla v předcházejícím kalendářním čtvrtletí s tím, že tyto úvěry již od jejich poskytnutí ve své evidenci vede jako úvěry nesplňující podmínku podle věty první a řádně odůvodní jejich poskytnutí z hlediska zajištění jejich návratnosti. Při výpočtu úvěrových ukazatelů postupuje tato osoba v souladu s vyhláškou podle odstavce 6.
(2)
Spotřebitelským úvěremSpotřebitelským úvěrem zajištěným obytnou nemovitostí se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr, který je zajištěný obytnou nemovitostí ve smyslu přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího obezřetnostní požadavky41) nebo je zajištěný věcným právem k této obytné nemovitosti. Spotřebitelský úvěrSpotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí se pro účely tohoto zákona považuje za poskytnutý uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěruspotřebitelském úvěru.
(3)
Odstavec 1 se nevztahuje na spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí, který je poskytnut na splacení 1 nebo více spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí, pokud výše poskytnutého úvěru nepřekračuje k okamžiku jeho poskytnutí součet zůstatků jistin spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů, které mají být tímto úvěrem splaceny.
(4)
Porušení povinnosti podle odstavce 1 nemá za následek neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěruspotřebitelském úvěru.
(5)
Úvěrovým ukazatelem je ukazatel, který vyjadřuje poměr
a)
celkové výše dluhů spotřebitelespotřebitele ze spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů zajištěných stejnou obytnou nemovitostí k hodnotě zajištění (dále jen „ukazatel LTV“),
b)
výdajů spotřebitelespotřebitele vyplývajících z celkové výše dluhů spotřebitelespotřebitele k jeho příjmům (dále jen „ukazatel DSTI“) a
c)
celkové výše dluhů spotřebitelespotřebitele k jeho příjmům (dále jen „ukazatel DTI“).
(6)
Česká národní bankaČeská národní banka stanoví vyhláškou způsob a pravidla výpočtu úvěrových ukazatelů včetně vymezení jednotlivých položek, které jsou součástí výpočtu.
§ 45b
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka je oprávněna v návaznosti na rozpoznání systémových rizik souvisejících s poskytováním spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí vydat opatření obecné povahy, kterým stanoví horní hranici 1 nebo více úvěrových ukazatelů podle § 45a odst. 5 s tím, že pokud tak učiní, pak pro tyto úvěry určené k financování pořízení obytné nemovitosti k vlastnímu bydlení žadatele, který k okamžiku poskytnutí úvěru nedosáhl věku 36 let, anebo žadatelů žijících v manželství nebo registrovaném partnerství, z nichž alespoň jeden k okamžiku poskytnutí úvěru nedosáhl věku 36 let, stanoví vyšší horní hranici ukazatele nebo ukazatelů než pro ostatní žadatele, a to u
a)
ukazatele LTV o 10 procentních bodů,
b)
ukazatele DSTI o 5 procentních bodů a
c)
ukazatele DTI o jednoroční násobek čistých příjmů.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka při stanovení horní hranice úvěrových ukazatelů přihlíží k faktorům zakládajícím systémová rizika podle odstavce 1, zejména k
a)
vývoji celkového objemu spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů,
b)
vývoji objemu nově poskytnutých spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí,
c)
vývoji realizovaných cen obytných nemovitostí,
d)
vývoji poměru celkového objemu spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů k příjmům spotřebitelůspotřebitelů,
e)
vývoji poměru cen obytných nemovitostí k příjmům spotřebitelůspotřebitelů,
f)
souhrnnému makroekonomickému vývoji v České republice a
g)
dopadu na spotřebitelespotřebitele a na poskytovatele úvěru.
(3)
Opatření obecné povahy podle odstavce 1 se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy a nabývá účinnosti 4 měsíce ode dne jeho zveřejnění na úřední desce České národní bankyČeské národní banky, nestanoví-li se v něm pozdější den nabytí účinnosti. Pokud toto opatření obecné povahy zvyšuje nebo ruší horní hranici stanoveného úvěrového ukazatele, nabývá tato změna účinnosti dnem následujícím po dni zveřejnění, nestanoví-li se v něm pozdější den nabytí účinnosti.
(4)
Česká národní bankaČeská národní banka nejméně jedenkrát za 6 měsíců přezkoumává důvody pro vydání opatření obecné povahy a posoudí je vzhledem k existenci a předpokládanému dalšímu vývoji faktorů podle odstavce 2. Pokud došlo k podstatné změně těchto faktorů, vydá Česká národní bankaČeská národní banka nové opatření obecné povahy nebo vydané opatření obecné povahy změní nebo zruší.
§ 45c
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka může osobě, která v rozporu s § 45a odst. 1 poskytne spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr, uložit opatření k nápravě zjištěného nedostatku. Pro odstranění zjištěného nedostatku určí této osobě přiměřenou lhůtu.
(2)
Osoba, které bylo uloženo opatření k nápravě podle odstavce 1, informuje Českou národní bankuČeskou národní banku o odstranění nedostatku bez zbytečného odkladu poté, kdy byl nedostatek odstraněn, nejpozději však do 10 dnů po uplynutí určené lhůty.
§ 45d
Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka každoročně vypracovává a nejpozději do 30. června následujícího roku předkládá Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě k informaci zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka uveřejňuje zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem způsobem umožňujícím dálkový přístup.
ČÁST JEDENÁCTÁ
PŘESTUPKY
§ 46
Přestupky
(1)
Přestupku se dopustí ten, kdo
a)
v rozporu s § 21 odst. 1 vyrobí, doveze, nabízí, prodává nebo jinak rozšiřuje medaile, žetony nebo podobné předměty zaměnitelné s mincemi vydanými Českou národní bankouČeskou národní bankou, nebo
b)
v rozporu s § 21 odst. 2 používá při označení nebo popisu žetonu, medaile nebo podobného předmětu v souvislosti s jejich nabízením, prodejem nebo rozšiřováním slovo „mince“.
(2)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
neposkytne potřebnou informaci nebo podklad podle § 44a odst. 1,
b)
nesplní povinnost uloženou rozhodnutím o opatření k nápravě podle § 44a odst. 4, nebo
c)
neinformuje Českou národní bankuČeskou národní banku o odstranění nedostatku podle § 44a odst. 5.
(3)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako osoba uvedená v § 41 odst. 1 písm. a), b) nebo c) dopustí přestupku tím, že
a)
nevypracuje nebo nepředloží výkaz podle § 41 odst. 3, nebo
b)
v rozporu s § 41 odst. 4 nezajistí opravu, upřesnění nebo vysvětlení výkazu.
(4)
Osoba oprávněná poskytovat spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr47) se dopustí přestupku tím, že
a)
poskytne spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr v rozporu s § 45a odst. 1,
b)
nesplní povinnost uloženou rozhodnutím o opatření k nápravě podle § 45c odst. 1, nebo
c)
neinformuje Českou národní bankuČeskou národní banku o odstranění nedostatku podle § 45c odst. 2.
(5)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 4 písm. a) nebo b),
b)
5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 písm. b), nebo
c)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), odstavce 2 písm. a) nebo c), odstavce 3 nebo odstavce 4 písm. c).
§ 46a
Uveřejnění rozhodnutí o přestupku
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka bez zbytečného odkladu uveřejní pravomocné rozhodnutí o přestupku podle tohoto zákona způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka uveřejní rozhodnutí podle odstavce 1 bez uvedení identifikačních údajů o osobě uznané vinnou ze spáchání přestupku, jestliže by uveřejnění
a)
ohrozilo stabilitu finančního trhu,
b)
ohrozilo probíhající trestní řízenítrestní řízení, nebo
c)
způsobilo osobě uznané vinnou ze spáchání přestupku nepřiměřenou újmu.
(3)
Rozhodnutí podle odstavce 1 zůstane uveřejněno do konce pátého kalendářního roku následujícího po roce, v němž bylo uveřejněno.
§ 46b
Příslušnost
Přestupky podle tohoto zákona projednává Česká národní bankaČeská národní banka.
ČÁST DVANÁCTÁ
SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ
§ 46c
Zvláštní ustanovení o rozkladu
Pro ukončení řízení o rozkladu podaném proti rozhodnutí České národní bankyČeské národní banky podle tohoto nebo jiného zákona se použijí ustanovení správního řádu o odvolání37).
§ 46d
Správní poplatky
Správní poplatky za úkony České národní bankyČeské národní banky podle jiného právního předpisu38) jsou příjmem České národní bankyČeské národní banky.
§ 46e
Společná ustanovení k přestupkům projednávaným Českou národní bankou
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka, aniž řízení o přestupku podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu zahájí, může věc usnesením odložit též, jestliže je vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu, jeho následku, okolnostem, za nichž byl čin spáchán, nebo vzhledem k chování podezřelého po spáchání činu zřejmé, že účelu, jehož by bylo možno dosáhnout provedením řízení o přestupku, bylo dosaženo nebo jej lze dosáhnout jinak. Usnesení o odložení věci podle věty první se pouze poznamená do spisu; ustanovení zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich týkající se vyrozumění o odložení věci se nepoužije.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka může v řízení o přestupku podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu uložit pachateli rovněž opatření k nápravě nebo odejmout oprávnění k činnosti podle příslušného právního předpisu.
(3)
U přestupku, k jehož projednání je příslušná Česká národní bankaČeská národní banka podle tohoto anebo jiného zákona nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie a za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 1 000 000 Kč, nebo určuje horní hranici pokuty podle násobku neoprávněného prospěchu nebo podle dosaženého ročního obratu, činí promlčecí doba 5 let. Byla-li promlčecí doba u tohoto přestupku přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 10 let od jeho spáchání.
(4)
Okolností vylučující protiprávnost přestupku, k jehož projednání je příslušná Česká národní bankaČeská národní banka podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, není svolení poškozeného.
(5)
Účastníkem řízení o přestupku, k jehož projednání je příslušná Česká národní bankaČeská národní banka podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, není poškozený.
(6)
Příjem z pokut uložených Českou národní bankouČeskou národní bankou je příjmem státního rozpočtu.
(7)
Alespoň jedna oprávněná úřední osoba podílející se na řízení o přestupku vedeném Českou národní bankouČeskou národní bankou v každém stupni musí mít vysokoškolské vzdělání nejméně v magisterském studijním programu v oboru právo na vysoké škole v České republice. Nemá-li oprávněná úřední osoba vzdělání podle věty první, musí mít vysokoškolské vzdělání v jiné oblasti.
§ 46f
Na náhradu nákladů správních řízení vedených Českou národní bankouČeskou národní bankou se pro účely jejich placení hledí jako na prostředky veřejného rozpočtu. Náhradu nákladů správních řízení vedených Českou národní bankouČeskou národní bankou vymáhá příslušný celní úřad.
ČÁST TŘINÁCTÁ
HOSPODAŘENÍ ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY
§ 47
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka hospodaří podle rozpočtu, který musí být členěn tak, aby z něj byly zřejmé výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz České národní bankyČeské národní banky.
(2)
Česká národní bankaČeská národní banka ze svých výnosů hradí náklady na svoji činnost. Vytvořený zisk používá k doplňování rezervního fondu a dalších fondů vytvářených ze zisku a k ostatnímu použití v rozpočtované výši. Zbývající zisk odvádí do státního rozpočtu.
(3)
Roční zprávu o výsledku svého hospodaření Česká národní bankaČeská národní banka předkládá nejpozději do 3 měsíců po skončení kalendářního roku k projednání Poslanecké sněmovně. Součástí této zprávy je i informace o mzdách členů bankovní rady a vedoucích zaměstnanců České národní bankyČeské národní banky v přímé řídící působnosti bankovní rady.
(4)
Poslanecká sněmovna může zprávu o výsledku hospodaření České národní bankyČeské národní banky
a)
schválit,
b)
vzít na vědomí, nebo
c)
odmítnout.
(5)
Odmítne-li Poslanecká sněmovna zprávu o výsledku hospodaření České národní bankyČeské národní banky, je Česká národní bankaČeská národní banka povinna do 6 týdnů předložit zprávu zpřesněnou a doplněnou podle požadavků Poslanecké sněmovny.
(6)
Česká národní bankaČeská národní banka uveřejňuje roční zprávu o výsledku svého hospodaření způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 47a
Česká národní bankaČeská národní banka nakládá s vlastním majetkem včetně devizových rezerv s odbornou péčí.
§ 48
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka vede účetnictví podle jiného právního předpisu.12a)
(2)
Účetní závěrka České národní bankyČeské národní banky je ověřována jedním nebo více auditory, kteří jsou určeni po dohodě bankovní rady s ministrem financí.
(3)
Jakmile je účetní závěrka schválena a ověřena auditory, bankovní rada ji předá Poslanecké sněmovně a uveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4)
Česká národní bankaČeská národní banka každoročně uveřejňuje výroční zprávu způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(5)
Česká národní bankaČeská národní banka uveřejňuje dekádní výkaz o své finanční pozici způsobem umožňujícím dálkový přístup.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
§ 49
Na všechny bankovní operace České národní bankyČeské národní banky včetně stavů na účtech, které vede, se vztahuje bankovní tajemství.
§ 49a
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka vydává způsobem umožňujícím dálkový přístup Věstník České národní bankyČeské národní banky (dále jen „Věstník“).
(2)
Věstník je vydáván v postupně číslovaných částkách, označených pořadovými čísly, jejichž řada se uzavírá koncem každého kalendářního roku.
(3)
Česká národní bankaČeská národní banka vydává úřední sdělení České národní bankyČeské národní banky, kterými informuje zejména o rozhodnutích bankovní rady o úrokových sazbách, o výkladových stanoviscích České národní bankyČeské národní banky, o podmínkách pro provádění obchodů České národní bankyČeské národní banky a o skutečnostech důležitých pro osoby, které působí na finančním trhu.
(4)
Úřední sdělení České národní bankyČeské národní banky podepisuje člen bankovní rady.
(5)
Úřední sdělení České národní bankyČeské národní banky se uveřejňuje ve Věstníku.
§ 50
(1)
Zaměstnanci České národní bankyČeské národní banky jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu nebo jiného obdobného vztahu. Povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámí při výkonu své funkce, platí i pro členy poradních orgánů a auditory.
(2)
Osoby, na které se vztahuje povinnost podle odstavce 1, mohou být Českou národní bankouČeskou národní bankou zproštěny povinnosti zachovávat mlčenlivost v případech stanovených jinými právními předpisy, v ostatních případech ve veřejném zájmu anebo je-li to nutné k ochraně zájmů České národní bankyČeské národní banky. Povinnost zachovávat mlčenlivost stanovená Statutem39) tím není dotčena.
(3)
Zaměstnanci České národní bankyČeské národní banky nemohou bez předchozího souhlasu bankovní rady vykonávat podnikatelskou činnost a podílet se na podnikatelské činnosti jiných osob. Toto ustanovení se nevztahuje na správu vlastního majetku a činnost vědeckou, literární, publicistickou, uměleckou a pedagogickou.
(4)
Zaměstnanci České národní bankyČeské národní banky nemohou zastávat funkce ve statutárním nebo jiném orgánu obchodní korporace, ledaže je takovou funkcí Česká národní bankaČeská národní banka pověřila. Zákaz se nevztahuje na funkci v orgánu obchodní korporace zajišťující bydlení pro daného zaměstnance České národní bankyČeské národní banky nebo pro osobu jemu blízkou.
(5)
Zaměstnanci České národní bankyČeské národní banky jsou povinni dbát, aby nedocházelo ke střetu zájmů nebo zneužití informací získaných při výkonu jejich funkce v České národní banceČeské národní bance.
(6)
Zaměstnanci České národní bankyČeské národní banky jsou povinni dodržovat pravidla profesionální etiky stanovená etickým kodexem České národní bankyČeské národní banky, který schvaluje bankovní rada.
§ 50a
(1)
Česká národní bankaČeská národní banka zpracovává osobní údaje v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů stanovených v § 1a a 2.
(2)
Ustanovení čl. 15 a 18, čl. 19 věta druhá, čl. 21 odst. 4 a čl. 34 odst. 4 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/67942) se nepoužijí na osobní údaje zpracovávané Českou národní bankouČeskou národní bankou v oblasti péče o finanční stabilitu a v rámci výkonu dohledu na finančním trhu, kterými jsou zejména údaje o dohlížené osobě, osobách v ní působících a osobách, které jsou obchodními partnery či klienty dohlížené osoby, anebo zájemci o její služby, jakož i o osobách s těmito osobami spjatých. Tyto údaje Česká národní bankaČeská národní banka zpracovává po dobu, po kterou mohou být použity při výkonu dohledu nebo při řešení krize podle právních předpisů upravujícího řešení krizí na finančním trhu a v souvisejících řízeních.
(3)
Ustanovení čl. 13 odst. 3, čl. 14, 15 a 18, čl. 19 věta druhá a čl. 34 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 se nepoužijí na osobní údaje zpracovávané v souvislosti s činnostmi České národní bankyČeské národní banky podle krizového zákona a zákona upravujícího hospodářská opatření pro krizové stavy, kterými jsou údaje o osobách vykonávajících činnosti povolované Českou národní bankouČeskou národní bankou, osobách v nich působících a osobách, které s nimi mají obchodní nebo jiný vztah. Tyto údaje Česká národní bankaČeská národní banka zpracovává po dobu, po níž vykonává činnosti podle těchto právních předpisů, k jejichž provedení jsou uvedené údaje nezbytné, a dále po dobu, po kterou jsou uplatňována příslušná opatření, účinné příslušné krizové plány, přetrvávají následky jiných činností podle těchto právních předpisů nebo po kterou tyto údaje mohou být použity v souvisejících řízeních.
(4)
Ustanovení čl. 15 a 16 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 se nepoužijí na osobní údaje zpracovávané v souvislosti s obrazovými záznamy pořizovanými a ukládanými při ochraně a zabezpečení peněžního provozu České národní bankyČeské národní banky, kterými jsou údaje o osobách vstupujících a nacházejících se v prostorách, kde peněžní provoz probíhá. Tyto údaje Česká národní bankaČeská národní banka zpracovává po dobu potřebnou z hlediska ochrany a zabezpečení peněžního provozu nebo po kterou tyto údaje mohou být použity v souvisejících řízeních.
(5)
Ustanovení čl. 15, 16 a 18, čl. 19 věta druhá a čl. 34 odst. 4 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 se nepoužijí na zpracovávané osobní údaje získané Českou národní bankouČeskou národní bankou z předložených výkazů, kterými jsou zejména údaje o vykazující osobě, osobách v ní působících a osobách, které mají s vykazujícími osobami obchodní nebo jiný vztah, jenž je předmětem vykazovací povinnosti. Tyto údaje Česká národní bankaČeská národní banka zpracovává po dobu, po kterou tyto údaje mohou být předmětem sestavovaných statistik nebo jinak použity podle § 41 odst. 2 anebo v souvisejícím řízení s vykazující osobou.
(6)
Česká národní bankaČeská národní banka poskytne Úřadu pro ochranu osobních údajů v rozsahu nezbytném pro výkon jeho působnosti informace, které jsou chráněné povinností mlčenlivosti podle jiného zákona, pouze pokud to takový zákon umožňuje.
§ 50b
Ustanovení tohoto zákona vztahující se na cenné papíry se použijí i na zaknihované cenné papíry, ledaže to vylučuje jejich povaha nebo tento zákon.
ČÁST PATNÁCTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 51
Česká národní bankaČeská národní banka vzniká rozdělením Státní bankybanky československé.13)
§ 52
Pro celkový stav úvěrů poskytovaných České republice podle § 30 odst. 2 se výjimečně pro rok 1993 stanoví 7% limit příjmů státního rozpočtu v uplynulém roce.
§ 53
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů Státní bankybanky československé s pracovníky, kteří mají pracoviště na území České republiky, přecházejí na Českou národní bankuČeskou národní banku.
§ 54
Na Českou národní bankuČeskou národní banku přechází majetek Státní bankybanky československé v rozsahu stanoveném podle zvláštního zákona.14)
§ 55
(1)
Je-li v právních předpisech vydaných před účinností tohoto zákona a recipovaných do právního řádu České republiky a v opatřeních uvedena Státní bankabanka československá, rozumí se tím ode dne účinnosti tohoto zákona Česká národní bankaČeská národní banka.
(2)
Opatření vydaná Státní bankoubankou československou platná ke dni účinnosti tohoto zákona, se považují za opatření vydaná Českou národní bankouČeskou národní bankou.
(3)
Právní úkony učiněné Státní bankoubankou československou vůči osobám se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky se považují ode dne účinnosti tohoto zákona za právní úkony učiněné Českou národní bankouČeskou národní bankou.
§ 57
Účty, které vedla ke dni svého zániku Státní bankabanka československá na území České republiky, se považují za účty vedené Českou národní bankouČeskou národní bankou v souladu s tímto zákonem.
§ 58
(1)
Do dne jmenování členů bankovní rady České národní bankyČeské národní banky podle § 6 odst. 2 a 3 vykonávají jejich funkci dosavadní vedoucí pracovníci Státní bankybanky československé, kteří byli do svých funkcí jmenováni prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky z řad občanů České republiky podle § 6 zákona č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé.
(2)
Výjimku z ustanovení § 6 odst. 5 může pro rok 1993 povolit bankovní rada.
§ 60
Tímto zákonem se zrušuje zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé.
§ 61
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1c)
§ 52 odst. 2 zákona č. 90/1990 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
3)
§ 25 a 26 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
3b)
Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
4)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Zákon č. 21/1992 Sb.
Zákon č. 87/1995 Sb.
5)
Devizový zákon.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
6a)
Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 1 odst. 1 písm. b) a odstavec 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Nařízení Rady (ES) č. 2223/96 ze dne 25. června 1996 o Evropském systému národních a regionálních účtů ve Společenství.
8a)
Například zákon č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 256/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů.
9)
Zákon č. 15/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 256/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9c)
Zákon č. 277/2009 Sb.
Zákon č. 42/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), ve znění pozdějších předpisů.
9m)
Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11)
§ 25 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
11b)
Nařízení Rady (ES) č. 2182/2004 o medailích a žetonech podobných euromincím.
Nařízení Rady (ES) č. 2183/2004, kterým se na nezúčastněné členské státy rozšiřuje použitelnost nařízení (ES) č. 2182/2004 o medailích a žetonech podobných euromincím.
11c)
Nařízení Rady (ES) 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání a nařízení Rady (ES) 1339/2001, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání, na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu.
11f)
§ 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
12a)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
13)
Čl. 14 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů.
14)
Ústavní zákon č. 541/1992 Sb., o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a o jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku.
15)
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 8/1988 Sb., o stažení bankovek po 10 Kčs vzoru 1960.
Vyhláška Státní banky československé č. 412/1990 Sb., o stažení bankovek po 100 Kčs vzoru 1989.
Vyhláška Státní banky československé č. 413/1990 Sb., o stažení bankovek po 50 Kčs vzoru 1964 a po 20 Kčs vzoru 1970 a o dodatečné výměně bankovek po 10 Kčs vzoru 1960.
17)
Čl. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika.
19)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU.
20)
Čl. 282 Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění).
21)
Čl. 1 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.
22)
Článek 14 odst. 2 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.
23)
Čl. 130 Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění).
Čl. 7 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.
24)
Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
25)
§ 100 a násl. zákona č. 256/2004 Sb.
26)
§ 82 a násl. zákona č. 256/2004 Sb.
27)
Článek 123 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění).
28)
Nařízení Rady (ES) č. 3603/93 ze dne 13. prosince 1993, kterým se upřesňují definice pro použití zákazů uvedených v článcích 104 a 104b Smlouvy.
29)
Čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 3603/93.
30)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii, v platném znění.
31)
Čl. 5 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Nařízení Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013, v platném znění.
32)
Například nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013 ze dne 24. září 2013 o rozvaze sektoru měnových finančních institucí (přepracované znění) (ECB/2013/33), v platném znění, nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1072/2013 ze dne 24. září 2013 o statistice úrokových sazeb uplatňovaných měnovými finančními institucemi (přepracované znění) (ECB/2013/34), v platném znění, nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1073/2013 ze dne 18. října 2013 o statistice aktiv a pasiv investičních fondů (přepracované znění) (ECB/2013/38), nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1075/2013 ze dne 18. října 2013 o statistice aktiv a pasiv účelových finančních společností zapojených do sekuritizačních transakcí (přepracované znění) (ECB/2013/40), nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1409/2013 ze dne 28. listopadu 2013 o statistice platebního styku (ECB/2013/43), nařízení Evropské centrální banky (EU) 2018/231 ze dne 26. ledna 2018 o statistické zpravodajské povinnosti penzijních fondů (ECB/2018/2).
33)
Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 184/2005 ze dne 12. ledna 2005 o statistice Společenství týkající se platební bilance, mezinárodního obchodu službami a přímých zahraničních investic, v platném znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 716/2007 ze dne 20. června 2007 o statistice Společenství o struktuře a činnosti zahraničních afilací, ve znění nařízení Komise (ES) č. 747/2008, nařízení Komise (ES) č. 601/2006 ze dne 18. dubna 2006, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 184/2005, pokud jde o formát a postup pro předávání údajů, nařízení Komise (ES) č. 602/2006 ze dne 18. dubna 2006, kterým se upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 184/2005 aktualizací požadavků na údaje.
34)
Nařízení Rady (ES) č. 2533/98, v platném znění.
Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 1071/2013, v platném znění.
35)
Čl. 6 nařízení Rady (ES) č. 2533/98.
36)
Čl. 8 nařízení Rady (ES) č. 2533/98, v platném znění.
37)
§ 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
38)
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
39)
Čl. 37 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.
40)
Například zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
41)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012.
42)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
43)
Zákon č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
44)
Čl. 123 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (konsolidované znění).
45)
Čl. 2a nařízení Rady (ES) č. 2533/98, v platném znění.
46)
Například čl. 8 a 8a nařízení Rady (ES) č. 2533/98, v platném znění.
47)
§ 7 zákona č. 257/2016 Sb. |
Zákon č. 632/1992 Sb. | Zákon č. 632/1992 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 31. 12. 1992, částka 130/1992
* Čl. I - V § 9 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, se
* Čl. II
Aktuální znění od 31. 12. 1992
632
ZÁKON
ze dne 15. prosince 1992,
kterým se mění zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
V § 9 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, se
1.
v odstavci 1 slova „31. prosince 1992“ nahrazují slovy „31. prosince 1994“;
2.
v odstavcích 2 a 3 slova „31. prosince 1992“ nahrazují slovy „31. prosince 1993“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r. |
Zákon č. 633/1992 Sb. | Zákon č. 633/1992 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 31. 12. 1992, částka 130/1992
* Čl. I - Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 31. 12. 1992 (n3/1993 Sb.), po opravě
633
ZÁKON
ze dne 16. prosince 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
Za § 22 se vkládají nové § 22a a 22b, které znějí:
㤠22a
(1)
Soud na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2 rozhodne, že rehabilitace se vztahuje i na čin v § 2 odst. 1 neuvedený, za který byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest ve spojení s činem, na který se rehabilitace podle § 2 odst. 1 vztahuje, nejde-li o skutek uvedený v § 3 odst. 1 písm. b), c) a d) s výjimkou případů krajní nouze nebo nutné obrany a
a)
tento čin přímo souvisí s činem podléhajícím rehabilitaci, nebo
b)
byl spáchán na obranu vlastního života nebo svobody při činnosti podléhající rehabilitaci podle § 2 odst. 1,
za předpokladu, že k odsouzení došlo z důvodu uvedeného v § 1. V tomto případě soud odsuzující rozsudek zruší a trestní stíhání zastaví i ohledně tohoto trestného činu; jinak návrh zamítne. Ustanovení § 5 odst. 3 se použije obdobně.
(2)
Pro podání stížnosti nebo námitek proti rozhodnutí podle odstavce 1 se ustanovení § 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 a 2 použijí obdobně.
§ 22b
(1)
Na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 nebo prokurátora rozhodne soud o rehabilitaci podle § 22a odst. 1 i v případech, kdy bylo podle § 2 odst. 2 o rehabilitaci pravomocně rozhodnuto. V takovém případě zruší i rozhodnutí o stanovení přiměřeného trestu podle § 2 odst. 2.
(2)
Návrh podle odstavce 1 je třeba podat do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona; nejpozději však do jednoho roku od právní moci rozhodnutí podle § 2 odst. 2. Souhlasí-li prokurátor s tím, aby bylo použito § 22a odst. 1, rozhodne soud v neveřejném zasedání; jinak rozhoduje ve veřejném zasedání.“.
2.
V § 23 odst. 5 se slova „do 10 let“ nahrazují slovy „do pěti let“.
3.
V § 24 odst. 2 se slova „ve lhůtě dvou roků“ nahrazují slovy „ve lhůtě tří roků“; slovo „doba“ se nahrazuje slovy „lhůta pro uplatnění nároku“.
4.
V § 30 odst. 1 se doplňuje třetí věta, která zní: „Návrh na obnovu řízení nebo stížnost pro porušení zákona podané ve věcech uvedených v § 2 odst. 2, o nichž nebylo do účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, se považují za návrh podaný podle § 22a.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r. |
Zákon č. 634/1992 Sb. | Zákon č. 634/1992 Sb.
Zákon o ochraně spotřebitele
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 31. 12. 1992, částka 130/1992
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 2)
* ČÁST DRUHÁ - POVINNOSTI PŘI PRODEJI VÝROBKŮ A POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB (§ 3 — § 20c)
* ČÁST TŘETÍ - Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (§ 20d — § 20m)
* ČÁST ČTVRTÁ - POSTUP ČESKÉ OBCHODNÍ INSPEKCE A POVĚŘENÉHO SUBJEKTU PŘI MIMOSOUDNÍM ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ (§ 20n — § 20y)
* ČÁST PÁTÁ - INFORMAČNÍ DATABÁZE O BONITĚ A DŮVĚRYHODNOSTI SPOTŘEBITELE (§ 20z — § 20za)
* ČÁST ŠESTÁ - ÚKOLY VEŘEJNÉ SPRÁVY (§ 23 — § 24b)
* ČÁST SEDMÁ - PŮSOBNOST SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ PŘI PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCI V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE A OPRÁVNĚNÍ DALŠÍCH SUBJEKTŮ (§ 24c — § 24l)
* ČÁST OSMÁ - OPRÁVNĚNÍ PODÁVAT ZÁSTUPNÉ ŽALOBY (§ 25 — § 25h)
* ČÁST DEVÁTÁ - SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 27 — § 29) č. 1 k zákonu č. 634/1992 Sb. č. 2 k zákonu č. 634/1992 Sb. č. 3 k zákonu č. 634/1992 Sb.
Aktuální znění od 13. 12. 2024 (387/2024 Sb.)
634
ZÁKON
ze dne 16. prosince 1992
o ochraně spotřebitele
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět a rozsah úpravy
(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie48) a upravuje
a)
některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitelespotřebitele,
b)
mimosoudní řešení spotřebitelských sporů,
c)
působnost veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitelespotřebitele, včetně působnosti správních orgánů při přeshraniční spolupráci s orgány jiných členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, a
d)
oprávnění podávat zástupné žaloby.
(2)
Tento zákon se vztahuje na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování služeb spotřebitelispotřebiteli.
§ 2
Vymezení některých pojmů
(1)
Pro účely tohoto zákona se rozumí:
a)
spotřebitelemspotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání,
b)
prodávajícím podnikatel,4) který spotřebitelispotřebiteli prodává výrobkyvýrobky nebo poskytuje službyslužby,
c)
výrobcemvýrobcem podnikatel, který zhotovil výrobekvýrobek anebo jeho součást, vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobcevýrobce označil,
d)
dovozcemdovozcem podnikatel, který uvede na trh výrobekvýrobek z jiného než členského státu Evropské unie,
e)
dodavatelemdodavatelem každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobkyvýrobky,
f)
výrobkem věc, včetně práv a závazků s touto věcí souvisejících,
g)
službou jakákoliv podnikatelská činnost, včetně práv a závazků s touto činností souvisejících,
h)
obuví výrobek určený k ochraně nebo pokrytí nohou, který má připevněnou podešev, včetně hlavních částí takové obuvi, i když jsou prodávány samostatně,
i)
hlavními částmi obuvi součásti nebo dílce používané k výrobě obuvi, které tvoří:
1.
vrchní část obuvi jako sestava součástí vnější části svršku, která je připevněna k podešvi nebo mezipodešvi,
2.
stélka a podšívka, které jsou sestavou stélky a podšívky svršku, tvořící vnitřní část obuvi,
3.
podešev jako spodní část obuvi, připevněná ke svršku, která je vystavena oděru při používání obuvi,
j)
usní vyčiněná kůže, jejíž vláknitá struktura zůstala zachována a u níž tloušťka konečné povrchové úpravy je menší než 0,15 mm včetně,
k)
povrstvenou usní useň s nánosem vrstvy, která je menší než třetina celkové tloušťky usně, ale je větší než 0,15 mm,
l)
křišťálovým sklem sklo, které obsahuje oxid olovnatý, oxid barnatý, oxid zinečnatý a oxid draselný samostatně nebo v kombinaci, a to v množství stanoveném prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis upraví i další technické podrobnosti,
m)
výrobkem porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí
1.
padělek, jímž je výrobekvýrobek, včetně jeho obalu, na němž je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu,4b) dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k použití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichž je umístěno takové označení,
2.
nedovolená napodobenina, jíž je výrobekvýrobek, který je rozmnoženinou nebo zahrnuje rozmnoženinu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských práv nebo práv souvisejících s právem autorským nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliže pořízení rozmnoženiny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů,4c)
3.
výrobekvýrobek, porušující práva majitele patentu4d) nebo užitného vzoru4e) nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu,4d)
4.
výrobekvýrobek, porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení,4f)
n)
obchodní praktikou způsob chování prodávajícího spočívající v konání, opomenutí, prohlášení, obchodním sdělení včetně reklamy a uvedení na trh související s propagací, prodejem nebo dodáním výrobku nebo služby spotřebiteli,
o)
odbornou péčí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti,
p)
nabídkou ke koupi obchodní sdělení, které způsobem vhodným pro použitý typ obchodního sdělení uvádí informace o výrobku nebo službě a cenu a umožňuje tak spotřebiteli uskutečnit koupi,
q)
rozhodnutím ohledně koupě rozhodnutí spotřebitele o tom, zda, jak a za jakých podmínek výrobek nebo službu koupí, zda za ně zaplatí najednou nebo částečně, zda si je ponechá nebo neponechá nebo zda ve vztahu k nim uplatní právo vyplývající ze smlouvy, ať již se spotřebitel rozhodne jednat nebo zdržet se jednání,
r)
podstatným narušením ekonomického chování spotřebitele použití obchodní praktiky, která významně zhoršuje schopnost spotřebitele učinit informované rozhodnutí, což vede k tomu, že učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil,
s)
nepatřičným ovlivňováním využívání silnější pozice prodávajícího vůči spotřebiteli způsobem, který významně omezuje jeho schopnost učinit informované rozhodnutí, a to i bez použití fyzické síly nebo hrozby jejího použití,
t)
přeshraničním sporem spor z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb, jestliže má spotřebitel v době, kdy si objednává výrobek nebo službu, bydliště v jiném členském státě Evropské unie nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, než je stát, v němž je usazen prodávající,
u)
spotřebitelskou soutěží soutěž, anketa nebo jiná akce o ceny pořádaná pro spotřebitele v přímé souvislosti s propagací, nabídkou nebo prodejem výrobku či služby prodávajícího, při níž se prodávající či jím pověřená osoba zavazuje vyplatit účastníkům určeným náhodným výběrem peněžité či nepeněžité ceny a při kterých je podmínkou účasti zakoupení určitého výrobku či služby a doložení tohoto nákupu prodávajícímu nebo uzavření smluvního vztahu s prodávajícím výrobku, nebo služby či účast spotřebitele na marketingové akci prodávajícího, a to i nepřímo prostřednictvím jiné osoby,
v)
zástupnou žalobou hromadná žaloba a návrh na nařízení předběžného opatření podle zákona o hromadném občanském řízení soudním, žaloba na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů podle občanského soudního řádu a jiný obdobný návrh na zahájení řízení nebo na nařízení předběžného opatření podaný v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, v zájmu skupiny spotřebitelů právnickou osobou k tomu určenou tímto státem, vystupuje-li tato právnická osoba v řízení jako žalobce.
(2)
Pro účely tohoto zákona se dále rozumí
a)
pořadím relativní důležitost připisovaná výrobkům a službám, jak je prodávající představuje, uspořádává nebo oznamuje, bez ohledu na technologické prostředky používané pro představení, uspořádání nebo oznámení,
b)
on-line tržištěm služba umožňující spotřebitelispotřebiteli uzavírat distančním způsobem smlouvu s prodávajícím nebo jinou osobou za využití softwaru zahrnujícího internetovou stránku, část internetové stránky nebo aplikaci, provozovaného jiným podnikatelem, než je prodávající, nebo jeho jménem,
c)
poskytovatelem on-line tržiště podnikatel umožňující spotřebitelispotřebiteli využití on-line tržiště.
(3)
Prodávajícím se pro účely tohoto zákona rozumí i fyzická osoba, která prodává spotřebitelispotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny.
ČÁST DRUHÁ
POVINNOSTI PŘI PRODEJI VÝROBKŮ A POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB
§ 3
Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb
(1)
Prodávající je povinen:
a)
prodávat výrobkyvýrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebitelispotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů,
b)
prodávat výrobkyvýrobky a poskytovat službyslužby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé,
c)
prodávat výrobkyvýrobky a poskytovat službyslužby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy6) a ceny při prodeji výrobkůvýrobků nebo poskytování služebslužeb správně účtovat; při konečném účtování prodávaných výrobkůvýrobků a poskytovaných služebslužeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněz v oběhu,6a)
d)
při prodeji výrobkůvýrobků používat měřidla, která splňují požadavky stanovené zvláštním právním předpisem upravujícím oblast metrologie5).
(2)
Prodávající nesmí po spotřebitelispotřebiteli v souvislosti s použitým způsobem placení požadovat poplatek převyšující přímé náklady, které prodávajícímu v souvislosti s tímto způsobem placení vznikají.
§ 3a
Použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou
Prodávající, který v souvislosti s uzavřenou smlouvou používá pro komunikaci se spotřebitelemspotřebitelem veřejnou komunikační službuslužbu, nesmí použít takovou službuslužbu, jejíž využití by pro spotřebitelespotřebitele znamenalo účtování vyšších cen, než je běžná cena hovoru1a).
§ 3b
Ustanovení § 3 odst. 2 a § 3a se nepoužijí na smlouvy uvedené v § 1840 písm. a), b), d) až g), i) a j) a v § 1852 občanského zákoníku.
§ 4
Nekalá obchodní praktika
(1)
Obchodní praktikaObchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péčeodborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitelespotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobkuvýrobku nebo služběslužbě. Je-li obchodní praktikaobchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelůspotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.
(2)
Obchodní praktikaObchodní praktika, která může podstatně narušit ekonomické chování určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelůspotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo výrobkemvýrobkem nebo službouslužbou, a to způsobem, který prodávající může rozumně očekávat, se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny; tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.
(3)
Nekalou obchodní praktikouNekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktikaobchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktikyObchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona.
(4)
Užívání nekalé obchodní praktikynekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupěrozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.
§ 5
Klamavá konání
(1)
Obchodní praktikaObchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitelespotřebitele k rozhodnutí ohledně koupěrozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(2)
Za klamavou se považuje také obchodní praktikaobchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitelespotřebitele k rozhodnutí ohledně koupěrozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitelespotřebitele v omyl ohledně
a)
existence a podstaty výrobkuvýrobku nebo službyslužby,
b)
hlavních znaků výrobkuvýrobku nebo službyslužby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách,
c)
rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktikuobchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajících se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo schválení prodávajícího nebo výrobkuvýrobku nebo službyslužby,
d)
ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody,
e)
nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy,
f)
podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, například jeho identifikace a majetku, způsobilosti, postavení, schválení, přidružení nebo vztahů, práv průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání, nebo
g)
práv spotřebitelespotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven.
(3)
Obchodní praktikaObchodní praktika se rovněž považuje za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitelspotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupěrozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje
a)
jakékoli uvádění výrobkuvýrobku nebo službyslužby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jiným výrobkemvýrobkem nebo službouslužbou,
b)
jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího,
c)
nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal, nebo
d)
jakékoliv uvádění výrobku na trh jako výrobku totožného s výrobkem uváděným na trh v nejméně 2 dalších členských státech Evropské unie, přestože takový výrobek má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi.
§ 5a
Klamavá opomenutí
(1)
Obchodní praktikaObchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitelspotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupěrozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitelspotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil.
(2)
Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající podstatné informace uvedené v odstavci 1 zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem popsaným v odstavci 1 anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktikyobchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitelespotřebitele k rozhodnutí ohledně koupěrozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(3)
Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupinabídky ke koupi za podstatné tyto informace:
a)
hlavní znaky výrobkuvýrobku nebo službyslužby v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku, jakož i výrobkuvýrobku nebo služběslužbě,
b)
adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet,
c)
cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobkuvýrobku nebo službyslužby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby,
d)
ujednání o platebních podmínkách, dodání a plnění, pokud se odchylují od požadavků odborné péčeodborné péče,
e)
právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění,
f)
u výrobku nebo služby nabízených na on-line tržištích také informace podle § 11b písm. b).
(4)
Poskytuje-li poskytovatel on-line tržiště službu internetového vyhledávání, která na základě dotazu spotřebitelespotřebitele v podobě klíčového slova, sousloví nebo jiného zadání umožňuje vyhledat výrobky a služby nabízené různými prodávajícími nebo jinými osobami, považují se za podstatné také informace podle § 11b písm. a). To neplatí, poskytuje-li tuto službu poskytovatel internetového vyhledávače podle čl. 2 bodu 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/115050).
(5)
Poskytuje-li prodávající přístup k hodnocení výrobků nebo služeb provedenému jiným spotřebitelemspotřebitelem (dále jen „spotřebitelská recenze“), za podstatnou informaci se považuje také informace o tom, zda a jak prodávající zajišťuje, aby zveřejněná spotřebitelská recenze pocházela od spotřebitelespotřebitele, který výrobek nebo službu skutečně použil nebo si je zakoupil.
(6)
Informace, jejichž uvedení je povinné podle právních předpisů provádějících právo Evropské unie6b) a přímo použitelných předpisů Evropské unie51), které se týkají obchodních sdělení, včetně reklamy nebo uvádění na trh, se považují za podstatné v rozsahu stanoveném právem Evropské unie.
(7)
Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktikaobchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která prodávající přijal k zajištění přístupu spotřebitelůspotřebitelů k informacím jinými prostředky.
§ 5b
Agresivní obchodní praktika
(1)
Obchodní praktikaObchodní praktika se považuje za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodu volby nebo chování spotřebitelespotřebitele ve vztahu k výrobkuvýrobku nebo služběslužbě, a to obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňovánímnepatřičným ovlivňováním, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitelspotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupěrozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
(2)
Při posuzování, zda je obchodní praktikaobchodní praktika agresivní, se přihlíží
a)
k načasování, místu, povaze nebo době trvání obchodní praktikyobchodní praktiky,
b)
ke způsobu jednání, jeho výhružnosti nebo urážlivosti,
c)
k vědomému využití nepříznivé situace spotřebitelespotřebitele, která vede ke zhoršení úsudku spotřebitelespotřebitele, k ovlivnění jeho rozhodnutí ve vztahu k výrobkuvýrobku nebo služběslužbě,
d)
k nepřiměřené mimosmluvní překážce uložené prodávajícím pro uplatnění práv spotřebitelespotřebitele včetně uplatnění práv na ukončení smlouvy nebo změnu výrobkuvýrobku nebo službyslužby nebo změnu prodávajícího, nebo
e)
k výhrůžce právně nepřípustným jednáním.
§ 5c
Prokazování tvrzení
(1)
Dozorový orgán je oprávněn požadovat po prodávajícím, aby ve správním řízení prokázal správnost skutkových tvrzení v souvislosti s obchodní praktikouobchodní praktikou, jestliže se takový požadavek s ohledem na oprávněné zájmy prodávajícího a kteréhokoliv účastníka řízení jeví vzhledem k okolnostem daného případu jako přiměřený.
(2)
Pokud prodávající nepředloží požadované důkazy podle odstavce 1 nebo pokud dozorový orgán považuje důkazy předložené podle odstavce 1 za nedostatečné, považují se skutková tvrzení za nesprávná.
§ 5d
Zjednání nápravy
(1)
SpotřebitelSpotřebitel, jehož právo bylo nekalou obchodní praktikounekalou obchodní praktikou dotčeno, může vedle nároků plynoucích z občanského zákoníku
a)
odstoupit od smlouvy ve lhůtě 90 dnů ode dne uzavření smlouvy, nebo
b)
požadovat přiměřené snížení ceny v rozsahu odpovídajícím povaze a závažnosti nekalé obchodní praktikynekalé obchodní praktiky.
(2)
SpotřebitelSpotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy podle odstavce 1 písm. a), prokáže-li prodávající, že je to s ohledem na předmět smlouvy, povahu a závažnost nekalé obchodní praktikynekalé obchodní praktiky nepřiměřené.
§ 6
Zákaz diskriminace spotřebitele
Prodávající nesmí při prodeji výrobkůvýrobků nebo poskytování služebslužeb spotřebitelespotřebitele diskriminovat.
§ 7
Zákaz zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách
(1)
Prodávající je povinen zdržet se ve smlouvách uzavíraných se spotřebitelemspotřebitelem užití zneužívajícího ujednání podle § 1814 odst. 1 občanského zákoníku. Ustanovení věty první se použije pro smluvní ujednání, které bylo prodávajícím sepsáno předem, a spotřebitelspotřebitel proto nemohl jeho obsah jakkoli ovlivnit.
(2)
Neprokáže-li prodávající opak, má se za to, že ujednání bylo sepsáno předem, a spotřebitelspotřebitel proto nemohl jeho obsah jakkoli ovlivnit.
§ 7b
Zákaz nabízení, prodeje a vývozu výrobků určených pro humanitární účely
Nabízet za účelem prodeje, prodávat a vyvážet mimo území České republiky výrobkyvýrobky, které jsou určeny pro humanitární účely podle zvláštního právního předpisu7), se zakazuje.
§ 8
Zákaz nabízení, prodeje a skladování výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví
Nabízet za účelem prodeje, prodávat a skladovat výrobky porušující některá práva duševního vlastnictvívýrobky porušující některá práva duševního vlastnictví nebo neoprávněné užívání označení chráněného podle zvláštního právního předpisu4b), se zakazuje.
§ 8a
(1)
Vykonává-li dozorový orgán kontrolu na podnět majitele práva duševního vlastnictví nebo jiné osoby, která prokázala právní zájem ve věci, jsou tyto osoby povinny složit přiměřenou jistotu (dále jen „jistota“) za účelem úhrady nákladů dozorového orgánu v případech, kdy kontrolou nebude prokázána oprávněnost podnětu. Výši jistoty stanoví vedoucí dozorového orgánu. Základem pro výpočet výše jistoty jsou průměrné náklady na výkon kontrolní činnosti za jednoho kontrolního pracovníka a den podle skutečnosti předcházejícího roku. Jistotu je majitel práva duševního vlastnictví nebo osoba, která prokázala právní zájem ve věci, povinen složit na účet dozorového orgánu do 15 dnů od podání podnětu. Nebude-li jistota ve stanoveném termínu složena, nemá dozorový orgán povinnost podnět prošetřit.
(2)
Prokáže-li se kontrolou oprávněnost podnětu, je dozorový orgán povinen poukázat zpět složenou jistotu do 10 dnů od ukončení kontroly. Nebude-li prokázána oprávněnost podnětu, dozorový orgán zúčtuje skutečně vynaložené náklady na provedenou kontrolu. V případě, že bude částka skutečně vynaložených nákladů dozoru nižší než výše jistoty, je dozorový orgán povinen majiteli práva duševního vlastnictví nebo osobě, která prokázala právní zájem ve věci, poukázat zpět do 10 dnů zjištěný rozdíl. V případě, že skutečně vynaložené náklady budou vyšší než složená jistota, je majitel práva duševního vlastnictví nebo osoba, která prokázala právní zájem ve věci, povinen uhradit rozdíl do výše skutečně vynaložených nákladů do 10 dnů ode dne doručení vyrozumění.
(3)
V případě, kdy majitel práva duševního vlastnictví předá dozorovému orgánu nepravdivou, nepřesnou, neúplnou nebo neplatnou dokumentaci a vznikne-li na základě těchto podkladů rozhodnutím dozorového orgánu kontrolované osobě škoda, odpovídá za tuto škodu majitel práva duševního vlastnictví.
Informační povinnosti
§ 9
(1)
Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitelespotřebitele o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Je-li to potřebné s ohledem na povahu prodávaného výrobku nebo poskytované služby a způsob a dobu jejich užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v písemném návodu a aby byly srozumitelné.
(2)
Prodávající poskytne spotřebitelispotřebiteli návod podle odstavce 1 na trvalém nosiči dat. Návod v listinné podobě poskytne prodávající spotřebitelispotřebiteli, pokud o to spotřebitelspotřebitel požádá a není-li to s ohledem na okolnosti nebo způsob uzavření smlouvy, vlastnosti prodávaného výrobku nebo charakter poskytované služby nepřiměřené.
(3)
Povinností uvedených v odstavci 1 a 2 se nemůže prodávající zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobcevýrobce, dovozcedovozce nebo dodavateldodavatel. Tyto povinnosti se však nevztahují na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.
§ 10
Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. V provozovně, v místě vyhrazeném k prodeji takových výrobků, nesmí být uloženy předměty, které neslouží k prodeji.
§ 10a
(1)
Prodávající musí zajistit, aby jím prodávaná obuv byla přímo viditelně a srozumitelně označena údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech s výjimkou případů, které podle prováděcího právního předpisu označování nepodléhají.
(2)
VýrobceVýrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce9b) odpovídá za označení materiálů použitých v hlavních částech obuvihlavních částech obuvi v souladu s prováděcím právním předpisem a za přesnost informací v označení obsažených. Tyto údaje je povinen poskytnout dodavatelidodavateli, jakož i prodávajícímu. Pokud výrobcevýrobce ani jeho zplnomocněný zástupce nemají sídlo v členském státě Evropské unie, přechází tato povinnost na osobu odpovědnou za první uvedení obuvi na trh Evropského společenství.
§ 11
(1)
Prodávající musí zajistit, aby informace uvedené v § 9 až 10a, 12, 13, § 16 odst. 1 a 3 a § 19 a v § 1811 odst. 2 písm. b) a § 1820 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, jsou-li poskytovány písemně, byly poskytnuty v českém jazyce.
(2)
Jednotlivé informace uvedené v § 9 až 10a mohou být poskytnuty v podobě symbolů (piktogramů), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě prodeje výrobků, při jejichž označení byly použity symboly (piktogramy), je prodávající povinen na požádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebitelispotřebiteli jejich význam.
(3)
Fyzikální veličiny musí být vyjádřeny v měřicích jednotkách stanovených zvláštním právním předpisem10).
§ 11a
Při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek je prodávající povinen spotřebitelespotřebitele zřetelným způsobem informovat nejpozději na začátku objednávky o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání výrobků nebo poskytnutí služby a jaké způsoby platby jsou přijímány.
§ 11b
V dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitelspotřebitel učiní závaznou nabídku na on-line tržišti, poskytovatel on-line tržiště poskytne spotřebitelispotřebiteli způsobem jasným, srozumitelným a vhodným pro použití prostředku komunikace na dálku
a)
obecnou informaci o hlavních parametrech určujících pořadí nabídek předkládaných spotřebitelispotřebiteli a o jejich relativní váze oproti ostatním parametrům; tuto informaci zpřístupní v konkrétním oddílu on-line rozhraní tak, aby byla přímo a snadno dostupná z místa, na němž jsou učiněny nabídky, které jsou výsledkem vyhledávání na základě dotazu spotřebitelespotřebitele,
b)
informaci, zda je třetí strana nabízející výrobek nebo službu prodávajícím nebo nikoliv, a to na základě prohlášení této třetí strany určeného poskytovateli on-line tržiště,
c)
informaci, že se na smlouvu neuplatní práva spotřebitelespotřebitele vyplývající z předpisů Evropské unie na ochranu spotřebitelespotřebitele, není-li třetí strana nabízející výrobek nebo službu prodávajícím,
d)
mají-li povinnosti ze smlouvy plnit třetí strana nabízející výrobek nebo službu a současně i poskytovatel on-line tržiště, informaci o tom, jaké jsou povinnosti každého z nich.
§ 12
Prodávající informuje spotřebitelespotřebitele v souladu s cenovými předpisy11) o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb.
§ 12a
(1)
Informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával
a)
v době 30 dnů před poskytnutím slevy,
b)
od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo
c)
v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně.
(2)
Odstavec 1 se nepoužije pro výrobky, které podléhají rychlé zkáze, nebo pro výrobky s krátkou dobou spotřeby.
§ 13
(1)
Prodávající je povinen spotřebitelespotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (dále jen „reklamace“), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit.
(2)
Při prodeji výrobků nebo poskytování služeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím podle odstavce 1 poskytnout v písemné formě název nebo jméno a adresu prodávajícího, u něhož může spotřebitelspotřebitel po ukončení takového prodeje výrobků nebo poskytování služeb uplatnit reklamaci.
§ 14
Informační povinnost o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů
(1)
Prodávající informuje spotřebitelespotřebitele jasným, srozumitelným a snadno dostupným způsobem o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který je pro daný typ nabízeného, prodávaného, poskytovaného nebo zprostředkovaného výrobkuvýrobku nebo službyslužby věcně příslušný. Informace musí zahrnovat též internetovou adresu tohoto subjektu. Jestliže prodávající provozuje internetové stránky, uvede tyto informace i na těchto internetových stránkách. Pokud smlouva uzavřená mezi prodávajícím a spotřebitelemspotřebitelem odkazuje na obchodní podmínky, uvede informace podle věty první a druhé rovněž v těchto obchodních podmínkách.
(2)
V případě sporu mezi spotřebitelemspotřebitelem a prodávajícím, který se nepodařilo mezi stranami urovnat přímo, poskytne prodávající spotřebitelispotřebiteli informace uvedené v odstavci 1 v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat.
§ 14a
Povinnosti provozovatele tržiště nebo tržnice
Provozovatel tržiště (tržnice)11d), včetně obceobce pronajímající část veřejného prostranstvíveřejného prostranství k příležitostnému stánkovému prodeji, jsou povinni vést evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve zvláštním právním předpise11e), a předložit ji na žádost dozorovému orgánu nebo orgánu Celní správy České republiky. Evidenci je povinen uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu.
Další povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb
§ 15
(1)
Umožňuje-li to povaha výrobkuvýrobku a forma prodeje, je prodávající povinen na žádost spotřebitelespotřebitele výrobekvýrobek překontrolovat nebo předvést.
(2)
Prodávající je povinen vydat spotřebitelispotřebiteli na jeho žádost písemné potvrzení o povinnostech z vadného plnění v rozsahu stanoveném zákonem12).
(3)
Není-li službaslužba poskytnuta na počkání, je prodávající povinen vydat spotřebitelispotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu službyslužby, její rozsah, jakost, cenu za provedení službyslužby a termín jejího plnění.
§ 16
(1)
Na žádost spotřebitelespotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobkuvýrobku nebo o poskytnutí službyslužby s uvedením data prodeje výrobkuvýrobku nebo poskytnutí službyslužby, o jaký výrobekvýrobek nebo o jakou službuslužbu se jedná a za jakou cenu byl výrobekvýrobek prodán nebo službaslužba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo osoby, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(2)
Při prodeji výrobkůvýrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat také místo určení a datum dodávky.
(3)
Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobkůvýrobků, výrobkůvýrobků s vadou nebo výrobkůvýrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny.
(4)
Na žádost orgánů dozoru nebo Policie v mezích jejích oprávnění je prodávající povinen, jde-li o nákup použitého výrobkuvýrobku nebo výrobkuvýrobku bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto výrobkuvýrobku do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předložit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu.12b)
§ 17
Vyžaduje-li to povaha výrobkůvýrobků, zejména s ohledem na hygienické podmínky prodeje a charakter použití, je prodávající povinen výrobkyvýrobky prodávat v hygienicky nezávadných obalech nebo je do takových obalů při prodeji zabalit, při samoobslužném prodeji je povinen spotřebitelispotřebiteli poskytnout vhodný obalový materiál.
§ 18
(1)
Prodávající je povinen informovat spotřebitelespotřebitele o peněžní částce za výkup vratných zálohovaných obalů a tuto informaci na viditelném místě zpřístupnit.
(2)
O změně peněžní částky za vykupované vratné zálohované obaly nebo o ukončení výkupu vratných zálohovaných obalů je prodávající povinen informovat spotřebitelespotřebitele po dobu nejméně 30 kalendářních dnů před dnem provedení změny nebo ukončení výkupu. Po tuto dobu nesmí být výkup těchto obalů zastaven.
§ 18a
VýrobceVýrobce nebo dovozcedovozce a prodávající nesmí používat názvy jednotlivých druhů křišťálového sklakřišťálového skla a jim přiřazené symboly, uvedené v prováděcím právním předpisu, u těch výrobkůvýrobků, které nejsou tímto prováděcím právním předpisem blíže charakterizovány, a to ani při reklamě těchto výrobkůvýrobků. Pokud výrobekvýrobek ze skla nese firemní nebo výrobní označení či značku nebo obchodní jméno nebo název obsahující označení „křišťál“, „křišťálové“, „crystal“ nebo odvozeniny, jsou výrobcevýrobce nebo dovozcedovozce a prodávající povinni toto označení doplnit upřesňujícími údaji v souladu s prováděcím právním předpisem.
§ 18b
Neoprávněné používání ekoznačky12c) se zakazuje.
§ 18c
Užívání ubytovacího zařízení s noclehem na více než 1 časový úsek nebo výhoda spojená s ubytováním, popřípadě včetně dopravy nebo jiných rekreačních služebslužeb30), nesmějí být uváděny na trh nebo prodávány spotřebitelispotřebiteli jako investice.
§ 19
(1)
S výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba13), je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, případně i ve svém sídle. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamací.
(2)
Prodávající je povinen spotřebitelispotřebiteli vydat při uplatnění reklamace písemné potvrzení, ve kterém uvede datum, kdy spotřebitelspotřebitel reklamaci uplatnil, co je jejím obsahem, jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitelspotřebitel požaduje a kontaktní údaje spotřebitelespotřebitele pro účely poskytnutí informace o vyřízení reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.
(3)
Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena a spotřebitelspotřebitel o tom musí být informován nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelemspotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Je-li předmětem závazku poskytnutí digitálního obsahu, včetně digitálního obsahu dodaného na hmotném nosiči, nebo služby digitálního obsahu, musí být reklamace vyřízena v přiměřené době s přihlédnutím k povaze digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu a k účelu, pro nějž je spotřebitelspotřebitel požadoval.
(4)
Po marném uplynutí lhůty podle odstavce 3 může spotřebitelspotřebitel od smlouvy odstoupit nebo požadovat přiměřenou slevu.
(5)
Prodávající je povinen vydat spotřebitelispotřebiteli potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy, a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy.
Povinnosti související s konáním organizovaných akcí
§ 20
(1)
Prodávající, který v rámci organizované akce hodlá prodávat výrobkyvýrobky nebo poskytovat službyslužby, případně je propagovat nebo nabízet, je povinen oznámit České obchodní inspekci údaje podle odstavce 4.
(2)
Za organizovanou akci podle odstavce 1 se považuje akce určená pro omezený počet spotřebitelůspotřebitelů, kteří na ni byli adresně či neadresně pozváni, a v jejímž průběhu dochází k prodeji výrobkůvýrobků, poskytování služebslužeb nebo k jejich propagaci anebo k jejich nabízení, přičemž není rozhodující, zda je součástí akce též doprava osob účastnících se této akce.
(3)
Oznámení podle odstavce 1 musí být učiněno nejpozději 10 pracovních dnů před konáním organizované akce.
(4)
Oznámení musí, kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem37), dále obsahovat:
a)
adresu místa, kde se prodej výrobkůvýrobků, poskytování služebslužeb, jejich propagace anebo jejich nabízení uskuteční,
b)
datum konání organizované akce včetně jejího předpokládaného časového harmonogramu,
c)
identifikaci výrobkuvýrobku nebo službyslužby, jež budou v rámci organizované akce propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány, s uvedením ceny, za kterou budou tyto výrobkyvýrobky či službyslužby spotřebitelůmspotřebitelům na organizované akci nabízeny bez zohlednění případných slev individuálně sjednaných se spotřebitelemspotřebitelem na organizované akci,
d)
kopii pozvání k účasti na organizované akci.
§ 20a
(1)
Prodávající uvedený v § 20 odst. 1 je povinen v každém pozvání k účasti na organizovanou akci podle § 20 vždy prokazatelně, jasně, čitelně a srozumitelně uvést:
a)
adresu místa konání organizované akce, popřípadě jinou přesnou identifikaci místa konání organizované akce,
b)
datum konání organizované akce včetně jejího předpokládaného časového harmonogramu,
c)
identifikaci výrobkuvýrobku nebo službyslužby, jež budou v rámci organizované akce propagovány, nabízeny, prodávány nebo poskytovány, s uvedením ceny, za kterou budou tyto výrobkyvýrobky či službyslužby spotřebitelůmspotřebitelům na organizované akci skutečně nabízeny bez zohlednění případných slev individuálně sjednaných se spotřebitelemspotřebitelem na organizované akci,
d)
jméno, sídlo a identifikační číslo osoby, která pořádá organizovanou akci, jde-li o podnikající fyzickou osobu, nebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo osoby, jde-li o právnickou osobu, a identifikační údaje jejich zástupce, je-li ustaven,
e)
pokud je prodávající osobou odlišnou od osoby pořádající organizovanou akci, též jeho jméno, sídlo a identifikační číslo, jde-li o podnikající fyzickou osobu, nebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, a identifikační údaje jejího zástupce, je-li ustaven.
(2)
V případě, že organizovanou akci pořádá jiný podnikatel než prodávající, má povinnost uvést v pozvání k účasti na organizované akci informace podle odstavce 1 tento podnikatel.
§ 20b
(1)
Prodávající, který v rámci organizované akce podle § 20 odst. 2 prodává výrobkyvýrobky nebo poskytuje službyslužby, nesmí během této akce nebo před uplynutím lhůty sedmi dnů od uzavření smlouvy požadovat ani přijmout plnění odpovídající kupní ceně nabízeného výrobkuvýrobku nebo službyslužby anebo její části. Zákaz uvedený v první větě se vztahuje i na zálohu na uhrazení ceny nebo jakýkoliv jiný poplatek. Tímto ustanovením nejsou dotčena ustanovení o odstoupení podle jiného právního předpisu44).
(2)
Porušení povinnosti podle odstavce 1 se považuje za závažný způsob porušení podmínek stanovených zvláštním právním předpisem ve smyslu živnostenského zákona45).
§ 20c
(1)
Ustanovení § 20 a 20a se nepoužijí na pořádání veřejných dražeb podle zvláštního zákona35).
(2)
V případě akce organizované výlučně za účelem degustace, konzumace a prodeje degustovaných výrobkůvýrobků se ustanovení § 20 a 20a nepoužijí. To neplatí, je-li součástí takové akce též propagace, nabídka nebo prodej jiných výrobkůvýrobků anebo poskytování jiných služebslužeb.
(3)
V případě akce organizované výlučně za účelem individuálního sjednání pojistné smlouvy, penzijního připojištění, investiční službyslužby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji se ustanovení § 20 a 20a nepoužijí.
ČÁST TŘETÍ
Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů
§ 20d
SpotřebitelSpotřebitel má podle tohoto zákona právo na mimosoudní řešení sporu ze spotřebitelské smlouvy (dále jen „spotřebitelský spor“), dochází-li k plnění na území České republiky; v ostatních případech jen tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky. Právo spotřebitelespotřebitele na mimosoudní řešení spotřebitelského sporu se nevztahuje na smlouvy uzavřené
a)
v oblasti zdravotních služebslužeb poskytovaných pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem poskytování zdravotní péče38), včetně předepisování, vydávání a poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků,
b)
v oblasti služebslužeb obecného zájmu nehospodářské povahy,
c)
s veřejnými poskytovateli dalšího nebo vysokoškolského vzdělávání.
§ 20e
Subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
Subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ve smyslu tohoto zákona je
a)
v oblasti finančních služebslužeb finanční arbitr v rozsahu působnosti stanoveném právním předpisem upravujícím finančního arbitra39),
b)
v oblasti elektronických komunikací a poštovních služebslužeb Český telekomunikační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektronické komunikace a poštovní službyslužby40),
c)
v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství Energetický regulační úřad v rozsahu působnosti stanovené právním předpisem upravujícím elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství41),
d)
v případech, kdy není dána působnost orgánů uvedených v písmenech a) až c), Česká obchodní inspekce nebo jiný subjekt pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu; je-li pověřeným subjektem profesní komora s povinným členstvím, vykonává působnost v oblasti stanovené jiným zákonem.
§ 20f
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu pověří mimosoudním řešením spotřebitelských sporů osobu, která o to písemně požádá a doloží splnění podmínek stanovených v části třetí a čtvrté tohoto zákona. O pověření rozhodne Ministerstvo průmyslu a obchodu nejpozději do 2 měsíců od podání žádosti.
(2)
Pověřeným subjektem může být osoba, která
a)
je právnickou osobou založenou nebo zřízenou na ochranu spotřebitelespotřebitele anebo profesní komorou s povinným členstvím,
b)
má účelově vyhrazený rozpočet pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, který je oddělený od rozpočtu této osoby,
c)
prokáže, že fyzická osoba určená k mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů je plně svéprávná, má odborné znalosti, je nezávislá a nestranná; fyzická osoba se považuje za odborně kvalifikovanou, nezávislou a nestrannou, pokud splňuje alespoň požadavky uvedené v § 20g a 20h,
d)
zajistí, že mimosoudní řešení sporu je pro spotřebitelespotřebitele bezplatné,
e)
splňuje podmínky stanovené právními předpisy na ochranu osobních údajůosobních údajů.
(3)
Ministerstvo průmyslu a obchodu kontroluje, zda pověřený subjekt splňuje podmínky pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů podle tohoto zákona. Pokud zjistí, že pověřený subjekt nesplňuje některou z těchto podmínek, vyzve ho k okamžité nápravě. Nedojde-li k nápravě nejpozději do tří měsíců, Ministerstvo průmyslu a obchodu odebere dotčenému subjektu pověření a vyškrtne jej ze seznamu. O příslušné změně informuje Evropskou komisi. Opětovné udělení pověření je možné nejdříve po třech letech od vyškrtnutí ze seznamu.
(4)
Jde-li o profesní komoru s povinným členstvím, vykonává kontrolu podle odstavce 3 kontrolní orgán profesní komory podle jiného zákona; odstavec 3 věta druhá se použije obdobně. Nedojde-li k nápravě ve lhůtě uvedené v odstavci 3, upozorní kontrolní orgán Ministerstvo průmyslu a obchodu, které odebere dotčenému subjektu pověření a vyškrtne jej ze seznamu.
(5)
Ministerstvo průmyslu a obchodu vyškrtne subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů ze seznamu v případě jeho zrušení.
(6)
Ministerstvo průmyslu a obchodu vede seznam subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Seznam obsahuje tyto údaje:
a)
název, kontaktní údaje a internetovou adresu,
b)
poplatky, jsou-li stanoveny,
c)
jazyk či jazyky, v nichž může být předložen návrh na zahájení a vedeno mimosoudní řešení spotřebitelských sporů,
d)
druhy sporů, na které lze použít mimosoudní řešení spotřebitelských sporů,
e)
odvětví a kategorie sporů, které subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů projednává,
f)
informace o tom, zda je nezbytná fyzická přítomnost stran a zda mimosoudní řešení spotřebitelských sporů je nebo může být vedeno ústní nebo písemnou formou,
g)
povahu výsledku mimosoudního řešení spotřebitelských sporů,
h)
důvody, na jejichž základě může subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů řešení sporu odmítnout.
(7)
Ministerstvo průmyslu a obchodu zašle seznam podle odstavce 6 Evropské komisi a zveřejní jej na svých internetových stránkách spolu s odkazem na příslušné internetové stránky Evropské komise. Seznam musí být dostupný též na trvalém nosiči dat.
(8)
Ministerstvo průmyslu a obchodu aktualizuje seznam bez zbytečného odkladu a příslušné informace oznamuje Evropské komisi.
§ 20g
Odbornost
Fyzická osoba určená k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů má dostatečné odborné znalosti, pokud získala vysokoškolské vzdělání v oboru právo a pokud má nezbytné znalosti a dovednosti v oblasti soudního nebo mimosoudního řešení sporů.
§ 20h
Nezávislost a nestrannost
(1)
Funkční období fyzické osoby určené k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů činí alespoň 3 roky. Osoba nesmí být bezdůvodně zbavena své funkce a musí být odměňována způsobem, který není vázán na výsledek mimosoudního řešení sporu.
(2)
Fyzická osoba určená k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů nesmí přijímat pokyny od stran sporu nebo jejich zástupců.
(3)
Pokud fyzická osoba určená k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů kdykoliv v jeho průběhu zjistí jakoukoliv okolnost, která by mohla ovlivnit její nezávislost či nestrannost, nebo by mohla vyvolat střet zájmů se stranou sporu, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu pověřenému subjektu.
(4)
V případě oznámení skutečnosti podle odstavce 3 je pověřený subjekt povinen určit k vedení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu jinou fyzickou osobou nebo navrhnout stranám postoupení sporu jinému příslušnému subjektu podle § 20e. Jinak může fyzická osoba pokračovat v mimosoudním řešení sporu pouze tehdy, pokud byly strany sporu informovány o skutečnosti uvedené v odstavci 3 a nevznesly námitky.
Povinnosti subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
§ 20i
Subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů zveřejní na internetových stránkách nebo jiným vhodným způsobem a na požádání poskytne na trvalém nosiči dat jasné a srozumitelné informace o
a)
svých kontaktních údajích včetně poštovní a e-mailové adresy,
b)
tom, že je na seznamu vedeném Evropskou komisí,
c)
osobách určených k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, a v případě jejich jmenování též o způsobu jmenování a délce mandátu,
d)
svém případném členství v síti subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů usnadňující řešení přeshraničních sporůpřeshraničních sporů,
e)
sporech, pro jejichž řešení je příslušný,
f)
procesních pravidlech mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, včetně možnosti stran sporu ukončit v nich účast, a o důvodech, na jejichž základě může odmítnout zabývat se daným sporem,
g)
jazycích, v nichž může být předložen návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a ve kterých řešení probíhá,
h)
pravidlech, která se použijí jako základ pro věcné řešení sporu (například právní předpisy, zásady, kodexy chování),
i)
požadavcích, které musí strany splnit před zahájením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, a o tom, zda strany sporu mohou ukončit svoji účast v řízení,
j)
nákladech, které mohou vzniknout stranám v souvislosti s mimosoudním řešením spotřebitelského sporu, jež hradí strany, včetně pravidel pro případné hrazení nákladů na konci řešení sporu,
k)
průměrné délce mimosoudního řešení spotřebitelského sporu,
l)
právním účinku výsledku mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, včetně případných sankcí za nedodržení rozhodnutí, je-li pro strany závazné,
m)
případné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.
§ 20j
Subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
a)
provozuje aktualizované internetové stránky, které obsahují snadno dostupné informace o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů a které umožňují podání návrhu na zahájení řešení sporu on-line, a to včetně příslušných dokladů, zveřejní na nich odkaz na internetové stránky Evropské komise týkající se mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a pokud možno na trvalém nosiči dat ve svých prostorách poskytuje seznam subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů notifikovaných členskými státy Evropské komisi,
b)
poskytuje stranám sporu na jejich žádost informace uvedené v písmenu a) na trvalém nosiči dat,
c)
umožňuje výměnu informací mezi stranami sporu, a to i elektronickými prostředky,
d)
řeší vnitrostátní i přeshraniční sporypřeshraniční spory,
e)
spolupracuje se subjekty mimosoudního řešení spotřebitelských sporů z členských států Evropské unie a zemí tvořících Evropský hospodářský prostor, a to zejména při řešení přeshraničních sporůpřeshraničních sporů, a podílí se na pravidelné výměně osvědčených postupů týkajících se vnitrostátních i přeshraničních sporůpřeshraničních sporů,
f)
spolupracuje s vnitrostátními orgány dozoru příslušnými pro prosazování právních předpisů na ochranu spotřebitelespotřebitele, zejména v oblasti vzájemné výměny informací o praxi v oblastech podnikání, na kterou si spotřebiteléspotřebitelé opakovaně stěžují, a poskytování technických posudků a informací, pokud jsou nezbytné pro řešení jednotlivých sporů a jsou-li již k dispozici.
§ 20k
Oznamovací povinnost subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
(1)
Subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů oznámí Ministerstvu průmyslu a obchodu:
a)
název, kontaktní údaje a internetovou adresu,
b)
údaje o struktuře a financování, včetně údajů o osobách určených k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, o jejich odměňování a funkčním období,
c)
procesní pravidla, podle kterých bude při řešení spotřebitelského sporu postupováno, včetně důvodů pro odmítnutí návrhu,
d)
poplatky, jsou-li stanoveny,
e)
průměrnou délku mimosoudního řešení spotřebitelského sporu,
f)
jazyk či jazyky, v nichž může být předložen návrh na zahájení a vedeno mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.
(2)
Pověřený subjekt oznámí Ministerstvu průmyslu a obchodu kromě údajů uvedených v odstavci 1 též
a)
druhy sporů, které je oprávněn řešit,
b)
prohlášení o způsobilosti a splnění požadavků stanovených tímto zákonem.
(3)
Subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů oznámí změny údajů uvedených v odstavci 1 Ministerstvu průmyslu a obchodu bez zbytečného odkladu.
(4)
Subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů oznamuje Ministerstvu průmyslu a obchodu jednou za dva roky informace o
a)
počtu sporů, které mu byly předloženy, a druzích podnětů, k nimž se vztahovaly,
b)
procentním podílu mimosoudních řešení spotřebitelských sporů, která byla zastavena nebo odmítnuta, aniž bylo dosaženo řešení, a procentním podílu důvodů zastavení nebo odmítnutí, pokud jsou známy,
c)
průměrné době potřebné k vyřešení sporu,
d)
míře dodržování výsledků mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, je-li známa,
e)
systémových nebo závažných problémech, jež se vyskytují často a vedou ke sporům mezi spotřebitelispotřebiteli a prodávajícími,
f)
případné spolupráci subjektů v rámci sítě subjektů mimosoudního řešení spotřebitelských sporů usnadňující řešení přeshraničních sporůpřeshraničních sporů a posouzení efektivnosti této spolupráce, pokud existuje,
g)
odborné přípravě fyzických osob určených k provádění mimosoudního řešení spotřebitelských sporů,
h)
posouzení efektivity mimosoudního řešení spotřebitelských sporů a jeho možného zlepšení.
(5)
Údaje uvedené v odstavci 4 jsou obsahem výroční zprávy, kterou subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů zveřejňuje na svých internetových stránkách nebo jiným vhodným způsobem nebo na požádání poskytuje na trvalém nosiči dat.
§ 20l
Pomoc v případě přeshraničních sporů
(1)
V případě přeshraničních sporůpřeshraničních sporů pomáhá spotřebitelůmspotřebitelům v přístupu k příslušnému subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů Evropské spotřebitelské centrum Česká republika.
(2)
Evropské spotřebitelské centrum Česká republika je kontaktním místem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie36).
(3)
Evropské spotřebitelské centrum Česká republika poskytuje spotřebitelispotřebiteli praktickou pomoc pro případ jeho sporu s obchodníkem, který vznikne v důsledku použití přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího neoprávněné zeměpisné blokování49).
§ 20m
Povinnosti uvedené v ustanoveních § 20i, 20j a § 20k odst. 5 tohoto zákona se nevztahují na finančního arbitra.
ČÁST ČTVRTÁ
POSTUP ČESKÉ OBCHODNÍ INSPEKCE A POVĚŘENÉHO SUBJEKTU PŘI MIMOSOUDNÍM ŘEŠENÍ SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ
Návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu
§ 20n
(1)
Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu se zahajuje na návrh spotřebitelespotřebitele.
(2)
Návrh podle odstavce 1 obsahuje
a)
identifikační údaje stran sporu,
b)
úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností,
c)
označení, čeho se navrhovatel domáhá,
d)
datum, kdy navrhovatel uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé,
e)
prohlášení, že ve věci nerozhodl soud, nebyl vydán rozhodčí nález a nebyla uzavřena dohoda stran v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a ani nebylo zahájeno řízení před soudem, rozhodčí řízení nebo mimosoudní řešení spotřebitelského sporu podle tohoto zákona,
f)
datum a podpis navrhovatele.
(3)
K návrhu se přiloží doklad o skutečnosti, že se navrhovateli nepodařilo spor vyřešit s druhou stranou přímo, a další písemnosti dokládající tvrzené skutečnosti, jsou-li k dispozici. K návrhu se přiloží plná moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci.
(4)
Návrh lze podat písemně nebo ústně do protokolu anebo elektronicky prostřednictvím on-line formuláře uvedeného na internetových stránkách České obchodní inspekce, podepsaný uznávaným elektronickým podpisemelektronickým podpisem nebo zaslaný prostřednictvím datové schránky osoby, jež návrh podává. Za podmínky, že je návrh do 10 dnů potvrzen, popřípadě doplněn jedním ze způsobů uvedených ve větě první, je možno jej podat pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisuelektronického podpisu. U pověřeného subjektu lze návrh podat písemně nebo elektronicky prostřednictvím on-line formuláře uvedeného na jeho internetových stránkách.
§ 20o
Zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu se považuje za uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, podle občanského zákoníku42).
§ 20p
Navrhovatel může podat návrh u České obchodní inspekce nebo pověřeného subjektu nejpozději do 1 roku ode dne, kdy uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u prodávajícího poprvé.
§ 20q
Odmítnutí návrhu
(1)
Neobsahuje-li návrh náležitosti podle § 20n odst. 2 nebo nejsou-li přiloženy doklady podle § 20n odst. 3, vyzve Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt navrhovatele k jejich doplnění ve lhůtě 15 dnů. Po marném uplynutí této lhůty Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt návrh odmítne.
(2)
Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt návrh též odmítne, pokud z návrhu, přiložených písemností nebo jinak zjistí, že
a)
spor nenáleží do jejich věcné působnosti,
b)
ve věci již rozhodl soud nebo byl vydán rozhodčí nález nebo bylo zahájeno řízení u soudu nebo rozhodčí řízení, nebo již bylo ve stejné věci zahájeno nebo ukončeno mimosoudní řešení spotřebitelského sporu u jiného subjektu uvedeného v § 20e tohoto zákona,
c)
navrhovatel podal návrh po uplynutí lhůty stanovené v § 20p, nebo
d)
návrh je zjevně bezdůvodný.
(3)
Návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže
a)
jde o návrh podaný opětovně a navrhovatel při jeho podání nedoloží, že splnil podmínky stanovené případně v rámci předchozího mimosoudního řešení spotřebitelského sporu, nebo
b)
jeho podáním navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor druhé strany.
(4)
Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt informuje strany sporu o odmítnutí návrhu spolu s důvody odmítnutí do 15 dnů ode dne jeho obdržení, ledaže skutečnosti zakládající důvod pro odmítnutí zjistí později. V takovém případě informuje strany sporu o odmítnutí bez zbytečného odkladu od okamžiku, kdy se o důvodech pro odmítnutí návrhu dozví.
§ 20r
Zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu
Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu je zahájeno dnem, kdy Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt obdrží návrh podle § 20n. Pokud Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt návrh neodmítne podle § 20q, vyrozumí o zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu obě strany sporu a poučí je, že
a)
nemusí být zastoupeny právním zástupcem43),
b)
mohou využít nezávislé poradenství nebo zastupování či pomoc třetí osoby,
c)
spotřebitelspotřebitel může ukončit účast v mimosoudním řešení spotřebitelského sporu v kterékoli fázi,
d)
mají právo vyjadřovat k věci svůj názor,
e)
mohou nahlížet do dokumentace vztahující se k projednávanému sporu, pořizovat si kopie nebo opisy tvrzení, důkazů, dokumentů a skutečností předložených druhou stranou a vyjádřit se k nim,
f)
v případech uvedených v § 20u odst. 2 budou informovány v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat o ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu a o skutečnostech, které vedly k ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu,
g)
zahájením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu není dotčeno právo stran sporu domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů soudní cestou.
§ 20s
Součinnost s Českou obchodní inspekcí a pověřeným subjektem
(1)
Prodávající je povinen ve lhůtě 15 pracovních dnů od doručení vyrozumění podle § 20r poskytnout České obchodní inspekci nebo pověřenému subjektu vyjádření ke skutečnostem uvedeným v návrhu.
(2)
Prodávající je povinen úzce spolupracovat a poskytnout České obchodní inspekci nebo pověřenému subjektu součinnost potřebnou k efektivnímu průběhu mimosoudního řešení spotřebitelského sporu.
Ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu
§ 20t
(1)
Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu musí být ukončeno do 90 dnů od jeho zahájení.
(2)
U zvlášť složitých sporů lze lhůtu uvedenou v odstavci 1 prodloužit, a to nejvýše o dalších 90 dnů. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat, že bude mimosoudní řešení spotřebitelského sporu ukončeno.
§ 20u
(1)
Mimosoudní řešení spotřebitelského sporu končí
a)
uzavřením dohody stran sporu,
b)
jednostranným prohlášením spotřebitelespotřebitele o ukončení účasti na řešení sporu oznámeným České obchodní inspekci nebo pověřenému subjektu,
c)
smrtí, prohlášením za mrtvého, prohlášením za nezvěstného nebo zánikem jedné ze stran sporu bez právního nástupce,
d)
marným uplynutím lhůty podle § 20t,
e)
odmítnutím návrhu podle § 20q.
(2)
O ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu podle odstavce 1 písm. b) nebo c) informuje Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt bez zbytečného odkladu druhou stranu sporu. Dojde-li k ukončení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu podle odstavce 1 písm. d), informuje bez zbytečného odkladu obě strany sporu.
(3)
Dohoda podle odstavce 1 písm. a) musí mít písemnou formu.
§ 20v
Doručování
Povinnost České obchodní inspekce nebo pověřeného subjektu doručit stranám sporu písemnost podle této části zákona je splněna, pokud je doručena prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta, na adresu uvedenou v návrhu na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu nebo na adresu, a to i elektronickou, kterou za účelem doručování sdělí strany sporu České obchodní inspekci nebo pověřenému subjektu. Písemnost se považuje za doručenou i v případě, že se adresát o doručení z důvodů okolností na jeho straně nedozvěděl.
§ 20w
Náklady mimosoudního řešení spotřebitelských sporů
(1)
Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů se nezpoplatňuje.
(2)
Náklady spojené s mimosoudním řešením spotřebitelských sporů si strany nesou samy.
§ 20x
Česká obchodní inspekce nebo pověřený subjekt stanoví pravidla pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, kterými podrobněji upraví postup při mimosoudním řešení spotřebitelských sporů tak, aby byla v souladu s pravidly podle této části zákona.
§ 20y
Tato část upravuje postup mimosoudního řešení spotřebitelských sporů před Českou obchodní inspekcí a pověřeným subjektem.
ČÁST PÁTÁ
INFORMAČNÍ DATABÁZE O BONITĚ A DŮVĚRYHODNOSTI SPOTŘEBITELE
§ 20z
(1)
Za účelem ochrany práv a právem chráněných zájmů prodávajících a spotřebitelůspotřebitelů, spočívající v posuzování schopnosti a ochoty spotřebitelůspotřebitelů plnit své závazky, se prodávající, kterým vůči spotřebitelůmspotřebitelům vznikají pohledávky z úvěrů nebo jiné pohledávky na dlouhodobé nebo opětovné plnění, mohou prostřednictvím informačních databází (dále jen „registr“) vzájemně informovat o identifikačních údajích spotřebitelůspotřebitelů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti spotřebitelůspotřebitelů, a to i v případě, kdy je jim podle jiného zákona46) uložena povinnost mlčenlivosti. Do činnosti registru musí být zapojeno alespoň 10 prodávajících, kteří jsou bankamibankami podle jiného zákona upravujícího činnost bankbank, prodávajícími spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů podle jiného zákona upravujícího poskytování spotřebitelských úvěrůspotřebitelských úvěrů, platebními institucemi podle jiného zákona upravujícího platební styk nebo poskytovateli platebních služebslužeb malého rozsahu podle jiného zákona upravujícího platební styk. Registr může provozovat právnická osoba, která není prodávajícím a jejím hlavním účelem není podnikání (dále jen „provozovatel“), za podmínek stanovených tímto zákonem. Pro vzájemné informování a zpracování osobních údajůzpracování osobních údajů v registru není zapotřebí souhlasu spotřebitelespotřebitele.
(2)
Údaje získané podle odstavce 1 jsou prodávající oprávněni použít výhradně k předcházení podvodnému jednání a k posouzení schopnosti a ochoty spotřebitelespotřebitele splnit jeho smluvní závazky (posouzení bonity, platební morálky a důvěryhodnosti). Prodávající a provozovatelé jsou povinni zachovávat získané údaje v tajnosti a chránit je před zneužitím tak, jako by šlo o údaje o spotřebitelíchspotřebitelích, kteří jsou s nimi ve smluvním vztahu. Za zpracování údajů povolené podle tohoto odstavce se považuje rovněž tvorba modelů, které vyhodnocují pravděpodobnost podvodného jednání anebo schopnost a ochotu spotřebitelespotřebitele splnit jeho smluvní závazky, a to jak ze strany prodávajícího, tak ze strany provozovatele.
(3)
Prodávající, který poskytuje údaje spotřebitelespotřebitele do registru, je povinen spotřebitelespotřebitele předem upozornit na skutečnost, že jeho údaje budou nebo mohou být vedeny v registru a v případě, že údaje obsahují informace o dluhu spotřebitelespotřebitele po splatnosti, je dále povinen informovat spotřebitelespotřebitele o existenci dluhu a vyzvat jej k úhradě takového dluhu.
(4)
V registru lze zpracovávat následující údaje
a)
identifikační údaje spotřebitelespotřebitele,
b)
údaje o finančních závazcích spotřebitelespotřebitele ze smluv mezi spotřebitelemspotřebitelem a prodávajícími užívajícími registr, včetně údajů o potenciálních finančních závazcích spotřebitelespotřebitele ze smluv, o kterých spotřebitelspotřebitel s prodávajícím jednal, ale k jejichž uzavření nedošlo,
c)
časové určení období, ke kterému se údaje vztahují,
d)
údaj o prodávajícím, který záznam zapsal.
(5)
Při poskytování údajů z registru prodávajícím se neposkytuje údaj podle odstavce 4 písm. d). Provozovatel, který registr vede, je oprávněn rozsah zpracovávaných a poskytovaných osobních údajůosobních údajů dále omezit. Pokud jsou z registru poskytovány údaje o dluzích spotřebitelespotřebitele po splatnosti, musí být společně s tímto údajem vždy poskytnut také údaj o tom, zda byl dluh splněn a kdy ke splnění došlo. Při výměně informací a při zpracování dat v registru jsou prodávající a provozovatelé oprávněni používat rodné číslo spotřebitelespotřebitele, pokud ho prodávající oprávněně získal.
(6)
Prodávající je oprávněn informaci z registru požadovat v přímé souvislosti s konkrétním obchodním případem, a, pokud se jedná o registr, který eviduje záznamy o závazcích spotřebitelůspotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení, a o potenciálních závazcích spotřebitelůspotřebitelů, vždy jen se souhlasem spotřebitelespotřebitele.
(7)
Souvislostí s konkrétním obchodním případem podle odstavce 6 se rozumí
a)
souvislost s rozhodováním o poskytnutí službyslužby či o prodeji výrobkuvýrobku vedoucí, byť i potenciálně, ke vzniku pohledávky prodávajícího za spotřebitelemspotřebitelem, ledaže všechny pohledávky prodávajícího za spotřebitelemspotřebitelem budou splněny současně s uzavřením smlouvy nebo bezprostředně po něm, nebo
b)
souvislost s již vzniklou smlouvou nebo pohledávkou prodávajícího za spotřebitelemspotřebitelem, ledaže všechny pohledávky prodávajícího za spotřebitelemspotřebitelem z této smlouvy již byly splněny.
(8)
Podmínka souvislosti s konkrétním obchodním případem podle odstavce 6 vyžaduje, aby se požadavek týkal
a)
spotřebitelespotřebitele žádajícího o poskytnutí službyslužby nebo o koupi výrobkuvýrobku vedoucí ke vzniku pohledávky nebo osoby spotřebitelespotřebitele, za kterým má prodávající pohledávku,
b)
osoby, která poskytla nebo hodlá poskytnout zajištění dluhu spotřebitelespotřebitele, nebo
c)
osoby, která je s osobou podle písmene a) nebo b) ekonomicky spjata, pokud posouzení její bonity má význam pro vyhodnocení schopnosti a ochoty splnit smluvní závazky osoby podle písmene a) nebo b), za takovou osobu se považuje zejména zákonný zástupce spotřebitelespotřebitele.
(9)
SpotřebitelSpotřebitel je oprávněn vůči provozovateli, který registr vede, písemně vyjádřit nesouhlas s evidencí údajů o své osobě v registru, který eviduje záznamy o závazcích spotřebitelůspotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení, a o potenciálních závazcích spotřebitelůspotřebitelů. Provozovatel v takovém případě bez zbytečného odkladu odstraní z registru všechny záznamy, které se spotřebitelespotřebitele týkají, a učiní opatření směřující k tomu, aby další záznamy týkající se téhož spotřebitelespotřebitele nemohly být zapsány.
(10)
Provozovatel, který vede registr, je povinen s prodávajícími, kteří budou údaje do registru poskytovat a z registru je získávat, uzavřít písemnou smlouvu, ve které je zaváže dodržovat povinnosti podle odstavců 3 až 8 a jejíž součástí bude ujednání o organizačně-technických opatřeních k zabezpečení údajů. Provozovatel uzavření smlouvy odmítne, pokud ze všech okolností, které mu jsou známy, vyplývá, že dotčený prodávající neskýtá dostatečné záruky dodržování povinností podle odstavců 3 až 8, nebo od ní odstoupí či pozastaví její plnění, pokud takové skutečnosti vyjdou najevo dodatečně. Je však povinen stanovit stejné podmínky pro přístup prodávajících se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie a prodávajících se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Podmínky pro uzavření smlouvy zveřejní na svých internetových stránkách. Oprávněnost požadavku na poskytnutí informace z registru podle odstavců 6 až 8 doloží prodávající, který má do registru přístup, na vyžádání prodávajícímu nebo provozovateli, který vede registr.
(11)
Údaje v registru o závazku spotřebitelespotřebitele mohou být v registru zpracovávány po dobu, po kterou závazek spotřebitelespotřebitele trvá, a dále po dobu 3 let po jeho splacení. Pokud závazek spotřebitelespotřebitele zanikl jinak než splacením nebo pokud jde o závazek promlčený nebo závazek, od jehož placení byl dlužník osvobozen podle jiného právního předpisu47), lze informaci o takovém závazku v registru zpracovávat nejdéle po dobu 3 let od zániku takového závazku, od jeho promlčení nebo od okamžiku, kdy nastalo osvobození podle jiného právního předpisu. V případě, že nedošlo k uzavření smlouvy, mohou být údaje zpracovávány v registru nejdéle po dobu 3 měsíců. I po uplynutí lhůt podle tohoto odstavce je prodávající nebo provozovatel, který registr vede, oprávněn uchovávat anonymizované údaje pro statistické účely a dále uchovávat doklady, které v souvislosti s údaji v registru získal nebo si obstaral, pokud je to potřebné za účelem ochrany jeho práv a právem chráněných zájmů.
(12)
Vznik registru prodávající nebo provozovatel, který jej vede, oznámí Úřadu pro ochranu osobních údajůosobních údajů podle jiného zákona upravujícího ochranu osobních údajůosobních údajů.
(13)
SpotřebitelSpotřebitel má právo, za úhradu odůvodněných nákladů, na výpis informací, které jsou o něm vedeny v registru. SpotřebitelSpotřebitel má dále právo požadovat po prodávajícím nebo provozovateli, který registr vede, opravu nepřesných nebo nesprávných údajů, které jsou o něm v registru vedeny.
(14)
Prodávající nebo provozovatel, který registr vede, je povinen opravit nepřesné nebo nesprávné údaje v registru, dozvěděl-li se o tom, že tyto údaje jsou nepřesné nebo nesprávné. Pokud žádost spotřebitelespotřebitele o opravu nepřesných nebo nesprávných údajů, které jsou o něm v registru vedeny, není vyřešena bezprostředně, prodávající nebo provozovatel, který registr vede, údaje dotčené žádostí spotřebitelespotřebitele do vyřešení žádosti spotřebitelespotřebitele blokuje. Blokuje je takovým způsobem, že provede dočasné zamezení poskytování údajů z registru, které byly dotčeny žádostí spotřebitelespotřebitele. Místo takových údajů poskytne prodávající nebo provozovatel, který registr vede, informaci o tom, že údaje jsou blokovány.
(15)
Pokud jsou údaje vedené v registru předmětem sporu mezi příslušným prodávajícím a spotřebitelemspotřebitelem, přičemž o takovém sporu je vedeno soudní, správní nebo rozhodčí řízení, v němž nebylo doposud vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci samé, nebo mimosoudní řešení spotřebitelského sporu podle tohoto zákona, je prodávající nebo provozovatel, který registr vede, povinen tuto skutečnost na žádost spotřebitelespotřebitele v registru poznamenat.
§ 20za
Ustanovení této části se použijí rovněž na vztahy vzniklé v rámci podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti spotřebitelespotřebitele.
ČÁST ŠESTÁ
ÚKOLY VEŘEJNÉ SPRÁVY
§ 23
Dozor nad ochranou spotřebitele
(1)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí Česká obchodní inspekce16), s výjimkou dozoru podle § 23a až 23c.
(2)
Česká obchodní inspekce dále provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených v
a)
§ 1811 odst. 1 a 2, § 1817, 1820, 1824, § 1824a odst. 1, § 1825 odst. 1, § 1826, 1826a, 1827, § 1828 odst. 1 a 3, § 1830 odst. 2, § 1852 až 1867 a § 2159 odst. 1 občanského zákoníku,
b)
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11. prosince 2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže, nejedná-li se o surové kočičí a psí kůže,
c)
čl. 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství,
d)
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011,
e)
čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013,
f)
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302,
g)
čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644.
§ 23a
(1)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 odst. 1 písm. b), § 4 až 5b, 8 až 10, 11 a 11a, 14a a 17 tohoto zákona a povinností stanovených v § 1811 odst. 1 a 2, § 1817, 1820, 1824, § 1824a odst. 1, § 1825 odst. 1, § 1826, 1826a, 1827, § 1828 odst. 1 a 3, § 1830 odst. 2 a § 2159 odst. 1 občanského zákoníku provádí
a)
Státní zemědělská a potravinářská inspekce na úseku potravin, zemědělských a tabákových výrobků17),
b)
krajské hygienické stanice, pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, a o prodej elektronických cigaret, náhradních náplní do nich určených a bylinných výrobků určených ke kouření, které jsou upraveny zákonem o potravinách a tabákových výrobcích18),
c)
Státní veterinární správa na úseku veterinární péče19),
d)
Státní ústav pro kontrolu léčiv na úseku humánních léčivých přípravků a zdravotnických prostředků27).
(2)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 odst. 1 písm. b), § 4 až 5b, 8 až 10, 11 a 11a, 12, 12a a 14a tohoto zákona a povinností stanovených v § 1811 odst. 1 a 2, § 1817, 1820, 1824, § 1824a odst. 1, § 1825 odst. 1, § 1826, 1826a, 1827, § 1828 odst. 1 a 3, § 1830 odst. 2 a § 2159 odst. 1 občanského zákoníku provádí na úseku střelných zbraní a střeliva Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva25).
§ 23b
(1)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 4 až 5b, 6, 7, 12 a 14 tohoto zákona a čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013, provádí Česká národní bankabanka u osob podléhajících jejímu dohledu podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní bankybanky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní bankybanky nebo obdobného oprávnění k působení na území České republiky uděleného zahraničním orgánem.
(2)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3a, 4 až 5b, 6 a 7, 12 a 14 tohoto zákona a povinností stanovených v § 1811 odst. 1 a 2, § 1817, 1820, 1824, § 1824a odst. 1, § 1825 odst. 1, § 1826, 1826a, 1827, § 1828 odst. 1 a 3 a § 1830 odst. 2 občanského zákoníku, v čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 provádí na úseku podnikání v energetických odvětvích Energetický regulační úřad.
(3)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3 odst. 1 písm. c), § 3a, 4 až 5b, 6, 7, 11a, 12 a 14 tohoto zákona a povinností stanovených v § 1811 odst. 1 a 2, § 1817, 1820, 1824, § 1824a odst. 1, § 1825 odst. 1, § 1826, 1826a, 1827, § 1828 odst. 1 a 3 a § 1830 odst. 2 občanského zákoníku a povinností stanovených v čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 provádí na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb Český telekomunikační úřad.
§ 23c
(1)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/302 u profese vykonávané členem profesní komory s povinným členstvím provádí příslušný orgán stanovený zvláštním právním předpisem a zjištěné porušení postihuje podle zvláštního právního předpisu.
(2)
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 3a, 4 až 5b, 6 při provozování hazardních her provádí celní úřady.
(3)
Dozor nad dodržováním povinností při zpracování osobních údajů stanovených v části páté tohoto zákona provádí Úřad pro ochranu osobních údajů.
§ 23d
Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 9, 10, 11, 11a, 12 až 13, 14a až 18 tohoto zákona a povinností stanovených v § 1811 odst. 1 a 2, § 1817, 1820, 1824, § 1824a odst. 1, § 1825 odst. 1, § 1826, 1826a, 1827, § 1828 odst. 1 a 3, § 1830 odst. 2 a § 2159 odst. 1 občanského zákoníku v oblasti obchodu a služeb21) provádějí též obecní živnostenské úřady, příslušné podle umístění provozovny. Nelze-li určit místní příslušnost podle umístění provozovny, provádějí dozor obecní živnostenské úřady podle místa realizované činnosti.
§ 23e
Při výkonu dozoru v oblasti regulace reklamy, která je nekalou obchodní praktikounekalou obchodní praktikou podle tohoto zákona, se postupuje podle zákona o regulaci reklamy28).
§ 23f
(1)
Orgány podle § 23 až 23d jsou oprávněny rozhodnout o uložení povinností k odstranění zjištěných nedostatků. V případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku jsou oprávněny pozastavit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavřít provozovnu; vyžaduje-li to naléhavost situace, lze o uložení této povinnosti rozhodnout na místě a bez zbytečného odkladu doručit písemné vyhotovení rozhodnutí.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 věty druhé je možno podat odvolání do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí. Odvolání nemá odkladný účinek a odvolací orgán o něm rozhodne bez zbytečného odkladu.
(3)
Obnovit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo otevřít provozovnu lze až po uvedení do nezávadného stavu a jen s předchozím písemným souhlasem orgánu, který o pozastavení prodeje výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavření provozovny rozhodl.
(4)
Česká obchodní inspekce je oprávněna zajistit kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže, s výjimkou surových kočičích a psích kůží, a nařídit jejich zničení, a to na náklady toho, kdo porušil zákaz stanovený přímo použitelným předpisem Evropských společenství29).
(5)
Státní zaměstnanci zařazení v orgánu dozoru a zaměstnanci, kteří v orgánu dozoru pracují v základním pracovněprávním vztahu, pověření plněním kontrolních činností jsou oprávněni při výkonu dozoru nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem používat zastírání skutečné totožnosti, je-li to nezbytné k provedení kontrolních úkonů.
(6)
Orgán dozoru podle § 23 až 23d může tomu, kdo jednal protiprávně, nelze-li nápravy dosáhnout jinak, uložit povinnost odstranit nebo znepřístupnit protiprávní obsah informací přístupných na on-line rozhraní56).
(7)
Nesplní-li dotčená osoba rozhodnutí podle odstavce 6 a nelze-li nápravy dosáhnout jinak, uloží orgán dozoru poskytovateli služby informační společnosti57), aby protiprávní informace neprodleně odstranil, do doby zjednání nápravy k nim omezil přístup nebo je znepřístupnil anebo zobrazil varování pro spotřebitele přistupující k on-line rozhraní.
§ 23g
Při výkonu dozoru nad plněním povinností stanovených v § 10a, 18a a 18b a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 se postupuje podle přímo použitelného předpisu upravujícího dozor nad trhem59) a zákona o dozoru nad trhem s výrobky60). Ustanovení § 23f se nepoužije.
Přestupky
§ 24
(1)
VýrobceVýrobce, dovozcedovozce, vývozce, dodavateldodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že
a)
poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik,
b)
poruší zákaz vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropských společenství, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže29),
c)
vyrábí, dováží, uvádí na trh, nabízí nebo prodává textilní výrobky neoznačené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího názvy textilních vláken a související označování materiálového složení textilních výrobků31), nebo textilní výrobky, k nimž není připojena obchodní dokumentace podle tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie33), nebo
d)
použije neoprávněně ekoznačku.
(2)
VýrobceVýrobce nebo podnikatel jako osoba odpovědná za první uvedení obuvi na trh Evropského společenství se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10a odst. 2 neoznačí materiály použité v hlavních částech obuvihlavních částech obuvi nebo tyto údaje neposkytne dodavatelidodavateli, či prodávajícímu.
(3)
VýrobceVýrobce, dovozcedovozce nebo prodávající se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 18a používá názvy jednotlivých druhů křišťálového sklakřišťálového skla a jim přiřazené symboly nebo nedoplní firemní nebo výrobní označení či značku nebo obchodní firmu nebo název obsahující označení „křišťál“, „křišťálové“, „crystal“ nebo odvozeniny upřesňujícími údaji.
(4)
DodavatelDodavatel, prodávající nebo vývozce se dopustí přestupku tím, že nabízí, prodává nebo vyváží výrobkyvýrobky, které byly určeny pro humanitární účely a označeny nápisem „humanita“ podle zvláštního právního předpisu7).
(5)
Prodávající se dopustí přestupku tím, že
a)
nesplní povinnost poctivého prodeje výrobkůvýrobků nebo poskytování služebslužeb podle § 3,
b)
v rozporu s § 3a používá telefonní číslo s vyšší než běžnou cenou,
c)
při prodeji výrobkůvýrobků nebo poskytování služebslužeb poruší zákaz diskriminace spotřebitelespotřebitele podle § 6,
d)
poruší zákaz užívání zneužívajících ujednání podle § 7,
e)
poruší zákaz nabízet za účelem prodeje, prodávat a skladovat výrobky porušující práva duševního vlastnictví nebo neoprávněné užívání označení podle zvláštního právního předpisu4b),
f)
nesplní informační povinnost podle § 9,
g)
nezajistí, aby jím prodávané výrobky byly označeny podle § 10a odst. 1,
h)
v rozporu s § 10 neupozorní při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, spotřebitele předem na tyto skutečnosti nebo takové výrobky prodává společně s ostatními výrobky anebo v provozovně, v místě vyhrazeném k prodeji takových výrobků, umístí předměty, které neslouží k prodeji,
i)
poskytuje informace v rozporu s § 11,
j)
neinformuje spotřebitele podle § 11a,
k)
informaci o ceně nebo slevě z ceny poskytuje spotřebiteli v rozporu s § 12 nebo 12a, nebo neposkytne spotřebiteli informace v souladu s čl. 23 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008,
l)
neinformuje spotřebitele podle § 13,
m)
neposkytne spotřebiteli některou z informací podle § 14 nebo čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013,
n)
nepředvede spotřebiteli výrobek podle § 15 odst. 1,
o)
nevydá spotřebiteli potvrzení podle § 15 odst. 2,
p)
nevydá spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky podle § 15 odst. 3,
q)
nevydá spotřebiteli na jeho žádost řádně vyplněný doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s údaji stanovenými v § 16 odst. 1,
r)
nevyznačí v dokladu o zakoupení výrobku v případě prodeje s následnou dodávkou místo určení a datum dodávky podle § 16 odst. 2,
s)
nevyznačí při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, tyto skutečnosti v dokladu o zakoupení výrobku podle § 16 odst. 3,
t)
nesplní povinnost prodeje výrobku v hygienicky nezávadném obalu podle § 17,
u)
neinformuje spotřebitele o peněžní částce za výkup vratných zálohovaných obalů podle § 18 odst. 1, nebo v rozporu s § 18 odst. 2 neinformuje spotřebitele o změně peněžní částky za výkup vratných zálohovaných obalů anebo o ukončení výkupu vratných zálohovaných obalů anebo výkup vratných zálohovaných obalů zastaví,
v)
v rozporu s § 19 odst. 1 nezajistí, aby v provozovně byl po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamace,
w)
v rozporu s § 19 odst. 1 nepřijme reklamaci,
x)
v rozporu s § 19 odst. 2 a 5 nevydá spotřebiteli písemné potvrzení o reklamaci se stanovenými údaji, nebo
y)
nesplní některou z povinností podle § 20s.
(6)
Prodávající se dopustí přestupku tím, že
a)
poruší některou z povinností nebo poruší některý ze zákazů podle čl. 3, 4 nebo 5 přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího neoprávněné zeměpisné blokování49), nebo
b)
nezpřístupní informace podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644.
(7)
Prodávající uvedený v § 20 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že
a)
neoznámí údaje České obchodní inspekci podle § 20 odst. 1,
b)
neučiní oznámení České obchodní inspekci ve lhůtě podle § 20 odst. 3, nebo
c)
v oznámení České obchodní inspekci podle § 20 odst. 1 uvede nepravdivé nebo neúplné údaje.
(8)
Prodávající uvedený v § 20 odst. 1 nebo právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba uvedená v § 20a odst. 2 se dopustí přestupku tím, že v pozvání k účasti na organizované akci neuvede údaje podle § 20a odst. 1, nebo je uvede nepravdivě nebo neúplně.
(9)
Prodávající uvedený v § 20b odst. 1 se dopustí přestupku tím, že během organizované akce nebo před uplynutím lhůty sedmi dnů od uzavření smlouvy od spotřebitele požaduje nebo od něj přijme plnění odpovídající kupní ceně nabízeného výrobku nebo služby anebo její části, či zálohu na uhrazení ceny nebo jakýkoli jiný poplatek.
(10)
Prodávající jako osoba, která v souvislosti s nabízením nebo uzavíráním smlouvy, ve které se za úplatu sjednává dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby podle § 1852 občanského zákoníku, se dopustí přestupku tím, že
a)
neposkytne spotřebitelispotřebiteli údaje podle § 1854 odst. 2 občanského zákoníku v rozsahu a způsobem tam uvedeným,
b)
neuvede zřetelně na pozvánce k nabídkové nebo prodejní akci účel a povahu této akce a nezajistí, aby byly po celou dobu jejího trvání spotřebitelispotřebiteli k dispozici údaje podle § 1854 odst. 2 občanského zákoníku,
c)
neupozorní výslovně spotřebitelespotřebitele s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, nebo než je spotřebitelspotřebitel vázán svým návrhem na uzavření smlouvy, na jeho právo odstoupit od smlouvy, nebo na délku lhůty k odstoupení a na zákaz platby záloh a jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení,
d)
nesdělí spotřebitelispotřebiteli údaje podle § 1854 odst. 2 v jazyce požadovaném podle § 1854 odst. 3 občanského zákoníku nebo neuzavře se spotřebitelemspotřebitelem smlouvu v jazyce požadovaném v § 1860 občanského zákoníku nebo nevydá spotřebitelispotřebiteli úřední překlad textu smlouvy do jazyka uvedeného v § 1860 občanského zákoníku,
e)
neuvede ve smlouvě údaje podle § 1856 odst. 1 občanského zákoníku,
f)
neposkytne spotřebitelispotřebiteli řádně vyplněný formulář pro odstoupení od smlouvy,
g)
neposkytne spotřebitelispotřebiteli písemně údaje podle § 1854 odst. 2 nebo písemně neupozorní na jejich změny,
h)
nezajistí, aby spotřebitelspotřebitel podepsal zvlášť každé ujednání o právu na odstoupení od smlouvy, o lhůtě k odstoupení a o zákazu platby záloh a jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení,
i)
nevydá spotřebitelispotřebiteli bezprostředně po uzavření smlouvy alespoň jedno její vyhotovení,
j)
nerozdělí u smlouvy, kterou se nabývá za úplatu právo na výhodu spojenou s ubytováním, popřípadě s dopravou nebo jinými službamislužbami, platby do ročních splátek v téže výši, popřípadě se zohledněním vývoje cen, je-li to sjednáno, nebo nezašle spotřebitelispotřebiteli výzvu k provedení platby písemně nejpozději 14 dnů přede dnem splatnosti,
k)
v rozporu s § 1864 občanského zákoníku požaduje nebo přijímá od spotřebitelespotřebitele zálohu či jiné plnění nebo jejich zajištění, nebo
l)
uvádí na trh nebo prodává užívání ubytovacího zařízení s noclehem na více než 1 časový úsek nebo výhodu spojenou s ubytováním popřípadě včetně dopravy nebo jiných služebslužeb jako investici.
(11)
Provozovatel tržiště (tržnice) se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 14a nevede nebo nepředloží evidenci prodávajících.
(12)
Přestupku se dopustí ten, kdo neposkytne příslušnému orgánu údaje nebo dokumenty požadované podle § 24g.
(13)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uloženou rozhodnutím vydaným podle § 24h nebo 24i odst. 1.
(14)
Poskytovatel služby informační společnosti se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uloženou rozhodnutím podle § 24i odst. 2.
(15)
Prodávající se dopustí přestupku tím, že
a)
nesdělí spotřebitelispotřebiteli některý z údajů podle § 1811 občanského zákoníku,
b)
v rozporu s § 1817 občanského zákoníku požaduje po spotřebitelispotřebiteli další platbu, než kterou je spotřebitelspotřebitel povinen uhradit na základě hlavního smluvního závazku,
c)
v rozporu s § 1817 občanského zákoníku odvozuje výslovný souhlas spotřebitelespotřebitele s další platbou z předem nastavených možností, které musí spotřebitelspotřebitel zamítnout, aby se této další platbě vyhnul,
d)
nesdělí spotřebitelispotřebiteli některý z údajů podle § 1820 odst. 1 občanského zákoníku,
e)
při sjednávání smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku nesdělí nebo nezpřístupní spotřebitelispotřebiteli některý z údajů podle § 1824 občanského zákoníku,
f)
nevydá spotřebitelispotřebiteli potvrzení o uzavřené smlouvě podle § 1824a občanského zákoníku,
g)
v rozporu s § 1825 odst. 1 občanského zákoníku nesdělí spotřebitelispotřebiteli na začátku telefonního hovoru svou totožnost, případně totožnost jiné osoby, v jejímž zastoupení jedná, a obchodní účel hovoru,
h)
při uzavírání smlouvy elektronickými prostředky neuvede některý z údajů podle § 1826 odst. 1 občanského zákoníku,
i)
v rozporu s § 1826 odst. 2 občanského zákoníku neumožní spotřebitelispotřebiteli před podáním objednávky zkontrolovat a měnit vstupní údaje, které do objednávky vložil,
j)
v rozporu s § 1826a odst. 1 občanského zákoníku neupozorní spotřebitelespotřebitele bezprostředně před tím, než spotřebitelspotřebitel učiní objednávku, jasným a výrazným způsobem na některý z údajů v § 1820 odst. 1 písm. a), e), o) a p) občanského zákoníku,
k)
v rozporu s § 1826a odst. 2 občanského zákoníku nezajistí, aby tlačítko nebo jiný ovládací prvek užitý k učinění objednávky byly označeny snadno čitelným nápisem „objednávka zavazující k platbě“ nebo jinou odpovídající jednoznačnou formulací,
l)
v rozporu s § 1827 odst. 1 občanského zákoníku nepotvrdí přijetí objednávky podané prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku,
m)
v rozporu s § 1827 odst. 2 občanského zákoníku neposkytne spotřebitelispotřebiteli v textové podobě znění všeobecných obchodních podmínek,
n)
při sjednávání smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání za současné fyzické přítomnosti podnikatele a spotřebitelespotřebitele neposkytne spotřebitelispotřebiteli některý z údajů podle § 1828 odst. 1 občanského zákoníku,
o)
v rozporu s § 1828 odst. 3 občanského zákoníku neposkytne spotřebitelispotřebiteli vyhotovení podepsané smlouvy nebo potvrzení o uzavření smlouvy,
p)
v rozporu s § 1830 odst. 2 občanského zákoníku nepotvrdí spotřebitelispotřebiteli přijetí odstoupení od smlouvy podaného prostřednictvím vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy na internetových stránkách,
q)
neodevzdá věc spotřebitelispotřebiteli v ujednaném čase, nebo ve lhůtě podle § 2159 odst. 1 občanského zákoníku.
(16)
Poskytovatel on-line tržiště se dopustí přestupku tím, že neposkytne spotřebiteli některou z informací podle § 11b.
(17)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uloženou rozhodnutím vydaným na základě § 23f odst. 6.
(18)
Poskytovatel služby informační společnosti se dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uloženou rozhodnutím vydaným na základě § 23f odst. 7.
(19)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 12, 17 nebo 18,
b)
1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 5 písm. b), m) až s), u), v) nebo y) nebo odstavce 6 písm. b),
c)
2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 9 nebo 10,
d)
3 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b) až d), odstavce 2 nebo 3, odstavce 5 písm. c), g) až j), l), t), w) nebo x) nebo odstavce 6 písm. a), nebo
e)
5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), odstavce 4, odstavce 5 písm. a), d) až f) nebo k) nebo odstavce 7, 8, 11, 13 až 15 nebo 16.
(20)
Je-li ukládána pokuta za přestupek podle odstavce 1 písm. a) odstavce 5 písm. b), d) nebo j) nebo odstavce 15 v souvislosti s uplatňováním čl. 21 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394, lze uložit pokutu do výše 4 % celkového ročního obratu prodávajícího. Není-li informace o ročním obratu prodávajícího dostupná, lze uložit pokutu do 50 000 000 Kč.
§ 24a
(1)
Fyzická osoba, která prodává spotřebitelispotřebiteli rostlinné a živočišné výrobkyvýrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny, se dopustí přestupkupřestupku tím, že
a)
nesplní povinnost poctivého prodeje výrobkůvýrobků nebo poskytování služebslužeb podle § 3,
b)
při prodeji výrobkůvýrobků nebo poskytování služebslužeb poruší zákaz diskriminace spotřebitelespotřebitele podle § 6,
c)
poruší zákaz vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropských společenství, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobkyvýrobky obsahující tyto kůže29),
d)
poskytuje informaci o ceně v rozporu s § 12,
e)
nevydá spotřebitelispotřebiteli na jeho žádost řádně vyplněný doklad o zakoupení výrobkuvýrobku nebo o poskytnutí službyslužby s údaji stanovenými v § 16 odst. 1, nebo
f)
použije neoprávněně ekoznačku.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.
Společná ustanovení k přestupkům
§ 24b
(1)
Přestupky podle tohoto zákona projedná správní orgán, který podle § 23, 23a, 23b, 23c nebo 23d vykonává dozor nad dodržováním povinnosti, jejímž porušením došlo ke spáchání přestupku. Je-li k projednání přestupku příslušných více správních orgánů, přestupek projedná ten z nich, který nejdříve zahájil správní řízení, a nebylo-li správní řízení zahájeno, tak ten, který porušení povinnosti zjistil jako první. O zjištěném porušení povinnosti správní orgán bezodkladně informuje správní orgán, který vykonává dozor nad dodržováním povinnosti z jiného hlediska nebo v rámci své působnosti v jiné oblasti.
(2)
Pokuty vybírá správní orgán, který je uložil, s výjimkou České národní bankybanky.
(3)
Pokuty uložené Českým telekomunikačním úřadem vymáhá Český telekomunikační úřad.
(4)
Přestupky podle § 24 odst. 12 až 14 projedná správní orgán příslušný podle § 24d odst. 2.
ČÁST SEDMÁ
PŮSOBNOST SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ PŘI PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCI V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE A OPRÁVNĚNÍ DALŠÍCH SUBJEKTŮ
§ 24c
Tato část upravuje postup správních orgánů při přeshraniční spolupráci s orgány jiných členských států Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru při uplatňování přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího spolupráci mezi orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů v oblasti ochrany spotřebitelespotřebitele50), a za tímto účelem upravuje působnost správních orgánů, jakož i další ustanovení, která slouží pro uplatňování tohoto předpisu Evropské unie.
§ 24d
Ústřední styčný úřad a příslušné orgány
(1)
Ústředním styčným úřadem pro přeshraniční spolupráci je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ústřední styčný úřad zajišťuje koordinaci správních orgánů při uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 a plní informační povinnosti vůči Evropské komisi.
(2)
Správními orgány příslušnými k uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ve smyslu jeho čl. 3 bodu 1 (dále jen „příslušný orgán“) jsou na základě oprávnění k výkonu dozoru založeného tímto zákonem nebo oprávnění k výkonu kontroly založeného jiným zákonem
a)
Česká obchodní inspekce,
b)
Státní zemědělská a potravinářská inspekce,
c)
krajské hygienické stanice,
d)
Státní veterinární správa,
e)
obecní živnostenské úřady,
f)
krajské živnostenské úřady,
g)
Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva,
h)
Česká národní bankabanka,
i)
Státní ústav pro kontrolu léčiv,
j)
Energetický regulační úřad,
k)
Český telekomunikační úřad,
l)
Úřad pro ochranu osobních údajů,
m)
celní úřady,
n)
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
o)
Ministerstvo zdravotnictví,
p)
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv,
q)
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský,
r)
Drážní úřad,
s)
Úřad pro civilní letectví,
t)
Státní plavební správa,
u)
dopravní úřady,
v)
Ministerstvo financí,
w)
Ministerstvo pro místní rozvoj.
(3)
Příloha č. 3 tohoto zákona stanoví působnost příslušných orgánů pro konkrétní oblasti upravené předpisy Evropské unie uvedené v příloze nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394.
(4)
Správním orgánem, prostřednictvím kterého probíhá vzájemná komunikace mezi ústředním styčným úřadem a příslušnými orgány při plnění jejich úkolů vyplývajících z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (dále jen „koordinující orgán“), a to i pokud jde o rozdělování takových úkolů mezi příslušné orgány, je
a)
Ministerstvo zdravotnictví, jde-li o plnění úkolů krajských hygienických stanic podle odstavce 2 písm. c),
b)
Ministerstvo průmyslu a obchodu, jde-li o plnění úkolů obecních živnostenských úřadů podle odstavce 2 písm. e), s výjimkou oblasti upravené předpisem Evropské unie uvedeným pod číslem 25 přílohy nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394, a úkolů krajských živnostenských úřadů podle odstavce 2 písm. f),
c)
Generální ředitelství cel, jde-li o plnění úkolů celních úřadů podle odstavce 2 písm. m),
d)
Ministerstvo pro místní rozvoj, jde-li o plnění úkolů obecních živnostenských úřadů podle odstavce 2 písm. e) pro oblast upravenou předpisem Evropské unie uvedeným pod číslem 25 přílohy nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394, a
e)
Ministerstvo dopravy, jde-li o plnění úkolů dopravních úřadů podle odstavce 2 písm. u).
(5)
Při plnění úkolů vyplývajících z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 si ústřední styčný úřad, koordinující orgány a příslušné orgány poskytují veškerou potřebnou součinnost.
§ 24e
(1)
Příslušné orgány a koordinující orgány zasílají Ústřednímu styčnému úřadu bezodkladně informace podle čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394.
(2)
Příslušné orgány a koordinující orgány zasílají Ústřednímu styčnému úřadu ve lhůtě jím stanovené informace podle čl. 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394.
(3)
Ústřední styčný úřad předává informace podle odstavců 1 a 2 Evropské komisi ve lhůtách stanovených v čl. 8 a čl. 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394.
§ 24f
V rámci kontroly dodržování právních předpisů a za účelem postihování protiprávního jednání, kterým se pro účely této části rozumí protiprávní jednání uvnitř Evropské unie51), rozsáhlé protiprávní jednání52) nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem53) (dále jen „protiprávní jednání“), postupují příslušné orgány podle kontrolního řádu, správního řádu a jiných právních předpisů54). Kromě pravomocí vyplývajících z těchto právních předpisů využívají také pravomoci podle § 24g až 24i.
§ 24g
(1)
Příslušný orgán před zahájením kontroly a v jejím průběhu je oprávněn požadovat jen údaje nebo dokumenty, které jsou nezbytné ke zjištění toho, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, a kdo je spáchal, a to v jakémkoli formátu nebo formě a bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, nebo místo, kde jsou uloženy. Toto oprávnění má příslušný orgán vůči osobě, u které lze důvodně předpokládat, že s požadovanými údaji nebo dokumenty nakládá. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti, jež byla uložena nebo uznána jiným právním předpisem.
(2)
Příslušný orgán si může pouze za účelem zjištění toho, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, a kdo je spáchal, vyžádat od bankybanky, spořitelního a úvěrního družstva a zahraniční bankybanky vykonávající na území České republiky činnost prostřednictvím své pobočky (dále jen „bankabanka“)
a)
číslo účtu nebo jiný jedinečný identifikátor účtu,
b)
údaje o majiteli účtu a zmocněnci, který byl nebo je oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu.
(3)
Oprávnění podle odstavce 2 se vztahuje pouze na údaje, které jsou nezbytné ke ztotožnění osoby odpovědné za protiprávní jednání. Příslušný orgán je oprávněn vymezit v žádosti časové období, k němuž se požadované údaje vztahují.
(4)
Žádost o poskytnutí údajů podle odstavců 2 a 3 podává příslušný orgán prostřednictvím ústředního styčného úřadu. Žádost musí obsahovat odůvodnění, v němž bude popsáno splnění podmínek podle odstavce 2. Příslušný orgán odpovídá za správnost údajů uvedených v jím podané žádosti.
(5)
Ústřední styčný úřad ověří, zda žádost splňuje podmínky podle odstavců 2 až 4. V případě splnění těchto podmínek předá ústřední styčný úřad žádost bancebance. BankaBanka bezodkladně poskytne údaje podle odstavců 2 a 3 příslušnému orgánu.
(6)
Příslušný orgán do 24 měsíců ode dne podání žádosti podle odstavce 2 vyrozumí dotčený subjekt, že o něm požadoval údaje podle odstavce 2.
§ 24h
Dochází-li k protiprávnímu jednání, může příslušný orgán rozhodnutím nařídit osobě, která se protiprávního jednání dopouští, aby se tohoto jednání zdržela. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
§ 24i
(1)
Hrozí-li riziko závažné újmy společným zájmům spotřebitelůspotřebitelů55) a nelze-li ochrany zájmů spotřebitelespotřebitele dosáhnout jinak, může příslušný orgán rozhodnutím tomu, kdo jednal protiprávně, uložit povinnost odstranit nebo znepřístupnit protiprávní obsah informací přístupných na on-line rozhraní56).
(2)
Hrozí-li riziko závažné újmy společným zájmům spotřebitelůspotřebitelů a nelze-li ochrany zájmů spotřebitelespotřebitele dosáhnout jinak, příslušný orgán může rozhodnutím uložit poskytovateli službyslužby informační společnosti podle právního předpisu upravujícího některé službyslužby informační společnosti57), aby v případě zjištění protiprávního obsahu ukládaných informací nebo protiprávního jednání neprodleně odstranil nebo až do doby zjednání nápravy omezil přístup nebo znepřístupnil takové informace anebo zobrazil varování pro spotřebitelespotřebitele přistupující k on-line rozhraní.
Oprávnění dalších subjektů
§ 24j
(1)
Evropské spotřebitelské centrum Česká republika je oprávněno poskytovat příslušným orgánům členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a Evropské komisi externí varování podle čl. 27 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (dále jen „externí varování“).
(2)
Oprávnění poskytovat příslušným orgánům členských států Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru a Evropské komisi externí varování Ministerstvo průmyslu a obchodu udělí právnické osobě, jejímž hlavním účelem v souladu se zakladatelským právním jednáním je ochrana zájmů spotřebitelůspotřebitelů a která
a)
byla založena v souladu s právními předpisy České republiky,
b)
aktivně působí v oblasti ochrany spotřebitelůspotřebitelů alespoň po dobu 2 let,
c)
není založena za účelem vytváření zisku,
d)
je bezdlužná a
e)
vyhotovila a uložila do sbírky listin veřejného rejstříku výroční zprávy nebo obdobné zprávy o její činnosti alespoň za poslední 2 uplynulá účetní období, z nichž vyplývá splnění podmínky podle písmene b).
(3)
Za bezdlužnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nemá evidován nedoplatek,
a)
u orgánů Finanční správy České republiky,
b)
u orgánů Celní správy České republiky,
c)
na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, nebo
d)
na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
(4)
Bezdlužnost podle odstavce 3 se prokazuje potvrzením příslušného finančního úřadu, příslušného celního úřadu, příslušné zdravotní pojišťovny a příslušné územní správy sociálního zabezpečení, které nesmí být starší než 30 kalendářních dnů přede dnem podání žádosti o vydání oprávnění.
§ 24k
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu informuje Evropskou komisi o právnické osobě oprávněné poskytovat externí varování, a to bezodkladně po nabytí právní moci rozhodnutí o udělení oprávnění.
(2)
Právnická osoba bezodkladně informuje Ministerstvo průmyslu a obchodu o jakýchkoliv okolnostech, které by mohly mít vliv na platnost jejího oprávnění, zejména o tom, že přestala splňovat podmínky podle § 24j odst. 2 písm. a) až e).
§ 24l
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu kontroluje, zda právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění, splňuje podmínky podle § 24j odst. 2 písm. a) až e). Pokud zjistí, že oprávněná právnická osoba podmínky nesplňuje, rozhodne o odnětí jejího oprávnění.
(2)
Pokud Ministerstvo průmyslu a obchodu zjistí, že externí varování poskytovaná oprávněnou právnickou osobou nejsou správná, aktuální nebo přesná, vyzve právnickou osobu k bezodkladnému zjednání nápravy. Shledá-li Ministerstvo průmyslu a obchodu, že právnická osoba výzvu ke zjednání nápravy nesplnila, může rozhodnout o odnětí jejího oprávnění poskytovat externí varování. Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodne o odnětí oprávnění, pokud oprávněná právnická osoba poskytuje nesprávná, neaktuální nebo nepřesná externí varování opakovaně.
(3)
Rozhodne-li Ministerstvo průmyslu a obchodu o odnětí oprávnění podle odstavce 1 nebo 2, bezodkladně po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí informuje Evropskou komisi o tom, že daná právnická osoba již není oprávněna poskytovat externí varování.
ČÁST OSMÁ
OPRÁVNĚNÍ PODÁVAT ZÁSTUPNÉ ŽALOBY
§ 25
Úvodní ustanovení
(1)
Oprávnění podávat zástupné žaloby má právnická osoba zařazená na seznam oprávněných osobseznam oprávněných osob.
(2)
Seznamem oprávněných osobSeznamem oprávněných osob se rozumí seznam vedený
a)
Evropskou komisí, na který se na základě seznamů z jednotlivých členských států zařazují osoby oprávněné podávat zástupné žaloby i v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, než který je k podávání zástupných žalob určil (dále jen „evropský seznam oprávněných osobevropský seznam oprávněných osob“), nebo
b)
Ministerstvem průmyslu a obchodu podle tohoto zákona (dále jen „český seznam oprávněných osobčeský seznam oprávněných osob“).
§ 25a
Český seznam oprávněných osob
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu zapíše do českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob právnickou osobu, pokud
a)
byla založena v souladu s právními předpisy České republiky,
b)
aktivně působí v oblasti ochrany zájmů spotřebitelůspotřebitelů po dobu alespoň 12 měsíců,
c)
její účel vyplývající ze zakladatelského právního jednání dokládá, že má oprávněný zájem na ochraně zájmů spotřebitelůspotřebitelů,
d)
nebyla založena za účelem vytváření zisku,
e)
proti ní nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku,
f)
je nezávislá a není ovlivňována jinými osobami, které mají hospodářský zájem na podání zástupné žaloby, s výjimkou spotřebitelůspotřebitelů, přičemž má za tímto účelem zavedeny postupy umožňující předcházet takovému vlivu, jakož i střetu zájmů mezi jejími zájmy, zájmy případného poskytovatele financování a zájmy spotřebitelůspotřebitelů, a
g)
na svých internetových stránkách jednoduše a srozumitelně informuje veřejnost o skutečnostech dokládajících splnění podmínek uvedených v písmenech a) až f), o svých zdrojích financování obecně, o své organizační a členské struktuře a o svém účelu a činnostech.
(2)
Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejňuje český seznam oprávněných osobčeský seznam oprávněných osob na svých internetových stránkách spolu s odkazem na internetové stránky evropského seznamu oprávněných osobevropského seznamu oprávněných osob a oznámí Evropské komisi adresu internetové stránky, na které je přístupný český seznam oprávněných osobčeský seznam oprávněných osob.
§ 25b
Zápis
(1)
Zápis do českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob se provádí na žádost právnické osoby. Žádost se podává písemně a obsahuje také účel právnické osoby vyplývající ze zakladatelského právního jednání a odkaz na její internetové stránky.
(2)
Splňuje-li žadatel podmínky podle § 25a odst. 1, zapíše Ministerstvo průmyslu a obchodu nejpozději do 2 měsíců ode dne podání žádosti do českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob o žadateli
a)
jeho název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
b)
jeho účel vyplývající ze zakladatelského právního jednání a
c)
odkaz na jeho internetové stránky.
(3)
O zápisu Ministerstvo průmyslu a obchodu žadatele vyrozumí nejpozději do 7 dnů ode dne jeho provedení.
(4)
Nejsou-li splněny podmínky podle § 25a odst. 1, Ministerstvo průmyslu a obchodu nejpozději do 2 měsíců ode dne podání žádosti rozhodne o tom, že žadatel nesplňuje některou z předepsaných podmínek a žadatele do českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob nezapíše. Toto rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení.
§ 25c
Kontaktní místo a kontrola
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu je kontaktním místem pro účely prověření trvání existence podmínek podle § 25a odst. 1, pokud jde o právnické osoby zapsané na český seznam oprávněných osobčeský seznam oprávněných osob58).
(2)
Ministerstvo průmyslu a obchodu alespoň jednou za 5 let zkontroluje, zda právnické osoby uvedené v českém seznamu oprávněných osobčeském seznamu oprávněných osob splňují podmínky podle § 25a odst. 1 písm. b) až g). Takovou kontrolu ve vztahu k vybrané právnické osobě provede Ministerstvo průmyslu a obchodu také tehdy, navrhne-li to Evropská komise nebo příslušný orgán z jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru.
§ 25d
Oznamovací povinnost
Zapsaná právnická osoba oznámí bez zbytečného odkladu Ministerstvu průmyslu a obchodu změnu údajů zapsaných v českém seznamu oprávněných osobčeském seznamu oprávněných osob, nebo že přestala splňovat některou z podmínek podle § 25a odst. 1 písm. b) až g).
§ 25e
Změna zápisu údajů
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu provede změnu zápisu údajů v českém seznamu oprávněných osobčeském seznamu oprávněných osob, pokud o to zapsaná právnická osoba požádá a doloží změnu zapsaných údajů. Ustanovení § 25b odst. 4 se použije obdobně.
(2)
Neodpovídá-li stav zapsaný v českém seznamu oprávněných osobčeském seznamu oprávněných osob skutečnosti, Ministerstvo průmyslu a obchodu provede změnu zápisu údajů.
(3)
O změně zápisu údajů Ministerstvo průmyslu a obchodu vyrozumí zapsanou právnickou osobu do 7 dnů ode dne jejího provedení.
§ 25f
Výmaz
(1)
Ministerstvo průmyslu a obchodu vymaže právnickou osobu z českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob, pokud zapsaná právnická osoba zanikne nebo pokud tato osoba o výmaz požádá.
(2)
Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodne o výmazu právnické osoby z českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob, pokud zapsaná právnická osoba nesplňuje některou z podmínek podle § 25a odst. 1 písm. b) až g).
(3)
Řízení o výmazu právnické osoby z českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob zahajuje Ministerstvo průmyslu a obchodu z moci úřední.
(4)
Lze-li důvod pro výmaz právnické osoby z českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob odstranit, vyzve Ministerstvo průmyslu a obchodu zapsanou právnickou osobu před zahájením řízení k jeho odstranění a poskytne jí k tomu přiměřenou lhůtu.
§ 25g
Informování Evropské komise
Ministerstvo průmyslu a obchodu bez zbytečného odkladu informuje Evropskou komisi o zápisu, změně nebo výmazu údajů z českého seznamu oprávněných osobčeského seznamu oprávněných osob.
§ 25h
Povinnost poskytovat informace o zástupných žalobách
Právnická osoba uvedená v českém seznamu oprávněných osobčeském seznamu oprávněných osob je povinna na svých internetových stránkách veřejně poskytovat informace o své činnosti týkající se podávání zástupných žalob; právnická osoba je zejména povinna informovat o
a)
zástupných žalobách, které se rozhodla podat,
b)
stavu řízení o zástupných žalobách, které již u soudu podala, a
c)
výsledku řízení o jí podaných zástupných žalobách, o nichž bylo již rozhodnuto.
ČÁST DEVÁTÁ
SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 27
Ochrana spotřebitele při neoprávněném podnikání
Povinnosti prodávajících, výrobcůvýrobců, dovozcůdovozců nebo dodavatelůdodavatelů mají i osoby, které provozují činnosti uvedené v § 2 odst. 1 písm. b) až e) bez příslušného oprávnění.
§ 28a
Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou
a)
podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech,
b)
seznam druhů obuvi, které nemusí být označeny údaji o materiálech použitých v jejich hlavních částech,
c)
podmínky pro určování jednotlivých druhů křišťálového sklakřišťálového skla včetně názvů těchto druhů, vlastností, které je charakterizují, jim přidaných symbolů a metod stanovení příslušných chemických a fyzikálních vlastností, jakož i pro označování výrobkůvýrobků z křišťálového sklakřišťálového skla včetně stanovení výrobkůvýrobků z křišťálového sklakřišťálového skla, které označování podléhají.
§ 29
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Stráský v. r.
Kováč v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 634/1992 Sb.
Klamavé obchodní praktiky
Obchodní praktikyObchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud prodávající
a)
prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo že tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není,
b)
neoprávněně používá značku jakosti nebo jiné obdobné označení,
c)
prohlašuje, že jemu, jeho výrobkuvýrobku nebo jím poskytované služběslužbě bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není, nebo takové prohlášení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení,
d)
nabízí ke koupi výrobkyvýrobky nebo službyslužby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobkůvýrobků nebo služebslužeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobkuvýrobku nebo službyslužby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama),
e)
s úmyslem propagovat jiný výrobekvýrobek nebo službuslužbu nabízí ke koupi výrobekvýrobek nebo službuslužbu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebitelispotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky nebo dodání výrobkuvýrobku nebo službyslužby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný výrobekvýrobek,
f)
nepravdivě uvádí, že výrobekvýrobek nebo službaslužba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitelespotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí,
g)
přislíbí poskytnout poprodejní servis spotřebitelispotřebiteli, s nímž před uzavřením smlouvy jednal jazykem, který není úředním jazykem členského státu, v němž se prodávající nachází, a následně poskytuje servis pouze v jiném jazyce, aniž to spotřebitelispotřebiteli před uzavřením smlouvy jasně sdělil,
h)
tvrdí nebo vytváří dojem, že prodej výrobkuvýrobku nebo službyslužby je dovolený, i když tomu tak není,
i)
uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebitelispotřebiteli přímo ze zákona,
j)
využívá redakční prostor ve sdělovacích prostředcích k placené propagaci svého výrobkuvýrobku nebo službyslužby, aniž by spotřebitelspotřebitel mohl z obsahu sdělení, z obrázků nebo zvuků jednoznačně rozpoznat, že se jedná o reklamu,
k)
poskytuje výsledky vyhledávání v reakci na dotaz spotřebitelespotřebitele při on-line vyhledávání bez jasného uvedení placené reklamy nebo platby za účelem dosažení lepšího pořadí výrobku nebo služby v rámci výsledků vyhledávání,
l)
uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitelespotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nebo službu nekoupí,
m)
propaguje výrobek způsobem, který u spotřebitelespotřebitele může vyvolat dojem, že byl vyroben určitým výrobcemvýrobcem, ačkoliv tomu tak není,
n)
vytvoří, provozuje nebo propaguje pyramidový program, kdy spotřebitelspotřebitel zaplatí za možnost získat odměnu, která závisí na získání dalších spotřebitelůspotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku,
o)
učiní nepravdivé prohlášení, že zamýšlí ukončit svoji činnost nebo že přemísťuje provozovnu,
p)
prohlašuje, že jím nabízené nebo prodávané výrobky nebo služby usnadní výhru ve hrách založených na náhodě,
q)
nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení,
r)
poskytuje nesprávné informace o tržních podmínkách nebo o možnosti opatřit si výrobek nebo službu, aby tak přiměl spotřebitelespotřebitele koupit si tento výrobek nebo službu za méně výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky,
s)
nabízí výrobky nebo služby prostřednictvím soutěže o ceny, aniž by byly ceny uděleny nebo aniž by ceny odpovídaly původní nabídce nebo byla udělena odpovídající náhrada,
t)
uvádí u výrobku nebo služby slova „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“ nebo slova podobného významu, pokud spotřebitelspotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na obchodní praktikuobchodní praktiku, s převzetím nebo doručením věci,
u)
přiloží k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby, čímž vyvolá u spotřebitelespotřebitele dojem, že si nabízený výrobek nebo službu již objednal, ačkoli tomu tak není,
v)
vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitelspotřebitel, nebo
w)
vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že poprodejní servis k výrobku je poskytován i v jiném členském státě, než ve kterém je výrobek prodáván,
x)
prodává spotřebitelůmspotřebitelům vstupenky, které získal na základě využití automatizovaných prostředků s cílem obejít stanovené limity pro počet vstupenek, které může zakoupit jedna osoba, nebo jakákoli jiná pravidla použitelná pro nákup vstupenek,
y)
uvádí, že recenze výrobku nebo služby podává spotřebitelspotřebitel, který produkt skutečně použil nebo jej zakoupil, aniž by přijal přiměřená opatření k ověření toho, zda pocházejí od takového spotřebitelespotřebitele,
z)
zveřejňuje falešné spotřebitelské recenze či doporučení nebo zadává jiné osobě, aby takové spotřebitelské recenze či doporučení podala, nebo zkresluje spotřebitelské recenze nebo doporučení na sociálních sítích s cílem propagovat výrobek nebo službu.
Příloha č. 2
k zákonu č. 634/1992 Sb.
Agresivní obchodní praktiky
Obchodní praktikyObchodní praktiky jsou vždy považovány za agresivní, pokud prodávající
a)
vytváří dojem, že spotřebitelspotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo bez uzavření smlouvy,
b)
osobně navštíví spotřebitelespotřebitele v jeho bydlišti, ačkoli ho spotřebitelspotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy,
c)
opakovaně činí spotřebitelispotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy; tím nejsou dotčena ustanovení § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/1995 Sb., v platném znění a příslušná ustanovení zákona č. 480/2004 Sb. a zákona č. 101/2000 Sb.,
d)
požaduje na spotřebitelispotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitelespotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy,
e)
prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobkyvýrobky nebo službyslužby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu,
f)
požaduje na spotřebitelispotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobkyvýrobky nebo službyslužby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitelspotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobkůvýrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy,
g)
prohlašuje, že pokud si spotřebitelspotřebitel výrobekvýrobek nebo službuslužbu nekoupí, ohrozí tím jeho podnikání, pracovní místo nebo existenci, nebo
h)
vytváří klamný dojem, že spotřebitelspotřebitel vyhrál nebo vyhraje, popřípadě že vyhraje cenu nebo jinou výhru, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková cena ani obdobná výhra neexistuje nebo pro získání ceny nebo jiné obdobné výhry musí spotřebitelspotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo mu vznikají výdaje.
Příloha č. 3
k zákonu č. 634/1992 Sb.
Působnost příslušných orgánů k uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 (§ 24d odst. 2)
Příslušný orgán| Předpis Evropské unie na ochranu zájmů spotřebitelů podle čl. 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394| Provedení předpisu Evropské unie ve vnitrostátním právním řádu
---|---|---
Česká obchodní inspekce| 1\\. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29, zvláštní vydání v češtině, kapitola 15, svazek 2, s. 288)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti zákazu zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
2\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách v oblasti označování zboží cenami
3\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží, kterou se mění nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a kterou se zrušuje směrnice 1999/44/ES (Úř. věst. L 136, 22.5.2019, s. 28)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti práv z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě a záruky za jakost
4\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
12\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36): článek 20| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti diskriminace, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
Zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, v oblasti zákazu diskriminace příjemců služeb
15\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3): články 22, 23 a 24| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v oblasti informování o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb
16\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně (Úř. věst. L 33, 3.2.2009, s. 10)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti dočasného užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních služeb
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti dočasného užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních služeb
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání), dále v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek, v oblasti poplatků účtovaných v souvislosti s použitým způsobem placení, v oblasti použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
21\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63): článek 13| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
22\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1): článek 14| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o řešení spotřebitelských sporů on-line, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
24\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214): články 3 až 18 a čl. 20 odst. 2| Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v oblasti povinností provozovatelů srovnávacích stránek
26\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1128 ze dne 14. června 2017 o přeshraniční přenositelnosti on-line služeb poskytujících obsah v rámci vnitřního trhu (Úř. věst. L 168, 30.6.2017, s. 1)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti přeshraniční spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele
27\\. Nařízení (EU) 2018/302 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti zákazu zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
28\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (Úř. věst. L 136, 22.5.2019, s. 1)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti práv z vadného plnění při prodeji zboží v obchodě a záruky za jakost
Státní zemědělská a potravinářská inspekce| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik na úseku potravin, zemědělských a tabákových výrobků
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem na úseku potravin, zemědělských a tabákových výrobků
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) a v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek na úseku potravin, zemědělských a tabákových výrobků
Krajské hygienické stanice| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, a elektronických cigaret, náhradních náplní do nich určených a bylinných výrobků určených ke kouření, které jsou upraveny zákonem o potravinách a tabákových výrobcích
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, a elektronických cigaret, náhradních náplní do nich určených a bylinných výrobků určených ke kouření, které jsou upraveny zákonem o potravinách a tabákových výrobcích
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) a v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek, pokud jde o prodej výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, a elektronických cigaret, náhradních náplní do nich určených a bylinných výrobků určených ke kouření, které jsou upraveny zákonem o potravinách a tabákových výrobcích
Státní veterinární správa| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, na úseku veterinární péče
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem na úseku veterinární péče
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) a v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek na úseku veterinární péče
Obecní živnostenské úřady| 10\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1)| Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v oblasti povinností provozovatelů cestovní kanceláře nebo cestovní agentury
18\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1)| Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, v oblasti povinností provozovatelů cestovní kanceláře nebo cestovní agentury
19\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1)| Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v oblasti práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) a v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek
25\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti úpravy zájezdu.
Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, v oblasti zájezdů a spojených cestovních služeb
Krajské živnostenské úřady| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti srovnávací reklamy, není-li k dozoru věcně příslušný jiný správní úřad.
Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva| 2\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, na úseku střelných zbraní a střeliva
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách v oblasti označování zboží cenami
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, na úseku střelných zbraní a střeliva
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem na úseku střelných zbraní a střeliva
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) a v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek na úseku střelných zbraní a střeliva
Česká národní banka| 1\\. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29, zvláštní vydání v češtině, kapitola 15, svazek 2, s. 288)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti zákazu zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách uzavíraných osobami podléhajícími dohledu České národní banky podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky
2\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, u osob podléhajících jejímu dohledu podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách v oblasti označování zboží cenami
7\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (Úř. věst. L 271, 9.10.2002, s. 16)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem v oblasti finančních služeb
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v oblasti vymezení působnosti nad dodržováním povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, u osob podléhajících jejímu dohledu podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky
14\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66)| Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru
21\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63): článek 13| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, u osob podléhajících jejímu dohledu podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky
22\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1): článek 14| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o řešení
spotřebitelských sporů on-line u osob podléhajících jejímu dohledu podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky
23\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 60, 28.2.2014, s. 34): články 10, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 21, 22, 23, kapitola 10 a přílohy I a II| Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru
24\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214): články 3 až 18 a čl. 20 odst. 2| Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v oblasti poskytování platebních služeb
Státní ústav pro kontrolu léčiv| 5\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67): články 86 až 100| Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy na humánní léčivé přípravky, na lidské tkáně a buňky a sponzorování v této oblasti, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, na úseku humánních léčivých přípravků a zdravotnických prostředků
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, na humánní léčivé přípravky, na lidské tkáně a buňky a sponzorování v této oblasti, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8, a to v rozsahu jeho provedení do vnitrostátního právního předpisu v oblasti srovnávací reklamy| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti srovnávací reklamy na humánní léčivé přípravky, na lidské tkáně a buňky a sponzorování v této oblasti, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem na úseku humánních léčivých přípravků a zdravotnických prostředků
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) a v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek na úseku humánních léčivých přípravků a zdravotnických prostředků
Energetický regulační úřad| 1\\. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29, zvláštní vydání v češtině, kapitola 15, svazek 2, s. 288)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti zákazu zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách na úseku podnikání v energetických odvětvích
2\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, na úseku podnikání v energetických odvětvích
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v oblasti označování zboží cenami
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, na úseku podnikání v energetických odvětvích
12\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 36): článek 20| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti diskriminace, na úseku podnikání v energetických odvětvích.
Zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, v oblasti zákazu diskriminace příjemců služeb.
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem na úseku podnikání v energetických odvětvích
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání) na úseku podnikání v energetických odvětvích a v oblasti použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou
21\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63): článek 13| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, na úseku podnikání v energetických odvětvích
22\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1): článek 14| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o řešení spotřebitelských sporů on-line na úseku podnikání v energetických odvětvích
27\\. Nařízení (EU) 2018/302 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace, na úseku podnikání v energetických odvětvích
Český telekomunikační úřad| 1\\. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29, zvláštní vydání v češtině, kapitola 15, svazek 2, s. 288)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti zákazu zneužívajících ujednání ve spotřebitelských smlouvách na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
2\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (Úř. věst. L 80, 18.3.1998, s. 27)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v oblasti označování zboží cenami
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
20\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64)| Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (trestání), dále v oblasti informačních povinností při prodeji výrobků nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek, v oblasti použití telefonního čísla s vyšší než běžnou cenou na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
21\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 63): článek 13| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
22\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line) (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 1): článek 14| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti informování spotřebitele o řešení spotřebitelských sporů on-line na úseku služeb elektronických komunikací a poštovních služeb
Úřad pro ochranu osobních údajů| 4\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (Úř. věst. L 178, 17.7.2000, s. 1)| Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, v oblasti poskytování služeb informační společnosti a šíření obchodního sdělení.
6\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37): článek 13| Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, v oblasti nevyžádaných sdělení
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, v oblasti poskytování služeb informační společnosti a šíření obchodního sdělení.
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, pro nevyžádanou reklamu šířenou elektronickými prostředky, je-li způsob šíření nekalou obchodní praktikou
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti nevyžádané reklamy šířené elektronickými prostředky, je-li způsob šíření nekalou obchodní praktikou
Celní úřady| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti nekalých obchodních praktik, na úseku provozování hazardních her
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, na úseku provozování hazardních her, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti srovnávací reklamy, propagace nebo podpory zakázaných hazardních her a sponzorování v této oblasti, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání| 5\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES ze dne 6. listopadu 2001 o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků (Úř. věst. L 311, 28.11.2001, s. 67): články 86 až 100| Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, v oblasti týkající se humánních léčivých přípravků
Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v oblasti týkající se humánních léčivých přípravků
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy na humánní léčivé přípravky šířené v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti srovnávací reklamy šířené v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.
17\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách) (Úř. věst. L 95, 15.4.2010, s. 1): články 9, 10, 11 a články 19 až 26| Zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů, v oblasti poskytování audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.
Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.
Ministerstvo zdravotnictví| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti srovnávací reklamy na zdravotní služby a sponzorování v této oblasti, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, na zdravotní služby, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, pro oblast srovnávací reklamy na veterinární léčivé přípravky, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, na veterinární léčivé přípravky, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský| 9\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22)| Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, pro oblast srovnávací reklamy na přípravky na ochranu rostlin a pomocné prostředky, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
11\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21): článek 1, čl. 2 písm. c) a články 4 až 8| Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v oblasti reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, na přípravky na ochranu rostlin a pomocné prostředky, nejde-li o reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání a v audiovizuálních mediálních službách na vyžádání
Drážní úřad| 13\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/782 ze dne 29. dubna 2021 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě (Úř. věst. L 172, 17. 5. 2021, s. 1)| Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v oblasti práv a povinností cestujících v železniční přepravě
Úřad pro civilní letectví| 8\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (Úř. věst. L 46, 17.2.2004, s. 1)| Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v oblasti náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů
10\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě (Úř. věst. L 204, 26.7.2006, s. 1)| Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v oblasti práv osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace
Státní plavební správa| 18\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 334, 17.12.2010, s. 1)| Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, v oblasti práv cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách
Dopravní úřady| 19\\. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 1)| Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v oblasti práv cestujících v autobusové a autokarové dopravě
Ministerstvo financí| 24\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214): články 3 až 18 a čl. 20 odst. 2| Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v oblasti poskytování platebních služeb
Ministerstvo pro místní rozvoj| 25\\. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. L 326, 11.12.2015, s. 1)| Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, v oblasti zájezdů a spojených cestovních služeb
1)
Směrnice Rady 69/493/EHS ze dne 15. prosince 1969 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se křišťálového skla, ve znění směrnice Rady 2006/96/ES.
Čl. 8b směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/11/ES ze dne 23. března 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi prodávané spotřebiteli, ve znění směrnic Rady 2006/96/ES a 2013/15/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, ve znění směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 a (EU) 2019/2161.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů).
Čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb.
Čl. 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES.
1a)
Vyhláška č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 420 občanského zákoníku.
4b)
Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů.
4c)
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
4d)
Zákon č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4e)
Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.
4f)
Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele.
5)
Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.
6)
Zákon č. 526/1990 Sb.
6a)
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.
6b)
Například zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 7b zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci.
9b)
§ 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 102/2001 Sb., ve znění zákona č. 277/2003.
10)
§ 2 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů.
11)
§ 13 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
11a)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění).
11d)
§ 132 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 217/2005 Sb.
11e)
§ 17 odst. 7 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
12)
§ 2166 občanského zákoníku.
12a)
§ 31 odst. 12 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 356/1999 Sb.
12b)
§ 31 odst. 4 až 7 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
12c)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky.
13)
§ 2172 občanského zákoníku.
16)
Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.
17)
Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
18)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
19)
Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
21)
§ 43 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
21a)
Například § 11a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
21b)
Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.
21c)
§ 47 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon.
21d)
§ 11 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 113/1997 Sb.
21e)
Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
21f)
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
21g)
§ 17 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
21h)
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
21i)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
21j)
Například zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 190/2005 Sb.
21k)
Například zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění zákona č. 210/2002 Sb. a zákona č. 257/2004 Sb., zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 495/2005 Sb., zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
21l)
§ 51 občanského zákoníku.
21m)
Například zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
25)
Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva, ve znění pozdějších předpisů.
26)
Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku.
27)
Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/746 ze dne 5. dubna 2017 o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro a o zrušení směrnice 98/79/ES a rozhodnutí Komise 2010/227/EU.
28)
Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
29)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11. prosince 2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže.
30)
§ 1852 až 1867 občanského zákoníku.
31)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES.
32)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93.
33)
Článek 14 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES.
35)
Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů.
36)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line).
37)
§ 37 odst. 2 správního řádu.
38)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
39)
Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů.
40)
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
41)
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.
42)
§ 647 občanského zákoníku.
43)
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
44)
§ 1829 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
45)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
46)
Například § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 127 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.
47)
§ 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.
48)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (nařízení o řešení spotřebitelských sporů on-line).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004, v platném znění.
Nařízení (EU) 2018/302 Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. února 2018 o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES.
Čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/644 ze dne 18. dubna 2018 o službách přeshraničního dodávání balíků.
49)
Nařízení (EU) 2018/302.
50)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004, v platném znění.
50)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb.
51)
Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1177/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o právech cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.
52)
Článek 3 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004.
53)
Článek 3 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004.
54)
Například zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
55)
Článek 3 odst. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004.
56)
Článek 3 odst. 15 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004.
57)
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů.
58)
Čl. 5 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES.
59)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011.
60)
Zákon č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o dozoru nad trhem s výrobky). |
Zákon České národní rady č. 7/1993 Sb. | Zákon České národní rady č. 7/1993 Sb.
Zákon České národní rady, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů
Vyhlášeno 31. 12. 1992, datum účinnosti 1. 1. 1993, částka 3/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Pokud státní notář vysloví souhlas s tím, aby se stal notářem,9) jeho pracovní poměr zanikne uplynutím dne 1. ledna 1993.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1993
7
ZÁKON
České národní rady
ze dne 17. prosince 1992,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Úvodní ustanovení
Tento zákon upravuje platové poměry soudců okresních a krajských soudů, vojenských obvodových soudů, vyšších vojenských soudů, vrchních soudů, Nejvyššího soudu České republiky a Nejvyššího správního soudu (dále jen „Nejvyšší soud České republiky“) a justičních čekatelů (dále jen „čekatel“).“.
2.
Nadpis nad § 2 zní: „Plat soudců“.
3.
V § 2 odst. 1 se vypouštějí slova „a státním notářům“ a za slovy „platového stupně“ se doplňují slova „nestanoví- li tento zákon jinak,“.
4.
§ 2 odst. 2 zní:
„(2)
Předsedům a místopředsedům okresních, vojenských obvodových, krajských, vyšších vojenských a vrchních soudů, předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky, předsedům senátů a soudcům krajských soudů a vyšších vojenských soudů, kteří rozhodují jako samosoudci, předsedům kolegií a senátů vrchních soudů a Nejvyššího soudu České republiky náleží též funkční příplatek.“.
5.
V § 2 se vypouští odstavec 3.
6.
§ 3 odst. 1 zní:
„(1)
Soudci okresních soudů a vojenských obvodových soudů se zařazují do platové skupiny I, soudci krajských soudů a vyšších vojenských soudů do platové skupiny II a soudci vrchních soudů do platové skupiny III; soudcům Nejvyššího soudu České republiky náleží pevný základní plat.“.
7.
V § 3 odst. 2 se slova „a státní notáři“ nahrazují slovy „okresních, vojenských obvodových, krajských, vyšších vojenských a vrchních soudů“; slovo „dvanácti“ se nahrazuje slovem „deseti“.
8.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Základní plat
(1)
Základní plat v jednotlivých platových skupinách a platových stupních činí měsíčně Kčs:
| | I.| II.| III.
---|---|---|---|---
1.| do ukončení 5. roku praxe| 10 500| 11 500| 12 500
2.| od počátku 6. roku praxe| 12 000| 13 000| 14 000
3.| od počátku 9. roku praxe| 13 600| 15 000| 16 000
4.| od počátku 12. roku praxe| 14 600| 16 200| 17 600
5.| od počátku 15. roku praxe| 15 600| 17 200| 19 200
6.| od počátku 18. roku praxe| 16 200| 18 200| 20 200
7.| od počátku 21. roku praxe| 16 600| 18 600| 20 600
8.| od počátku 24. roku praxe| 17 000| 19 000| 21 000
9.| od počátku 27. roku praxe| 17 500| 19 500| 21 500
10.| od počátku 30. roku praxe| 18 000| 20 000| 22 000.
(2)
Soudci Nejvyššího soudu České republiky náleží pevný základní plat ve výši 22 000 Kčs měsíčně.“.
9.
V § 5 odst. 1 písm. c) se vypouštějí slova „nebo státním notářem“.
10.
V § 5 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo státní notář“.
11.
V § 5 odst. 3 se za slova „České republiky“ doplňují slova „a u soudců vojenských soudů ministr obrany České republiky“.
12.
§ 5 odst. 4 zní:
„(4)
Do doby započitatelné praxe podle odstavce 1 se započítávají také
a)
doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby v rozsahu zvláštním zákonem stanovené doby a doba výkonu civilní služby v rozsahu nejvýše 18 měsíců, jakož i doba mateřské a další mateřské dovolené, nejvýše však v celkovém rozsahu šesti let,
b)
doba jiné omluvené nepřítomnosti v práci nepřesahující tři měsíce v kalendářním roce.“.
13.
§ 5 odst. 5 zní:
„(5)
Soudce může postoupit do třetího platového stupně, jen vykonával-li skutečně funkci podle odstavce 1 písm. b) nejméně po dobu tří let, do níž se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 4.“.
14.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Funkční příplatek
(1)
Funkční příplatek náleží:
a)
předsedovi okresního soudu a předsedovi vojenského obvodového soudu s nejvýše 14 senáty ve výši 2000 Kčs měsíčně, s 15 až 30 senáty ve výši 2500 Kčs měsíčně a s více než 30 senáty ve výši 3000 Kčs měsíčně,
b)
místopředsedovi okresního soudu a místopředsedovi vojenského obvodového soudu s nejvýše 14 senáty ve výši 1000 Kčs měsíčně, s 15 až 30 senáty ve výši 1400 Kčs měsíčně a s více než 30 senáty ve výši 1600 Kčs měsíčně,
c)
předsedovi krajského soudu a předsedovi vyššího vojenského soudu ve výši 4000 Kčs měsíčně,
d)
místopředsedovi krajského soudu a místopředsedovi vyššího vojenského soudu ve výši 2500 Kčs měsíčně,
e)
předsedovi senátu krajského soudu a předsedovi senátu vyššího vojenského soudu ve výši 1200 Kčs měsíčně,
f)
soudci krajského soudu a soudci vyššího vojenského soudu, který rozhoduje jako samosoudce, ve výši 800 Kčs měsíčně,
g)
předsedovi vrchního soudu ve výši 5000 Kčs měsíčně,
h)
místopředsedovi vrchního soudu ve výši 3500 Kčs měsíčně,
i)
předsedovi kolegia vrchního soudu ve výši 2500 Kčs měsíčně,
j)
předsedovi senátu vrchního soudu ve výši 1600 Kčs měsíčně,
k)
předsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 6000 Kčs měsíčně,
l)
místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 4000 Kčs měsíčně,
m)
předsedovi kolegia Nejvyššího soudu České republiky ve výši 3000 Kčs měsíčně,
n)
předsedovi senátu Nejvyššího soudu České republiky ve výši 2000 Kčs měsíčně.
(2)
V případě souběhu náleží soudci pouze ten funkční příplatek, který je pro něho výhodnější.“.
15.
V § 7 se vypouštějí slova „a státním notářům státních notářství“.
16.
V § 8 se vypouštějí slova „a státním notářům“ a slova „nebo státní notář“; v první větě se za slovo „dobu“ vkládá slovo „skutečného“.
17.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Další plat
(1)
Soudci náleží v kalendářním roce, v němž skutečně vykonával práci v této funkci nejméně po dobu devíti měsíců, další plat, který se rovná platu stanovenému podle § 3, 4, 6 až 8.
(2)
Do doby skutečného výkonu funkce podle odstavce 1 se započítává doba dočasného přidělení soudce podle zvláštních předpisů4) a doba dovolené na zotavenou.
(3)
Další plat podle odstavce 1 je splatný ve výplatním termínu stanoveném pro výplatu platu za měsíc listopad. Vznikne-li nárok až v prosinci, je další plat splatný spolu s platem za tento měsíc.“.
18.
V § 10 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo státní notář přeložen“ a slova „nebo státního notáře“.
19.
§ 10 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Soudci, který je dočasně přidělen k jinému soudu, než ke kterému byl přidělen k výkonu funkce, náleží vedle náhrad stanovených zvláštním předpisem5) příplatek ve výši
a)
4000 Kčs měsíčně, je-li soudce v souvislosti s dočasným přidělením ubytován v místě sídla soudu dočasného přidělení;
b)
2000 Kčs měsíčně v ostatních případech.“.
20.
V § 11 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo státní notář na příkaz předsedy krajského soudu“ a slova „nebo státního notáře“.
21.
V § 11 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
22.
V § 11 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo státního notáře“.
23.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně nadpisu zní:
㤠11a
Mimořádné zvýšení základního platu
Soudci, který byl pověřen nad rámec svých povinností jednotlivými úkony státní správy,6) přísluší po dobu výkonu těchto úkonů státní správy zvýšení základního platu podle § 4 o 10 %.“.
24.
V § 12 se vypouštějí slova „a státních notářů“.
25.
V § 14 odst. 1 poslední větě se tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova „u soudců vojenských soudů též o peněžité dávky, na které má v tomto období nárok podle zvláštního předpisu7) při propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání.“.
26.
V § 14 odst. 2 se vypouštějí slova „anebo v níž mu náležel pevný plat (§ 2 odst. 3),“.
27.
Za § 14 se vkládá nový § 14a, který zní:
㤠14a
Soudci vojenského kolegia Nejvyššího soudu České republiky, soudci vojenských kolegií vrchních soudů a soudci a justiční čekatelé vojenských soudů mají nárok též na peněžní a naturální náležitosti podle zvláštního předpisu.8)“.
28.
V § 15 odst. 1 písm. a) se částka „3500 Kčs“ nahrazuje částkou „6500 Kčs“.
29.
V § 15 odst. 1 písm. b) se částka „4500 Kčs“ nahrazuje částkou „7000 Kčs“ a vypouštějí se slova „nebo státního notáře“.
30.
§ 15 odst. 3 zní:
„(3)
Ustanovení § 7, 12 a 13 platí pro čekatele obdobně.“.
31.
Za § 15 se vkládají § 15a, 15b a 15c, které včetně nadpisu znějí:
„Další požitky
§ 15a
V době, kdy předseda Nejvyššího soudu České republiky nevykonává funkci pro nemoc, náleží mu základní plat podle § 4 odst. 2 a funkční příplatek podle § 6 odst. 1 písm. k), nejdéle však po dobu šesti měsíců; po tuto dobu mu nepřísluší dávky nemocenského pojištění.
§ 15b
Vedle platu náleží paušální náhrada věcných nákladů spojených s výkonem funkce v měsíční výši
předsedovi Nejvyššího soudu České republiky | 9000 Kčs
---|---
místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky | 8000 Kčs.
Paušální náhrada nepodléhá dani.
§ 15c
Předseda Nejvyššího soudu České republiky má nárok na
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.“.
32.
V § 16 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo státnímu notáři“.
33.
V § 16 odst. 2 se slova „podle § 6, 7 a 8“ nahrazují slovy „podle § 6 a 7“.
34.
§ 16 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Příplatky podle § 8, § 10 odst. 3 a mimořádné zvýšení základního platu podle § 11a náleží ode dne, ve kterém došlo ke skutečnosti, která zakládá na tyto příplatky nárok. Pokud tímto dnem není první pracovní den v kalendářním měsíci, přísluší v tomto měsíci poměrná část příplatku, popřípadě mimořádného zvýšení základního platu.“.
Čl. II
Pokud státní notář vysloví souhlas s tím, aby se stal notářem,9) jeho pracovní poměr zanikne uplynutím dne 1. ledna 1993.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
4)
§ 41 odst. 2 písm. a) zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách.
6)
§ 20 odst. 3 zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
7)
Díl III, § 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Část první zákona č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu.
9)
§ 110 odst. 1 zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). |
Zákon č. 60/1993 Sb. | Zákon č. 60/1993 Sb.
Zákon o oddělení měny
Vyhlášeno 3. 2. 1993, datum účinnosti 3. 2. 1993, částka 18/1993
* § 1 - Základní ustanovení
* Výměna bankovek
* § 2 - (1) Fyzickým osobám, které mají ve dnech výměny na území České republiky trvalý pobyt3) nebo dlouhodobý pobyt4) nebo jim bylo na území České republiky přiznáno postavení uprchlíka5) (dále jen „oprávněné osoby“) vyměňují bankovky vybrané organizační jednotk
* § 3 - (1) Cizincům,6) s výjimkou fyzických osob majících dlouhodobý nebo trvalý pobyt na území Slovenské republiky, provádějí výměnu bankovek pobočky České národní banky a vybrané pobočky bank pověřených guvernérem České národní banky. Výměna se provádí do výše
* § 4 - (1) Výměnu bankovek právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jejich organizačním složkám a jiným obdobným subjektům působícím na území České republiky (dále jen „právnické osoby“), s výjimkou bank,7) provádějí jednorázově banky, u nichž mají t
* § 5 - Výměna bankovek fyzickým osobám - podnikatelům8) s trvalým pobytem3) na území České republiky, které mají účet u banky, se provádí způsobem uvedeným v § 4.
* § 6 - Právnické osoby uvedené v § 4 a fyzické osoby - podnikatelé uvedené v § 5 jsou povinny přijímat bankovky, o nichž prováděcí předpis stanoví, že podléhají okolkování, do okamžiku oddělení měny.
* § 7 - Výměnu bankovek, které nemohly být ze závažných důvodů vyměněny ve dnech výměny, může provádět nejdéle po dobu šesti měsíců ode dne oddělení měny Česká národní banka.
* Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
* § 8 - (1) U pohledávky splatné ve dnech výměny bankovek, kterou nelze uhradit bezhotovostně, se prodlužuje běh všech lhůt spojených s touto pohledávkou o 14 dnů ode dne její splatnosti.
* § 9 - Pro potřeby výměny bankovek může Česká národní banka vydat pokladní potvrzenky splatné nejdříve sedm dnů ode dne oddělení měny, které jsou cennými papíry.
* § 10 - (1) V souvislosti s výměnou bankovek se na dobu nezbytně nutnou omezují výběry hotovostí z účtů u bank a z vkladních knížek. Dobu omezení výběrů hotovostí z účtů u bank a z vkladních knížek stanoví vláda nařízením, nejdéle však sedm dnů.
* § 11 - Při okolkování bankovek a jejich výměně se banky a výměnná místa řídí pokyny guvernéra České národní banky. Za účelem operativního řízení výměny bankovek Česká národní banka zřizuje komise; v čele komise je komisař jmenovaný guvernérem České národní banky.
* § 12 - Starostové (primátoři) obcí, přednostové okresních úřadů, policejní ředitelé útvarů s územní působností a velitelé vojenských posádek jsou povinni spolupracovat s Českou národní bankou a komisaři (§ 11) při zajišťování bezpečnosti výměnných míst a přepravy
* § 13 - (1) Vláda nařízením stanoví
* § 14 - Bankovky a mince, vydané Státní bankou československou, které jsou zákonnými penězi podle § 1 odst. 2, bude Česká národní banka vyměňovat nejdéle po dobu jednoho roku od ukončení jejich platnosti.
* § 15 - (1) Dnem oddělení měny se zrušuje § 56 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
* § 16 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 3. 2. 1993
60
ZÁKON
ze dne 2. února 1993
o oddělení měny
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Základní ustanovení
(1)
K oddělení měny provede Česká národní banka okolkování bankovek vydaných Státní bankou československou, které jsou zákonnými penězi1) na území České republiky ke dni účinnosti tohoto zákona (dále jen „bankovky“). Okolkování bankovek se provede nalepením nebo natištěním kolku.
(2)
Ode dne oddělení měny, stanoveného nařízením vlády (dále jen „den oddělení měny“), jsou zákonnými penězi na území České republiky bankovky okolkované podle tohoto zákona, bankovky, u nichž prováděcí předpis nestanoví, že podléhají okolkování, mince vydané Státní bankou československou a bankovky a mince vydané Českou národní bankou podle zvláštního zákona.2)
(3)
Všem osobám určeným tímto zákonem se zaručuje výměna bankovek, o nichž prováděcí předpis stanoví, že podléhají okolkování, za bankovky a mince podle odstavce 2, způsobem a v době stanovené tímto zákonem a prováděcími předpisy.
(4)
Nominální hodnota závazků a pohledávek vyjádřená v korunách československých se ke dni oddělení měny přepočte na koruny české v poměru jedna ku jedné.
Výměna bankovek
§ 2
(1)
Fyzickým osobám, které mají ve dnech výměny na území České republiky trvalý pobyt3) nebo dlouhodobý pobyt4) nebo jim bylo na území České republiky přiznáno postavení uprchlíka5) (dále jen „oprávněné osoby“) vyměňují bankovky vybrané organizační jednotky České pošty, s. p. a vybrané pobočky České spořitelny, a. s. (dále jen „výměnné místo“) za bankovky a mince podle § 1 odst. 2. Výměna se provádí na základě předložení občanského průkazu nebo povolení k pobytu3),4) nebo dokladů je nahrazujících (dále jen „průkaz totožnosti“).
(2)
Oprávněným osobám starším 15 let výměnné místo vymění bankovky do částky nejvýše 4000 Kčs na osobu a oprávněným osobám mladším 15 let vymění bankovky do částky nejvýše 1000 Kčs na osobu. Výměna bankovek se provádí jednorázově.
(3)
Bankovky nad částky uvedené v odstavci 2 se vymění způsobem a v době stanovené prováděcími předpisy. Obdobně se postupuje i tehdy, pokud oprávněná osoba předložila k jednorázové výměně bankovky v částce nižší, než jsou částky uvedené v odstavci 2, a předloží k výměně další bankovky.
(4)
Za oprávněné osoby mladší 15 let a za oprávněné osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům předkládají bankovky k výměně jejich zákonní zástupci. Při výměně předloží tito zákonní zástupci průkaz totožnosti a doklad, ze kterého je zřejmé jejich postavení zákonného zástupce.
(5)
Za oprávněnou osobu může provést výměnu bankovek jiná oprávněná osoba starší 18 let, předloží-li svůj průkaz totožnosti a průkaz totožnosti oprávněné osoby, za níž výměnu provádí, popřípadě doklad uvedený v odstavci 4.
(6)
Okresní a obecní úřady a ředitelé (vedoucí) nemocnic, léčebných zařízení, ústavů sociální péče, uprchlických táborů, ústavů pro výkon trestu odnětí svobody a jiných obdobných zařízení odpovídají za to, že výměna bankovek bude provedena i oprávněným osobám, jimž fyzický nebo duševní stav nebo jiné objektivní důvody neumožňují, aby tuto výměnu uskutečnily samy a nemohou tak učinit ani prostřednictvím jiné osoby.
(7)
Výměnu bankovek vyznačí výměnné místo v průkazu totožnosti.
(8)
K provádění výměny mohou výměnná místa zřizovat odloučená pracoviště.
§ 3
(1)
Cizincům,6) s výjimkou fyzických osob majících dlouhodobý nebo trvalý pobyt na území Slovenské republiky, provádějí výměnu bankovek pobočky České národní banky a vybrané pobočky bank pověřených guvernérem České národní banky. Výměna se provádí do výše legálně nabyté částky československé měny, a to na základě předložení cestovního dokladu nebo dokladu jej nahrazujícího, kterým osvědčí svou totožnost. Výměna bankovek se vyznačí na dokladu o legálním nabytí československé měny.
(2)
Cizincům, kteří mají trvalý3) nebo dlouhodobý4) pobyt na území České republiky, se provádí výměna podle § 2.
§ 4
(1)
Výměnu bankovek právnickým osobám se sídlem na území České republiky, jejich organizačním složkám a jiným obdobným subjektům působícím na území České republiky (dále jen „právnické osoby“), s výjimkou bank,7) provádějí jednorázově banky, u nichž mají tyto subjekty účty.
(2)
Výměna bankovek podle odstavce 1 se provádí do částky, kterou umožní technické podmínky banky, nejvýše však do částky pokladního zůstatku, který je k okamžiku oddělení měny prokazatelný zápisem v pokladním deníku, ve kterém se výměna vyznačí.
(3)
Jestliže technické podmínky banky neumožní provést výměnu celého pokladního zůstatku, potvrdí banka přijetí bankovek způsobem stanoveným prováděcím předpisem.
(4)
Bankám7) stanoví způsob výměny bankovek po projednání s nimi Česká národní banka.
§ 5
Výměna bankovek fyzickým osobám - podnikatelům8) s trvalým pobytem3) na území České republiky, které mají účet u banky, se provádí způsobem uvedeným v § 4.
§ 6
Právnické osoby uvedené v § 4 a fyzické osoby - podnikatelé uvedené v § 5 jsou povinny přijímat bankovky, o nichž prováděcí předpis stanoví, že podléhají okolkování, do okamžiku oddělení měny.
§ 7
Výměnu bankovek, které nemohly být ze závažných důvodů vyměněny ve dnech výměny, může provádět nejdéle po dobu šesti měsíců ode dne oddělení měny Česká národní banka.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 8
(1)
U pohledávky splatné ve dnech výměny bankovek, kterou nelze uhradit bezhotovostně, se prodlužuje běh všech lhůt spojených s touto pohledávkou o 14 dnů ode dne její splatnosti.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pohledávky vzniklé podle předpisů o sociálním zabezpečení, nemocenském a zdravotním pojištění a o daních z příjmů.
(3)
Důchody splatné ve dnech výměny lze příjemcům s jejich souhlasem vyplácet v okolkovaných bankovkách, popřípadě v bankovkách, u kterých prováděcí předpis nestanoví, že podléhají okolkování.
§ 9
Pro potřeby výměny bankovek může Česká národní banka vydat pokladní potvrzenky splatné nejdříve sedm dnů ode dne oddělení měny, které jsou cennými papírycennými papíry.
§ 10
(1)
V souvislosti s výměnou bankovek se na dobu nezbytně nutnou omezují výběry hotovostí z účtů u bank a z vkladních knížek. Dobu omezení výběrů hotovostí z účtů u bank a z vkladních knížek stanoví vláda nařízením, nejdéle však sedm dnů.
(2)
Ode dne účinnosti tohoto zákona až do dne, který stanoví vláda nařízením, jsou právnické osoby a fyzické osoby – podnikatelé povinny navzájem provádět platby nad 10 000 Kč bezhotovostně prostřednictvím účtu vedeného u banky. Povinnost provádět platby bezhotovostně se netýká placení daní.
(3)
Ode dne účinnosti tohoto zákona nesmějí fyzické a právnické osoby provádět bezhotovostní převody a platby v hotovosti v československé měně určené příjemcům na území Slovenské republiky. Banky a pošty jsou povinny takové příkazy vracet příkazci.
(4)
Ode dne účinnosti tohoto zákona je Česká národní banka oprávněna vracet bankám se sídlem na území Slovenské republiky platby v československé měně, které jsou určeny příjemcům na území České republiky.
(5)
Za platbu podle odstavce 2 se považují všechny platby uskutečněné právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem v jednom kalendářním dni ve prospěch jednoho příjemce.
(6)
Za porušení povinnosti podle odstavce 2 uloží ministerstvo financí osobě, která platbu provedla, pokutu ve výši 20 % ze zaplacené částky. Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne porušení povinnosti.
§ 11
Při okolkování bankovek a jejich výměně se banky a výměnná místa řídí pokyny guvernéra České národní banky. Za účelem operativního řízení výměny bankovek Česká národní banka zřizuje komise; v čele komise je komisař jmenovaný guvernérem České národní banky.
§ 12
Starostové (primátoři) obcí, přednostové okresních úřadů, policejní ředitelé útvarů s územní působností a velitelé vojenských posádek jsou povinni spolupracovat s Českou národní bankou a komisaři (§ 11) při zajišťování bezpečnosti výměnných míst a přepravy peněz.
§ 13
(1)
Vláda nařízením stanoví
a)
den oddělení měny České republiky;
b)
dobu, po kterou se bude provádět výměna bankovek;
c)
dobu omezení výběrů hotovostí z účtů u bank a z vkladních knížek a ukončení omezení placení v hotovosti.
(2)
Česká národní banka vyhláškou stanoví
a)
druhy bankovek podléhající okolkování;
b)
druhy kolků a jejich popis a popis pokladních potvrzenek;
c)
postup při výměně bankovek podle tohoto zákona.
§ 14
Bankovky a mince, vydané Státní bankou československou, které jsou zákonnými penězi podle § 1 odst. 2, bude Česká národní banka vyměňovat nejdéle po dobu jednoho roku od ukončení jejich platnosti.
§ 15
(1)
Dnem oddělení měny se zrušuje § 56 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
(2)
Možnost výměny neplatných bankovek Státní banky československé, stanovená zvláštními předpisy,9) končí dnem oddělení měny.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 56 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
2)
§ 12 zákona č. 6/1993 Sb.
3)
§ 3 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.
§ 7 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.
4)
§ 6 zákona č. 123/1992 Sb.
5)
§ 5 zákona č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
6)
§ 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.
7)
§ 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.
8)
§ 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.
9)
Vyhláška federálního ministerstva financí č. 8/1988 Sb., o stažení bankovek po 10 Kčs vzoru 1960.
Vyhláška Státní banky československé č. 412/1990 Sb., o stažení bankovek po 100 Kčs vzoru 1989.
Vyhláška Státní banky československé č. 413/1990 Sb., o stažení bankovek po 50 Kčs vzoru 1964 a po 20 Kčs vzoru 1970 a o dodatečné výměně bankovek po 10 Kčs vzoru 1960. |
Zákon č. 67/1993 Sb. | Zákon č. 67/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii
Vyhlášeno 15. 2. 1993, datum účinnosti 1. 3. 1993, částka 20/1993
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, se doplňuje takto:
* Čl. IV - Rozhodnutí vydaná v řízení o přestupku správním orgánem Slovenské republiky, která nabyla právní moci do 31. prosince 1992, platí na území České republiky. Pokud byl takovýmto rozhodnutím vysloven zákaz činnosti, který nebyl dosud zcela vykonán, rozhoduje
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o přestupcích, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 7. 2017 (250/2016 Sb.)
67
ZÁKON
ze dne 27. ledna 1993,
kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. III
Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, se doplňuje takto:
Za § 17 se vkládá nový § 17a, který včetně nové poznámky č. 15a) zní:
㤠17a
(1)
Strážník je oprávněn použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno zákazem vyplývajícím z místní úpravy silničního provozu, nebo stojí-li vozidlo na chodníku, kde to není povoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a řidič se v blízkosti vozidla nezdržuje.
(2)
Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla lze podle odstavce 1 použít, jen jsou-li zajištěny nepřetržitě podmínky pro jejich bezodkladné odstranění.
(3)
Technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po případném projednání přestupku v blokovém řízení nebo po zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala, nebo po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby.
(4)
Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla z důvodů uvedených v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které
a)
tvoří překážku silničního provozu,15a) nebo
b)
je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, Sboru požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.
(5)
Přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala.
15a)
§ 37 vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu).“.
Čl. IV
Rozhodnutí vydaná v řízení o přestupku správním orgánem Slovenské republiky, která nabyla právní moci do 31. prosince 1992, platí na území České republiky. Pokud byl takovýmto rozhodnutím vysloven zákaz činnosti, který nebyl dosud zcela vykonán, rozhoduje o návrhu na upuštění od výkonu zbytku zákazu činnosti (§ 92 odst. 1 zákona České národní rady č. 200/1990 Sb.) orgán Policie České republiky příslušný podle místa trvalého pobytu přestupce.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o přestupcích, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1993.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 68/1993 Sb. | Zákon č. 68/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují některé zákony na úseku všeobecné vnitřní správy
Vyhlášeno 15. 2. 1993, datum účinnosti 15. 2. 1993, částka 20/1993
* Čl. II - Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. VII
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (89/2012 Sb.)
68
ZÁKON
ze dne 27. ledna 1993,
kterým se mění a doplňují některé zákony na úseku všeobecné vnitřní správy
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 3 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
2.
V § 6 odst. 3 a 4 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
3.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Návrh na registraci se podává ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“)“.
Poznámka č. 2) se vypouští.
4.
V § 8 odst. 5 se vypouštějí slova „jde-li o rozhodnutí ministerstva České republiky, a Nejvyšší soud Slovenské republiky, jde-li o rozhodnutí ministerstva Slovenské republiky“.
5.
V § 9 se slova „Federálnímu statistickému úřadu“ nahrazují slovy „Českému statistickému úřadu“ a vypouštějí se slova „vyvíjejících činnost na území České a Slovenské Federativní Republiky“.
6.
§ 10 se vypouští.
7.
V § 11 odst. 2 se vypouštějí slova „a 10“.
8.
§ 12 odst. 5 zní:
„(5)
Zánik strany a hnutí oznámí ministerstvo do sedmi dnů od výmazu Českému statistickému úřadu.“.
9.
V § 13 odst. 5 se vypouštějí slova „a působily-li strana a hnutí registrované ministerstvem České republiky i ve Slovenské republice, též jejímu ministerstvu a naopak“.
10.
V § 13 odst. 7 se slova „té republiky, v níž mají strana a hnutí své sídlo“ nahrazují slovem „státu“.
11.
§ 15 zní:
㤠15
O rozpuštění strany a hnutí [§ 13 odst. 1 písm. b)] a o pozastavení činnosti strany a hnutí (§ 14) rozhoduje Nejvyšší soud České republiky. Návrh podává prezident České republiky nebo vláda České republiky anebo generální prokurátor České republiky.“.
12.
V § 17 odst. 5 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“.
13.
§ 18 odst. 1 zní:
„(1)
Strana a hnutí jsou povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu výroční finanční zprávu.“.
14.
§ 20 včetně poznámky č. 3) zní:
㤠20
Strana a hnutí mají nárok na příspěvek ze státního rozpočtu České republiky za podmínek stanovených zvláštním zákonem.3)
3)
Zákon ČNR č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 221/1990 Sb., zákona ČNR č. 435/1991 Sb. a zákona ČNR č. 94/1992 Sb. (úplné znění č. 120/1992 Sb.).“.
15.
Za § 21 se vkládá § 21a, který zní:
㤠21a
Hodlají-li strany a hnutí působící do 31. prosince 1992 na území obou republik, registrované ve Slovenské republice, vyvíjet činnost i nadále na území České republiky, podají návrh na registraci podle ustanovení tohoto zákona ve lhůtě do 30. června 1993. Pokud tak neučiní, jejich právo vyvíjet činnost na území České republiky zaniká.“.
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 96/1993 Sb. | Zákon č. 96/1993 Sb.
Zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření
Vyhlášeno 15. 3. 1993, datum účinnosti 1. 4. 1993, částka 27/1993
* ČÁST I - STAVEBNÍ SPOŘENÍ (§ 1 — § 9a)
* ČÁST II - STÁTNÍ PODPORA (§ 10 — § 16c)
* ČÁST IV - USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ (§ 18 — § 19)
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (349/2023 Sb.)
96
ZÁKON
ze dne 25. února 1993
o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST I
STAVEBNÍ SPOŘENÍ
§ 1
Vymezení pojmu stavební spoření
Stavební spoření je účelové spoření spočívající
a)
v přijímání vkladů1) od účastníků stavebního spoření,
b)
v poskytování úvěrů1) účastníkům stavebního spoření,
c)
v možnosti získání státní podpory fyzickými osobami, pokud jsou tyto osoby účastníky stavebního spoření.
Provozovatel stavebního spoření
§ 2
(1)
Provozovatelem stavebního spoření je stavební spořitelna. Stavební spořitelna je bankabanka,3) která může vykonávat pouze činnosti, povolené v jí udělené bankovní licenci, kterými jsou poskytování stavebního spoření a výkon dalších činností podle § 9.
(2)
Při své činnosti podle odstavce 1 podléhá stavební spořitelna dohledu podle zvláštního zákona,4) pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 2a
Stavební spořitelna nesmí vykonávat jiné podnikatelské činnosti než ty, které má povoleny v bankovní licenci; stavební spořitelna může bez povolení obsaženého v bankovní licenci dále vykonávat
a)
působnost kontaktního místa veřejné správy, je-li držitelem autorizace podle zvláštního zákona, a
b)
poradenskou a další činnost související s žádostmi fyzických nebo právnických osob o poskytnutí peněžních prostředků ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státních fondů, od územních samosprávných celků, Národního fondu a Evropské unie poskytované v oblasti udržitelného bydlení, hospodaření s přírodními zdroji a využití obnovitelných zdrojů.
§ 3
Označení „stavební spoření“ nebo jeho překlady lze používat pouze pro formu spoření upravenou tímto zákonem a slova „stavební spořitelna“ jejich překlady nebo slova od nich odvozená smí ve své obchodní firmě používat pouze bankabanka, která je provozovatelem stavebního spoření podle tohoto zákona.
§ 4
Účastník stavebního spoření
(1)
Účastníkem stavebního spoření (dále jen „účastník“) může být fyzická nebo právnická osoba.
(2)
Státní podporu může získat
a)
občan České republiky,4a)
b)
občan Evropské unie, kterému byl vydán průkaz nebo potvrzení o pobytu na území České republiky5) a přiděleno rodné číslo příslušným orgánem České republiky5a),
c)
fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky5) a rodným číslem přiděleným příslušným orgánem České republiky5a).
(3)
Nárok na státní podporu za příslušný kalendářní rok vzniká tehdy, pokud účastník splňoval alespoň jednu z podmínek podle odstavce 2 po celý kalendářní rok, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. V kalendářním roce, v jehož průběhu doba spoření začíná nebo končí, postačí, když účastník splňoval alespoň jednu z podmínek podle odstavce 2 po dobu trvání doby spoření v dotčeném roce.
§ 5
Smlouva o stavebním spoření
(1)
Osoba, která uzavře se stavební spořitelnou smlouvu o stavebním spoření (dále jen „smlouva“), se stává účastníkem. Stavební spořitelna sdělí budoucímu účastníkovi obsah smlouvy v textové podobě v dostatečném předstihu před jejím uzavřením. Účastník se ve smlouvě zejména zaváže ukládat u stavební spořitelny vklady ve smluvené výši. Je-li účastníkem fyzická osoba, musí smlouva obsahovat jeho prohlášení, zda v rámci této smlouvy žádá o přiznání státní podpory. Toto prohlášení může účastník v průběhu kalendářního roku jedenkrát změnit. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření (dále jen „všeobecné obchodní podmínky“).
(2)
Účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb (dále jen „úvěr ze stavebního spoření“) po splnění podmínek tohoto zákona a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti.
(3)
Úvěr ze stavebního spoření může být stavební spořitelnou poskytnut a účastníkem použit pouze na financování bytových potřeb. Financováním bytových potřeb účastníka se rozumí i financování bytových potřeb osob blízkých.
(4)
Délka čekací doby na poskytnutí peněžních prostředků z úvěru ze stavebního spoření nesmí být kratší než 24 měsíců od počátku doby spoření a závisí na podmínkách stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách.
(5)
Stavební spořitelna může poskytnout účastníkovi úvěr do výše cílové částky, který slouží k úhradě nákladů na řešení bytových potřeb i v případě, kdy účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření.
(6)
Smlouva musí obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýše 3 procentní body.
(7)
Úrokovou sazbu z vkladů uvedenou ve smlouvě může stavební spořitelna jednostranně změnit v případě, že účastník po splnění podmínek stanovených stavební spořitelnou pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve všeobecných obchodních podmínkách nabídku na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření nepřijme a ode dne uzavření smlouvy uplyne nejméně 6 let. Oprávnění k této změně a způsob stanovení změněné úrokové sazby z vkladů musí být uvedeny ve smlouvě.
(8)
Účastník je povinen po celou dobu trvání smlouvy písemně oznamovat stavební spořitelně všechny skutečnosti, které mají vliv na plnění podmínek stanovených tímto zákonem a všeobecnými obchodními podmínkami. Účastník je zejména povinen doložit stavební spořitelně použití úvěru ve smyslu odstavců 3 a 5 na bytové potřeby.
(9)
Cílová částka se rovná součtu vkladů, státní podpory, úvěru ze stavebního spoření a úroků z vkladů a státní podpory, po odečtení daně z příjmů z těchto úroků. Uspořená částka se rovná součtu vkladů, úroků z vkladů a úroků z připsaných záloh státní podpory, sníženému o daň z příjmů z těchto úroků a o úhrady účtované stavební spořitelnou. Uspořenou částku nelze v době spoření převést na jinou osobu, lze ji však použít k zajištění pohledávek stavební spořitelny z úvěru, který stavební spořitelna poskytla podle odstavce 2 nebo 5.
(10)
Doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí dnem uzavření smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, nejdříve však uplynutím čekací doby podle odstavce 4, nebo vyplacením zůstatku účtu stavebního spoření účastníka, nejpozději však dnem ukončení smlouvy, nebo zánikem právnické osoby jako účastníka.
(11)
Smlouva musí obsahovat do ukončení doby spoření, nejdéle po dobu 6 let ode dne jejího uzavření, výši úplaty nebo způsob stanovení výše úplaty za vedení účtu stavebního spoření, zřízeného a vedeného k přijímání vkladu účastníka, a za služby nezbytně související s vedením tohoto účtu, přičemž způsob stanovení výše úplaty nesmí být závislý jen na vůli stavební spořitelny. Nezbytně souvisejícími službami s vedením účtu podle věty první jsou takové služby, jejichž poskytování ukládá stavební spořitelně obecně závazný právní předpis, nebo takové služby, jejichž poskytnutí nemůže účastník, který řádně plní závazky ze smlouvy, odmítnout bez toho, aby to pro něj mělo nepříznivý následek znamenající ztrátu nároku na státní podporu.
(12)
K uzavření nebo změně smlouvy pro nezletilého účastníka nepotřebuje jeho zákonný zástupce souhlas soudu, neboť toto právní jednání se považuje za běžnou záležitost při správě jmění dítěte.
(13)
Ukončení smlouvy pro nezletilého účastníka se považuje za běžnou záležitost při správě jmění dítěte, dojde-li k němu po uplynutí doby stanovené v § 12 odst. 2 písm. a); nesouhlasí-li s ukončením smlouvy pro nezletilého účastníka všichni jeho zákonní zástupci, vyžaduje se souhlas soudu.
§ 6
Bytové potřeby
(1)
Bytovými potřebami účastníka, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
výstavba bytového domu,6) rodinného domu,7) nebo bytu ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu,8)
b)
změna stavby na bytový dům, rodinný dům nebo byt,
c)
koupě bytového domu, rodinného domu nebo bytu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu,
d)
koupě pozemku v souvislosti s výstavbou nebo koupí bytového domu, rodinného domu nebo bytu, včetně rozestavěného bytového domu, rodinného domu nebo bytu, nebo s řešením jiných bytových potřeb,
e)
splacení členského vkladu nebo podílu v právnické osobě, jejímž je účastník členem nebo společníkem, stane-li se účastník nájemcem bytu, popřípadě bude-li mít jiné právo užívání k bytu, v bytovém nebo rodinném domě ve vlastnictví této právnické osoby,
f)
změna stavby, údržba stavby, nebo udržovací práce na
1.
bytovém domě nebo rodinném domě, pokud jsou tyto ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví účastníka nebo právnické osoby, jejímž je účastník členem nebo společníkem, a účastník je nájemcem bytu v takovém bytovém domě nebo rodinném domě, nebo užívá-li byt v uvedeném domě z jiného právního důvodu,
2.
bytu ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví podle zvláštního právního předpisu,8) včetně úhrady podílu na změně, údržbě nebo udržovacích pracích týkajících se společných částí domu,
3.
bytu v bytovém domě nebo rodinném domě, je-li účastník jeho nájemcem, nebo užívá-li byt z jiného právního důvodu, a stavební práce jsou prováděny se souhlasem vlastníka bytového domu nebo rodinného domu, je-li takového souhlasu třeba podle zvláštního právního předpisu,9)
g)
vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoluvlastníků, popřípadě dědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada spoluvlastnického podílu na účely uvedené v písmenech a) až e) a písmenu h),
h)
úhrada za převod družstevního podílu, nebo za převod podílu v právnické osobě, stane-li se účastník nájemcem bytu, popřípadě bude-li mít jiné právo užívání bytu v bytovém domě nebo rodinném domě ve vlastnictví právnické osoby, které se převod družstevního podílu nebo převod podílu týká,
i)
řešení bytové potřeby uvedené pod písmeny c) a d) úplatným převodem nebo přechodem podle zvláštního právního předpisu,10)
j)
připojení bytového domu nebo rodinného domu, nebo domu s byty ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu8) k veřejným sítím technického vybavení, je-li účastník vlastníkem nebo spoluvlastníkem připojované stavby,
k)
realizace opatření na podporu udržitelného bydlení, hospodaření s přírodními zdroji nebo využití obnovitelných zdrojů,
l)
splacení úvěru, nebo zápůjčky použitých na financování bytových potřeb uvedených pod písmeny a) až k) s výjimkou pokut nebo jiných správních trestů.
(2)
U účastníka, kterým je právnická osoba, se za použití úvěru ze stavebního spoření na bytové potřeby považuje použití úvěru
a)
na účely uvedené v odstavci 1 písm. a) až f), i) a k),
b)
ke splacení úvěru nebo zápůjčky, použitých na financování bytových potřeb, uvedených v odstavci 1 písm. a) až f), i) a k), nebo
c)
k výstavbě sítí technického vybavení.
(3)
Bytová potřeba uvedená v odstavcích 1 a 2 se musí nacházet v České republice.
§ 7
Všeobecné obchodní podmínky
(1)
Stavební spořitelna je povinna vypracovat všeobecné obchodní podmínky. Všeobecné obchodní podmínky podléhají schválení Ministerstvem financí (dále jen „ministerstvo“).
(2)
Všeobecné obchodní podmínky stavební spořitelna vhodným způsobem uveřejňuje.
(3)
Všeobecné obchodní podmínky musí obsahovat nejméně tyto údaje:
a)
podmínky uzavírání smluv a postup stavební spořitelny při jejich uzavírání, změnách a ukončování,
b)
podmínky a předpoklady pro získání úvěru ze stavebního spoření,
c)
podmínky uzavírání smluv o úvěru ze stavebního spoření a postup stavební spořitelny při jejich uzavírání, změnách a ukončování,
d)
postup při zániku stavební spořitelny nebo při odnětí bankovní licence.
§ 8
Smrt účastníka
(1)
Závazek ze smlouvy o stavebním spoření zaniká smrtí účastníka a součástí pozůstalosti je pohledávka na výplatu uspořené částky, pohledávka na výplatu záloh státní podpory evidovaných na účtu účastníka a zálohy státní podpory za kalendářní rok, ve kterém účastník zemřel, podle skutečně uspořené částky ke dni smrti účastníka v tomto kalendářním roce. Součástí pozůstalosti jsou i případné dluhy účastníka vyplývající ze stavebního spoření.
(2)
Při vyplacení státní podpory z důvodu smrti účastníka se § 12 odst. 2 nepoužije.
§ 9
Další činnosti stavební spořitelny
(1)
Stavební spořitelna může na základě bankovní licence kromě činností podle § 1
a)
poskytovat úvěry osobám, jejichž výrobky a poskytované služby jsou určeny pro uspokojování bytových potřeb,
b)
přijímat vklady od bankbank, zahraničních bankbank, poboček zahraničních bankbank, finančních institucí, zahraničních finančních institucí a poboček zahraničních finančních institucí,
c)
poskytovat záruky za úvěry ze stavebního spoření, za úvěry poskytnuté podle § 5 odst. 5 a za úvěry uvedené v písmenu a),
d)
obchodovat na vlastní účet s krytými dluhopisy a s obdobnými investičními nástroji, jejichž emitent má sídlo v členském státě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj,
e)
obchodovat na vlastní účet s dluhopisy vydávanými Českou republikou, s dluhopisy, za které Česká republika převzala záruku, a s dluhopisy vydávanými Českou národní bankoubankou,
f)
obchodovat na vlastní účet s dluhopisy vydávanými členskými státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, centrálními bankamibankami, finančními institucemi těchto států, a bankamibankami se sídlem v těchto státech, jakož i s dluhopisy, za které tyto státy převzaly záruku, a s dluhopisy vydávanými Evropskou investiční bankoubankou, Nordic Investment Bank a Evropskou centrální bankoubankou,
g)
poskytovat platební služby a provádět činnosti související s poskytováním platebních služeb v souvislosti s činností stavební spořitelny,
h)
poskytovat bankovní informace,
i)
uzavírat obchody sloužící k zajištění proti měnovému a úrokovému riziku,
j)
vykonávat finanční makléřství; spočívá-li finanční makléřství ve zprostředkování spotřebitelského úvěruspotřebitelského úvěru, může stavební spořitelna tuto činnost vykonávat pouze tehdy, je-li některou z osob oprávněných zprostředkovávat spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr,
k)
vykonávat činnost akreditované osoby podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěrspotřebitelský úvěr.
(2)
Činnosti uvedené v odstavci 1 a v § 5 odst. 5 může stavební spořitelna vykonávat jen za předpokladu, že budou přednostně zabezpečeny její závazky vyplývající z uzavřených smluv a že nedojde ke zkracování lhůt splatnosti úvěrů ze stavebního spoření nebo k prodlužování čekacích lhůt na jejich poskytnutí.
(3)
Podíl součtu cílových částek u smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami na součtu cílových částek u smluv, u nichž dosud nevznikl nárok na úvěr ze stavebního spoření, může činit nejvýše 15 %. Pohledávky z úvěrů uvedených v odstavci 1 písm. a) a z úvěrů podle § 5 odst. 5 nesmějí překročit 40 % součtu cílových částek.
(4)
Stavební spořitelna může finanční prostředky ukládat pouze u bankbank se sídlem v České republice, poboček zahraničních bankbank působících na území České republiky nebo u zahraničních bankbank se sídlem na území členského státu Evropské unie a pouze za předpokladu, že budou přednostně zabezpečeny její závazky vyplývající z uzavřených smluv a že nedojde ke zkracování lhůt splatnosti úvěrů ze stavebního spoření nebo k prodlužování čekacích lhůt na jejich poskytnutí.
(5)
Stavební spořitelna může získávat potřebné zdroje pouze od bankbank, zahraničních bankbank, poboček zahraničních bankbank, finančních institucí, zahraničních finančních institucí, poboček zahraničních finančních institucí, státu včetně státních fondů, územních samosprávných celků a Evropské unie. Stavební spořitelna může také vydávat dluhopisy se splatností nejvýše 20 let.
(6)
Stavební spořitelna může mít majetkové účasti pouze v právnických osobách, které se zabývají výstavbou bytů a rodinných domů nebo výrobou pro tyto účely, v podnicích pomocných bankovních služeb a v jiných stavebních spořitelnách.
(7)
Účast v právnické osobě podle odstavce 6 nesmí přesáhnout jednu třetinu základního kapitálu právnické osoby a součet účastí v právnických osobách nesmí překročit 15 % základního kapitálu stavební spořitelny. To neplatí pro nabývání účastí v jiných stavebních spořitelnách a v podnicích pomocných bankovních služeb.
(8)
Stavební spořitelna může nabývat pouze nemovité věci, jimiž jsou zajištěny její pohledávky, nebo nemovité věci určené pro výkon činnosti této stavební spořitelny.
§ 9a
Informační systém
(1)
Pro účely
a)
dozoru nad dodržováním podmínek pro poskytování státní podpory,
b)
zpracování žádosti o roční zálohy státní podpory, doplnění a opravy této žádosti,
c)
vracení státní podpory stavebními spořitelnami ministerstvu,
d)
změny údajů o účastnících,
je provozován informační systém podle zákona upravujícího informační systémy veřejné správy, jehož správcem je ministerstvo (dále jen „informační systém“).
(2)
V informačním systému se vedou o účastnících, kterými jsou fyzické osoby, tyto údaje u
a)
státních občanů České republiky v rozsahu
1.
jméno, popřípadě jména, a příjmení,
2.
rodné číslo,
3.
poštovní směrovací číslo adresy místa trvalého pobytu,
4.
číslo smlouvy, datum jejího uzavření, obchodní firmu stavební spořitelny a identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) stavební spořitelny,
5.
datum ukončení doby spoření,
6.
datum, důvod a typ změny smlouvy ovlivňující nárok na státní podporu,
7.
výše přiznané státní podpory,
b)
cizinců10b) v rozsahu
1.
jméno, popřípadě jména, a příjmení,
2.
rodné číslo,
3.
poštovní směrovací číslo adresy místa pobytu v České republice,
4.
druh pobytu,
5.
číslo smlouvy, datum jejího uzavření, obchodní firmu stavební spořitelny a identifikační číslo stavební spořitelny,
6.
datum ukončení doby spoření,
7.
datum, důvod a typ změny smlouvy ovlivňující nárok na státní podporu,
8.
výše přiznané státní podpory.
(3)
Ministerstvo zavádí do informačního systému údaje stanovené v odstavci 2, které obdrží od stavebních spořitelen.
(4)
Ministerstvo poskytuje údaje z informačního systému stavebním spořitelnám a účastníkům, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Orgánům státní správy a orgánům pověřeným výkonem státní správy poskytuje ministerstvo údaje z informačního systému, pokud to vyžaduje jejich činnost vyplývající z jejich zákonem stanovené působnosti. Ministerstvo poskytuje soudům a soudním exekutorům způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z informačního systému v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem.
(5)
Stavební spořitelně poskytuje ministerstvo písemně nebo v elektronické podobě údaje uvedené v odstavci 2 vedené v informačním systému o účastnících, kteří s touto stavební spořitelnou uzavřeli smlouvu. Bez žádosti poskytuje ministerstvo stavební spořitelně tyto údaje pouze pro účely zpracování žádostí o roční zálohy státní podpory (§ 11). V ostatních případech poskytuje ministerstvo údaje uvedené v odstavci 2 pouze na základě její písemné žádosti nebo žádosti podané v elektronické podobě. Stavební spořitelny, které takto získaly údaje z informačního systému, je nesmějí shromažďovat, předávat jiným osobám nebo je využívat nad rámec stanovený zvláštním právním předpisem upravujícím ochranu osobních údajůosobních údajů.
(6)
Ministerstvo poskytne účastníkovi na jeho žádost údaje podle odstavce 2 vedené v informačním systému k jeho osobě. V žádosti účastník uvede kromě náležitostí podle správního řádu své rodné číslo.
(7)
Na postup při vyřizování žádosti podle odstavce 6 se nepoužijí ustanovení správního řádu o správním řízení.
(8)
Údaje v informačním systému evidované na technických nosičích dat se uchovávají po dobu nezbytně nutnou pro uskutečňování cílů, pro které jsou údaje sbírány a dodatečně zpracovávány.
ČÁST II
STÁTNÍ PODPORA
§ 10
Výše státní podpory
(1)
Státní podpora přísluší účastníkovi, pokud jím je fyzická osoba, při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně a poskytuje se ze státního rozpočtu České republiky formou ročních záloh.
(2)
Poskytovaná záloha státní podpory činí 5 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč.
(3)
Účastníkovi, který je fyzickou osobou a splňuje podmínky stanovené v § 4 odst. 2, a který má uzavřeno v jednom kalendářním roce více smluv, přísluší státní podpora na ty smlouvy, u kterých o její přiznání požádal. Přitom se postupně poukazují zálohy státní podpory přednostně z uspořených částek u dříve uzavřených smluv, přičemž celkový součet záloh státní podpory ke všem smlouvám účastníka v příslušném kalendářním roce nesmí přesáhnout limit uvedený v odstavci 2.
(4)
Částka úspor přesahující 20 000 Kč v jednom roce se z hlediska posuzování nároků účastníka na státní podporu převádí do následujícího roku spoření v případě, že účastníkem uzavřená smlouva bude obsahovat prohlášení účastníka, že v rámci této smlouvy žádá o přiznání státní podpory. Toto prohlášení nesmí účastník po dobu trvání smlouvy změnit.
§ 11
Poskytování státní podpory
(1)
Na připsání roční zálohy státní podpory na účet má nárok účastník, pokud jím je fyzická osoba, podle skutečně uspořené částky v příslušném kalendářním roce.
(2)
Nárok na vyplacení zálohy státní podpory uplatňuje souhrnně za účastníky stavební spořitelna písemnou žádostí u ministerstva ve lhůtě do 20. února a 14. července následujícího roku, a to vždy po uplynutí kalendářního roku, a ve lhůtě do 5. srpna aktuálního kalendářního roku v případě smluv uzavřených do 31. prosince 2003, pokud účastníci ukončili stavební spoření do 30. června aktuálního kalendářního roku. Stavební spořitelna připíše poukázané zálohy státní podpory na účty účastníků nejpozději do jednoho měsíce od obdržení zálohy od ministerstva. Úroky ze zálohy státní podpory náleží účastníkovi ode dne následujícího po dni, kdy stavební spořitelna obdrží zálohu od ministerstva.
(3)
V žádosti o roční zálohy státní podpory uvádí stavební spořitelna tyto údaje:
a)
seznam účastníků, pro které je vyžadována v daném období záloha státní podpory a údaje potřebné k ověření tohoto seznamu účastníků, kterými jsou
1.
jméno, popřípadě jména, a příjmení,
2.
rodné číslo,
3.
poštovní směrovací číslo adresy místa trvalého pobytu u státních občanů České republiky,
4.
druh pobytu a poštovní směrovací číslo adresy místa pobytu v České republice u cizinců,
5.
číslo smlouvy, datum jejího uzavření,
6.
datum ukončení doby spoření,
7.
datum, důvod a typ změny a další skutečnosti ovlivňující nárok na státní podporu, které dosud nejsou evidovány v informačním systému,
8.
výše požadované státní podpory.
b)
seznam účastníků, kteří v průběhu daného období nově uzavřeli nebo zrušili smlouvy, a seznam účastníků, kteří nesplnili podmínky tohoto zákona pro přiznání státní podpory.
c)
vyčíslení celkově požadované zálohy státní podpory.
(4)
Ministerstvo poukáže stavební spořitelně částku ročních záloh státní podpory do dvou měsíců od doručení žádosti.
(5)
V případě neúplné žádosti nebo nesprávných údajů je ministerstvo oprávněno vyžádat doplnění nebo opravu žádosti. Po dobu, než je žádost doplněna nebo opravena, lhůta uvedená v odstavci 4 neběží.
(6)
Žádost, její doplnění nebo oprava se zpracovávají za využití informačního systému. Při posuzování žádosti, jejího doplnění nebo opravy je ministerstvo oprávněno požádat Ministerstvo vnitra o porovnání údajů informačního systému s údaji vedenými v informačním systému evidence obyvatel,10c) a to údajů o
a)
státních občanech České republiky v rozsahu
1.
jméno, popřípadě jména, a příjmení,
2.
rodné číslo,
3.
poštovní směrovací číslo adresy místa trvalého pobytu,
b)
cizincích v rozsahu
1.
jméno, popřípadě jména, a příjmení,
2.
rodné číslo,
3.
poštovní směrovací číslo adresy místa pobytu v České republice,
4.
druh pobytu.
(7)
Ministerstvo stanoví vyhláškou technické podrobnosti podání žádosti podle odstavce 2 včetně způsobu zajišťování jejích oprav nebo doplnění.
(8)
Ministerstvo stanoví v dohodě s Ministerstvem vnitra vyhláškou technické a organizační podmínky porovnávání údajů podle odstavce 6.
§ 12
Výplata státní podpory
(1)
Do doby vyplacení účastníkovi jsou připsané zálohy státní podpory na účtě účastníka pouze evidovány.
(2)
Zálohy státní podpory, připsané na účet účastníka do konce doby spoření, vyplatí stavební spořitelna účastníkovi:
a)
pokud účastník po dobu 6 let ode dne uzavření smlouvy nenakládal s uspořenou částkou, nebo
b)
pokud účastník v období do 6 let ode dne uzavření smlouvy uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření a použije uspořenou částku, peněžní prostředky z tohoto úvěru a tyto zálohy státní podpory na bytové potřeby.
(3)
V ostatních případech nemá účastník nárok na výplatu záloh státní podpory a stavební spořitelna je povinna zálohy státní podpory, evidované na účtu účastníka, vrátit ministerstvu, a to do konce kalendářního měsíce, ve kterém uplynou 2 měsíce ode dne, kdy stavební spořitelna zjistila, že účastník ztratil na výplatu záloh státní podpory nárok.
(4)
Nárok na výplatu státní podpory má účastník při splnění podmínek tohoto zákona jen za dobu spoření.
(5)
Za nakládání s uspořenou částkou podle odstavce 2 se považuje také výkon rozhodnutí postihující uspořenou částku, nebo její část. Výkonem rozhodnutí nelze postihnout zálohy státní podpory evidované na účtu účastníka.
§ 13
Práva a povinnosti stavební spořitelny
(1)
Stavební spořitelna kontroluje, zda účastníkovi trvá právo na státní podporu evidovanou na jeho účtu. Pokud toto právo z důvodů nesplnění podmínek stanovených tímto zákonem zaniklo, stavební spořitelna další zálohy státní podpory nečerpá a je povinna příslušnou částku přijatých záloh státní podpory vrátit ministerstvu.
(2)
Stavební spořitelna kontroluje, zda byly splněny podmínky pro výplatu státní podpory účastníkovi. V případě použití úvěru ze stavebního spoření, uspořené částky nebo vyplacené státní podpory v rozporu s tímto zákonem je stavební spořitelna oprávněna požadovat, aby účastník vrátil bez zbytečného odkladu úvěr nebo jeho část použitou v rozporu s účelem úvěru a vyplacenou státní podporu. Účastník je v tomto případě povinen úvěr nebo jeho část a vyplacenou státní podporu vrátit stavební spořitelně ve lhůtě stanovené stavební spořitelnou. Státní podporu vrátí stavební spořitelna ministerstvu.
(3)
Kontrolu podle odstavců 1 a 2 provádí stavební spořitelna zejména na základě dokladů předložených účastníkem. Stavební spořitelna je povinna vrátit evidovanou nebo vyplacenou státní podporu v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 ministerstvu nejpozději do konce kalendářního měsíce, ve kterém uplynou 2 měsíce ode dne zjištění důvodů pro vrácení státní podpory.
(4)
Evidovanou státní podporu, u které stavební spořitelna zjistila, že nebyla splněna zákonná podmínka pro její poskytnutí, a která k okamžiku tohoto zjištění nebyla stavební spořitelně ministerstvem poukázána podle § 11 odst. 4, je stavební spořitelna povinna vrátit ministerstvu nejpozději do konce kalendářního měsíce, ve kterém uplynou 2 měsíce ode dne jejího poukázání ministerstvem stavební spořitelně.
(5)
Po dobu nejméně 10 let od ukončení smlouvy je stavební spořitelna povinna uchovávat všechny doklady týkající se výplaty státní podpory. Tímto ustanovením nejsou dotčeny lhůty v případech, kdy jiné právní předpisy stanoví lhůty delší.
(6)
Při vracení evidované nebo vyplacené státní podpory podle odstavce 3 nebo evidované státní podpory podle odstavce 4 může stavební spořitelna požádat ministerstvo o změnu údajů o účastnících evidovaných v informačním systému, a to osmkrát ročně ve lhůtě do 5. ledna, 30. ledna, 29. dubna, 14. června, 22. července, 27. srpna, 7. října a 20. listopadu kalendářního roku.
(7)
Při vracení státní podpory podává stavební spořitelna ministerstvu informaci o vracené evidované nebo vyplacené státní podpoře podle odstavce 3 nebo o vracené evidované státní podpoře podle odstavce 4, ve které jsou uvedeny údaje o účastnících podle tohoto zákona, a to devětkrát ročně ve lhůtě do 5. ledna, 30. ledna, 14. března, 29. dubna, 14. června, 22. července, 27. srpna, 7. října a 20. listopadu kalendářního roku. Stavební spořitelna je povinna podat tuto informaci tak, aby vrátila státní podporu ministerstvu ve lhůtě podle odstavce 3 nebo 4.
(8)
Ministerstvo je povinno zpracovat informaci podle odstavce 7 a předat výsledek zpracování stavební spořitelně do 7 kalendářních dnů ode dne podání informace podle odstavce 7 stavební spořitelnou.
(9)
Informace podle odstavce 7 a žádost o změnu evidovaných údajů o účastnících se zpracovávají za použití informačního systému. Ministerstvo stanoví vyhláškou technické podrobnosti podání informace podle odstavce 7 a technické podrobnosti podání žádosti o změnu údajů o účastnících.
§ 14
Evidence státní podpory
(1)
Státní podpora se eviduje až do jejího vyplacení účastníkovi nebo vrácení ministerstvu na účtě účastníka tak, aby bylo možno kdykoli vyčíslit její výši, a úročí se stejnou sazbou jako základní vklad účastníka.
(2)
V případě vrácení státní podpory ministerstvu se úroky vzniklé ze státní podpory ponechávají účastníkovi.
§ 15
Dozor nad dodržováním podmínek pro poskytování státní podpory
(1)
Dozor nad dodržováním podmínek pro poskytování státní podpory, stanovených tímto zákonem, provádí ministerstvo. K tomuto účelu ministerstvo provozuje informační systém.
(2)
Pro účely výkonu dozoru nad dodržováním podmínek pro poskytování státní podpory je ministerstvo oprávněno vyžadovat informace a objasnění skutečností souvisejících s tímto dozorem od stavební spořitelny.
(3)
Stavební spořitelna je povinna poskytnout potřebnou součinnost k výkonu oprávnění ministerstva podle odstavce 2.
(4)
Stavební spořitelna je povinna ministerstvu poskytnout všechny údaje pro výkon dozoru nad dodržováním podmínek pro poskytování státní podpory podle odstavce 1.
(5)
Při poskytování uvedených údajů podle odstavce 4 pověřeným pracovníkům ministerstva se na stavební spořitelny nevztahuje povinnost zachovávat bankovní tajemství.11)
(6)
O výsledcích dozoru nad dodržováním podmínek pro poskytování státní podpory, prováděné ministerstvem, a dohledu, vykonávaného Českou národní bankoubankou se ministerstvo a Česká národní bankabanka vzájemně informují.
(7)
Podmínky provozování informačního systému podle odstavce 1 stanoví ministerstvo vyhláškou.
§ 16
Vrácení státní podpory
(1)
Ministerstvo uloží stavební spořitelně povinnost vrátit část, případně celkovou částku evidované nebo vyplacené státní podpory, v případě porušení podmínek stanovených tímto zákonem. Částku státní podpory uloženou k vrácení do státního rozpočtu vybírá a vymáhá ministerstvo. Účastník je povinen vrátit stavební spořitelně státní podporu, která mu byla vyplacena v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem pro přiznání státní podpory, v přiměřené lhůtě, stanovené stavební spořitelnou.
(2)
Vrátit státní podporu musí stavební spořitelna nejpozději do konce kalendářního měsíce, ve kterém uplynou 2 měsíce ode dne právní moci rozhodnutí ministerstva.
(3)
Uložit vrácení vyplacené státní podpory podle odstavce 1 lze do 3 let od zjištění, že podmínky pro čerpání státní podpory byly porušeny, nejdéle však do pěti let od porušení těchto podmínek. Stavební spořitelna je povinna podat informaci o vracené státní podpoře tak, aby vrátila státní podporu ministerstvu ve lhůtě podle odstavce 2. Ministerstvo je povinno zpracovat informaci o vracené státní podpoře a předat výsledek zpracování stavební spořitelně do 7 kalendářních dnů ode dne podání informace o vracené státní podpoře stavební spořitelnou.
(4)
Informace o vracené státní podpoře podle odstavce 1 se zpracovává za použití informačního systému.
Přestupky
§ 16a
Přestupky stavební spořitelny
(1)
Stavební spořitelna se dopustí přestupku tím, že
a)
vykonává činnost v rozporu s bankovní licencí,
b)
vykonává některé z činností uvedených v § 5 odst. 5 nebo § 9 odst. 1 přesto, že nejsou přednostně zabezpečeny její závazky vyplývající z uzavřených smluv nebo dochází ke zkracování lhůt splatnosti úvěrů ze stavebního spoření nebo k prodlužování čekacích lhůt na jejich poskytnutí,
c)
v rozporu s § 9 odst. 3 překročí výši stanovenou pro podíl součtu cílových částek u
1.
smluv uzavřených stavební spořitelnou s právnickými osobami, nebo
2.
pohledávek z úvěrů,
d)
ukládá finanční prostředky v rozporu s § 9 odst. 4,
e)
v rozporu s § 1 nebo § 9 odst. 5 získává zdroje od jiných než stanovených subjektů,
f)
vydá dluhopisy se splatností delší než 20 let,
g)
v rozporu s § 9 odst. 6 má majetkovou účast v jiných než stanovených právnických osobách,
h)
v rozporu s § 9 odst. 7 její účast na právnické osobě překročí stanovené limity, nebo
i)
nabude nemovitou věc v rozporu s § 9 odst. 8.
(2)
Stavební spořitelna se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 5 odst. 1 nesdělí budoucímu účastníkovi obsah smlouvy v textové podobě v dostatečném předstihu před jejím uzavřením,
b)
v rozporu s § 5 odst. 2 neposkytne úvěr ze stavebního spoření účastníkovi,
c)
v rozporu s § 5 odst. 3 poskytne úvěr ze stavebního spoření na jiný účel, než je financování bytových potřeb,
d)
poskytne peněžní prostředky z úvěru ze stavebního spoření před uplynutím čekací doby uvedené v § 5 odst. 4,
e)
v rozporu s § 5 odst. 5 poskytne úvěr na jiný účel, než je úhrada nákladů na řešení bytových potřeb,
f)
v rozporu s § 5 odst. 6 nezajistí, aby
1.
smlouva obsahovala úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření, nebo
2.
rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření činil méně než 3 procentní body,
g)
změní jednostranně úrokovou sazbu z vkladů uvedenou ve smlouvě v rozporu s § 5 odst. 7,
h)
nezajistí, aby smlouva obsahovala náležitosti podle § 5 odst. 11,
i)
v rozporu s § 7
1.
nevypracuje nebo vhodným způsobem neuveřejní úplná znění všech schválených znění všeobecných obchodních podmínek stavební spořitelny v členění podle období jejich platnosti, nebo
2.
úplná znění všech schválených znění všeobecných obchodních podmínek stavební spořitelna používá anebo uveřejní bez jejich schválení ministerstvem, nebo
j)
v rozporu s § 11 odst. 2 neuplatní nárok na vyplacení zálohy státní podpory nebo nepřipíše poukázané zálohy státní podpory včetně úroků ze zálohy státní podpory na účty účastníků do jednoho měsíce od obdržení zálohy od ministerstva.
(3)
Stavební spořitelna se dopustí přestupku tím, že
a)
požádá o vyplacení zálohy státní podpory za účastníka, který nesplňuje podmínky nároku na připsání roční zálohy státní podpory uvedené v § 4, § 10 odst. 3 nebo v § 11 odst. 1,
b)
nekontroluje, zda účastníkovi trvá právo na státní podporu evidovanou na jeho účtu, podle § 13 odst. 1,
c)
nekontroluje, zda byly splněny podmínky pro výplatu státní podpory účastníkovi, podle § 13 odst. 2, nebo
d)
v rozporu s § 13 odst. 3 nebo 4 nevrátí evidovanou nebo vyplacenou státní podporu nebo zálohu státní podpory.
(4)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
10 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2,
b)
20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b) až e), g) nebo h) nebo podle odstavce 3,
c)
50 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), f) nebo i).
§ 16aa
Přestupky právnických osob a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 3 používá označení „stavební spoření“ nebo jeho překlady pro jinou formu spoření, než je upraveno tímto zákonem, nebo
b)
v rozporu s § 3 používá slova „stavební spořitelna“, jejich překlady nebo slova od nich odvozená ve své obchodní firmě.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 000 Kč.
§ 16b
Příslušnost
Přestupky podle § 16a odst. 1 a 2 a § 16aa odst. 1 projednává Česká národní bankabanka. Přestupky právnické osoby podle § 16a odst. 3 projednává ministerstvo, které také vybírá a vymáhá uložené pokuty.
§ 16ba
Pořádková pokuta
(1)
Stavební spořitelně, která nesplní povinnost podle § 15 odst. 3, může ministerstvo uložit pořádkovou pokutu do 5 000 000 Kč.
(2)
Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i opakovaně, není-li povinnost splněna ani po předchozím uložení pořádkové pokuty. Úhrn pokut za porušení stejné povinnosti nesmí převyšovat 20 000 000 Kč.
(3)
Pořádkovou pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
§ 16c
Společná ustanovení
(1)
Na poskytování, vracení a vymáhání státní podpory se nevztahují zvláštní právní předpisy upravující porušení rozpočtové kázně, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.
(2)
V souvislosti s plněním svých úkolů podle tohoto zákona jsou ministerstvo a stavební spořitelna oprávněny vést evidenci, zpracovávat nebo shromažďovat rodná čísla, popřípadě obdobná evidenční čísla, nebylo-li rodné číslo přiděleno.
(3)
Ministerstvo při zpracování osobních údajů
a)
nemusí omezit jejich zpracování v případě, že subjekt údajů popírá jejich přesnost nebo vznesl námitku proti tomuto zpracování, a
b)
může vykonávat svou činnost podle tohoto zákona i výhradně na základě automatizovaného zpracování osobních údajů; popis počítačových algoritmů a výběrová kritéria, na jejichž základě je toto zpracování prováděno, uvede ministerstvo v záznamech o činnosti zpracování osobních údajů a uchovává je nejméně po dobu jednoho roku od posledního použití pro zpracování osobních údajů.
ČÁST IV
USTANOVENÍ ZÁVĚREČNÁ
§ 18
Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na stavební spořitelny ustanovení zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákona České národní rady č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
§ 19
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 1 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
3)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 21/1992 Sb., ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
4a)
Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
4b)
§ 26 a 27 zákona ČNR č. 278/1992 Sb., o státní statistice.
5)
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
6)
§ 3 písm. b) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
7)
§ 3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb.
8)
§ 2 písm. b) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.
9)
Například § 694 občanského zákoníku.
10)
Například zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
10b)
§ 1 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 133/2000 Sb.
10c)
§ 8 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
11)
§ 38 zákona č. 21/1992 Sb. |
Zákon č. 97/1993 Sb. | Zákon č. 97/1993 Sb.
Zákon o působnosti Správy státních hmotných rezerv
Vyhlášeno 15. 3. 1993, datum účinnosti 15. 3. 1993, částka 27/1993
* § 1 - (1) Správa státních hmotných rezerv (dále jen „Správa“) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv.
* § 2 - (1) Správu tvoří
* § 3 - Správa zabezpečuje financování hospodářských opatření pro krizové stavy1) a financování, obměnu, záměnu, zápůjčku, uvolnění, nájem, prodej, skladování, ochraňování a kontrolu státních hmotných rezerv a podle požadavků krizových plánů i jejich pořizování. S
* § 3a - (1) Na základě podnětu Ministerstva vnitra Správa jménem České republiky převezme movitý majetek, který je v době krizových stavů České republice darován v rámci zahraniční humanitární pomoci. Počínaje dnem jeho převzetí je Správa příslušná s tímto majetke
* § 4 - (1) Z hlediska účelu se státní hmotné rezervy člení na hmotné rezervy, mobilizační rezervy, pohotovostní zásoby a zásoby pro humanitární pomoc.
* § 4a - Správa může v souvislosti s řešením mimořádné události4) poskytnout pro potřeby základních složek integrovaného záchranného systému4) při provádění záchranných a likvidačních prací4) nebo při plnění úkolů ochrany obyvatelstva4) v nezbytném rozsahu státní h
* § 4b - (1) O použití státních hmotných rezerv po ukončení krizového stavu k odstraňování následků krizové situace a k podpoře činností souvisejících s obnovou území postiženého krizovou situací rozhoduje vláda na návrh předsedy Správy.
* § 4c - Správa může v souvislosti s prováděním mimořádných veterinárních opatření6) nebo v souvislosti s provedením porážky nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění7) poskytnout pro potřeby Státní veterinární
* § 4d - Správa může na základě požadavku Ministerstva zemědělství nebo Ministerstva životního prostředí v souvislosti s vyhlášením stavu nedostatku vody8) poskytnout pro potřeby správního úřadu, orgánu územní samosprávy nebo hasičských záchranných sborů v nezbytné
* § 4e - Správa může při nařízení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku poskytnout
* § 4f - Správa může v souvislosti s řešením mimořádné události k nahrazení zdroje elektrické energie poskytnout pro potřeby základních složek integrovaného záchranného systému při provádění záchranných a likvidačních prací nebo při plnění úkolů ochrany obyvatelstv
* § 4g - Správa může v souvislosti s prováděním obnovy dodávek elektrické energie při předcházení stavu nouze nebo za stavu nouze poskytnout pro potřeby subjektů kritické infrastruktury v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. S
* § 4h - Správa může při nařízení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku poskytnout kraji v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě žádosti příslušného kraje a rozho
* § 4i - Správa může v souvislosti s plněním úkolů k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti poskytnout útvarům Policie České republiky v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku
* § 5 - (1) Na základě požadavků krizových plánů zpracovává Správa návrhy zejména na
* § 6 - (1) Státní hmotné rezervy jsou vlastnictvím státu, s výjimkou státních hmotných rezerv uvedených v odstavci 3. Výdaje na jejich pořízení, rezervaci, ochraňování a skladování se hradí ze státního rozpočtu. Na úhradu výdajů na pořízení a rezervaci státních h
* § 6a - (1) Správa provádí kontrolu kvality a množství státních hmotných rezerv.
* § 7 - (1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně použije majetek, k němuž má Správa příslušnost hospodařit.
* § 8 - Zrušuje se zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 69/1964 Sb., o Správě státních hmotných rezerv.
* § 9 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 1. 1. 2024 (323/2023 Sb.)
97
ZÁKON
ze dne 25. února 1993
o působnosti Správy státních hmotných rezerv
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
(1)
Správa státních hmotných rezerv (dále jen „Správa“) je ústředním orgánem státní správy v oblastech hospodářských opatření pro krizové stavy a státních hmotných rezerv.
(2)
Sídlem Správy je Praha.
(3)
V čele Správy je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
§ 2
(1)
Správu tvoří
a)
ústředí se sídlem v Praze,
b)
účelové organizační jednotky.
(2)
Zásady činnosti a organizace Správy upraví statut. Statut schvaluje vláda.
§ 3
Správa zabezpečuje financování hospodářských opatření pro krizové stavy1) a financování, obměnu, záměnu, zápůjčku, uvolnění, nájem, prodej, skladování, ochraňování a kontrolu státních hmotných rezerv a podle požadavků krizových plánů i jejich pořizování. Správa metodicky řídí a sjednocuje postupy krajských úřadů a v součinnosti s Ministerstvem vnitra koordinuje postupy ústředních správních úřadů při přípravě hospodářských opatření pro krizové stavy. Správa plní další úkoly stanovené zvláštním právním předpisem.1a) Tyto činnosti zajišťuje v součinnosti s ostatními ústředními orgány státní správy.
§ 3a
(1)
Na základě podnětu Ministerstva vnitra Správa jménem České republiky převezme movitý majetek, který je v době krizových stavů České republice darován v rámci zahraniční humanitární pomoci. Počínaje dnem jeho převzetí je Správa příslušná s tímto majetkem hospodařit1b) a začlení jej podle jeho účelu do příslušné kategorie státních hmotných rezerv.
(2)
Po dobu krizových stavů postupuje Správa při hospodaření s majetkem uvedeným v odstavci 1 v souladu s požadavky Ministerstva vnitra.
§ 4
(1)
Z hlediska účelu se státní hmotné rezervy člení na hmotné rezervy, mobilizační rezervy, pohotovostní zásoby a zásoby pro humanitární pomoc.
(2)
Hmotné rezervy tvoří vybrané základní suroviny, materiály, polotovary a výrobky. Jsou určeny pro zajištění obranyschopnosti a obrany státu, pro odstraňování následků krizových situací a pro ochranu životně důležitých hospodářských zájmů státu.
(3)
Mobilizační rezervy tvoří vybrané základní suroviny, materiály, polotovary, výrobky, stroje a jiné majetkové hodnoty určené pro zajišťování mobilizačních dodávek.2)
(4)
Pohotovostní zásoby tvoří vybrané základní materiály a výrobky, určené k zajištění nezbytných dodávek2a) pro podporu obyvatelstva, činnosti havarijních služeb a hasičských záchranných sborů po vyhlášení krizových stavů,2b) v systému nouzového hospodářství,2c) kterou nelze zajistit obvyklým způsobem, a pro materiální humanitární pomoc poskytovanou do zahraničí2d).
(5)
Zásoby pro humanitární pomoc tvoří vybrané základní materiály a výrobky určené po vyhlášení krizových stavů k bezplatnému poskytnutí fyzické osobě vážně materiálně postižené.
(6)
Tvorba státních hmotných rezerv je součástí krizových plánů.
§ 4a
Správa může v souvislosti s řešením mimořádné události4) poskytnout pro potřeby základních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému4) při provádění záchranných a likvidačních prací4) nebo při plnění úkolů ochrany obyvatelstva4) v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku Ministerstva vnitra, krajského úřadu nebo hasičského záchranného sboru kraje. Po ukončení záchranných a likvidačních prací nebo plnění úkolů ochrany obyvatelstva musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny složkou integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému, které byly poskytnuty. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c, 21 až 23 a 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích1b) se nepoužijí.
§ 4b
(1)
O použití státních hmotných rezerv po ukončení krizového stavu k odstraňování následků krizové situace a k podpoře činností souvisejících s obnovou území postiženého krizovou situací rozhoduje vláda na návrh předsedy Správy.
(2)
Správa na základě požadavku věcně příslušného ústředního správního úřadu poskytne bezúplatně hmotné rezervy k užívání nebo je předá do spotřeby nebo trvalého využití příjemci, kterým mohou být správní úřad, orgán územní samosprávy, základní složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému nebo ArmádaArmáda České republiky, k odstraňování následků krizové situace a k podpoře činností souvisejících s obnovou území postiženého krizovou situací.
(3)
Souhlas s použitím pohotovostních zásob k odstraňování následků krizové situace a k podpoře činností souvisejících s obnovou území postiženého krizovou situací vydává vedoucí ústředního správního úřadu, na základě jehož požadavku byly pohotovostní zásoby vytvořeny, po dohodě s předsedou Správy. Pohotovostní zásoby mohou být bezúplatně poskytnuty příjemci, kterým mohou být správní úřad, orgán územní samosprávy, základní složky integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému nebo ArmádyArmády České republiky. Poskytnuté pohotovostní zásoby je příjemce oprávněn poskytnout bezúplatně k užívání fyzické nebo právnické osobě nebo organizační složce státu.
(4)
Předseda Správy může na základě žádosti hejtmana nebo starosty obceobce s rozšířenou působností rozhodnout o bezúplatném poskytnutí zásob pro humanitární pomoc k užívání nebo k předání do spotřeby k odstraňování následků krizové situace a k podpoře činností souvisejících s obnovou území postiženého krizovou situací. Zásoby pro humanitární pomoc mohou být poskytnuty hejtmanovi nebo starostovi obceobce s rozšířenou působností, kteří zajišťují jejich přidělení fyzickým osobám.
(5)
Poskytnuté státní hmotné rezervy, s výjimkou těch, které byly spotřebovány, je příjemce povinen vrátit do 60 dnů po zrušení krizového stavu. Po této lhůtě je příjemce oprávněn užívat poskytnuté státní hmotné rezervy pouze na základě smlouvy uzavřené se Správou, popřípadě zápisu1b) pořízeného se Správou, a to za podmínek stanovených vládou. Návrh smlouvy, popřípadě zápisu, zpracuje Správa na základě žádosti předložené příjemcem. Pokud příjemce žádost v uvedené lhůtě nepředloží, je užívání státních hmotných rezerv neoprávněným použitím majetku, k němuž má Správa příslušnost hospodařit. V případě nevrácení poskytnutých státních hmotných rezerv se postupuje podle právních předpisů, které upravují hospodaření s majetkem státu.
(6)
Pro použití a poskytnutí státních hmotných rezerv k odstraňování následků krizové situace a k podpoře činností souvisejících s obnovou území postiženého krizovou situací5) se ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c, 21 až 23 a 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích1b) nepoužijí.
§ 4c
Správa může v souvislosti s prováděním mimořádných veterinárních opatření6) nebo v souvislosti s provedením porážky nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění7) poskytnout pro potřeby Státní veterinární správy v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku Ministerstva zemědělství. Po ukončení činností v rámci mimořádných veterinárních opatření6) nebo porážky nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich nemoci, vyčerpání nebo zranění7) musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny Státní veterinární správou. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b a 19c zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích1b) se nepoužijí.
§ 4d
Správa může na základě požadavku Ministerstva zemědělství nebo Ministerstva životního prostředí v souvislosti s vyhlášením stavu nedostatku vody8) poskytnout pro potřeby správního úřadu, orgánu územní samosprávy nebo hasičských záchranných sborů v nezbytném rozsahu pohotovostní zásoby formou jejich bezúplatného použití. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c a 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích1b) se nepoužijí. Poskytnuté pohotovostní zásoby je příjemce povinen vrátit Správě do 60 dnů od jejich poskytnutí. Po této lhůtě je příjemce oprávněn užívat poskytnuté pohotovostní zásoby pouze na základě smlouvy uzavřené se Správou, popřípadě zápisu1b) pořízeného se Správou. Návrh smlouvy, popřípadě zápisu, zpracuje Správa na základě žádosti předložené příjemcem. Pokud příjemce žádost v uvedené lhůtě nepředloží, je užívání pohotovostních zásob neoprávněným použitím majetku, k němuž má Správa příslušnost hospodařit. V případě nevrácení poskytnutých pohotovostních zásob se postupuje podle právních předpisů upravujících hospodaření s majetkem státu.
§ 4e
Správa může při nařízení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku poskytnout
a)
orgánu ochrany veřejného zdraví9) nebo
b)
státní příspěvkové organizaci, která je poskytovatelem zdravotních služeb10),
v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví. Po ukončení provádění mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny ústředním správním úřadem, do jehož oblasti působnosti spadají subjekty podle věty první. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b a 19c zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích1b) se nepoužijí.
§ 4f
Správa může v souvislosti s řešením mimořádné události k nahrazení zdroje elektrické energie poskytnout pro potřeby základních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému při provádění záchranných a likvidačních prací nebo při plnění úkolů ochrany obyvatelstva v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu. Po ukončení záchranných a likvidačních prací nebo plnění úkolů ochrany obyvatelstva musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny složkou integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému, které byly poskytnuty. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c, 21 až 23 a § 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se nepoužijí.
§ 4g
Správa může v souvislosti s prováděním obnovy dodávek elektrické energie při předcházení stavu nouze nebo za stavu nouze poskytnout pro potřeby subjektů kritické infrastruktury v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu. Po ukončení činností v rámci předcházení stavu nouze nebo za stavu nouze musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny subjektem kritické infrastruktury, kterému byly poskytnuty.
§ 4h
Správa může při nařízení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku poskytnout kraji v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě žádosti příslušného kraje a rozhodnutí vedoucího ústředního správního úřadu, na základě jehož požadavku byly státní hmotné rezervy vytvořeny. Po ukončení provádění mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny krajem, kterému byly poskytnuty. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b, 19c, 21 až 23 a § 27 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se nepoužijí.
§ 4i
Správa může v souvislosti s plněním úkolů k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti poskytnout útvarům Policie České republiky v nezbytném rozsahu státní hmotné rezervy formou jejich bezúplatného použití. Správa tak může učinit pouze na základě požadavku Ministerstva vnitra. Po ukončení plnění úkolů k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti musí být nespotřebované státní hmotné rezervy Správě vráceny. Spotřebované státní hmotné rezervy musí být Správě nahrazeny Policií České republiky. Ustanovení § 14 odst. 7, § 19 odst. 1, § 19b a 19c zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se nepoužijí.
§ 5
(1)
Na základě požadavků krizových plánů zpracovává Správa návrhy zejména na
a)
seznam položek hmotných rezerv, jejich minimální limit a orientační cílový stav,
b)
uvolňování hmotných rezerv a podmínky pro jeho provádění,
c)
záměnu položek hmotných rezerv pod minimální limit včetně stanovení podmínek jejího provedení.
(2)
Návrh podle odstavce 1 schvaluje vláda. O těchto svých rozhodnutích informuje vláda Parlament.
(3)
Vláda může zmocnit Správu k prodeji nebo likvidaci hmotných rezerv přesahujících minimální limit, jež neslouží svému účelu. Pokud vláda nestanoví jinak, může Správa provést záměnu hmotných rezerv přesahujících minimální limit.
§ 6
(1)
Státní hmotné rezervy jsou vlastnictvím státu, s výjimkou státních hmotných rezerv uvedených v odstavci 3. Výdaje na jejich pořízení, rezervaci, ochraňování a skladování se hradí ze státního rozpočtu. Na úhradu výdajů na pořízení a rezervaci státních hmotných rezerv, při jejich obměnách a záměnách může Správa použít též příjmů za prodané státní hmotné rezervy. Tyto příjmy jsou převoditelné do příštího roku a nejsou příjmy státního rozpočtu.
(2)
Správa ve spolupráci se Státním zemědělským intervenčním fondem koordinuje objemy a termíny doplňování zásob zemědělských výrobků a potravin do hmotných rezerv a jejich uvolňování pro tuzemský trh i pro případný vývoz.
(3)
Státními hmotnými rezervami jsou též věci nebo zvířata, která Správa rezervuje u jejich vlastníka na základě písemné smlouvy a za úplatu; ve smlouvě lze sjednat cenu pouze do výše, která je v daném místě a čase obvyklá. Na tyto státní hmotné rezervy se hledí jako na majetek České republiky s příslušností hospodařit pro Správu. Ustanovení § 12 odst. 4 věty první zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích se nepoužije.
§ 6a
(1)
Správa provádí kontrolu kvality a množství státních hmotných rezerv.
(2)
Kontrolovanou osobou je ochraňovatel, popřípadě třetí osoba, která zajišťuje pro ochraňovatele služby spojené s ochraňováním, anebo vlastník rezervované věci nebo zvířete.
(3)
Jestliže nelze účelu kontroly dosáhnout jinak, je Správa oprávněna v případě důvodného podezření na závažné porušení povinnosti stanovené tímto zákonem zjednat si v souvislosti s výkonem kontroly přístup do staveb, na pozemky a do dalších prostor, včetně otevření uzavřených staveb nebo prostor, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba, anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly; to neplatí, jedná-li se o obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba, a současně toto obydlí není užíváno k podnikání.
(4)
Správa je povinna při výkonu kontroly podle odstavce 3 zajistit přítomnost nestranné osoby; to neplatí, hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(5)
Správa je povinna po výkonu kontroly podle odstavce 3 zajistit stavby, pozemky nebo další prostory proti vstupu dalších osob. Jestliže je jejich vlastník Správě znám, bez zbytečného odkladu jej o provedeném kontrolním úkonu vyrozumí.
§ 7
(1)
Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně použije majetek, k němuž má Správa příslušnost hospodařit.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do
a)
1 000 000 Kč, dopustí-li se jej fyzická osoba, nebo
b)
5 000 000 Kč, dopustí-li se jej právnická nebo podnikající fyzická osoba.
(3)
Přestupek podle odstavce 1 projednává Správa.
§ 8
Zrušuje se zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 69/1964 Sb., o Správě státních hmotných rezerv.
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
1a)
Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy).
1a)
Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových zásobách ropy).
1b)
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů.
2a)
§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 241/2000 Sb.
2b)
§ 1 odst. 1 zákona č. 241/2000 Sb.
2c)
§ 10 až 12 zákona č. 241/2000 Sb.
2d)
Zákon č. 151/2010 Sb., o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci poskytované do zahraničí a o změně souvisejících zákonů.
4)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
6)
§ 54 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
7)
§ 5b odst. 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
8)
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
9)
§ 78 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
10)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 114/1993 Sb. | Zákon č. 114/1993 Sb.
Zákon o Kanceláři prezidenta republiky
Vyhlášeno 8. 4. 1993, datum účinnosti 8. 4. 1993, částka 31/1993
* § 1 - (1) Zřizuje se Kancelář prezidenta republiky (dále jen „Kancelář“).
* § 2 - (1) Kancelář zajišťuje obstarávání věcí spojených
* § 3 - (1) Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu, k zámku Lány a k ostatním nemovitostem tvořícím s nimi jeden funkční celek a pečuje o ně jako o sídlo prezidenta republiky; vykonává též právo hos
* § 4 - (1) V čele Kanceláře je vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky.
* § 5 - Vojenská kancelář prezidenta republiky je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky. Úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jmenování a odvolávání náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a jeho pravomoci upravuje zvláštní právní p
* § 6 - (1) Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů Kanceláře prezidenta České republiky přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Kancelář.
* § 7 - Zrušují se:
* § 8 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Aktuální znění od 1. 7. 2004 (281/2004 Sb.)
114
ZÁKON
ze dne 24. března 1993
o Kanceláři prezidenta republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
(1)
Zřizuje se Kancelář prezidenta republiky (dále jen „Kancelář“).
(2)
Kancelář je rozpočtovou organizací se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky.
§ 2
(1)
Kancelář zajišťuje obstarávání věcí spojených
a)
s výkonem pravomocí prezidenta republiky stanovených Ústavou České republiky, ústavními zákony a zákony,
b)
s protokolárními povinnostmi a veřejnou činností prezidenta republiky.
(2)
Kancelář ze svého rozpočtu vyplácí rentu a víceúčelovou paušální náhradu bývalému prezidentu republiky a zajišťuje vozidlo s řidičem i bez něho k osobní dispozici, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.1)
§ 3
(1)
Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu, k zámku Lány a k ostatním nemovitostem tvořícím s nimi jeden funkční celek a pečuje o ně jako o sídlo prezidenta republiky; vykonává též právo hospodaření k movitým věcem, které souvisejí s těmito nemovitými věcmi historicky nebo funkčně anebo souvisejí s činností Kanceláře. Ustanovením tohoto odstavce nejsou dotčeny zvláštní zákony o úpravě vlastnických vztahů.1a)
(2)
Kancelář si k plnění úkolů podle odstavce 1 může zřizovat příspěvkové organizace.2)
§ 4
(1)
V čele Kanceláře je vedoucí Kanceláře, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky.
(2)
Prezident stanoví vnitřní organizaci Kanceláře a okruh vedoucích pracovníků, které jmenuje a odvolává.
(3)
Plat a odměna za pracovní pohotovost zaměstnanců Kanceláře se řídí zvláštním právním předpisem2a) a Platovým řádem Kanceláře.
(4)
Platový řád Kanceláře vydává vedoucí Kanceláře po vyslovení souhlasu prezidentem republiky.
§ 5
Vojenská kancelář prezidenta republiky je vojenským útvarem ozbrojených sil České republiky. Úkoly Vojenské kanceláře prezidenta republiky, jmenování a odvolávání náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky a jeho pravomoci upravuje zvláštní právní předpis.3)
§ 6
(1)
Práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů Kanceláře prezidenta České republiky přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Kancelář.
(2)
Příspěvkové organizace zřízené Kanceláří prezidenta České republiky podle čl. III odst. 2 zákona České národní rady č. 548/1992 Sb. se považují za příspěvkové organizace zřízené Kanceláří podle tohoto zákona.
§ 7
Zrušují se:
1.
zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky,
2.
čl. III zákona ČNR č. 548/1992 Sb., o některých dalších opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a o zřízení Kanceláře prezidenta České republiky.
§ 8
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 48/2004 Sb., o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce.
1a)
Například zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
2)
§ 31 a 32 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla).
2a)
Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky. |
Zákon č. 115/1993 Sb. | Zákon č. 115/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Vyhlášeno 8. 4. 1993, datum účinnosti 15. 4. 1993, částka 31/1993
* Čl. I - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb., č. 558/1991 Sb. a č. 25/1993
* Čl. II
Aktuální znění od 15. 4. 1993
115
ZÁKON
ze dne 24. března 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon o trestním řízení soudním (trestní řád)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákonů č. 57/1965 Sb., č. 58/1969 Sb., č. 149/1969 Sb., č. 48/1973 Sb., č. 29/1978 Sb., č. 43/1980 Sb., č. 159/1989 Sb., č. 178/1990 Sb., č. 303/1990 Sb., č. 558/1991 Sb. a č. 25/1993 Sb., se doplňuje takto:
V § 161 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Vyšetřování trestných činů příslušníků Bezpečnostní informační služby České republiky4) konají vyšetřovatelé inspekce této služby.“.
Poznámka č. 4) pod čarou zní:
„4)
Zákon ČNR č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 15. dubna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 121/1993 Sb. | Zákon č. 121/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Vyhlášeno 16. 4. 1993, datum účinnosti 1. 5. 1993, částka 33/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přechodné ustanovení
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 5. 1993
121
ZÁKON
ze dne 25. března 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 3 zní:
„(3)
Komory jsou sdruženími podnikatelů (právnických i fyzických osob)1) přijatých za jejich členy.“.
Poznámka č. 1) pod čarou zní:
„1)
§ 2 odst. 2 písm. a), b), d) obchodního zákoníku.“.
2.
V § 3 odst. 5 se odkaz č. 1) na poznámku pod čarou u slova „zákona“ označuje číslicí 2). Poznámka pod čarou č. 1) se označuje číslicí 2).
3.
V § 4 odst. 1 písm. b) se odkaz č. 2) na poznámku pod čarou u slova „předpisů“ označuje číslicí 3). Poznámka pod čarou č. 2) se označuje číslicí 3).
4.
V § 5 odst. 1 se za slovem „komory“ nahrazuje slovo „jsou“ slovy „mohou být“. Číslice „3)“ v odkazu na poznámku pod čarou u slova „činnost“ se nahrazuje číslicí „1)“ a poznámka č. 3) pod čarou se vypouští.
5.
V § 5 odst. 2 se za slovem „komory“ nahrazuje slovo „jsou“ slovy „mohou být“.
6.
§ 5 odst. 3 zní:
„(3)
Členství podnikatelů v komoře je dobrovolné. Na základě písemné žádosti podnikatele rozhoduje o přijetí za člena představenstvo okresní komory nebo společenstva. Práva a povinnosti člena vznikají dnem zápisu do seznamu členů.“.
7.
§ 5 odst. 4 zní:
„(4)
Členství v komoře zaniká dnem výmazu ze seznamu členů komor na základě
a)
zániku oprávnění k podnikatelské činnosti,
b)
úmrtí,
c)
zániku právnické osoby,
d)
oznámení o vystoupení z komory,
e)
vyloučení z komory.“.
8.
§ 5 odst. 5 až 8 se vypouštějí.
9.
V § 8 odst. 3 se za písmeno h) vkládá písmeno i), které zní:
„i)
rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí za člena komory a o jeho vyloučení,“.
Dosavadní písmeno i) se označuje jako písmeno j).
10.
V § 9 odst. 4 písm. b) se vypouštějí slova „u členů komory podle § 5 odst. 6“.
11.
§ 21 se vypouští.
Čl. II
Přechodné ustanovení
Členství v Hospodářské komoře České republiky, které osobám uvedeným v § 5 odst. 1 zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, vzniklo dnem 1. července 1992, zaniká uplynutím tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tyto osoby k tomuto datu neoznámí představenstvu okresní komory, že zůstávají členy komory.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 133/1993 Sb. | Zákon č. 133/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., a zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb.
Vyhlášeno 12. 5. 1993, datum účinnosti 12. 5. 1993, částka 38/1993
* Čl. I - Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 12. 5. 1993
133
ZÁKON
ze dne 21. dubna 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., a zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Oprávněnými osobami jsou rovněž fyzické osoby, jimž byla způsobena jiná křivda orgány státní správy, jejichž rozhodnutí jsou zrušena podle ustanovení § 16, 17, 18 a na základě protestu prokurátora podaného podle § 31.“.
2.
V § 29 odst. 2 se za slova „podle § 17 zákona“ vkládají slova „a řeholníkům a kněžím internovaným v centralizačních klášterech s režimem obdobným táborům nucených prací (§ 18 odst. 2 zákona)“.
3.
V § 29 odst. 3 písm. d) se za slova „v táboře nucených prací“ vkládají slova „nebo centralizačních klášterech s režimem obdobným táborům nucených prací“.
4.
V § 31 se za slova „jiným aktům“ vkládají slova „státní správy“ a slova „do 31. prosince 1992“ se nahrazují slovy „do 31. prosince 1993“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 231/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona České národní rady č. 544/1991 Sb., se mění a doplňuje takto:
§ 1 písm. c) zní:
„c)
ministerstvo vnitra České republiky v oblasti správních vztahů (§ 16 odst. 3, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 2 zákona).“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 157/1993 Sb. | Zákon č. 157/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Vyhlášeno 1. 6. 1993, datum účinnosti 1. 6. 1993, částka 41/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, se doplňuje takto:
* Čl. IV - 1. Ustanovení tohoto zákona se použijí poprvé pro zdaňovací období 1993 s výjimkou ustanovení, podle nichž se daň stanoví zvláštní sazbou a vybírá se srážkou podle zvláštního předpisu,*) která se použijí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a ustanovení čl
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2011 (281/2009 Sb.)
157
ZÁKON
ze dne 19. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Poplatníci s bydlištěm v zahraničí, kteří byli zahraničním subjektem vysláni jako odborníci (experti) se specifickými znalostmi za účelem poskytnutí odborné pomoci právnickým osobám se sídlem v tuzemsku a zdržují se v tuzemsku jen za účelem této odborné pomoci, jsou považováni za poplatníky s daňovou povinností vztahující se pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.“.
2.
Dosavadní text § 4 se označuje jako odstavec 1.
Doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Osvobození příjmů uvedených v odstavci 1 písm. e) se nepoužije, pokud se poplatník tohoto osvobození vzdá oznámením správci daně, a to nejpozději ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, v němž byly tyto zdroje a zařízení uvedeny do provozu. Osvobození se nepoužije ani v případě převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
3.
V § 5 odst. 4 se v první větě slova „nejdéle 15 dnů před začátkem nebo nejdéle 15 dnů po skončení“ nahrazují slovy „v době 15 dnů před začátkem nebo v době 15 dnů po skončení“.
Za první větu se vkládá nová věta, která zní: „Jedná-li se prokazatelně o příjmy, které hospodářsky patří jak do uplynulého zdaňovacího období, tak do následujícího zdaňovacího období, považují se za příjmy toho zdaňovacího období, ke kterému je poplatník přiřadí.“.
4.
§ 6 odst. 2 zní:
„(2)
Poplatník s příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků je dále označen jako „zaměstnanec“, plátce příjmu jako „zaměstnavatel“.“.
5.
§ 6 odst. 4 včetně poznámky pod čarou zní:
„(4)
Příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou po snížení podle odstavce 12 písm. a) samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36), jedná-li se o
a)
příjmy podle odstavce 1 písm. a) na základě právních vztahů uzavřených mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na dobu nepřesahující v úhrnu pět kalendářních dnů v kalendářním měsíci a jejichž úhrnná výše nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 3000 Kč,
b)
příjmy podle odstavce 1 písm. a) a podle odstavce 9, jejichž úhrnná výše nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 1000 Kč, jestliže jde o příjmy plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec neuplatňuje nezdanitelné částky ze základu daně a částku na částečnou úhradu dopravních a cestovních nákladů pro výpočet daňových záloh podle zvláštního předpisu.4b)
To neplatí v případech, kdy jde o příjmy plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele, s nímž má současně uzavřen další pracovněprávní vztah.
4b)
§ 87 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a zákona č. 96/1993 Sb.“.
6.
V § 6 odst. 8 se doplňují nová písmena ch) a i) a poznámka pod čarou, které znějí:
„ch)
příjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 3 od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm v cizině, nejde-li o příjmy z činností vykonávaných ve stálé provozovně (§ 22 odst. 2),
i)
hodnota nepeněžních darů poskytovaných z fondu kulturních a sociálních potřeb podle příslušného předpisu,6a) u zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, hodnota nepeněžních darů poskytovaných za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, a to až do úhrnné výše 2000 Kč ročně u každého zaměstnance.
6a)
Vyhláška č. 210/1989 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.“.
7.
§ 6 odst. 10 zní:
„(10)
Za funkční požitek se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady výdajů poskytované v souvislosti s výkonem funkce, na které vzniká nárok podle zvláštních předpisů, s výjimkou náhrady ušlého příjmu.“.
8.
§ 6 odst. 12 písm. b) zní:
„b)
částku 200 Kč za každý kalendářní měsíc výkonu práce na částečnou úhradu nákladů zaměstnance na cesty do práce a zpět, vykonává-li zaměstnanec pro zaměstnavatele práci ve více než pěti kalendářních dnech v kalendářním měsíci a nejde-li o zaměstnance, jejichž dohodnuté nebo sjednané pravidelné pracoviště má popisné číslo shodné s místem bydliště,“.
9.
V § 6 odst. 12 se doplňuje písmeno c), které zní:
„c)
30 % z příjmů ze závislé činnosti u poplatníků uvedených v § 2 odst. 5.“.
10.
V § 7 odst. 7 se před slova „ve výši“ vkládají slova „s výjimkou uvedenou v § 12 odst. 1“.
11.
V § 7 odst. 7 písm. c) se „30 %“ nahrazuje „25 %“.
12.
V § 7 odst. 8 se na konci poslední věty tečka nahrazuje čárkou a připojuje se text, který zní: „kromě povinného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které může poplatník uplatnit navíc v prokázané výši.“.
13.
V § 9 odst. 4 se za slovo „vynaložené“ vkládají slova „na dosažení, zajištění a udržení příjmů“.
14.
V § 9 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 4, jsou v částkách výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z pronájmu podle § 9.“.
15.
V § 10 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Příjmy podle odstavce 1, plynoucí manželům z bezpodílového spoluvlastnictví, se zdaňují u jednoho z nich.“.
Dosavadní odstavce 2 až 9 se označují jako odstavce 3 až 10.
16.
V § 12 odst. 1 se za poslední větu připojuje tato věta: „Pokud nejsou příjmy a výdaje rozděleny mezi účastníky sdružení rovným dílem, mohou účastníci sdružení uplatnit výdaje na ně připadající pouze v prokázané výši.“.
17.
V § 15 odst. 8 za slovem „školství“ se vkládají slova „, na policii České republiky“.
18.
§ 18 zní:
㤠18
Předmět daně
(1)
Předmětem daně jsou příjmy (výnosy) z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem (dále jen „příjmy“), není-li dále stanoveno jinak.
(2)
Předmětem daně nejsou příjmy získané nabytím akcií podle zvláštního zákona,1) zděděním nebo darováním nemovitosti nebo movité věci, popřípadě majetková práva s výjimkou z nich plynoucích příjmů.
(3)
U poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání,17) jsou předmětem daně příjmy z činností, kterými dosahují zisku nebo kterými lze zisku dosáhnout, příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36), příjmy z nájemného, dále příjmy z reklam a příjmy z členských příspěvků s výjimkou příspěvků osvobozených od daně [§ 19 písm. a)].
(4)
Za poplatníky podle odstavce 3 se považují zejména zájmová sdružení právnických osob, pokud mají tato sdružení právní subjektivitu, občanská sdružení včetně odborových organizací, politické strany a politická hnutí, státem uznané církve a náboženské společnosti, nadace, obce, rozpočtové a příspěvkové organizace, státní fondy, fondy zdravotnictví, fondy sociální a fond zaměstnanosti.
(5)
U fondu národního majetku18) jsou předmětem daně pouze příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36).“.
19.
V § 19 písm. a) se za slova „právnických osob“ vkládají slova, která včetně poznámky pod čarou znějí: „profesními komorami s nepovinným členstvím18a)“.
18a)
Např. zákon ČNR č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění zákona č. 121/1993 Sb.“.
20.
§ 19 písm. b) včetně poznámky pod čarou zní:
„b)
příjmy poplatníků uvedených v § 18 odst. 3, plynoucí z takové činnosti, která je jejich posláním a nemůže být předmětem soutěže s jinými osobami, příjmy přijaté od subjektů se sídlem nebo bydlištěm mimo území České republiky za jejich vlastní reklamy, pokud nejsou poskytnuty prostřednictvím stálé provozovny (§ 22 odst. 2) a příjmy z doplňkové činnosti v rozsahu uvedeném v prováděcím předpise; u rozpočtových a příspěvkových organizací dále příjmy z činností vymezených zřizovatelem ve zřizovací listině k plnění jejich základního účelu18b) a dále příjmy z pronájmů, které jsou zohledněny ve vztahu k rozpočtu zřizovatele.
18b)
Zákon ČNR č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.“.
21.
V § 19 písm. c) se vypouští slovo „pravidelné“.
22.
§ 19 písm. d) zní:
„d)
příjmy bytových družstev z nájemného za družstevní byty a družstevní garáže a z úhrad za plnění poskytovaná s jejich užíváním,“.
23.
V § 19 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena h) a ch), která včetně poznámky pod čarou znějí:
„h)
příjmy plynoucí z odpisu závazků při vyrovnání provedeném podle zvláštního zákona,19a)
ch)
hospodářský výsledek (zisk nebo ztráta) plynoucí ze zpeněžení konkursní podstaty,19a)
19a)
Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.“.
24.
Dosavadní text § 19 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Osvobození příjmů uvedených v odstavci 1 písm. e) se nepoužije, pokud se poplatník tohoto osvobození vzdá oznámením u správce daně, a to nejpozději ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, v němž byly tyto zdroje a zařízení uvedeny do provozu. Osvobození se nepoužije ani v případě převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
25.
§ 20 odst. 2 včetně poznámek pod čarou zní:
„(2)
U poplatníků, u nichž dochází ke zrušení s likvidací, je základem daně v průběhu likvidace i po jejím ukončení hospodářský výsledek nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji z likvidace obchodního jmění19b) poplatníka, upravený podle § 23. Součástí tohoto hospodářského výsledku je i odpis opravné položky20) k úplatně nabytému majetku; aktivní opravná položka k úplatně nabytému majetku se odepisuje při zahájení likvidace a pasivní položka při ukončení likvidace, s výjimkou poměrné části opravné položky vztahující se k hmotnému majetku a nehmotnému majetku, o jejichž hodnotu se upravuje zůstatková cena podle § 24 odst. 2 písm. b).“.
19b)
§ 6 odst. 2 obchodního zákoníku.
20)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Směrnice k účtové osnově a Zásady jednoduchého účetnictví, vyhlašované ve Sbírce zákonů.“.
26.
§ 20 odst. 3 zní:
„(3)
U investiční společnosti vytvářející podílové fondy16) se základ daně stanoví samostatně za investiční společnost a odděleně za jednotlivé podílové fondy.“.
27.
V § 20 odst. 4 se za slovo „školství“ doplňují slova „na policii České republiky“.
28.
V § 20 se vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Příjmy plynoucí poplatníkům účtujícím v soustavě jednoduchého účetnictví, v době 15 dnů před začátkem nebo v době 15 dnů po skončení zdaňovacího období, ke kterému hospodářsky patří, se považují za příjmy plynoucí v tomto zdaňovacím období. Jedná-li se prokazatelně o příjmy, které hospodářsky patří jak do uplynulého zdaňovacího období, tak i do následujícího zdaňovacího období, považují se za příjmy toho zdaňovacího období, ke kterému je poplatník přiřadí. Při posuzování výdajů se postupuje obdobně.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 6.
29.
V § 21 se vypouštějí slova „a z likvidačního zůstatku (§ 20 odst. 2)“.
30.
V § 22 odst. 1 písm. d) se v úvodní větě za slova „na území České republiky“ doplňují slova „a od stálých provozoven poplatníků se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí“.
31.
V § 22 odst. 1 písm. d) bodu 1 se za slovo „plánů“ doplňují slova „počítačových programů (software)“.
32.
V § 22 odst. 1 písm. d) bodu 4 se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojuje se tato věta: „za podíly na zisku se pro účely tohoto zákona považuje i zjištěný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7) a dále úroky, které se neuznávají jako výdaj (náklad) podle § 25 písm. w),“.
33.
V § 22 odst. 1 písm. d) se na konci nahrazuje tečka čárkou a doplňuje se bod 9, který zní:
„9.
podíly společníků veřejných obchodních společností a podíly komplementářů komanditních společností.“.
34.
V § 22 odst. 2 se v první větě za slova „nebo pronajaté“ vkládají slova „či pronajímané“.
35.
V § 23 odst. 3 se v první větě za slova „v nesprávné výši,“ vkládají slova „o částky odečtené od základu daně podle § 34 odst. 3 při nedodržení stanovených podmínek“.
36.
§ 23 odst. 4 zní:
„(4)
Do základu daně podle odstavce 1 se nezahrnují
a)
příjmy, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou (§ 36),
b)
zisk (ztráta) z prodeje dlužných cenných papírů, s výjimkou směnek, mezi držiteli před lhůtou splatnosti,
c)
příjmy z nákupu vlastních akcií pod jmenovitou hodnotu při následném snížení základního jmění,
d)
částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona.“.
37.
§ 23 odst. 8 zní:
„(8)
U poplatníků, u nichž dochází k ukončení podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti (§ 7), ke zrušení s likvidací nebo ke zrušení bez likvidace, se základ daně podle předchozích odstavců za zdaňovací období předcházející dni zahájení likvidace nebo zrušení upraví,
a)
pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, o zůstatky vytvořených rezerv, výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období,
b)
pokud účtují v soustavě jednoduchého účetnictví, o výši pohledávek a závazků, o cenu nespotřebovaných zásob, o zůstatky vytvořených rezerv, o částky časově rozlišeného nájemného podle § 24 odst. 2 písm. h) a o částky příjmů a výdajů, které hospodářsky patří do následujícího zdaňovacího období podle § 5 odst. 4 a § 20 odst. 5. U fyzických osob se do základu daně zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých do základu daně.“.
38.
V § 24 odst. 2 písm. b) se za slova „nehmotného majetku“ doplňují slova „upravená o poměrnou část zůstatkové hodnoty opravné položky k úplatně nabytému majetku,20) a to“.
39.
§ 24 odst. 2 písm. f) včetně poznámky pod čarou zní:
„f)
pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společnosti za společníky této společnosti, komanditní společností za komplementáře a zaměstnavatelem podle zvláštních předpisů21) a výdaje na sociální dávky poskytované místo dávek povinného pojištění,
21)
Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.“.
40.
V § 24 odst. 2 písm. h) zní:
„h)
nájemné včetně nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, avšak u poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období, a to bez ohledu na den platby; poprvé lze nájemné uplatnit v roce, ve kterém byla platba nájemného uskutečněna.“.
41.
V § 24 odst. 2 písm. k) bodu 2 se slova „ve výši náhrady za spotřebované pohonné hmoty“ nahrazují slovy „ve výši stanovené v odstavci 6“.
42.
V § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zní:
„3.
na dopravu motorovým vozidlem poplatníka nezahrnutým v majetku poplatníka s výjimkou pronájmu ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty; u nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla zvýšená na dvojnásobek,“.
43.
V § 24 odst. 2 se na konci písmene p) nahrazuje tečka čárkou a připojují se písmena r), s) a t), která znějí:
„r)
úhrn cen pořízení majetkových cenných papírů za zdaňovací období v případě jejich prodeje,
s)
u poplatníků účtujících v soustavě podvojného účetnictví hodnota pohledávek do výše příjmů z jejich prodeje,
t)
výdaj (náklad) na pořízení hmotného majetku vyloučeného z odpisování (§ 27) a pozemku v případě jeho prodeje.“.
44.
V § 24 odst. 4 úvodní věta zní: „Nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci se uznává do výdajů (nákladů) za podmínky, že“.
45.
V § 24 odst. 4 písm. a) se slovo „může“ nahrazuje slovem „musí“.
46.
V § 24 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6)
Výdaje (náklady) podle odstavce 2 písm. k) bodu 2 se stanoví buď
a)
v prokázané výši za nakoupené pohonné hmoty, nejvýše však ve výši náhrady výdajů5) za spotřebované pohonné hmoty zvýšené u
1.
osobních automobilů o 20 %,
2.
nákladních automobilů a autobusů o 25 % nebo o 30 % při jízdě s přívěsem, nebo
b)
ve výši náhrady výdajů5) za spotřebované hmoty zvýšené o
1.
15 % za km ujeté při rozvozu zboží (věcí) a poskytování služeb se zastávkami na krátkých vzdálenostech a při provozu taxislužby a autoškol,
2.
5 % za km ujeté ve městě nad 100 tisíc obyvatel podle posledního sčítání lidu,
3.
5 % za km ujeté v měsících lednu, únoru, listopadu a prosinci.
Při splnění výše uvedených podmínek se procenta zvýšení uvedená v písmenu b) v bodech 1 až 3 sčítají. Zvolený způsob se uplatní u všech motorových vozidel v majetku poplatníka a pronájmu a nelze jej v průběhu zdaňovacího období měnit.“.
47.
V § 25 písm. c) se na konci doplňují slova „s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. r),“.
48.
V § 25 písm. v) zní:
„v)
tvorbu opravných položek na vrub nákladů,20)“.
49.
V § 25 písm. w) zní:
„w)
úroky placené z úvěrů a půjček poskytnutých subjekty, které se zúčastní přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole či jmění příjemce úvěru nebo půjčky, a to ve výši úroků z částky, o kterou úhrn půjček a úvěrů takto poskytnutých přesahuje v průběhu zdaňovacího období čtyřnásobek výše vlastního jmění a u bankovních a pojišťovacích společností šestinásobek vlastního jmění. V případě úvěrů od subjektů, které se neúčastní na vedení, kontrole či jmění příjemce úvěru nebo půjčky, desetinásobek výše vlastního jmění. Účastí na kontrole či jmění se rozumí vlastnictví více než 25 % podílů na základním jmění nebo podílů s hlasovacím právem.“.
50.
V § 26 odst. 1 se za slovo „podle“ doplňují slova „§ 30,“.
51.
V § 26 odst. 2 se slova „soubory předmětů, které mají samostatné technicko-ekonomické určení“ nahrazují slovy „soubory movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením“.
52.
V § 26 odst. 4 se slovo „náklady.20)“ nahrazuje slovy „výdaje vyšší než 20 000 Kč.“.
53.
§ 26 odst. 5 včetně poznámky pod čarou zní:
„(5)
Odpisováním se pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka k 31. prosinci běžného roku, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu. Právní nástupce poplatníka zrušeného bez provedení likvidace může u majetku evidovaného k 31. prosinci běžného roku uplatnit odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu za zdaňovací období. Při vyřazení hmotného majetku a nehmotného majetku v důsledku prodeje před 31. prosincem běžného roku, evidovaného v majetku poplatníka k 1. lednu běžného roku, lze uplatnit odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu za zdaňovací období s výjimkou poplatníků postupujících podle § 30 odst. 4. Obdobně lze postupovat i v případech, kdy dojde v průběhu zdaňovacího období k převodu majetku státu podle zvláštních předpisů,29a) ke zrušení bez likvidace a ke vstupu do likvidace.
29a)
Zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.“.
54.
V § 27 úvodní věta zní: „Hmotný majetek a nehmotný majetek vyloučený z odpisování:“.
55.
V § 27 písm. a) zní:
„a)
bezúplatně převedený majetek podle smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, pokud výdaje (náklady) související s jeho pořízením nepřevýší 10 000 Kč,“.
56.
V § 27 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i)
nehmotný majetek vložený společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva do základního jmění, pokud byl pořízen bezúplatně (např. obchodní značka, know-how apod.).“.
57.
V § 28 odst. 1 se slovo „vlastník“ nahrazuje slovy „poplatník, který má k tomuto majetku vlastnické právo nebo právo hospodaření (dále jen „vlastník“),“.
58.
V § 29 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Součástí vstupní ceny podle písmen a) až c) je i technické zhodnocení provedené v prvním roce odpisování.“.
59.
V § 29 odst. 3 se za slova „vstupní cenu“ vkládají slova „s výjimkou uvedenou v odstavci 1“.
60.
V § 30 odst. 1 se za tabulkou připojuje tato věta: „Hmotný majetek a nehmotný majetek, který nelze zařadit do odpisových skupin podle přílohy k zákonu s výjimkou uvedenou v odstavcích 5 a 6, se pro účely odpisování zařadí do odpisové skupiny 2.“.
61.
§ 30 odst. 4 zní:
„(4)
Pronajímané věci u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci lze s výjimkou nemovitostí odepsat až do 90 % vstupní ceny rovnoměrně po dobu trvání pronájmu za předpokladu, že doba pronájmu trvá alespoň 40 % doby odpisování stanovené v odstavci 1, nejméně však tři roky. Při prodloužení doby pronájmu nad 40 % doby odpisování je možno odepsat za každé jedno procento doby odpisování další jedno procento vstupní ceny nad 90 % až do 100 % vstupní ceny. Při stanovení způsobu odpisování se nepoužije ustanovení § 31 a 32.“.
62.
V § 30 se připojují odstavce 5 a 6, které včetně poznámky pod čarou znějí:
„(5)
Roční odpis otvírek nových lomů, pískoven, hlinišť a technické rekultivace, pokud tyto nejsou součástí hmotného majetku, do jehož vstupní ceny jsou zahrnuty, dočasných staveb31a) a důlních děl, se stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby trvání. Obdobně se odpisuje hmotný majetek, jehož životnost nebo doba trvání je stanovena v letech obecně závazným předpisem.
(6)
U forem, modelů a šablon (obor 411 8, 416, 535 4) se roční odpis stanoví jako podíl vstupní ceny a stanovené doby použitelnosti nebo stanoveného počtu vyrobených odlitků nebo výlisků.
31a)
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a předpisy jej provádějící.“.
63.
V § 34 odst. 1 se připojuje tato věta: „Toto ustanovení se nevztahuje na podílové fondy a investiční fondy.16)“.
64.
V § 34 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které znějí:
„(3)
Od základu daně lze dále odečíst 10 % vstupní ceny hmotného majetku pořízeného úplatně nebo ve vlastní režii ve zdaňovacím období, jde-li o hmotný majetek zatříděný podle přílohy k tomuto zákonu v položkách 3 až 6 a v položce 9, za podmínky, že doba mezi nabytím a prodejem bude činit nejméně tři roky.
(4)
Odečet podle odstavce 3 nelze uplatnit u
a)
motocyklů, osobních automobilů a letadel,
b)
hmotného majetku umístěného v zahraničí nebo používaného více jak 183 dnů v příslušném zdaňovacím období v zahraničí,
c)
pronajímaného hmotného majetku.
(5)
Nárok na odpočet 10 % vstupní ceny hmotného majetku podle odstavce 3 má též plátce, který provozuje osobní dopravu osobními automobily na základě vydané koncese.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.
65.
§ 36 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
1 % z nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci.“.
66.
§ 36 odst. 2 až 4 znějí:
„(2)
Zvláštní sazba daně z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky pro poplatníky uvedené v § 2 a 17, pokud není v odstavci 1 stanoveno jinak, činí
a)
25 %, a to
1.
z úrokového či dividendového příjmu z akcií, zatímních listů, podílových listů, dluhopisů, vkladních listů a vkladů jim na roveň postavených, kupónů a investičních kupónů, s výjimkou uvedenou v písmenu c),
2.
z podílů na zisku u účastí na společnostech s ručením omezeným, z účastí komanditistů na komanditních společnostech,
3.
z podílů na zisku a obdobného plnění z členství v družstvech,
4.
z podílů na zisku tichého společníka,
5.
z vypořádacího podílu při zániku účasti společníka v obchodní společnosti nebo členství v družstvu s výjimkou uvedenou v písmenu c),
6.
z podílů na likvidačním zůstatku při likvidaci obchodní společnosti nebo družstva. U poplatníků uvedených v § 17 se základ daně tvořený příjmy uvedenými v bodech 5 a 6 snižuje o vklad společníka, členský vklad nebo nabývací cenu podílu,
7.
z výnosů z vkladů na vkladních listech a z vkladů jim na roveň postavených,
8.
z úroků, výher a jiných výnosů z vkladů na vkladních knížkách a z úroků z peněžních prostředků na vkladových účtech plynoucích poplatníkům uvedeným v § 17,
9.
z podílu na zisku ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) bodu 4.
Úrokovým či dividendovým příjmem se pro účely tohoto zákona rozumějí výnosy z držby cenných papírů v peněžním plnění, zejména ve formě pevné či proměnlivé úrokové sazby, dividendy, amortizace diskontu apod. Za podíly na zisku podle bodů 2 a 3 se pro účely tohoto zákona považují i částky použité ze zisku po zdanění na zvýšení vkladu společníka nebo členského vkladu.
b)
20 % z cen veřejných soutěží a ze sportovních soutěží (§ 10 odst. 8), z odměn členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (§ 6 odst. 6) a z úroků a jiných výnosů vkladů přijímaných zaměstnavatelem od svých zaměstnanců (§ 8 odst. 6),
c)
15 % z příjmů plynoucích fyzickým osobám z úroků, výher a jiných výnosů z vkladů na vkladních knížkách, z úroků peněžních prostředků na vkladových účtech, z úroků z vkladů na běžných účtech, které podle podmínek banky nejsou určeny k podnikání (sporožirové účty, devizové účty apod.) a z příjmů uvedených v § 8 odst. 1 písm. d), v § 10 odst. 1 písm. h) a z vypláceného podílu při zániku členství v družstvu v rámci transformace družstev podle zvláštního předpisu,13)
d)
10 % z příjmů autorů za příspěvek do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize (§ 7 odst. 6) a z příjmů z právního vztahu podle § 6 odst. 4.
(3)
Zvláštní sazba daně z příjmů činí 25 % u podílových a investičních fondů,16) z rozdílu mezi příjmy a výdaji vztahujícími se k prodeji cenných papírů uvedenými v odstavci 2 písm. a) bodu 1, ve zdaňovacím období. Za výdaje vztahující se k prodeji cenných papírů se považuje cena pořízení prodaných cenných papírů a poměrná část ostatních výdajů fondu ve zdaňovacím období vymezená v prováděcím předpise.
(4)
Základ daně pro zvláštní sazbu daně, který tvoří příjmy uvedené v odstavcích 1, 2 a 3, je pouze příjem, pokud v tomto zákoně není stanoveno jinak. Základ daně se zaokrouhluje na celé koruny dolů. V případě devizových účtů a vkladních listů znějících na cizí měnu se základ daně stanoví v cizí měně, a to bez zaokrouhlení.“.
67.
V § 36 se připojuje odstavec 5, který zní:
„(5)
Pokud plynou výnosy z cenných papírů příjemci od podílových fondů, prostřednictvím investičních společností a od investičních fondů,16) je základem pro zvláštní sazbu daně, uvedenou v odstavci 2 písm. a), vyplácený výnos z cenných papírů, snížený o příjmy přijaté podílovými fondy, prostřednictvím investičních společností, a investičními fondy, z nichž byla daň vybrána zvláštní sazbou podle odstavce 2 a odstavce 3.“.
68.
§ 38 zní:
㤠38
(1)
Pro daňové účely s výjimkou uvedenou v odstavci 2 se používají kursy devizového trhu vyhlášené Českou národní bankou (devizy, valuty) uplatňované v účetnictví20) poplatníků; pokud poplatník není účetní jednotkou20) používají se tyto kursy:
a)
u poplatníků s nabídkovou povinností35) kurs „nákup“ nebo „prodej“ v okamžiku zúčtování s bankou,
b)
u poplatníků bez nabídkové povinnosti35) kurs „střed“ vyhlášený Českou národní bankou poslední kalendářní den předchozího měsíce.
(2)
Při přepočtu daně z příjmů z úroků na devizových účtech a vkladních listech znějících na cizí měnu, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou podle § 36 odst. 2, se použije kurs „střed“ vyhlášený Českou národní bankou (valuty, devizy) ke dni připsání úroků ve prospěch poplatníka. Takto vypočtená daň se nezaokrouhluje.“.
69.
V § 39 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:
„f)
stanovit pro účely tohoto zákona obecně závazným právním předpisem důsledky z přechodu účtování ze soustavy jednoduchého účetnictví do soustavy podvojného účetnictví a naopak.“.
70.
V § 40 odst. 3 se na konci věty tečka nahrazuje středníkem a doplňuje se text, který zní: „dojde-li při provozu malých vodních elektráren k překročení hranice 200 tisíc kWh vyrobené energie ročně, jsou předmětem daně pouze příjmy z energie vyrobené nad tento limit.“.
71.
V § 40 odst. 4 se za slova „§ 36 odst. 2“ vkládají slova „písm. a) bod 8“.
72.
V § 40 odst. 5 se na konci poslední věty doplňují slova „s výjimkou základních prostředků, jejichž zůstatková cena je nižší než 10 000 Kč a zahrne se přímo do výdajů (nákladů)“.
73.
V § 40 odst. 8 se slova „ u nichž bylo sjednáno právo koupě najaté věci“ nahrazují slovy „o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, které byly sjednány“.
74.
V § 40 odst. 11 se slova „ u nichž bylo sjednáno právo koupě najaté věci“ nahrazují slovy „o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, které byly sjednány“.
75.
V § 40 se doplňují odstavce 12 až 19, které znějí:
„(12)
Důlní díla provozovaná před 1. lednem 1993 lze odpisovat jako celý soubor jednotnou roční sazbou ve výši 4 % ze vstupní ceny souboru.
(13)
Ustanovení § 25 písm. w) se nepoužije pro zdaňovací období roku 1993.
(14)
Pro zdaňovací období 1993 příjmy plynoucí poplatníkovi neúčtujícímu v soustavě podvojného účetnictví nejdéle do 15 dnů po skončení roku 1992, které hospodářsky souvisí s předchozím zdaňovacím obdobím, se považují za příjmy zdaňovacího období 1993. Při posuzování výdajů se postupuje obdobně.
(15)
Za částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona [§ 23 odst. 3 písm. c)], se pro zdaňovací období roku 1993 považují i částky zdaňované podle předpisů platných do konce roku 1992.
(16)
Pro výnosy z vkladů na vkladních listech a z vkladů jim na roveň postavených, uskutečněných před nabytím účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní předpisy.
(17)
Podnikatelská odměna podle § 7 odst. 2 a 3 zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmu obyvatelstva, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., zaúčtovaná jako náklad v roce 1992 a vyplacená v roce 1993 je příjmem podle § 10.
(18)
Náhrada za ztrátu na výdělku náležející podle zákoníku práce za období před 1. lednem 1993, která je vyplacena po tomto datu, je osvobozena od této daně.
(19)
Ustanovení § 25 písm. k) se nepoužije pro podnikové bytové hospodářství do doby zrušení regulace cen nájemného.“.
76.
V položce 3 přílohy k zákonu se číslo odpisové skupiny „4“ nahrazuje číslem odpisové skupiny „3“.
77.
V položce 3 přílohy k zákonu se text v písmenu a) „stroje a zařízení přenosné a pojízdné 3“ nahrazuje těmito slovy:
„a) zařízení chladicí a mrazicí (obor 432)| 2“.
---|---
Připojuje se písmeno c), které zní:
„c) zařízení pro úpravu vod o kapacitě
do 2000 ekvivalentních obyvatel (obor 436)| 2“.
---|---
78.
V položce 4 přílohy k zákonu se text v písmenu a) „nářadí ruční mechanizované (obor 414)“ nahrazuje slovy:
„a) nástroje řezné, střižné a tvářecí normalizované a nářadí a nástroje zeměvrtné (obor 411 s výjimkou 411 8)
nářadí upínací běžné (obor 412)
nářadí řemeslnické (obor 413)
nářadí ruční mechanizované (obor 414)
nářadí upínací, řezné a ruční, měřidla a nástroje tvářecí, nenormalizované a nástroje diamantové (obor 415)
prostředky a nástroje brousicí (obor 421) | 1“.
---|---
79.
Položka 5 přílohy k zákonu zní:
„(5) Přístroje a zvláštní technická zařízení (Třída 5)| 2
---|---
z toho:|
a) zařízení návěstní a zabezpečovací (obor 404)
s výjimkou výrobků pro zabezpečovací zařízení
k ostraze elektromechanické a elektronické
(obor 404 6)| 3
b) přístroje měřící elektronické a mikroskopy elektronové
(obor 391)| 1
c) zařízení reprografická (obor 401)| 1
d) stroje, přístroje a zařízení kancelářská
(obor 402)| 1
e) stroje na zpracování dat (obor 403)| 1“.
80.
Položka 7 přílohy k zákonu zní:
„(7) Inventář (Třída 7)| 2
---|---
z toho: |
a) výrobky ortopedické a protetické, výrobky
oční optiky a ochranné pomůcky (obor 793)| 1
b) výrobky ozdobnické (obor 746)| 1“.
81.
V poznámce*) pod čarou přílohy k zákonu se za slovo „postupuje“ vkládá slovo „zejména“.
82.
V položce 9 přílohy zákona se odpisová skupina „3“ nahrazuje odpisovou skupinou „2“.
83.
V položce 11 přílohy k zákonu se slovo „pořízenému“ nahrazuje slovem „nabytému“.
84.
V poznámce **) pod čarou přílohy k zákonu se na konci věty doplňují slova „a předpisy jej provádějící“.
85.
Položky 12, 13, 14 a 16 se vypouštějí a dosavadní položka 15 se označuje jako položka 12.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, se doplňuje takto:
V § 8 se připojuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
V případě, že jde o pohledávky za zahraničními dlužníky, majícími sídlo ve státě, ve kterém neexistuje právní norma odpovídající zákonu o konkursu a vyrovnání, a jde o pohledávky vzniklé po 1. 1. 1991, může poplatník daně z příjmů vytvořit rezervu až do výše těchto pohledávek, avšak jen za předpokladu, že jde o pohledávky zajištěné (bankovní zárukou, dokumentárním inkasem, akreditivem apod.), vymáhané u zahraničních soudů, a doba od jejich sjednané splatnosti převýšila období jednoho roku. V tomto případě se rezerva čerpá na úhradu nesplacené části pohledávek nebo na jejich odpis podle výsledku jejich vymáhání.“.
Čl. IV
1.
Ustanovení tohoto zákona se použijí poprvé pro zdaňovací období 1993 s výjimkou ustanovení, podle nichž se daň stanoví zvláštní sazbou a vybírá se srážkou podle zvláštního předpisu,*) která se použijí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a ustanovení článku I bodů 5 a 8, která se použijí počínaje kalendářním měsícem, v němž tento zákon nabyl účinnosti. Poplatníci uvedení v článku II bodu 13 tohoto zákona platí za 1. pololetí 1993 zálohu na daň sníženou o zálohu na daň zaplacenou za 1. čtvrtletí roku 1993.
2.
Ustanovení o zdanění příjmů z reklam a pronájmů organizací uvedených v § 18 odst. 3 podle čl. I bodu 18 tohoto zákona platí pro příjmy dosažené po nabytí účinnosti tohoto zákona.
Poznámka *) pod čarou zní:
„*)
Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.“.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 160/1993 Sb. | Zákon č. 160/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. V - U náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při vzniku invalidity (částečné invalidity) náležejících podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku před 1. lednem 1993, které se dosud zvyšovaly podle čl. X odst. 3 zákona České
* Čl. VII - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na
* Čl. VIII - Účinnost
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (189/2006 Sb.)
160
ZÁKON
ze dne 19. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 5 odst. 1 písm. a) bod 4 zní:
„4.
náhrady škody,7)“.
2.
V § 5 odst. 1 písm. a) se vypouštějí body 8 až 10.
3.
§ 5 odst. 1 písm. c) a d) znějí:
„c)
osoby samostatně výdělečně činné je částka, kterou si sama určí, ne však méně než 35 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení;13) za příjem se považuje i podíl na společných příjmech.14) U společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se za příjem uvedený ve větě první považuje podíl připadající na něj podle společenské smlouvy ze základu daně za společnost.15) Je-li osoba samostatně výdělečně činná současně též spolupracující osobou, považuje se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti též její podíl na společných příjmech podle písmene d),
d)
spolupracující osoby je částka, kterou určí osoba samostatně výdělečně činná, ne však méně než 35 % podílu spolupracující osoby na společných příjmech po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení,13)“.
4.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné nemůže být nižší než šestinásobek minimální mzdy; to neplatí, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou, která aspoň po polovinu doby výkonu samostatné výdělečné činnosti v rozhodném období (§ 6 odst. 2 věta první) je účastna nemocenského pojištění již z jiného důvodu, nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se polovině minimální mzdy za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvalo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, nebo po celý kalendářní měsíc byla osoba samostatně výdělečně činná uznána neschopnou práce, byla jí nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo jí náležela peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc). Vyměřovací základ může činit nejvýše 486 000 Kč. Minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,26) která platí k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém je splatný doplatek pojistného (§ 14a odst. 5). Ustanovení předchozích vět platí obdobně pro vyměřovací základ spolupracující osoby.“.
5.
§ 5 odst. 3 až 5 se vypouští.
6.
V § 6 odst. 1 se za slovo „měsíc“ vkládají slova „, za který se pojistné platí,“.
7.
V § 6 odst. 2 se na konci věty první tečka nahrazuje čárkou a připojují se slova "za který se pojistné platí.", ve větě druhé se slova „tří kalendářních roků po sobě jdoucích“ nahrazují slovy „posledních tří kalendářních roků, včetně kalendářního roku, za který se pojistné platí“ a ve větě třetí se slova „za předcházející kalendářní rok“ nahrazují slovy „za kalendářní rok, za který se pojistné platí“.
8.
§ 6 odst. 3 se vypouští.
9.
V § 9 odst. 3 se na konci připojují tato slova: „s uvedením dne platby tohoto rozdílu a čísla účtu, z něhož byla platba rozdílu provedena“.
10.
V § 10 větě čtvrté se na konci připojují tato slova: „s uvedením dne platby pojistného a čísla účtu, z něhož byla platba provedena“.
11.
§ 14 zní:
㤠14
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumějí se tím podle povahy věci též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.
(2)
Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. c) z měsíčního vyměřovacího základu. Výši měsíčního vyměřovacího základu určí osoba samostatně výdělečně činná sama; vykonávala-li samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu nejméně průměr, který z vyměřovacího základu určeného podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo d) a odst. 2 pro stanovení pojistného za předcházející kalendářní rok připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, v nichž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část tohoto měsíce. Měsíční vyměřovací základ nesmí činit méně než polovinu minimální mzdy; minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,26) která platí k prvému dni kalendářního měsíce, ve kterém se záloha na pojistné platí.
(3)
Po dni, kdy byl nebo měl být předložen přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši podle odstavce 2 platí do dne, kdy byl nebo měl být takový přehled předložen v dalším kalendářním roce.
(4)
Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné příslušná okresní správa sociálního zabezpečení19) poměrně sníží na dobu nejdéle tří měsíců měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti nebo příjem spolupracující osoby po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení13) připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období aspoň tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.
(5)
Měsíční vyměřovací základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho zálohu na pojistné, nelze dodatečně měnit, s výjimkou případů uvedených v § 15 odst. 2.
(6)
Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc byla osoba samostatně výdělečně činná uznána neschopnou práce, byla jí nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo jí náležela peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc). Ustanovení předchozí věty platí obdobně, i pokud jde o zálohy na pojistné za spolupracující osoby.
(7)
Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavce 2.
(8)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 4, jedná se o přeplatek na pojistném (§ 17).
(9)
Doplatek pojistného se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.“.
12.
Za § 14 se vkládá nový § 14a, který zní:
㤠14a
(1)
Záloha na pojistné je na kalendářní měsíc, na který se záloha na pojistné platí, splatná nejpozději do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. Pokud skutečnost uvedená v § 14 odst. 6 trvala nepřetržitě od prvého dne aspoň do 20. dne kalendářního měsíce, je záloha na pojistné splatná do osmi dnů od zániku této skutečnosti.
(2)
V kalendářním měsíci, v němž vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, je záloha na pojistné na tento měsíc splatná nejpozději do osmi dnů od vzniku nemocenského pojištění. Nejpozději do osmi dnů od vzniku nemocenského pojištění je záloha na pojistné splatná i na následující kalendářní měsíc, jestliže poslední den splatnosti zálohy na pojistné na kalendářní měsíc, v němž vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, připadá na 21. den tohoto měsíce anebo na následující dny. Nejpozději do osmi dnů od přihlášení k nemocenskému pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, které jsou účastny nemocenského pojištění již z jiného důvodu nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu, pokud jejich nemocenské pojištění vzniklo podle § 145b odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb., jsou splatné i zálohy na pojistné za dobu od vzniku nemocenského pojištění do přihlášení k nemocenskému pojištění; pokud přihlášení k nemocenskému pojištění nastalo po 12. dni kalendářního měsíce, je do osmi dnů od tohoto přihlášení splatná i záloha na následující kalendářní měsíc.
(3)
Zaniklo-li nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby z důvodu nesplnění podmínky výdělku požadovaného zvláštním zákonem pro účast na nemocenském pojištění,27) je osoba samostatně výdělečně činná při opětovném vzniku nemocenského pojištění povinna zaplatit zálohu na pojistné nejpozději do osmi dnů od přihlášení se k nemocenskému pojištění,28) a to za dobu od 1. ledna toho kalendářního roku, v němž opětovně vzniklo nemocenské pojištění.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání s příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení19) platit zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu a nejdéle do konce kalendářního roku.
(5)
Doplatek pojistného je splatný nejpozději do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok, za který se pojistné platí. Nebylo-li daňové přiznání podáno ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,29) je tento doplatek splatný nejpozději do osmi dnů po uplynutí této lhůty. V případech, kdy podle § 14a odst. 2 věty třetí nebyly placeny zálohy na pojistné, je ve lhůtách uvedených v předchozích větách splatné pojistné.“.
13.
§ 15 odst. 1 zní:
„(1)
Osoba samostatně výdělečně činná, která byla nemocensky pojištěna aspoň po část kalendářního roku, je povinna předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení19) nejpozději do osmi dnů po podání daňového přiznání za tento kalendářní rok přehled o úhrnu záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období, příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení,13) podílu spolupracujících osob na společných příjmech a výdajích, vyměřovacím základu stanoveném z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) a odst. 2, pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu, nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro placení záloh na pojistné podle § 14 odst. 2 a doklad o dni podání daňového přiznání, a to zvlášť za sebe a zvlášť za každou spolupracující osobu, která byla aspoň po část kalendářního roku nemocensky pojištěna. Nebylo-li daňové přiznání podáno ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem,29) je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit údaje uvedené v předchozí větě nejpozději do osmi dnů po uplynutí této lhůty. Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla podle věty první v přehledu, nemůže být dodatečně měněn, s výjimkou změny údajů o příjmech nebo výdajích, které osoba samostatně výdělečně činná uvedla v tomto přehledu.“.
14.
V § 15 se připojují nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 má i osoba samostatně výdělečně činná, která v předchozím kalendářním roce vykonávala činnost uvedenou v § 2 odst. 3 písm. a), b), c) nebo e) zákona o sociálním zabezpečení,30) i když v něm nebyla nemocensky pojištěna; jde-li o činnost uvedenou v § 2 odst. 4 zákona o sociálním zabezpečení,30) má tuto povinnost osoba samostatně výdělečně činná.
(4)
Povinnosti uvedené v předchozích odstavcích se týkají též osob, které samostatnou výdělečnou činnost ukončily v kalendářním roce, v němž podávají daňové přiznání, nebo v předcházejícím kalendářním roce.“.
15.
§ 20 odst. 1 zní:
„(1)
Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Penále činí 0,3 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Pro výši zálohy na pojistné platí obdobně ustanovení § 14 odst. 7.“.
16.
V § 22 se v odstavci 1 slova „§ 9 odst. 2 a 3, § 10“ nahrazují slovy „§ 9 odst. 3, § 10 větě čtvrté“ a v odstavci 2 se slova „až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce“ nahrazují slovy „až do výše 10 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení povinnosti“.
17.
Za § 25 se vkládá § 25a, který zní:
㤠25a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu31) uhrazuje náhrada mzdy, mzdové vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiné obdobné plnění, uhrazuje se zaměstnavateli též pojistné, které je povinen z těchto plnění platit [§ 7 odst. 1 písm. a)]; to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce32) a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,33) pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 odst. 4 písm. a) bodu 7 se za slovo „zaměstnanosti“ vkládají slova „včetně záloh“.
2.
V § 6 odst. 4 písm. a) bodu 18 se slova „z podnětu lékařské poradní komise“ nahrazují slovy „v případech stanovených tímto zákonem“.
3.
V § 6 odst. 4 písm. r) se za slovo „zaměstnanosti“ vkládají slova „včetně záloh“.
4.
V § 11 se na konci připojuje tato věta: „Územní finanční orgány35) jsou povinny sdělit orgánům sociálního zabezpečení údaje o finančních poměrech daňového poplatníka rozhodné pro správné určení výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, popřípadě výše záloh, a to do 30 dnů po obdržení žádosti orgánu sociálního zabezpečení o sdělení těchto údajů, pokud je doložena prohlášením daňového poplatníka o zproštění povinnosti mlčenlivosti.36)“.
5.
V § 13 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Orgány sociálního zabezpečení jsou oprávněny kontrolovat účetní a další podklady, které jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny vést a které jsou rozhodné pro určení výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, popřípadě výše záloh; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny poskytnout jim potřebnou součinnost.“.
6.
V § 18 odst. 2 se vypouští písmeno a) a v písmenu b) věta druhá.
7.
V § 33 odst. 1 se za větu první vkládá tato věta: „Je-li malou organizací fyzická osoba, řídí se místní příslušnost okresní správy sociálního zabezpečení místem trvalého pobytu fyzické osoby.“.
8.
V § 35 se ve větě první slova „v § 11, 13 a 15“ nahrazují slovy „v § 11 části věty první před středníkem, § 13 odst. 1 a § 15 větě první“ a ve větě druhé se za slovo „Ustanovení“ vkládají slova „§ 11 část věty první za středníkem, § 15 věta druhá a“.
9.
§ 36 písm. b) a c) znějí:
„b)
u členů družstev, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, toto družstvo,
c)
u společníků společností s ručením omezeným a komanditistů komanditních společností, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, tato společnost,“.
10.
§ 48 zní:
㤠48
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna přihlásit se k nemocenskému pojištění, a to ve lhůtě osmi dnů od vzniku nemocenského pojištění, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění již z jiného důvodu nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, se může přihlásit k nemocenskému pojištění až do konce kalendářního roku, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost. Tato osoba je však povinna přihlásit se k nemocenskému pojištění ve lhůtě osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém vzniklo její nemocenské pojištění, pokud se již nepřihlásila k nemocenskému pojištění podle věty první; nepodala-li daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,37) běží lhůta k přihlášení se k nemocenskému pojištění od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového přiznání.
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná, u které zaniklo nemocenské pojištění z důvodu nesplnění podmínky stanovené výše příjmu,38) je povinna přihlásit se k nemocenskému pojištění do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, ve kterém její nemocenské pojištění znovu vzniklo;39) nepodala-li daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,37) běží lhůta k přihlášení se k nemocenskému pojištění od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového přiznání.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odhlásit se z nemocenského pojištění do osmi dnů od jeho zániku, s výjimkou případů, kdy je zánik nemocenského pojištění vázán na odhlášení se z nemocenského pojištění.40) Odhlašuje-li se z nemocenského pojištění osoba samostatně výdělečně činná proto, že její příjem v předchozím kalendářním roce nedosáhl stanovené částky, je povinna předložit současně údaje o příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení za předchozí kalendářní rok.
(5)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna se přihlásit k nemocenskému pojištění a odhlásit z něho u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení [§ 7 písm. b)], a to na předepsaných tiskopisech.
(6)
Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro spolupracující osoby s tím, že předepsaný tiskopis za ně podává a další povinnosti plní osoba samostatně výdělečně činná.
(7)
Při úmrtí osoby samostatně výdělečně činné je její spolupracující osoba povinna oznámit úmrtí osoby samostatně výdělečně činné příslušné správě sociálního zabezpečení a odhlásit se z nemocenského pojištění. Spolupracující osoba, která pokračuje v živnostenském podnikání,41) je povinna zároveň se přihlásit k nemocenskému pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná.
(8)
Ustanovení § 49, § 50 odst. 1, § 51 a 53 platí pro osoby samostatně výdělečně činné i pro spolupracující osoby obdobně.
(9)
Zaměstnává-li osoba samostatně výdělečně činná zaměstnance, je povinna plnit i úkoly uvedené v části třetí.“.
11.
V § 54 odst. 1 větě první se slova „v § 48 odst. 1 a 2“ nahrazují slovy „v § 13 odst. 2 části věty za středníkem a v § 48 odst. 1 až 6“ a slova „pokuty až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce“ se nahrazují slovy „pokutu až do výše 10 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti“.
12.
V § 54 odst. 1 větě druhé se slova „§ 48 odst. 1 větě třetí“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 7“ a slova „pokuty až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce“ se nahrazují slovy „pokutu až do výše 10 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti“.
13.
V § 54 odst. 2 se za slova „stanovených v“ vkládají slova „§ 11 části věty první za středníkem,“.
14.
V § 94 odst. 1 se za slovo „zahájí“ vkládají slova „v případě zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu“.
15.
V § 104a se za slova „ve sporných případech“ vkládají slova „o zálohách na pojistné ve sporných případech a v případech stanovených zvláštním zákonem,42)“.
16.
V § 104c odst. 1 se ve větě první za slova „O pojistném,“ vkládají slova „zálohách na pojistné,“ a na konci se připojují slova „přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné“ a ve větě třetí se za slovo „pojistné“ vkládají slova „nebo na zálohy na pojistné“.
17.
§ 104c odst. 2 zní:
„(2)
Pokud není v odstavci 1 stanoveno jinak, platí pro náležitosti platebního výměru obecné předpisy o správním řízení.11)“.
18.
§ 104c odst. 3 a § 104f odst. 2 věta druhá se vypouští.
19.
V § 104e se slovo „pojistného“ nahrazuje slovy „uvedených v § 104a“.
20.
§ 104g se označuje jako § 104h a za § 104f se vkládá nový § 104g, který zní:
㤠104g
(1)
Dlužné částky na pojistném a penále může okresní správa sociálního zabezpečení předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Výkaz nedoplatků musí obsahovat:
a)
označení organizace (malé organizace), jíž se nedoplatky vykazují,
b)
výši nedoplatků podle stavu účtu organizace (malé organizace) k určitému dni, vycházející z údajů vykázaných organizací (malou organizací), popřípadě též z částek, které jí byly platebním výměrem předepsány, z penále vypočteného ke dni vyhotovení výkazu nedoplatků a z příslušenství, jímž jsou náklady na vymáhání pojistného po odečtení vykonaných plateb,
c)
den, ke kterému byla výše nedoplatků zjištěna,
d)
poučení o vykonatelnosti,
e)
označení orgánu, který výkaz nedoplatků vydal, a datum vydání; výkaz nedoplatků musí být opatřen úředním razítkem a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby.
(2)
Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem doručení.
(3)
Na vydání výkazu nedoplatků se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.“.
21.
V § 104h se v odstavci 1 větě první za slovo „pojistného“ vkládají slova „a vykonatelné výkazy nedoplatků“ a v odstavci 2 se na konci tečka nahrazuje středníkem a doplňují slova „to platí obdobně pro výkazy nedoplatků.“.
22.
V § 108 se za slovo „zabezpečení“ vkládají slova „a pro řízení ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti“.
Čl. V
U náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při vzniku invalidity (částečné invalidity) náležejících podle zákoníku práce nebo podle občanského zákoníku před 1. lednem 1993, které se dosud zvyšovaly podle čl. X odst. 3 zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, o 35 %, se od 1. července 1993 postupuje tak, že náhrady se místo o 35 % zvyšují o 20 %.
Čl. VII
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VIII
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
7)
§ 187 až 206 zákoníku práce.
13)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
14)
§ 12 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
15)
§ 13 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
26)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
27)
§ 145c odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
28)
§ 48 odst. 2 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
29)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
30)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
31)
Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
32)
§ 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.
33)
§ 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.
35)
Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.
36)
§ 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/ 1992 Sb., o správě daní a poplatků.
37)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
38)
§ 145c odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
39)
§ 145c odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
40)
§ 145c odst. 2 a § 145d odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
41)
§ 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
42)
§ 14 odst. 4 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
41)
§ 48 odst. 2 věta první zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
42)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů.
43)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
44)
Např. § 58 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), § 7 zákona ČNR č. 128/1990 Sb., § 9 zákona ČNR č. 209/1990 Sb.
46)
§ 14a odst. 6 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
47)
§ 15 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
1)
Zákon č. 389/1990 Sb., o daních z příjmů obyvatelstva, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.
Zákon č. 36/1965 Sb., o dani z příjmů z literární a umělecké činnosti, ve znění zákona č. 160/1968 Sb. a zákona č. 578/1991 Sb.
2)
§ 7 odst. 2 zákona č. 389/1990 Sb. |
Zákon č. 161/1993 Sb. | Zákon č. 161/1993 Sb.
Zákon o změnách ve všeobecném zdravotním pojištění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. VI - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, a zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobec
* Čl. VII
Aktuální znění od 1. 4. 2012 (375/2011 Sb.)
161
ZÁKON
ze dne 19. května 1993
o změnách ve všeobecném zdravotním pojištění a o změnách a doplnění některých dalších zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 1 včetně nadpisu zní:
㤠1
Účel zákona
Tento zákon upravuje všeobecné zdravotní pojištění (dále jen „zdravotní pojištění“), na jehož základě je poskytována zdravotní péče plně nebo částečně hrazená zdravotním pojištěním v rozsahu stanoveném tímto zákonem a Zdravotním řádem.“.
2.
V nadpisu § 2 a v odstavcích 1 a 4 se slova „potřebná zdravotní péče“ nahrazují slovy „péče plně nebo částečně hrazená zdravotním pojištěním“; v § 2 odst. 2, § 10 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a § 19 odst. 2 se slova „potřebné zdravotní péče“ nahrazují slovy „péče plně nebo částečně hrazené zdravotním pojištěním“; v § 15 odst. 2 se slova „potřebnou zdravotní péči“ nahrazují slovy „péči plně nebo částečně hrazenou zdravotním pojištěním“.
3.
V § 2 odst. 3 v poslední větě se slovo „ministerstvo“ nahrazuje slovy „ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“)“.
4.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Osobní rozsah zdravotního pojištění
(1)
Podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny:
a)
osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky,
b)
osoby, které jsou v pracovním nebo obdobném poměru k zaměstnavateli, který má sídlo na území České republiky, i pokud na území České republiky nemají trvalý pobyt.
(2)
Sídlem zaměstnavatele se pro účely tohoto zákona rozumí u právnické osoby její sídlo, jakož i sídlo její organizační složky, která je zapsána v obchodním rejstříku, a u fyzické osoby místo jejího trvalého pobytu, popřípadě jde-li o zahraniční fyzickou osobu, místo jejího podnikání.
(3)
Ze zdravotního pojištění podle tohoto zákona jsou vyňaty osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a jsou činny v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území České republiky, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné (§ 7 odst. 5).“.
5.
V § 4 se vypouštějí slova „písm. a) a b)“.
6.
§ 5 včetně nadpisu zní:
㤠5
Vznik a zánik zdravotního pojištění
(1)
Zdravotní pojištění vzniká:
a)
narozením, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky,
b)
dnem nástupu do pracovního nebo obdobného poměru k zaměstnavateli, který má sídlo na území České republiky,
c)
získáním trvalého pobytu na území České republiky.
(2)
Zdravotní pojištění zaniká:
a)
úmrtím pojištěnce nebo jeho prohlášením za mrtvého,
b)
skončením pracovního nebo obdobného poměru na území České republiky, pokud nejde o pojištěnce uvedeného v § 3 odst. 1 písm. a),
c)
ukončením trvalého pobytu na území České republiky, pokud nejde o pojištěnce uvedeného v § 3 odst. 1 písm. b).“.
7.
V § 6 odst. 2 se vypouštějí slova „občanství České a Slovenské Federativní Republiky“ a slova „pokud plátcem pojistného není stát podle odstavce 4“ se nahrazují slovy „není-li dále stanoveno jinak“.
8.
V § 6 odst. 2 poslední věta zní: „Za osoby v pracovním nebo obdobném poměru se vedle pracovníků v pracovním poměru dále považují:
a)
pracovníci činní v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak není takto označen nebo nemá všechny náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru,
b)
pracovníci činní na základě dohody o pracovní činnosti,
c)
členové družstev, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,
d)
společníci společností s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,
e)
poslanci zákonodárného sboru,
f)
členové obecních zastupitelstev, kteří vykonávají funkci dlouhodobě uvolněných členů obecního zastupitelstva,
g)
členové vlády a vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy České republiky,
h)
soudci,
i)
prokurátoři,
j)
prezident, viceprezident a členové prezidiální rady Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky,
k)
vojáci z povolání, příslušníci Policie České republiky, příslušníci Vězeňské služby České republiky a příslušníci ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb,
l)
interní vědečtí aspiranti,
m)
dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,
n)
pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních,
o)
osoby ve výkonu trestu odnětí svobody,
p)
osoby se změněnou pracovní schopností připravující se na pracovní uplatnění,
pokud jsou účastni nemocenského pojištění (zabezpečení) podle předpisů o nemocenském pojištění (zabezpečení).“.
9.
V § 6 odst. 3 se na konci první věty připojují tato slova: „a dále s výjimkou osob, kterým poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, prokáží-li takové osoby, že plátcem pojistného je jiný zaměstnavatel nebo jiná organizace, pro něž jsou v té době činné, a osob, které postupují podle § 7 odst. 4“.
10.
§ 6 odst. 4 písm. a) až e) a písmena g) a h) znějí:
„a)
nezaopatřené děti,4)
b)
poživatele důchodů z důchodového zabezpečení podle zvláštního zákona,4a)
c)
příjemce rodičovského příspěvku,5)
d)
osoby na mateřské a další mateřské dovolené a muže po dobu jejich nepřítomnosti v práci, po kterou se jim poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění,
e)
uchazeče o zaměstnání6) včetně uchazečů o zaměstnání pracujících na veřejně prospěšných pracích,
g)
osoby převážně nebo úplně bezmocné a osoby pečující o převážně nebo úplně bezmocnou osobu,8) anebo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě,8a)
h)
osoby konající základní (náhradní) službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a osoby (vojáci v záloze) povolané k vojenskému cvičení,“.
11.
Poznámka č. 4a) pod čarou zní:
„4a)
§ 7 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb.“.
12.
Poznámky č. 8) a č. 8a) pod čarou znějí:
„8)
§ 36 odst. 2 a 3 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb.
8a)
§ 37 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb.“.
13.
§ 6 odst. 4 písm. k) a l) znějí:
„k)
osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu ani ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, nebo nepožívají důchod z ciziny, anebo pokud výše příjmů a důchodů z ciziny nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy,8b)
l)
osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu d), přičemž se za takové osoby považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;8c) podmínka osobní celodenní řádné péče o dítě se považuje za splněnou, i když tato osoba má příjmy ze zaměstnání, z podnikání, z jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, které po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení nepřesahují měsíčně částku ve výši 77 % minimální mzdy.“.
14.
Poznámky č. 8b) a č. 8c) pod čarou znějí:
„8b)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.
8c)
§ 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.“.
15.
§ 6 odst. 5 zní:
„(5)
Mají-li osoby uvedené v odstavci 4 písm. a) až j) příjmy ze zaměstnání, z podnikání, z jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů, je plátcem pojistného stát i tyto osoby.“.
16.
V § 7 se vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Pojištěnec není povinen platit pojistné po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině a je v cizině zdravotně pojištěn. V takovém případě po dobu trvání pojištění v cizině a neplacení pojistného příslušné zdravotní pojišťovně nemá pojištěnec nárok na úhradu péče plně nebo částečně hrazené zdravotním pojištěním podle tohoto zákona. O takové skutečnosti se u příslušné zdravotní pojišťovny učiní písemný záznam. Za dlouhodobý pobyt v cizině se považuje nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Pokud pojištěnci bylo poskytnuto za účelem dlouhodobého pobytu v cizině zaměstnavatelem pracovní volno bez náhrady příjmu, nejsou zaměstnavatel ani zaměstnanec povinni platit po tuto dobu pojistné, postupuje-li se podle první věty.“.
17.
V § 8 odst. 3 se v poslední větě nahrazují slova „neplacené pracovní volno“ slovy „pracovní volno bez náhrady příjmu“ a připojuje se na konci tato věta: „Při neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci je zaměstnanec povinen zaplatit zaměstnavateli částku odpovídající pojistnému, které zaměstnavatel za zaměstnance za tuto dobu uhradil.“.
18.
§ 9 odst. 3 zní:
„(3)
Pojištěnec, u něhož zdravotní pojištění vzniklo podle § 5 odst. 1 písm. c) nebo zdravotní pojištění zaniklo podle § 5 odst. 2 písm. c), je povinen přihlásit se nebo odhlásit se u příslušné zdravotní pojišťovny nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy zdravotní pojištění vzniklo nebo zaniklo.“.
19.
V § 10 odst. 2 první věta zní: „Vojáci v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení a žáci vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, jsou pojištěni u Vojenské zdravotní pojišťovny.“.
20.
§ 13 odst. 4 zní:
„(4)
Příslušná zdravotní pojišťovna uhradí na základě
a)
lékařského předpisu vystaveného smluvním zdravotnickým zařízením, lékařem poskytujícím první pomoc pojištěnci, smluvním lékařem poskytujícím zdravotní péči v zařízení sociální péče a smluvním lékařem poskytujícím zdravotní péči sobě, manželovi, svým rodičům, prarodičům, dětem, vnukům a sourozencům, jestliže jeho odbornost zaručuje Česká lékařská komora nebo Česká stomatologická komora, a jestliže k tomu uzavře zvláštní smlouvu se zdravotní pojišťovnou
1.
zařízením lékárenské péče léčiva a prostředky zdravotnické techniky s výjimkou prostředků zdravotnické techniky uvedených v bodu 2,
2.
jiným smluvním subjektům brýle a pomůcky oční optiky, vlasové náhrady, ortopedicko protetické pomůcky sériově a individuálně vyráběné, kompenzační pomůcky pro zdravotně postižené včetně vozíků a zvedáků pro imobilní osoby a dále pomůcky pro sluchově postižené, nevidomé a slabozraké,
3.
zařízením lékárenské péče a jiným subjektům přístroje používané k terapii,
b)
předloženého účtu smluvním zdravotnickým zařízením
1.
stomatologické protetické náhrady a léčebné rehabilitační pomůcky,
2.
ortodontické aparáty,
3.
servisní zásahy na poskytnuté prostředky,
a to podle seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky, ve kterém jsou uvedeny výše úhrad poskytovaných příslušnými zdravotními pojišťovnami.“.
21.
§ 13 se doplňuje novými odstavci 5 a 6, které znějí:
„(5)
Seznam léčiv a prostředků zdravotnické techniky zpracovává ministerstvo po předchozím dohodovacím řízení s Českou lékárnickou komorou, Pojišťovnou a zástupci zdravotních pojišťoven; účastníky tohoto řízení svolává ministerstvo nejméně jednou ročně. Seznam léčiv a prostředků zdravotnické techniky, jeho změny a doplňování vydává ministerstvo vyhláškou.
(6)
Jestliže předepisující lékař předepíše léčivo nebo prostředek zdravotnické techniky, na jehož úhradě se podle seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky podílí pojištěnec, je povinen na tuto skutečnost pojištěnce upozornit. Vyžaduje-li to však zdravotní stav nemocného podle doporučení ošetřujícího lékaře, učiněného po dohodě s revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny, uhradí plně příslušná zdravotní pojišťovna předepsaná léčiva nebo prostředky zdravotnické techniky, výjimečně i léčiva v seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky neuvedená.“.
22.
§ 18 odst. 1 zní:
„(1)
Na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se placení pojistného, pokut, penále a přirážek k pojistnému se vztahují obecné předpisy o správním řízení. Zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání rozhoduje rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny.“.
23.
V § 18 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3, 4 a 5 se označují jako odstavce 2, 3 a 4.
24.
V § 18 odst. 4 se za slova „pojišťoven“ vkládají slova „podle odstavce 1“.
25.
§ 20a zní:
㤠20a
(1)
Příslušná zdravotní pojišťovna má právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči plně nebo částečně hrazenou zdravotním pojištěním v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění. Tato náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.
(2)
Pro účely náhrady škody jsou zdravotnická zařízení povinna oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytla zdravotní péči, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním právnické nebo fyzické osoby. Oznamovací povinnost mají i orgány Policie České republiky, prokuratury a soudy.“.
26.
Za § 20a se vkládá nový § 20b, který zní:
㤠20b
Za nezaopatřené děti podle § 6 odst. 4 písm. a) se považují do 31. prosince 1998 i studenti vysokých škol starší 26 let.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 odst. 1 zní:
„(1)
Vyměřovacím základem u osoby v pracovním poměru nebo obdobném poměru (dále jen „zaměstnanec“) je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem, popřípadě zaměstnavateli v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění (zabezpečení), s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou:
a)
odstupné2a) poskytované při skončení pracovního poměru a odchodné,2b)
b)
plnění věrnostní, popřípadě stabilizační povahy,2c)
c)
náhrady výdajů poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem zaměstnání,3)
d)
náhrady škody,4)
e)
odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,4a)
f)
naturální požitky, s výjimkou naturální mzdy, a jiná obdobná plnění, popřípadě finanční náhrady za neodebrané naturální požitky,
g)
náhrada mzdy2g) při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby.“.
2.
Poznámky č. 2) a č. 6) pod čarou se vypouštějí.
3.
Poznámky č. 2a) až č. 2c) pod čarou znějí:
„2a)
Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru.
§ 5 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
2b)
Např. § 14 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
2c)
Např. zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků, vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 62/1970 Sb., o poskytování náborových příspěvků a jiných výhod doosídlencům ve vymezeném území pohraničí, ve znění vyhlášky č. 69/1986 Sb.“.
4.
Poznámka č. 4) pod čarou zní:
„4)
§ 187 až 206 zákoníku práce.“.
5.
Poznámka č. 4a) pod čarou zní:
„4a)
Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.“.
6.
§ 3 odst. 2 zní:
„(2)
Minimálním vyměřovacím základem u zaměstnance je minimální mzda pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou (dále jen „minimální mzda“),7) s výjimkou zaměstnanců s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kterým se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,8) kde je vyměřovacím základem vždy skutečně dosažený příjem. Je-li zaměstnancem osoba, za kterou je plátcem stát,9) je u ní vyměřovacím základem částka přesahující 77 % minimální mzdy; ustanovení odstavce 6 zůstává nedotčeno. Není-li dále stanoveno jinak, je vyměřovacím základem za období, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu,10) nebo kdy měl neomluvenou nepřítomnost v práci, jeho průměrný výdělek pro pracovněprávní účely. Zaměstnanec, za kterého je plátcem pojistného stát,9) v době, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno bez náhrady příjmu, pojistné neplatí. Pojistné se dále neplatí za období, kdy bylo poskytnuto zaměstnanci pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud netrvalo déle než tři kalendářní dny v kalendářním měsíci, za který se pojistné platí. U zaměstnance, kterému zaměstnavatel poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu a který vykonává veřejnou funkci nebo práci pro jiného zaměstnavatele, přechází povinnost odvádět pojistné (§ 5) na subjekt, pro který je veřejná funkce nebo zaměstnání vykonáváno. Za období, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci11) s výjimkou mateřské dovolené, další mateřské dovolené a nepřítomnosti muže v práci po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění, se pojištění neplatí. Pokud vyměřovací základ zaměstnance (odstavec 1) je nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele, popřípadě prostřednictvím jednoho ze svých zaměstnavatelů, kterého si zvolí, pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů; pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,11a) je rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.“.
7.
Poznámka č. 11a) pod čarou zní:
„11a)
§ 129 a 130 zákoníku práce.“.
8.
Poznámka č. 7) pod čarou zní:
„7)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.“.
9.
V § 3 odst. 3 se vypouští slovo „nejméně“ a částka „45 %“ se nahrazuje částkou „35 %“ a částka „540 000 Kčs“ částkou „486 000 Kč“.
10.
V § 3 odst. 3 poslední věta zní: „Jde-li o souběh činností podle § 13 a není-li samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmu, je vyměřovacím základem skutečný příjem vypočtený podle první věty; maximální vyměřovací základ se nemění.“.
11.
Poznámky č. 12) až č. 14) pod čarou znějí:
„12)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
13)
§ 12 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
14)
§ 13 odst. 1 a 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.“.
12.
§ 3 odst. 4 zní:
„(4)
Vyměřovacím základem u osoby, která má příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů (dále jen „osoba s vlastními příjmy“)15) a která nemá příjmy z pracovního nebo obdobného poměru nebo z podnikání či jiné samostatné výdělečné činnosti, je 35 % těchto příjmů, s výjimkou příjmů, z nichž je daň vybírána zvláštní sazbou16) nebo jsou od daně z příjmů osvobozeny,17) snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek minimální mzdy; maximální vyměřovací základ je 486 000 Kč. Má-li osoba, za kterou je plátcem pojistného stát,9) příjmy uvedené v první větě, je u ní vyměřovacím základem 35 % částky přesahující po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, dvanáctinásobek 77 % minimální mzdy; ustanovení odstavce 6 zůstává nedotčeno.“.
13.
Poznámky č. 15) až č. 17) pod čarou znějí:
„15)
§ 8, 9 a 10 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
16)
§ 36 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
17)
§ 4 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
14.
V § 3 se doplňuje nový odstavec 7, který zní:
„(7)
Mají-li osoby uvedené v odstavcích 2, 3 a 4 příjmy za kratší období, než je rozhodné období podle § 4, snižuje se měsíční vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů a roční vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, k nimž se tyto příjmy vztahují. U osob bez zdanitelných příjmů se snižuje vyměřovací základ na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů v rozhodném období. U osob, za které je plátcem pojistného stát, se při odpočtu pojistného placeného státem postupuje obdobně.“.
15.
V § 4 odst. 1 se za slovo „měsíc,“ vkládají slova „za který se pojistné platí,“.
16.
V § 4 odst. 2 se slova „předcházející kalendářní rok“ nahrazují slovy „kalendářní rok, za který se pojistné platí“.
17.
V § 4 odst. 3 se ve větě první slova „tří bezprostředně předcházejících kalendářních roků“ nahrazují slovy „posledních tří kalendářních roků včetně kalendářního roku, za který se pojistné platí“ a ve větě druhé se slova „za předcházející kalendářní rok“ nahrazují slovy „za kalendářní rok, za který se pojistné platí“.
18.
V § 5 odst. 2 se vypouštějí věty čtvrtá a pátá.
19.
V § 7 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.“.
20.
V § 7 se dosavadní text označuje jako odstavec 2 a na konci se připojují tyto věty: „Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc byla osoba samostatně výdělečně činná uznána neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem. Zúčtování již zaplacené zálohy na pojistné se v případech uvedených v předchozí větě provede při následující platbě zálohy.“.
21.
V § 8 se dosavadní odstavec 3 označuje jako odstavec 4, současně se slovo „dnem“ nahrazuje slovy „do osmi dnů po“.
22.
V § 8 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné sníží na dobu nejdéle tří měsíců příslušná zdravotní pojišťovna poměrně výši zálohy na pojistné v případě, že příjem osoby samostatně výdělečně činné ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení12) připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období aspoň tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v předcházejícím roce. Jestliže v průběhu tří kalendářních měsíců následujících po snížení zálohy osoba samostatně výdělečně činná zjistí, že výše záloh již neodpovídá skutečně dosahovaným příjmům, je povinna si zálohu zvýšit.“.
23.
§ 8 se doplňuje novým odstavcem 5, který zní:
„(5)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).“.
24.
§ 9 včetně nadpisu zní:
㤠9
Odvod pojistného za osoby s vlastními příjmy
(1)
Osoby s vlastními příjmy platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.
(2)
Osoba s vlastními příjmy hradí na účet příslušné zdravotní pojišťovny měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 4, pokud si sama nestanoví zálohy vyšší, a to do 20. dne předcházejícího kalendářního měsíce. V měsíci, v němž této osobě vznikla povinnost platit pojistné,24) je záloha na pojistné splatná do osmi dnů ode dne, kdy tato povinnost vznikla. Do osmi dnů od vzniku této povinnosti je záloha na pojistné splatná i na následující kalendářní měsíc, jestliže poslední den splatnosti zálohy na kalendářní měsíc, v němž vznikla povinnost platit pojistné, připadá na 21. den anebo na následující dny tohoto měsíce.
(3)
V dalším roce se měsíční zálohy vypočítají vždy z vyměřovacího základu za předcházející kalendářní rok.
(4)
Na základě žádosti osoby s vlastními příjmy sníží na dobu nejdéle tří měsíců příslušná zdravotní pojišťovna poměrně výši zálohy na pojistné v případě, že příjem osoby s vlastními příjmy po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení15) připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období aspoň tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v předcházejícím kalendářním roce. Jestliže v průběhu tří kalendářních měsíců následujících po snížení zálohy osoba s vlastními příjmy zjistí, že výše záloh již neodpovídá skutečně dosahovaným příjmům, je povinna si zálohu zvýšit.
(3)
Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného vypočteného podle § 3 odst. 4 je splatný do osmi dnů po podání daňového přiznání za uplynulý kalendářní rok.
(6)
Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).“.
25.
V § 13 se na konci připojuje tato věta: „Je-li za osobu uvedenou v první větě plátcem pojistného i stát, upravuje se vyměřovací základ podle § 3 odst. 2 věty druhé nebo podle § 3 odst. 3 věty čtvrté pouze jednou.“.
26.
V § 14 se v odstavci 2 vypouští poslední věta a připojuje se nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Polovina vráceného přeplatku na pojistném se v následujícím kalendářním měsíci zúčtuje s poukázanými finančními prostředky podle § 21 odst. 1.“.
27.
§ 18 zní:
㤠18
(1)
Nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně platit za každý den penále ve výši 0,3 % dlužné částky.
(2)
Nebyl-li přeplatek na pojistném vrácen příslušnou zdravotní pojišťovnou ve stanovené lhůtě (§ 14 odst. 2), je příslušná zdravotní pojišťovna ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně povinna platit za každý den penále ve výši 0,3 % dlužné částky.“.
28.
§ 22 odst. 5 včetně poznámek pod čarou č. 25a) a č. 25b) zní:
„(5)
Územní finanční orgány25a) jsou povinny sdělit příslušné zdravotní pojišťovně údaje o poměrech daňového poplatníka rozhodné pro správné určení výše pojistného, popřípadě výše záloh, a to do 30 dnů po obdržení žádosti příslušné zdravotní pojišťovny o sdělení těchto údajů, pokud je doloženo prohlášením daňového poplatníka o zproštění povinnosti mlčenlivosti.25b)
25a)
Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.
25b)
§ 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.“.
29.
§ 24 odst. 2 zní:
„(2)
Osoba samostatně výdělečně činná a osoba s vlastními příjmy jsou povinny předložit příslušné zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok přehled o úhrnu záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období, příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích nebo o příjmech z kapitálového majetku, z pronájmu nebo ostatních příjmech a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, vyměřovacím základu stanoveném podle § 3 odst. 3 nebo 4, pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu a doklad o dni podání daňového přiznání. Nebylo-li daňové přiznání podáno ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem,26a) jsou osoba samostatně výdělečně činná a osoba s vlastními příjmy povinny předložit údaje uvedené v předchozí větě nejpozději do osmi dnů po uplynutí této lhůty.“.
30.
Poznámka č. 26a) pod čarou zní:
„26a)
§ 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.“.
31.
Za § 26 se vkládá nový § 26a, který včetně nadpisu zní:
㤠26a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu27a) uhrazuje vyplacená náhrada mzdy, mzdového vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiná obdobná plnění, uhrazuje se zaměstnavateli pojistné, které je povinen z těchto plnění platit (§ 5); to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce27b) a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,27c) pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.“.
32.
Poznámky č. 27a) až č. 27c) pod čarou znějí:
„27a)
Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
27b)
§ 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.
27c)
§ 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.“.
33.
V § 28a odst. 1 se slova „ve výši“ nahrazují slovy „vypočtenou z“ a v odstavci 2 se číslice „45 %“ nahrazuje číslicí „35 %“.
Čl. VI
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, a zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 162/1993 Sb. | Zákon č. 162/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - 1. V § 3 písm. a) zní:
* Čl. II - Zrušuje se vyhláška ministerstva zemědělství č. 119/1993 Sb., kterou se stanoví důvody usmrcení zvířete.
* Čl. III - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona na ochranu zvířat proti týrání, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 7. 1993
162
ZÁKON
ze dne 19. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
1.
V § 3 písm. a) zní:
„a)
chovatelem každá právnická nebo fyzická osoba, která za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů chová zvíře nebo zvířata, přepravuje zvířata, obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, provádí pokusy na zvířatech nebo provozuje zoologické zahrady,“.
2.
V § 3 písm. h) a i) znějí:
„h)
nebezpečným druhem zvířete takový druh, který vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky, může ohrozit zdraví a život člověka, který se pak může dopustit týrání jedince tohoto druhu; nebezpečné druhy zvířat stanoví ministerstvo zemědělství České republiky (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou,
i)
utrpením stav zvířete, který je způsobován nepřirozenými podněty vyvolávajícími strach, zranění, bolest, zdravotní poruchy nebo až smrt,“.
3.
V § 3 se vkládají nová písmena l) a m), která znějí:
„l)
porážkou usmrcení hospodářského zvířete za účelem využití jeho produktů,
m)
utracením bezbolestné usmrcení zvířete,“.
Dosavadní písmena l) až s) se označují písmeny n) až u).
4.
V § 4 písm. c) bod 1 včetně odkazu pod čarou zní:
„1.
omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis jinak,1a)“.
5.
V § 4 písm. g) zní:
„g)
provádět chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu zvířete, zejména kupírovat uši, ničit hlasivky nebo používat jiných prostředků k omezení hlasitých projevů zvířat anebo z jiných než zdravotních důvodů amputovat drápy a zuby, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3,“.
6.
V § 4 písm. k) zní:
„k)
chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení,“.
7.
V § 4 písm. n) se slova „jeho poranění“ nahrazují slovem „utrpení“.
8.
V § 4 se připojují nová písmena p) a r), která znějí:
„p)
překrmovat zvířata, zejména drůbež, ve velkochovech násilným způsobem,
r)
používat živá zvířata ke krmení těch druhů zvířat, u nichž z biologických důvodů není takový způsob výživy nutný.“.
9.
§ 5 zní:
㤠5
(1)
Nikdo nesmí bez důvodu usmrtit zvíře.
(2)
Důvodem k usmrcení je:
a)
využití produktů hospodářského zvířete,
b)
slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením,
c)
bezprostřední ohrožení člověka zvířetem,
d)
výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů,2a)
e)
nařízené ochranné a zdolávací opatření2b) při výskytu nákazy2c) nebo jiného hromadného onemocnění zvířat,2d)
f)
ukončení pokusu na pokusném zvířeti,
g)
regulování populace hospodářských zvířat, pokusných zvířat, zvířat v zájmových chovech, zvířat v lidské péči a volně žijících zvířat,2e)
h)
opatření v boji proti škůdcům.2f)
(3)
Porážení hospodářských zvířat vykrvením může být prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jatečné zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno. Porážet velká hospodářská zvířata může jen osoba k tomu odborně způsobilá. Podrobnosti stanoví ministerstvo vyhláškou.
(4)
Výjimky z ustanovení odstavce 3 může povolit ministerstvo pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat. Porážku musí provádět osoba odborně způsobilá, která je povinna dbát o minimální utrpení poráženého zvířete.
(5)
Utracení smí provádět jen veterinární lékař nebo odborně způsobilá osoba podle § 17 tohoto zákona.
(6)
Osoby provádějící usmrcení zvířete jsou povinny přesvědčit se, že zvíře je podle prokazatelných příznaků mrtvé.
(7)
Nestanoví-li tento zákon jinak, zakazují se následující metody usmrcování zvířat:
a)
utopení a jiné metody udušení včetně použití farmak typu myorelaxantů,
b)
použití takových jedů a drog, jejichž dávkování neuvede zvíře do hlubokého celkového znecitlivění a bezpečně nezpůsobí následnou smrt,
c)
ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti způsobí nepřiměřenou bolest nebo utrpení,
d)
použití elektrického proudu, pokud nenastane okamžitá ztráta vědomí.“.
10.
V § 7 odst. 3 písm. b) se na konci připojují slova „pokud se neprovádí kauterizací, případně chirurgickou extirpací,“.
11.
V § 7 odst. 3 písm. e) se za slovo „zobáků“ vkládají slova „a hřebenů“.
12.
V § 8 se za slova „činnost se zvířaty“ vkládají slova „přepravují se zvířata, jsou“.
13.
§ 11 zní:
㤠11
(1)
Chovatel je povinen zabezpečit nejméně jedenkrát denně pečlivou prohlídku technologických zařízení a odstranit v nejkratší možné době každou zjištěnou závadu tak, aby nebylo ohroženo zdraví a život zvířat.
(2)
Chovatel je povinen mít pohotově k dispozici nástroje a pomůcky k okamžitému poskytnutí první pomoci, pomoci při porodu či náhlém onemocnění a vlastní vyprošťovací nářadí odpovídající druhu chovaných zvířat a používané technologii, zařízení k nakládce a vykládce zvířat, jakož i nástroje k okamžitému omráčení a vykrvení zvířete nacházejícího se v nevyléčitelných bolestech či nevyléčitelném stavu.“.
14.
§ 12 se vypouští.
15.
V § 13 odst. 1 se na konci připojují slova „a učinit opatření proti úniku zvířat“.
16.
V § 13 se připojují nové odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Žádost o povolení chovu musí obsahovat
a)
jméno a příjmení odpovědné osoby a její kvalifikaci,
b)
druh a počet chovaných jedinců,
c)
stručný popis chovu a jeho vybavení.
(5)
Příslušná okresní nebo městská veterinární správa neudělí povolení podle odstavce 3, nejsou-li dodrženy podmínky podle odstavce 1. Příslušná okresní nebo městská veterinární správa může rozhodnutím povolení změnit nebo odejmout, jestliže se změnily nebo zanikly podmínky, za jakých bylo uděleno. Povolení k chovu nebezpečných druhů zvířat se vydává na tři roky a může být na písemnou žádost prodlouženo. Příslušná okresní nebo městská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záznamy o provedené kontrole uchová po dobu pěti let.“.
17.
Za § 13 se vkládá nový § 13a, který včetně nadpisu zní:
㤠13a
Zvláštní podmínky pro obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, která na základě živnostenského oprávnění
a)
chová zvířata určená pro zájmové chovy pro účely obchodu s nimi nebo s těmito zvířaty obchoduje,
b)
provozuje jezdecký nebo jízdní podnik,
je povinna do jednoho měsíce od zahájení podnikání oznámit výkon živnosti příslušné okresní nebo městské veterinární správě.
(2)
Zjistí-li příslušná okresní nebo městská veterinární správa závažné nebo opětovné porušení povinností právnické nebo fyzické osoby uvedené v odstavci 1 stanovených tímto zákonem, může podat návrh příslušnému živnostenskému úřadu, aby podle § 58 odst. 2 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), živnostenské oprávnění zrušil nebo provozování pozastavil.
(3)
Právnická nebo fyzická osoba, která obchoduje se zvířaty pro zájmové chovy, je povinna vést evidenci o nakoupených a prodaných zvířatech včetně dokladů o původu zvířete a uchovávat ji po dobu tří let.“.
18.
§ 14 odst. 1 zní:
„(1)
Je zakázáno lovit zvířata
a)
pomocí želez, ok, tluček a sítí,
b)
pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování,
c)
do jestřábích košů a pomocí lepu,
d)
pomocí výbušnin,
e)
pomocí luků a samostřílů,
f)
pomocí elektrického proudu, nejde-li o výkon práva upravený zvláštními předpisy.3a)“.
19.
V § 15 odst. 4 se na konci připojuje věta „Toulavá a zaběhlá domácí zvířata nesmějí být k pokusům používána.“.
20.
V § 19 odst. 1 se slova „Československá akademie věd“ nahrazují slovy „Akademie věd České republiky“.
21.
§ 21 odst. 2 zní:
„(2)
Ústřední komisi zřizuje, jejího předsedu a členy jmenuje a odvolává ministr zemědělství po dohodě s ministrem životního prostředí z odborníků navržených příslušnými státními orgány, Společností pro vědu o laboratorních zvířatech a občanskými sdruženími, které se podílejí na plnění úkolů ochrany zvířat.“.
22.
V § 21 odst. 3 písm. f) se na konci připojují slova „a kontroluje vydávání povolení podle § 23 odst. 1 písm. a) tohoto zákona“.
23.
V § 21 odst. 3 se připojuje nové písmeno g), které zní:
„g)
schvaluje řády pro chov a zkoušky zvířat.“.
24.
§ 26 zní:
㤠26
Pověřen výkonem dozoru může být pouze odborný pracovník, který dosáhl věku 18 let, získal osvědčení o způsobilosti po úspěšném složení zkoušek podle zkušebního řádu a prokázal v rámci zkoušky znalost právních předpisů vztahujících se k činnosti jím vykonávané. Zkušební řády schvaluje na návrh ústřední komise ministerstvo a zkoušky provádí ústřední komise.“.
25.
V § 28 odst. 1 se připojuje nové písmeno d), které zní:
„d)
trpí týrání zvířat nezletilými nebo nesvéprávnými osobami, za které odpovídá.“.
26.
V § 28 odst. 2 se částka „5 000 Kčs“ nahrazuje částkou „10 000 Kč“ a částka „10 000 Kčs“ nahrazuje částkou „15 000 Kč“.
27.
Za § 28 se vkládá nový § 28a, který včetně nadpisu zní:
㤠28a
Zvláštní opatření
(1)
Na návrh okresní nebo městské veterinární správy může obec správním rozhodnutím nařídit odebrání týraného zvířete, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav. Odvolání proti rozhodnutí o odebrání zvířete nemá odkladný účinek.
(2)
Náklady spojené s odebráním zvířete a následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno.
(3)
Náklady na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, ponese osoba, jež tento stav způsobila, i když přesahují hodnotu zvířete.
(4)
O nákladech podle odstavců 2 a 3 rozhoduje obec ve správním řízení.“.
28.
§ 29 zní:
㤠29
Ministerstvo na návrh Ústřední komise upraví vyhláškou bližší podmínky chovu a využití pokusných zvířat, jejichž označování a způsob vedení jejich evidence, složení a činnosti odborných komisí (podle § 18 odst. 3) a rozsah odborných znalostí nezbytných pro osvědčení způsobilosti pracovníka včetně způsobu provádění zkoušek a vydávání osvědčení.“.
Čl. II
Zrušuje se vyhláška ministerstva zemědělství č. 119/1993 Sb., kterou se stanoví důvody usmrcení zvířete.
Čl. III
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona na ochranu zvířat proti týrání, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1a)
Např. vyhláška č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat, vyhláška č. 121/1987 Sb., o zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.
2a)
Zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákona ČNR č. 146/1971 Sb., zákona ČNR č. 96/1977 Sb., zákona ČNR č. 143/1991 Sb. a zákona ČNR č. 270/1992 Sb. (úplné znění č. 512/1992 Sb.).
Vyhláška č. 20/1988 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti.
Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství.
Vyhláška č. 103/1963 Sb., kterou se provádí zákon o rybářství.
2b)
§ 23 zákona č. 87/1987 Sb.
2c)
§ 31 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 117/1987 Sb.
2d)
§ 30 odst. 3 vyhlášky č. 117/1987 Sb.
2e)
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
2f)
Vyhláška č. 62/1964 Sb., kterou se vydávají prováděcí předpisy k zákonu o rozvoji rostlinné výroby.
3a)
Zákon č. 102/1963 Sb.
Vyhláška č. 103/1963 Sb. |
Zákon č. 163/1993 Sb. | Zákon č. 163/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 26/1993 Sb. a zákona č. 67/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 2009 (274/2008 Sb.)
163
ZÁKON
ze dne 20. května 1993,
kterým se mění a doplňují zákon České národní rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 26/1993 Sb. a zákona č. 67/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon České národní rady č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění zákona č. 67/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 14 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Strážník je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání zbraně odebrat zbraň osobě na místě veřejně přístupném, je-li to nezbytné v zájmu ochrany veřejného pořádku, života a zdraví osob nebo bezpečnosti majetku a hrozí-li, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla zbraň odebrána, vystaví strážník potvrzení o jejím převzetí. Odebranou střelnou zbraň předá strážník příslušnému útvaru policie, který uvede v potvrzení podle předchozí věty.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a slova „podle odstavce 1“ v něm uvedená se nahrazují slovy „podle odstavců 1 a 2“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
2.
§ 14 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Jestliže pominuly důvody pro odebrání zbraně podle odstavce 2 a nebrání-li tomu jiné zákonné důvody, vrátí se zbraň tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odebrána, pokud se tato osoba o vrácení zbraně přihlásí u úřadovny obecní policie, a jde-li o střelnou zbraň, u útvaru policie, uvedených v potvrzení o převzetí zbraně.“.
3.
V § 15 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „K vyznačení nebo ohraničení určeného místa může být použito technických prostředků.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 164/1993 Sb. | Zákon č. 164/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 7. 1993
164
ZÁKON
ze dne 20. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 8 odst. 7 se vypouštějí slova „a výši autorizačního poplatku“ a připojují se tyto věty: „Autorizační poplatek za zkoušku odborné způsobilosti v jednom i více oborech se stanoví jednotně, bez ohledu na obor a specializaci, ve výši 500 Kč. Poplatek se uhradí v den zkoušky.“.
2.
V § 34 se slova „pouze do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona“ nahrazují slovy „pouze do 31. prosince 1994“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 166/1993 Sb. | Zákon č. 166/1993 Sb.
Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 43/1993
* ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 1)
* ČÁST DRUHÁ - POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU (§ 2 — § 6)
* ČÁST TŘETÍ - ORGANIZACE ÚŘADU (§ 7 — § 15)
* ČÁST ČTVRTÁ - ČINNOST ÚŘADU (§ 16 — § 31)
* ČÁST PÁTÁ - FINANCOVÁNÍ A HOSPODAŘENÍ ÚŘADU (§ 32 — § 33)
* ČÁST ŠESTÁ - SPOLEČNÁ USTANOVENÍ (§ 34 — § 48)
* ČÁST SEDMÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 49 — § 52)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (417/2024 Sb., 448/2024 Sb.)
166
ZÁKON
ze dne 20. května 1993
o Nejvyšším kontrolním úřadu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje postavení, působnost, organizační strukturu a činnost Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Úřad“).
(2)
Zákon dále stanoví práva a povinnosti prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „prezident Úřadu“), viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „viceprezident Úřadu“), členů Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „člen Úřadu“), Kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kolegium Úřadu“), senátů Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „senát Úřadu“), Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Kárná komora Úřadu“) a zaměstnanců Úřadu.
ČÁST DRUHÁ
POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU
§ 2
(1)
Úřad je nezávislý kontrolní orgán České republiky.
(2)
Sídlem Úřadu je Praha.
(3)
Úřad může užívat znaku České republiky.
§ 3
(1)
Úřad vykonává kontrolu
a)
hospodaření se státním majetkemhospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemiobcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti,
b)
státního závěrečného účtu,
c)
plnění státního rozpočtu,
d)
hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky,
e)
vydávání a umořování státních cenných papírůcenných papírů,
f)
zadávání státních zakázek.
(2)
Kontrolu v rozsahu podle odstavce 1 vykonává Úřad, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, u
a)
organizačních složek státu,
b)
právnických a fyzických osob.
(3)
Úřad vykonává kontrolu hospodaření České národní bankybanky v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz České národní bankybanky.
§ 4
(1)
Při kontrole Úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, přezkoumává jejich věcnou a formální správnost a posuzuje, zda jsou účelné, hospodárné a efektivní.
(2)
Zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení.
(3)
Výsledkem kontrolní činnosti Úřadu jsou kontrolní závěrykontrolní závěry. Kontrolním závěremKontrolním závěrem se rozumí písemná zpráva obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečností zjištěných při kontrole podle tohoto zákona.
§ 4a
(1)
Úřadu jsou poskytovány pro výkon působnosti podle tohoto zákona referenční údaje ze základního registru obyvatel, kterými jsou
a)
příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména,
c)
adresa místa pobytu,
d)
datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
e)
datum, místo a okres úmrtí,
f)
státní občanství, popřípadě více státních občanství.
(2)
Úřadu jsou poskytovány pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona z agendového informačního systému evidence obyvatel o státních občanech České republiky údaje, kterými jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
místo a okres narození a u státního občana České republiky, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,
d)
adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu, popřípadě též adresa, na kterou mají být doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu,
e)
počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
f)
omezení svéprávnosti, jméno, popřípadě jména a příjmení opatrovníka.
(3)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(4)
Úřadu je umožněn pro výkon působnosti podle tohoto zákona přístup k datům z informačních systémů veřejné správy1a) a k datům z informačního systému státní pokladny1b).
(5)
Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 5
(1)
Úřad zpracovává a předkládá Poslanecké sněmovně stanovisko ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního rozpočtu a k návrhu státního závěrečného účtu, včetně seznamu kontrolních závěrůkontrolních závěrů, které byly podkladem pro toto stanovisko.
(2)
Stanovisko ke zprávě o vývoji ekonomiky a plnění státního rozpočtu předkládá Úřad Poslanecké sněmovně ve lhůtě do 1 měsíce ode dne předložení této zprávy Poslanecké sněmovně vládou.
(3)
Stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu předkládá Úřad Poslanecké sněmovně ve lhůtě do 4 měsíců ode dne předložení tohoto návrhu Poslanecké sněmovně vládou.
§ 6
Úřad na vyžádání Poslanecké sněmovny nebo Senátu a jejich orgánů zpracuje v dohodnutém termínu stanovisko k návrhům právních předpisů, týkajících se rozpočtového hospodaření, účetnictví, státní statistiky a výkonu kontrolní, dozorové a inspekční činnosti.
ČÁST TŘETÍ
ORGANIZACE ÚŘADU
§ 7
Orgány Úřadu
(1)
Orgány Úřadu jsou prezident Úřadu, viceprezident Úřadu, Kolegium Úřadu, senáty Úřadu a Kárná komora Úřadu.
(2)
Vnitřní pořádek orgánů Úřadu upravuje organizační řád Úřadu, jednací řád Kolegia Úřadu, jednací řád senátů Úřadu a kárný řád.
Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu
§ 8
(1)
Prezident Úřadu řídí Úřad a jedná jeho jménem navenek; předsedá Kolegiu Úřadu a Kárné komoře Úřadu.
(2)
Prezident Úřadu předkládá Senátu návrh kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí podle zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
(3)
Prezident Úřadu předkládá vládě návrh na jmenování členů služební komise podle zákona o státní službě.
(4)
Prezident Úřadu předkládá Kolegiu Úřadu
a)
návrh plánu kontrolní činnosti a jeho změn,
b)
návrh rozpočtu včetně jeho změn, rozpočtových opatření a závěrečného účtu rozpočtové kapitoly Úřadu,
c)
všechny kontrolní závěrykontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
d)
návrh výroční zprávy o činnosti Úřadu za uplynulý rozpočtový rok (dále jen „výroční zpráva“),
e)
návrh organizačního a pracovního řádu Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
f)
návrh jednacího řádu Kolegia Úřadu a senátů Úřadu, včetně jeho změn a doplňků,
g)
návrh kárného řádu,
h)
podněty Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády.
(5)
Prezident Úřadu po projednání Kolegiem Úřadu schvaluje pracovní řád Úřadu.
(6)
Prezident Úřadu je oprávněn účastnit se schůze Poslanecké sněmovny, Senátu a jejich orgánů, pokud jsou projednávány kontrolní závěry, návrhy a stanoviska, které se vztahují k činnosti Úřadu. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.
(7)
Vyžádá-li si Poslanecká sněmovna, Senát nebo jejich orgány přítomnost prezidenta Úřadu na jednání, je povinen se zúčastnit.
(8)
Prezident Úřadu je oprávněn účastnit se schůze vlády, pokud jsou projednávány kontrolní závěry a stanoviska k nim. Požádá-li o slovo, bude mu uděleno.
(9)
Nevykonává-li prezident Úřadu ani viceprezident Úřadu po přechodnou dobu svoji funkci, vykonává funkci prezidenta Úřadu vždy nejstarší člen Úřadu.
§ 9
(1)
Viceprezident Úřadu zastupuje v plném rozsahu prezidenta Úřadu za jeho nepřítomnosti.
(2)
Viceprezident Úřadu zastupuje prezidenta Úřadu na základě jeho pověření v konkrétních případech.
(3)
Viceprezident Úřadu vykonává některé pravomoci prezidenta Úřadu, pokud tak stanoví organizační řád Úřadu.
§ 10
(1)
Prezidentem Úřadu nebo viceprezidentem Úřadu může být jmenován občan České republiky, který
a)
je plně svéprávný,
b)
je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem,2) a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,
c)
má ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
d)
dosáhl věku 35 let.
(2)
Funkční období prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je devět let.
(3)
Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu skládají slib do rukou prezidenta republiky.
(4)
Slib prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.“
(5)
Složením slibu se prezident Úřadu a viceprezident Úřadu ujímají funkce.
(6)
S funkcí prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.
(7)
Prezident Úřadu a viceprezident Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu, a s výjimkou funkce člena Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky podle zákona o zpravodajských službách České republiky.
(8)
Výkon funkce prezidenta Úřadu a viceprezidenta Úřadu končí
a)
uplynutím funkčního období,
b)
odvoláním prezidentem republiky na návrh Poslanecké sněmovny,
c)
doručením rezignace prezidentu republiky,
d)
právní mocí rozsudku, jímž je omezena jeho svéprávnost,
e)
právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro trestný čintrestný čin.
(9)
Poslanecká sněmovna může navrhnout prezidentu republiky odvolání prezidenta Úřadu nebo viceprezidenta Úřadu jen
a)
nevykonává-li funkci po dobu delší než šest měsíců,
b)
na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory Úřadu, ve kterém byl vysloven návrh na odvolání z funkce.
Členové Úřadu
§ 11
(1)
Člen Úřadu vykonává kontrolu, řídí kontrolní činnost a vypracovává kontrolní závěrykontrolní závěry podle plánu kontrolní činnosti, účastní se činnosti senátů Úřadu a Kolegia Úřadu.
(2)
Člen Úřadu, který vypracovává kontrolní závěrkontrolní závěr, rozhoduje o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti kontrolorovi.
§ 12
(1)
Poslanecká sněmovna volí 15 členů Úřadu na návrh prezidenta Úřadu.
(2)
Uvolní-li se místo člena Úřadu, předloží prezident Úřadu návrh na nového člena Úřadu Poslanecké sněmovně do 40 dnů ode dne uvolnění místa. Nezvolí-li Poslanecká sněmovna nového člena úřadu, předloží prezident úřadu Poslanecké sněmovně nový návrh do 40 dnů ode dne, kdy nový člen úřadu nebyl zvolen.
(3)
Členem Úřadu může být zvolen občan České republiky, který
a)
je plně svéprávný,
b)
je bezúhonný, splňuje podmínky stanovené zvláštním zákonem,2) a jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svoji funkci řádně zastávat,
c)
má ukončené vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
d)
dosáhl věku 30 let.
(4)
Člen Úřadu skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
(5)
Slib člena Úřadu zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že budu svoji funkci vykonávat nezávisle a nestranně a nezneužiji svého postavení.“
(6)
Složením slibu se člen Úřadu ujímá funkce.
(7)
S funkcí člena Úřadu je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a funkce v politických stranách a hnutích.
(8)
Člen Úřadu nesmí zastávat jinou placenou funkci ani vykonávat výdělečnou činnost s výjimkou činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, pokud tato činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu, a s výjimkou funkce člena Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky podle zákona o zpravodajských službách České republiky.
(9)
Výkon funkce člena Úřadu končí
a)
doručením rezignace Poslanecké sněmovně,
b)
dosažením důchodového věku stanoveného pro muže podle zvláštního právního předpisu,
c)
odvoláním Poslaneckou sněmovnou na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory Úřadu, ve kterém bylo navrženo odvolání z funkce,
d)
právní moci rozsudku, jímž je omezena jeho svéprávnost,
e)
právní mocí rozsudku, jímž byl odsouzen pro úmyslný trestný čintrestný čin.
§ 13
Kolegium Úřadu
(1)
Kolegium Úřadu tvoří prezident Úřadu, viceprezident Úřadu a členové Úřadu.
(2)
Kolegium Úřadu rozhoduje hlasováním; závěr hlasování je přijat, pokud pro něj hlasovala nadpoloviční většina přítomných členů Kolegia Úřadu. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího. Kolegium Úřadu je usnášeníschopné při účasti nadpoloviční většiny svých členů. Jednání Kolegia Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.
(3)
Kolegium Úřadu schvaluje
a)
plán kontrolní činnosti,
b)
návrh rozpočtu Úřadu předkládaný Poslanecké sněmovně, jeho změny, rozpočtová opatření, závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu a účetní závěrku Úřadu sestavenou k rozvahovému dni,
c)
všechny kontrolní závěrykontrolní závěry, z nichž vychází stanovisko k návrhu státního závěrečného účtu,
d)
výroční zprávu,
e)
kontrolní závěrykontrolní závěry, které si stanoví při schvalování plánu kontrolní činnosti nebo které mu přikáže prezident Úřadu,
f)
jednací řády Kolegia Úřadu a senátů Úřadu,
g)
organizační řád a jeho změny,
h)
kárný řád.
(4)
Kolegium Úřadu rozhoduje
a)
o odvolání proti rozhodnutí o námitce proti kontrolnímu protokolu,
b)
o námitce podjatosti, pokud ji vznesla kontrolovaná osoba proti členu Úřadu; takový člen Úřadu je z hlasování o námitce podjatosti vyloučen.
(5)
Kolegium Úřadu projednává návrh pracovního řádu Úřadu, předkládaný prezidentem Úřadu a doporučuje mu jeho schválení.
§ 14
Senáty Úřadu
(1)
Senáty Úřadu jsou kolektivní orgány Úřadu složené ze tří a více členů Úřadu. Rozhodují hlasováním za účasti všech svých členů; rozhodnutí je přijato, vyjádří-li s ním souhlas nadpoloviční počet členů senátu Úřadu. Jednání senátů Úřadu se řídí jednacím řádem, který zejména obsahuje formu rozhodování, způsob hlasování a způsob zveřejnění opačného názoru.
(2)
Senáty Úřadu zřizuje Kolegium Úřadu při schvalování plánu kontrolní činnosti. Senátu Úřadu předsedá člen Úřadu určený Kolegiem Úřadu.
(3)
Senát Úřadu schvaluje kontrolní závěrykontrolní závěry, pro které byl zřízen.
(4)
Senát Úřadu rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí o námitkách ke kontrolním protokolům, které jsou podkladem pro kontrolní závěrykontrolní závěry v jeho působnosti.
§ 15
Kontroloři
Kontroloři provádějí kontrolní činnost. Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na kontrolory ustanovení zákoníku práce.
ČÁST ČTVRTÁ
ČINNOST ÚŘADU
§ 16
Mezinárodní spolupráce
(1)
Úřad spolupracuje s vrcholnými orgány kontroly v zahraničí a může s nimi uzavírat ujednání o kontrolní činnosti. Úřad může vysílat členy Úřadu a kontrolory do mezinárodních nebo nadnárodních kontrolních orgánů.
(2)
Úřad může být členem mezinárodních organizací sdružujících kontrolní instituce.
§ 17
Plán kontrolní činnosti
(1)
Plán kontrolní činnosti je věcné a časové vymezení kontrolních akcí v následujícím rozpočtovém roce.
(2)
Úřad je oprávněn opatřovat podklady pro zpracování plánu kontrolní činnosti a jeho změn. Ten, koho o to Úřad požádá, je povinen ve lhůtě jím stanovené poskytnout pro tento účel Úřadu informace a vysvětlení a předložit doklady a jiné písemnosti. Získané podklady mohou být použity v případě uskutečnění kontroly jako informace o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech.
(3)
Při zpracování návrhu plánu kontrolní činnosti se vychází z podnětů prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a z podnětů členů Úřadu. Podněty vycházejí z vlastní činnosti, od Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich orgánů a vlády.
(4)
Plán kontrolní činnosti u každé kontrolní akce obsahuje zejména
a)
předmět a cíle kontroly a označení kontrolovaného orgánu, organizační složky státu, právnické nebo fyzické osoby (dále jen „kontrolovaná osoba“),
b)
časový plán,
c)
člena Úřadu, který vypracovává kontrolní závěrkontrolní závěr a orgán Úřadu, který schvaluje kontrolní závěrkontrolní závěr,
d)
složení senátu Úřadu, byl-li zřízen.
(5)
Schválený plán kontrolní činnosti předkládá k informaci prezident Úřadu Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě a zveřejňuje jej ve Věstníku Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „Věstník Úřadu“).
(6)
O provedení změn v plánu kontrolní činnosti rozhoduje Kolegium Úřadu. Schválenou změnu je nutno předložit k informaci a zveřejnit podle odstavce 5.
§ 18
Výroční zpráva
(1)
Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu Kolegiu Úřadu ke schválení.
(2)
Výroční zpráva obsahuje zejména
a)
zhodnocení plánu kontrolní činnosti,
b)
finanční zhodnocení přínosu kontrolní činnosti,
c)
zhodnocení ostatní činnosti.
(3)
Výroční zprávu předkládá prezident Úřadu pro informaci Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě do 3 měsíců po skončení rozpočtového roku a zveřejňuje ji ve Věstníku Úřadu.
Kontrolní řád
§ 19
(1)
Kontrolním řádem se řídí postup při výkonu kontroly a vztahy mezi Úřadem, orgány Úřadu, členy Úřadu a kontrolory pověřenými kontrolní akcí na straně jedné a kontrolovanými osobami na straně druhé.
(2)
Kontrolní činnost vykonávají členové Úřadu a kontroloři (dále jen „kontrolující“) na základě písemného pověření prezidenta Úřadu, nebo jím pověřeného člena Úřadu.
(3)
V pověření se uvádí objekt a věcné vymezení kontroly, jména, příjmení a titul kontrolujících a jejich postavení v Úřadu, jméno a příjmení vedoucího skupiny kontrolujících a označení orgánu nebo osob, k nimž je možno se odvolat proti rozhodnutí o námitkách proti kontrolnímu protokolu.
§ 20
(1)
Kontrolu nesmějí provádět ti kontrolující, u nichž se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.
(2)
Kontrolující je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho podjatosti, oznámit to příslušnému členu Úřadu, jde-li o kontrolora, nebo prezidentovi Úřadu, jde-li o člena Úřadu.
(3)
Kontrolované osoby oznámí Úřadu skutečnosti nasvědčující podjatosti kontrolujícího, jakmile se o těchto skutečnostech dozví.
(4)
O námitce podjatosti kontrolujícího se rozhodne bez zbytečného odkladu.
(5)
Do rozhodnutí o námitce podjatosti činí kontrolující pouze úkony, které nesnesou odkladu.
(6)
Proti rozhodnutí o námitce podjatosti je odvolání nepřípustné.
§ 21
Kontrolující jsou při provádění kontroly oprávněni
a)
vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky a do jiných prostor kontrolovaných osob, pokud souvisí s předmětem kontroly; nedotknutelnost obydlí je zaručena,3)
b)
požadovat na kontrolovaných osobách, aby ve stanovených lhůtách předložily originální doklady a další písemnosti, data z informačních systémů, kterých jsou správci nebo provozovateli, na technických nosičích dat, popřípadě jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzory výrobků nebo jiného zboží (dále jen „doklady“), jakož i pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy,
c)
seznamovat se s utajovanými informacemi, prokáží-li se osvědčením pro příslušný stupeň utajení těchto informací, vydaným podle zvláštního zákona.4)
d)
požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravdivých a úplných, ústních a písemných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech,
e)
zajišťovat v odůvodněných případech doklady; jejich převzetí musí kontrolované osobě písemně potvrdit a ponechat jí kopie převzatých dokladů,
f)
požadovat, aby kontrolované osoby podaly ve stanovené lhůtě písemnou zprávu o odstranění zjištěných nedostatků,
g)
používat telekomunikační koncová zařízení kontrolovaných osob a datové připojení do veřejné sítě elektronických komunikací pro zabezpečení kontroly,
h)
vyžádat si od kontrolované vybrané účetní jednotky nebo od jiného kontrolního orgánu účetní záznamy též prostřednictvím centrálního systému účetních informací státu, anebo si vyžádat účetní záznamy od správce centrálního systému účetních informací státu, za podmínek stanovených zákonem o účetnictví,
i)
požadovat, aby kontrolované osoby ve stanovených lhůtách zajistily přístup k datům, která souvisí s předmětem kontroly a jsou uložena nebo zpracována v provozních informačních systémech kontrolované osoby, jakož i v dalších souborech a aplikacích, a která nejsou součástí informačních systémů veřejné správy.
§ 22
(1)
Povinností kontrolujících je zjistit při kontrole skutečný stav věci a jsou povinni jej prokázat doklady.
(2)
Kontrolující jsou dále povinni
a)
oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly a předložit pověření k provedení kontroly,
b)
šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob,
c)
předat neprodleně převzaté doklady kontrolované osobě, pominou-li důvody jejich převzetí,
d)
řádně ochraňovat zajištěné doklady proti jejich ztrátě, zničení, poškození nebo zneužití,
e)
pořizovat o výsledcích kontroly kontrolní protokol,
f)
zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly, a nezneužít znalostí těchto skutečností.
§ 23
Kontrolujícího může zbavit povinnosti mlčenlivosti ten, v jehož zájmu tuto povinnost má, nebo z důvodu důležitého veřejného zájmu prezident Úřadu. Je-li kontrolovanou osobou Česká národní bankabanka, není tímto ustanovením dotčena povinnost mlčenlivosti stanovená Protokolem o statutu Evropského systému centrálních bankbank a Evropské centrální bankybanky9). Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních předpisů.5)
§ 24
(1)
Kontrolované osoby jsou povinny poskytnout součinnost odpovídající oprávněním kontrolujících uvedeným v § 21 tohoto zákona. Fyzické osoby nemají povinnost podle § 21 písm. d) tohoto zákona, jestliže by jejím splněním způsobily nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.6)
(2)
Kontrolované osoby jsou povinny v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze jejich činnosti a technickému vybavení poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly.
§ 25
(1)
O kontrole se pořizuje kontrolní protokol, který obsahuje zejména popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označení ustanovení právních předpisů, které byly porušeny.
(2)
V kontrolním protokolu se uvádí označení Úřadu a jména kontrolujících na kontrole zúčastněných, označení kontrolované osoby, místo a čas provedení kontroly, předmět kontroly, skutečný stav, označení dokladů a ostatních materiálů, o které se protokol opírá. Kontrolní protokol podepisují kontrolující, kteří se kontroly zúčastnili.
(3)
Vedoucí skupiny kontrolujících osobně odpovídá za obsah protokolu.
§ 26
(1)
Povinností kontrolujících je seznámit kontrolované osoby s obsahem kontrolního protokolu a předat jim jeho stejnopis.
(2)
Seznámení s kontrolním protokolem a jeho převzetí potvrzují kontrolované osoby podpisem kontrolního protokolu.
(3)
Odmítne-li kontrolovaná osoba seznámit se s kontrolním protokolem nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v kontrolním protokolu.
§ 27
(1)
Proti kontrolnímu protokolu může kontrolovaná osoba podat námitky vedoucímu skupiny kontrolujících, a to ve lhůtě pěti pracovních dnů ode dne seznámení s kontrolním protokolem, nestanoví-li kontrolující lhůtu delší. Námitky je nutno podat písemně a musí být zdůvodněny.
(2)
O námitkách rozhoduje vedoucí skupiny kontrolujících.
(3)
Nebylo-li námitkám vyhověno, může se kontrolovaná osoba ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí o námitkách odvolat k
a)
příslušnému senátu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěrkontrolní závěr projednávaný tímto senátem Úřadu,
b)
Kolegiu Úřadu, je-li kontrolní protokol podkladem pro kontrolní závěrkontrolní závěr projednávaný Kolegiem Úřadu.
(4)
Jsou-li pro to důvody, příslušný orgán Úřadu rozhodnutí o námitkách změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.
(5)
Pokud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o námitkách vyplyne potřeba věc došetřit, příslušný orgán Úřadu rozhodnutí zčásti nebo zcela zruší a zajistí došetření věci. Skutečnosti zjištěné při došetření se uvedou v dodatku ke kontrolnímu protokolu. Na nakládání s dodatkem kontrolního protokolu se přiměřeně použijí odstavce 1 až 4 a § 25 a 26.
(6)
Proti rozhodnutí příslušného orgánu Úřadu je odvolání nepřípustné.
§ 28
(1)
Fyzické osobě, která zaviněně způsobila porušení povinnosti podle § 17 odst. 2, nebo která zaviněně způsobila, že kontrolovaná osoba nesplnila povinnost podle § 24 tohoto zákona, může Úřad uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.
(2)
Pokutu lze uložit i opakovaně, nebyla-li povinnost splněna ani ve lhůtě nově stanovené kontrolujícími.
(3)
Pokutu lze uložit do jednoho měsíce ode dne nesplnění povinnosti.
(4)
Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu České republiky.
(5)
Pokuty vymáhá Úřad.
§ 29
(1)
Náklady vzniklé Úřadu v souvislosti s prováděním kontroly nese Úřad.
(2)
Náklady vzniklé v souvislosti s prováděním kontroly kontrolovaným osobám nesou tyto osoby s výjimkou nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním oprávnění podle ustanovení § 21 písm. g) tohoto zákona. Tyto náklady jsou nákladem Úřadu. Za škodu vzniklou kontrolovaným osobám v souvislosti s prováděním kontroly odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
(3)
Nárok na náhradu nákladů podle odstavce 2 je nutno uplatnit u Úřadu nejpozději do šesti měsíců od jejich vynaložení, jinak nárok zaniká.
§ 30
(1)
Všechny schválené kontrolní závěrykontrolní závěry zveřejňuje prezident Úřadu ve Věstníku Úřadu a zasílá je Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě.
(2)
Úřad poskytuje Poslanecké sněmovně, Senátu, jejich orgánům a vládě na požádání kontrolní protokoly a další podklady pro schválené kontrolní závěrykontrolní závěry. Na osoby, které se s těmito podklady seznámily, se vztahují přiměřeně ustanovení § 22 odst. 2 písm. f) a § 23 tohoto zákona.
(3)
Postupu nakládání s kontrolními závěrykontrolními závěry podle odstavců 1 a 2 nepodléhají ty kontrolní závěrykontrolní závěry, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon.4) Pokud ke zpracování kontrolních závěrůkontrolních závěrů byly použity kontrolní protokoly, které byly předány orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení, je jejich zveřejnění možné až po souhlasu příslušného orgánu.
(4)
Způsob nakládání s kontrolními závěrykontrolními závěry uvedenými v odstavci 3 určí Kolegium Úřadu.
§ 31
Pro řízení podle tohoto kontrolního řádu neplatí zákon o kontrole a, s výjimkou § 28 tohoto zákona, správní řád.7)
ČÁST PÁTÁ
FINANCOVÁNÍ A HOSPODAŘENÍ ÚŘADU
§ 32
Financování Úřadu
(1)
Výdaje na činnost Úřadu se hradí ze státního rozpočtu České republiky.
(2)
Úřad má samostatnou rozpočtovou kapitolu ve státním rozpočtu České republiky, tato rozpočtová kapitola je součástí zákona o státním rozpočtu České republiky.
(3)
Návrh rozpočtu předkládá prezident Úřadu ke schválení Kolegiu Úřadu.
(4)
Schválený návrh rozpočtové kapitoly Úřadu Kolegiem Úřadu předloží prezident Úřadu Poslanecké sněmovně a zároveň ministerstvu financí.
§ 33
Hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu
(1)
Hospodaření s rozpočtovou kapitolou Úřadu je shodné jako u orgánů státní správy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Hospodaření Úřadu s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu kapitoly Úřadu kontroluje Poslanecká sněmovna nebo orgán, který si pro tento účel zřídila nebo který tímto úkolem pověřila.
(3)
Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu Poslanecké sněmovně současně se zprávou o ověření roční účetní závěrky auditorem.
(4)
Závěrečný účet rozpočtové kapitoly Úřadu předkládá prezident Úřadu ministerstvu financí k zapracování spolu se stanoviskem Poslanecké sněmovny nebo jejího orgánu, je-li takové stanovisko přijato, do návrhu státního závěrečného účtu.
ČÁST ŠESTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Kárná odpovědnost
§ 34
Prezident Úřadu, veceprezident Úřadu a členové Úřadu jsou kárně odpovědni za kárné provinění.
§ 35
(1)
Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu vyplývajících z tohoto zákona nebo jejich chování, jímž narušují důstojnost nebo ohrožují důvěru v nezávislost a nestrannost své osoby nebo Úřadu.
(2)
Jednání uvedené v odstavci 1 je závažným kárným proviněním, jestliže vzhledem k povaze porušené povinnosti, způsobu jednání, míře zavinění, opakování nebo jiné přitěžující okolnosti je jeho škodlivost zvýšena.
§ 36
Odpovědnost prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a člena Úřadu za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok.
Kárná komora Úřadu
§ 37
Kárnou odpovědnost zjišťuje a kárná opatření ukládá Kárná komora Úřadu.
§ 38
(1)
Kárná komora Úřadu se skládá z předsedy a dvou členů.
(2)
Předsedou Kárné komory Úřadu je prezident Úřadu. Další dva členy a jejich náhradníky jmenuje předseda Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu.
(3)
Směřuje-li návrh na zahájení kárného řízení proti prezidentovi Úřadu, předsedá Kárné komoře Úřadu viceprezident Úřadu.
Kárné řízení
§ 39
(1)
Kárné řízení zahajuje Kárná komora Úřadu na návrh prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu, člena Úřadu, poslance nebo orgánů Poslanecké sněmovny a nebo z vlastního podnětu.
(2)
Pro řízení před Kárnou komorou Úřadu platí kárný řád.
§ 40
(1)
Řízení před Kárnou komorou Úřadu je neveřejné.
(2)
O jednání před Kárnou komorou Úřadu se pořizuje protokol.
§ 41
O zahájení kárného řízení vyrozumí předseda Kárné komory Úřadu toho, proti němuž se kárné řízení vede, a poučí ho o jeho právech.
§ 42
(1)
Kárná komora Úřadu zastaví kárné řízení,
a)
rezignoval-li ten, proti němuž se řízení vede, na svou funkci,
b)
zanikla-li odpovědnost za kárné provinění,
c)
jestliže pro týž skutek bylo již zahájeno řízení pro přestupekpřestupek nebo zahájeno trestní stíhání nebo ve věci bylo pravomocně rozhodnuto.
(2)
Kárná komora Úřadu přeruší kárné řízení, má-li za to, že skutečnosti, které se prezidentu Úřadu, viceprezidentu Úřadu nebo členu Úřadu kladou za vinu, mají znaky trestného činutrestného činu, a věc předloží příslušnému orgánu činnému v trestním řízeníorgánu činnému v trestním řízení.
(3)
Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu dopustil kárného provinění, rozhodne o kárném opatření.
(4)
Dojde-li Kárná komora Úřadu k závěru, že se prezident Úřadu, viceprezident Úřadu nebo člen Úřadu kárného provinění nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, vynese zprošťující rozhodnutí.
§ 43
(1)
Rozhodnutí Kárné komory Úřadu se vyhotoví písemně a doručí se členu Úřadu, proti kterému se kárné řízení vedlo.
(2)
Proti rozhodnutí Kárné komory Úřadu lze podat do patnácti dnů odvolání k Nejvyššímu soudu. Odvolání má odkladný účinek.
§ 44
Kárné opatření
(1)
Za kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření
a)
napomenutí,
b)
snížení platu až o 15 % na dobu nejdéle tří měsíců.
(2)
Za závažné kárné provinění nebo opakované kárné provinění lze uložit některé z těchto kárných opatření
a)
snížení platu o 15 % na dobu nejdéle šesti měsíců,
b)
návrh na odvolání člena Úřadu z funkce,
c)
návrh na odvolání prezidenta Úřadu nebo viceprezidenta Úřadu z funkce.
§ 45
Věstník Úřadu
(1)
Úřad vydává Věstník Úřadu, který zveřejňuje i na svých internetových stránkách.
(2)
Věstník Úřadu obsahuje zejména
a)
jednací řády Kolegia Úřadu a senátů Úřadu,
b)
kárný řád,
c)
plán kontrolní činnosti,
d)
výroční zprávu,
e)
všechny kontrolní závěrykontrolní závěry, s výjimkou těch, které obsahují skutečnosti, na které se vztahuje zvláštní zákon.4)
§ 46
(1)
Platy a další náležitosti spojené s výkonem funkce prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členů Úřadu upravuje zvláštní zákon8).
(2)
Poskytování platu a odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zaměstnanců Úřadu se řídí zákoníkem práce a Platovým řádem Úřadu. Platový řád Úřadu vydává prezident Úřadu po jeho schválení rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny.
§ 47
(11)
Členům Kárné komory Úřadu přísluší paušální náhrada za výkon funkce v měsíční výši 1000 Kč.
§ 48
Na prezidenta Úřadu, viceprezidenta Úřadu a členy Úřadu se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
ČÁST SEDMÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 49
(1)
Kolegium Úřadu svolá prezident Úřadu do 15 dnů po zvolení alespoň 10 členů Úřadu Poslaneckou sněmovnou.
(2)
Prezident Úřadu předloží návrh jednacích řádů Kolegia Úřadu a senátů Úřadu na prvním jednání Kolegia Úřadu.
(3)
Prezident Úřadu předloží návrh kárného řádu Kolegiu Úřadu nejpozději do dvou měsíců po prvním jednání Kolegia Úřadu.
§ 50
(1)
Zrušuje se ministerstvo státní kontroly České republiky a Nejvyšší kontrolní úřad České republiky.
(2)
Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, majetkových a jiných vztahů přecházejí z ministerstva státní kontroly České republiky a z Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky na Úřad.
(3)
Protokoly, kontrolní nálezy a jiné podklady kontrol zahájených před účinností tohoto zákona, pokud jsou s ním v souladu, využije Úřad při své činnosti.
§ 51
Zrušují se:
1.
ústavní zákon České národní rady č. 481/1991 Sb., kterým se zřizuje Nejvyšší kontrolní úřad České republiky,
2.
zákon České národní rady č. 61/1992 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České republiky,
3.
§ 2 písm. a), § 5, 6 a 7 zákona České národní rady č. 552/1991 Sb., o státní kontrole,
4.
§ 1 bod 15 a § 18 zákona České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
5.
§ 6, čl. IV zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů.
§ 52
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1a)
Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 33 a násl. zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
1c)
§ 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb.
1)
Zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
3)
Čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 92/1993 Sb.).
4)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
5)
Např. § 8 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
6)
§ 22 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
7)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
8)
§ 20 až 24 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění zákona č. 626/2004 Sb.
9)
Čl. 37 Protokolu (č. 4) o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. |
Zákon č. 168/1993 Sb. | Zákon č. 168/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 22. 6. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. U dolů a lomů, které v době nabytí účinnosti tohoto zákona jsou v provozu, musí organizace vytvořit rezervu na plný objem zajišťující činnosti podle § 31 odst. 6 nejpozději do konce životnosti dolu, lomu nebo jejich části. Toto ustanovení se nevztahuje
* Čl. III
Aktuální znění od 22. 6. 1993
168
ZÁKON
ze dne 18. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 31 odst. 5 v prvé větě se za slovo „sanaci“ vkládají slova “, která obsahuje i rekultivace podle zvláštních zákonů,14a)“.
Poznámka č. 14a) zní:
„14a)
Zákon ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.
Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.“.
2.
V § 31 odst. 6 se na konci doplňuje věta, která zní: „Tyto rezervy jsou nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.14b)“.
Poznámka č. 14b) zní:
„14b)
§ 24 odst. 2 písm. i) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.“.
3.
V § 32 odst. 2 se na konci doplňuje věta, která zní: „Součástí plánů otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání důlních škod vzniklých v souvislosti s plánovanou činností a na sanaci a rekultivaci dotčených pozemků včetně návrhu na výši a způsob vytvoření potřebné finanční rezervy (§ 31 odst. 6 a § 37a).“.
4.
Za § 32a se vkládá nový § 32b, který včetně nadpisu zní:
㤠32b
Havarijní rezerva
(1)
Pro vypořádání mimořádných událostí a situací v oblasti báňsko-technické a sociální jsou organizace, které povrchově dobývají výhradní ložiska uhlí, povinny vytvářet finanční havarijní rezervy.
(2)
Organizace uvedené v odstavci 1 jsou povinny zaplatit na účet příslušného obvodního báňského úřadu měsíční platbu pro vytvoření havarijní rezervy (dále jen „platba“) ve výši 3,5 % z tržní ceny nerostů vydobytých v předchozím měsíci (§ 32a odst. 2). Tato platba je součástí nákladů organizace a je splatná do 25. dne každého měsíce. V případech, kdy organizace nevykázala v předchozím roce bilanční zisk, může ministerstvo financí České republiky po projednání s ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, s Českým báňským úřadem a dotčenými ústředními orgány státní správy výši platby snížit, popřípadě prominout.
(3)
Výnos z platby podle odstavce 3 převede obvodní báňský úřad do státního rozpočtu v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla platba uskutečněna. Vytvořená havarijní rezerva se použije účelově podle odstavce 1.
(4)
V případech uvedených v odstavci 1 mohou organizace požádat ministerstvo financí České republiky o souhlas s čerpáním finančních prostředků z havarijní rezervy. Souhlas vydá ministerstvo financí České republiky po projednání s ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky, Českým báňským úřadem a dotčenými ústředními orgány státní správy a přitom současně stanoví výši poskytnutých finančních prostředků.“.
5.
Za § 37 se vkládá nový § 37a, který včetně nadpisu zní:
㤠37a
Vytváření finančních rezerv
(1)
K zajištění vypořádání důlních škod je organizace povinna vytvářet rezervu finančních prostředků. Výše rezervy vytvářené na vrub nákladů musí odpovídat potřebám na vypořádání důlních škod v časovém průběhu podle jejich vzniku, popřípadě v předstihu před jejich vznikem (§ 37 odst. 4). Tato rezerva je nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.14b)
(2)
Vytváření rezerv podle odstavce 1 a podle § 31 odst. 6 podléhá schválení příslušným obvodním báňským úřadem, který schvaluje též čerpání z těchto rezerv po dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky. Obvodní báňský úřad si před vydáním rozhodnutí o čerpání z těchto rezerv vyžádá vyjádření dotčené obce. V případě organizací s majetkovou účastí státu rozhoduje obvodní báňský úřad v dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.
(3)
Žádost organizace o čerpání z rezervy podle odstavce 1 musí být doložena výčtem důlních škod, odhadem nákladů na jejich odstranění a časovým průběhem vynakládání prostředků na odstranění důlních škod. Náklady na nezbytné znalecké posudky nese organizace.“.
6.
V textu zákona se nahrazuje název „ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj České republiky“ názvem „ministerstvo hospodářství České republiky“.
Čl. II
1.
U dolů a lomů, které v době nabytí účinnosti tohoto zákona jsou v provozu, musí organizace vytvořit rezervu na plný objem zajišťující činnosti podle § 31 odst. 6 nejpozději do konce životnosti dolu, lomu nebo jejich části. Toto ustanovení se nevztahuje na organizace s vyhlášeným nebo schváleným programem útlumu.
2.
Organizace, které mají hornickou činnost na rok 1993 již povolenou, jsou povinny předložit příslušnému obvodnímu báňskému úřadu doplňky k žádosti o povolení hornické činnosti s vyčíslením výše nákladů na důlní škody a nákladů na sanace pozemků do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona, a to spolu s návrhem na výši potřebných finančních rezerv a časového průběhu jejich vytvoření.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; ustanovení § 32b pozbývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 169/1993 Sb. | Zákon č. 169/1993 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 22. 6. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 22. 6. 1993
169
ZÁKON
ze dne 18. května 1993,
kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 542/1991 Sb., se doplňuje takto:
1.
V § 10 odst. 2 se na konci doplňují nové věty, které znějí: „Součástí plánu otvírky, přípravy a dobývání je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání očekávaných důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání výhradního ložiska. Současně musí být předložen návrh na vytvoření potřebných finančních rezerv a návrh na časový průběh jejich vytvoření.8a)“.
Poznámka č. 8a) zní:
„8a)
§ 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 541/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb.“.
2.
V § 41 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:
„c)
schvalují v rámci povolování otvírky, přípravy a dobývání výhradních ložisek návrh na vytvoření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a na sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivem dobývání8a) a rozhodují o jejich čerpání,“.
Dosavadní písmena c) až k) se označují jako písmena d) až l).
3.
V § 41 odst. 2 se za písmeno k) vkládá nové písmeno l), které zní:
„l)
kontrolují v pravidelných intervalech vytváření finančních rezerv pro vypořádání důlních škod a pro sanaci a rekultivaci pozemků dotčených vlivy dobývání výhradních ložisek. O průběhu těchto kontrol vedou evidenci,“.
Dosavadní písmeno l) se označuje jako písmeno m).
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 170/1993 Sb. | Zákon č. 170/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 473/1992 Sb.
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 22. 6. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona Čes
* Čl. II
Aktuální znění od 22. 6. 1993
170
ZÁKON
ze dne 18. května 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 473/1992 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 282/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 473/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Komise na požádání jiných státních orgánů a Pozemkového fondu České republiky a se souhlasem ministerstva organizují a zabezpečují přiměřeně podle zvláštního předpisu2a) převody jiných věcí z majetku ve vlastnictví státu.“.
Poznámka č. 2a) zní:
„2a)
Zákon č. 472/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby ve znění pozdějších předpisů.“.
2.
V § 14 odst. 1 se za slovy „a doklady“ spojka „a“ nahrazuje čárkou a doplňují se tato slova: „strpět zveřejnění seznamu na veřejně přístupném místě v provozní jednotce.“.
3.
V § 15 odst. 2 se doplňuje písmeno i), které zní:
„i)
k úhradě nákladů řízení vzniklých podle pravomocného rozhodnutí soudu v řízení proti ministerstvu o nárocích podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
§ 16 odst. 1 zní:
„(1)
Statutárnímu orgánu organizace, který z nedbalosti zaviní, že organizace nesplní povinnost poskytnout komisi požadované informace, podklady a doklady o provozní jednotce navržené do privatizace do 30 dnů a umožnit jí vstup do provozní jednotky či strpět zveřejnění seznamu na veřejně přístupném místě v provozní jednotce, nebo předloží opožděně nebo chybně či neúplně zpracovanou kartu provozní jednotky navržené do privatizace, uloží okresní úřad a v Praze Magistrátní úřad hlavního města Prahy pokutu až do výše 20 000 Kč. Učiní-li tak úmyslně, uloží pokutu až do výše 200 000 Kč. Trestní odpovědnost tím není dotčena.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 171/1993 Sb. | Zákon č. 171/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Vyhlášeno 22. 6. 1993, datum účinnosti 1. 9. 1993, částka 44/1993
* Čl. I - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1
* Čl. II - Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
* Čl. IV - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 4. 2002 (6/2002 Sb.)
171
ZÁKON
ze dne 20. května 1993,
kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 24/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.“.
2.
V § 24 se za větu první vkládá tato věta: „Nejedná-li se o zastupování podle § 26, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba.“. Ve větě třetí se za slova „může mít“ vkládá slovo „účastník“.
3.
V § 26 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo družstevní“.
4.
V § 36b odst. 1 se vypouštějí písmena a), b), e) a g).
5.
Za § 38 se vkládá nový § 38a, který zní:
㤠38a
Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního úředníka.“.
6.
§ 42 odst. 1 zní:
„(1)
Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu nebo telegraficky. Ústně do protokolu je možno podání učinit, jde-li o návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření otcovství, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných.“.
7.
V § 42 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží. Stanoví-li to soud, je účastník povinen předložit mu originál i jiných podání učiněných telefaxem.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
8.
V § 48 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o něm nedozvěděl.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
9.
V § 51 větě první se za slovo „telegraficky“ vkládá čárka a slova „nebo telefonicky“ se nahrazují slovy „telefonicky nebo telefaxem“.
10.
§ 53 odst. 1 zní:
„(1)
Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a 295, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.“.
11.
V § 79 odst. 1 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
12.
§ 79 odst. 1 zní:
„(1)
Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, povolání a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v obchodním rejstříku. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.“.
13.
V § 87 se vypouští písmeno d).
14.
V § 104 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
15.
Za § 104 se vkládá nový § 104a, který zní:
㤠104a
(1)
Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
(2)
Pokud o věcné příslušnosti mezi soudem nižšího stupně a soudem vyššího stupně nebylo rozhodnuto odvolacím soudem, a soud vyššího stupně, jemuž byla věc postoupena, s jejím postoupením nesouhlasí, vrátí ji usnesením soudu nižšího stupně. Usnesením soudu vyššího stupně je soud nižšího stupně vázán.
(3)
Pokud o věcné příslušnosti mezi krajským soudem a krajským soudem zřízeným k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu nebylo rozhodnuto odvolacím soudem, a soud, jemuž byla věc postoupena, s jejím postoupením nesouhlasí, předloží ji k rozhodnutí o věcné příslušnosti svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.“.
16.
V § 114 odst. 2 písm. a) věta druhá zní: „Může též odpůrci uložit, aby se ve věci vyjádřil písemně a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává.“.
17.
§ 120 zní:
㤠120
(1)
Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.
(2)
Ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, jakož i v řízení o povolení uzavřít manželství, v řízení o určení a popření otcovství, v řízení o osvojení, v řízení ve věcech obchodního rejstříku a v řízení o některých otázkách obchodních společností a družstev (§ 200e) je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány.
(3)
Nejde-li o řízení uvedená v odstavci 2, může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny.
(4)
Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.“.
18.
V § 153 odst. 1 se slovo „skutečného“ nahrazuje slovy „zjištěného skutkového“.
19.
Za § 153 se vkládají nové § 153a a 153b, které znějí:
㤠153a
(1)
Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
(2)
Rozsudek pro uznání, nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
§ 153b
(1)
Zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
(2)
Je-li v jedné věci několik žalovaných, lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.
(3)
Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.
(4)
Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.
(5)
Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a soud prvního stupně návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět.“.
20.
V § 156 odst. 2 v první větě se slova „na dobu tří dnů“ nahrazují slovy „na dobu deseti kalendářních dnů“.
21.
§ 157 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.“.
22.
V § 158 odst. 2 se na konci první věty připojují slova „, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení rozsudku“ a dále se vkládá druhá věta, která zní: „Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů.“.
23.
V § 168 odst. 2 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „nebo dovolání“.
24.
V § 172 odst. 1 větě první se vypouštějí slova „nepřesahující 20 000 Kčs, ve věcech obchodních nepřevyšující 100 000 Kčs, nebo právo na zaplacení peněžité částky, která se opírá o výpis z knih tuzemského peněžního ústavu“.
25.
V § 178 odst. 2 věta první zní: „O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud zpravidla zjistí názor orgánu péče o děti a orgánu obce, které jsou obeznámeny s poměry.“.
26.
§ 200d se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, soud až dosud příslušný rozhodne o přenesení své příslušnosti na soud nově příslušný; nesouhlasí-li tento soud s přenesením příslušnosti, rozhodne jeho nadřízený soud. Po doručení sdělení nově příslušného rejstříkového soudu o zápisu podnikatele do obchodního rejstříku soud dříve příslušný zápis v obchodním rejstříku vymaže.“.
27.
V § 200f se slova „do zákonodárných sborů nebo do orgánů místní samosprávy“ nahrazují slovy „do Poslanecké sněmovny, Senátu nebo zastupitelstev územních samosprávných celků“.
28.
V § 202 se vkládá nový odstavec 1, který zní:
„(1)
Odvolání není přípustné proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b) nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci.“.
Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 2 a 3.
29.
V § 205 odst. 1 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
30.
V § 207 odst. 2 se ve větě první tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: „v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.“.
31.
V § 214 se odstavec 2 doplňuje o písmeno h), které zní:
„h)
odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání.“.
32.
V § 220 odst. 2 se slova „skutečný stav“ nahrazují slovy „skutkový stav“.
33.
§ 221 zní:
㤠221
(1)
Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí, soud je zruší. Učiní tak zejména, jestliže:
a)
ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další důkazy (§ 120), které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 2),
b)
tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen,
c)
rozsudek není přezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
d)
soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem.
(2)
Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo postoupí věc věcně příslušnému soudu nebo řízení zastaví, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci náleží.“.
34.
V § 228 odst. 2 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
35.
V § 239 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208)“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
36.
V § 241 odst. 1 se slova „(§ 42 odst. 3)“ nahrazují slovy „(§ 42 odst. 4)“.
37.
V § 268 odst. 1 písm. g) se doplňuje věta za středníkem takto: „bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;“.
38.
V § 336i větě druhé se za slova „právní moci“ vkládají slova „a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání“.
Čl. II
Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Čl. IV
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 182/1993 Sb. | Zákon č. 182/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu
Vyhlášeno 29. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 46/1993
* ČÁST PRVNÍ - ORGANIZACE ÚSTAVNÍHO SOUDU (§ 1 — § 26)
* ČÁST DRUHÁ - ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM (§ 27 — § 125f)
* ČÁST TŘETÍ - PLATOVÉ POMĚRY SOUDCE A ASISTENTA (§ 131 — § 131)
* ČÁST ČTVRTÁ - KÁRNÉ PROVINĚNÍ A KÁRNÉ ŘÍZENÍ (§ 132 — § 144)
* ČÁST PÁTÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 145 — § 150)
Aktuální znění od 1. 11. 2024 (278/2024 Sb.)
182
ZÁKON
ze dne 16. června 1993
o Ústavním soudu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ORGANIZACE ÚSTAVNÍHO SOUDU
§ 1
Ústavní soudÚstavní soud se skládá z předsedy, dvou místopředsedů a dalších soudců.
Předseda a místopředsedové Ústavního soudu
§ 2
Prezident republiky jmenuje ze soudců Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „soudce“) předsedu a dva místopředsedy Ústavního souduÚstavního soudu.
§ 3
(1)
Předseda Ústavního souduÚstavního soudu
a)
zastupuje Ústavní soudÚstavní soud navenek,
b)
vykonává správu Ústavního souduÚstavního soudu,
c)
svolává zasedání pléna Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „plénum“), určuje pořad jeho jednání a řídí jednání,
d)
jmenuje předsedy senátů Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „senát“),
e)
plní další úkoly, které mu ukládá zákon.
(2)
Nepřítomného předsedu Ústavního souduÚstavního soudu zastupují místopředsedové Ústavního souduÚstavního soudu v rozsahu a pořadí stanoveném plénem.
(3)
Předseda Ústavního souduÚstavního soudu může se souhlasem pléna pověřit místopředsedy trvalým plněním některých svých úkolů.
Soudci
§ 4
(1)
Funkce soudce je veřejnou funkcí.
(2)
Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního souduÚstavního soudu.
(3)
Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí.
§ 5
Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá i po zániku soudcovské funkce.
§ 6
(1)
Prezident republiky si vyžádá od Senátu souhlas ke jmenování soudce.
(2)
Není-li souhlas podle odstavce 1 dán do 60 dnů poté, kdy si jej prezident republiky vyžádal, jen proto, že Senát v uvedené lhůtě o této věci nehlasoval, platí, že k jmenování soudce Senát souhlas dal.
§ 7
(1)
Soudce se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu.
(2)
Funkce soudce zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce 1 prezidentu republiky doručeno.
(3)
Funkce soudce dále zaniká
a)
uplynutím doby, na kterou byl soudcem jmenován,
b)
dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu,
c)
dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně,
d)
vyhlášením usnesení Ústavního souduÚstavního soudu o zániku funkce podle § 144.
(4)
Uvolní-li se místo soudce, protože jeho funkce podle odstavce 3 zanikla, sdělí to předseda Ústavního souduÚstavního soudu neprodleně prezidentu republiky.
Asistenti soudců
§ 8
(1)
Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen „asistent“) na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován soudce, o jehož asistenta se jedná.
(2)
Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního souduÚstavního soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná.
§ 9
(1)
Asistentem může být jmenována bezúhonná osoba, která má vysokoškolské právnické vzdělání.
(2)
Asistent se může své funkce vzdát; pracovní poměr asistenta zaniká dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno předsedovi Ústavního souduÚstavního soudu, nebyl-li v oznámení o vzdání se funkce uveden den pozdější.
(3)
Pracovní poměr asistenta dále zaniká
a)
zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,
b)
dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný čintrestný čin,
c)
odvoláním,
d)
uplynutím doby, na kterou byl jmenován, byl-li jmenován na dobu určitou.
(4)
Vykonával-li asistent funkci alespoň tři měsíce, náleží asistentu, jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 3 písm. a), odstupné podle počtu započatých let výkonu funkce asistenta, nejvýše však ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.
(5)
Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po zániku jeho funkce. Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního souduÚstavního soudu.
§ 10
Postavení soudců a asistentů v pracovních vztazích
Na pracovní vztahy vyplývající z funkce soudce a asistenta se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Plénum
§ 11
(1)
Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak, může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců.
(2)
V plénu Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje
a)
o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“),
b)
o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy,
c)
o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
d)
o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
e)
o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,
f)
o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí podle čl. 87 odst. 1 písm. l) Ústavy,
g)
o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení podle čl. 87 odst. 1 písm. m) Ústavy,
h)
v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud senát nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu hlasů (§ 21 odst. 1),
i)
o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu (§ 23),
j)
o návrhu na obnovu řízení a v obnoveném řízení podle § 119 až 119b,
k)
o dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to vyhradí,
l)
o úpravě svých vnitřních poměrů,
m)
o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud dále v plénu rozhoduje o návrzích na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.
§ 12
(1)
Každý soudce je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na rozhodnutí.
(2)
Každý soudce je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování.
(3)
Nezíská-li žádný z návrhů na rozhodnutí potřebnou většinu (§ 13), hlasování se opakuje s tím, že před započetím hlasování se soudci, o jejichž návrzích se hlasovalo, vyjádří, zda na svých návrzích setrvávají; soudci mohou předložit jiné návrhy na rozhodnutí.
(4)
Jestliže postupem podle odstavců 1 až 3 nedojde k přijetí rozhodnutí, hlasuje se o dvou návrzích, které v předcházejícím hlasování získaly nejvíce hlasů.
(5)
O zastavení kárného řízení (§ 139 odst. 1), námitkách proti usnesení v kárném řízení (§ 142 odst. 1 a 3) a o návrhu na usnesení, že soudci jeho funkce zaniká (§ 144 odst. 1), se hlasuje tajně.
§ 13
Rozhodnutí pléna je přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina přítomných soudců. Jde-li však o rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a), g) a h) a čl. 87 odst. 2 Ústavy nebo o rozhodnutí přijímané na základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se pro ně vyslovilo alespoň devět přítomných soudců.
§ 14
Soudce, který s rozhodnutím pléna nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho jména.
Senáty
§ 15
(1)
Pro rozhodování věcí podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, které nepatří do působnosti pléna, a pro rozhodování podle § 43 odst. 2 vytváří Ústavní soudÚstavní soud ze soudců čtyři tříčlenné senáty.
(2)
Předseda a místopředsedové Ústavního souduÚstavního soudu nemohou být stálými členy senátu.
§ 16
Rozdělení agendy mezi senáty určí na dobu kalendářního roku předseda Ústavního souduÚstavního soudu rozvrhem práce podle pravidel stanovených plénem.
§ 17
(1)
Předsedu senátu jmenuje předseda Ústavního souduÚstavního soudu na dobu jednoho roku. Soudce nemůže být do této funkce jmenován ve dvou letech následujících za sebou.
(2)
Nepřítomného předsedu senátu zastupuje věkem nejstarší stálý člen senátu.
§ 18
(1)
Nepřítomného člena senátu dočasně zastoupí soudce určený pro tento senát rozvrhem práce.
(2)
Zastupujícím členem senátu může být i předseda nebo místopředseda Ústavního souduÚstavního soudu.
§ 19
(1)
Zasedání senátu svolává a jeho jednání řídí předseda senátu.
(2)
Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho členové; usnáší se většinou hlasů. Ve věci podle § 43 odst. 2 se vyžaduje k přijetí usnesení senátu souhlas všech členů senátu.
§ 20
(1)
Každý člen senátu je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování návrh na rozhodnutí.
(2)
Každý člen senátu je povinen hlasovat pro některý z návrhů na rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování.
(3)
Při hlasování se postupuje tak, že každý člen senátu ústně sdělí, se kterým z předložených návrhů na rozhodnutí souhlasí.
§ 21
(1)
Nezíská-li postupem podle § 20 většinu hlasů žádný z návrhů na rozhodnutí ve věci samé, postoupí předseda senátu věc bez zbytečného odkladu k rozhodnutí plénu [§ 11 odst. 2 písm. h)].
(2)
V ostatních věcech rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy.
§ 22
Člen senátu, který s rozhodnutím senátu ve věci nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho jména.
§ 23
Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního souduÚstavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.
§ 24
Obálku obsahující protokol o poradě a hlasování může otevřít předseda Ústavního souduÚstavního soudu ve věci, která byla postoupena plénu [§ 11 odst. 2 písm. h)], pouze se souhlasem pléna.
§ 25
Zajištění pořádku
Zakazují se shromáždění1) v okruhu 100 m od budov Ústavního souduÚstavního soudu nebo od míst, kde Ústavní soudÚstavní soud jedná.
§ 25a
(1)
Ústavní soudÚstavní soud pro výkon své působnosti podle tohoto zákona využívá
a)
referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b)
údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,
c)
údaje z agendového informačního systému cizinců,
d)
údaje z agendového informačního systému evidence občanských průkazů,
e)
údaje z agendového informačního systému evidence cestovních dokladů.
(2)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou
a)
příjmení, rodné příjmení,
b)
jméno, popřípadě jména,
c)
pohlaví,
d)
datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,
e)
adresa místa pobytu,
f)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,
g)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
h)
omezení svéprávnosti,
i)
rodinný stav nebo registrované partnerství,
j)
čísla elektronicky čitelných identifikačních dokladů.
(3)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
pohlaví,
d)
místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se občan narodil,
e)
rodné číslo,
f)
státní občanství, popřípadě více státních občanství,
g)
adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa trvalého pobytu,
h)
počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,
i)
omezení svéprávnosti,
j)
rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
k)
rodinný stav, datum jeho změny a místo uzavření manželství,
l)
rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho narození,
m)
rodné číslo dítěte,
n)
osvojení,
o)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
p)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,
q)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto soudního rozhodnutí.
(4)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou
a)
jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,
b)
datum narození,
c)
pohlaví,
d)
místo a stát, kde se cizinec narodil,
e)
rodné číslo,
f)
státní občanství,
g)
druh a adresa místa pobytu,
h)
číslo a platnost oprávnění k pobytu,
i)
počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,
j)
omezení svéprávnosti,
k)
správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,
l)
rodinný stav, datum a místo jeho změny, jméno, popřípadě jména, příjmení manžela, rodné číslo nebo datum narození,
m)
jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, rodné číslo, pokud je dítě cizincem; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození,
n)
jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce, jejich rodné číslo, pokud jsou cizinci; v případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,
o)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,
p)
datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,
q)
den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.
(5)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou
a)
jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b)
číslo, popřípadě série občanského průkazu,
c)
datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který osoba prohlášená za mrtvou nepřežila,
d)
datum skončení platnosti občanského průkazu, datum znehodnocení neplatného občanského průkazu a údaj o jeho ponechání nebo odevzdání,
e)
číslo, popřípadě série a datum skutečného skončení platnosti neplatného občanského průkazu.
(6)
Využívanými údaji podle odstavce 1 písm. e) jsou
a)
jméno, příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu,
b)
číslo cestovního pasu,
c)
datum úmrtí; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil,
d)
datum skončení platnosti cestovního pasu,
e)
číslo, druh, datum vydání a datum skončení platnosti ztraceného, odcizeného nebo neplatného cestovního pasu a datum a místo ohlášení jeho ztráty nebo odcizení.
(7)
Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(8)
Z využívaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 25b
Zpracovávání osobních údajů
(1)
Ústavní soudÚstavní soud může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro plnění jeho úkolů. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud může předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 25c
Pověřenec pro ochranu osobních údajů nevykonává činnost ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů Ústavním soudemÚstavním soudem, které souvisí s rozhodovací činností Ústavního souduÚstavního soudu a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými.
§ 25d
(1)
Soulad postupu Ústavního souduÚstavního soudu s právními předpisy v oblasti ochrany osobních údajů při zpracování osobních údajů, jsou-li zpracovávány v souvislosti s rozhodovací činností Ústavního souduÚstavního soudu a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými, sleduje zaměstnanec určený předsedou Ústavního souduÚstavního soudu; zjistí-li nedostatky, vyrozumí o tom správce nebo zpracovatele a uvede, jak je napravit.
(2)
Zaměstnanec určený podle odstavce 1 přijímá podněty týkající se zpracování osobních údajů a informuje o způsobu jejich vyřízení toho, kdo podnět učinil, tak, aby předcházel ohrožení
a)
plnění úkolu v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
řízení o přestupku, kázeňském přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku,
c)
ochrany utajovaných informacíutajovaných informací, nebo
d)
oprávněných zájmů třetí osoby.
§ 25e
Omezení některých práv a povinností
(1)
Ustanovení čl. 12 až 22 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/6799) se ve vztahu k osobním údajům, které jsou zpracovávány Ústavním soudemÚstavním soudem v souvislosti s jeho rozhodovací činností a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými za účelem výkonu jeho pravomoci, nepoužijí, je-li to nezbytné pro zajištění
a)
předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
ochrany nezávislosti soudů a soudců,
c)
ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých, nebo
d)
vymáhání soukromoprávních nároků.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud bez zbytečného odkladu vyrozumí subjekt údajů, který uplatnil práva stanovená v čl. 12 až 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o uplatnění výjimky podle odstavce 1.
§ 26
Sídlo Ústavního soudu
Sídlem Ústavního souduÚstavního soudu je Brno.
ČÁST DRUHÁ
ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 27
Zahájení řízení
(1)
Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem může podat ten, komu tento zákon takové oprávnění přiznává (dále jen „navrhovatel“).
(2)
Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
§ 28
(1)
Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento zákon.
(2)
Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení stejná práva a povinnosti jako účastníci.
(3)
Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem, rozhodne Ústavní soudÚstavní soud usnesením.
(4)
Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, rozumí se jím příslušný senát nebo samosoudce.
§ 29
Účastník nebo vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem zastupovat pouze advokátemadvokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. V téže věci může mít jen jednoho zástupce.
§ 30
(1)
Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem musí být zastoupeny advokátemadvokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
(2)
Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem stát, vystupuje za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu a v řízení jménem státu jedná vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec této organizační složky státu; tím není dotčeno právo státu nechat se zastoupit způsobem uvedeným v § 29. Vystupuje-li podle zvláštního právního předpisu2a) za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná v řízení jménem státu jeho zaměstnanec pověřený ředitelem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových; to platí i v případě, kdy za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise2a) je obecobec v řízení zastoupena státem, za nějž před Ústavním soudemÚstavním soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
(3)
Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem osoba oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo nechat se zastoupit advokátemadvokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
(4)
Za soud jedná předseda senátu.
§ 31
(1)
Zástupce účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát v řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem zastoupit advokátním koncipientem.
(2)
V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudemÚstavním soudem.
§ 32
Oprávnění a úkony účastníků
Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni se vyjádřit k návrhu na zahájení řízení, dávat podání Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, nahlížet do spisu s výjimkou protokolu o hlasování, činit si z něho výpisy a opisy, účastnit se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni při dokazování prováděném mimo ústní jednání.
§ 33
Jednací jazyk
(1)
V řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické osoby mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého mateřského jazyka.
(2)
Jedná-li účastník nebo vedlejší účastník, který je fyzickou osobou, nebo vypovídá-li svědek nebo znalec před Ústavním soudemÚstavním soudem v jiném než českém jazyce, přibere soud tlumočníka; nemusí tak se souhlasem účastníků učinit, má-li být výpověď učiněna ve slovenském jazyce. Přibrání tlumočníka se uvede v zápise.
(3)
Obdobně soud přibere tlumočníka, jde-li o osoby hluché, němé nebo hluchoněmé, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.
Návrh na zahájení řízení
§ 34
(1)
Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu souduÚstavnímu soudu. Musí z něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.
(2)
Návrh na zahájení řízení se předkládá v takovém počtu stejnopisů, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen rovněž jeden stejnopis.
§ 35
(1)
Návrh na zahájení řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soudÚstavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem.
(2)
Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soudÚstavní soud již v téže věci jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.
Vyloučení soudců
§ 36
(1)
Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
(2)
Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního souduÚstavního soudu.
(3)
Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.
§ 37
(1)
Účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se k odmítnutí vyjádřit.
(2)
Soudce může prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit.
§ 38
(1)
Jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Jde-li o rozhodování v senátu, rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát, určený rozvrhem práce.
(2)
Pro vyloučení asistenta soudce, zapisovatele, znalce nebo tlumočníka platí ustanovení § 36 a 37 přiměřeně, o vyloučení rozhoduje předseda Ústavního souduÚstavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát.
§ 39
Naléhavost věci
Při projednávání návrhů se Ústavní soudÚstavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká, je naléhavá. Tím nejsou dotčena ustanovení § 71d odst. 1, § 97 odst. 3 a § 113.
§ 40
Přidělení návrhu
(1)
Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud v plénu, přidělí se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen „soudce zpravodaj“) určenému rozvrhem práce.
(2)
Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí se soudci zpravodaji a senátu určenému rozvrhem práce.
(3)
Je-li soudce určený soudcem zpravodajem podle odstavců 1 a 2 usnesením vyloučen (§ 38 odst. 1), přidělí předseda Ústavního souduÚstavního soudu návrh jinému soudci zpravodaji určenému k tomu rozvrhem práce.
§ 41
Úkony asistenta soudce
(1)
Soudce může pověřit svého asistenta, aby
a)
podání, které podle obsahu zjevně není návrhem na zahájení řízení, odložil a vyrozuměl o tom osobu, která je učinila,
b)
nemá-li návrh na zahájení řízení náležitosti podle tohoto zákona, vyrozuměl o tom navrhovatele a určil mu lhůtu k odstranění vad návrhu.
(2)
Soudce může svého asistenta pověřit též prováděním procesních úkonů soudce zpravodaje podle § 42 odst. 3 a 4, s výjimkou provádění výslechu svědka.
(3)
Prováděním úkonů podle odstavce 1 písm. a) může předseda Ústavního souduÚstavního soudu v rozvrhu práce pověřit i jiné úřední osoby Ústavního souduÚstavního soudu.
Úkony soudce zpravodaje a senátu mimo ústní jednání
§ 42
(1)
Neshledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 a 2, připraví věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
(2)
Shledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2, připraví věc k projednání v senátu. Jestliže usnesení senátu o odmítnutí návrhu z důvodů podle § 43 odst. 2 nebylo přijato, připraví soudce zpravodaj věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
(3)
Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje shromáždění listinných důkazů a provedení výslechu svědků, případně i prostřednictvím jiného soudu, pokud takové důkazy navrhl některý z účastníků a pokud podle dosavadního stavu řízení mohou sloužit ke zjištění skutkového stavu věci.
(4)
Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví tento zákon.
§ 43
(1)
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a)
neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, nebo
b)
je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, nebo
c)
jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo
d)
jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soudÚstavní soud příslušný, nebo
e)
je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2)
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a)
jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo
b)
jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 nebo podle § 125d, § 71a odst. 1, § 97, 105 nebo § 119 odst. 1 důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmena a).
(3)
Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústní jednání
§ 44
Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnut, nařídí Ústavní soudÚstavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví-li tak tento zákon nebo provádí-li Ústavní soudÚstavní soud dokazování.
§ 45
(1)
Ústní jednání před Ústavním soudemÚstavním soudem je veřejné; účast veřejnosti může být omezena nebo vyloučena, jen vyžadují-li to důležité zájmy státu nebo účastníků řízení anebo mravnost.
(2)
I pokud byla veřejnost vyloučena, může Ústavní soudÚstavní soud povolit z důležitých důvodů jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny; musí je však poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při jednání dozvěděly, zejména o skutečnostech, které jsou předmětem státního, hospodářského, služebního anebo obchodního tajemství a o trestních následcích porušení této povinnosti.
(3)
I když veřejnost nebyla vyloučena, může Ústavní soudÚstavní soud odepřít přístup k jednání nezletilým a osobám, u nichž je obava, že by mohly rušit důstojný průběh jednání.
§ 46
Předvolání k ústnímu jednání musí být doručeno účastníkům, vedlejším účastníkům a jejich zástupcům tak, aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně pět dní předem.
§ 47
Při ústním jednání udělí ten, kdo ústní jednání řídí (dále jen „předsedající“), nejprve slovo soudci zpravodaji, který sdělí obsah návrhu na zahájení řízení a výsledky dosavadního řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem; sdělení nesmí obsahovat názor, jak by mělo být o návrhu rozhodnuto.
Dokazování
§ 48
(1)
Ústavní soudÚstavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu. Rozhoduje, které z navrhovaných důkazů je třeba provést, a může provést i jiné důkazy, než jsou navrhovány. Provedením určitého důkazu mimo ústní jednání může pověřit jednotlivého soudce. Může též o provedení určitého důkazu požádat jiný soud.
(2)
Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují Ústavnímu souduÚstavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování.
(3)
O každém důkazu provedeném mimo ústní jednání se sepíše zápis, který podepíše soudce, zapisovatel a ostatní zúčastněné osoby. Koná-li se ústní jednání, je třeba výsledky takto prováděného dokazování při ústním jednání vždy sdělit.
§ 49
(1)
Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listiny, ohledání, jakož i výslech účastníků.
(2)
Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé Ústavnímu souduÚstavnímu soudu z jeho úřední činnosti.
(3)
Po zahájení řízení lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Zajištění důkazů provede soudce zpravodaj prostřednictvím soudu, v jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek nachází.
§ 50
(1)
Každý občan je povinen se na předvolání dostavit k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým.
(2)
Závisí-li rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví po slyšení účastníků jednoho nebo více znalců, které vyslechne nebo jim uloží vypracovat písemně znalecký posudek.
§ 51
(1)
Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soudÚstavní soud svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti zprostil.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud zprostí svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy, jde-li o povinnost k ochraně státního, hospodářského, obchodního nebo služebního tajemství. V ostatních případech šetří povinnost mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo znalci byli osobami, v jejichž prospěch tato povinnost svědčí, této povinnosti zproštěni.
§ 52
Odročení ústního jednání
(1)
Ústní jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Odročuje-li se jednání, oznámí předsedající zpravidla den, kdy se bude konat další ústní jednání.
(2)
Na začátku nového ústního jednání sdělí předsedající obsah dosavadních přednesů a provedených důkazů.
§ 53
Porada a hlasování
(1)
Při poradě a hlasování pléna mohou být přítomni jen soudci a zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové senátu a zapisovatel.
(2)
Rozhoduje-li plénum, porady a hlasování se mohou zúčastnit jen soudci, kteří byli přítomni celému ústnímu jednání, jež bezprostředně předcházelo poradě a hlasování pléna.
Nálezy a usnesení Ústavního soudu
§ 54
(1)
Ve věci samé rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud nálezem a v ostatních věcech usnesením.
(2)
Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu se nelze odvolat.
§ 55
Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí předsedající.
§ 56
Nález se vyhlašuje vždy veřejně jménem republiky. Jde-li o nález pléna, vyhlašuje jej předseda Ústavního souduÚstavního soudu, a jde-li o nález senátu, vyhlašuje jej předseda senátu.
§ 57
(1)
Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soudÚstavní soud rozhodl
a)
o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy,
b)
o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,
c)
o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,
d)
o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy,
e)
o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,
f)
o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení.
(2)
Ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv se vyhlašují výrok nálezu a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního souduÚstavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Ústavní soudÚstavní soud může rozhodnout, že ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo v předcházejících obdobných sbírkách vyhlášen. Je-li zrušován právní předpis vyhlašovaný ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo jeho část, správce elektronického systému tvorby právních předpisů11) zpracuje prostřednictvím tohoto systému text právního předpisu ve znění výroku nálezu; vyznačí zároveň okamžik, ke kterému jsou změny vyplývající z výroku nálezu Ústavního souduÚstavního soudu vykonatelné. Nelze-li s ohledem na povahu výroku nálezu v textu právního předpisu přímo vyznačit změnu z výroku vyplývající, správce elektronického systému tvorby právních předpisů uvede v textu právního předpisu informaci o této změně spolu s vyznačením okamžiku její vykonatelnosti.
(3)
Má-li právní názor Ústavního souduÚstavního soudu vyslovený v nálezu, který se nevyhlašuje ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, všeobecný význam, může Ústavní soudÚstavní soud rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
(4)
Nálezy Ústavního souduÚstavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, zaznamená do elektronického systému tvorby právních předpisů neprodleně po jejich písemném vyhotovení předseda Ústavního souduÚstavního soudu.
(5)
Dojde-li na základě nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ke změně veřejnoprávních povinností vyplývajících z právního předpisu, upraví správce elektronického systému Sbírky zákonů a mezinárodních smluv v tomto systému informativní přehled veřejnoprávních povinností vyplývajících z právního předpisu12).
§ 58
(1)
Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, pokud nerozhodne Ústavní soudÚstavní soud jinak.
(2)
Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. b), c), e) a f) a nálezy, kterými Ústavní soudÚstavní soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. f) Ústavy, jsou vykonatelné vyhlášením.
(3)
Ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením jejich písemného vyhotovení účastníkům.
§ 59
Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu
(1)
Všechny nálezy přijaté Ústavním soudemÚstavním soudem v kalendářním roce se uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního souduÚstavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), vydávané Ústavním soudemÚstavním soudem pro veřejnou potřebu každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka rozhodnutí může být vydávána po částech během roku.
(2)
Nálezy se ve Sbírce rozhodnutí uspořádají v pořadí podle dne jejich přijetí Ústavním soudemÚstavním soudem a takto se také v rámci každého kalendářního roku průběžně číslují.
(3)
Z každého nálezu se ve Sbírce rozhodnutí uveřejňují jeho výrok a taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního souduÚstavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Údaje o totožnosti účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se neuveřejňují, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to důležité zájmy těchto osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o tom přísluší tomu, kdo řídí vydávání Sbírky rozhodnutí.
(4)
Ve Sbírce rozhodnutí mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně.
(5)
Vydávání Sbírky rozhodnutí řídí předseda Ústavního souduÚstavního soudu, který tím může pověřit některého místopředsedu.
(6)
Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny ve Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku rozhodnutí u Ústavního souduÚstavního soudu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup každý nahlédnout.
§ 60
Doručování
(1)
Nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu jednání a další vyrozumění se účastníkům a jejich zástupcům doručují do vlastních rukou.
(2)
Vedlejším účastníkům se nedoručují písemnosti podle odstavce 1, pokud se týkají pouze účastníků řízení.
(3)
Má-li účastník nebo vedlejší účastník zástupce podle § 29, doručují se písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.
(4)
Jinak o způsobu doručení rozhodne podle povahy věci soudce zpravodaj.
§ 61
Pořádkové opatření
(1)
Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu nebo neuposlechne jeho příkazu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může předseda Ústavního souduÚstavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč.
(2)
Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad.
(3)
Uloženou pořádkovou pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně, a to i po skončení řízení, prominout.
(4)
Pořádkové pokuty připadají státu.
§ 62
Náklady řízení
(1)
Řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem nepodléhá soudním poplatkům.
(2)
Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před Ústavním soudemÚstavním soudem a náklady na tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního souduÚstavního soudu.
(3)
Náklady řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4)
Ústavní soudÚstavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení.
(5)
Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců, ztráta na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za zastupování.
§ 63
Použití soudních řádů
Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
HLAVA DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ PŘED ÚSTAVNÍM SOUDEM
Oddíl první
Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů
§ 64
Podání návrhu
(1)
Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat
a)
prezident republiky,
b)
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,
c)
senát Ústavního souduÚstavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d)
vláda za podmínek uvedených v § 118,
e)
ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.
(2)
Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat
a)
vláda,
b)
skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,
c)
senát Ústavního souduÚstavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d)
ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona,
e)
zastupitelstvo kraje,
f)
Veřejný ochránce práv,
g)
Ministerstvo vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obceobce, kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu3a),
h)
věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu3a),
i)
ředitel krajského úřadu, jde-li o návrh na zrušení nařízení obceobce za podmínek stanovených v zákonu o obcích3b),
j)
zastupitelstvo obceobce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obecobec náleží.
(3)
Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.
(4)
Řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum, jsou-li dány důvody podle § 78 odst. 2.
(5)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců nebo senátorů.
(6)
Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou podle čl. 33 odst. 5 Ústavy.
§ 66
Nepřípustnost návrhu
(1)
Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.
(2)
Návrh je dále nepřípustný, jestliže před doručením návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu pozbyl platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž jsou podle návrhu přezkoumávané předpisy v rozporu, nebo dosud nebyl vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
§ 67
Zastavení řízení
(1)
Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, řízení se zastaví.
(2)
Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž je podle návrhu zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.
§ 68
Postup řízení
(1)
Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soudÚstavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.
(2)
Při rozhodování posuzuje Ústavní soudÚstavní soud obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
§ 69
Účastníci řízení
(1)
Účastníkem řízení je též ten, kdo zákon nebo jiný právní předpis, jehož zrušení je navrhováno, vydal; soudce zpravodaj mu neprodleně zašle návrh na zahájení řízení s tím, aby se k návrhu písemně vyjádřil do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen.
(2)
Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy také vládě, pokud se nejedná o její návrh, jež může Ústavnímu souduÚstavnímu soudu do 30 dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka řízení.
(3)
Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy také Veřejnému ochránci práv, pokud se nejedná o jeho návrh, jenž může Ústavnímu souduÚstavnímu soudu do 10 dnů od doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka řízení.
Nález a jeho právní následky
§ 70
(1)
Dojde-li po provedeném řízení Ústavní soudÚstavní soud k závěru, že zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo zákonem, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem, který v nálezu určí.
(2)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že nejsou dány důvody ke zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, návrh zamítne.
(3)
Jestliže k zákonu nebo k jeho jednotlivým ustanovením, které Ústavní soudÚstavní soud ruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní soudÚstavní soud v nálezu současně vysloví, které prováděcí předpisy, popřípadě která jejich jednotlivá ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti.
§ 71
(1)
Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízenítrestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním.
(2)
Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení.
(4)
Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisů zůstávají nedotčena.
Oddíl druhý
Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony
§ 71a
Podání návrhu
(1)
Návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat
a)
komora Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní smlouva předložena k vyslovení souhlasu k ratifikaci, do okamžiku, kdy se na vyslovení souhlasu usnesla,
b)
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci mezinárodní smlouvy vysloven souhlas, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,
c)
skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl vyhlášen výsledek referenda, kterým byl dán souhlas k ratifikaci mezinárodní smlouvy, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,
d)
prezident republiky od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní smlouva předložena k ratifikaci.
(2)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm. b) a c) musí být podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.
(3)
Pokud mezinárodní smlouva nebyla sjednána v autentickém českém znění, musí být k návrhu přiložena mezinárodní smlouva alespoň v jednom autentickém znění a v českém překladu.
§ 71b
Nepřípustnost návrhu
(1)
Návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen v souladu s § 71a odst. 1 a 2.
(2)
Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní zákon, s nímž je podle návrhu mezinárodní smlouva v rozporu, pozbyl před doručením návrhu Ústavnímu souduÚstavnímu soudu platnosti.
§ 71c
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též Parlament, prezident republiky a vláda.
§ 71d
Postup řízení
(1)
Jestliže o to účastník řízení požádá, Ústavní soudÚstavní soud projedná návrh mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
(2)
Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro zastavení řízení, je Ústavní soudÚstavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů.
(3)
Při rozhodování posuzuje Ústavní soudÚstavní soud obsah mezinárodní smlouvy z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem.
§ 71e
Nález a jeho právní následky
(1)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, vysloví tento nesoulad nálezem; v nálezu uvede, se kterým ustanovením ústavního pořádku je mezinárodní smlouva v rozporu.
(2)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem, rozhodne nálezem, že ratifikace mezinárodní smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem.
(3)
Nález Ústavního souduÚstavního soudu podle odstavce 1 brání ratifikaci mezinárodní smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.
Oddíl třetí
Řízení o ústavních stížnostech
Ústavní stížnost
§ 72
(1)
Ústavní stížnost jsou oprávněni podat
a)
fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen „zásah orgánu veřejné moci“) bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen „ústavně zaručené základní právo nebo svoboda“),
b)
zastupitelstvo obceobce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále jen „územní samosprávný celek“) podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu.
(2)
Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a pro toho, kdo ústavní stížnost podává (dále jen „stěžovatel“), obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
(3)
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
(4)
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
(5)
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
(6)
K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v odstavci 4. Domáhá-li se stěžovatel ochrany svého práva také jinak než procesním prostředkem podle odstavce 3, je povinen o tom Ústavní soudÚstavní soud bez odkladu vyrozumět.
§ 73
(1)
Politická strana je oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
(2)
Návrh podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon politické straně k ochraně jejího práva poskytuje; jestliže zákon takový prostředek neposkytuje, počíná lhůta dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3)
Jinak pro návrh podle odstavce 1 a pro řízení o něm platí ustanovení tohoto oddílu.
§ 74
Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
§ 75
Nepřípustnost ústavní stížnosti
(1)
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
(2)
Ústavní soudÚstavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže
a)
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo
b)
v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
§ 76
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
(1)
Účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou stěžovatel a státní orgán nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje.
(2)
Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízenítrestní řízení, jsou vedlejšími účastníky strany tohoto řízení.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.
§ 77
Zastavení řízení
Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soudÚstavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví.
§ 78
Přerušení řízení
(1)
Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení právního předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na zrušení právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání ústavní stížnosti plénu, projedná plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.
(2)
Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému závěru dojde plénum v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.
§ 79
Vyloučení odkladného účinku
(1)
Ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Návrh podle § 73 odst. 1 proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její činnosti má odkladný účinek.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
§ 80
Předběžné opatření
(1)
Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soudÚstavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření).
(2)
O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soudÚstavní soud bez ústního jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků.
(3)
Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu Ústavního souduÚstavního soudu ve věci, pokud je Ústavní soudÚstavní soud již dříve nezrušil, protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.
§ 81
Vztah k předchozím řízením
Ústavní soudÚstavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích řízeních.
§ 82
Nález a jeho právní následky
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti vyhoví a zčásti ji zamítne.
(2)
Vyhoví-li Ústavní soudÚstavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu
a)
jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo,
b)
jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu, jaké ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu k tomuto porušení došlo, anebo
c)
jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí dotýkající se její činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými zákony.
(3)
Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud
a)
zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo
b)
jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
(4)
Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud
a)
zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo
b)
jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu spočívalo v jiném zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva na samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.
(5)
Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, Ústavní soudÚstavní soud napadené rozhodnutí zruší.
§ 83
Náhrada nákladů zastoupení
(1)
Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát.
(2)
O návrhu rozhodne soudce zpravodaj usnesením, které se doručuje stěžovateli a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí být usnesení odůvodněno.
(3)
Náklady zastoupení hradí Ústavní soudÚstavní soud ze svého rozpočtu.
(4)
Až do skončení řízení může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce 2 zrušit nebo změnit, a to popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li zjištěno, že poměry stěžovatele postup podle odstavce 1 neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
§ 84
Placení nákladů zastoupení
(1)
Náklady podle § 83 uhradí Ústavní soudÚstavní soud k rukám zástupce po skončení řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na jeho žádost přiměřená záloha.
(2)
Přizná-li Ústavní soudÚstavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí stát (§ 83), náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém bylo stěžovateli přiznáno právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom Ústavní soudÚstavní soud rozhodne v usnesení o náhradě nákladů řízení.
(3)
Náhrada nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu.
Oddíl čtvrtý
Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora
Opravný prostředek
§ 85
(1)
Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen „opravný prostředek“) je oprávněn podat
a)
poslanec, senátor, případně volební strana, za níž poslanec nebo senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen,
b)
ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno, proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu o ověření platnosti volby poslance nebo senátora.
(2)
Opravný prostředek lze podat do deseti dnů ode dne, kdy bylo osobě oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí podle odstavce 1.
§ 86
O opravném prostředku podle § 85 koná Ústavní soudÚstavní soud vždy ústní jednání.
§ 87
Pro opravný prostředek jinak platí obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu na zahájení řízení a pro toho, kdo opravný prostředek podává, obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.
§ 88
Účastníci a vedlejší účastníci řízení
(1)
Účastníkem řízení o opravném prostředku je též orgán, který přijal rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně zvolen.
(2)
Podal-li opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec nebo senátor, je vedlejším účastníkem řízení volební strana, za kterou tento poslanec nebo senátor kandidoval. Podala-li takovýto opravný prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem řízení poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) týká.
(3)
Vedlejšími účastníky řízení o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) jsou poslanec nebo senátor, proti ověření jejichž volby opravný prostředek směřuje.
§ 89
Vyloučení odkladného účinku
Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora nemá odkladný účinek.
§ 90
Zastavení řízení
(1)
V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a) Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět.
(2)
V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej vzal zpět nebo jestliže se poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, vzdal mandátu.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
§ 91
Nález a jeho právní následky
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne nálezem, kterým opravnému prostředku vyhoví anebo jej zamítne.
(2)
Vyhoví-li Ústavní soudÚstavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu,
a)
že poslanec nebo senátor byl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a), nebo
b)
že poslanec nebo senátor nebyl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b).
(3)
Vyhlášením nálezu podle § 56, kterým Ústavní soudÚstavní soud vyhověl opravnému prostředku, pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto nálezu odporují.
(4)
O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům a vedlejším účastníkům.
Oddíl pátý
Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy
§ 92
Podání návrhu
(1)
V pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, aby zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl,
a)
poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde,
b)
předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora,
c)
skupina nejméně 20 poslanců, jde-li o poslance, nebo skupina nejméně deseti senátorů, jde-li o senátora.
(2)
Ustanovení § 64 odst. 4 platí obdobně.
§ 93
Účastníci řízení
Účastníkem řízení o tom, zda zanikl mandát poslance nebo senátora, je vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, a předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora, i když nejsou navrhovateli.
§ 94
Řízení
(1)
O návrhu podle § 92 odst. 1 koná Ústavní soudÚstavní soud vždy ústní jednání.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, zánik mandátu uznal.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
§ 95
Nález
(1)
Ústavní soudÚstavní soud nálezem rozhodne, že mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, anebo vysloví, že tvrzené skutečnosti, které by byly důvodem zániku mandátu podle čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, nebyly dány.
(2)
O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným účastníkům.
Oddíl šestý
Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky
§ 97
Ústavní žaloba
(1)
Ústavní soudÚstavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Řízení je zahájeno doručením žaloby Ústavnímu souduÚstavnímu soudu.
(2)
Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2 Ústavy (dále jen „ústavní žaloba“) musí obsahovat přesné vylíčení jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, spolu s uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.
(3)
Ústavní žalobu projedná Ústavní soudÚstavní soud přednostně před ostatními návrhy.
(4)
Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona pro řízení o ústavní žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59 a § 61.
§ 98
Zastavení řízení
(1)
Jestliže bylo Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, dříve než se odebral k závěrečné poradě, doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu odvolává, Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže prezident republiky po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení se pokračuje.
(3)
Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen, není důvodem k zastavení řízení.
§ 99
Zastupování v řízení
Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudemÚstavním soudem jedná jeho předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří.
§ 100
Obhájci
Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být advokátemadvokátem.
Ústní jednání
§ 101
(1)
Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené Senátem, případně vyzve Senát k doplnění šetření a žaloby, a připraví ústní jednání.
(2)
O ústavní žalobě koná Ústavní soudÚstavní soud vždy ústní jednání.
§ 102
Ústavní soudÚstavní soud doručí prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu o době a místě konání ústního jednání, a to nejméně deset dnů předem. Přitom prezidenta republiky upozorní, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu jednání předčasně vzdálí.
§ 103
(1)
Ústní jednání zahájí předsedající sdělením věci, která bude projednávána, poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu jednání předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.
(2)
Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen „strany“) opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může žádat, aby rozhodlo plénum.
(3)
Pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní soudÚstavní soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je nutno je odročit.
(4)
Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení přednese na výzvu předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení žaloby dá předsedající prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní vyjádřit; poté se provede důkazní řízení.
(5)
Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.
(6)
Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost pronést závěrečnou řeč. Poté se Ústavní soudÚstavní soud odebere k závěrečné poradě.
(7)
Shledá-li Ústavní soudÚstavní soud vzhledem k závěrečným řečem anebo při závěrečné poradě, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést, že dokazování bude doplněno, a v řízení dále pokračuje.
(8)
Po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.
§ 104
Nález a jeho právní následky
(1)
Po ukončení ústního jednání Ústavní soudÚstavní soud buď ústavní žalobě vyhoví a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, anebo ho ústavní žaloby zprostí.
(2)
Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen podle § 56, ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt. Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení výkonu funkce podle zvláštního zákona mu nenáleží.
(3)
O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá přítomným stranám.
Obnova řízení
§ 105
(1)
Ten, kdo se podle nálezu Ústavního souduÚstavního soudu dopustil velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, může požádat Ústavní soudÚstavní soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,
a)
jestliže takový nález Ústavního souduÚstavního soudu byl ovlivněn trestným činemtrestným činem jiné osoby,
b)
uvede-li nové skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl uplatnit v původním řízení a které samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve by mohly vést k tomu, že by byl ústavní žaloby zproštěn.
(2)
Po smrti osoby uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní žalobě požádat její manžel nebo příbuzný v řadě přímé.
§ 106
O žádosti o obnovu řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud bez ústního jednání. Obnovené řízení se koná na základě původní ústavní žaloby.
§ 107
Byla-li osoba uvedená v § 105 odst. 1 v obnoveném řízení ústavní žaloby zproštěna, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu.
§ 108
Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení o ústavní žalobě přiměřeně ustanovení trestního řádu o řízení před soudem.
Oddíl sedmý
Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy
§ 109
Podání návrhu
(1)
Usnesou-li se Poslanecká sněmovna a Senát podle čl. 66 Ústavy, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je prezident republiky oprávněn navrhnout Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, aby toto usnesení zrušil.
(2)
Návrh podle odstavce 1 je prezident republiky oprávněn podat ode dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy do deseti dnů poté, co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu již může svůj úřad vykonávat.
§ 110
Zastavení řízení
Prezident republiky může do okamžiku, než se Ústavní soudÚstavní soud odebere k závěrečné poradě, vzít návrh podle § 109 zpět. V takovém případě Ústavní soudÚstavní soud řízení zastaví. Ústavní soudÚstavní soud řízení též zastaví, jestliže prezident republiky zemřel.
§ 111
Účastníci řízení
Účastníky řízení jsou též Poslanecká sněmovna a Senát.
§ 112
Vyžádání dokladů
Poslanecká sněmovna a Senát předloží Ústavnímu souduÚstavnímu soudu neprodleně na jeho výzvu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a navrhnou případně další důkazy o tom, že prezident republiky v době přijetí usnesení a jeho trvání nemohl, popřípadě nemůže ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat.
§ 113
Ústní jednání
Ústní jednání o návrhu prezidenta republiky podle § 109 zahájí Ústavní soudÚstavní soud nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy mu byl doručen.
§ 114
Předběžné opatření
Ústavní soudÚstavní soud může na návrh prezidenta republiky jako předběžné opatření pozastavit výkon pravomocí podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení podle čl. 52 Ústavy dosud nevyhlášených zákonů, ke kterým prezident republiky nemohl užít své právo podle čl. 50 odst. 1 Ústavy.
Nález a jeho právní následky
§ 115
(1)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne o návrhu podle § 109 do 15 dnů od jeho doručení.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud rozhodne, zda v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy prezident republiky nemohl svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, popřípadě do kdy taková překážka výkonu úřadu trvala.
(3)
Rozhodne-li Ústavní soudÚstavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nebo že v době trvání takového usnesení pominuly, zruší svým nálezem takové usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zcela nebo pro odpovídající dobu.
(4)
Rozhodne-li Ústavní soudÚstavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu byly závažné důvody, pro které prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, a že do dne přijetí nálezu Ústavního souduÚstavního soudu nepominuly, návrh prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu zamítne.
§ 116
Úkony, vykonané namísto prezidenta republiky předsedou vlády nebo předsedou Poslanecké sněmovny, popřípadě předsedou Senátu podle čl. 66 Ústavy v době, kdy podle zjištění Ústavního souduÚstavního soudu nebyly závažné důvody, pro které by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nepozbývají platnosti.
Oddíl osmý
Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
§ 117
Mezinárodní soud
Mezinárodním soudemMezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní orgán, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná podle mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu (dále jen „mezinárodní smlouva“).
§ 118
Návrh na zrušení právního předpisu
(1)
Shledal-li mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci byl porušen závazek, který pro Českou republiku vyplývá z mezinárodní smlouvy, zejména, že tímto zásahem bylo porušeno lidské právo nebo základní svoboda fyzické nebo právnické osoby, a jestliže takové porušení spočívá v platném právním předpisu, podá vláda Ústavnímu souduÚstavnímu soudu návrh na zrušení takového právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem. Ustanovení § 35 odst. 1 o nepřípustnosti návrhu na zahájení řízení ve věci, o níž již Ústavní soudÚstavní soud rozhodl, se v tomto případě nepoužije.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud postupuje v řízení podle odstavce 1 podle oddílu prvního této hlavy.
Návrh na obnovu řízení
§ 119
(1)
Rozhodoval-li Ústavní soudÚstavní soud ve věci, v níž mezinárodní soudmezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2)
Návrh na obnovu řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem je oprávněn podat ten, kdo byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, a v jehož prospěch mezinárodní soudmezinárodní soud rozhodl.
(3)
Návrh na obnovu řízení je možno podat do šesti měsíců ode dne, kdy se vyhlášené rozhodnutí mezinárodního soudumezinárodního soudu podle příslušné mezinárodní smlouvy stane konečným.3c) Návrh musí obsahovat vedle obecných náležitostí (§ 34) označení rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu, proti němuž směřuje, označení rozhodnutí mezinárodního soudumezinárodního soudu, o které se opírá, a vylíčení, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu s rozhodnutím mezinárodního soudumezinárodního soudu.
(4)
Spolu s návrhem na obnovu řízení může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem návrhu na obnovu řízení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
(5)
Účastníky řízení o návrhu na obnovu řízení jsou též účastníci řízení před Ústavním soudemÚstavním soudem, jehož obnova je navrhována, kteří nejsou navrhovateli; ti, kteří byli v tomto řízení vedlejšími účastníky, jsou jimi rovněž v řízení o návrhu na obnovu řízení.
(6)
Pro náhradu a placení nákladů zastoupení v řízení o návrhu na obnovu řízení se použijí ustanovení § 83 a 84.
§ 119a
(1)
Návrh na obnovu řízení je nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudumezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak.
(2)
Ústavní soudÚstavní soud neodmítne přijetí návrhu na obnovu řízení z důvodů podle odstavce 1, jestliže veřejný zájem na obnově řízení podstatně převyšuje vlastní zájem navrhovatele.
§ 119b
(1)
O návrhu na obnovu řízení rozhoduje Ústavní soudÚstavní soud bez ústního jednání. Pokud nález Ústavního souduÚstavního soudu je v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudumezinárodního soudu, Ústavní soudÚstavní soud nález zruší; jinak návrh zamítne.
(2)
Zrušil-li Ústavní soudÚstavní soud na základě návrhu na obnovu řízení svůj předchozí nález, znovu projedná původní návrh na zahájení řízení podle příslušných ustanovení tohoto zákona.
(3)
V novém nálezu Ústavní soudÚstavní soud vychází z právního názoru mezinárodního soudumezinárodního soudu.
(4)
Pokud novým nálezem Ústavního souduÚstavního soudu dojde ke zrušení předchozích rozhodnutí, platí pro postup orgánů příslušných rozhodnout ve věci obdobně § 235i odst. 3 občanského soudního řádu.
(5)
Rozhodoval-li Ústavní soudÚstavní soud usnesením a tímto usnesením bylo řízení skončeno, použijí se ustanovení odstavců 1 až 4 přiměřeně.
Oddíl devátý
Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
§ 120
Podání návrhu
(1)
V řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy Ústavní soudÚstavní soud rozhoduje spory mezi státními orgány a orgány územních samosprávných celků o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy (dále jen „rozhodnutí“) ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (dále jen „kompetenční spory“).
(2)
Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu je oprávněn podat
a)
státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem,
b)
zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním sporu mezi územními samosprávnými celky navzájem.
§ 121
Účastníci
Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též státní orgány a územní samosprávné celky, které jsou uvedeny v návrhu na zahájení řízení, nebo které tvrdí, že jsou příslušné vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu, anebo které takovou kompetenci popírají.
§ 122
Nepřípustnost návrhu
(1)
Návrh je nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu jinému orgánu podle zvláštního zákona.
(2)
Návrh je dále nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž kompetenční spor vznikl.
§ 123
Zastavení řízení
Nebyl-li návrh podle § 120 odst. 2 odmítnut, může jej navrhovatel vzít zpět jen se souhlasem Ústavního souduÚstavního soudu; v takovém případě soud řízení zastaví.
Nález a jeho právní následky
§ 124
(1)
Ústavní soudÚstavní soud nálezem rozhodne, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.
(2)
Jde-li o kompetenční spor mezi státním orgánem a územním samosprávným celkem, Ústavní soudÚstavní soud rozhodne, zda věc spadá do kompetence státu nebo územní samosprávy.
§ 125
(1)
Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle Ústavního souduÚstavního soudu je k vydání takového rozhodnutí příslušný jiný orgán, Ústavní soudÚstavní soud svým nálezem takové rozhodnutí zruší.
(2)
Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu, vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění Ústavního souduÚstavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci příslušný, Ústavní soudÚstavní soud takové rozhodnutí svým nálezem zruší.
Oddíl desátý
Řízení ve věcech referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii
Řízení o nevyhlášení referenda
§ 125a
Podání návrhu
(1)
Opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta republiky, že opakované referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí, může podat vláda či společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo společně dvě pětiny senátorů ve lhůtě 20 dnů ode dne rozhodnutí prezidenta republiky, že referendum nevyhlásí, nebo ode dne uplynutí třicetidenní lhůty podle čl. 4 ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, aniž by prezident republiky referendum vyhlásil nebo rozhodl, že referendum nevyhlásí.
(2)
Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 musí být vlastnoručně podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.
(3)
O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu souduÚstavnímu soudu uvědomí Ústavní soudÚstavní soud neprodleně prezidenta republiky.
(4)
Ústavní soudÚstavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
§ 125b
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též prezident republiky a vláda.
§ 125c
Nález a jeho právní následky
Vyhoví-li Ústavní soudÚstavní soud návrhu podanému podle § 125a, nálezem vysloví, že prezident republiky je povinen referendum vyhlásit do 10 dnů ode dne vyhlášení rozhodnutí Ústavního souduÚstavního soudu tak, aby se referendum konalo ve lhůtě počínající třicátým dnem a končící šedesátým dnem od vyhlášení referenda. Potvrdí-li Ústavní soudÚstavní soud rozhodnutí prezidenta republiky, návrh zamítne.
Řízení o nezákonnosti postupu při referendu
§ 125d
Podání návrhu
(1)
Návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v němž skončilo hlasování v referendu.
(2)
O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu souduÚstavnímu soudu, jakož i o odmítnutí návrhu, uvědomí Ústavní soudÚstavní soud neprodleně prezidenta republiky.
(3)
Ústavní soudÚstavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.
§ 125e
Účastníci řízení
Účastníkem řízení je vedle navrhovatele příslušný orgán pro referendum.
§ 125f
Nález a jeho právní následky
(1)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, a mohl-li být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek referenda, Ústavní soudÚstavní soud nálezem vysloví, že
a)
postup při provádění referenda nebyl v souladu s uvedenými právními předpisy, a uvede, která ustanovení ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo která ustanovení zákona vydaného k jeho provedení byla porušena,
b)
výsledek referenda se nevyhlásí,
c)
prezident republiky vyhlásí referendum znovu.
(2)
Dojde-li Ústavní soudÚstavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda byl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, nálezem rozhodne, že referendum proběhlo v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, a návrh zamítne. Stejně rozhodne, dojde-li po provedeném řízení k závěru, že postup při provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, avšak výsledek referenda nemohl být zjištěným nesouladem ovlivněn.
ČÁST TŘETÍ
PLATOVÉ POMĚRY SOUDCE A ASISTENTA
§ 131
Platové poměry asistenta se řídí zvláštním předpisem.4)
ČÁST ČTVRTÁ
KÁRNÉ PROVINĚNÍ A KÁRNÉ ŘÍZENÍ
Kárné provinění
§ 132
Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění.
§ 133
(1)
Kárným proviněním je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního souduÚstavního soudu, jakož i jiné zaviněné porušení povinností soudce.
(2)
Kárné řízení se zavede také proti soudci, který se dopustí přestupku a požádá orgán příslušný k projednání přestupku o projednání přestupku v kárném řízení. Kárné řízení se zahájí postupem podle § 134 odst. 1 a 2 na základě předání věci příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu9).
Kárné řízení
§ 134
(1)
O zahájení kárného řízení rozhoduje předseda Ústavního souduÚstavního soudu usnesením. Usnesení musí být odůvodněno a doručuje se soudci, proti němuž se kárné řízení zahajuje.
(2)
O zahájení kárného řízení s předsedou Ústavního souduÚstavního soudu se může usnést plénum na společný návrh nejméně tří soudců.
(3)
Kárné řízení lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy k jednání, které je důvodem k zahájení kárného řízení, došlo.
§ 135
Po dobu kárného řízení pro kárné provinění podle § 133 odst. 1 nemůže soudce činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce. Je-li soudce předsedou senátu nebo členem senátu, určí předseda Ústavního souduÚstavního soudu, který z ostatních soudců bude zastupujícím členem senátu. Je-li soudce předsedou Ústavního souduÚstavního soudu, vykonává jeho funkci místopředseda.
§ 136
Ustanovení § 135 platí obdobně pro dobu, po kterou je proti soudci vedeno trestní stíhání.
§ 137
(1)
Usnesení předsedy Ústavního souduÚstavního soudu o zahájení kárného řízení se předloží plénu.
(2)
Soudci, proti kterému bylo kárné řízení zahájeno, musí být umožněno vyjádřit se k důvodům usnesení o zahájení kárného řízení a zúčastnit se jednání pléna v této věci s výjimkou porady a hlasování.
§ 138
Pro dokazování v kárném řízení se použijí přiměřeně příslušná ustanovení zákona o trestním řízení soudním.
§ 139
(1)
Plénum kárné řízení zastaví, neshledá-li je důvodným. V téže věci kárné řízení již nelze zahájit.
(2)
Pokud kárné řízení nebylo zastaveno, zvolí plénum ze svého středu pětičlenný kárný senát, který věc projedná a rozhodne.
§ 140
(1)
Kárný senát si na svém prvním jednání zvolí ze svých členů předsedu, který řídí jeho jednání. Kárný senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho členové; usnáší se většinou hlasů. Ustanovení § 20 platí obdobně.
(2)
Při rozhodování je kárný senát vázán důvody kárného řízení uvedenými v usnesení o jeho zahájení.
(3)
Soudce, se kterým je kárné řízení vedeno, má právo zúčastnit se jednání kárného senátu s výjimkou porady a hlasování, vyjádřit se k důvodům kárného řízení a k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.
§ 141
(1)
Kárný senát o kárném provinění podle § 133 odst. 1 rozhodne tak, že jednání uvedené v usnesení o zahájení kárného řízení soudci vytkne, anebo kárné řízení zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno.
(2)
Za přestupek podle § 133 odst. 2 lze soudci uložit sankci, kterou za přestupek stanoví zvláštní právní předpis10).
§ 142
(1)
Proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení mohou podat do 15 dnů ode dne jeho doručení námitky předseda Ústavního souduÚstavního soudu, popřípadě soudci, kteří podali návrh na zahájení kárného řízení podle § 134 odst. 2. O námitce rozhodne plénum tak, že usnesení kárného senátu buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.
(2)
Jestliže proti usnesení kárného senátu uvedenému v odstavci 1 námitky podány nebyly anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, hledí se na soudce, jako by s ním kárné řízení nebylo zahájeno. V téže věci kárné řízení již nelze zahájit.
(3)
Proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat tento soudce námitky. O námitkách rozhodne plénum tak, že buď usnesení kárného senátu potvrdí, nebo je zruší, popřípadě vrátí mu věc k novému projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.
Jiná rozhodování
§ 143
Podle této části se postupuje přiměřeně též při rozhodování o tom, zda
a)
soudce vykonává funkci nebo jinou výdělečnou činnost, která není s funkcí soudce slučitelná,
b)
je soudce členem politické strany nebo politického hnutí,
c)
se soudce nezúčastňuje jednání Ústavního souduÚstavního soudu po dobu delší jednoho roku.
§ 144
(1)
Pokud se v kárném řízení o kárném provinění podle § 133 odst. 1 prokázalo, že se soudce dopustil takového jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo v rozporu s posláním Ústavního souduÚstavního soudu a s postavením jeho soudců, a jestliže proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, nebyly podány námitky, anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, plénum rozhodne, zda soudci jeho funkce zaniká. Návrh na takové usnesení může podat předseda kárného senátu.
(2)
K usnesení podle odstavce 1 je třeba souhlasu nejméně devíti soudců. O návrhu může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň 12 soudců.
ČÁST PÁTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 145
(1)
Jestliže k zásahu orgánu veřejné moci5)
a)
České republiky nebo
b)
České a Slovenské Federativní Republiky v oboru působnosti, kterou podle ústavních a jiných zákonů od 1. ledna 1993 převzaly orgány České republiky,6)
došlo před 1. lednem 1993 a jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu souduÚstavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky stanovená v § 55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. započala po 2. listopadu 1992, lze proti takovému zásahu podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu do 60 dnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2)
Zjistí-li Ústavní soudÚstavní soud, že ústavní stížnost nesměřuje proti zásahu orgánu veřejné moci uvedenému v odstavci 1, řízení zastaví.
§ 146
(1)
Ústavní stížnost nebo návrh podle § 72 odst. 1 lze za podmínek stanovených tímto zákonem podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nimž došlo od 1. ledna 1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.
(2)
Pro lhůtu k podání ústavní stížnosti nebo návrhu podle odstavce 1 platí obdobně ustanovení § 72 odst. 2 nebo § 73 odst. 2 s tím, že lhůta k jejich podání, která by jinak započala přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, začíná teprve tímto dnem.
§ 147
Ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky k němu podány před 1. lednem 1993 a o nichž tento ústavní soudústavní soud nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o nich, pokud jde o zásahy orgánů veřejné moci uvedené v § 145 odst. 1.
§ 148
(1)
Ústavní stížnost podle § 145 až 147 Ústavní soudÚstavní soud projedná a rozhodne o ní podle tohoto zákona.
(2)
Při zjišťování, zda byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele,7) vychází Ústavní soudÚstavní soud z Listiny základních práv a svobod8) a z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
§ 149
Ústavní soudÚstavní soud se ujímá činnosti složením slibu dvanáctého soudce. Předseda Ústavního souduÚstavního soudu svolá soudce k zasedání ve lhůtě do 15 dnů od složení slibu dvanáctého soudce. Do doby jmenování předsedy a místopředsedů Ústavního souduÚstavního soudu plní funkci předsedy Ústavního souduÚstavního soudu a místopředsedů Ústavního souduÚstavního soudu věkem nejstarší soudci.
§ 150
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990 Sb.
1a)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
2a)
Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
3a)
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
3b)
Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3c)
Čl. 44 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších protokolů, zveřejněné sdělením č. 209/1992 Sb., ve znění sdělení č. 41/1996 Sb. a sdělení č. 243/1998 Sb.
4)
Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.
5)
Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky.
6)
Zejména čl. 3 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.
7)
Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb.
Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky.
8)
Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.
9)
§ 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
9)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
10)
Například zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích.
11)
§ 16 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv).
12)
§ 6 odst. 4 zákona č. 222/2016 Sb. |
Zákon č. 183/1993 Sb. | Zákon č. 183/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb.
Vyhlášeno 29. 6. 1993, datum účinnosti 1. 7. 1993, částka 46/1993
* Čl. I - Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 39/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
* Čl. IV
Aktuální znění od 9. 2. 1996 (29/1996 Sb.)
183
ZÁKON
ze dne 1. června 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 39/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 3 se slova „zvláštními předpisy“ nahrazují slovy „právními předpisy“.
2.
V § 4 odst. 2 písm. e) se za slova „oprávněnými jeho děti“ doplňují slova „a jeho manžel“.
3.
§ 4 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.“.
4.
V § 4a se v celém ustanovení výraz „domnělý vlastník“ nahrazuje výrazem „domnělá oprávněná osoba“ a výraz „vlastnictví“ výrazem „nárok“, s výjimkou písmen a) a c) v odstavci 3.
5.
V § 4a odst. 4 se za slova „je možno uznat,“ vkládají slova „neuplatnila-li nárok jiná oprávněná osoba, která pozbyla věci dříve,“.
6.
V § 6 odst. 1 písm. m) se slova „nikdy nesloužila“ nahrazují slovy „trvale neslouží“.
7.
V § 6 odst. 1 písm. o) se za slovo „znárodnění“ vkládají slova „nebo zestátnění5a)“.
Poznámka č. 5a) zní:
„5a)
Např. zákon č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.“.
8.
V § 6 odst. 1 písm. u) se vypouštějí slova „na stát“.
9.
V § 6 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Výši nedoplatku přídělové ceny sdělí okresní úřad.“.
10.
V § 8 odst. 1 se slova „které ji získaly za okolností uvedených v § 6“ nahrazují slovy „a na kterou by se vztahovalo právo na vydání podle tohoto zákona“, za slova „s tehdy platnými předpisy“ se vkládají slova „nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům“ a za slova „do 31. prosince 1992“ se vkládají slova „nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti,“.
11.
§ 8 se doplňuje odstavci 3 až 5, které znějí:
„(3)
V případě, že vlastník pozemku daroval v tísni své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou-li tyto pozemky ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, rozhodne soud na návrh oprávněné osoby:
a)
buď o zrušení smlouvy v té části, kterou byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny fyzické osobě, nebo,
b)
že vlastník, jež nabyl pozemky tímto způsobem, popřípadě jeho dědic uhradí cenu darovaných pozemků; cena pozemku se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991 s tím, že při stanovení ceny se cena pozemku bude posuzovat podle druhu kultury v době darování.
Nesouhlasí-li vlastník pozemku s úhradou ceny podle písmene b), rozhodne soud o zrušení smlouvy podle písmene a).
(4)
Ustanovení odstavce 3 se nepoužije v případě, že pozemky byly vlastníkem darovány nebo bezúplatně převedeny na osoby blízké.
(5)
V případě, že vlastník pozemku daroval své pozemky fyzické osobě nebo je bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou-li tyto pozemky ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví jiné osoby než osoby uvedené v odstavci 3, uhradí osoba, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo její dědic oprávněné osobě cenu, za kterou byly pozemky převedeny na třetí osobu.“.
12.
§ 9 se doplňuje odstavci 7 až 9, které znějí:
„(7)
V rozhodnutí podle odstavců 2 a 4 musí být uvedena výše pohledávek podle § 6 odst. 3 a 4 a lhůta k jejich zaplacení. Toto rozhodnutí může pozemkový úřad vydat i dodatečně, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí dle odstavců 2 a 6.
(8)
Účastníky řízení podle tohoto ustanovení jsou oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond.
(9)
Řízení podle odstavce 2 je zahájeno dnem doručení dohody uzavřené dle odstavce 1 pozemkovému úřadu. Řízení podle odstavce 4 je zahájeno uplynutím lhůty dle odstavce 1 nebo oznámením některého účastníka, že k dohodě nedojde.“.
13.
V § 11 odst. 1 písm. b) se slova „na pozemku se nachází hřbitov“ nahrazují slovy „na pozemku byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízen hřbitov,“.
14.
V § 11 odst. 1 písm. c) se za slova „lesnímu využití pozemku,“ připojují tato slova: „nebo jedná-li se o stavbu movitou,9b) nebo dočasnou,9c) nebo jednoduchou,9d) nebo drobnou9e) a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení,“.
Poznámky č. 9b), 9c), 9d) a 9e) znějí:
„9b)
§ 119 občanského zákoníku.
9c)
§ 1 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
9d)
§ 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb.
9e)
§ 3 vyhlášky č. 85/1976 Sb.“.
15.
§ 11 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada10) nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976,“.
16.
§ 11 odst. 1 písm. e) zní:
„e)
na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976,“.
17.
V § 11 odst. 1 se za písmeno e) doplňuje písmeno f), které zní:
„f)
nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. 12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.“.
18.
v § 11 odst. 2 se slova „se oprávněné osobě převedou“ nahrazují slovy „pozemkový fond oprávněné osobě převede“ a slova „v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly její původní pozemky“ nahrazují slovy „postupem podle § 8 odst. 4 zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů“ a na konci se připojují tyto věty: „Na žádost oprávněné osoby může být oprávněné osobě převeden i pozemek lesního půdního fondu s trvalými porosty, a to v ceně přiměřené ceně výměry a kvality původního pozemku. To vše v cenách ke dni 24. června 1991.“.
19.
V § 11 odst. 3 se za slova „významným krajinným prvkem“ vkládají slova „nebo má-li překážka bránící vydání pozemku dočasný charakter“.
20.
V § 11 se doplňují odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6)
Pomine-li překážka, pro kterou nelze nemovitost vydat, ke dni rozhodnutí pozemkového úřadu, rozhodne pozemkový úřad o vydání nemovitosti oprávněné osobě dle § 9 odst. 4.
(7)
Je-li na pozemku stavba ve vlastnictví povinné osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu a má-li oprávněná osoba vůči povinné osobě nebo státu nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb. ve výši nejméně 50 % ceny stavby, může rozhodnout pozemkový úřad na návrh oprávněné osoby o vydání pozemku i se stavbou. Povinná osoba nebo stát má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby13a) přesáhne nevypořádané nároky oprávněné osoby; u staveb ve správě pozemkového fondu náleží náhrada pozemkovému fondu.“.
Poznámka č. 13a) zní:
„13a)
Vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.“.
21.
§ 13 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Oprávněná osoba může vyzvat povinnou osobu k vydání nemovitostí a požádat o poskytnutí náhrad podle § 14 až 16 do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, kdo je povinnou osobou, nejpozději do pěti let ode dne 24. června 1991. Neuplatněním ve lhůtě tato práva zanikají.“.
22.
V § 14 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 až 6, které znějí:
„(3)
Je-li cena vydávané obytné budovy, hospodářské budovy nebo jiné stavby určená ke dni 24. června 1991 nižší než cena původní stavby, má oprávněná osoba právo na poskytnutí náhrady ve výši rozdílu cen.
(4)
Pro účely tohoto zákona se za podstatné zhodnocení nepovažuje meliorační zařízení pod povrchem půdy. Oprávněná osoba, které byla vydána nemovitost, na níž je umístěna meliorační stavba, je povinna meliorační stavbu udržovat.
(5)
Nestane-li se oprávněná osoba též vlastníkem meliorační stavby, je povinna umožnit kontrolu, údržbu a opravy právnické nebo fyzické osobě, která odpovídá za její stav a činnost. Do provedení privatizace meliorační stavby, údržbu a opravy hlavních melioračních zařízení, která jsou k účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví státu, hradí ze svých příjmů pozemkový fond.
(6)
Hlavním melioračním zařízením se podle odstavce 4 rozumí u odvodnění čerpací stanice, otevřené a zakryté kanály od světlosti 30 cm včetně, sběrné otevřené příkopy, stavební objekty na kanálech a příkopech, poldry a obtokové nádrže, u závlah odběrné objekty, nádrže, přivaděče kryté i otevřené s objekty na nich, čerpací stanice, výtlaky a trubní sítě až po hydrant, zpevněné manipulační plochy a cesty sloužící výhradně pro závlahový provoz.“.
Dosavadní odstavce 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 7, 8 a 9.
23.
§ 15 zní:
㤠15
(1)
Při vydání pozemku dle tohoto zákona přechází do vlastnictví oprávněné osoby trvalé porosty a vše co tvoří jejich součásti (§ 120 odst. 1 obč. zák.) a meliorační zařízení umístěné pod povrchem pozemku, s výjimkou hlavních melioračních zařízení dle § 14 odst. 5, které se na tomto pozemku nacházejí v okamžiku jeho vydání.
(2)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době jeho vydání cenově srovnatelný trvalý porost, náleží oprávněné osobě náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku jeho vydání.
(3)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době jeho vydání žádný trvalý porost, náleží oprávněné osobě náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou.
(4)
Jestliže se na vydávaném lesním pozemku dle odstavce 3 nacházel les, je povinná osoba povinna zalesnit tento pozemek na své náklady ve lhůtě stanovené zákonem13b) a dopěstovat les do zajištěné kultury, nedohodnou-li se účastníci jinak. Od náhrady za trvalý porost dle odstavce 3 se odečte cena vysazeného a zajištěného trvalého porostu.
(5)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, nebyl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době jeho vydání trvalý porost s výjimkou lesa, náleží povinné osobě náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku jeho vydání.
(6)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, který má být vydán podle tohoto zákona, byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době jeho vydání cenově hodnotnější trvalý porost s výjimkou lesa, náleží povinné osobě náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku jeho vydání.
(7)
Jestliže je oprávněná osoba povinna při vydání pozemku dle § 9 poskytnout povinné osobě náhradu za trvalý porost dle odstavců 5 a 6, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme pozemek a uhradí náhradu za trvalý porost nebo zda požádá o vydání jiného pozemku; v takovém případě se postupuje dle § 11 odst. 2, nedohodnou-li se účastníci jinak.
(8)
Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991.
(9)
Je-li vlastníkem trvalých porostů stát, náhrady podle odstavců 5 a 6 se neposkytují.“.
Poznámka č. 13b) zní:
„13b)
Zákon ČNR č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství.“.
24.
§ 16 odst. 1 zní:
„(1)
Za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout oprávněné osobě jiný pozemek, poskytne stát nebo jiná právnická osoba, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát, finanční náhradu podle zvláštních předpisů.13c) Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti a v cenných papírech, které nemají povahu státního dluhopisu, a to v cenách podle § 28a. Hotovost se vyplácí pouze původním vlastníkům vydávaných věcí.“.
Poznámka č. 13c) zní:
„13c)
Nařízení vlády České republiky č. 504/1992 Sb., o výši náhrady v hotovosti poskytované podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.“.
25.
V § 16 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Pokud oprávněná osoba odkoupila od státu či právnické osoby nemovitost před účinností zákona, má nárok vůči této osobě na náhrady dle § 14 a 15 ve výši ceny13a) v okamžiku přechodu na stát.“.
26.
V § 16 odst. 4 se za slova „k poskytnutí náhrady vlastní“ vkládají slova „nebo k nimž měla právo hospodaření13d) ke dni 24. června 1991 s výjimkou nemovitostí ve správě pozemkového fondu,“.
Poznámka č. 13d) zní:
„13d)
Vyhláška č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění pozdějších předpisů.“.
27.
§ 16 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
Nedojde-li k dohodě o způsobu náhrady podle odstavce 5, rozhodne o způsobu náhrady na návrh soud.“.
28.
§ 17 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
které jsou určeny rozhodnutím o využití území pro těžbu nerostů,15)“.
Poznámka č. 15) zní:
„15)
Zákon č. 44/1988 Sb.
§ 32 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
§ 10 odst. 2 vyhlášky č. 85/1976 Sb.“.
29.
V § 17 odst. 1 se vypouští písmeno e).
30.
V § 17 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3)
Nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový fond převést
a)
do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20,
b)
na spoluvlastníky těchto nemovitostí za cenových a jiných podmínek platných pro nabyvatele státního majetku převáděného pozemkovým fondem na fyzické osoby postupem podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, stanovených podle cenových předpisů platných ke dni převodu,
c)
v naléhavých případech na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu,
d)
směnou za jiné nemovitosti,
e)
na nabyvatele ze schváleného privatizačního projektu, pokud pozemky uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byly z privatizačního projektu vyňaty před jeho schválením a nelze je použít jako pozemky náhradní.
(4)
Pozemkové úřady jsou povinny poskytnout pozemkovému fondu informace o tom, zda na nemovitost byl uplatněn restituční nárok.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 5 a 6.
31.
Za § 18 se vkládá nový § 18a, který zní:
㤠18a
(1)
Pozemkový fond poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Poskytla-li náhradu obec před účinností tohoto zákona, poskytne této povinné osobě náhradu pozemkový fond. Pozemkový fond může převzít závazky povinných osob na poskytnutí náhrad dle § 14 až 16 a § 20 tam, kde je povinnou osobou státní podnik nebo právnická osoba, jejímž zakladatelem je stát, v tom případě, kdy před privatizací nebo likvidací této právnické osoby nebyly tyto nároky vypořádány.
(2)
Náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě pozemkového fondu nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem,13c) popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů.“.
32.
§ 19 odst. 5 zní:
„(5)
O přidělení pozemků do zatímního užívání rozhoduje pozemkový úřad v dohodě s vlastníky předmětných pozemků. V případě nesouhlasu vlastníka pozemku s přidělením pozemku do zatímního užívání dohodou, rozhodne pozemkový úřad o přidělení pozemků do zatímního užívání ve správním řízení. Rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumá na návrh účastníka soud.“.
33.
V § 20 odst. 1 se za slova „mu byly odňaty“ vkládají slova „nebo jinak bezúplatně převedeny“.
34.
V § 20 odst. 2 se v prvé větě slova „jednoho roku“ nahrazují slovy „60 dnů“ a na konci odstavce se připojují tyto věty: „Nelze-li zjistit právnickou osobu, která věci převzala, nebo jejího právního nástupce nebo jestliže tato právnická osoba zanikla, poskytne náhradu podle odstavce 1 právnická osoba, která ke dni 24. června 1991 užívala pozemky oprávněné osoby. Nelze-li takto určit povinnou osobu, poskytne náhradu dle odstavce 1 pozemkový fond způsobem uvedeným v § 18a odst. 2.“.
35.
V § 20 odst. 5 se za slova „uvedených v § 13.“ připojuje tato věta: „Závisí-li právo na náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.“.
36.
§ 20 se doplňuje odstavcem 7, který zní:
„(7)
Rozhodnutí ministerstva zemědělství České republiky o určení povinné osoby podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., je uplatněním nároku podle tohoto zákona, na které se nevztahuje lhůta dle odstavce 5.“.
37.
V § 21a odst. 1 se vypouštějí slova „a notářské“, za slova „související s vydáním“ se vkládají slova „a výměnou“ a za slova „nemovitosti“ se vkládají slova „a poskytnutím náhrad“.
38.
V § 21a odst. 2 se na konci vypouštějí slova „,jestliže soud rozhodl v její prospěch“.
39.
V § 22 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Dnem schválení návrhu pozemkové úpravy23a) zaniká právo náhradního užívání.23b)“.
Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 3 až 8.
Poznámky č. 23a) a 23b) znějí:
„23a)
Zákon ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.
23b)
Vládní nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.
Vyhláška č. 27/1958 Ú. l., kterou se vydávají prováděcí předpisy k vládnímu nařízení o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků.“.
40.
V § 22 odst. 3 se slova „V roce 1991 a 1992“ nahrazují slovy „V roce 1991 až 1993“ a dále se vypouštějí slova „k provozování zemědělské výroby“ a slova „1991 nebo k 1. říjnu 1992“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Po nabytí právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitosti nebo rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti může vlastník vypovědět nájem k této nemovitosti k 1. říjnu výpovědí doručenou nejpozději jeden měsíc před tímto dnem.“.
41.
§ 22 odst. 4 zní:
„(4)
Je-li na pozemku na základě územního rozhodnutí zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která existovala před 1. říjnem 1976, končí výpovědní lhůta dnem, kdy mělo skončit právo dočasného užívání pozemku. V případě trvalého užívání pozemku a dočasného užívání na dobu neurčitou, skončila výpovědní lhůta dnem 24. června 1991. Nájemce má právo na prodloužení nájmu o dalších 10 let, nejdéle však do roku 2001, nedohodnou-li se účastníci jinak. Nájemce má po dobu nájmu předkupní právo k pozemku. Výše ročního nájemného u těchto pozemků činí 10 % z ceny pozemku, odvozené z bonitovaných půdně-ekologických jednotek, vydaných vyhláškou ministerstva zemědělství pro účely daně z nemovitostí.“.
42.
V § 22 odst. 5 se za slova „Nachází-li se na pozemku“ a za slova „slouží-li pozemek“ vkládají slova „v užívání šlechtitelské stanice“.
43.
V § 22 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Je-li na pozemku vlastníka stavba ve vlastnictví jiné právnické osoby, která zajišťuje zemědělskou výrobu, nebo stavba ve vlastnictví státu, a má-li vlastník pozemku nevypořádané nároky na poskytnutí náhrad dle tohoto zákona nebo na vydání majetkového podílu dle zákona č. 42/1992 Sb., ve výši nejméně 50 % ceny stavby vůči vlastníkovi stavby, může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout soud o převodu stavby vlastníkovi pozemku. Vlastník budovy má v takovém případě právo na náhradu ve výši, o kterou cena stavby13a) převyšuje nároky vlastníka pozemku. Pokud vlastník pozemku nevyužije tohoto práva ve lhůtě do konce roku 1993,
a)
vymění pozemkový fond na návrh vlastníka jeho pozemek za jiný pozemek ve vlastnictví státu; v tomto případě uhradí vlastník stavby cenu pozemku pozemkovému fondu, nebo
b)
na návrh vlastníka prodá zastavěný pozemek vlastníku budovy nebo stavby, nebo
c)
na návrh vlastníka pronajme zastavěný pozemek vlastníku budovy nebo stavby bez možnosti výpovědi. Nájemce má předkupní právo k tomuto pozemku.“.
Dosavadní odstavec 8 se označuje jako odstavec 9.
44.
§ 22 se doplňuje odstavcem 10, který zní:
„(10)
Roční nájemné za pozemky, náležející do zemědělského půdního fondu, s výjimkou pozemků lesního půdního fondu, činí 1 % z ceny pozemku,23c) pokud se vlastník s nájemcem nedohodnou jinak.“.
Poznámka č. 23c) zní:
„23c)
Vyhláška ministerstva zemědělství České republiky č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek.“.
45.
V § 23 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Povinnou osobou k poskytnutí náhrad je právnická osoba, která budovu užívá nebo ji naposledy užívala před jejím odstraněním, opuštěním nebo vrácením vlastníkovi.“.
46.
§ 23 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
V případě, že vlastník získal nemovitost přídělem od státu, je povinen uhradit státu nedoplatek přídělové ceny. Jeho výši stanoví okresní úřad. K přijetí nedoplatku se zmocňuje ministerstvo zemědělství České republiky.“.
47.
§ 24 zní:
㤠24
Náhrady za trvalé porosty
(1)
Při ukončení nájmu pozemku dle § 22 přechází do vlastnictví vlastníka pozemku trvalé porosty, nezbytné stavby bezprostředně související s trvalými porosty a meliorační zařízení umístěné pod povrchem země, které se na tomto pozemku nacházejí v okamžiku ukončení nájmu.
(2)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době ukončení nájmu cenově srovnatelný trvalý porost, náleží vlastníkovi pozemku náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel v době vzniku práva užívání, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku ukončení nájmu.
(3)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době ukončení nájmu žádný trvalý porost, náleží vlastníkovi pozemku náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nacházel ke dni vzniku práva užívání.
(4)
Jestliže se na lesním pozemku, na kterém má být ukončen nájem, nacházel ke dni vzniku práva užívání les, je nájemce povinen zalesnit tento pozemek na své náklady ve lhůtě stanovené zákonem13b) a dopěstovat les do zajištěné kultury, nedohodnou-li se účastníci jinak. Od náhrady za trvalý porost dle odstavce 3 se odečte cena zajištěné kultury.
(5)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, nebyl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době ukončení nájmu trvalý porost s výjimkou lesa, náleží nájemci náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku ukončení nájmu.
(6)
Jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku je v době ukončení nájmu cenově hodnotnější trvalý porost s výjimkou lesa, náleží nájemci náhrada za trvalý porost ve výši rozdílu mezi cenou trvalého porostu, který se na pozemku nacházel ke dni vzniku práva užívání, a cenou trvalého porostu, který se na pozemku nachází v okamžiku ukončení nájmu.
(7)
Jestliže je vlastník pozemku povinen při ukončení nájmu dle § 22 poskytnout nájemci náhradu za trvalý porost dle odstavců 5 a 6, je na vůli vlastníka, zda převezme pozemek a uhradí náhradu za trvalý porost nebo zda požádá o výměnu pozemku za jiný pozemek ve vlastnictví státu; v takovém případě se postupuje dle § 11 odst. 2, nedohodnou-li se účastníci jinak.
(8)
Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni 24. června 1991.
(9)
Je-li vlastníkem trvalých porostů stát, náhrady podle odstavců 5 a 6 se neposkytují.“.
48.
V § 25 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Je-li smlouva uzavřena na dobu určitou, mění se změnou osoby pronajímatele na smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.“.
49.
V § 25 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na pozemky školních statků, středních zemědělských škol a vysokých škol. V těchto případech může vlastník vypovědět dohodu o nájmu pozemků nejdříve k 1. říjnu 1995.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
50.
V § 25 odst. 4 se slova „orgán státní správy“ nahrazují slovy „příslušný okresní úřad, Magistrátní úřad hl. m. Prahy a magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně“.
51.
V § 28a se na konci připojují tato slova: „, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny“.
52.
Za § 28a se vkládá nový § 28b, který zní:
㤠28b
(1)
Pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na Listu vlastnictví u příslušného střediska geodézie, je vlastníkem těchto nemovitostí osoba, která byla k 24. červnu 1991 zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí.
(2)
Pokud nedošlo k přechodu vlastnictví na kupujícího proto, že nebyl udělen souhlas nebo dodatečný souhlas ministerstvem zemědělství podle § 13 zákona č. 46/1948 Sb., považuje se za původního vlastníka kupující, pokud prokáže, že k uzavření kupní smlouvy došlo a že na jejím základě byla uhrazena kupní cena, a pokud nemovitosti nepřešly již na základě tohoto zákona na jiné oprávněné osoby.“.
53.
V § 32 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Za okamžik přechodu na stát nebo jinou právnickou osobu postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí nemovitostí státem nebo jinou právnickou osobou.
(3)
K přechodu vlastnického práva na přídělce podle zákonů o pozemkových reformách došlo u přídělů podle zákona č. 142/1947 Sb. vkladem vlastnického práva do pozemkové knihy a u přídělů podle zákona č. 46/1948 Sb. převzetím držby přídělcem na základě právoplatné přídělové listiny. Přidělené nemovitosti nelze vydat původnímu vlastníkovi, jemuž byly zabrány podle zákonů o pozemkových reformách, nebo osobám oprávněným na jeho místě pouze v případě, že přídělce - fyzická osoba nebo jeho právní nástupci takto nabyté vlastnické právo nepochybně doloží.“.
54.
Za zrušený § 33 se vkládají nové § 33a až 33c, které znějí:
㤠33a
Vypořádání nároků
(1)
Veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona a nároky na vydání podílu podle zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „zákona“) jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby (dále jen „pohledávky“). Nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle tohoto zákona a podle zákona.
(2)
Povinná osoba podle tohoto zákona nebo její právní nástupce, s výjimkou státního podniku, transformované družstvo nebo právnická osoba vzniklá podle zákona (dále jen „dlužník“) je povinna vypracovat soupis všech věcí nebo souborů věcí v jejím vlastnictví s výjimkou nemovitostí, na které byl uplatněn nárok na vydání podle tohoto zákona, včetně jejich ocenění v zůstatkových účetních cenách; u věcí s nulovou účetní hodnotou se cena stanoví ve výši 20 % z pořizovací ceny. Dále je povinna umožnit osobám oprávněným k poskytnutí náhrady podle tohoto zákona nebo oprávněným osobám, které mají právo na vydání podílu podle zákona, nebo osobám, na které tyto oprávněné osoby tyto nároky převedly (dále jen „věřitel“), přístup k tomuto seznamu.
(3)
Pohledávky téhož věřitele vůči dlužníkovi lze sčítat. Věřitelé mohou své pohledávky sdružovat.
§ 33b
Výbory oprávněných osob
Nedošlo-li do 30 dnů od uplynutí lhůty k převzetí pozemku ve vlastnictví věřitele nebo jiné oprávněné osoby k dohodě o vypořádání pohledávek dlužníka, může se ustavit výbor pro jejich vypořádání (dále jen „výbor“). Členy výboru jsou věřitelé, u kterých nedošlo od uplynutí lhůty k převzetí pozemku ve vlastnictví věřitele nebo jiné oprávněné osoby k vypořádání pohledávek, a oprávněné osoby s majetkovými vklady či podíly u dlužníka. Zastoupení obou skupin musí být stejné.
§ 33c
Řízení o vypořádání pohledávky
(1)
Výbor řeší jednotlivé případy vypořádání pohledávek buď na základě dohody, nebo v případě, že nelze dohody dosáhnout, pomocí dražby, jejímiž účastníky jsou věřitelé, kteří zajišťují zemědělskou výrobu, a dlužník (dále jen „dražba“). Způsob vyhlášení a provedení dražby stanoví vláda nařízením, které vydá do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona.
(2)
Jednotlivé případy vyřizuje výbor na základě došlých žádostí věřitelů. Podaná žádost musí být vyřízena do 30 dnů od jejího podání buď dohodou, nebo vyhlášením dražby.“.
Čl. III
Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jak vyplývá ze zákonů jej měnících a doplňujících.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 189/1993 Sb. | Zákon č. 189/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č. 579/1991 Sb., zákona České národní rady č. 166/1992 Sb., zákona České národní rady č. 516/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb.
Vyhlášeno 15. 7. 1993, datum účinnosti 15. 7. 1993, částka 48/1993
* Čl. II - Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 2001 (218/2000 Sb.)
189
ZÁKON
ze dne 15. června 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákona České národní rady č. 579/1991 Sb., zákona České národní rady č. 166/1992 Sb., zákona České národní rady č. 516/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a doplňuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb., se doplňuje takto:
Za § 21a se vkládá § 21b, který zní:
㤠21b
(1)
V letech 1993, 1994 a 1995 mají strana a hnutí nárok na příspěvek ze státního rozpočtu České republiky ve výši odpovídající jedné čtvrtině úhrady volebních nákladů, která jim byla vyplacena podle zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, ve znění pozdějších předpisů, za volby v roce 1992.
(2)
Pro výplatu tohoto příspěvku se použije § 54a zákona České národní rady č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek v roce 1993 se vyplatí nejpozději do 31. srpna 1993.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 196/1993 Sb. | Zákon č. 196/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Vyhlášeno 29. 7. 1993, datum účinnosti 1. 8. 1993, částka 50/1993
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Od daně z příjmů jsou podle § 4 a 19 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny úrokové výnosy ze státních dluhopisů emitovaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 5. 2004 (237/2004 Sb.)
196
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. II
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 4 odst. 1 se na konci písmena s) nahrazuje tečka čárkou a připojuje se písmeno t), které včetně poznámky pod čarou č. 4d) zní:
„t)
úrokové výnosy ze státních dluhopisů.4d)
4d)
Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.
2.
V § 19 odst. 1 se na konci písmena ch) nahrazuje tečka čárkou a připojuje se písmeno i), které zní:
„i)
úrokové výnosy ze státních dluhopisů.4d)“.
3.
§ 25 písm. f) včetně poznámky pod čarou č. 26a) zní:
„f)
placené penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění21) a sankční a regulační opatření ve mzdové oblasti.26a)
26a)
Nařízení vlády č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti.“.
Čl. III
Od daně z příjmů jsou podle § 4 a 19 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, osvobozeny úrokové výnosy ze státních dluhopisů emitovaných po nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 198/1993 Sb. | Zákon č. 198/1993 Sb.
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Vyhlášeno 30. 7. 1993, datum účinnosti 1. 8. 1993, částka 51/1993
* § 1 - (1) Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
* § 2 - (1) Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodn
* § 3 - Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a t
* § 4 - Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a morální zadostiučinění.
* § 5 - Do promlčecí doby trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
* § 6 - Soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základ
* § 7 - Státní rehabilitační dluhopisy, vydané občanům, kteří mají nárok na odškodnění podle § 23 odst. 5 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou splatné do konce roku 1995.
* § 8 - (1) Vláda je zmocněna, aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.
* § 8a - (1) Ustanovení § 8 odst. 2 se nepoužije v případě zvýšení vyplácených důchodů v mimořádném termínu v červnu 2023.
* § 9 - Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Aktuální znění od 20. 3. 2023 (71/2023 Sb.)
198
ZÁKON
ze dne 9. července 1993
o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Vědom si povinnosti svobodně zvoleného parlamentu vyrovnat se s komunistickým režimem, Parlament
konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 - 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody,
a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.
§ 1
(1)
Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali,
a)
upíral občanům jakoukoliv možnost svobodného vyjádření politické vůle, nutil je skrývat své názory na situaci ve státě a společnosti a nutil je veřejně vyslovovat svůj souhlas i s tím, co považovali za lež nebo zločin, a to perzekucemi nebo hrozbou perzekucí vůči nim samotným, jejich rodinám a blízkým,
b)
systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,
c)
porušoval základní zásady demokratického právního státu, mezinárodní smlouvy i své vlastní zákony a prakticky tím postavil vůli a zájmy komunistické strany a jejích představitelů nad zákon,
d)
používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů, a to zejména:
-
popravoval, vraždil je a žalářoval je ve věznicích a táborech nucených prací, při vyšetřování a v době žalářování vůči nim používal brutální metody včetně fyzického a psychického mučení a vystavování nelidským útrapám,
-
zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva,
-
znemožňoval jim výkon zaměstnání, povolání nebo funkce a dosažení vyššího nebo odborného vzdělání,
-
zabraňoval jim svobodně vycestovat do zahraničí či vrátit se svobodně zpět,
-
povolával je k výkonu vojenské služby v Pomocných technických praporech a Technických praporech na neomezenou dobu,
e)
pro dosažení svých cílů neváhal páchat zločiny, umožňoval jejich beztrestné páchání a poskytoval neoprávněné výhody těm, kteří se na zločinech a perzekucích podíleli,
f)
spojil se s cizí mocností a od roku 1968 udržoval uvedený stav pomocí jejích okupačních vojsk.
(2)
Za spáchané zločiny a další skutečnosti, uvedené v odstavci 1 jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.
§ 2
(1)
Zejména pro skutečnosti uvedené v § 1 odst. 1 tohoto zákona byl režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný.
(2)
Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.
§ 3
Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
§ 4
Každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a morální zadostiučinění.
§ 5
Do promlčecí doby trestných činůtrestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
§ 6
Soud na návrh zruší či zmírní trest uložený za trestný čintrestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky. Pro účely tohoto řízení a následného odškodnění se přiměřeně použijí ustanovení § 4 a násl. zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.
§ 7
Státní rehabilitační dluhopisy, vydané občanům, kteří mají nárok na odškodnění podle § 23 odst. 5 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, jsou splatné do konce roku 1995.
§ 8
(1)
Vláda je zmocněna, aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.
(2)
Vláda zvýší nařízením příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální1), a to stejným způsobem a ve stejných termínech, jako se zvyšuje procentní výměra důchodů podle zákona upravujícího důchodové pojištění.
§ 8a
(1)
Ustanovení § 8 odst. 2 se nepoužije v případě zvýšení vyplácených důchodů v mimořádném termínu v červnu 2023.
(2)
Příplatky k důchodu náležející podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění nařízení vlády č. 405/2005 Sb. a nařízení vlády č. 369/2007 Sb., (dále jen „příplatek“) a přiznané před 1. červnem 2023 se zvyšují o 11,5 % částky příplatku, která náleží ke dni, od něhož se příplatek zvyšuje. Příplatky se zvyšují od splátky důchodu, s nímž se vyplácejí, splatné po 31. květnu 2023.
(3)
Příplatky přiznávané v období od 1. června 2023 do 31. prosince 2023 se zvyšují ode dne, od něhož je příplatek přiznán, o 11,5 % částky příplatku, která náleží ke dni, od něhož je příplatek přiznán.
(4)
Částka příplatku se po zvýšení podle odstavce 2 nebo podle odstavce 3 zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění pozdějších předpisů. |
Zákon č. 210/1993 Sb. | Zákon č. 210/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona č. 282/1992 Sb., a mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/19
* Čl. IV - 1. Právní vztahy vzniklé před účinností tohoto zákona podle části čtvrté zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních ku
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje vyhlásit úplné znění zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a zákona České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku stá
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (256/2013 Sb.)
210
ZÁKON
ze dne 8. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona č. 282/1992 Sb., a mění zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb. a zákona č. 544/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 odst. 1 se vypouštějí slova „státní pojišťovny“, slovo „československé“ se nahrazuje slovem „české“ a za slovy „(dále jen „podnik“)“ se vkládají slova „nebo který je ve správě Pozemkového fondu České republiky“.
2.
Poznámka pod čarou č. 4) zní:
„4)
Zákon ČNR č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění zákona ČNR č. 438/1991 Sb., zákona ČNR č. 282/1992 Sb., zákona ČNR č. 473/1992 Sb. a zákona č. 170/1993 Sb.“.
3.
§ 5 zní:
㤠5
Rozhodnutí o privatizaci a privatizační projekty
Převod majetku podle tohoto zákona se provádí podle rozhodnutí o privatizaci podniku nebo jeho části, nebo podle rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiné právnické osoby (dále jen „rozhodnutí o privatizaci“), vydaného na základě návrhu privatizačního projektu.“.
4.
V § 6 odst. 1 se vypouštějí písmena i) a k). Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno i), slova „Federálním úřadem pro vynálezy“ se vypouštějí a nahrazují se slovy „Úřadem průmyslového vlastnictví“.
5.
V § 6 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
6.
§ 6a odst. 1 zní:
„(1)
U podniků, na které byly návrhy privatizačních projektů předloženy po 29. únoru 1992, zajistí zakladatel vyhodnocení závazků podniku z hlediska ochrany životního prostředí potvrzené ministerstvem životního prostředí. Toto vyhodnocení předá zakladatel ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci (dále jen „ministerstvo“) před rozhodnutím o privatizaci.“.
7.
V § 7 se v odstavci 3 na konci věty nahrazuje tečka středníkem a připojují se slova „obdobně může vůči zakladateli postupovat ministerstvo.“.
Odstavec 4 zní:
„(4)
Lhůty k předkládání návrhů privatizačních projektů stanoví ministerstvo.“.
8.
V § 7 odst. 5 se slova „j) a podle povahy věcí též údaje podle písmena i) a dále i údaje uvedené v odstavci 2 písm. d)“ nahrazují textem „a i),“. Za poslední větu odstavce 5 se připojuje tato věta: „Povinnost sdělit údaje má podnik pouze po dobu, kdy běží lhůta k předkládání návrhů privatizačních projektů na jeho majetek, po této lhůtě může zakladatel uložit podniku povinnost další součinnosti při poskytování údajů souvisejících s privatizací.“.
9.
§ 8 odst. 1 zní:
„(1)
Zakladatel posuzuje všechny předložené návrhy privatizačních projektů a předkládá je se svým stanoviskem ministerstvu ve lhůtě ministerstvem určené.“.
10.
V § 9 se vypouští odstavec 1. V odstavci 2 se za slovo „vypracování“ vkládá slovo „návrhů“ a slova „nebo vládou Slovenské republiky (dále jen „vlády republik“) a předkládají je příslušnému orgánu státní správy republiky“ se nahrazují slovy „(dále jen „vláda“) a předkládají je ministerstvu“. Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 1, 2 a 3.
11.
§ 10 zní:
㤠10
Rozhodnutí o privatizaci
(1)
Rozhodnutí o privatizaci přímým prodejem mimo veřejnou soutěž nebo veřejnou dražbu vydává vláda na návrh ministerstva. Rozhodnutí o privatizaci v dalších věcech si vláda může vyhradit.
(2)
Rozhodnutí o privatizaci neuvedená v odstavci 1 vydává ministerstvo.
(3)
Na rozhodování o privatizaci se nevztahují obecná ustanovení o správním řízení. Toto rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem.
(4)
Rozhodování o privatizaci je neveřejné a v jeho rámci se přihlíží ke všem privatizačním projektům předloženým na daný majetek nebo majetkovou účast na podnikání jiné právnické osoby ve stanovené lhůtě. Rozhodnutí o privatizaci musí mít písemnou formu a musí být doručeno zpracovateli privatizačního projektu, který byl tímto rozhodnutím vybrán k realizaci. Zpracovatelé dalších privatizačních projektů, kterých se toto rozhodnutí týká, musí být písemně vyrozuměni o způsobu privatizace a o tom, že jejich privatizační projekt rozhodnutím o privatizaci k realizaci vybrán nebyl.
(5)
Rozhodnutí o privatizaci se může týkat i části majetku řešeného návrhem privatizačního projektu.
(6)
Orgán příslušný k rozhodování o privatizaci může rozhodnutím o privatizaci změnit podmínky, rozsah a způsob privatizace obsažený v návrhu privatizačního projektu.
(7)
Rozhodnutí o privatizaci může orgán příslušný k jeho vydání změnit pouze v případech, kdy po vydání rozhodnutí vyjdou dodatečně najevo závažné skutečnosti, které nebyly známy v době vydání rozhodnutí o privatizaci, a měly by na původní rozhodování o privatizaci podstatný vliv.
(8)
Podle odstavce 7 lze postupovat pouze do převodu privatizovaného majetku na Fond národního majetku České republiky (dále jen „Fond“).“.
12.
Za § 10 se vkládá nový § 10a, který zní:
㤠10a
(1)
Rozhodnutí o privatizaci podniku obsahuje
a)
identifikaci projektu,
b)
označení schválené metody privatizace,
c)
účetní hodnotu majetku jednotlivých samostatně privatizovaných jednotek odpovídající privatizačnímu projektu, který byl tímto rozhodnutím určen k realizaci,
d)
v případě existence majetku nepoužitelného pro podnikatelské účely jeho účetní hodnotu po odečtení případných výnosů z jeho realizace a způsob naložení s tímto majetkem,
e)
případnou skutečnost, že s převodem privatizovaného majetku je spojen vznik nového závazku nabyvatele, s uvedením jeho rozsahu a sankcí za jeho neplnění,
f)
případnou skutečnost, že privatizační projekt nebo jeho část bude realizována Pozemkovým fondem České republiky,
g)
případnou skutečnost, že v rámci privatizačního projektu jsou bezúplatně převáděny víceúčelové sklady a majetek civilní ochrany,
h)
případnou skutečnost, že Fond uzavře, na základě rozhodnutí vlády, s nabyvatelem smlouvu o úhradě nákladů vynaložených na vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací,
i)
případné další podmínky realizace privatizačního projektu.
(2)
Rozhodnutí o privatizaci přímým prodejem předem určenému nabyvateli obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1
a)
nabyvatele privatizovaného majetku s uvedením jeho identifikačního nebo rodného čísla,
b)
způsob stanovení kupní ceny; je-li kupní cena stanovena dohodou, uvede se absolutní částka,
c)
platební podmínky, včetně jejich zajištění.
(3)
Rozhodnutí o privatizaci veřejnou soutěží obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1
a)
podmínky veřejné soutěže a kritéria pro posouzení jejich splnění,
b)
vymezení okruhu účastníků soutěže.
(4)
Rozhodnutí o privatizaci vložením privatizovaného majetku do obchodní společnosti s následnou privatizací jejích obchodních podílů anebo akcií a rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu obsahuje kromě náležitostí uvedených v odstavci 1
a)
způsob privatizace akcií (obchodních podílů) vyjádřený procentními podíly jednotlivých metod privatizace akcií (obchodních podílů), případně procentní podíly prodávané jednotlivým nabyvatelům,
b)
případnou existenci akcií se zvláštními právy,
c)
případnou změnu v návrhu obsazení orgánů obchodní společnosti,
d)
při prodeji akcií (obchodního podílu) za dohodnutou kupní cenu cenu jedné akcie (obchodního podílu) nebo dohodnutou celkovou cenu.
(5)
Přílohou privatizačního projektu vybraného rozhodnutím o privatizaci k realizaci je soupis nemovitého majetku podle údajů katastru nemovitostí České republiky.4c)
(6)
U privatizačního projektu účastí lze rozhodnutím o privatizaci uložit Fondu zajistit prodej, případně vydání majetku osobě oprávněné podle zvláštních předpisů.2) Toto rozhodnutí zajistí Fond při výkonu práv akcionáře.4d)“.
13.
Poznámky pod čarou č. 4c) a 4d) znějí:
„4c)
§ 5 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon).
„4d)
§ 187 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb. a zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.
14.
Nadpis části třetí zní:
„ČÁST TŘETÍ
PŘECHOD PRIVATIZOVANÉHO MAJETKU NA FOND NÁRODNÍHO MAJETKU ČESKÉ REPUBLIKY A UŽITÍ JEHO MAJETKU“.
15.
§ 11 zní:
㤠11
(1)
V souladu s rozhodnutím o privatizaci podniku zakladatel zruší podnik bez likvidace nebo vyjme část majetku podniku ke dni určenému Fondem.
(2)
Dnem zrušení podniku nebo dnem vynětí části majetku podniku přechází privatizovaný majetek na Fond.
(3)
Před zrušením podniku nebo dnem vynětí části majetku podniku naloží podnik s majetkem nepoužitelným pro podnikatelské účely [§ 6 odst. 1 písm. c)] podle rozhodnutí o privatizaci, pokud k němu není na základě tohoto rozhodnutí přihlédnuto při stanovení kupní ceny.
(4)
Zakladatel nevyjme část majetku podniku, kterou tvoří nebo s níž jsou spojena práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví [§ 6 odst. 1 písm. i)]. Tato práva a majetek převede podnik smlouvou na nabyvatele privatizovaného majetku.
(5)
V souladu s rozhodnutím o privatizaci majetkových účastí na podnikání jiných právnických osob převedou orgány státní správy a obce ke dni určenému Fondem tyto majetkové účasti na Fond.“.
16.
V § 12 odst. 1 se slova „a fondů republik (dále jen „fondy“)“ vypouštějí a slova „státních rozpočtů“ se nahrazují slovy „státního rozpočtu“. V odstavci 2 se slovo „fondů“ nahrazuje slovem „Fondu“ a slova „se schválenými privatizačními projekty“ se nahrazují slovy „s rozhodnutími o privatizaci, zejména“. Odstavec 3 se vypouští. V odstavcích 4 a 5 se slovo „fondů“ nahrazuje slovem „Fondu“ a tyto odstavce se označují jako odstavce 3 a 4.
17.
Poznámky pod čarou č. 5) a 5a) znějí:
„5)
Zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky.“.
Poznámka pod čarou č. 6) se vypouští.
18.
§ 13 se vypouští.
19.
V § 14 odst. 1 se slova „uskutečňují fondy“ nahrazují slovy „uskutečňuje Fond“.
20.
V § 14 odst. 2 se slovo „kapitálu“ nahrazuje slovem „jmění“ a slova „postupují fondy“ se nahrazují slovy „postupuje Fond“. Na konci první věty se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „a s odchylkami stanovenými tímto zákonem“. Druhá věta se vypouští.
21.
V § 15 odst. 3 se za slovem „věřitele“ čárka nahrazuje tečkou a zbytek věty se vypouští.
22.
Poznámka pod čarou č. 7) zní:
„7)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“.
23.
V § 17 se na konci doplňuje věta, která zní: „To neplatí v případě, kdy je způsobem vypořádání nároku oprávněných osob vydání věci (§ 47).“.
24.
V § 18 se slovo „kapitálu“ nahrazuje slovem „jmění“.
25.
V § 19 odst. 1 se slovo „fond“ nahrazuje slovem „Fond“.
26.
§ 19 odst. 3 zní:
„(3)
Vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy nebo při vkladu nemovitého majetku do obchodní společnosti dnem vzniku této společnosti nebo ve veřejné dražbě příklepem licitátora, s výjimkou případů upravených zvláštním předpisem.8) Do katastru nemovitostí se v těchto případech provádí zápis záznamem.9)“.
Připojují se odstavce 4 a 5, které znějí:
„(4)
Práva třetích osob k majetku, který je předmětem prodeje nebo vkladu podle tohoto zákona, nejsou dotčena, s výjimkou ustanovení § 45 odst. 7.
(5)
Vznikne-li při realizaci rozhodnutí o privatizaci podílové spoluvlastnictví, nemůže nabyvatel uplatňovat vůči Fondu nebo Pozemkovému fondu České republiky předkupní právo podle zvláštních předpisů.10)“.
Poznámky pod čarou č. 8), 9) a 10) znějí:
„8)
§ 8 odst. 4 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb.
9)
§ 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.
10)
§ 140 občanského zákoníku.“.
27.
V § 21 v první větě se slovo „fond“ nahrazuje slovem „Fond“ a za slovo „podniku“ se připojují slova „ , pokud Fond nerozhodne jinak“. Ve druhé větě se slovo „fondu“ nahrazuje slovem „Fondu“.
28.
Nadpis části čtvrté zní:
„ČÁST ČTVRTÁ
PŘEVOD MAJETKU S POUŽITÍM INVESTIČNÍCH KUPÓNŮ“.
29.
§ 22 zní:
㤠22
(1)
Převod majetkových účastí na jiné osoby lze uskutečnit za investiční kupóny (dále jen „kupón“).
(2)
Kupón je pro účely tohoto zákona cenný papír na jméno, který opravňuje ke koupi akcií určených k prodeji za kupóny.
(3)
Dnem vydání investičního kupónu je den, kterým je kupónová knížka ve prospěch majitele zaregistrována ve lhůtě stanovené ministerstvem financí u číslované soustavy zvláštních pracovišť (dále jen „registrační místo“). Registrační místa zřizuje a jejich seznam zveřejňuje ministerstvo financí. Registrace provedená mimo toto období, pokud tento zákon nebo zvláštní předpis nestanoví jinak, je neplatná.
(4)
V případě přechodného nedostatku kupónových knížek vydá ministerstvo financí náhradní registrační karty. K uplatnění nároku podle § 24 odst. 2 se ve lhůtě stanovené ministerstvem financí nahradí náhradní registrační karta zaregistrováním kupónové knížky.
(5)
Při registraci kupónové knížky se občan může dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele.
(6)
S výjimkou použití kupónu podle § 24 odst. 3 písm. c) je kupón nepřevoditelný a práva s ním spojená přecházejí pouze na dědice. Kupón nelze umořit.“.
30.
V § 23 odst. 1 se slovo „kupónů“ nahrazuje slovy „kupónových knížek“. V odstavci 2 se slova „příslušný orgán státní správy republiky“ nahrazují slovy „ministerstvo financí“.
31.
V § 23 odst. 3 se slova „příslušný fond republiky“ nahrazují slovem „Fond“.
32.
Za § 23 se vkládá nový § 23a, který zní:
㤠23a
(1)
Kupóny jsou platné deset měsíců od data jejich emise. Tuto lhůtu může ministerstvo financí prodloužit.
(2)
Datum emise kupónů stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem.“.
33.
§ 24 včetně poznámky pod čarou č. 10a) zní:
㤠24
(1)
Právo na nabytí kupónu má každý občan České republiky s trvalým pobytem na jejím území, který nejpozději v posledním dni lhůty stanovené ministerstvem financí pro zaregistrování kupónové knížky dovrší osmnáctý rok svého věku.
(2)
Celkový rozsah uspokojených objednávek akcií pro jednoho majitele kupónu a jednu privatizační vlnu činí nejvýše 1000 investičních bodů.
(3)
Každý majitel kupónu příslušné emise je oprávněn použít investiční body v příslušné privatizační vlně
a)
na koupi akcií kterékoliv akciové společnosti, jejímž akcionářem je Fond, zařazené pro tento účel do seznamu akcií akciových společností (§ 24c odst. 2),
b)
na koupi akcií kterékoliv akciové společnosti, jejímž akcionářem je Pozemkový fond České republiky, zařazené pro tento účel do seznamu akcií akciových společností (§ 24c odst. 2),
c)
k získání účasti na investičních fondech,10a) zařazených pro tento účel do seznamu ministerstva financí, nebo k získání podílu na majetku podílových fondů10a) zřízených pro příslušnou privatizační vlnu investičními společnostmi (dále jen „podílové fondy“), zařazených pro tento účel do seznamu ministerstva financí.
(4)
Způsoby použití investičních bodů uvedené v odstavci 3 lze uplatnit souběžně.
(5)
Způsobem uvedeným v odstavci 3 písm. c) lze investiční body použít pouze v časovém období před zahájením privatizační vlny, které stanoví ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem (dále jen „předkolo“).
(6)
Pokud se podílové fondy podle odstavce 3 písm. c) zřizují jako fondy otevřené,10a) může podílník uplatnit právo na zpětný prodej podílového listu nejdříve po uplynutí jednoho roku od předání akcií nakoupených za investiční body podílovému fondu.
10a)
Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona ČNR č. 591/1992 Sb.“.
34.
Za § 24 se vkládají nové § 24a, 24b a 24c, které včetně poznámky pod čarou č. 10b) znějí:
㤠24a
(1)
Předkolo netvoří součást privatizační vlny. Nelze jej zahájit, dokud nebude zveřejněn seznam investičních a podílových fondů, kterým je možné předávat investiční body pro objednání akcií za kupóny. Předkolo nelze ukončit před zveřejněním seznamu podle § 24c odst. 2.
(2)
Do seznamu podle § 24 odst. 3 písm. c) zapíše ministerstvo financí investiční fond, který předloží doklad, že je zapsán v obchodním rejstříku. Podílový fond předloží kromě dokladu o zápisu investiční společnosti, jíž je zřízen, v obchodním rejstříku, též doklad o identifikačním číslu, které mu na žádost přidělí statistický orgán.10b)
(3)
Registrační místo a lhůtu k zaregistrování investičnímu a podílovému fondu určí ministerstvo financí.
§ 24b
Ministerstvo financí vede centrální evidenci kupónů, provádí na požádání změnu registračního místa, určuje pracoviště pro objednání akcií (dále jen „podatelna“), vede centrální evidenci objednávek akcií a určuje dobu, po kterou zůstává u podatelny příslušný díl kupónového listu, na němž je provedeno objednání akcií.
§ 24c
(1)
Nejpozději při zahájení období vymezeného pro zaregistrování kupónových knížek ministerstvo vypracuje a zveřejní pro každou privatizační vlnu předběžný seznam podniků a majetkových účastí států určených k privatizaci s použitím investičních kupónů.
(2)
Ministerstvo financí zveřejní základní informace o akciových společnostech, jejichž akcie budou v příslušné privatizační vlně nabízeny za investiční kupóny (dále jen „seznam akcií“). Seznam akcií vychází ze seznamu podle odstavce 1 a ministerstvo financí jej může před jeho zveřejněním přiměřeně upravit na základě zjištění skutečného počtu zaregistrovaných kupónových knížek nebo z jiných vážných důvodů. Seznam akcií ministerstvo financí zveřejní před zahájením příslušné privatizační vlny. Aktualizaci seznamu akcií z hlediska nabídky zveřejní ministerstvo financí po ukončení každého kola příslušné privatizační vlny.
(3)
Zveřejňované informace mají orientační charakter a nelze je považovat za návrh smlouvy podle právních předpisů.
10b)
§ 3 odst. 1 zákona ČNR č. 278/1992 Sb., o státní statistice.“.
35.
§ 25 zní:
㤠25
(1)
Privatizační vlna je časové období, jehož začátek a konec určí ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem a během něhož mohou majitelé investičních kupónů uplatnit svůj nárok na akcie určené k prodeji za kupóny.
(2)
Privatizační vlna se člení na privatizační kola.
(3)
Počátek a konec privatizačních kol, nabídku akcií, kursy akcií, jejich zveřejnění, začátek a konec objednávkového období privatizačního kola určí ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem.“.
36.
§ 26 zní:
㤠26
(1)
Ministerstvo financí rozhoduje v případě pochybnosti,
a)
zda je provedená registrace platná a která z více registrací ve prospěch jednoho majitele kupónu je první,
b)
zda je objednání akcií nebo předání investičních bodů investičnímu nebo podílovému fondu provedeno způsobem stanoveným tímto zákonem nebo zvláštním předpisem.
(2)
Ministerstvo financí je oprávněno uvést do souladu obsah objednávek akcií s nárokem majitele investičního kupónu, pokud byl objednávkami překročen nárok majitele investičního kupónu podle § 24 odst. 2. Přitom ministerstvo financí vždy dá přednost dříve podané objednávce před objednávkou akcií podanou později. Při časově shodných objednávkách akcií rozhodne ministerstvo financí o platnosti konkrétní objednávky.“.
37.
Za § 26 se vkládají nové § 26a, 26b a 26c, které včetně poznámky pod čarou č. 10c) znějí:
㤠26a
(1)
Investiční fondy za investiční body převzaté od majitele investičního kupónu nakoupí akcie s tím, že tyto akcie spolu s ostatními takto nakoupenými akciemi budou použity ke zvýšení základního jmění investičního fondu. Investiční fond vydá majitelům kupónů, kteří mu předali investiční body, své akcie v celkové hodnotě odpovídající takto zvýšenému základnímu jmění. Každý z těchto majitelů má nárok na akcie investičního fondu ve jmenovité hodnotě, která odpovídá poměru počtu jím předaných investičních bodů k celkovému počtu investičních bodů předaných tomuto fondu. Způsob ocenění akcií nakoupených za investiční body určí ministerstvo financí zvláštním předpisem.
(2)
Předáním a převzetím investičních bodů vzniká mezi majitelem kupónu a investičním fondem smluvní vztah, jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti uvedené v odstavci 1.
(3)
Podílové fondy za investiční body převzaté od majitelů investičních kupónů nakoupí akcie, které jsou společným majetkem majitelů kupónů. Způsob ocenění akcií nakoupených za investiční body určí ministerstvo financí zvláštním předpisem. Podílový fond vydá majitelům kupónů, kteří mu předali investiční body, podílové listy v celkové jmenovité hodnotě odpovídající hodnotě společného majetku. Každý z těchto majitelů má nárok na podílové listy ve jmenovité hodnotě, která odpovídá poměru počtu jím předaných investičních bodů k celkovému počtu investičních bodů předaných tomuto fondu. Ustanovení odstavce 2 se použije přiměřeně.
(4)
Smlouvou o převodu cenného papíru10c) je předání investičních bodů investičnímu nebo podílovému fondu způsobem stanoveným zvláštním předpisem.
§ 26b
(1)
Ministerstvo financí stanoví na základě výsledků centrálního hodnocení objednávek, které z objednávek podaných v rámci jednoho privatizačního kola uspokojit lze a které uspokojit nelze.
(2)
Uspokojeny budou všechny objednávky akcií, jestliže v příslušném privatizačním kole souhrnná poptávka po těchto akciích nepřevýšila jejich souhrnnou nabídku.
(3)
Neuspokojeny budou v příslušném privatizačním kole objednávky akcií, jestliže souhrnná poptávka po těchto akciích převýšila jejich souhrnnou nabídku o více než 25 %.
(4)
Pokud v příslušném privatizačním kole souhrnná poptávka po akciích převýšila jejich souhrnnou nabídku, avšak ne více než o 25 %, ministerstvo financí může stanovit, že objednávky uplatněné investičními a podílovými fondy budou uspokojeny částečně, a to poměrně k rozsahu objednávek uplatněných jednotlivými investičními a podílovými fondy. Investiční body odpovídající tomuto snížení může investiční nebo podílový fond použít v dalších privatizačních kolech.
(5)
Pokud nelze objednávky akcií uspokojit podle odstavců 2 a 4, ministerstvo financí stanoví, že žádná z takových objednávek nebude uspokojena, a tyto akcie, nejde-li o poslední privatizační kolo, nabídne znovu v následujícím privatizačním kole.
(6)
Investiční body z objednávek neuspokojených v příslušném privatizačním kole se považují za nepoužité, nejde-li o poslední privatizační kolo.
§ 26c
(1)
V poslední fázi každého privatizačního kola ministerstvo financí zajistí, aby registrační místo mělo úplné informace o počtu akcií, které v tomto privatizačním kole objednali majitelé investičních kupónů zaregistrovaní u tohoto registračního místa.
(2)
V poslední fázi každého privatizačního kola ministerstvo financí zveřejní, v případě kterých akcií mohly být objednávky v rámci tohoto kola uspokojeny a v případě kterých akcií uspokojeny být nemohly.
(3)
V závislosti na vývoji nabídky a poptávky po akciích jednotlivých akciových společností nebo na základě jiných závažných skutečností může ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem rozhodnout o ukončení prodeje nebo o snížení nabídky těchto akcií v rámci příslušného privatizačního kola. Toto rozhodnutí ministerstvo financí zveřejní.
(4)
Ministerstvo financí do jednoho měsíce od ukončení privatizační vlny písemně oznámí každému majiteli investičního kupónu, které jeho objednávky podané v průběhu celé privatizační vlny byly uspokojeny. Zároveň v této zprávě oznámí, v jaké lhůtě a jakým způsobem jim budou akcie předány.
(5)
Investiční fond je povinen do jednoho měsíce od předání akcií podle odstavce 4 písemně oznámit majitelům investičních kupónů, kteří jej v předkole pověřili objednáním akcií, počet a jmenovitou hodnotu svých akcií, na které mají majitelé kupónů nárok. Zároveň jim oznámí, v jaké lhůtě a jakým způsobem jim budou akcie vydány.
(6)
Ustanovení odstavce 5 platí přiměřeně pro podílové fondy.
(7)
Ministerstvo financí je oprávněno přiměřeně postupovat podle odstavce 4, byl-li v průběhu privatizační vlny ukončen prodej akcií jednotlivé akciové společnosti.
10c)
§ 13 a 19 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.“.
38.
§ 41 a 42 se vypouštějí.
39.
V § 43 se slovo „federálních“ vypouští a slova „Státní banky československé“ se nahrazují slovy „České národní banky“.
40.
§ 44 včetně poznámky pod čarou č. 11) zní:
㤠44
Ocenění majetku podniku, obsažené v privatizačním projektu vybraném rozhodnutím o privatizaci k realizaci, nahrazuje ocenění nepeněžního vkladu do základního jmění akciové společnosti doložené odborným odhadem a vyžadované podle zvláštních předpisů.11)
11)
§ 163 odst. 1 písm. e) obchodního zákoníku.“.
41.
§ 45 včetně poznámek pod čarou č. 12) až 15) zní:
㤠45
(1)
Podniky nemohou uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví majetku sloužícího k provozování jejich podnikatelské nebo jiné hospodářské činnosti, popř. sloužícího ke kulturním a sociálním potřebám, k němuž mají právo hospodaření, nakládat se svými majetkovými účastmi na podnikání právnických osob, ani tyto zakládat či majetek do podnikání těchto osob nově vkládat. To neplatí při poskytování náhrad podle zvláštních předpisů.12)
(2)
Výjimky z ustanovení první věty odstavce 1 může v odůvodněných případech povolit vláda.
(3)
Podniky mohou uzavírat nájemní smlouvy a jiné smlouvy o užívání majetku uvedeného v § 1 jinými osobami jen na dobu do dne zrušení podniku bez likvidace nebo vynětí části majetku podniku podle § 11 odst. 1. Pokud by uvedené smlouvy byly uzavřeny na dobu delší, zaniká právo užívat majetek dnem zrušení podniku bez likvidace nebo dnem vynětí části majetku podniku; to neplatí, jde-li o smlouvy o nájmu nebytového prostoru, na jejichž uzavření vzniklo právo podle zvláštního předpisu,13) a o smlouvy o nájmu bytů. K tomuto dni zaniká i právo užívat majetek vzniklé ze smluv uzavřených před 28. únorem 1992.
(4)
Podniky nemohou jako pronajimatelé uzavírat smlouvy o koupi najaté věci podle zvláštních předpisů.14) Práva z uvedených smluv uzavřených před dnem účinnosti tohoto zákona zanikají dnem zrušení podniku bez likvidace či vynětí části majetku podniku. Ustanovení § 496 obchodního zákoníku nelze u těchto smluv použít.
(5)
S majetkovými účastmi státu na podnikání právnických osob lze nakládat pouze podle rozhodnutí o schválení privatizačního projektu účastí.
(6)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na právnické osoby uvedené v § 1 odst. 2. Na rozpočtové a příspěvkové organizace se ustanovení odstavců 1 a 2 vztahují, jen pokud jde o úplatné převody majetku s výjimkou pozemků. Rozpočtové a příspěvkové organizace postupují při bezúplatných převodech majetku a při úplatných převodech pozemků podle zvláštních předpisů.15)
(7)
K majetku a majetkovým účastem na podnikání jiných právnických osob převáděným podle tohoto zákona nelze uplatnit sjednané právo přednostní koupě.
12)
§ 16 a 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 195/1993 Sb.).
13)
§ 15 zákona č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14)
§ 489 až 496 obchodního zákoníku.
15)
§ 14 odst. 4 a 8 a § 35 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění zákona č. 103/1990 Sb.“.
42.
§ 46 včetně poznámky pod čarou č. 16) zní:
㤠46
(1)
Právní poměry Fondu, jeho činnost a způsoby užití jeho majetku upravuje zvláštní zákon.16)
(2)
Vláda stanoví svým nařízením obsah kupónové knížky, nabývací cenu kupónové knížky a investičního kupónu, podrobnosti registrace kupónové knížky a náhradní registrace, jednotlivé fáze privatizačního kola, postup při objednávání akcií, jmenovitou hodnotu akcií nabízených za investiční kupóny, postup při spotřebování, ztrátě, odcizení, poškození či zničení kupónových listů, způsob zveřejňování informací a podmínky použití tiskopisů z předcházející vlny kupónové privatizace.
16)
Zákon ČNR č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“.
43.
V § 47 odst. 1 se slova „privatizační projekt“ nahrazují slovy „rozhodnutí o privatizaci“, slova „ke schválení privatizačního projektu“ se nahrazují slovy „k rozhodování o privatizaci“ a slova „schválení privatizačního projektu“ se nahrazují slovy „vydání rozhodnutí o privatizaci“.
44.
V § 47 odst. 2 se slova „příslušný fond národního majetku“ nahrazují slovem „Fond“, text za slovem „vypořádat“ se vypouští a nahrazuje se slovy „nejpozději do jednoho roku od vydání rozhodnutí o privatizaci“. Za poslední větu se doplňuje tato věta: „Po dobu soudního řízení týkajícího se nároku podle odstavce 1 tato lhůta neběží.“.
45.
V § 47 odst. 3 se slovo „vypořádáním“ nahrazuje slovem „oceněním“ a slova „ve schváleném privatizačním projektu“ se nahrazují slovy „v rozhodnutí o privatizaci, nebo byl-li její nárok zamítnut“.
46.
V § 47 odst. 4 se slova „příslušný privatizační projekt nebyl schválen“ nahrazují slovy „příslušné rozhodnutí o privatizaci majetku uvedeného v odstavci 1 nebylo vydáno“.
47.
§ 47 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Obdobně jako v odstavcích 1, 2, 3 a 4 budou restituční nároky podle odstavce 1 vypořádány i v privatizačních projektech účasti za použití § 10a odst. 6.“.
48.
V § 47b odst. 2 se slova „postup při veřejných dražbách“ nahrazují slovy „veřejné dražby“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 285/1991 Sb., zákona České národní rady č. 438/1991 Sb., zákona České národní rady č. 569/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 282/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 4 zní:
„(4)
Rozhodnutí o privatizaci podniku nebo jeho části a rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob (dále jen „rozhodnutí o privatizaci“) vydává na základě návrhu privatizačního projektu podniku podle odstavce 1 nebo návrhu privatizačního projektu majetkové účasti státu podle odstavec 2 ministerstvo.“.
2.
V § 2 odst. 6 v první větě se čárka za slovem „projekt“ nahrazuje spojkou „nebo“ a připojují se slova „neposkytne osobě zpracovávající privatizační projekt údaje potřebné ke zpracování privatizačního projektu nebo této osobě poskytne údaje chybné nebo nesplní další povinnosti stanovené zvláštním předpisem,2a)“.
Odstavec 5 se vypouští. Dosavadní odstavce 6, 7, 8, 9 a 10 se označují jako odstavce 5, 6, 7, 8 a 9.
3.
Poznámka pod čarou č. 2a) zní:
„2a)
§ 7 odst. 5 zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
4.
§ 3 odst. 2 a 3 znějí:
„(2)
Vláda si může vyhradit vydání rozhodnutí o privatizaci.
(3)
O privatizaci přímým prodejem mimo veřejnou soutěž nebo veřejnou dražbou rozhoduje vláda na návrh ministerstva.“.
5.
V § 4 odst. 2 se slovo „podnikového“ nahrazuje slovem „obchodního“.
6.
V § 5 odst. 1 se slova „privatizačního projektu“ nahrazují slovy „rozhodnutí o privatizaci“. V odstavci 5 se slova „ke dni určenému v privatizačním projektu“ nahrazují slovy „podle rozhodnutí o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob“.
7.
V § 7 ve druhé a třetí větě se slova „Česká národní rada“ nahrazují slovy „Poslanecká sněmovna Parlamentu“.
8.
V § 8 odst. 3 se spojka „a“ nahrazuje spojkou „nebo“.
9.
§ 9 odst. 1 písm. c) zní:
„c)
schvalovat řád odměňování členů výkonného výboru a odborných pracovníků Fondu,“.
V § 9 odst. 1 písm. g) se tečka na konci vypouští a připojují se tato slova: „a předkládat ji k projednání vládě.“.
10.
V § 9 odst. 2 se slova „České národní radě“ nahrazují slovy „Poslanecké sněmovně Parlamentu“.
11.
§ 10 odst. 1 zní:
„(1)
Statutárním orgánem Fondu je výkonný výbor Fondu (dále jen „výbor“), který též řídí jeho činnost.“.
V odstavci 2 se vypouští první věta. V odstavci 3 se slovo „podnikového“ nahrazuje slovem „obchodního“.
12.
V § 12 odst. 1 se slova „Českou národní radu“ nahrazují slovy „Poslaneckou sněmovnu Parlamentu“.
13.
V § 13 odst. 1 v první větě se slova „Českou národní radou“ nahrazují slovy „Poslaneckou sněmovnou Parlamentu“. Ve druhé větě se slova „Česká národní rada“ nahrazují slovy „Poslanecká sněmovna Parlamentu“.
14.
V § 16 v první větě se za slovem „Fondu“ čárka nahrazuje tečkou a zbytek věty se vypouští. Za první větu se skládají tyto věty: „Členové výboru mohou být členy jen těch obchodních společností, v nichž zastupují Fond a do nichž jsou delegováni prezidiem. Členové prezidia a rady mohou být členy jen těch orgánů obchodních společností, do nichž jsou delegováni zakladatelem, pokud je jím orgán státní správy. Členům prezidia a rady přísluší za jejich funkci odměna a náhrada věcných výdajů.“.
15.
§ 18 odst. 2 včetně poznámky pod čarou č. 4a) zní:
„(2)
Majetek Fondu netvoří součást státního rozpočtu České republiky a lze jej použít pouze k těmto účelům:
a)
v souladu s rozhodnutím o privatizaci
1.
k vyrovnání nároků oprávněných osob podle zvláštních předpisů4) a k převodu na Restituční investiční fond,
2.
k vložení do akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a k nakládání s účastmi na těchto společnostech,
3.
k prodeji majetku podniku nebo jeho části nebo k prodeji majetkové účasti na podnikání jiné právnické osoby,
4.
k převodu na obce nebo na dobrovolné svazky obcí,4a)
5.
k převodu pro účely nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění a pojištění v zaměstnanosti,
6.
k převodu na Nadační investiční fond pro účely podpory nadací určených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na návrh vlády,
7.
k převodu na Pozemkový fond České republiky, jde-li o majetek sloužící zemědělské výrobě,
b)
v souladu s rozhodnutím vlády
1.
k plnění závazků podniků určených k privatizaci, zejména závazků z úvěrů zajištěných zástavním právem,
2.
k posílení zdrojů bank a dalších právnických osob v souvislosti s jejich činností v procesu konkurzního a vyrovnávacího řízení,
3.
k financování výdajů na činnost státních podniků, jejichž část byla zprivatizována a které je nezbytně nutné zachovat, např. z důvodů nedořešených nároků oprávněných osob podle zvláštních předpisů,4)
4.
k úhradě nákladů spojených s odstraňováním škod na životním prostředí způsobených dosavadní činností podniku,
5.
k poskytování zajištění úvěrů podnikům, u nichž činí majetková účast Fondu alespoň 50%,
6.
k vyrovnání rozpočtu Pozemkového fondu České republiky,
7.
k financování rozvoje železniční dopravní cesty, jde-li o majetek Fondu získaný privatizací majetku Českých drah,
c)
v rozsahu určeném statutem Fondu k úhradě nákladů spojených s projednáváním a realizací privatizačních projektů,
d)
k nákupu majetku a majetkových účastí, ke kterým má Fond předkupní právo,
e)
k úhradě nákladů restitučních a privatizačních soudních sporů, které je povinno hradit ministerstvo nebo Fond, případně i k úhradě souvisejících škod způsobených ministerstvem či Fondem.
4a)
§ 17 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení).
§ 20f občanského zákoníku.“.
16.
V § 19 se slova „Českou národní radou“ nahrazují slovy „Poslaneckou sněmovnou Parlamentu“.
17.
V § 20 odst. 2 se slova „a podle časového plánu uvedeného ve schváleném privatizačním projektu“ nahrazují slovy „uvedeným v příslušném rozhodnutí o privatizaci“.
V odstavci 4 a v § 2 odst. 3 se odkaz a poznámka pod čarou č. 6) označují jako 6a).
Odstavce 5 a 6 se vypouštějí.
18.
Za § 20 se vkládají nové § 20a a 20b, které včetně poznámek pod čarou č. 4b) a 4c) znějí:
㤠20a
(1)
S majetkem Fondu a jeho majetkovými účastmi na podnikání jiných právnických osob, které nebylo možno z důvodů nezapříčiněných Fondem privatizovat podle rozhodnutí o privatizaci, naloží Fond způsobem, s kterým ministerstvo vyjádří předchozí písemný souhlas.
(2)
Obdobně jako v odstavci 1 se postupuje u majetku Fondu a jeho majetkových účastí na podnikání jiných právnických osob, které na Fond přešly odstoupením od smlouvy v důsledku porušení smluvních povinností nabyvatele privatizovaného majetku.
(3)
V případech, kdy bude postupováno podle odstavce 1, zajistí ministerstvo před vyjádřením písemného souhlasu zrušení původního rozhodnutí o privatizaci nebo jeho části.
§ 20b
Rozhodnutí Fondu spojená s výkonem práv akcionáře4b) činí Fond na základě předchozího souhlasu ministerstva, jedná-li se o rozhodnutí o
a)
změně struktury majetku akciové společnosti, pokud účetní hodnota majetku dotčeného změnou přesáhne 20% základního jmění akciové společnosti,
b)
zvýšení základního jmění upsáním nových akcií,4c)
c)
pronájem majetku akciové společnosti, pokud účetní hodnota pronajímaného majetku přesahuje 20% základního jmění akciové společnosti.
4b)
§ 187 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
4c)
§ 203 až 206 obchodního zákoníku.“.
19.
V § 22 se slova „ústřednímu orgánu státní správy na úseku kontroly“ nahrazují slovy „vládě, ministerstvu a dalším orgánům, pokud to stanoví zvláštní předpis“.
20.
V § 24 se slova „Česká národní rada“ nahrazují slovy „Poslanecká sněmovna Parlamentu“.
Čl. IV
1.
Právní vztahy vzniklé před účinností tohoto zákona podle části čtvrté zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 383/1991 Sb., o vydávání a použití investičních kupónů, se řídí dosavadními předpisy.
3.
Osoba, která nabyla podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, skladové prostory, v nichž jsou uloženy státní hmotné rezervy, může smlouvu o skladování těchto rezerv vypovědět nejdříve po deseti letech od účinnosti tohoto zákona. Tato povinnost přechází na všechny další vlastníky v uvedené době.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje vyhlásit úplné znění zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a zákona České národní rady č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, jak vyplývá ze zákonů je měnících a doplňujících.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 213/1993 Sb. | Zákon č. 213/1993 Sb.
Zákon, kterým se doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb.
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., se doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 13. 8. 1993
213
ZÁKON
ze dne 9. července 1993,
kterým se doplňuje zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., se doplňuje takto:
1.
V § 6 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se nové odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2)
Správce dálnic vymezí na základě rozhodnutí vlády úseky dálnic, které lze užívat pouze za cenu sjednanou podle cenových předpisů.1) Vymezené úseky dálnic, s výjimkou úseků uvedených do provozu do 1. ledna 1993, je správce dálnic povinen předem zveřejnit v Obchodním věstníku.
(3)
Placení ceny za užívání vymezených úseků dálnic nepodléhají motorová a přípojná vozidla
a)
požární ochrany,
b)
Policie České republiky,
c)
Vojenské policie,
d)
zdravotnické a důlní záchranné služby,
e)
zdravotnické služby při přepravě nemocných a raněných,
f)
technické vyprošťovací služby,
g)
vozidla zabezpečující zpravidla nouzové zásobování vodou používané vlastníky, kteří zabezpečují hromadné zásobování obyvatelstva pitnou vodou.“.
2.
V § 20 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na zařízení umístěná na dálnicích k účelu placení ceny za užívání vymezeného úseku dálnice.“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 215/1993 Sb. | Zákon č. 215/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Kde zákonné opatření mluví o československých osobách fyzických a právnických, rozumí se tím tuzemské osoby, to znamená fyzické osoby, které mají bydliště na území České republiky, a právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky.
* Čl. III
Aktuální znění od 13. 8. 1993
215
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 366/1992 Sb., o opatřeních ve vztahu ke Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora), se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se slova „československou vlajkou a letadel imatrikulovaných v České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „vlajkou České republiky a letadel imatrikulovaných v České republice“.
2.
V § 2 odst. 2 se za slovo „účely“ vkládá čárka a slova „a potraviny“ se nahrazují slovy „potraviny a jiné nezbytné humanitární potřeby“.
3.
V § 2 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Jde-li o prodej nebo dodávky zbraní a vojenského materiálu, platí zákaz uvedený v odstavcích 1 a 3 pro všechny státy na území bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie.“.
4.
Za § 2 se vkládá nový § 2a, který zní:
㤠2a
Dovoz, vývoz a průvoz zboží a výrobků v oblastech v Chorvatské republice chráněných silami Organizace spojených národů a v oblastech Republiky Bosna a Hercegovina kontrolovaných bosenskými Srby, s výjimkou základních humanitárních dodávek včetně zdravotnických potřeb a potravin distribuovaných mezinárodními humanitárními organizacemi, je dovolen jen se souhlasem vlády Chorvatské republiky nebo vlády Republiky Bosna a Hercegovina.“.
5.
V § 3 odst. 1 se za slova „ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)“ vkládají slova„ ,jakož i fyzické či právnické osobě, která je těmito subjekty řízena nebo přímo či nepřímo kontrolována, bez ohledu na sídlo či pobyt“.
6.
V § 3 odst. 2 se slova „ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)“ nahrazují slovy „uvedenými v odstavci 1“.
7.
Za § 4 se vkládají nové § 4a, 4b, 4c a 4d, které znějí:
㤠4a
Zakazuje se poskytování služeb, finančních i jiných, tuzemskými osobami fyzickým i právnickým osobám za účelem jakéhokoli podnikání ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora). Tento zákaz se nevztahuje na telekomunikace, poštovní služby a právní pomoc, jakož i služby nezbytné pro humanitární nebo jiné výjimečné účely, pokud k jejich poskytnutí bylo uděleno povolení podle § 7.
§ 4b
Zakazuje se vstup obchodních lodí plujících pod vlajkou České republiky do teritoriálních vod Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) s výjimkou případů nouze nebo na základě povolení uděleného podle § 7.
§ 4c
Zakazuje se fyzickým a právnickým osobám pořádajícím na území České republiky sportovní utkání umožnit účast na nich osobám nebo skupinám reprezentujícím Svazovou republiku Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora).
§ 4d
Zakazuje se jakákoli činnost tuzemských osob, jakož i jakákoli činnost jiných osob na území České republiky směřující k vědecké a technické spolupráci, jakož i kulturní výměně a návštěvám, v nichž jsou zúčastněny osoby nebo skupiny oficiálně podporované Svazovou republikou Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) nebo tuto republiku reprezentující.“.
8.
§ 6 zní:
㤠6
Průvoz zboží a produktů přes území Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) po Dunaji mohou tuzemské osoby uskutečnit pouze na základě povolení uděleného podle § 7; povolení k průvozu podle § 7 jinými cestami lze udělit jen ve výjimečných případech.“.
9.
§ 7 zní:
㤠7
(1)
Činnosti uvedené v § 2 odst. 2, § 4a, 4b a 6 lze uskutečnit jen na základě povolení, které v jednotlivých odůvodněných případech udělí příslušný ústřední orgán státní správy. Při udělování povolení tento orgán postupuje v souladu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Organizaci spojených národů.
(2)
Na vydání povolení podle odstavce 1 se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(3)
Žádost o povolení podle odstavce 1 se podává u
a)
ministerstva průmyslu a obchodu, jde-li o povolení k vývozu podle § 2 odst. 2,
b)
ministerstva dopravy, jde-li o povolení ke vstupu do teritoriálních vod podle § 4b nebo k průvozu podle § 6,
c)
ministerstva zahraničních věcí, jde-li o povolení k poskytování služeb podle § 4a; u tohoto ministerstva se podává rovněž žádost o souhlas podle § 2a.
Jde-li o vývoz zboží a výrobků z České republiky, pohraniční celní úřad doklad o povolení při výstupu odebere.“.
10.
V § 8 se vypouštějí slova „a Slovenské Federativní“.
Čl. II
Kde zákonné opatření mluví o československých osobách fyzických a právnických, rozumí se tím tuzemské osoby, to znamená fyzické osoby, které mají bydliště na území České republiky, a právnické osoby, které mají sídlo na území České republiky.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 216/1993 Sb. | Zákon č. 216/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 20. 9. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Učitelům a vědeckým pracovníkům vysokých škol, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, se mění v pracovní poměr na dobu určitou do 30. září 1994.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 7. 1998 (111/1998 Sb.)
216
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 10 odst. 1 písm. c) věta za středníkem zní:
„návrh na jmenování a odvolání rektora předkládá akademický senát vysoké školy prezidentu republiky,“.
2.
V nadpisu pod § 13 se za slovo „proděkan“ doplňují slova „a vedoucí pedagogických a vědeckých pracovišť“.
3.
V § 13 odst. 1 se na konci připojují slova „školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen „ministr“)“.
4.
§ 13 se doplňuje odstavcem 8, který zní:
„(8)
Vedoucí pedagogického nebo vědeckého pracoviště řídí jeho činnost a odpovídá za ně děkanovi; pokud je pedagogické nebo vědecké pracoviště zřízeno přímo na vysoké škole nebo plní úkoly pro více vysokých škol, odpovídá rektorovi vysoké školy, ve které je organizačně začleněno.“.
6.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
Ministr na návrh vysokých škol předkládá návrhy na jmenování profesorů prezidentovi republiky.“.
7.
Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
㤠15a
Jmenování profesorů a rektorů vysokých škol
Prezident republiky na základě návrhu předloženého ministrem jmenuje profesory a na základě návrhů předložených akademickými senáty vysokých škol jmenuje a odvolává rektory vysokých škol.“.
Čl. II
Učitelům a vědeckým pracovníkům vysokých škol, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona mají sjednaný pracovní poměr na dobu neurčitou, se mění v pracovní poměr na dobu určitou do 30. září 1994.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 20. září 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 217/1993 Sb. | Zákon č. 217/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
Vyhlášeno 13. 8. 1993, datum účinnosti 13. 8. 1993, částka 53/1993
* Čl. I - Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 13. 8. 1993
217
ZÁKON
ze dne 10. července 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 18 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Výkup vratných obalů nemůže výrobce nebo dodavatel zboží vázat na nákup zboží. Množství vykupovaných vratných obalů nesmí být výrobcem ani dodavatelem omezeno.“.
2.
V § 20 se vypouští odstavec 2. Současně se zrušuje označení odstavce 1.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 273/1993 Sb. | Zákon č. 273/1993 Sb.
Zákon o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů
Vyhlášeno 11. 11. 1993, datum účinnosti 11. 11. 1993, částka 68/1993
* ČÁST II - Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (§ 11 — § 11)
* ČÁST IV - Přechodná a závěrečná ustanovení (§ 14 — § 16)
Aktuální znění od 1. 1. 2013 (496/2012 Sb.)
273
ZÁKON
ze dne 15. října 1993
o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST II
Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 11
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb., se mění takto:
1.
V poznámce č. 1) k § 3 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova „§ 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu“.
2.
V § 3 odst. 1 písm. c) bodu 9 se vypouštějí slova „filmových a jiných audiovizuálních“.
ČÁST IV
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 14
Státní organizace Filmové studio Barrandov – Copyright a Filmové studio Zlín – Copyright, které vykonávají autorská práva výrobce kinematografických děl,19) se slučují dnem účinnosti tohoto zákona s Fondem; na Fond jako na právního nástupce přecházejí jejich práva a závazky z majetkových a jiných vztahů, včetně práv a závazků na úseku duševního vlastnictví. Tím není dotčeno právo hospodaření příslušející Archivu k veškerým originálním nosičům, z nichž tato práva a závazky vyplývají.
§ 15
Zrušují se § 1, § 3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 62 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
1a)
Autorský zákon.
2)
§ 4 autorského zákona.
3)
§ 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
3a)
Živnostenský zákon.
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.
4)
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
5)
Živnostenský zákon.
6)
§ 64 autorského zákona.
7)
§ 7 autorského zákona.
8)
§ 67 autorského zákona.
8a)
§ 53 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
§ 54 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
9)
§ 80 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů.
10)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
10a)
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
10b)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
11)
§ 2 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.
13)
§ 9 odst. 1 zákona č. 241/1992 Sb.
15)
§ 2 odst. 2 obchodního zákoníku.
17)
Nařízení vlády ČSFR č. 429/1990 Sb., kterým se ruší vládní nařízení č. 13/1962 Sb., o nové organizaci čs. filmu.
18)
§ 6 a § 33 odst. 4 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
19)
§ 6 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb. |
Zákon č. 283/1993 Sb. | Zákon č. 283/1993 Sb.
Zákon o státním zastupitelství
Vyhlášeno 29. 11. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 71/1993
* ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 3)
* ČÁST DRUHÁ - PŮSOBNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 4 — § 5)
* ČÁST TŘETÍ - SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 6 — § 12m)
* ČÁST ČTVRTÁ - PŮSOBNOST MINISTERSTVA A SPRÁVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 13 — § 13j)
* ČÁST PÁTÁ - PRÁVNÍ PROSTŘEDKY ZAJIŠŤUJÍCÍ ČINNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ (§ 14 — § 16c)
* ČÁST ŠESTÁ - USTANOVOVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A JEJICH PRACOVNÍ POMĚR (§ 17 — § 22)
* ČÁST SEDMÁ - POSTAVENÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ (§ 23 — § 26a)
* ČÁST OSMÁ - KÁRNÁ ODPOVĚDNOST (§ 27 — § 32)
* ČÁST DESÁTÁ - ASISTENTI STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍ ČEKATELÉ (§ 32a — § 34)
* ČÁST JEDENÁCTÁ - ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍCH ČEKATELŮ (§ 34a — § 34a)
* ČÁST DVANÁCTÁ - ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ÚŘADU EVROPSKÉHO VEŘEJNÉHO ŽALOBCE (§ 34b — § 34g)
* ČÁST TŘINÁCTÁ - USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 35 — § 46)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (438/2024 Sb.)
283
ZÁKON
ze dne 9. listopadu 1993
o státním zastupitelství
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1)
Zřizuje se státní zastupitelství jako soustava úřadů státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství.
(2)
Tento zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a státní správu státního zastupitelstvísprávu státního zastupitelství (dále jen „správa státního zastupitelstvíspráva státního zastupitelství“); upravuje dále zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní zastupitelství vykonává svou činnost, postavení právních čekatelů a působnost ministerstvaministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvoministerstvo“). Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie upravující zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce11) (dále jen „nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobcenařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce“) postavení státních zástupců působících u Úřadu evropského veřejného žalobce a poskytování informacíinformací a součinnosti mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce.
§ 2
(1)
Státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.
(2)
Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem, rychlý, odborný a účinný; svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem a dbá na ochranu základních lidských práv a svobod.
§ 3
(1)
Nestanoví-li zákon jinak, věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají státní zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat.
(2)
V rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem1) se na provádění úkonů v působnosti státního zastupitelství mohou podílet vyšší úřednícivyšší úředníci státního zastupitelství (dále jen „vyšší úředníkvyšší úředník“), asistenti státních zástupců a právní čekatelé.
(3)
Vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování věcí, ke kterým je podle zákona příslušné nižší státní zastupitelství, jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem stanoveným.
ČÁST DRUHÁ
PŮSOBNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 4
(1)
Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem
a)
je orgánem veřejné žaloby v trestním řízenítrestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu, nestanoví-li jinak nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce,
b)
vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda,
c)
působí v jiném než trestním řízenítrestním řízení,
d)
vykonává další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.
(2)
Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou působností podílí na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětemobětem trestných činůtrestných činů.
§ 5
(1)
Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.
(2)
Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád nebo zákon o zvláštních řízeních soudních.
ČÁST TŘETÍ
SOUSTAVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 6
(1)
Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství.
(2)
V obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního zastupitelství vykonává Městské státní zastupitelství v Praze a působnost okresních státních zastupitelství vykonávají obvodní státní zastupitelství. V obvodu města Brna vykonává působnost okresního státního zastupitelství Městské státní zastupitelství v Brně.
(3)
Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a krajská státní zastupitelství jsou účetními jednotkami.
§ 7
(1)
Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů.
(2)
Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Vedoucí státní zástupci
§ 8
(1)
Vedoucími státními zástupci jsou
a)
nejvyšší státní zástupce, který stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství,
b)
vrchní státní zástupci, kteří stojí v čele vrchních státních zastupitelství,
c)
krajští státní zástupci, kteří stojí v čele krajských státních zastupitelství, a městský státní zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Praze, (dále jen „krajští státní zástupci“),
d)
okresní státní zástupci, kteří stojí v čele okresních státních zastupitelství, obvodní státní zástupci, kteří stojí v čele obvodních státních zastupitelství v Praze, a městský státní zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Brně, (dále jen „okresní státní zástupci“).
(2)
Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí a v rozsahu jím stanoveném.
(3)
Vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a rozdělení agendy státního zastupitelství mezi státní zástupce; přitom zajistí specializaci státních zástupců podle zvláštních právních předpisů.
§ 9
(1)
Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti na funkční období 7 let.
(2)
Nejvyšším státním zástupcem může být jmenována osoba, která svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi, schopnostmi řízení lidí a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu funkce nejvyššího státního zástupce.
(3)
Předpokladem pro jmenování do funkce nejvyššího státního zástupce je právní praxe v délce nejméně 10 let, z toho nejméně 6 let ve funkci státního zástupce.
(4)
Nejvyšším státním zástupcem nemůže být jmenována osoba, které bylo pravomocným rozhodnutím v rámci právní praxe uvedené v odstavci 3 uloženo kárné opatření, nebylo-li zahlazeno.
(5)
Nikdo nemůže být jmenován nejvyšším státním zástupcem více než jednou; k výkonu funkce, která zanikla podle § 11 odst. 4 písm. b), se přitom nepřihlíží.
(6)
Vláda může na návrh ministra spravedlnosti odvolat nejvyššího státního zástupce z funkce, pokud zaviněným závažným porušením svých povinností anebo svým zaviněným hrubě nevhodným jednáním zásadním způsobem ohrozil důvěru v řádnou činnost nejvyššího státního zástupce nebo soustavy státního zastupitelství, zejména důvěru v zákonnost jejich postupu nebo v jejich nestrannost anebo odbornost, nebo zásadním způsobem ohrozil vážnost a důstojnost funkce nejvyššího státního zástupce nebo státního zastupitelství.
(7)
Vláda uveřejní údaj o odvolání nejvyššího státního zástupce v den, kdy o tom rozhodla.
§ 9a
Ustanovení správního řádu o správním řízení se na rozhodování vlády o jmenování nebo odvolání nejvyššího státního zástupce nepoužijí.
§ 9b
(1)
Žalobu podle soudního řádu správního proti rozhodnutí o odvolání je oprávněn podat pouze odvolaný nejvyšší státní zástupce.
(2)
Žalobu může odvolaný nejvyšší státní zástupce podat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí o odvolání oznámeno doručením písemného vyhotovení.
(3)
K projednání žaloby je příslušný Nejvyšší správní soud.
(4)
Žalobě nelze přiznat odkladný účinek.
(5)
Nejvyšší správní soud žalobu projedná přednostně a rozhodne o ní nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy podaná žaloba bude prostá vad, které brání pokračování v řízení.
§ 10
(1)
Vrchního, krajského nebo okresního státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce stojícího v čele nejblíže vyššího státního zastupitelství, v jehož obvodu má být vedoucí státní zástupce jmenován, nebo na návrh nejvyššího státního zástupce, a to na funkční období 7 let.
(2)
Vrchním, krajským nebo okresním státním zástupcem může být jmenován státní zástupce, který úspěšně absolvoval výběrové řízení na funkci vedoucího státního zástupce a který svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu této funkce.
(3)
Předpokladem pro jmenování do funkce
a)
vrchního státního zástupce je výkon funkce státního zástupce v délce nejméně 6 let,
b)
krajského státního zástupce je výkon funkce státního zástupce v délce nejméně 4 roky a
c)
okresního státního zástupce je výkon funkce státního zástupce v délce nejméně 2 roky.
(4)
Vrchním, krajským nebo okresním státním zástupcem nemůže být jmenován státní zástupce, kterému bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li zahlazeno.
(5)
Vrchní státní zástupce nebo krajský státní zástupce může u téhož státního zastupitelství vykonávat funkci vedoucího státního zástupce nejvýše 2 po sobě jdoucí funkční období.
(6)
Vrchní, krajský nebo okresní státní zástupce může být odvolán ze své funkce pouze rozhodnutím vydaným v kárném řízení.
§ 10a
(1)
Návrh na jmenování vedoucího státního zástupce podle § 10 může osoba uvedená v § 10 odst. 1 podat ministru spravedlnosti jen po provedení výběrového řízení.
(2)
Výběrová komise má 5 členů, z nichž 1 člena jmenuje ministr spravedlnosti a po 2 členech nejvyšší státní zástupce a vedoucí státní zástupce stojící v čele nejblíže vyššího státního zastupitelství, v jehož obvodu má být vedoucí státní zástupce jmenován.
(3)
Ministr spravedlnosti návrhu na jmenování vedoucího státního zástupce nevyhoví, pokud navržená osoba nesplňuje předpoklady pro řádný výkon funkce vedoucího státního zástupce; v takovém případě o tom ministr spravedlnosti s uvedením důvodu písemně vyrozumí navrhovatele a toho, kdo byl navržen ke jmenování.
§ 10b
(1)
Náměstka vedoucího státního zástupce jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná.
(2)
Náměstkem vedoucího státního zástupce nemůže být jmenován státní zástupce, kterému bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li zahlazeno.
(3)
Náměstkem nejvyššího státního zástupce může být jmenován pouze státní zástupce, který vykonává funkci státního zástupce nejméně 4 roky.
§ 10c
Okresní, krajský a vrchní státní zástupce a náměstek vedoucího státního zástupce absolvují odborný vzdělávací program Justiční akademie zaměřený na oblast řízení státního zastupitelství, a to nejpozději do 2 let ode dne jmenování do funkce.
§ 11
(1)
Vedoucí státní zástupce nebo náměstek vedoucího státního zástupce se této funkce může vzdát písemným oznámením tomu, kdo ho do této funkce jmenoval; funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce v tomto případě zanikne uplynutím kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno.
(2)
Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce zaniká též
a)
dnem přeložení k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství,
b)
dnem, k němuž mu vznikla funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce, nebo
c)
dnem, ve kterém došlo k zániku jeho funkce státního zástupce.
(3)
Funkce vedoucího státního zástupce zaniká též
a)
uplynutím jeho funkčního období, nebo
b)
dnem nabytí právní moci rozhodnutí kárného soudukárného soudu, kterým mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce vedoucího státního zástupce.
(4)
Funkce nejvyššího státního zástupce zaniká též
a)
dnem, ke kterému vláda nejvyššího státního zástupce odvolala, nebo
b)
dnem nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zrušení rozhodnutí vlády o odvolání předchozího nejvyššího státního zástupce.
(5)
Funkce náměstka vedoucího státního zástupce zaniká též dnem, k němuž byl jmenován do funkce vedoucího státního zástupce.
(6)
Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce ani odvolání z této funkce nemají za následek zánik funkce státního zástupce.
§ 11a
(1)
V rozsahu stanoveném zákonem je nejvyšší státní zástupce nadřízen vrchním státním zástupcům, vrchní státní zástupce krajským státním zástupcům v obvodu vrchního státního zastupitelství a krajský státní zástupce okresním státním zástupcům v obvodu krajského státního zastupitelství.
(2)
V rozsahu stanoveném zákonem je vedoucí státní zástupce nadřízen státním zástupcům působícím u státního zastupitelství, v jehož čele stojí.
§ 12
Oprávnění nejvyššího státního zástupce
(1)
Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství nebo k zajištění jednotné vnitřní organizace státního zastupitelství a jednotného výkonu spisové služby může nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy; tyto pokyny jsou závazné pro státní zástupce, a pokud tak nejvyšší státní zástupce stanoví, i pro další zaměstnance státního zastupitelství.
(2)
Nejvyšší státní zástupce může vydávat pro státní zastupitelství stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství.
(3)
Nejvyšší státní zástupce může nařídit, aby Nejvyšší státní zastupitelství nebo jím pověřené státní zastupitelství provedlo kontrolu skončených věcí, v nichž bylo příslušné státní zastupitelství činné, a uložilo v případě pochybení opatření k nápravě.
(4)
Pokud v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství získá nejvyšší státní zástupce poznatky o nejednotnosti rozhodování soudů, je oprávněn podat předsedovi Nejvyššího soudu podnět k tomu, aby navrhl Nejvyššímu soudu zaujetí stanoviska k výkladu zákona nebo jiného právního předpisu.
(5)
Nejvyššímu státnímu zástupci přísluší vykonávat další oprávnění, která s funkcí nejvyššího státního zástupce spojuje tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(6)
Nejvyšší státní zástupce nejpozději do poloviny kalendářního roku předkládá prostřednictvím ministra spravedlnosti vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství za uplynulý kalendářní rok; vláda tuto zprávu po projednání předkládá Senátu.
(7)
Nejvyšší státní zástupce vydá po projednání s vrchními a krajskými státními zástupci a s předchozím souhlasem ministra spravedlnosti pravidla kariérního postupu státních zástupců, pravidla postupu při vyhlašování výběrového řízení na funkci státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce, pravidla postupu při výběrových řízeních na funkci státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce a pravidla jednání výběrové komise; tato pravidla jsou závazná pro státní zástupce a členy výběrové komise.
Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství
§ 12a
(1)
Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.
(2)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li tento zákon jinak.
(3)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(4)
V případech vyloučení vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, které ve věci vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích, se postupuje podle odstavce 2 obdobně. Státní zastupitelství, jemuž byla věc z důvodu uvedeného v první větě přikázána, vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích namísto státního zastupitelství, jemuž byla věc odňata.
(5)
O odnětí a přikázání věci a o opravných prostředcích se rozhoduje usnesením, proti kterému není přípustná stížnost, nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, podle něhož se řízení vede.
§ 12b
(1)
Úkony, které by příslušné státní zastupitelství mohlo provést jen s obtížemi nebo s neúměrnými náklady nebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiné státní zastupitelství.
(2)
Nemůže-li dožádané státní zastupitelství provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání státnímu zastupitelství, v jehož obvodu lze úkon provést, je-li mu to známo; jinak dožádání vrátí.
(3)
Prošetřením podnětu k podání návrhu nejvyššího státního zástupce může Nejvyšší státní zastupitelství pověřit nižší státní zastupitelství.
Dohled
§ 12c
Dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství.
§ 12d
(1)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu.
(2)
Nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Odmítne-li z tohoto důvodu nejblíže nižší státní zastupitelství pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství; pokud nejblíže vyšší státní zastupitelství na svém pokynu trvá a neuplatní jiný postup, věc nižšímu státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo.
(3)
Nejblíže vyšší státní zastupitelství může odejmout věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství a vyřídit ji samo též tehdy, je-li nejblíže nižší státní zastupitelství nečinné nebo se v jeho postupu vyskytují nedůvodné průtahy.
§ 12e
(1)
Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců a vyšších úředníků působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců a vyšších úředníků může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění či některých z nich může pověřit jiného státního zástupce.
(2)
Státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Pokud byl pokyn vydán ústně, státní zástupce, který pokyn vydal, jej na žádost státního zástupce, kterému je pokyn adresován, potvrdí písemně.
(3)
Odmítne-li státní zástupce z důvodu podle odstavce 2 pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně státnímu zástupci, který pokyn vydal. Pokud ten na pokynu trvá, předloží věc neprodleně se svým stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci. Vedoucí státní zástupce je oprávněn pokyn zrušit, a pokud tak neučiní, vyřídí věc státní zástupce, který pokyn vydal. Vydal-li pokyn vedoucí státní zástupce, vyřídí věc sám.
(4)
V jednání před soudem není státní zástupce vázán pokynem vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v případě, že v průběhu jednání dojde ke změně důkazní situace.
Poskytování informací
§ 12g
(1)
Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informaceinformace, které potřebují k plnění svých úkolů; má-li být informaceinformace poskytnuta na žádost, v žádosti o poskytnutí informaceinformace se vždy uvede důvod vyžádání informaceinformace. InformacíInformací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo. S právem vyžadovat informaceinformace není spojeno právo jakkoliv zasahovat do postupu ve věci, v níž se informaceinformace vyžadují, nejde-li současně o výkon dohledu nebo o výkon oprávnění nejvyššího státního zástupce podle tohoto zákona.
(2)
V trestním řízenítrestním řízení se informaceinformace podle odstavce 1 po nezbytně nutnou dobu neposkytne, lze-li důvodně předpokládat, že by její poskytnutí ohrozilo podstatné národní bezpečnostní zájmy, průběh trestního řízenítrestního řízení nebo bezpečnost osob. O dočasném neposkytnutí informaceinformace sepíše státní zastupitelství, které by informaciinformaci mělo poskytnout, záznam, který založí do spisu.
(3)
Nejvyšší státní zastupitelství je při výkonu své působnosti oprávněno si vyžádat od kteréhokoli státního zastupitelství zvláštní zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství anebo uložit tomuto státnímu zastupitelství, aby tak postupovalo ve vztahu k nejblíže nižším státním zastupitelstvím ve svém obvodu. Oprávnění vrchních a krajských státních zastupitelství vůči nejblíže nižším státním zastupitelstvím při výkonu dohledu nejsou tím dotčena.
§ 12h
(1)
Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního zástupce může kdykoli provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a vyžadovat informaceinformace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní státní zastupitelství, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.
(2)
Pokud se zjištění přímo nezúčastnil vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce příslušného státního zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění příslušnému vedoucímu státnímu zástupci oznámí. V případě vrchního státního zastupitelství využije Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění v rámci dohledu.
§ 12i
Zpracovávání osobních údajů státním zastupitelstvím
(1)
Státní zastupitelství může zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro výkon jeho působnosti. Osobní údaje může zpracovávat i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Státní zastupitelství může zpřístupňovat nebo předávat osobní údaje
a)
orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
orgánům a osobám provozujícím zařízení, ve kterém je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, jde-li o místa, kde státní zastupitelství v zákonem stanovených případech vykonává dozor, plní jiné úkoly vyplývající z právních předpisů nebo kam předává osobu, anebo osobám, které v takovém místě zajišťují výkon omezení osobní svobody, nebo
c)
soudům v souvislosti s jeho účastí v řízení při výkonu jiné než trestní působnosti a orgánům veřejné správy pro plnění úkolů v rámci jejich působnosti.
(3)
Nejvyšší státní zastupitelství je správcem centrální evidence stíhaných osob, v níž jsou za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, zpracovávány ze spisů vedených soudy, státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce tyto kategorie osobních údajů:
a)
spisová značka a označení orgánu, který evidovaný úkon učinil,
b)
identifikační údaje osoby, proti které se trestní řízenítrestní řízení vede,
c)
identifikační údaje poškozených a dalších osob na trestním řízenítrestním řízení zúčastněných,
d)
právní kvalifikace skutku, pro který se trestní řízenítrestní řízení vede, s vyznačením jejích změn a
e)
rozhodnutí, opatření a příkazy vztahující se k osobě, proti které se řízení vede, včetně údajů o jejich výkonu.
(4)
Centrální evidence stíhaných osob je neveřejná. Přístup do centrální evidence stíhaných osob mají pouze státní zastupitelství pro potřeby výkonu své působnosti a ostatní orgány činné v trestním řízeníorgány činné v trestním řízení a Probační a mediační služba pro účely trestního řízenítrestního řízení. Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyžádání též ministerstvu.
(5)
Osobní údaje vedené v centrální evidenci stíhaných osob se vymažou po uplynutí skartační lhůty spisu, ve kterém byl učiněn úkon, na základě kterého byl záznam osobních údajů v centrální evidenci stíhaných osob proveden.
§ 12j
Pro účely zákona o základních registrech se Úřad evropského veřejného žalobce považuje za orgán veřejné moci, vůči němuž plní roli ústředního správního úřadu ministerstvo; údaje v základním registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností, které mají být vyjádřeny referenční vazbou, se ve vztahu k Úřadu evropského veřejného žalobce takto uvádějí pouze tehdy, jsou-li v základních registrech uvedeny.
§ 12k
Nejvyšší státní zástupce jmenuje pověřence pro ochranu osobních údajů pro celou soustavu státního zastupitelství; úkoly tohoto pověřence může na základě písemné dohody státního zastupitelství a ministerstva vykonávat pověřenec pro ochranu osobních údajů ministerstva. Činnost pověřence podle věty první nezahrnuje činnosti ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů státním zastupitelstvím, které jsou nezbytné pro výkon působnosti státního zastupitelství v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech.
§ 12l
(1)
Nejvyšší státní zastupitelství sleduje soulad postupu státního zastupitelství s právními předpisy v oblasti ochrany osobních údajů při zpracování osobních údajů, jsou-li zpracovávány za účelem předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Zjistí-li nedostatky, uloží opatření k nápravě.
(2)
Nejvyšší státní zastupitelství vyrozumí o způsobu vyřízení podání týkajícího se ochrany osobních údajů toho, kdo jej učinil, tak, aby předcházelo ohrožení
a)
plnění úkolu v oblasti předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činůtrestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti včetně pátrání po osobách a věcech,
b)
řízení o přestupku, kázeňském přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku,
c)
ochrany utajovaných informacíutajovaných informací, nebo
d)
oprávněných zájmů třetí osoby.
§ 12m
Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů v jiných oblastech
Ustanovení § 28 odst. 2 až 4 a § 29 odst. 3 až 6 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, se použijí i na vyřízení žádostí subjektu údajů o přístup, opravu, omezení zpracování nebo výmaz podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/67910).
ČÁST ČTVRTÁ
PŮSOBNOST MINISTERSTVA A SPRÁVA STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 13
(1)
Ministr spravedlnosti může kdykoli požádat kterékoli státní zastupitelství o informaciinformaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informaceinformace potřebná k plnění úkolů ministerstva nebo pokud takovou informaciinformaci potřebuje jako člen vlády.
(2)
Ministerstvo může prostřednictvím příslušného vedoucího státního zástupce požádat kterékoli státní zastupitelství o zpracování podkladů nezbytných k projednání nároků na náhradu škody uplatňovaných z důvodu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.5) V mezích posuzování uvedených nároků mají pověření pracovníci ministerstva právo se seznamovat s obsahem spisů a evidenčních pomůcek vedených u státních zastupitelství, jakož i právo z nich požadovat opisy a výpisy.
Správa státního zastupitelství
§ 13a
(1)
Úkolem správy státního zastupitelství je vytvářet státnímu zastupitelství podmínky k řádnému výkonu jeho působnosti, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů státnímu zastupitelství svěřených.
(2)
Výkon správy státního zastupitelství nesmí narušovat plnění úkolů vyplývajících z jeho působnosti.
§ 13b
(1)
Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je ministerstvo.
(2)
Orgány správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci a jejich náměstci; orgány správy státního zastupitelství jednají jménem státního zastupitelství v rozsahu, v jakém správu státního zastupitelství podle tohoto zákona vykonávají.
(3)
Správu státního zastupitelství ve věcech majetku státu a státního rozpočtu vykonává ministerstvo vždy prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců.4a)
§ 13c
(1)
Správu Nejvyššího státního zastupitelství vykonává ministerstvo prostřednictvím nejvyššího státního zástupce.
(2)
Správu vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství vykonává ministerstvo přímo nebo prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců; správu okresních státních zastupitelství může vykonávat též prostřednictvím krajských státních zástupců.
(3)
Vedoucí státní zástupci vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
(4)
Náměstci vedoucích státních zástupců vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu určeném příslušným vedoucím státním zástupcem; u okresních státních zastupitelství po projednání s krajským státním zástupcem.
(5)
Při zachování vlastní odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci pověřit jednotlivými úkony správy státního zastupitelství jiného státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního zastupitelství, v jehož čele stojí.
(6)
Vedoucí státní zástupci jsou za výkon správy státního zastupitelství, v jehož čele stojí, odpovědni ministerstvu; krajští státní zástupci odpovídají též za výkon jim svěřené správy okresních státních zastupitelství.
(7)
Při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci nadřízeni státním zástupcům a ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci jsou při výkonu správy státního zastupitelství nadřízeni též okresním státním zástupcům. Vedoucí státní zástupci mohou při výkonu správy státního zastupitelství vydávat opatření, která jsou pro podřízené závazná.
(8)
V rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťují provoz a některé další činnosti související s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství, vrchních státních zastupitelství a krajských státních zastupitelství ředitelé správy těchto státních zastupitelství; odpovědnost příslušného vedoucího státního zástupce jako orgánu správy státního zastupitelství tím není dotčena. Vedoucí státní zástupce si může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.
(9)
Ředitele správy státního zastupitelství jmenuje a odvolává4b) příslušný vedoucí státní zástupce. Funkce ředitele správy státního zastupitelství je vykonávána v pracovním poměru.
§ 13d
Ministerstvo vykonává správu státního zastupitelství tím, že
a)
zajišťuje chod státních zastupitelství po stránce organizační, zejména stanoví s ohledem na množství vyřizovaných věcí počty státních zástupců, vyšších úředníků a odborných a dalších zaměstnanců státních zastupitelství; u Nejvyššího státního zastupitelství je stanoví v dohodě s nejvyšším státním zástupcem,
b)
zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod státních zastupitelství po stránce personální,
c)
zajišťuje chod státních zastupitelství tím, že zabezpečuje financování jejich hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy a provádí kontroly hospodaření,4c)
d)
stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu,
e)
organizuje, řídí a kontroluje výkon správy státních zastupitelství prováděný vedoucími státními zástupci,
f)
vyřizuje stížnosti podané podle tohoto zákona na postup státního zastupitelství (dále jen „stížnosti“),
g)
stanoví metodiku výběru právních čekatelů a metodicky řídí jejich přijímání do pracovního poměru,
h)
řídí a organizuje čekatelskou praxičekatelskou praxi, zejména stanoví pro každé krajské státní zastupitelství počty právních čekatelů a rozhoduje o započtení doby jiné právnické činnosti do čekatelské praxečekatelské praxe,
i)
organizuje a zajišťuje odborné závěrečné zkoušky státních zástupců (dále jen „závěrečná zkouška“),
j)
organizuje a řídí odborné vzdělávání vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státních zastupitelství,
k)
sleduje chod kanceláří státních zastupitelství,
l)
organizuje, metodicky řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných informacíinformací, bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „úkoly krizového řízení a bezpečnosti“),
m)
usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,
n)
plní další úkoly při výkonu správy státního zastupitelství vyplývající z právních předpisů.
§ 13e
(1)
Nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupitelství tím, že
a)
zajišťuje chod Nejvyššího státního zastupitelství po stránce personální a organizační, zejména tím, že se podílí na obsazování Nejvyššího státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení ostatními odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců,
b)
v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u Nejvyššího státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto státního zastupitelství,
c)
vyřizuje stížnosti,
d)
dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří podmínky pro její zvyšování,
e)
pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u Nejvyššího státního zastupitelství,
f)
zajišťuje poskytování informacíinformací Nejvyšším státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
g)
zajišťuje bezpečnost Nejvyššího státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
h)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím pokynů obecné povahy vydává vzorový organizační řád státního zastupitelství a sjednocuje a kontroluje výkon spisové služby státních zastupitelství.
(3)
Ředitel správy Nejvyššího státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a)
zajišťuje provoz Nejvyššího státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b)
vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u Nejvyššího státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců,
c)
plní další úkoly související s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství podle pokynů nejvyššího státního zástupce.
§ 13f
(1)
Vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního zastupitelství tím, že
a)
zajišťuje jeho chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení vrchního státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců,
b)
v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u vrchního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto státního zastupitelství,
c)
vyřizuje stížnosti,
d)
dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří podmínky pro její zvyšování,
e)
pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u vrchního státního zastupitelství,
f)
zajišťuje poskytování informacíinformací vrchním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
g)
zajišťuje bezpečnost vrchního státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
h)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Vrchní státní zástupce kontroluje výkon spisové služby u vrchního státního zastupitelství a u krajských státních zastupitelství v jeho obvodu.
(3)
Ředitel správy vrchního státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a)
zajišťuje provoz vrchního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b)
vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u vrchního státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců,
c)
plní další úkoly související s výkonem správy vrchního státního zastupitelství podle pokynů vrchního státního zástupce.
§ 13g
(1)
Krajský státní zástupce vykonává správu krajského státního zastupitelství a správu okresních státních zastupitelství v jeho obvodu tím, že
a)
zajišťuje jejich chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jejich řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci, vyřizuje personální věci státních zástupců krajského státního zastupitelství a v rozsahu jím stanoveném též personální věci státních zástupců okresních státních zastupitelství,
b)
prostředky státního rozpočtu, stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu, rozepisuje pro hospodaření krajského státního zastupitelství a pro hospodaření okresních státních zastupitelství minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu,
c)
pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči okresním státním zastupitelstvím v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu,
d)
v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství, dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství,
e)
vyřizuje stížnosti,
f)
dbá o odbornost státních zástupců a vyšších úředníků a vytváří podmínky pro její zvyšování,
g)
pečuje o zvyšování odborné úrovně ostatních zaměstnanců působících u krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu,
h)
s přihlédnutím k vyjádření Justiční akademie zajišťuje výběr právních čekatelů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu,
i)
řídí a kontroluje čekatelskou praxičekatelskou praxi v obvodu krajského státního zastupitelství a její výkon,
j)
kontroluje výkon spisové služby u krajského a okresních státních zastupitelství,
k)
zajišťuje poskytování informacíinformací krajským státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
l)
řídí a kontroluje výkon státní správy okresních státních zastupitelství prováděný okresními státními zástupci,
m)
zajišťuje bezpečnost krajského státního zastupitelství a úkoly krizového řízení,
n)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Ředitel správy krajského státního zastupitelství, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze vedoucí státní zástupce,
a)
zajišťuje provoz krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu po stránce hospodářské, materiální a finanční,
b)
vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u krajského státního zastupitelství s výjimkou státních zástupců a v rozsahu stanoveném krajským státním zástupcem též personální věci zaměstnanců působících u okresních státních zastupitelství,
c)
plní další úkoly související s výkonem správy krajského státního zastupitelství nebo okresních státních zastupitelství v jeho obvodu podle pokynů krajského státního zástupce.
§ 13h
(1)
Okresní státní zástupce v souladu s pokyny nadřízeného krajského zástupce vykonává správu okresního státního zastupitelství tím, že
a)
se podílí na zajištění jeho chodu po stránce personální a organizační, zejména navrhuje řádné obsazení okresního státního zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a vyřizuje v rozsahu stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního zastupitelství,
b)
se podílí na zabezpečování chodu okresního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,
c)
vyřizuje stížnosti,
d)
kontroluje výkon spisové služby u okresního státního zastupitelství,
e)
dohlíží na čekatelskou praxičekatelskou praxi po dobu jejího výkonu u okresního státního zastupitelství,
f)
zajišťuje poskytování informacíinformací okresním státním zastupitelstvím podle zvláštního právního předpisu,4d)
g)
plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Okresní státní zástupce v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbá na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u tohoto zastupitelství.
§ 13i
(1)
Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství okolnosti nasvědčující tomu, že se státní zástupce nebo vedoucí státní zástupce dopustil kárného provinění, podá návrh na zahájení kárného řízení, nelze-li věc vyřídit podle § 31 odst. 1; návrh na zahájení řízení podle zákona upravujícího řízení ve věcech státních zástupců podá též, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že státní zástupce je nezpůsobilý k výkonu funkce podle § 26.
(2)
Ministr spravedlnosti nemůže pro totéž jednání podat návrh na zahájení kárného řízení podle odstavce 1 a návrh podle § 9 odst. 6. Konečné rozhodnutí ve věci o návrhu na zahájení kárného řízení nebo o návrhu podle § 9 odst. 6 vytváří překážku věci rozhodnuté.
§ 13j
Orgány správy státního zastupitelství postupují při výkonu své působnosti v součinnosti se zájmovými organizacemi státních zástupců, s nimiž projednávají zejména
a)
návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají působnosti státního zastupitelství a způsobu jejího výkonu,
b)
zásadní opatření týkající se organizace státního zastupitelství, postavení státních zástupců a výkonu správy státního zastupitelství.
ČÁST PÁTÁ
PRÁVNÍ PROSTŘEDKY ZAJIŠŤUJÍCÍ ČINNOST STÁTNÍHO ZASTUPITELSTVÍ
§ 14
(1)
Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní věci bez průtahů zapůjčovat spisy a doklady. Státní zástupci mají právo v mezích výkonu působnosti státního zastupitelství do zapůjčených spisů a dokladů nahlížet a pořizovat z nich opisy a výpisy.
(2)
Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy jsou povinny bez průtahů vyhovět dožádáním státního zastupitelství činěným v mezích jeho působnosti a podávat mu potřebná vysvětlení. V případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis, přísluší za vyřízení dožádání peněžité plnění.5a)
(3)
Povinnosti podle odstavců 1 a 2 se vztahují i na právnické osoby; na fyzické osoby se vztahují v rozsahu, ve kterém je jim zvláštním právním předpisem svěřen výkon státní správy nebo ve kterém vykonávají podnikatelskou činnost.
(4)
Soudy jsou povinny umožnit státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti nahlížet do soudních spisů a pořizovat si z nich opisy a výpisy. Pokud státní zastupitelství při výkonu své působnosti požádá soud o zapůjčení spisu, soud může jeho žádost odmítnout, jen pokud tomu brání závažné důvody.
(5)
Pro účely výkonu oprávnění podat podle zvláštního právního předpisu soudu žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení jsou státní zastupitelství a nejvyšší státní zástupce dále oprávněni provádět potřebná zjištění u orgánů a osob uvedených v odstavcích 1 a 3, zejména mohou požadovat předložení dokumentů a spisů, nahlížet do nich a pořizovat z nich opisy a výpisy a požadovat podání potřebných vysvětlení; orgány a osoby uvedené v odstavcích 1 a 3 jsou povinny na žádost státního zastupitelství nebo nejvyššího státního zástupce poskytnout při výkonu tohoto oprávnění požadovanou součinnost.
(6)
Ustanoveními odstavců 1 až 5 nejsou dotčeny povinnosti vyplývající ze zvláštních právních předpisů o ochraně utajovaných informacíutajovaných informací, ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti.5b) Za zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti se pro účely tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.
§ 15
(1)
Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše záznam.
(2)
Vysvětlení nelze požadovat o okolnostech týkajících se utajovaných informacíinformací chráněných zvláštním právním předpisem od toho, kdo je povinen je zachovat v tajnosti, nebo od toho, kdo by vysvětlením porušil jinou zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl těchto povinností zproštěn tím, kdo je k tomu podle zvláštního právního předpisu oprávněn.
(3)
Vysvětlení může odepřít osoba, která by tím sebe nebo osobu blízkou5c) vystavila nebezpečí trestního stíhání. Státní zástupce je oprávněn důvodnost odepření přezkoumat, pokud takový postup není v rozporu s účelem, pro který je vysvětlení požadováno.
(4)
Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu výdajů za podmínek a ve výši stanovených právními předpisy o cestovních náhradách a na náhradu prokázaného ušlého výdělku (dále jen „náhrada“). Náhradu poskytuje stát prostřednictvím státního zastupitelství, které výzvu vydalo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo byl státním zastupitelstvím vyzván k podání vysvětlení v důsledku vlastního protiprávního jednání nebo výhradně v osobním zájmu.
(5)
Nárok na náhradu zaniká, pokud nebyl uplatněn ve lhůtě 3 dnů osobou, která se ke státnímu zastupitelství na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být tato osoba poučena.
(6)
Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí, pokud se na postup státního zastupitelství při požadování vysvětlení vztahuje zvláštní právní předpis.5d)
§ 16
(1)
Tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví výzvě státního zastupitelství podle § 15 odst. 1, může státní zastupitelství uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, popřípadě může nařídit jeho předvedení. Pořádkovou pokutu je možno uložit opakovaně.
(2)
Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost lze podat u státního zastupitelství, které pořádkovou pokutu uložilo, ve lhůtě 3 dnů od doručení písemného rozhodnutí o uložení pokuty. Jestliže státní zastupitelství stížnosti samo nevyhoví, předloží ji bezodkladně k rozhodnutí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství nebo nejvyššímu státnímu zástupci, uložilo-li pořádkovou pokutu Nejvyšší státní zastupitelství.
(3)
Na oznamování rozhodnutí o pořádkové pokutě, běh lhůt, určení náležitostí písemného vyhotovení takového rozhodnutí, rozhodování o stížnosti proti němu a na předvedení osoby se jinak užijí přiměřeně ustanovení trestního řádu.
(4)
Pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je vykonatelné uplynutím lhůty k plnění. Při správě placení pořádkové pokuty se postupuje podle daňového řádu. Pořádkovou pokutu vymáhá celní úřad. Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.
(5)
Nevyhoví-li výzvě podle § 15 odst. 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, státní zastupitelství může přenechat jeho kázeňské potrestání příslušnému veliteli, náčelníku nebo řediteli. Nevyhoví-li takové výzvě osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, státní zastupitelství ji může přenechat řediteli věznice nebo vazební věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku státní zastupitelství vyrozumět. Obdobně se postupuje v případě osob, které podléhají kárné odpovědnosti podle zvláštních právních předpisů.
§ 16a
Přijímání a vyřizování podání
(1)
Podání se posuzuje podle jeho obsahu; lze je učinit písemně, telegraficky, telefaxem, dálnopisem, prostředky elektronické pošty nebo ústně do protokolu.
(2)
Z podání musí být patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou jeho důvody a čeho se ten, kdo je učinil, po státním zastupitelství domáhá; podání musí být podepsáno. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí a není-li ani po upozornění ve stanovené lhůtě tím, kdo podání učinil, doplněno, státní zastupitelství je bez opatření založí. Anonymní podání se přešetřují jen tehdy, pokud obsahují dostatečné údaje pro to, aby jejich obsah bylo možno prověřit; jinak se podání bez opatření založí.
(3)
Není-li k vyřízení podání příslušné státní zastupitelství, jemuž bylo podání učiněno, a z obsahu podání vyplývá, že k jeho vyřízení je příslušné jiné státní zastupitelství nebo Úřad evropského veřejného žalobce, postoupí podání tomuto státnímu zastupitelství nebo Úřadu evropského veřejného žalobce a toho, kdo podání podal, o tom vyrozumí.
(4)
Není-li vyřízení podání v působnosti státního zastupitelství a k jeho vyřízení je příslušný jiný státní orgán, státní zastupitelství, jemuž bylo učiněno, neprodleně podání zašle tomu, kdo je učinil, a vyrozumí ho podle povahy věci o tom, na koho se má obrátit. Jestliže z obsahu podání příslušnost nevyplývá a jeho obsah zjevně nesouvisí s činností státního zastupitelství, státní zastupitelství o tom vyrozumí toho, kdo podání učinil, a podání založí.
(5)
Obsahuje-li podání potřebné náležitosti a jeho vyřízení je v působnosti státního zastupitelství, jemuž bylo učiněno, státní zastupitelství jeho důvodnost přezkoumá. Zjistí-li porušení zákona nebo jiného právního předpisu, přijme v rámci své působnosti příslušná opatření ke zjednání nápravy.
(6)
Po přezkoumání důvodnosti podání je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení vyrozumět nejpozději do 2 měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím toho, kdo je učinil; tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze získat podklady potřebné pro vyřízení podání, o tom je potřeba toho, kdo podání učinil, písemně vyrozumět.
(7)
Není-li ten, kdo podání učinil, se způsobem vyřízení spokojen, může požádat o přezkoumání vyřízení podání nejblíže vyšší státní zastupitelství, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. O tom je třeba toho, kdo podání podal, vždy poučit. Pokud žádost o přezkoumání postupu státního zastupitelství obsahuje nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit jiné posouzení věci, nejblíže vyšší státní zastupitelství vrátí věc nižšímu státnímu zastupitelství k opětovnému přezkoumání.
(8)
Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí na podání činěná státnímu zastupitelství podle zvláštního právního předpisu.5e)
§ 16b
Stížnosti
(1)
Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství; proti evropskému pověřenému žalobci lze podat pouze stížnost na nevhodné chování.
(2)
K vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci, proti němuž stížnost směřuje; je též příslušný k vyřízení stížnosti směřující proti zaměstnanci státního zastupitelství nebo vyššímu úředníkovi, v jehož čele stojí. K vyřízení stížnosti směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci je příslušný ministr spravedlnosti. Stížnost se podává u toho, kdo je příslušný k jejímu vyřízení.
(3)
Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené; vyžaduje-li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o vyřízení stížnosti, jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad.
(4)
Je-li v téže věci podána stejným stěžovatelem další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, stížnost se bez dalšího šetření založí a stěžovatel se již nevyrozumívá; na to je třeba stěžovatele v odpovědi na předchozí stížnost upozornit.
(5)
Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení upravující podání státnímu zastupitelství s tím, že lhůtu 2 měsíců, uvedenou v § 16a odst. 6 nelze v tomto řízení překročit, a že k přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce nadřízený vedoucímu státnímu zástupci, který stížnost vyřizoval, a pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo ministerstvo, ministr spravedlnosti.
§ 16c
Odborné vyjádření a přibrání znalce a tlumočníka
(1)
Je-li k objasnění okolnosti důležité pro postup státního zastupitelství při výkonu působnosti podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu potřeba odborných znalostí, může si státní zastupitelství vyžádat odborné vyjádření.
(2)
Nepostačuje-li vyžádání odborného vyjádření podle odstavce 1, může státní zastupitelství přibrat znalce.
(3)
Je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti nebo vysvětlení, může státní zastupitelství přibrat tlumočníka.
(4)
Na postup při podávání odborného vyjádření a výběru znalce a tlumočníka, na důvody jejich vyloučení a poskytování odměny za znalecký posudek nebo úkon tlumočníka se přiměřeně použije trestní řád.
(5)
Odstavce 1 až 4 se nepoužijí, pokud státní zastupitelství postupuje při vyžadování odborných vyjádření a přibírání znalců a tlumočníků podle zvláštního právního předpisu.
ČÁST ŠESTÁ
USTANOVOVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A JEJICH PRACOVNÍ POMĚR
§ 17
(1)
Státním zástupcem může být jmenován státní občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice,5f) úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se svým jmenováním do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství.
(2)
Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška a prokurátorská zkouška vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako závěrečná zkouška podle tohoto zákona.
(3)
O uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle tohoto zákona rozhoduje ministr spravedlnosti.
(4)
Podmínku bezúhonnostibezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.
§ 18
(1)
Funkce státního zástupce vzniká jmenováním.
(2)
Státního zástupce jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou.
(3)
Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu při ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou a zákony České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, budu respektovat lidská práva, základní svobody a lidskou důstojnost a zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvím v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit důstojnost svého povolání.“ Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik funkce státního zástupce.
(4)
Pracovní poměr státního zástupce se zakládá k České republice jmenováním do funkce státního zástupce a vzniká po složení slibu podle odstavce 3 dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této funkce. Nestanoví-li tento zákon jinak, vykonává práva a povinnosti z pracovního poměru státní zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce.
(5)
Pracovní poměr státního zástupce končí dnem zániku funkce státního zástupce.
(6)
Pracovní poměr státních zástupců se řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(7)
Platové poměry státních zástupců upravuje zvláštní právní předpis.
Přidělení k výkonu funkce a jeho změny
§ 19
(1)
Státního zástupce přidělí k výkonu funkce k určitému státnímu zastupitelství ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu. Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek zánik funkce, nelze-li státního zástupce s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství.
(2)
Ministr spravedlnosti může státního zástupce přeložit s jeho souhlasem nebo na jeho žádost k jinému státnímu zastupitelství téhož nebo vyššího stupně; nestanoví-li tento zákon jinak, ke státnímu zastupitelství nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit státního zástupce jen na jeho žádost. Žádost o přeložení podává státní zástupce prostřednictvím nejvyššího státního zástupce, který k žádosti připojí své stanovisko. Státní zástupce může až do dne rozhodnutí ministra spravedlnosti o změně svého přidělení žádost vzít zpět. Při překládání státních zástupců ke státnímu zastupitelství vyššího stupně se přihlíží též k dosažené odborné úrovni překládaného státního zástupce a k výsledkům prohlubování jeho odborných znalostí (§ 24 odst. 3).
(3)
Nelze-li řádný výkon působnosti státního zastupitelství zajistit postupem podle odstavců 1 a 2, může ministr spravedlnosti po vyjádření vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen, přeložit státního zástupce i bez jeho souhlasu nebo žádosti k jinému státnímu zastupitelství, dojde-li zákonem ke změně v organizaci státního zastupitelství nebo změně obvodů státních zastupitelství.
(4)
Podle odstavce 3 lze státního zástupce přeložit pouze k jinému státnímu zastupitelství téhož stupně v rámci obvodu státního zastupitelství o jeden stupeň vyššího anebo ke státnímu zastupitelství o jeden stupeň nižšímu v rámci obvodu státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce. Přeložit státního zástupce podle odstavce 3 lze pouze do 6 měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze státního zástupce přeložit opakovaně. Při překládání podle odstavce 3 se přihlédne také k osobním a rodinným poměrům státního zástupce.
(5)
Státnímu zástupci, který byl přeložen k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství podle odstavce 3, zůstává zachován plat, který by mu jinak podle zvláštního právního předpisu příslušel, pokud mu přeložením nevznikne nárok na plat vyšší.
§ 19a
(1)
Státní zástupce může být v zájmu řádného zajištění úkolů státního zastupitelství se svým souhlasem dočasně přidělen k výkonu funkce státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství na dobu nejdéle 3 let nebo k jinému orgánu nebo organizaci na dobu nejdéle jednoho roku, anebo k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky na dobu nejdéle 5 let. Státní zástupce může být se svým souhlasem v zájmu využití zkušeností dočasně přidělen k ministerstvu nebo k Justiční akademii na dobu nejdéle jednoho roku.
(2)
O dočasném přidělení k jinému státnímu zastupitelství rozhoduje vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které je ve vztahu k oběma příslušným státním zastupitelstvím nejblíže vyšší. V případě dočasného přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce. V případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem; v případě dočasného přidělení k Eurojustu tak ministr spravedlnosti činí na návrh nejvyššího státního zástupce. V ostatních případech rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a v případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci též na základě jejich souhlasu nebo žádosti. Součástí rozhodnutí je i určení doby dočasného přidělení, kterou nelze bez souhlasu státního zástupce prodlužovat.
(3)
Státní zástupce dočasně přidělený k jinému státnímu zastupitelství má po dobu přidělení právo na
a)
zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle státního zastupitelství, ke kterému byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto státního zastupitelství cestu z místa svého bydliště,
b)
náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru,
c)
náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmena b).
(4)
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li státní zástupce podle tohoto zákona dočasně přidělen k ministerstvu, k Justiční akademii nebo k jinému orgánu anebo organizaci v České republice.
(5)
Státní zástupce dočasně přidělený k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky má nárok na náhrady nákladů poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí orgán nebo organizace, k nimž byl dočasně přidělen.
§ 20
Pracovní pohotovost
K plnění úkolů, k nimž je státní zastupitelství podle zákona příslušné, jestliže jejich provedení nesnese odkladu, může vedoucí státní zástupce nařídit státnímu zástupci pracovní pohotovost na pracovišti, v místě jeho bydliště nebo na jiném vhodném místě. Pracovní pohotovost na pracovišti může být státnímu zástupci nařízena v rozsahu nejvýše 400 hodin ročně. Při nařizování pracovní pohotovosti vedoucí státní zástupce dbá na rovnoměrné zatížení všech státních zástupců.
§ 21
Zánik funkce státního zástupce
(1)
Funkce státního zástupce zaniká dnem
a)
ve kterém měl státní zástupce složit slib, pokud složení slibu odepřel nebo jej složil s výhradou,
b)
ve kterém po svém jmenování státní zástupce dodatečně odvolal souhlas s prvým přidělením, pokud ho nelze s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství,
c)
k němuž státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky,
d)
ve kterém státní zástupce složil slib soudce nebo k němuž byl zvolen poslancem nebo senátorem Parlamentu České republiky anebo členem zastupitelstva územního samosprávného celku,
e)
k němuž státnímu zástupci vznikla funkce ve veřejné správě,
f)
31\\. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 70 let,
g)
úmrtí státního zástupce nebo dnem právní moci rozhodnutí o jeho prohlášení za mrtvého.
(2)
Funkce státního zástupce dále zaniká dnem právní moci rozhodnutí
a)
kterým byl státní zástupce omezen ve svéprávnosti,
b)
kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čintrestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti,
c)
kterým bylo rozhodnuto, že státní zástupce je z důvodu uvedeného v § 26 nezpůsobilý k výkonu funkce státního zástupce,
d)
o uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce.
(3)
Státní zástupce se může vzdát funkce písemným oznámením ministru spravedlnosti; funkce státního zástupce zaniká uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž oznámení státního zástupce o tom, že se funkce státního zástupce vzdává, bylo ministru spravedlnosti doručeno.
§ 22
Dočasné zproštění výkonu funkce
(1)
Státní zástupce je dočasně zproštěn výkonu funkce,
a)
byl-li jmenován soudcem Ústavního souduÚstavního soudu, a to na dobu výkonu této funkce,
b)
stal-li se soudcem nebo asistentem soudce mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu nebo byl-li pověřen výkonem obdobné funkce u mezinárodního soudu, mezinárodního trestního tribunálu nebo obdobného mezinárodního soudního orgánu, a to na dobu výkonu této funkce, nebo
c)
byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 19a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.
(2)
Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce státního zástupce,
a)
který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,
b)
je-li kárně stíhán, pokud je v návrhu na zahájení kárného řízení navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce, a to na dobu do skončení kárného řízení nebo dokud není kárnému soudu doručeno prohlášení státního zástupce, že trvá na projednání věci,
c)
bylo-li z důvodu uvedeného v § 26 zahájeno řízení o jeho způsobilosti vykonávat funkci státního zástupce, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.
(3)
Ministr spravedlnosti informuje evropského nejvyššího žalobce o tom, že státního zástupce jmenovaného do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce dočasně zprostí výkonu funkce podle odstavce 2 a o důvodech tohoto dočasného zproštění. Při dočasném zproštění výkonu funkce státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce z důvodu kárného stíhání pro kárné provinění související s jeho povinnostmi podle nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce postupuje ministr spravedlnosti podle tohoto nařízení.
(4)
K dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce podle odstavce 2 dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo státnímu zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, není-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
(5)
Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b) platí ustanovení § 19a odst. 5 obdobně.
(6)
Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 2 písm. b) může státní zástupce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení;5i) podání námitek nemá odkladný účinek.
ČÁST SEDMÁ
POSTAVENÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ
§ 23
(1)
Státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství; jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství.
(2)
Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem státního zastupitelství se řídí zvláštním právním předpisem.5j)
§ 24
(1)
Státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout.
(2)
Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. Státní zástupce zejména
a)
ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky,
b)
svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná, se musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů,
c)
nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,
d)
musí odpovědně přistupovat ke správě vlastního majetku i majetku, jehož správa mu byla svěřena, uzavírat jen takové závazky, jejichž plnění není na újmu řádného výkonu funkce státního zástupce, a svoje finanční záležitosti uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno k nepřípustnému ovlivňování jeho osoby v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce,
e)
nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení nebo případů, ve kterých takový postup umožňuje zvláštní právní předpis, anebo případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám státní zástupce.
(3)
Státní zástupce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. K tomu vedle samostatného studia využívá zejména vzdělávací akce, organizované Justiční akademií, případně státním zastupitelstvím a vysokými školami.
(4)
Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti, jiných státních zástupců, soudců, advokátůadvokátů a notářů.
(5)
Státní zástupce přispívá svými znalostmi a schopnostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání státních zástupců, soudců, právních čekatelů, justičních kandidátů a dalších zaměstnanců státního zastupitelství a soudů organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, státním zastupitelstvím nebo soudy. Nebrání-li tomu jeho povinnosti při výkonu funkce, může státní zástupce přispívat svými znalostmi též při odborné přípravě zejména advokátůadvokátů a advokátních koncipientů.
(6)
Pokud byl státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy státního zastupitelství, je povinen svěřený úkon odpovědně vykonat.
§ 24a
(1)
Státní zástupce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce státního zástupce, kromě výkonu funkce státního zástupce, vedoucího státního zástupce nebo jeho náměstka anebo činností spojených s dočasným přidělením k ministerstvu nebo Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost, s výjimkou správy vlastního majetku včetně členství v orgánech bytových družstev, společenství vlastníků jednotek a jiných právnických osob, jejichž hlavní předmět činnosti je zaměřen na uspokojování bytových potřeb svých členů, činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké, činnosti aktivního sportovce, činnosti v poradních orgánech ministerstev, jiných ústředních orgánů státní správy nebo vlády, orgánech komor Parlamentu, poradních a kontrolních orgánech Evropské unie, Rady Evropy a jiných mezinárodních organizací nebo činnosti v Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky podle zákona o zpravodajských službách České republiky za předpokladu, že tyto činnosti jsou slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce.
(2)
Státní zástupce může vykonávat službu vojáka v aktivní záloze, nebrání-li tomu jeho povinnosti při výkonu funkce; za službu v aktivní záloze je státní zástupce oprávněn přijímat naturální a peněžní náležitosti podle zákona upravujícího postavení vojáka v záloze.
(3)
Výkon činností podle odstavců 1 a 2, s výjimkou správy vlastního majetku, za kalendářní rok státní zástupce oznámí nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku vedoucímu státnímu zástupci, vedoucí státní zástupce nadřízenému vedoucímu státnímu zástupci a nejvyšší státní zástupce ministru spravedlnosti. V oznámení uvede předmět této činnosti, způsob a místo jejího výkonu a pro koho a v jakém rozsahu tuto činnost vykonával. Oznámení podle věty první státní zástupce, vedoucí státní zástupce nebo nejvyšší státní zástupce nepodává v případě, že v daném roce nevykonával činnost, na kterou se povinnost podat oznámení podle věty první vztahuje, nebo pokud výše celkového hrubého ročního příjmu z této činnosti nepřesáhla 20 % jeho ročního platu za tento kalendářní rok.
(4)
Státní zástupce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce státního zástupce zastávat funkci ve statutárním, řídícím a kontrolním orgánu podnikající právnické osoby a nesmí být svěřenským správcem nebo další osobou určenou k dohledu nad správou svěřenského fondu, jehož účelem je provozování obchodního závodu.
§ 25
(1)
Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po skončení výkonu funkce státního zástupce.
(2)
Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,5l) může státního zástupce zprostit mlčenlivosti z vážných důvodů nejvyšší státní zástupce; nejvyššího státního zástupce zprošťuje povinnosti mlčenlivosti ministr spravedlnosti.
§ 26
Nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce
(1)
Státní zástupce není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže
a)
mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat funkci státního zástupce,
b)
byl pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce státního zástupce, jestliže čin, za který byl odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.
(2)
Státní zástupce, který byl jmenován do funkce evropského žalobce, není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže byl Soudním dvorem Evropské unie z funkce evropského žalobce odvolán a jestliže důvody tohoto odvolání zpochybňují důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.
(3)
Státní zástupce, který byl jmenován do funkce evropského pověřeného žalobce, není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže byl z funkce evropského pověřeného žalobce kolegiem zřízeným nařízením o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce odvolán a jestliže důvody tohoto odvolání zpochybňují důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.
§ 26a
Evidenční ochrana státního zástupce
Ministerstvo vnitra na žádost nadřízeného vedoucího státního zástupce provede u státního zástupce, u něhož lze v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství důvodně předpokládat ohrožení jeho života nebo zdraví, opatření k evidenční ochraně osobních údajů státního zástupce, jeho manžela, partnera, dítěte a rodičů, jejich soukromých vozidel, jakož i opatření k evidenční ochraně služebních vozidel.
ČÁST OSMÁ
KÁRNÁ ODPOVĚDNOST
§ 27
Státní zástupce a vedoucí státní zástupce jsou odpovědni za kárné provinění. Státní zástupce jmenovaný do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce je odpovědný za kárné provinění v případech, ve kterých to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobcenařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje; ustanovení této části se na státního zástupce jmenovaného do funkce evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce použijí obdobně.
§ 28
(1)
Kárným proviněním státního zástupce je zaviněné porušení povinnosti státního zástupce nebo zaviněné jednání, kterým státní zástupce ohrozil důvěru v nestranný, odborný nebo zákonný postup státního zástupce nebo státního zastupitelství anebo snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce nebo státního zastupitelství.
(2)
Kárným proviněním vedoucího státního zástupce je též závažné zaviněné porušení povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce.
§ 29
(1)
Odpovědnost státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.
(2)
Lhůta podle odstavce 1 neběží od zahájení do skončení řízení o námitkách proti výtce uložené téže osobě pro týž skutek.
(3)
Lhůta podle odstavce 1 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž skutek proti téže osobě. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.
(4)
Bylo-li kárné řízení vedeno pro týž skutek proti téže osobě na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o vině a kárném opatření, a pokud kárný soud svým rozhodnutím vrátil věc navrhovateli, lhůta podle odstavce 1 neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců od právní moci takového rozhodnutí.
§ 30
(1)
Za kárné provinění podle § 28 odst. 1 lze státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:
a)
důtku,
b)
snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejdéle 2 let, nebo
c)
odvolání z funkce státního zástupce.
(2)
Za kárné provinění podle § 28 odst. 2 lze vedoucímu státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:
a)
důtku,
b)
odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce vedoucího státního zástupce na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se vedoucí státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejdéle 2 let,
c)
snížení platu až o 30 % na dobu nejdéle 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se vedoucí státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejdéle 2 let, nebo
d)
odvolání z funkce vedoucího státního zástupce, s výjimkou funkce nejvyššího státního zástupce.
(3)
Kárné opatření odvolání z funkce vedoucího státního zástupce lze uložit vedle kárného opatření snížení platu.
(4)
Od uložení kárného opatření lze upustit, pokud je projednání kárného provinění vzhledem k jeho povaze a závažnosti a osobě státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce postačující k dosažení účelu kárného řízení.
(5)
Za více kárných provinění téhož státního zástupce nebo vedoucího státního zástupce projednaných ve společném řízení se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné.
(6)
Kárné opatření snížení platu a odnětí zvýšení platového koeficientu se vůči kárně postiženému uplatní od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Do doby, po kterou má být uplatněno snížení platu nebo odnětí zvýšení platového koeficientu, se nezahrnuje doba, po kterou kárně postiženému plat nenáleží, nebo souhrn těchto dob.
§ 31
(1)
Drobné nedostatky a poklesky může orgán správy státního zastupitelství, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, státnímu zástupci nebo vedoucímu státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.
(2)
Pokud výtku uložil vedoucí státní zástupce, doručí ji též ministerstvu a nadřízenému vedoucímu státnímu zástupci, který je též oprávněn výtku uložit.
(3)
Státní zástupce nebo vedoucí státní zástupce, kterému byla výtka uložena, může proti výtce podat do 30 dnů od jejího doručení námitky podle zákona upravujícího řízení ve věcech státních zástupců.
(4)
Námitky proti výtce může ve prospěch i v neprospěch státního zástupce a vedoucího státního zástupce, kterému byla výtka uložena, podat též orgán správy státního zastupitelství, pokud se mu výtka doručuje; lhůta podle odstavce 3 se počítá od doručení výtky tomuto orgánu.
(5)
Žaloba proti výtce není přípustná.
§ 32
(1)
Vedoucí státní zástupce může pro účely podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce provádět nezbytné šetření; při tom postupuje podle části páté tohoto zákona.
(2)
Vedoucí státní zástupce provede šetření podle odstavce 1 též na žádost nadřízeného vedoucího státního zástupce oprávněného podat návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce nebo na žádost ministerstvaministerstva. O výsledku šetření vedoucí státní zástupce vyrozumí toho, kdo o něj požádal, a předloží mu shromážděné podklady.
(3)
Ministerstvo může vyzvat vedoucího státního zástupce oprávněného podat návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce ke sdělení, zda takový návrh v určité věci podá nebo podal.
(4)
Vyzvat ke sdělení podle odstavce 3 může též nadřízený vedoucí státní zástupce podřízeného vedoucího státního zástupce, jsou-li oba oprávněni podat návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti k výkonu funkce.
(5)
Vedoucí státní zástupce, kterému byla doručena výzva, je povinen na ni odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 pracovních dnů a v případě odůvodněném složitostí věci nejpozději do 25 pracovních dnů. Lhůty se počítají od doručení výzvy.
ČÁST DESÁTÁ
ASISTENTI STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍ ČEKATELÉ
§ 32a
Asistenti státních zástupců
(1)
Nejvyššímu státnímu zástupci, jeho náměstkovi a řediteli odboru Nejvyššího státního zastupitelství, který je státním zástupcem, je jmenován nejméně jeden asistent. Asistent může být jmenován též jinému státnímu zástupci.
(2)
Asistenta státního zástupce uvedeného v odstavci 1 větě prvé jmenuje a odvolává nejvyšší státní zástupce na návrh státního zástupce, o jehož asistenta se jedná. Asistenta jiného státního zástupce jmenuje a odvolává vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství na návrh státního zástupce, o jehož asistenta se jedná. Funkce asistenta se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného státního zástupce.
(3)
Asistentem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru práva. Podmínku bezúhonnostibezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čintrestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.
(4)
Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po zániku funkce. Této povinnosti jej může zprostit nejvyšší státní zástupce.
(5)
Asistent vykonává působnost právního čekatele a další jednotlivé úkony státního zástupce z pověření státního zástupce. V řízení před soudem asistent nemůže státního zástupce zastupovat, může však nahlížet do spisu.
(6)
Pracovní poměr asistenta vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
§ 33
Čekatelská praxe
(1)
Čekatelská praxeČekatelská praxe je odbornou přípravou právních čekatelů na výkon funkce státního zástupce. Doba čekatelské praxečekatelské praxe činí 36 měsíců, do této doby se započítává doba dovolené na zotavenou čerpané v době výkonu čekatelské praxečekatelské praxe. Nevykonává-li právní čekatel čekatelskou praxičekatelskou praxi z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo jiné omluvené nepřítomnosti v práci, započítají se mu tyto doby do doby čekatelské praxečekatelské praxe nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.
(2)
Do doby čekatelské praxečekatelské praxe se započte doba výkonu funkce soudce, asistenta státního zástupce, justičního čekatele, justičního kandidáta, soudce Ústavního souduÚstavního soudu, asistenta soudce Ústavního souduÚstavního soudu nebo Nejvyššího soudu anebo Nejvyššího správního soudu, asistenta veřejného ochránce práv, praxe advokátaadvokáta a advokátního koncipientaadvokátního koncipienta. Ministerstvo může na žádost právního čekatele započítat do doby čekatelské praxečekatelské praxe dobu jiné právnické činnosti, jestliže právní čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce státního zástupce; takto započtená doba nesmí přesahovat 24 měsíců.
(3)
Čekatelská praxeČekatelská praxe se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s právním čekatelem uzavírá a v pracovněprávních vztazích za stát s právním čekatelem jedná příslušné krajské státní zastupitelství.
(4)
Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat a čekatelskou praxičekatelskou praxi může vykonávat ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státním zástupcem, s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a souhlasu s přidělením.
(5)
Pracovní poměr s právním čekatelem se sjednává na dobu určitou v trvání 40 měsíců. Nedosáhne-li doba čekatelské praxečekatelské praxe v době trvání tohoto pracovního poměru délky 36 měsíců, lze s právním čekatelem sjednat prodloužení jeho pracovního poměru o dobu potřebnou k dosažení této délky čekatelské praxečekatelské praxe, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr se právnímu čekateli s jeho souhlasem vždy prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl dobu čekatelské praxečekatelské praxe v trvání 36 měsíců v důsledku plnění branné povinnosti nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě.
(6)
Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib: „Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce.“.
(7)
Právní čekatel je oprávněn pod vedením státního zástupce provádět jednoduché úkony státního zástupce nebo státního zastupitelství a pod vedením odborného zaměstnance státního zastupitelství administrativní činnost. Státní zástupce může pověřit právního čekatele, aby jej zastupoval při jednotlivém úkonu trestního řízenítrestního řízení nebo jiného než trestního řízenítrestního řízení. V řízení před soudem se může státní zástupce dát zastoupit právním čekatelem jen v řízení před okresním soudem; v případě řízení o schválení dohody o vině a trestu zastoupení není možné.
(8)
Právní čekatel je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu své činnosti, a to i po skončení pracovního poměru právního čekatele; povinnosti mlčenlivosti může právního čekatele zprostit ze závažných důvodů nejvyšší státní zástupce.
(9)
Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr právního čekatele ustanoveními zákoníku práce.
§ 34
Závěrečná zkouška
(1)
Po ukončení čekatelské praxečekatelské praxe je právní čekatel povinen se podrobit závěrečné zkoušce, jejímž účelem je ověřit, zda má potřebné vědomosti a je náležitě odborně připraven k zastávání funkce státního zástupce.
(2)
Závěrečná zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti. Zkušební komise má 5 členů a skládá se ze státních zástupců, soudců, zaměstnanců působících na ministerstvu a dalších odborníků právní teorie a praxe.
(3)
Závěrečná zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena především na odvětví práva, která státní zastupitelství aplikuje při výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují k organizaci státního zastupitelství, soudů a k postavení a povinnostem státních zástupců.
(4)
Ministerstvo umožní právnímu čekateli na jeho žádost podanou prostřednictvím příslušného krajského státního zastupitelství do konce předposledního měsíce trvání jeho pracovního poměru vykonat závěrečnou zkoušku; den konání zkoušky určí po ukončení čekatelské praxečekatelské praxe, nejpozději 1 týden před skončením pracovního poměru. Brání-li právnímu čekateli ve vykonání závěrečné zkoušky důležitá překážka, určí ministerstvo jiný den konání zkoušky do 1 měsíce ode dne, kdy se dozvědělo, že překážka odpadla; pracovní poměr právního čekatele se v tomto případě s jeho souhlasem prodlužuje tak, aby skončil uplynutím týdne po dni, který byl stanoven k vykonání závěrečné zkoušky, nejdéle o 6 měsíců.
(5)
Požádá-li právní čekatel, který neuspěl při závěrečné zkoušce, před skončením pracovního poměru o její opakování, umožní mu ministerstvo závěrečnou zkoušku opakovat do 6 měsíců od podání žádosti; závěrečnou zkoušku lze opakovat pouze jednou. Pracovní poměr právního čekatele se v takovém případě s jeho souhlasem prodlužuje do dne, který byl určen k vykonání opakované závěrečné zkoušky.
(6)
Pracovní poměr právního čekatele, který složil závěrečnou zkoušku, lze s jeho souhlasem změnit na pracovní poměr na dobu neurčitou. V případě, že se právní čekatel stal státním zástupcem, pracovní poměr končí dnem, který předchází dni, který byl stanoven jako den k nástupu výkonu této funkce.
(7)
V době trvání pracovního poměru podle odstavce 6 vykonává právní čekatel úkony podle § 33 odst. 7.
(8)
Za závěrečnou zkoušku se považuje též odborná justiční zkouška a advokátní zkouška.
(9)
Požádá-li o vykonání závěrečné zkoušky asistent státního zástupce, který má tříletou právní praxi a splňuje předpoklady pro výkon funkce státního zástupce s výjimkou závěrečné zkoušky, souhlasu se jmenováním státním zástupcem a přidělením k určitému státnímu zastupitelství, umožní se mu vykonat závěrečná zkouška do 3 měsíců od doručení žádosti. Požádá-li asistent, který neuspěl při závěrečné zkoušce, o její opakování, umožní se mu ji opakovat do 6 měsíců od doručení žádosti. Pokud neuspěl ani při opakované zkoušce, nemůže podat novou žádost o vykonání zkoušky před uplynutím 5 let ode dne konání opakované zkoušky.
ČÁST JEDENÁCTÁ
ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A PRÁVNÍCH ČEKATELŮ
§ 34a
Odborné vzdělávání právních čekatelů je zajišťováno zejména prostřednictvím Justiční akademie. Justiční akademie umožní též vzdělávání státních zástupců a vyšších úředníků.
ČÁST DVANÁCTÁ
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ÚŘADU EVROPSKÉHO VEŘEJNÉHO ŽALOBCE
§ 34b
(1)
Dnem, k němuž vznikla státnímu zástupci funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce, je státní zástupce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce. V rozsahu, ve kterém není státní zástupce jmenovaný do funkce evropského pověřeného žalobce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce, plní tento státní zástupce povinnosti státního zástupce podle tohoto zákona. Dočasné přidělení trvá po dobu výkonu funkce evropského nejvyššího žalobce, evropského žalobce nebo evropského pověřeného žalobce.
(2)
Ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a se souhlasem státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce stanoví určité státní zastupitelství jako místo výkonu jeho funkce.
§ 34c
(1)
Státní zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, se považuje za státní zastupitelství, u kterého je evropský pověřený žalobce činný.
(2)
Vedoucí státní zástupce stojící v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce, je v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce nadřízen.
(3)
Úkolem správy státního zastupitelství je rovněž vytvářet podmínky k řádnému plnění úkolů evropského pověřeného žalobce.
§ 34d
(1)
Evropský nejvyšší žalobce, evropský žalobce a evropský pověřený žalobce mají v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, stejná oprávnění a povinnosti, jaké jsou stanoveny právními předpisy státnímu zástupci.
(2)
Úřad evropského veřejného žalobce je pro výkon své působnosti oprávněn získávat informaceinformace z rejstříků, registrů, evidencí, databází a seznamů ve stejném rozsahu a stejným způsobem, jako je získává státní zástupce pro účely trestního řízenítrestního řízení.
(3)
Na poskytování informacíinformací mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce se § 12g odst. 1 a 2 použije obdobně. Na oprávnění ministra spravedlnosti požádat Úřad evropského veřejného žalobce o informaciinformaci o stavu řízení ve věci, ve které je Úřad evropského veřejného žalobce činný, se § 13 odst. 1 použije obdobně.
§ 34e
Státní zastupitelství je povinno neprodleně oznámit Úřadu evropského veřejného žalobce skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čintrestný čin, u něhož by Úřad evropského veřejného žalobce mohl vykonat svou pravomoc v souladu s čl. 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.
§ 34f
Státnímu zástupci jmenovanému do funkce evropského pověřeného žalobce náleží podle zákoníku práce náhrada škody nebo nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to v rozsahu, v jakém mu nebyla uhrazena Úřadem evropského veřejného žalobce.
§ 34g
Spory o příslušnost mezi státním zastupitelstvím a Úřadem evropského veřejného žalobce v rozsahu, v jakém to nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce umožňuje, rozhoduje Nejvyšší státní zastupitelství.
ČÁST TŘINÁCTÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 35
(1)
Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury včetně vojenské prokuratury ustanovení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za státní zástupce jmenované podle tohoto zákona do doby uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 a tímto dnem končí jejich dosavadní pracovní nebo služební poměr. To neplatí, jestliže s tímto postupem projeví do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona nesouhlas. Státním zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr podle předchozí věty, přísluší odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.7)
(2)
Dnem účinnosti tohoto zákona se prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury uvedení v odstavci 1 považují za přidělené
a)
k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jestliže vykonávali funkci prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury Generální prokuratury,
b)
ke krajským státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí krajská prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury,
c)
k okresním státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí okresní prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury.
(3)
Ministr spravedlnosti může rozhodnout do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona o jiném přidělení než v odstavci 2; pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty. Státním zástupcům, kterým takto skončí pracovní poměr, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.7)
(4)
Do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona rozhodne ministr spravedlnosti o přidělení prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury ke státním zastupitelstvím. Pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel vojenské prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty.
(5)
Pracovní poměr, který vznikl podle odstavce 1, je pracovním poměrem na dobu určitou do 30. června 1994; tím není dotčeno ustanovení odstavců 3 a 4. Prodlužuje se však na dobu neurčitou, pokud ministr spravedlnosti během jeho trvání jmenuje státního zástupce podle tohoto zákona. Státním zástupcům, kterým skončil pracovní poměr uplynutím doby podle věty prvé, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.7)
(6)
Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech prokuratury, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pracovníky státních zastupitelství ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení, a to ve státních zastupitelstvích, která svým územním obvodem odpovídají prokuratuře, u níž působili a jejich dosavadní pracovní poměr končí. To neplatí, projeví-li s tímto postupem do 15 dnů od účinnosti tohoto zákona nesouhlas.
§ 36
Splňuje-li podmínky uvedené v § 17 odst. 1, může být do 31. prosince 1996 jmenován státním zástupcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením závěrečné zkoušky prokázal způsobilost k výkonu funkce státního zástupce.
§ 37
Do doby nabytí účinnosti zákona upravujícího platové poměry státních zástupců a právních čekatelů se platové poměry státních zástupců a právních čekatelů řídí nařízením vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb.
§ 38
Hmotný majetek a majetková práva včetně závazků souvisejících s tímto majetkem, jakož i jiná práva a závazky přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona z prokuratury na ministerstvo spravedlnosti. To platí i pro majetek užívaný vojenskou prokuraturou a práva a povinnosti s ním související, pokud se ministerstvo spravedlnosti nedohodne s ministerstvem obrany jinak.
§ 39
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájí svou činnost dnem, kdy svou činnost zahájí vrchní soud v Olomouci; do té doby vykonává jeho působnost vrchní státní zastupitelství v Praze.
§ 40
(1)
Ministerstvo stanoví vyhláškou
a)
jednací řád státního zastupitelství,
c)
postup při výběru právních čekatelů a při jejich přijímání do pracovního poměru,
d)
obsahovou náplň čekatelské praxečekatelské praxe, její organizaci a podrobnosti o závěrečné zkoušce,
e)
okruh úkonů, které mohou být prováděny právními čekateli.
(2)
Ministerstvo může vyhláškou stanovit výjimky ohledně sídel a územních obvodů vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství, v obvodu vrchního, krajského nebo okresního státního zastupitelství zřídit jeho pobočky nebo zřídit státní zastupitelství s výlučnou působností anebo určit, že věci určitého druhu z obvodu několika státních zastupitelství bude vyřizovat jedno státní zastupitelství.
§ 41
Pokud jiné předpisy mluví o prokuratuře, prokurátorech a vyšetřovatelích prokuratury, rozumí se tím podle povahy věci státní zastupitelství a státní zástupci podle tohoto zákona.
§ 42
Státní zastupitelství může podat návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků.
§ 43
Bylo-li před účinností tohoto zákona zahájeno a dosud neskončeno kárné řízení proti prokurátorovi nebo vyšetřovateli prokuratury, který se stal státním zástupcem podle tohoto zákona, převezme a dokončí kárné řízení kárný senát podle ustanovení tohoto zákona.
§ 44
(1)
K ustanovením zákonů a jiných právních předpisů o protestu prokurátora a o jeho upozornění se nepřihlíží.8)
(2)
Dnem účinnosti tohoto zákona končí běh lhůt podle § 17 odst. 2 zákona o prokuratuře.9)
(3)
Protesty prokurátora podané do dne účinnosti tohoto zákona se vyřídí podle dosavadních předpisů s tím, že místo prokurátora působí státní zástupce.
§ 45
Zrušuje se zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 71/1967 Sb., zákona č. 147/1969 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 196/1988 Sb. a zákona č. 168/1990 Sb.
§ 46
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
Zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů.
3)
§ 4 písm a) a b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 177/2001 Sb.
4)
Zákon č. 101/2000 Sb.
3a)
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
3b)
§ 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
3c)
§ 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.
5)
§ 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1993 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
4a)
§ 16 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
4a)
§ 7 a 8 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.
§ 45 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
4b)
§ 27 odst. 4 zákoníku práce.
4c)
Například zákon č. 218/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4d)
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Například § 15 odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.
5b)
Například § 24 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb. a zákona č. 320/2001 Sb., a § 7 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.
5c)
§ 116 občanského zákoníku.
5d)
Například trestní řád.
5e)
Například trestní řád, zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.
5f)
§ 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.
5i)
§ 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb.
5j)
Zákon č. 82/1998 Sb.
5l)
Například § 63 odst. 3 písm. h) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
7)
Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb.
8)
Např. § 250i odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 69 a § 75 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.
9)
Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů.
10)
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
11)
Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. |
Zákon č. 285/1993 Sb. | Zákon č. 285/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 29. 11. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 71/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb.,
* Čl. II
Aktuální znění od 1. 1. 1994
285
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 93/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 173/1991 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., zákona České národní rady č. 548/1992 Sb., zákona České národní rady č. 21/1993 Sb. a zákona č. 166/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 11 odst. 1 zní:
„(1)
Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství.“.
2.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Ministerstvo spravedlnosti vystavuje právní posudky k úvěrovým a garančním dohodám, v nichž je smluvní stranou Česká republika.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
3.
V § 16 odst. 1 se vypouští písmeno d).
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 292/1993 Sb. | Zákon č. 292/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích
Vyhlášeno 10. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 74/1993
* Čl. I - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 S
* Čl. III - Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, se mění takto:
* Čl. IV - Přechodná a zmocňovací ustanovení
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 4. 2002 (6/2002 Sb.)
292
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona České národní rady č. 25/1993 Sb. a zákona č. 115/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 2 odst. 5 zní:
„(5)
Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.“.
2.
V § 2 odst. 7 se vypouštějí slova „v nejširší míře“.
3.
V § 2 odst. 10 větě první se vypouštějí slova „v široké míře“.
4.
V § 2 odst. 14 se připojuje tato věta: „Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce.“.
5.
Nadpis nad § 7 zní: „Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob“.
6.
V § 8 odst. 1 věta první zní: „Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.“.
7.
§ 8 odst 2 a 3 znějí:
„(2)
Údaje, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, a v řízení o trestném činu zkrácení daně nebo jiném obdobném činu i údaje získané v daňovém řízení smí v přípravném řízení požadovat se souhlasem soudce státní zástupce. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu.
(3)
Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.“.
8.
V § 10 odst. 2 se slova „musí být o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti; toto vyjádření je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné“ nahrazují slovy „rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud“.
9.
V § 11 odst. 2 větě první se slova „a) nebo b)“ nahrazují slovy „a), b) nebo h)“.
10.
V § 12 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
11.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil i pověřené orgány Vojenské policie a v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby.“.
12.
V § 12 odst. 3 se vypouštějí slova „vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud“.
13.
V § 12 odst. 4 z věty první se vypouštějí slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový soud“ a z věty druhé slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský soud“.
14.
V § 12 odst. 5 se vypouštějí slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový prokurátor“ a slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský prokurátor“.
15.
§ 12 odst. 10 zní:
„(10)
Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání, případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§ 160 odst. 1, 2) do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby.“.
16.
§ 12 odst. 11 zní:
„(11)
Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.“.
17.
V § 13 se vypouštějí slova „vojenské obvodové soudy, vyšší vojenské soudy“.
18.
§ 14 a 15 se včetně nadpisu nad § 14 vypouštějí.
19.
V § 20 se vypouští odstavec 3.
20.
V § 26 se dosavadní text označuje jako odstavec 1, před slovo „soud“ se vkládá slovo „okresní“ a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.“.
21.
§ 30 odst. 1 zní:
„(1)
Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.“.
22.
V § 30 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
23.
§ 31 zní:
㤠31
(1)
O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(3)
O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.“.
24.
V § 32 se slova „proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 163) nebo mu bylo sděleno obvinění (§ 169)“ nahrazují slovy „teprve tehdy, bylo-li mu sděleno obvinění (§ 160)“.
25.
V § 33 odst. 1 odkaz v závorce ve větě páté zní: „(§ 165)“.
26.
V § 35 odst. 1 druhá věta zní: „Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může obhájce dát zastoupit koncipientem.“.
27.
V § 36a odst. 1 písm. b) se slovo „devatenáctý“ nahrazuje slovem „osmnáctý“.
28.
V § 36a odst. 2 písm. c) se slovo „devatenáctý“ nahrazuje slovem „osmnáctý“.
29.
V § 40 v poslední větě se slova „O zproštění rozhodne“ nahrazují slovy „Povinnosti obhajování zprostí“.
30.
V § 41 odst. 2 se vypouštějí slova „a vyhledávacích“.
31.
V § 45 odst. 2 větě první se slova „může k výkonu těchto práv poškozenému ustanovit“ nahrazují slovy „ustanoví k výkonu práv poškozenému“.
32.
V § 53 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a ve větě druhé se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“ a vypouštějí se slova „popřípadě též dožádáním vojenského soudu nebo vojenského prokurátora“.
33.
V § 53 se vypouští odstavec 3.
34.
V § 55 odst. 1 písm. c) se na konci připojují tato slova: „a u obviněného též adresu, kterou uvede pro účely doručování (§ 62, 63),“.
35.
V § 55 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Hrozí-li svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zjevně újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, jméno a příjmení svědka a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu podepsat protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu.“.
Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.
36.
V § 59 odst. 1 větě druhé se za slovo „telegraficky“ vkládá čárka a slovo „telefaxem“.
37.
V § 60 odst. 4 písm. a) se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
38.
V § 62 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu na adresu, kterou k tomu účelu uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].“.
39.
V § 62 odst. 2 se za slovo „orgán“ připojují tato slova: „nebo orgán obce“.
40.
V § 62 odst. 4 věta první zní: „Není-li takové osoby, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.“.
41.
V § 63 odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
42.
§ 63 odst. 2 a 3 znějí:
„(2)
Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje.
(3)
Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se
a)
obviněnému obžaloba, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání,
b)
jiná písemnost, jestliže to předseda senátu, státní zástupce nebo vyšetřovatel z důležitých důvodů nařídí.“.
43.
V § 64 odst. 2 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
44.
V § 65 odst. 1 větě poslední se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“.
45.
§ 65 odst. 2 zní:
„(2)
V přípravném řízení může státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel vyšetřovatel nebo policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy.“.
46.
V § 65 odst. 3 poslední větě se slova „usnesení o vznesení obvinění (§ 163) nebo do záznamu o sdělení obvinění (§ 169)“ nahrazují slovy „záznamu o sdělení obvinění (§ 160 odst. 1)“.
47.
V § 66 odst. 1 se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“, slovo „vyhledávacím“ se nahrazuje slovem „policejním“ a slova „2000 Kčs“ se nahrazují slovy „50 000 Kč“.
48.
V § 68 věta první zní: „Vzít do vazby lze toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§ 160).“.
49.
V § 69 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.“.
50.
§ 71 zní:
㤠71
(1)
Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.
(2)
Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Jestliže by vazba v přípravném řízení přesáhla šest měsíců a propuštěním obviněného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, na návrh státního zástupce může o dalším trvání vazby do jednoho roku rozhodnout soudce a nad tuto lhůtu, nejvýše však do dvou let, může rozhodnout senát.
(3)
Vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout nejvyšší soud.
(4)
Prodloužit vazbu podle odstavců 2 a 3 lze jen tak, aby vykonaná vazba a lhůta, o níž je trvání vazby prodlouženo, nepřesáhla tři roky, a u zvlášť závažných trestných činů1) čtyři roky.
(5)
Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 3 podává v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení nejvyšší státní zástupce.
(6)
Návrh na prodloužení lhůty podle odstavců 2 a 3 je nutno doručit soudu nejpozději 15 dnů před skončením příslušné lhůty. Pokud návrh není uvedeným způsobem předložen, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit obviněného na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na níž bylo trvání vazby omezeno.
(7)
Za podmínek uvedených v odstavci 3 je nejvyšší státní zástupce povinen podat návrh na prodloužení vazby způsobem uvedeným v odstavci 6 i tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty podá obžalobu.
(8)
Lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení nebo zadržení obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.
(9)
Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287, se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.“.
Poznámka pod čarou č. 1) zní:
„1)
§ 41 odst. 2 trestního zákona.“.
51.
V § 72 odst. 1 větě první se za slovo „trvají“ připojují tato slova: „nebo zda se nezměnily“.
52.
V § 73 odst. 1 písm. a) se slova „vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovateli“.
53.
V § 73a odst. 1 se slova „obviněný složil peněžitou záruku a soud nebo soudce ji přijme (odstavec 2)“ nahrazují slovy „přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil“.
54.
V § 73a odst. 2 se slova „Kčs do 1 000 000 Kčs“ nahrazují slovy „Kč výše“.
55.
V § 73a odst. 3 písm. a) se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
56.
V § 73a se vypouští odstavec 5.
57.
§ 74 včetně nadpisu zní:
㤠74
Stížnost proti rozhodnutí o vazbě
(1)
Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 72, 73, 73a), s výjimkou rozhodnutí o jejím prodloužení (§ 71 odst. 2, 5), je přípustná stížnost.
(2)
Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby (§ 72, 73, 73a) a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu (§ 73a). Byl-li však státní zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, má stížnost státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li státní zástupce také odvolání proti rozsudku.“.
58.
V § 74a odst. 3 se vypouštějí slova „a 74“ a připojuje se tato věta: „Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.
59.
V § 75 se z nadpisu vypouštějí slova „nebo vyhledávacím orgánem“ a ve větě první slova „nebo vyhledávací orgán“.
60.
V § 76 odst. 1 věta první zní: „Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§ 67), vyšetřovatel v naléhavých případech zadržet, i když jí dosud nebylo sděleno obvinění (§ 160 odst. 1).“.
61.
§ 76 odst. 2, 3 a 4 znějí:
„(2)
Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.
(3)
Vyšetřovatel, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.
(4)
Vyšetřovatel, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění (§ 160) a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí vyšetřovatel podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 24 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.“.
62.
V § 76 odst. 5 se slova „ještě proti ní nebylo vzneseno obvinění (§ 163), ani jí nebylo sděleno obvinění (§ 169),“ nahrazují slovy „jí ještě nebylo sděleno obvinění (§ 160).“.
63.
V § 76 odst. 6 se číslovka „4“ nahrazuje číslovkou „3“.
64.
V § 77 odst. 1 poslední věta zní: „K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.“.
65.
V § 77 odst. 2 větě první se slova „ji propustit“ nahrazují slovy „rozhodnout o jejím propuštění“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.“.
66.
V § 78 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
67.
V § 78 odst. 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
68.
V § 79 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“ a ve větě druhé se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
69.
V § 79 odst. 3 se slovo „vyhledávacím“ nahrazuje slovem „policejním“.
70.
V § 80 odst. 1 poslední větě se vypouští slovo „soudu“ a na konci odstavce se připojují tyto věty: „Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.“.
71.
V § 80 odst. 3 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
72.
V § 81 odst. 4 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
73.
Název oddílu čtvrtého zní:
„Oddíl čtvrtý
Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků“.
74.
§ 82 odst. 1 a 2 včetně nadpisu znějí:
㤠82
Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků
(1)
Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
(2)
Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.“.
75.
V § 83 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“.
76.
§ 83a včetně nadpisu zní:
㤠83a
Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků
(1)
Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku, a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.
(2)
Prohlídku jiných prostor nebo pozemku provede orgán, který ji nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.
(3)
Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo policejní orgán provést prohlídku jiných prostor a pozemků jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu uvedenému v odstavci 1 oprávněn.“.
77.
§ 83b odst. 1 zní:
„(1)
Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.
78.
V § 83b odst. 4 větě první se vypouštějí slova „vyhledávací orgán anebo“.
79.
§ 83c včetně nadpisu zní:
㤠83c
Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek
(1)
Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
(2)
Stejně tak může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že byl vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody osoby tam se zdržující.
(3)
Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.“.
80.
§ 84 včetně nadpisu zní:
㤠84
Předchozí výslech
Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.“.
81.
Nadpis § 85 zní: „Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků“.
82.
§ 85 odst. 5 zní:
„(5)
Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.“.
83.
V § 85a odst. 1 se za slovo „prostor“ vkládají tato slova: „a pozemku“.
84.
Za § 85a se vkládá nový § 85b, který včetně nadpisu zní:
㤠85b
Provádění důkazu v bytě, obydlí, jiných prostorách a na pozemku
Ustanovení § 83, 83a, 84, 85 a 85a se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.“.
85.
§ 86 včetně nadpisu zní:
㤠86
Zadržení zásilek
(1)
Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od obviněného nebo jsou jemu určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, aby je pošta nebo podnik provádějící jejich dopravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci, nebo vyšetřovateli, anebo policejnímu orgánu.
(2)
Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být doprava zásilky pozdržena na příkaz státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Nedojde-li poště nebo podniku provádějícímu dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů souhlas soudce podle odstavce 1, nesmí pošta nebo podnik dopravu zásilek dále zdržovat.“.
86.
§ 87 odst. 1 zní:
„(1)
Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 smí otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.
87.
§ 88 včetně nadpisu nad ním zní:
„Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
§ 88
(1)
Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jim budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné.
(2)
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude odposlech a záznam prováděn a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. O vydání příkazu o délce doby provádění odposlechu a záznamu musí být vyrozuměna organizace obstarávající provoz telekomunikační sítě, v jejímž obvodu bude odposlech a záznam prováděn. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí policejní orgán.
(3)
Bez příkazu podle odstavce 1 může orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, a to i tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin neuvedený v odstavci 1, pokud s tím účastník odposlouchávané stanice souhlasí.
(4)
Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je současně i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice.
(5)
Pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.“.
88.
§ 89 odst. 1 zní:
„(1)
V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:
a)
zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin,
b)
zda tento skutek spáchal obviněný, případně z jakých pohnutek,
c)
podstatné okolnosti mající vliv na posouzení nebezpečnosti činu,
d)
podstatné okolnosti k posouzení osobních poměrů pachatele,
e)
podstatné okolnosti umožňující stanovení následku a výše škody způsobené trestným činem,
f)
okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.
89.
V § 89 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“.
90.
V § 90 odst. 3 věta první zní: „O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán.“.
91.
§ 91 odst. 1 zní:
„(1)
Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, dotázat se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech. Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.“.
92.
§ 92 odst. 1 zní:
„(1)
Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.“.
93.
V § 99 odst. 2 se za slovo „uloženou“ vkládají tato slova: „nebo uznanou“.
94.
V § 99 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o skutečnostech tvořících předmět služebního tajemství.“.
95.
V § 101 odst. 1 větě první se za slovo „výslechu“ vkládají tato slova: „nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2“.
96.
Za § 101 se vkládá nový § 101a, který zní:
㤠101a
Neshledá-li vyšetřovatel důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový způsob sepsání protokolu odůvodňují, vyšetřovatel věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu vyšetřovatele. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.“.
97.
V § 105 odst. 1 větě první se za slova „orgán činný v trestním řízení“ vkládají slova „a v řízení před soudem předseda senátu“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.“.
98.
V § 106 na konci se tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: „to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.“.
99.
V § 108 odst. 3 se vypouštějí slova „vyhledávací orgán,“.
100.
§ 110 odst. 1 zní:
„(1)
Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může vyšetřovatel nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu rozhodnout o přibrání státního orgánu nebo státního ústavu k podání posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.“.
101.
V § 110 se připojuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.
102.
V § 119 odst. 2 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
103.
§ 120 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a“.
104.
V § 120 odst. 2 poslední větě se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“.
105.
§ 125 zní:
㤠125
Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.“.
106.
§ 127 odst. 4 zní:
„(4)
Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.“.
107.
Nadpis § 131 zní: „Oprava vyhotovení a opisu rozsudku“.
108.
V § 131 odst. 1 větě první se za slova „vyhotovení rozsudku“ vkládají tato slova: „a jeho opisech“.
109.
§ 132 se vypouští.
110.
§ 134 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a“.
111.
V § 134 se připojuje odstavec 3, který zní:
„(3)
Ve vykonávacím řízení může soud prvního stupně vyhotovit zjednodušené usnesení, jestliže se po jeho vyhlášení ve veřejném zasedání obviněný nebo jiná oprávněná osoba a státní zástupce vzdali práva stížnosti. Zjednodušené usnesení neobsahuje odůvodnění.“.
112.
V § 141 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“.
113.
§ 146 odst. 1 zní:
„(1)
Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení vyšetřovatele nebo policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může vyšetřovatel nebo policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.“.
114.
V § 146 odst. 2 písm a) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a v písmenu c) se vypouštějí slova „předseda senátu vojenského obvodového soudu nadřízenému vyššímu vojenskému soudu“ a slova „nebo vyššího vojenského soudu“.
115.
V § 151 odst. 2 se slova „advokátního tarifu“ nahrazují slovy „zvláštního předpisu2)“.
Poznámka č. 2) pod čarou zní:
„2)
Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, ve znění pozdějších předpisů.“.
116.
Nadpis části druhé zní: „VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ“.
117.
Dosavadní ustanovení § 157 se označuje jako odstavec 1, slovo „vyhledávací“ se nahrazuje slovem „policejní“ a připojuje se odstavec 2, který zní:
„(2)
Státní zástupce je oprávněn uložit vyšetřovateli a policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. Stejná oprávnění má i vyšetřovatel ve vztahu k policejnímu orgánu.“.
118.
V § 158 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a slova „a nejpozději do jednoho měsíce od oznámení“ se nahrazují slovy „a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej“.
119.
§ 158 odst. 2 zní:
„(2)
Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.“.
120.
§ 158 odst. 3 zní:
„(3)
K prověření oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu; vyšetřovatel provádí úkony podle tohoto ustanovení u trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři roky. Právní posouzení trestného činu vyšetřovatelem je pro policejní orgán závazné.“.
121.
V § 158 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Tento záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
122.
V § 159 odst. 1, 2 a 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
123.
§ 159 odst. 4 zní:
„(4)
Vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.“.
124.
V § 159 se připojuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám, který proti němu může podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odstavců 2 až 4 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 1 požádal.“.
125.
§ 160 zní:
㤠160
(1)
Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam. Záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Opis záznamu vyšetřovatel doručí obviněnému a do 48 hodin jej zašle státnímu zástupci a obhájci.
(2)
Nelze-li zahájit trestní stíhání podle odstavce 1 proto, že osoba, která může být obviněna, není ještě známa nebo jí dosud nebylo možné sdělit obvinění, může vyšetřovatel nebo policejní orgán provádět způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté jen neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Opis protokolu o těchto úkonech zašle do 48 hodin státnímu zástupci. Tento postup nezbavuje policejní orgán povinnosti neprodleně předat věc vyšetřovateli, je-li důvod sdělit určité osobě obvinění, a vyšetřovatele povinnosti sdělit osobě, která má být stíhána, obvinění v souladu s odstavcem 1.
(3)
Vyšetřovatel nebo policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a vyšetřovatel zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.
(4)
Neodkladným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.
(5)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1.
(6)
Vyjde-li během vyšetřování najevo, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, je jiným trestným činem, než jak byl v záznamu o sdělení obvinění právně posouzen, upozorní na to vyšetřovatel obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.“.
126.
§ 161 včetně nadpisu zní:
㤠161
Vyšetřovací orgány
(1)
Vyšetřování konají vyšetřovatelé policie.
(2)
Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi.“.
127.
§ 163 včetně nadpisu nad ním se vypouští.
128.
§ 163a odst. 1 zní:
„(1)
Trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, pomluvy podle § 206, neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208, poškozování cizích práv podle § 209, ublížení na zdraví podle § 221, 223 a 224, ohrožování pohlavní nemocí podle § 226, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, krádeže podle § 247, zpronevěry podle § 248, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249, podvodu podle § 250, podílnictví podle § 251 a 252, lichvy podle § 253, zatajení věci podle § 254, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255, poškozování věřitele podle § 256 a poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona, proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle § 201a trestního zákona, pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.“.
129.
V § 163a odst. 3 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.
130.
§ 164 včetně nadpisu zní:
㤠164
Postup při vyšetřování
(1)
Vyšetřovatel koná vyšetřování zpravidla osobně. Úkony, které byly provedeny před sdělením obvinění, a úkony provedené na pokyn vyšetřovatele policejními orgány i po něm nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Ustanovení § 158 odst. 3 a 4 se při provádění vyšetřovacích úkonů užije obdobně.
(2)
Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1).
(3)
Důkazy opatřuje vyšetřovatel bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.
(4)
Vyšetřovatel může umožnit obviněnému zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a klást otázky vyslýchaným svědkům.
(5)
Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce, činí vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení. Odepřít splnění pokynu státního zástupce může vyšetřovatel jen tehdy, má-li za to, že pokyn není v souladu se zákonem; trvá-li státní zástupce na svém pokynu, předloží věc státnímu zástupci bezprostředně vyššího stupně, který pokyn buď zruší, nebo věc přikáže jinému vyšetřovateli.“.
131.
V § 165 odst. 1 větě první se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.
132.
V § 165 odst. 2 se slova „by se jednalo o úkon neodkladný“ nahrazují slovy „nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit“.
133.
§ 166 včetně nadpisu zní:
㤠166
Skončení vyšetřování
(1)
Uzná-li vyšetřovatel vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovažuje-li vyšetřovatel navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní vyšetřovatel záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce.
(2)
Nevyužijí-li obviněný nebo obhájce možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom vyšetřovatel záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.
(3)
Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní některé rozhodnutí podle § 171 až 173.“.
134.
Oddíl třetí hlavy desáté části druhé (§ 168 až 170) se vypouští.
135.
V § 171 odst. 1 se vypouštějí slova „a ve v yhledávání prokurátor“.
136.
V § 172 odst. 1 a 2 se vypouštějí slova „a ve vyhledávání prokurátor“.
137.
V § 172 se připojuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.“.
138.
V § 173 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“, v písmenu d) se čárka za slovem „vyhoštěn“ nahrazuje tečkou, slovo „nebo“ a písmeno e) se vypouští.
139.
§ 174 odst. 2 zní:
„(2)
Při výkonu tohoto dozoru je státní zástupce oprávněn:
a)
dávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů,
b)
vyžadovat od vyšetřovatele nebo policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o spáchaných trestných činech za účelem prověrky, zda vyšetřovatel včas zahajuje trestní stíhání a řádně v něm postupuje,
c)
zúčastnit se provádění úkonů vyšetřovatele nebo policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování a vydat rozhodnutí v kterékoliv věci; přitom postupuje podle ustanovení tohoto zákona pro vyšetřovatele a proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele,
d)
vracet věc vyšetřovateli se svými pokyny k doplnění,
e)
rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatele a policejního orgánu, která může nahrazovat vlastními; u usnesení o zastavení a přerušení trestního stíhání nebo o postoupení věci může tak učinit do 30 dnů od doručení; jestliže rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu nahradil vlastním rozhodnutím jinak než na podkladě stížnosti oprávněné osoby proti usnesení vyšetřovatele a policejního orgánu, je proti jeho rozhodnutí přípustná stížnost ve stejném rozsahu jako proti rozhodnutí vyšetřovatele a policejního orgánu,
f)
odejmout kteroukoliv věc určitému vyšetřovateli a učinit opatření, aby věc byla přikázána jinému vyšetřovateli.“.
140.
V § 175 se v dosavadním odstavci 1 písm. a) vypouštějí slova „a ve vyhledávání postoupit věc a zastavit trestní stíhání“, vypouští se odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
141.
V § 176 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávání“.
142.
V § 176 odst. 2 větě první se slova „obvinění vzneseno (§ 163) nebo sděleno (§ 169)“ nahrazují slovy „sděleno obvinění (§ 160)“ a v poslední větě se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“ a slova „či vyhledávání.“
143.
V § 177 písm. b) větě za středníkem se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“, písmeno d) zní:
„d)
odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá, a seznam důkazů, jejichž provedení v hlavním líčení navrhuje, jakož i právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona.“.
Písmeno e) se vypouští.
144.
§ 181 odst. 2 zní:
„(2)
Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení směřovalo k vyřízení věci, včetně výkonu soudního rozhodnutí.“.
145.
§ 182 zní:
㤠182
Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.“.
146.
§ 184 zní:
㤠184
Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.
147.
V § 186 písm. c) se na konci připojují tato slova: „anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,“ a písmeno f) zní:
„f)
že věc není v potřebném rozsahu objasněna z hledisek, která soud potřebuje pro svoje rozhodnutí.“.
148.
V § 187 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.“.
149.
§ 188 odst. 1 písm. e) a f) znějí:
„e)
vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných vad přípravného řízení nebo k objasnění základních skutečností pro rozhodnutí, nebo
f)
trestní stíhání podmíněně zastaví podle § 307.“.
150.
V § 190 odst. 1 se čárka za slovem „objasnit“ nahrazuje tečkou a slova „zejména z hlediska možné nové obhajoby.“ se vypouštějí.
151.
V § 191 se vypouští odstavec 3.
152.
V § 196 odst. 1 větě první za středníkem se slova „byla-li trestným činem poškozena organizace, dá opis obžaloby doručit i jí“ nahrazují slovy „opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé“.
153.
V § 197 odst. 1 se slovo „soudu“ nahrazuje slovem „senátu“.
154.
§ 200 odst. 1 zní:
„(1)
Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo tajemství chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.“.
155.
V § 201 odst. 2 poslední větě se slova „státního, hospodářského nebo služebního tajemství“ nahrazují slovy „tajemství chráněného zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků“.
156.
V § 202 odst. 2 písm. b) se slova „byla dodržena ustanovení o vznesení (§ 163) nebo sdělení obvinění (§ 169) a o seznámení obviněného s výsledky vyšetřování (§ 166) nebo vyhledávání (§ 169)“ nahrazují slovy „bylo dodrženo ustanovení o sdělení obvinění (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1)“.
157.
V § 202 se za odstavec 3 připojuje nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Ustanovení první věty odstavce 3 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.“.
158.
V § 207 odst. 2 větě první se na konci připojují tato slova: „a byl-li výslech proveden po sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona“.
159.
§ 209 zní:
㤠209
Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o výslech svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, anebo o svědka, jehož totožnost musí zůstat ze závažných důvodů utajena, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást i otázky.“.
160.
§ 211 zní:
㤠211
(1)
Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.
(2)
Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba
a)
zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo pro dohlednou dobu znemožňuje její výslech,
b)
v hlavním líčení bez oprávnění odepřela vypovídat, nebo se odchyluje v podstatných bodech od své dřívější výpovědi.
(3)
Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(4)
Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.“.
161.
§ 212 se vypouští.
162.
§ 213 odst. 1 zní:
„(1)
Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se do nich nahlédnout stranám, a pokud je to třeba, i svědkům a znalcům.“.
163.
V § 215 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést výslech svědka. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
164.
V § 219 odst. 2 větě druhé se vypouštějí slova „, jestliže od odročení hlavního líčení uplynula delší doba“.
165.
V § 220 se vypouští odstavec 3; dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
166.
§ 227 zní:
㤠227
Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 2, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví sice vinu, trest však neuloží.“.
167.
§ 241 se vypouští.
168.
V § 242 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
169.
V § 243 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.
170.
§ 259 odst. 3 a 4 znějí:
„(3)
Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn. V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
(4)
Odvolací soud nemůže sám
a)
uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn,
b)
uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2).“.
171.
V § 260 poslední větě se za slova „§ 191“ vkládají tato slova: „a § 264 odst. 2“.
172.
§ 263 odst. 2 zní:
„(2)
Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.“.
173.
V § 264 odst. 2 se slova „být obžalovanému v novém řízení uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen zrušeným rozsudkem“ nahrazují slovy „v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch“.
174.
§ 266 odst. 1 zní:
„(1)
Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u vrchního soudu nebo nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.“.
175.
V § 266 odst. 6 se slova „Generální prokurátor nebo ministr“ nahrazují slovem „Ministr“.
176.
V § 266a odst. 1 větě první se vypouštějí slova „vojenského obvodového soudu nebo vyššího vojenského soudu“ a slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ se nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
177.
V § 272 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
178.
V § 273 věta první zní: „Jestliže nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.“.
179.
V § 274 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může učinit též v neveřejném zasedání.“.
180.
V § 275 odst. 4 věta první zní: „Ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti.“.
181.
V § 276 poslední větě se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
182.
V § 277 poslední větě se vypouštějí slova „a vyhledávací“.
183.
V § 278 odst. 3 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
184.
V § 278 odst. 4 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
185.
V § 281 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
186.
V § 288 odst. 1 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.
187.
V § 291 se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.
188.
§ 301 odst. 3 zní:
„(3)
Ustanovení tohoto oddílu o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež se neužije ve vykonávacím řízení, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku mladistvého.“.
189.
§ 303 zní:
㤠303
V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením sdělení obhájci, že obviněný je stíhán.“.
190.
Oddíl třetí v hlavě devatenácté části druhé včetně nadpisu zní:
„Oddíl třetí
Podmíněné zastavení trestního stíhání
Podmíněné zastavení trestního stíhání
§ 307
(1)
V řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a)
obviněný se k trestnému činu doznal,
b)
nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
a vzhledem k osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
(2)
V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
(3)
Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil.
(4)
Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.
(5)
Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.
§ 308
(1)
Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnost nahradit způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne orgán, jenž trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje.
(2)
Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.
(3)
Právní mocí rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].
(4)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má toto právo též státní zástupce.“.
191.
V § 314a odst. 1 se slova „dvě léta“ nahrazují slovy „pět let“.
192.
§ 314a odst. 2 zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.“.
193.
V § 314c odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledáváním“ nahrazuje slovy „v přípravném řízení“.
194.
V § 314d odst. 2 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil“; vypouští se středník a slova „uloží-li však nepodmíněný trest odnětí svobody, vyhotoví vždy rozsudek s odůvodněním“.
195.
Za § 314d se vkládají nové § 314e až 314g, které znějí:
„Trestní příkaz
§ 314e
(1)
Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
(2)
Trestním příkazem lze uložit
a)
trest odnětí svobody do jednoho roku,
b)
trest zákazu činnosti do pěti let,
c)
peněžitý trest,
d)
trest propadnutí věci.
(3)
Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.
(4)
Trestní příkaz nelze vydat
a)
v řízení proti mladistvému, pokud v době jeho vydání nedovršil osmnáctý rok svého věku,
b)
v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům je omezena,
c)
jestliže má být rozhodováno o ochranném opatření,
d)
jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
(5)
Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
§ 314f
(1)
Trestní příkaz obsahuje
a)
označení soudu, který trestní příkaz vydal,
b)
den a místo vydání trestního příkazu,
c)
označení obviněného (§ 120 odst. 2),
d)
výrok o vině (§ 120 odst. 3) a uloženém trestu (§ 122 odst. 1),
e)
výrok o náhradě škody (§ 228 a § 229 odst. 1, 2), jestliže byl nárok na její náhradu řádně uplatněn (§ 43 odst. 2),
f)
poučení o právu podat odpor.
(2)
Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§ 63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.
§ 314g
(1)
Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.
(2)
Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.
(3)
Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.
(4)
Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.“.
196.
V § 321 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovnému ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
197.
V § 321 odst. 3 na konci se připojuje tato věta: „Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2.“.
199.
V § 331 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
200.
V § 331 odst. 2 větě druhé se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
201.
V § 331 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda senátu.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
202.
V § 333 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.“.
203.
§ 333 odst. 3 zní:
„(3)
Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
204.
V § 334 odst. 3 větě první se slova „nápravně výchovný ústav“ nahrazují slovem „věznice“.
205.
§ 358 se vypouští.
206.
§ 360 včetně nadpisu zní:
㤠360
Výkon vazby
Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.“.
207.
V § 361 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.
208.
§ 364 zní:
㤠364
(1)
O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.
(2)
O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.
(3)
Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
209.
V § 366 odst. 2 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.
210.
§ 367 včetně nadpisu zní:
㤠367
Řízení o udělení milosti
V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby
a)
se trestní stíhání nezahajovalo, v zahájeném trestním stíhání se nepokračovalo a obviněný byl propuštěn z vazby, nebo
b)
výkon trestu byl odložen nebo přerušen, a to až do doby, kdy bude žádost o milost vyřízena.“.
211.
V § 380 odst. 1 se slova „předloží věc“ nahrazují slovy „po právní moci rozhodnutí věc předloží“.
212.
V § 380 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
213.
§ 389 odst. 1 a 2 znějí:
„(1)
Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(2)
Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.“.
214.
§ 391a zní:
㤠391a
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.“.
215.
§ 391b zní:
㤠391b
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti vyhláškou upravilo postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.“.
Čl. III
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, se mění takto:
§ 38 odst. 3 písm. b) zní:
„b)
orgánu činného v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon;9)“.
Čl. IV
Přechodná a zmocňovací ustanovení
1.
V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v čl. I tohoto zákona se slova „prokurátor“ nahrazují slovy „státní zástupce“, slova „Generální prokuratura“ se nahrazují slovy „Nejvyšší státní zastupitelství“ a slova „generální prokurátor“ se nahrazují slovy „nejvyšší státní zástupce“.
2.
K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.
3.
Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízenítrestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.
4.
Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.
5.
Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.
6.
Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízenítrestním řízení.
7.
Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).
8.
V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.
9.
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízenítrestním řízení.
10.
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízeníorgánů činných v trestním řízení, a určilo její výši.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 293/1993 Sb. | Zákon č. 293/1993 Sb.
Zákon o výkonu vazby
Vyhlášeno 10. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 74/1993
* HLAVA I - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (§ 1 — § 4a)
* HLAVA II - PŘIJÍMÁNÍ, UMÍSŤOVÁNÍ A PROPOUŠTĚNÍ OBVINĚNÝCH (§ 5 — § 10)
* HLAVA III - PRÁVA A POVINNOSTI OBVINĚNÝCH (§ 11 — § 21j)
* HLAVA IV - VYŘIZOVÁNÍ KÁZEŇSKÝCH PŘESTUPKŮ OBVINĚNÝCH (§ 22 — § 24)
* HLAVA V - VÝKON VAZBY NA MLADISTVÝCH (§ 25 — § 26a)
* HLAVA VI - VÝKON VAZBY NA CIZINCÍCH (§ 27 — § 28)
* HLAVA VII - Výkon vazby na matkách nezletilých dětí (§ 28a — § 28c)
* HLAVA VIII - § 29 (§ 29 — § 29)
* HLAVA IX - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 30 — § 32)
Aktuální znění od 1. 1. 2025 (29/2024 Sb.)
293
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993
o výkonu vazby
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Účel zákona
Účelem zákona je upravit podmínky výkonu vazby v trestním řízenítrestním řízení, zejména stanovit práva a povinnosti osob ve vazbě, postavení příslušníků a zaměstnanců Vězeňské službyzaměstnanců Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská službaVězeňská služba“) a dalších osob při zajišťování výkonu vazby a upravit dozor nad tímto výkonem.
§ 2
Zásady výkonu vazby
Dokud není pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina, nelze na toho, kdo byl vzat do vazby (dále jen „obviněný“), hledět, jako by byl vinen. Během výkonu vazby smí být obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby z hlediska jejího důvodu1) a k zachování stanoveného vnitřního pořádku a bezpečnosti. Ve výkonu vazby nesmí být ponižována lidská důstojnost obviněného a nesmí být podrobován fyzickému ani psychickému nátlaku.
§ 3
Orgány zajišťující výkon vazby
(1)
Ostrahu obviněných a další úkoly vyplývající z výkonu vazby zajišťuje Vězeňská služba.
(2)
Vězeňská službaVězeňská služba je vůči obviněnému oprávněna použít pouze taková omezení a donucovací prostředky, které připouští zákon.2) O použití těchto omezení a donucovacích prostředků, nejde-li o předvádění obviněného mimo objekt věznice, Vězeňská službaVězeňská služba bez zbytečného odkladu vyrozumí státního zástupce, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby.
(3)
Při zajišťování výkonu práv obviněných Vězeňská služba spolupracuje s ostatními státními orgány, orgány územní samosprávy a s dalšími subjekty způsobem uvedeným ve zvláštních právních předpisech.
(4)
Zaměstnancem Vězeňské službyZaměstnancem Vězeňské služby se pro účely tohoto zákona rozumí jak zaměstnanec České republiky zařazený k výkonu práce ve Vězeňské služběVězeňské službě, tak příslušník Vězeňské službyVězeňské služby.
§ 3a
Poradní komise
(1)
K zajištění podmínek výkonu vazby a k ochraně práv obviněných zřídí ředitel věznice poradní komisi (dále jen „komise“) z odborníků, kteří zejména působí v oblasti práce s pachateli trestných činůtrestných činů a osobami se sociálně patologickým nebo obdobným rizikovým způsobem chování, kteří mohou spolupůsobit při výkonu vazby nebo kteří se mohou podílet na zajištění léčby obviněného. Členem komise nemůže být zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
(2)
Členy komise jmenuje s jejich souhlasem ministr spravedlnosti (dále jen „ministr“) na návrh ředitele věznice na dobu čtyř let, a to i opakovaně. Ředitel věznice ministrovi podává návrhy na jmenování členů komise prostřednictvím generálního ředitele Vězeňské službyVězeňské služby. Komise se skládá minimálně z pěti členů.
(3)
Ministr odvolá člena komise, jestliže poruší závažným způsobem nebo opakovaně povinnosti vyplývající z členství v komisi, a to na návrh ředitele věznice nebo předsedy komise. Ředitel věznice ministrovi podává návrh na odvolání člena komise prostřednictvím generálního ředitele Vězeňské službyVězeňské služby.
(4)
Činnost člena komise je jiným úkonem v obecném zájmu. Vězeňská službaVězeňská služba poskytne členovi komise při cestách v souvislosti s výkonem činnosti cestovní náhrady ve stejném rozsahu, výši a za podmínek stanovených zákoníkem práce pro zaměstnance v pracovním poměru; za pravidelné pracoviště člena komise se pro účely cestovních náhrad považuje místo jeho bydliště.
(5)
Člen komise má povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozví v souvislosti s výkonem své funkce. Zprostit této povinnosti může člena komise ministr. Člen komise je povinen účastnit se jednání komise a podílet se řádně na její činnosti.
(6)
Předseda komise každoročně do 31. března podává generálnímu ředitelství Vězeňské službyVězeňské služby souhrnnou písemnou zprávu o činnosti komise za uplynulý rok. Ke zprávě o činnosti komise připojí své stanovisko ředitel věznice. Generální ředitelství Vězeňské službyVězeňské služby vypracuje na základě zpráv komisí jednotlivých věznic celkovou komplexní zprávu o jejich činnosti a předloží ji ministrovi nejpozději do 31. května.
(7)
Způsob jednání a vnitřní organizaci komise stanoví statut a jednací řád komise, který vydává generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby.
§ 4
Místo výkonu vazby
Vazba se vykonává ve vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice (dále jen „věznice“). Věznice zřizuje a zrušuje ministr. Správu věznic vykonává Vězeňská službaVězeňská služba.
§ 4a
Zacházení s obviněnými
V průběhu výkonu vazby je věznice povinna podle možností obviněnému nabídnout účast na preventivně výchovných, vzdělávacích, zájmových a sportovních programech.
HLAVA II
PŘIJÍMÁNÍ, UMÍSŤOVÁNÍ A PROPOUŠTĚNÍ OBVINĚNÝCH
§ 5
Přijímání obviněných
(1)
Do výkonu vazby lze přijmout obviněného jen na písemný příkaz soudu vydaný na základě rozhodnutí o vzetí do vazby. Toto rozhodnutí musí být k písemnému příkazu připojeno. Přijímání do výkonu vazby se provádí nepřetržitě.
(2)
Při přijetí do výkonu vazby musí být obviněný prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi podle tohoto zákona, řádu výkonu vazby a s vnitřním řádem věznice. Písemné vyhotovení seznámení s právy a povinnostmi v jazyce státu, jehož je občanem, nebo v jazyce, kterému rozumí, se při seznámení podle věty první bez odkladu předá obviněnému.
Umísťování obviněných do cel
§ 6
(1)
Při umísťování obviněných do cel se dbá na to, aby byl dodržen účel vazby a aby nedocházelo k mravnímu nebo jinému ohrožení obviněných.
(2)
Jestliže o to obviněný požádá, umístí se do samostatné cely, umožňují-li to podmínky ve věznici.
(3)
V odůvodněných případech může obviněný požádat o umístění do jiné cely.
(4)
O žádosti podle odstavců 2 a 3 rozhodne ředitel věznice nebo jeho zástupce.
§ 7
(1)
Odděleně se umísťují:
a)
muži od žen,
b)
obvinění, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání3), od ostatních obviněných,
c)
obvinění, proti nimž je vedeno společné řízení,
d)
obvinění od pravomocně odsouzených,
e)
obvinění s infekčním nebo duševním onemocněním nebo u nichž je podezření na takové onemocnění.
(2)
Nebrání-li tomu jiné okolnosti, odděleně se umísťují:
a)
obvinění, kteří jsou stíháni pro některý z trestných činůtrestných činů uvedených v § 88 odst. 4 trestního zákoníku, od ostatních obviněných,
b)
obvinění, kteří jsou stíháni pro trestný čintrestný čin spáchaný z nedbalosti, a obvinění, kteří nebyli dříve odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, od ostatních obviněných,
c)
obvinění, kteří jsou ve vazbě z důvodů uvedených v § 350c trestního řádu, od ostatních obviněných.
(3)
Obviněný, který o to požádá, se umístí do cely určené výlučně pro nekuřáky.
(4)
Při rozhodování o umísťování obviněných do cel se postupuje podle pokynu soudu a v přípravném řízení i státního zástupce k oddělenému umístění obviněných a podle možnosti se přihlíží též k dalším hlediskům a skutečnostem, zejména k věku a zdravotnímu stavu obviněných, stupni jejich narušení, životním návykům a osobním vlastnostem.
(5)
Obviněný, který o to požádá, může být umístěn samostatně, nebrání-li tomu účel vazby a umožňují-li to podmínky ve věznici.
(6)
Obviněný, který se ve vazbě chová agresivně nebo soustavně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo k porušování těchto povinností podněcuje jiné, se umístí ve zvláštní cele, odděleně od ostatních obviněných.
§ 8
Výkon vazby se zmírněným režimem
(1)
Obviněný se umísťuje do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem, pokud tím nebude ohrožen účel vazby nebo nebrání-li tomu jiné okolnosti.
(2)
V oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem je ubytovací prostor se sociálním a kulturním zařízením, ve kterém se obvinění v určeném čase mohou volně pohybovat a stýkat se s obviněnými, kteří jsou umístěni v tomto oddělení.
(3)
Do oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem nelze umístit obviněného, který porušuje stanovený pořádek a kázeň nebo nemůže být do tohoto oddělení umístěn z bezpečnostních důvodů. Rovněž se do tohoto oddělení neumístí obviněný, u něhož to nedoporučil lékař vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, a obviněný, u kterého toto umístění nedoporučil psycholog.
(4)
Ustanovení § 7 se v oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem užije obdobně.
§ 9
Základní vybavení cel
Pro každého obviněného musí být v cele lůžko a uzamykatelná skříňka na uložení osobních věcí. Cely jsou dále vybaveny stolkem a stoličkami v počtu odpovídajícím počtu obviněných a sociálním zařízením. Záchod musí být oddělen od zbývajícího prostoru cely neprůhlednou zástěnou. Do každé cely musí být zavedeno elektrické osvětlení a signalizační (přivolávací) zařízení.
§ 10
Propuštění obviněných
Věznice neodkladně propustí obviněného z výkonu vazby, jestliže obdržela
a)
písemný příkaz, aby obviněný byl propuštěn na svobodu, vydaný soudem na základě jeho rozhodnutí,
b)
písemný příkaz, aby obviněný byl propuštěn na svobodu, vydaný státním zástupcem na základě jeho rozhodnutí v případech stanovených zvláštním zákonem,4)
c)
písemný příkaz státního zástupce, aby obviněný byl propuštěn na svobodu, vydaný při výkonu dozoru nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby,
d)
písemný příkaz, aby obviněný byl propuštěn na svobodu na základě rozhodnutí prezidenta republiky nebo ministra v řízení o udělení milosti.
HLAVA III
PRÁVA A POVINNOSTI OBVINĚNÝCH
§ 11
Stravování obviněných
Věznice poskytuje obviněným pravidelnou stravu za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jejich zdravotnímu stavu a věku; přitom přihlíží k požadavkům kulturních a náboženských tradic obviněných.
§ 12
Vystrojování obviněných
(1)
Obviněný má právo používat ve výkonu vazby vlastní oděv, prádlo a obuv za předpokladu, že splňují podmínky hygienické a estetické nezávadnosti a že má zajištěnu jejich výměnu na vlastní náklady.
(2)
Nejsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 1, je obviněný povinen používat vězeňský oděv, prádlo a obuv. V takovém případě se jeho vlastní oděv, prádlo a obuv odevzdají do úschovy věznice.
§ 13
Korespondence
(1)
Obviněný může přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen „korespondenci“) bez omezení.
(2)
Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje seznámení se s obsahem písemností. Je-li důvodem vazby obava, že obviněný bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, provádí ve lhůtě 14 dnů od přijetí kontrolu korespondence orgán, který vede řízení. V ostatních případech je oprávněn kontrolu provádět orgán Vězeňské služby. Vězeňská služba má povinnost korespondenci zadržet a předat orgánům činným v trestním řízeníorgánům činným v trestním řízení, zakládá-li její obsah podezření z trestné činnosti nebo jestliže by doručením korespondence mohl být mařen účel vazby. Zadržená korespondence se založí do trestního spisu a nezávadná část jejího obsahu se oznámí adresátu.
(3)
Kontrola korespondence je nepřípustná mezi obviněným a jeho obhájcem, mezi obviněným a advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, mezi obviněným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu4a) anebo mezi obviněným a mezinárodní organizací, která je podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Tato korespondence se adresátu odesílá a obviněnému doručuje neprodleně a, nemá-li obviněný peněžní prostředky, na náklady věznice.
(4)
Obviněnému, který neumí nebo nemůže číst nebo psát, Vězeňská služba zajistí, aby mu byly došlé dopisy přečteny, nebo mu poskytne pomoc při sepisování žádostí, podání a stížností státním orgánům a při dopisování s obhájcem.
§ 13a
Užívání telefonu
(1)
Obviněný, u něhož není důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) má právo na použití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou v době vymezené vnitřním řádem vazební věznice; toto právo lze omezit pouze v odůvodněných případech, zejména je-li to nutné k ochraně bezpečnosti nebo práv jiných osob.
(2)
Ze závažného důvodu lze obviněnému uvedenému v odstavci 1 povolit použití telefonu ke kontaktu s jinou osobu, než je osoba blízká.
(3)
Obviněný má právo na použití telefonu ke kontaktu se svým obhájcem nebo advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci. Nemá-li peněžní prostředky, umožní mu věznice první kontakt na své náklady.
(4)
Náklady spojené s použitím telefonu hradí obviněný. Obviněný není oprávněn mít u sebe nebo používat ve výkonu vazby telefon nebo jiné komunikační nebo záznamové prostředky, včetně jejich příslušenství a součástí. Jestliže se mu použití telefonu umožní, je povinen použít telefon určený pro tento účel věznicí. U osob ve vydávací nebo předávací vazbě povoluje umožnění použití telefonu příslušný soudce; v rámci předběžné vazby státní zástupce.
(5)
Nejde-li o telefonáty s osobou uvedenou v § 13 odst. 3 nebo § 14 odst. 9 nebo § 26 odst. 6, je Vězeňská službaVězeňská služba oprávněna seznamovat se formou odposlechu s telefonáty uvedenými v odstavcích 1 a 2 a pořizovat jejich záznam.
§ 14
Návštěvy obviněných
(1)
Obviněný má právo na přijetí návštěvy v počtu nejvýše 4 osob jednou za 2 týdny v trvání devadesáti minut. V odůvodněných případech může ředitel věznice povolit přijetí návštěvy většího počtu osob nebo za dobu kratší než 2 týdny, případně na dobu delší než devadesát minut.
(2)
U obviněných, u nichž je důvodem vazby obava, že budou mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) bez zbytečného odkladu stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, v přípravném řízení státní zástupce, v řízení před soudem příslušný soudce.
(3)
U osob ve vazbě podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení, předseda senátu. Jde-li o osobu v předběžné vazbě vykonávané v předběžném šetření nebo ve vazbě v rámci dočasného převzetí za účelem provedení úkonu přípravného řízení, stanoví tyto podmínky státní zástupce.
(4)
Návštěvy probíhají v místnostech k tomu určených za přítomnosti orgánů Vězeňské službyVězeňské služby, případně též orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení.
(5)
V odůvodněných případech může ředitel věznice umožnit uskutečnění návštěvy bez sluchové, popřípadě i zrakové kontroly.
(6)
V odůvodněných případech může ředitel věznice rozhodnout, že z bezpečnostních důvodů se návštěva uskuteční v místnosti, kde je návštěvník od obviněného oddělen přepážkou.
(7)
Nejsou-li splněny podmínky stanovené podle ustanovení odstavce 2, Vězeňská službaVězeňská služba návštěvu neumožní a tuto skutečnost zaznamená do osobního spisu obviněného.
(8)
Zaměstnanec Vězeňské službyZaměstnanec Vězeňské služby je oprávněn návštěvu přerušit nebo předčasně ukončit bez náhrady, jestliže obviněný nebo návštěvníci přes upozornění porušují vnitřní pořádek nebo ohrožují bezpečnost ve věznici; stejná oprávnění má, jde-li o návštěvu za podmínek stanovených podle odstavce 2, přítomný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, jestliže v průběhu návštěvy zjistí, že dochází nebo má dojít k maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.
(9)
Obviněný má právo přijímat ve věznici návštěvy obhájce neomezeně. Omezení uvedená v předchozích odstavcích se na návštěvy obhájce nevztahují.
(10)
Obviněný má právo přijímat ve věznici návštěvy advokátaadvokáta, který ho zastupuje v jiné věci, jestliže orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení, je-li obviněný ve vazbě z důvodu § 67 písm. b) trestního řádu, nestanoví jinak. V případě, že je třeba ověřit podpis obviněného, může se takové návštěvy zúčastnit i notář. Omezení uvedená v odstavcích 1, 2 a 3 se na takové návštěvy nevztahují.
§ 15
Duchovní a sociální služby
(1)
Obviněnému se zajišťuje právo na poskytování duchovních a sociálních služeb v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních předpisů.5) Poskytování těchto služeb ve věznici se nepovažuje za návštěvy ve smyslu § 14.
(2)
K výkonu duchovní služby v místech, kde se vykonává vazba, jsou oprávněny pouze ty registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu tohoto práva podle zvláštního právního předpisu5a) (dále jen „církev“).
(3)
Církev se může podílet na poskytování duchovní služby obviněným
a)
individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umožněním individuálního přístupu k náboženským úkonům,
b)
konáním bohoslužeb pro zájemce z řad obviněných,
c)
vedením studijních hodin k výkladu náboženských textů,
d)
zajišťováním duchovní a náboženské literatury a zpěvníků,
e)
po dohodě s ředitelem věznice dalšími vhodnými formami přispívajícími k uplatnění práva obviněného svobodně projevovat své náboženství nebo víru.
(4)
Při společných formách poskytování duchovní služby musí být dodrženy zásady uvedené v § 7. K zajištění bezpečnosti osob a pořádku je v těchto případech zpravidla přítomen určený zaměstnanec Vězeňské službyVězeňské služby.
(5)
Věznice ve vnitřním řádu nebo jiným vhodným způsobem informuje obviněné o poskytování duchovní služby.
(6)
Věznice vytváří pro duchovní služby poskytované obviněným vhodné podmínky a podle konkrétních možností zabezpečuje po dohodě s církví pověřenými osobami vhodné prostory pro duchovní služby.
(7)
Církví pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon vazby a respektovat vnitřní řád věznice.
(8)
Věznice je oprávněna odepřít možnost výkonu duchovní služby osobám, které se dopustily porušení povinností vyplývajících z právních předpisů pro výkon vazby nebo vnitřního řádu věznice.
(9)
Obviněný nesmí být k účasti na bohoslužbách a jiných obřadech nebo k rozhovorům s církví pověřenými osobami nucen. Požádá-li obviněný o umožnění návštěvy církví pověřené osoby, je věznice povinna jí tuto skutečnost neprodleně oznámit.
§ 16
Nákup potravin a věcí osobní potřeby a přijímání balíčků
(1)
Obviněný má právo na nákup potravin a věcí osobní potřeby nejméně jednou týdně v zaručeném sortimentu, který stanoví vnitřní řád věznice. Nákup se uskutečňuje formou bezhotovostní platby.
(2)
Obviněný má právo jedenkrát za 3 měsíce přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Omezení se nevztahuje na balíčky obsahující oblečení zasílané za účelem jeho výměny, knihy, denní tisk a časopisy a hygienické potřeby a na balíčky obsahující věci pro potřeby dítěte, které má ve výkonu vazby jeho matka u sebe.
(3)
Balíčky podléhají kontrole orgánů Vězeňské službyVězeňské služby. Obviněnému se nepředají věci, které odporují účelu vazby, nebo které není dovoleno mít podle řádu výkonu vazby v cele, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných osob. Nepředané věci se odešlou zpět odesilateli na náklady obviněného. Nemá-li obviněný peněžní prostředky na odeslání nepředaných věcí, odešlou se na náklady věznice a náklady se mu předepíší k úhradě.
§ 17
Uspokojování kulturních potřeb
(1)
Obviněný má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou distribuované v tuzemsku. Může si půjčovat a hrát společenské hry, z vězeňské knihovny si půjčovat beletrii a odborné publikace, včetně právních předpisů.
(2)
Vlastní přenosný radiopřijímač a televizor, pokud jsou napájeny z vlastního zdroje, pro který je v přijímači prostor a je jeho součástí, se obviněnému umožní používat po provedení kontroly technických parametrů ke zjištění, zda nebylo instalováno nežádoucí zařízení. Provedení kontroly zajistí na náklady obviněného správa věznice. Pokud jsou pro to ve věznici podmínky, může, po provedení kontroly uvedené ve větě první, ředitel věznice povolit připojení radiopřijímačů a televizorů na elektrickou síť.
(3)
Ředitel věznice může v odůvodněných případech, zejména za účelem vzdělávání, obviněnému umožnit používání výpočetní techniky na zařízeních poskytnutých věznicí a pod její kontrolou.
§ 18
Péče o zdraví
(1)
Obviněný má právo na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku.
(2)
Obviněný má právo účastnit se denně vycházky ve vymezeném prostoru věznice v trvání nejméně jedné hodiny. Vycházka může být z důležitého důvodu na základě rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřeného zaměstnance Vězeňské službyVězeňské služby omezena nebo zrušena. U nemocných obviněných a u obviněných těhotných žen se vycházky konají se souhlasem ošetřujícího lékaře a podle jeho doporučení. Ustanovení § 7 se při vycházkách užije obdobně.
(3)
Obviněný má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním předpisem6) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu vazby.
(4)
Náklady na zdravotní služby poskytované obviněnému, který není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění a který nemůže náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky Vězeňská službaVězeňská služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak; to platí i v případě, že obviněný nemůže uhradit náklady na zdravotní služby provedené v zájmu zachování jeho zdravotního stavu nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána.
(5)
Obviněný je povinen podrobit se preventivní vstupní, periodické a výstupní (popřípadě i mimořádné) lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a očkování, a preventivním opatřením stanoveným orgány ochrany veřejného zdraví.
(6)
Jestliže zdravotní stav obviněného vyžaduje poskytnutí zdravotních služeb, které nelze zajistit ve věznici, poskytnou se mu u poskytovatele zdravotních služeb mimo věznici. Ostrahu obviněného v takovém případě zajišťuje nejbližší věznice.
(7)
O závažném onemocnění obviněného nebo o jeho úrazu vyžadujícím hospitalizacihospitalizaci vyrozumí věznice bez odkladu příslušný orgán činný v trestním řízeníorgán činný v trestním řízení. Věznice vyrozumí též osobu, kterou obviněný určil, nebo jeho osobu blízkou; osobu blízkou nevyrozumí, pokud ji obviněný požádal, aby tak neučinila. Věznice vždy vyrozumí bez odkladu některou z těchto osob v případě, že dojde k úmrtí obviněného.
(8)
Obviněný je povinen nahradit zvýšené náklady vynaložené Vězeňskou službouVězeňskou službou na střežení, dopravu a předvedení k poskytovateli zdravotních služeb, kterými se rozumí náklady vzniklé tím, že
a)
si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu,
b)
zneužil zdravotní služby předstíráním poruchy zdraví, nebo
c)
z vlastního rozhodnutí se nepodrobil lékařskému zákroku, ke kterému dal předchozí souhlas nebo o který požádal.
(9)
Obviněný s těžkým zdravotním postižením má právo na zajištění přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon vazby.
§ 19
Zaměstnávání obviněných
(1)
Obviněný může být na vlastní žádost po dobu trvání vazby pracovně zařazen v rámci pracovních možností věznice.
(2)
Pracovní zařazení, odměňování, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení upravují zvláštní předpisy.7)
§ 20
Ochrana práv obviněných
(1)
Obviněný smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti orgánům příslušným k jejich vyřízení; stížnost nebo žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. Ředitel věznice určí okruh zaměstnanců Vězeňské službyzaměstnanců Vězeňské služby pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí; vytvoří takové podmínky pro podávání stížností a žádostí obviněných, aby bylo vyloučeno, že s nimi budou zacházet jiné než oprávněné osoby.
(2)
Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby bez zbytečného odkladu vyrozumí státního zástupce, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti obviněného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.
(3)
Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby bez zbytečného odkladu vyrozumí ředitele věznice nebo jeho zástupce o žádosti obviněného o rozmluvu. Rozmluva s ředitelem věznice nebo s jeho zástupcem musí být umožněna vždy bez zbytečného odkladu.
(4)
Obviněný má právo na poskytování právní pomoci jeho obhájcem nebo advokátemadvokátem, který obviněného zastupuje v jiné věci, vést s ním korespondenci a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby.
(5)
Zaměstnanci Vězeňské službyZaměstnanci Vězeňské služby jsou povinni dbát na zachovávání práv, která obvinění mají ve výkonu vazby.
(6)
Věznice bez odkladu vyrozumí státního zástupce, který vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby, jestliže dojde
a)
k úmrtí obviněného,
b)
k pokusu obviněného o sebevraždu,
c)
k sebepoškození obviněného s následkem přímého ohrožení života nebo s předpokladem újmy na zdraví, která porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje po dobu nejméně 7 dnů obvyklý způsob života obviněného a která vyžaduje lékařské ošetření, anebo k pokusu o takové sebepoškození,
d)
k jednání, kterým jiná osoba obviněnému mohla způsobit smrt nebo způsobila nebo mohla způsobit újmu na zdraví, která porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje po dobu nejméně 7 dnů obvyklý způsob života obviněného a která vyžaduje lékařské ošetření,
e)
k fyzickému útoku obviněného proti zaměstnanci Vězeňské službyzaměstnanci Vězeňské služby při výkonu služby nebo práce, jiné osobě, která se nachází v objektech nebo prostorech Vězeňské službyVězeňské služby, soudu, státního zastupitelství, ministerstva nebo v místech jejich činnosti, nebo proti jiné osobě během eskorty nebo předvádění obviněného,
f)
ke vzpouře nebo jinému odporu skupiny obviněných proti povinnosti uložené tímto zákonem nebo na jeho základě řádem výkonu trestu nebo vnitřním řádem věznice anebo proti pokynu nebo příkazu, který vydal zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby,
g)
k jednání, kterým zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby neoprávněně zvýhodnil obviněného nebo neoprávněně vůči němu užil násilí, anebo k jednání zaměstnance Vězeňské službyzaměstnance Vězeňské služby, které má znaky zneužití pravomoci úřední osoby nebo úplatkářství,
h)
k útěku obviněného nebo k jinému jeho závažnému jednání, jímž zmařil nebo podstatně ztížil výkon nebo účel vazby, nebo
i)
k nepřetržitému odmítání stravy obviněným po dobu alespoň 5 po sobě jdoucích dnů.
§ 21
Povinnosti obviněných
(1)
Obviněný je povinen dodržovat řád výkonu vazby a vnitřní řád věznice, plnit příkazy a pokyny Vězeňské službyVězeňské služby, šetřit majetek věznice a ostatních obviněných a chovat se slušně ke všem osobám, se kterými přijde do styku. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou během výkonu vazby a podmínky jejího uplatnění občanským zákoníkem.
(2)
Obviněný nesmí navazovat nedovolené styky s jinými obviněnými, odsouzenými nebo s osobami na svobodě, vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky,8) vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví. Nesmí také tetovat sebe nebo jinou osobu, nechat se tetovat nebo mít ve věznici v držení pomůcky k provádění tetování; to platí obdobně také pro jiné způsoby porušování integrity lidské kůže a držení pomůcek k provádění takové činnosti.
(3)
Obviněný je povinen podrobit se osobní a další prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici a vyloučení toho, aby u sebe měl věc, jejíž držení je ve vazbě zakázáno. Věc, jejíž držení je ve vazbě zakázáno, se obviněnému odejme a po dobu trvání vazby vezme do úschovy.
(4)
Obviněný je ve styku s jinými osobami povinen dodržovat zásady slušného chování užívané v běžném společenském styku.
(5)
Obviněným je zakázáno přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a krutost, tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a použití jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby návykových látek.
(6)
Obviněným je zakázáno mít u sebe během výkonu vazby hotovost.
(7)
Obviněný je dále povinen
a)
umožnit zaměstnancům Vězeňské služby kontrolu svých osobních věcí,
b)
strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací,
c)
pokud onemocní, stane se mu úraz nebo je zraněn, tyto skutečnosti neprodleně ohlásit zaměstnanci Vězeňské služby,
d)
oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské službyzaměstnanci Vězeňské služby okolnosti, které mohou způsobit vážné ohrožení bezpečnosti jemu samotnému, spoluobviněným, zaměstnancům Vězeňské službyzaměstnancům Vězeňské služby nebo věznici, pokud se o nich dozví nebo je zjistil,
e)
oznámit věznici jméno a příjmení obhájce nebo advokátaadvokáta, který jej bude zastupovat v jiné věci nebo mu poskytovat právní službu,
f)
podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k zamezení případné výroby, držení nebo zneužívání návykových látek a jedů ve věznici, včetně vyšetření ke zjištění, zda užil návykovou látku, a v případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, nahradit náklady na toto vyšetření,
g)
dodržovat zásady hygieny a v osobních věcech udržovat pořádek a čistotu,
h)
uhradit náklady zdravotních služeb poskytnutých v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána, a to včetně regulačních poplatků,
i)
během nepřetržité osmihodinové doby ke spánku dodržovat noční klid,
j)
nekouřit v místech, kde je to vzhledem k možnému ohrožení zdraví nekuřáků nebo z protipožárních důvodů ředitelem věznice zakázáno,
k)
oznámit změnu zdravotní pojišťovny a změnu osobních či rodinných údajů, které nahlásil při přijetí do výkonu vazby.
(8)
Pokud je to nezbytné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti ve věznici, jsou orgány Vězeňské službyVězeňské služby oprávněny použít proti obviněnému, odmítajícímu plnit své povinnosti, donucovací prostředky stanovené zvláštním zákonem.9)
§ 21a
Povinnost nahradit další náklady spojené s výkonem vazby
(1)
Ředitel věznice rozhodne o povinnosti obviněného nahradit další náklady spojené s výkonem vazby, kterými jsou
a)
náklady na odeslání nepředaných věcí podle § 16 odst. 3,
b)
náklady na zdravotní služby včetně regulačních poplatků podle § 21 odst. 7 písm. h) a § 28c odst. 2 věty druhé,
c)
zvýšené náklady na střežení, dopravu a předvedení podle § 18 odst. 8,
d)
náklady na vyšetření ke zjištění, zda obviněný užil návykovou látku, v případě, že se prokáže přítomnost návykové látky, podle § 21 odst. 7 písm. f).
(2)
V rozhodnutí podle odstavce 1 musí být jednotlivé náklady vyčísleny. Proti tomuto rozhodnutí může obviněný do 3 dnů od doručení podat stížnost, o které rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. Podání stížnosti má odkladný účinek.
§ 21b
Náhrada škody
Způsobil-li obviněný zaviněným porušením povinnosti stanovené tímto zákonem škodu na majetku státu, se kterým hospodaří Vězeňská službaVězeňská služba, a výše této škody nepřevyšuje 10 000 Kč, rozhodne o povinnosti nahradit tuto škodu ředitel věznice. Proti rozhodnutí ředitele věznice může obviněný do 3 dnů od doručení podat stížnost, o které rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. Podání stížnosti má odkladný účinek.
§ 21c
Rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby
(1)
O výši nákladů výkonu vazby rozhodne na základě rozhodnutí soudu, kterým byla odsouzenému uložena povinnost k náhradě nákladů výkonu vazby, ředitel věznice,
a)
ve které odsouzený vykonává trest odnětí svobody, nebo
b)
ze které byl odsouzený propuštěn na svobodu, pokud trest odnětí svobody nevykonává.
(2)
Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může odsouzený do 3 dnů ode dne doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal. Stížnost nemá odkladný účinek.
(3)
O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
§ 21d
Výše nákladů výkonu vazby
(1)
Výši nákladů výkonu vazby stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
(2)
Náhrada nákladů výkonu vazby se nepožaduje za dobu, po kterou
a)
osoba ve výkonu vazby nedovršila osmnáctý rok věku, nebo
b)
byly osobě ve výkonu vazby poskytovány zdravotní služby ve formě lůžkové péče, s výjimkou případů uvedených v § 18 odst. 8.
§ 21e
Společné ustanovení
(1)
Povinnost uhradit náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b zaniká, jestliže o ní ředitel věznice nerozhodl ve lhůtě 3 let ode dne, kdy tak mohl poprvé učinit.
(2)
Náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhrada škody podle § 21b se po dobu výkonu vazby vymáhají srážkami ze mzdy a přikázáním jiné peněžité pohledávky.
(3)
Byl-li trest vykonán vazbou nebo nenastoupil-li obviněný výkon trestu bezprostředně po výkonu vazby, vymáhá náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b celní úřad. Vězeňská službaVězeňská služba předá po ukončení výkonu vazby celnímu úřadu nezbytné údaje o uložení nebo vzniku těchto platebních povinností, včetně stejnopisů rozhodnutí s vyznačením právní moci a přehledu předávaných rozhodnutí.
(4)
Při správě placení nákladů výkonu vazby, dalších nákladů spojených s výkonem vazby a náhrady škody podle § 21b se postupuje podle daňového řádu. Po dobu výkonu vazby lhůta pro jejich placení neběží.
(5)
Pokud osoba, která je povinna hradit náklady výkonu vazby, další náklady spojené s výkonem vazby a náhradu škody podle § 21b, nastoupila do výkonu trestu odnětí svobody, uspokojují se tyto pohledávky podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
§ 21f
Příjem peněz
(1)
Věznice uloží na svůj účet, na kterém vede peníze obviněných (dále jen „zvláštní účet“), peníze, které obviněný předal věznici k úschově při přijetí do výkonu vazby, peníze zaslané obviněnému do věznice během výkonu vazby, odměnu za práci a, pokud bezprostředně výkonu vazby předcházel výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, peníze zaslané po ukončení výkonu trestu věznicí, kde obviněný vykonával trest odnětí svobody, nebo po ukončení výkonu zabezpečovací detence ústavem pro výkon zabezpečovací detence. Peníze v cizí měně, které nelze směnit na českou měnu, uloží věznice společně s jinými věcmi obviněného.
(2)
Věznice eviduje odděleně účelově vázané peněžní prostředky, kterými jsou
a)
peníze zaslané obviněnému, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních poplatků a na nákup nezbytných léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků předepsaných lékařem a
b)
výživné na dítě včetně náhradního výživného, příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, přídavek na dítě, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek, sirotčí důchod náležející dítěti a jiné peníze zaslané obviněné těhotné ženě nebo matce mající ve výkonu vazby u sebe dítě, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu potřeb dítěte.
(3)
Účelově vázané peněžní prostředky eviduje věznice odděleně pro každý účel samostatně.
(4)
Z peněz uložených na zvláštním účtu obviněnému nenáleží úrok. Za uložení peněz na zvláštní účet věznici od obviněného nenáleží úplata.
(5)
Výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nařizovaném soudem podle občanského soudního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních, exekuciexekuci vedené soudním exekutorem, daňové exekuciexekuci nařizované správcem daně a exekuciexekuci nařizované správním orgánem nepodléhají pohledávky obviněného vůči Vězeňské služběVězeňské službě, které výší odpovídají částce účelově vázaných peněžních prostředků připsaných ve prospěch obviněného.
(6)
Obviněnému, který ve výkonu vazby pracuje, a obviněnému, kterému byly z peněz uložených na zvláštním účtu provedeny srážky, věznice jednou za kalendářní měsíc ve lhůtě stanovené vnitřním řádem věznice a ostatním obviněným jednou za kalendářní měsíc na jejich žádost poskytne informaci o výši zůstatku na zvláštním účtu ke dni vyhotovení informace včetně údaje o výši částky, se kterou může obviněný volně nakládat, a o provedených srážkách. Informaci podle věty první poskytne věznice též při propuštění z vazby.
§ 21g
(1)
Pokud byly obviněnému do věznice zaslány peníze, věznice o tom obviněného bez zbytečného odkladu vyrozumí.
(2)
Obviněný má právo peníze zaslané mu do věznice odmítnout, nemůže však odmítnout peníze zaslané orgány veřejné moci nebo peníze zaslané v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo po prohlášení konkursu.
(3)
Pokud obviněný zaslané peníze odmítne, peníze se na jeho náklady vrátí odesílateli; nemá-li dostatek peněz na jejich odeslání, odečte věznice tyto náklady z odesílaných peněz.
§ 21h
Nakládání s penězi
(1)
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou částku, se kterou se obviněnému po dobu výkonu vazby neumožní nakládat. S částí peněz uložených na zvláštním účtu převyšující tuto částku může obviněný nakládat volně, nejde-li o účelově vázané peněžní prostředky. Náklady na odeslání peněz uložených na zvláštním účtu nese obviněný; nemá-li dostatek peněz na jejich odeslání, odečte věznice tyto náklady z odesílaných peněz.
(2)
Peníze zaslané obviněnému, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění a regulačních poplatků a na nákup nezbytných léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků předepsaných lékařem, lze použít pouze na úhradu uvedených nákladů; tyto peníze se nezahrnují do částky, se kterou se obviněnému po dobu výkonu vazby neumožní nakládat.
(3)
Výživné na dítě včetně náhradního výživného, příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem, přídavek na dítě, peněžitá pomoc v mateřství, rodičovský příspěvek, sirotčí důchod náležející dítěti a jiné peníze zaslané obviněné těhotné ženě nebo matce mající ve výkonu vazby u sebe dítě, které byly při zaslání výslovně určeny na úhradu potřeb dítěte, lze použít pouze na úhradu potřeb dítěte; tyto peníze se nezahrnují do částky, se kterou se obviněné po dobu výkonu vazby neumožní nakládat.
§ 21i
Výplata peněz při propuštění z výkonu vazby
(1)
Při propuštění z výkonu vazby na svobodu věznice vyplatí obviněnému v hotovosti peníze uložené na zvláštním účtu; není-li to možné, poukáže věznice zbylou částku poštovní poukázkou nebo ji odešle na své náklady na adresu nebo účet, které obviněný uvedl, nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy byl propuštěn.
(2)
Pokud peníze uvedené v odstavci 1, které nejsou účelově vázanými peněžními prostředky, nepostačují k úhradě nezbytných potřeb obviněného po propuštění na svobodu, může ředitel věznice rozhodnout o poskytnutí příspěvku obviněnému až do výše stanovené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti; při tom ředitel věznice přihlíží i k tomu, zda částku k úhradě těchto potřeb nemá obviněný na účtu nebo zda ji nemůže získat jiným způsobem, zejména od příbuzných nebo zastupitelského úřadu státu, jehož je státním občanem.
(3)
Příspěvek poskytnutý podle odstavce 2 je obviněný povinen věznici vrátit. V rozhodnutí podle odstavce 2 ředitel věznice stanoví lhůtu, ve které je obviněný povinen splnit povinnost poskytnutý příspěvek vrátit. Při správě placení příspěvku, který je obviněný povinen vrátit, a pro vymáhání pohledávky na vrácení tohoto příspěvku se použije obdobně § 36a odst. 2 a 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
(4)
Účelově vázané peněžní prostředky vyplacené podle odstavce 1 a částku poskytnutou podle odstavce 2 nebo pohledávku ve výši těchto peněžních prostředků, byly-li peníze zaslány na účet, nelze postihnout výkonem rozhodnutí.
§ 21j
Nakládání s penězi obviněného po bezprostředním nástupu do výkonu trestu nebo zabezpečovací detence
(1)
Nastoupil-li obviněný po výkonu vazby do výkonu trestu, peníze uložené na zvláštním účtu se převedou na účet věznice, ve které obviněný vykonává trest odnětí svobody, přičemž
a)
účelově vázané peněžní prostředky se dále evidují jako účelově vázané peněžní prostředky podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody,
b)
při nakládání s penězi, se kterými mohl obviněný volně nakládat, se postupuje podle § 39h zákona o výkonu trestu odnětí svobody a
c)
peníze, se kterými nebylo obviněnému po dobu výkonu vazby umožněno volně nakládat, se převedou na úložné podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody.
(2)
Nastoupil-li obviněný po výkonu vazby do výkonu zabezpečovací detence, postupuje se obdobně podle odstavce 1.
HLAVA IV
VYŘIZOVÁNÍ KÁZEŇSKÝCH PŘESTUPKŮ OBVINĚNÝCH
§ 22
Kázeňské přestupky, kázeňské tresty a ochranná opatření zabrání věci
(1)
Zaviněné porušení povinností podle § 21 při výkonu vazby je kázeňským přestupkempřestupkem, za nějž může být obviněnému uložen kázeňský trest. Méně závažný kázeňský přestupekpřestupek lze vyřídit napomenutím nebo převedením obviněného z oddělení pro výkon vazby se zmírněným režimem do oddělení s běžným režimem. Výkonem kázeňského trestu není dotčena povinnost obviněného uhradit případně způsobenou škodu.
(2)
Kázeňskými tresty jsou:
a)
důtka,
b)
pokuta do výše 5 000 Kč,
c)
zákaz nákupu potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb) až na dobu jednoho měsíce,
d)
propadnutí věci,
e)
umístění do samovazbysamovazby až na 10 dní.
(3)
Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti kázeňského přestupkupřestupku. Není-li stanoveno jinak, lze obviněnému za kázeňský přestupekpřestupek uložit jen jeden kázeňský trest.
(4)
Při výměře pokuty je třeba přihlédnout též k osobním poměrům obviněného. Výše pokuty nesmí být vyšší než částka, kterou má obviněný na zvláštním účtu a se kterou může volně nakládat; věznice výkon tohoto kázeňského trestu provede převodem z těchto peněz. Částka získaná výkonem pokuty je příjmem státního rozpočtu.
(5)
Propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo vedle jiného kázeňského trestu obviněnému, jde-li o věc, která mu náleží a
a)
kterou použil ke spáchání kázeňského přestupkupřestupku, nebo
b)
která byla ke spáchání kázeňského přestupkupřestupku určena, anebo
c)
kterou spácháním kázeňského přestupkupřestupku získal.
(6)
Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupkupřestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
(7)
SamovazbouSamovazbou se rozumí umístění obviněného do zvláštní cely. K uložení tohoto kázeňského trestu je nezbytné předchozí posouzení lékaře, že obviněný je zdravotně způsobilý podrobit se jeho výkonu. Po dobu umístění v samovazběsamovazbě nesmí obviněný přijímat návštěvy s výjimkou obhájce a advokátaadvokáta zastupujícího obviněného v jiné věci, nemá právo na přijetí balíčku, nákup potravin a věcí osobní potřeby (s výjimkou hygienických potřeb), není mu dovoleno čtení časopisů a knih (s výjimkou právnické, vzdělávací nebo náboženské literatury), jakož i hraní společenských her a používání vlastního přenosného radiopřijímače a televizoru. Obviněný však smí přijímat a odesílat korespondenci a je mu dovoleno čtení denního tisku. Doba výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby se nezapočítává do doby rozhodné pro vznik nároku na přijetí návštěvy.
(8)
Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby nelze uložit těhotné ženě, ženě, která má ve výkonu vazby u sebe dítě, a obviněnému, u něhož by výkonem takového trestu bylo ohroženo jeho zdraví.
(9)
Jestliže uložení kázeňského trestu propadnutí věci brání skutečnost, že obviněného nelze kázeňsky stíhat, nebo věc nenáleží pachateli přestupkupřestupku, lze rozhodnout o jejím zabrání, vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
§ 23
Řízení o kázeňských přestupcích a o zabrání věci
(1)
Kázeňskou pravomoc nad obviněnými vykonávají generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby a ředitelé věznic a jimi pověření zaměstnanci Vězeňské službyzaměstnanci Vězeňské služby.
(2)
Kázeňský trest lze uložit jen po náležitém objasnění rozhodných okolností, za nichž byl kázeňský přestupekpřestupek spáchán, a prokázání viny obviněného. Před uložením kázeňského trestu musí být obviněnému a osobě, která uplatňuje vlastnické právo k věci, jež může být zabrána, umožněno se k věci vyjádřit. Obviněný má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich. Může uvádět okolnosti, které jeho vinu vyvracejí nebo zmírňují, a na podporu svých tvrzení navrhovat provedení dalších důkazů sloužících k jeho obhajobě.
(3)
O uložení kázeňského trestu musí být rozhodnuto a toto rozhodnutí obviněnému oznámeno do 15 dnů ode dne, kdy se orgán oprávněný k jeho uložení o spáchání přestupkupřestupku dozvěděl, nejpozději však do jednoho měsíce od porušení stanoveného pořádku a kázně.
(4)
Rozhodnutí o zabrání věci se neprodleně oznámí obviněnému, který měl spáchat kázeňský přestupekpřestupek, a vlastníkovi věci, pokud je znám.
(5)
Rozhodnutí, jímž byl uložen kázeňský trest nebo bylo vysloveno zabrání věci, je třeba bez zbytečného odkladu písemně vyhotovit a doručit obviněnému a osobě uvedené v odstavci 4.
(6)
Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu může obviněný a proti rozhodnutí o zabrání věci i osoba uvedená v odstavci 4 do tří dnů od jeho oznámení, a bylo-li doručeno, od doručení, podat stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost nemá odkladný účinek, byl-li uložen trest umístění do samovazbysamovazby a udržení pořádku a kázně ve věznici vyžaduje, aby byl trest ihned vykonán.
(7)
O stížnosti proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo ochranného opatření zabrání věci rozhodne do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele věznice rozhodne generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo jím pověřený zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby. Rozhodnutím o stížnosti nelze pověřit zaměstnance, který kázeňský trest uložil nebo který rozhodl o zabrání věci.
(8)
Rozhodnutí vydaná v kárném řízení, kterými byly uloženy kázeňské tresty podle § 22 odst. 2 písm. a) a c), nepodléhají přezkoumání soudem.
§ 23a
Zahlazení kázeňského trestu
(1)
Jestliže po výkonu kázeňského trestu obviněný po dobu nejméně 6 týdnů řádně plní své povinnosti (§ 21), může ředitel věznice nebo jím pověřený orgán Vězeňské služby rozhodnout o zahlazení kázeňského trestu.
(2)
Oznámením rozhodnutí o zahlazení kázeňského trestu se na obviněného hledí, jako by mu nebyl kázeňský trest uložen.
§ 23b
Kázeňské vyřízení jiného protispolečenského jednání
(1)
Uložením kázeňského trestu se vyřizují též jednání, která mají znaky přestupkůpřestupků, pokud byly spáchány během výkonu vazby.
(2)
Uložením kázeňského trestu obviněnému se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li skutek trestným činemtrestným činem.
(3)
Rozhodnutí o jednání, které má znaky přestupkupřestupku zapisovaného do evidence přestupkůpřestupků vedené Rejstříkem trestů, se zapíše po nabytí právní moci do této evidence. Na postup při zápisu do evidence přestupkůpřestupků a postup při uplatňování námitek proti jejímu obsahu se použijí obdobně ustanovení zákona o přestupcích.
§ 24
Na řízení podle hlavy IV se nevztahují obecné právní předpisy o správním řízení.11)
HLAVA V
VÝKON VAZBY NA MLADISTVÝCH
§ 25
Obecné ustanovení
Na výkon vazby obviněného, který nedovršil osmnáctý rok svého věku (dále jen „mladistvý“), se použijí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud není v této hlavě stanoveno jinak.
§ 26
Zvláštní ustanovení
(1)
Mladiství se umísťují do cel odděleně od ostatních obviněných. To platí i tehdy, dovrší-li mladistvý ve výkonu vazby osmnáctý rok svého věku, odůvodňují-li to jeho osobní poměry a není-li to v rozporu s nejlepšími zájmy ostatních společně umístěných mladistvých. Umístit mladistvého do cely společně s dospělými obviněnými je možné pouze ve výjimečných případech, lze-li mít důvodně za to, že takový postup je z hledisek uvedených v § 6 odst. 1 pro mladistvého vhodnější.
(2)
Mladistvý má právo na přijetí návštěvy ve věznici jednou za týden.
(3)
Kázeňský trest zákaz nákupu potravin a věcí osobní potřeby nesmí u mladistvého přesáhnout dobu jednoho týdne.
(4)
Kázeňský trest umístění do samovazbysamovazby lze uložit mladistvému nejdéle na dobu pěti dní.
(5)
Při uložení kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby smí obviněný mladistvý přijímat a odesílat korespondenci a je mu dovoleno čtení denního tisku a knih. Doba výkonu kázeňského trestu umístění do samovazbysamovazby se započítává do doby rozhodné pro vznik nároku na přijetí návštěvy.
(6)
Věznice umožní zaměstnanci obceobce s rozšířenou působností zařazenému do obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálně-právní ochrany dětí při výkonu jeho oprávnění navštěvovat mladistvého a hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby. Tyto návštěvy se nezapočítají do návštěv podle odstavce 2.
(7)
Mladistvý má právo na přijetí balíčku s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg jedenkrát za 2 měsíce.
(8)
Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, věznice zabezpečí její plnění.
§ 26a
Zajištění výkonu ochranné nebo ústavní výchovy
(1)
Jestliže byla mladistvému nařízena ochranná výchova a je-li zajištěn její výkon, dodá po propuštění z vazby Vězeňská službaVězeňská služba mladistvého do příslušného školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
(2)
Jestliže byla mladistvému nařízena ústavní výchova a je-li zajištěn její výkon, Vězeňská službaVězeňská služba informuje o propuštění mladistvého z vazby příslušné školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
HLAVA VI
VÝKON VAZBY NA CIZINCÍCH
§ 27
Obecné ustanovení
Na výkon vazby obviněného, který není státním občanem České republiky (dále jen „cizinec“), se použijí ostatní ustanovení tohoto zákona, pokud není v této hlavě stanoveno jinak.
§ 28
Zvláštní ustanovení
(1)
Cizince je bezprostředně po přijetí do vazby nutno poučit o jeho právu obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je státním občanem. Uprchlíci a bezdomovci se poučí o právu obracet se na diplomatickou misi státu, pověřeného chránit jejich zájmy, nebo na mezinárodní orgány, jejichž posláním je tyto zájmy chránit. Tím není dotčena povinnost orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení vyrozumět, v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou, o vzetí do vazby zastupitelský orgán státu, jehož je obviněný občanem.
(2)
Cizinec se poučí o právu na přijetí konzulární návštěvy zástupců orgánů uvedených v odstavci 1. Na tuto návštěvu se nevztahují omezení uvedená v § 14 odst. 1, 2 a 3.
(3)
Poučení cizince se provede v jeho mateřském jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí.
(4)
Obvinění ve vazbě z důvodů uvedených v § 350c trestního řádu, pokud neporušují stanovený pořádek a kázeň, vykonávají vazbu zpravidla v oddělení výkonu vazby se zmírněným režimem.
HLAVA VII
Výkon vazby na matkách nezletilých dětí
§ 28a
Výkon vazby na matce nezletilých dětí
(1)
U těhotné ženy, u které je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, je účast otce u porodu možná pouze se souhlasem soudce a v přípravném řízení státního zástupce. Je-li těhotná žena umístěna v souvislosti s porodem u poskytovatele zdravotních služeb mimo objekty spravované Vězeňskou službouVězeňskou službou, projedná podmínky účasti otce u porodu Vězeňská službaVězeňská služba s poskytovatelem zdravotních služeb.
(2)
Obviněná žena, které se během výkonu vazby narodí dítě, může mít toto dítě u sebe a starat se o ně, pokud toto dítě nebylo soudem svěřeno do péče jiné osoby.
(3)
O narození dítěte během výkonu vazby obviněné ženy věznice neprodleně informuje okresní soud, v jehož obvodu se věznice nachází, a příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, v jehož obvodu se věznice nachází.
(4)
Na žádost obviněné ženy ve vazbě ředitel věznice rozhodne, že obviněná žena může mít u sebe své dítě a starat se o ně zpravidla po dobu do jednoho roku jeho věku, pokud toto dítě nebylo soudem svěřeno do péče jiné osoby, popřípadě řízení v této věci před soudem neprobíhá, a vyhovění žádosti je ve prospěch dítěte. Před rozhodnutím si ředitel vyžádá posouzení poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, příslušného podle místa dosavadního bydliště nezletilého dítěte, zda je takový postup ve prospěch dítěte, a psychologický posudek obviněné ženy.
(5)
Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 4 může obviněná žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost. O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
(6)
Byla-li žádost podle odstavce 4 zamítnuta, může ji obviněná žena opakovat nejdříve po 14 dnech od právní moci rozhodnutí, pokud důvody, které vedly k zamítnutí žádosti, zřejmě pominuly.
(7)
Ředitel věznice může rozhodnout o zrušení povolení mít ve výkonu vazby u sebe své dítě a starat se o ně, a to na základě negativního vyjádření ošetřujícího lékaře obviněné, poskytovatele zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, psychologa anebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí k dalšímu pobytu dítěte s matkou ve věznici, nebo pokud obviněná spáchá ve věznici trestný čintrestný čin nebo závažným způsobem neplní povinnosti nebo porušuje zákazy stanovené v § 21. Proti rozhodnutí ředitele věznice podle věty první může obviněná žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost, která nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje bezodkladně generální ředitel Vězeňské službyVězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské službyzaměstnanec Vězeňské služby.
(8)
O rozhodnutí ředitele podle odstavců 4 a 7 informuje věznice neprodleně okresní soud, v jehož obvodu se věznice nachází, a orgán sociálně-právní ochrany dětí, uvedený v odstavcích 3 a 4.
(9)
Věznice umožní příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí12) pravidelně sledovat vývoj dítěte, o které obviněná žena ve věznici pečuje. Je-li důvodem vazby obviněné ženy obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání,3) postupuje se podle § 14 odst. 2.
§ 28b
Práva dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe
(1)
Dítě může se souhlasem matky přijímat návštěvy blízkých osob, které probíhají v čase a rozsahu určeném ředitelem věznice nebo jím pověřeným zaměstnancem Vězeňské službyzaměstnancem Vězeňské služby. Ředitel věznice může povolit ze závažného důvodu i návštěvu jiné osoby než osoby dítěti blízké. Ustanovení § 14 odst. 2 a 8 se použije přiměřeně.
(2)
Na poskytování duchovních a sociálních služeb dítěti se přiměřeně použije § 15.
§ 28c
Péče o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe
(1)
Dítě má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem upravujícím zdravotní služby a podmínky jejich poskytování.
(2)
Náklady na zdravotní služby související s péčí o zdraví dítěte, které má matka ve výkonu vazby u sebe a které není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, hradí z vlastních prostředků matka. Nemůže-li tyto náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí je v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky Vězeňská službaVězeňská služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak; ustanovení § 21 odst. 7 písm. h) se použije obdobně.
HLAVA VIII
§ 29
Dozor nad výkonem vazby
(1)
Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu vazby provádí krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu je vazba vykonávána.
(2)
Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn
a)
v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon vazby,
b)
nahlížet do dokladů, podle nichž jsou obvinění drženi ve vazbě, hovořit s obviněnými bez přítomnosti třetích osob,
c)
prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí Vězeňské služby ve věznici týkající se výkonu vazby odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,
d)
žádat od zaměstnanců Vězeňské služby ve věznici potřebná vysvětlení, předložení spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí, týkajících se výkonu vazby,
e)
vydávat příkazy k zachovávání předpisů platných pro výkon vazby,
f)
nařídit, aby osoba, která je ve vazbě v rozporu s příslušným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízeníorgánu činného v trestním řízení nebo bez takového rozhodnutí, byla ihned propuštěna.
(3)
Vězeňská služba je povinna příkazy státního zástupce podle předchozího odstavce bez odkladu provést.
(4)
Ustanovením o dozoru není dotčena povinnost Vězeňské služby v rozsahu své působnosti provádět vlastní kontrolní činnost a oprávnění ministra, případně orgánů nebo osob jím k tomu zmocněných, stanovené zvláštním zákonem.
HLAVA IX
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 30
Pokud se v jiných právních předpisech užívají slova „ústav pro výkon vazby“, rozumí se tím vazební věznice, a pokud se užívají slova „ústav pro výkon trestu odnětí svobody“, rozumí se tím věznice.
§ 31
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou řád výkonu vazby.
§ 32
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 67, 350c a 381 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.
2)
Zákon ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.
3)
§ 67 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4)
§ 71, 72 a § 72a odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4a)
Vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.
Vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.
5)
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech).
5a)
Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb.
6)
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a o podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
7)
Např. zákon ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
8)
§ 130 trestního zákoníku.
9)
§ 17 a 18 zákona ČNR č. 555/1992 Sb.
11)
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
12)
§ 34 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění zákona č. 52/2004 Sb. |
Zákon č. 294/1993 Sb. | Zákon č. 294/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášeno 10. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 74/1993
* Čl. I - Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákonů č. 173/1968 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 47/1973 Sb. a č. 179/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Přechodná ustanovení
* Čl.III - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
* Čl. IV
Aktuální znění od 1. 1. 1994
294
ZÁKON
ze dne 10. listopadu 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákonů č. 173/1968 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 47/1973 Sb. a č. 179/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
§ 3 včetně nadpisu zní:
㤠3
Věznice
Trest se vykonává ve věznici nebo v samostatném oddělení vazební věznice (dále jen „věznice“).“.
2.
§ 4 se vypouští.
3.
Oddíl 2 včetně poznámky č. 1) zní:
„Oddíl 2
Diferenciace výkonu trestu
§ 5
Typy věznic
(1)
Věznice se člení podle míry vnější ostrahy, zajištění bezpečnosti a způsobu uplatňování resocializačních programů do čtyř základních typů (stupňů):
a)
s dohledem,
b)
s dozorem,
c)
s ostrahou,
d)
se zvýšenou ostrahou.
(2)
Zřizuje se zvláštní typ nebo zvláštní oddělení věznice pro mladistvé členěné podle odstavce 1, do kterých se umísťují odsouzení, kteří ve výkonu trestu nedovršili osmnáctý rok svého věku, nebo o nichž tak rozhodl soud (dále jen „mladiství“).
(3)
V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých základních typů, pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu.
(4)
Diferencovaným výkonem trestu v jednotlivých typech věznic se sleduje, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby v nápravně výchovné činnosti u odsouzených, u nichž to vyžaduje vyšší stupeň nebo povaha jejich narušení, se uplatňovaly účinnější prostředky k jejich nápravě. Obdobně diferencovaně se volí též formy a metody pracovní výchovy a kulturně výchovné práce, rozsah oprávnění samosprávy, stupeň vnější ostrahy a způsob zajištění bezpečnosti.
§ 6
(1)
O tom, do jakého typu věznice se odsouzený při nástupu výkonu trestu zařadí (§ 5 odst. 1 a 2), rozhoduje soud.
(2)
Umístění odsouzených do jednotlivých věznic podle rozhodnutí soudu provádí generální ředitelství Vězeňské služby. Odděleně do samostatných věznic nebo samostatných oddělení věznic po nástupu výkonu trestu umístí
a)
odsouzené se změněnou pracovní schopností,
b)
odsouzené muže starší 60 let,
c)
odsouzené ženy.
§ 7
Nástupní oddělení
(1)
Pro příjem odsouzených se ve věznicích zřizují nástupní oddělení.
(2)
V průběhu výkonu trestu v nástupním oddělení se zpracuje komplexní zpráva o odsouzeném, v níž se na základě chování odsouzeného, výsledků jeho vyšetření a dostupných materiálů k jeho osobě zhodnotí jeho sociální úroveň, osobnostní rysy a s přihlédnutím k délce uloženého trestu, předchozímu odsouzení a míře nebezpečnosti odsouzeného se zváží možnosti výchovného působení a předpoklady jeho účinnosti.
(3)
Informace o odsouzeném získané v souvislosti se zpracováním komplexní zprávy podle odstavce 2 jsou důvěrné a nesmí být sdělovány nebo zpřístupněny nepovolané osobě.
§ 8
Resocializační programy
(1)
Pro odsouzené zpracovává věznice resocializační programy, které představují souhrn pracovních, vzdělávacích, terapeutických a zájmových aktivit s diferencovaným přístupem při jejich realizaci. Skladba resocializačního programu vždy sleduje dosažení účelu výkonu trestu.
(2)
Odsouzený má možnost si zvolit resocializační program z těch, které správa věznice vzhledem k hlediskům uvedeným v § 5, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 považuje za vhodné. Pokud si žádný z těchto programů nezvolí, zúčastní se minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice. Jeho základ tvoří pracovní činnost odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.
(3)
Resocializační programy musí být v závislosti na vývoji osobnosti odsouzeného, jeho chování a délce trestu aktualizovány.
§ 9
Přeřazování odsouzených
(1)
Ředitel věznice může rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níž dosud odsouzený trest vykonává, může lišit o jeden stupeň (§ 5 odst.1).
(2)
O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem rozhodne ředitel věznice tehdy, jestliže chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k dosažení účelu výkonu trestu.
(3)
O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem může ředitel věznice rozhodnout, jestliže
a)
odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek nebo kázeň,
b)
odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu.
(4)
Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit
a)
odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest a který dosud nevykonal alespoň 10 let tohoto trestu,
b)
jiného odsouzeného, který trest vykonává ve věznici se zvýšenou ostrahou, před výkonem alespoň jedné třetiny uloženého trestu.
(5)
Do věznice s dozorem a věznice s dohledem nelze přeřadit odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení v ústavní formě.
(6)
Na návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může ředitel věznice rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem; to neplatí pro odsouzeného, kterému byl uložen trest na doživotí a vykonává jej ve věznici se zvýšenou ostrahou. Ředitel věznice je povinen o takovém návrhu rozhodnout do 30 dnů.
(7)
Není-li návrhu podle odstavce 6 vyhověno, může jej odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení o jeho předchozím návrhu.
(8)
Jestliže bylo rozhodnuto o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, stanoví generální ředitelství Vězeňské služby věznici, v níž bude odsouzený nadále trest vykonávat.
§ 9a
Řízení o přeřazování odsouzených
(1)
Rozhodnutí podle § 9 ředitel věznice vyhotoví vždy písemně a doručí odsouzenému. Na řízení o přeřazování odsouzených se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(2)
Proti rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem může odsouzený do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat odvolání k okresnímu soudu, v jehož obvodu je věznice, jejíž ředitel o přeřazení rozhodl. Odvolání nemá odkladný účinek. Na řízení před soudem se vztahuje zvláštní předpis.1)
1)
§ 250l až 250s občanského soudního řádu.“.
4.
V § 11 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Umístit odsouzeného tak, že na něj připadne menší ubytovací plocha, než je uvedena v odstavci 1, lze pouze za mimořádných okolností na nezbytně nutnou dobu.“.
Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.
5.
V § 11 odst. 3 se slova „osmihodinový spánek“ nahrazují slovy „nepřetržitá osmihodinová doba ke spánku“.
6.
§ 12 včetně nadpisu zní:
㤠12
Korespondence a návštěvy
(1)
Odsouzený smí přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen „korespondence“) bez omezení. Vězeňská služba je oprávněna obsah korespondence zkontrolovat, s výjimkou korespondence mezi odsouzeným a advokátem, státním orgánem České republiky nebo mezinárodní organizací, která je podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Právo kontroly zahrnuje i oprávnění seznámit se s obsahem sdělovaných informací. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním řízení.
(2)
Odsouzený smí přijímat návštěvy blízkých osob2) v závislosti na typu věznice, ve kterém je zařazen. Období mezi termíny návštěv však nesmí být delší než tři týdny ve věznici s dohledem nebo s dozorem a šest týdnů ve věznici s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše čtyři osoby. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit návštěvu jiné osoby.“.
Dosavadní poznámka č. 1) se označuje jako poznámka č. 2).
7.
V § 13 odst. 2 se slova „V zařízeních pro výkon trestu (§ 3) “ nahrazují slovy „Ve věznicích“.
8.
Nadpis § 14 zní: „Nákup potravin a věcí osobní potřeby a příjem balíčků“.
V odstavci 1 se vypouští slovo „jiné“.
9.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Odsouzený smí čtyřikrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby. V řádu výkonu trestu lze stanovit právo odsouzeného na častější příjem balíčků, zejména s přihlédnutím k jednotlivým typům věznice. Tím není dotčeno ustanovení § 19 odst. 2 písm. c).“.
10.
V § 15 odst. 1 větě druhé se slova „V zařízeních pro výkon trestu“ nahrazují slovy „Ve věznicích“ a ve větě třetí se slova „Náčelník ústavu“ nahrazují slovy „Ředitel věznice“.
11.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
Orgány Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.“.
12.
§ 15 odst. 3 zní:
„(3)
Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez omezení. Ředitel věznice je povinen vytvořit podmínky umožňující pověřené osobě Vězeňské služby rozhovor mezi odsouzeným a advokátem vidět, ne však slyšet.“.
Dosavadní poznámka č. 2) se vypouští.
13.
V § 15 odst. 4 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
14.
V § 16 odst. 1 se slova „nápravně výchovných skupinách“ nahrazují slovem „věznicích“.
15.
V § 16 odst. 3 větě druhé za středníkem se slova „náčelníkovi ústavu“ nahrazují slovy „řediteli věznice“ a slova „náčelníkem ústavu“ se nahrazují slovy „ředitelem věznice“.
16.
V § 17 odst. 1 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“ a slova „ústavního řádu“ se nahrazují slovy „vnitřního řádu věznice“.
17.
V § 17 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně poznámky č. 2a) zní:
„(2)
Odsouzený nesmí vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky,2a) vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.
2a)
§ 89 odst. 13 trestního zákona.“.
Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.
18.
Nadpis § 18 zní: „Vnitřní řád věznice“.
19.
V § 18 odst. 1 věta první zní: „Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního ředitele Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se řídí chod života a činnost odsouzených.“.
Ve větě druhé a v odstavci 2 se slova „Ústavním řádem“ nahrazují slovy „Vnitřním řádem věznice“.
20.
V § 20 odst. 6 se slova „denně“ nahrazují slovy „nejméně jedenkrát za týden“.
21.
V § 21c odst. 2 větě první se vypouštějí slova „správou Sboru nápravné výchovy“.
22.
V § 22 odst. 3 větě první se slova „náčelník nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitel věznice“.
23.
V § 23 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
24.
§ 26 zní:
㤠26
Zařazování odsouzených do práce
(1)
Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci vlastní podnikatelské činnosti, nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací. Odsouzení jsou v souladu s účelem výkonu trestu zařazováni do práce podle jejich zdravotního stavu a pracovních schopností.
(2)
Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení vykonávat práce, případně i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mají podnikatelský subjekt nebo organizace stejné povinnosti, jaké by měly vůči pracovníkům v pracovním poměru.
(3)
Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud mu to dovoluje jeho zdravotní stav.“.
25.
§ 27 odst. 1 zní:
„(1)
Podnikatelské subjekty a organizace uvedené v § 26 odst. 1 poskytují věznicím za práci odsouzených dohodnuté plnění (§ 26 odst. 2).“.
26.
V § 27 odst. 2 větě druhé se slova „Náčelník ústavu“ nahrazují slovy „Ředitel věznice“ a slovo „republiky“ se vypouští.
V odstavci 3 větě první se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.
27.
§ 29 odst. 1 zní:
„(1)
Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Výši odměny a podmínky pro její poskytování stanoví vláda nařízením.“.
28.
§ 31 zní:
㤠31
Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady vzhledem k jejich schopnostem, věku a délce trestu, se obvykle umožní, aby získali základní nebo i vyšší vzdělání, anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání.“.
29.
§ 32 zní:
㤠32
Způsobí-li odsouzený svým zaviněním škodu na majetku věznice, která nepřevyšuje částku 5000 Kč, může mu být rozhodnutím ředitele věznice uložena povinnost k její náhradě.“.
30.
V § 33 odst. 1 se slova „organizaci nebo nápravně výchovnému ústavu“ nahrazují slovy „věznici, podnikatelskému subjektu nebo organizaci, u nichž byl zařazen k výkonu práce,“.
31.
§ 33 odst. 2 zní:
„(2)
Podnikatelský subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena škoda, projednají výši požadované náhrady též s věznicí.“.
32.
§ 34a zní:
㤠34a
Za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá věznice nebo podnikatelský subjekt nebo organizace, k nimž byl odsouzený k výkonu práce zařazen, podle zvláštních předpisů.5) Obdobně odpovídá věznice, podnikatelský subjekt nebo organizace odsouzenému za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání6) a za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody.7)“.
33.
V § 35 se slova „náčelník nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitel věznice“.
34.
V § 36 odst. 1 se slova „náčelník nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitel věznice“.
35.
§ 36 odst. 2 zní:
„(2)
Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, může ředitel věznice odsouzenému přerušit na nezbytně nutnou dobu výkon trestu. Pokud si odsouzený újmu na zdraví nezpůsobil úmyslně, doba přerušení nepřesahující 30 dnů se započítává do doby výkonu trestu.“.
36.
V § 43 odst. 2 se slova „náčelníka nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovy „ředitele věznice“.
37.
Nadpis oddílu 10 zní: „Spolupůsobení při výkonu trestu a jeho kontrola“.
38.
§ 44 včetně nadpisu zní:
㤠44
Dozor nad výkonem trestu a jeho kontrola
Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu a kontrolu nad výkonem trestu provádí ministr spravedlnosti.“.
39.
§ 47 se vypouští.
40.
V § 48 se v odstavci 1 slova „správa ústavu“ nahrazují slovy „správa věznice“. V odstavci 2 se slova „Nápravně výchovné ústavy“ nahrazují slovem „Věznice“ a slova „ústavní řád“ se nahrazují slovy „vnitřní řád věznice“.
41.
§ 48a včetně nadpisu zní:
㤠48a
Úkoly věznic při propouštění odsouzených
Věznice vytvářejí po dobu výkonu trestu předpoklady pro plynulý přechod osob propuštěných z výkonu trestu do občanského života; přitom úzce spolupracují s příslušnými orgány státní správy a územní samosprávy, zejména jim poskytují včas potřebné informace.“.
42.
§ 49 včetně nadpisu zní:
㤠49
Úkoly orgánů státní správy a územní samosprávy
Ve spolupráci se zájmovými sdruženími občanů orgány státní správy a územní samosprávy v rámci své působnosti pečují o vytváření vhodných podmínek pro dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu. Zejména jim jsou nápomocny při zajištění vhodného zaměstnání a ubytování.“.
43.
§ 50 se vypouští.
44.
V § 51 se vypouští věta druhá.
45.
V § 52 odst. 2 se slovo „ústav“ nahrazuje slovem „věznice“.
46.
§ 53 včetně nadpisu zní:
㤠53
Výkon trestu u mladistvého po dosažení 18. roku věku
(1)
Dovrší-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok věku, rozhodne ředitel věznice, zda vykoná zbytek trestu ve věznici pro mladistvé, nebo se přeřadí do věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování se přihlíží zejména k dosaženému stupni jeho převýchovy a k délce zbytku trestu. V případě přeřazení do věznice pro ostatní odsouzené zároveň ředitel věznice rozhodne, zda se tento odsouzený umístí do věznice s dohledem nebo s dozorem.
(2)
O přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené s ostrahou může ředitel věznice rozhodnout též tehdy, jestliže odsouzený podle odstavce 1 ve věznici pro mladistvé soustavně porušuje nebo závažným způsobem porušil stanovený pořádek nebo kázeň.
(3)
Na řízení podle odstavců 1 a 2 se užije ustanovení § 9a. Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené se vždy považuje za rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem.“.
47.
V § 54 nadpis zní: „Vnitřní diferenciace výkonu trestu“, vypouští se odstavec 1, zrušuje se číslování odstavců a slova „V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé se mladiství“ se nahrazují slovy „Mladiství se“.
48.
V § 55 se vypouštějí slova „vykonávající trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé“.
49.
V § 56 odst. 1 se vypouštějí slova „vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé“.
50.
§ 57 odst. 1 zní:
„(1)
Mladistvým, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady, se zajišťuje příprava na budoucí povolání, a to i bez souhlasu zákonného zástupce mladistvého.“.
51.
V § 58 se vypouštějí slova „vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé“.
52.
§ 59 a 60 se vypouštějí.
53.
Oddíl 13 včetně nadpisu a poznámky č. 7a) zní:
„Oddíl 13
Výkon trestu u některých dalších kategorií odsouzených
§ 61
Obecná ustanovení
Na výkon trestu u dále uvedených kategorií odsouzených se užije ostatních ustanovení tohoto zákona, pokud tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní.
§ 62
Výkon trestu odsouzených se změněnou pracovní schopností a odsouzených v důchodovém věku
(1)
Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně zohledňují schopnosti, duševní a tělesný stav odsouzených se změněnou pracovní schopností nebo v důchodovém věku.
(2)
Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 lze ukládat jen takové kázeňské tresty, které lze jinak uložit mladistvým.
§ 62a
Výkon trestu u odsouzených s psychopatickou strukturou osobnosti, odsouzených drogově závislých a odsouzených s duševní poruchou
(1)
Odsouzení, u nichž byla na základě komplexní zprávy doplněné závěrem odborného lékařského vyšetření shledána duševní porucha nebo závislost vyžadující specifické přístupy, se podle povahy a závažnosti takové poruchy nebo závislosti zpravidla zařadí do zvláštních oddělení v rámci jednotlivých typů věznic.
(2)
Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně přihlížejí k nutnosti individuálního přístupu a terapeutického zaměření.
§ 63
Výkon doživotního trestu
(1)
Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů a vnitřní diferenciace zásadně přihlížejí k psychickým, fyziologickým a věkovým zvláštnostem odsouzených a k dalším skutečnostem vyplývajícím z povahy trestu.
(2)
Návštěvy, vycházky a výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení zásadně probíhají odděleně od ostatních odsouzených.
(3)
Je-li vzhledem k předchozím projevům odsouzeného důvodná obava, že by se mohl chovat násilným způsobem, lze při předvádění odsouzeného použít předváděcí řetízky, pouta nebo pouta s poutacím opaskem i bez splnění podmínek stanovených zvláštním předpisem.7a)
7a)
§ 17 odst. 1 zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.
§ 63a
Výkon trestu u cizinců
Při umísťování odsouzených cizinců do věznice se podle možnosti postupuje tak, aby odsouzení stejné národnosti nebo hovořící stejným jazykem spolu mohli komunikovat, umožní se jim přístup k četbě knih v jazyce, který ovládají, případně v závislosti na délce trestu se jim vytvoří vhodné příležitosti pro výuku českého jazyka.“.
54.
§ 65 odst. 3 zní:
„(3)
Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá ředitel věznice. Způsob určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení a postup při jejich náhradě upraví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 1000 Kč; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.“.
55.
V § 66 odst. 1 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
56.
§ 67 a 67a se vypouštějí.
57.
V § 68 odst. 1 se vypouští věta druhá.
58.
§ 70 a 71 se vypouštějí.
59.
V § 72 věta první zní: „Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhláškou řád výkonu trestu, v němž stanoví pravidla diferenciace výkonu trestu v jednotlivých typech věznic a zásady pro zabezpečení vnitřního pořádku ve věznicích.“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1.
Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona. Dosavadní zařazení do třetí nápravně výchovné skupiny u odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest odnětí svobody a který dosud nevykonal alespoň deset let tohoto trestu, nebo u odsouzeného, který ke dni účinnosti tohoto zákona nevykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, se považuje za umístění do věznice se zvýšenou ostrahou. Dosavadní zařazení ostatních odsouzených do třetí nápravně výchovné skupiny se považuje za umístění do věznice s ostrahou. Dosavadní zařazení odsouzeného do první a druhé nápravně výchovné skupiny se považuje za umístění do věznice s dozorem, pokud odsouzenému, který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čintrestný čin, byl uložen trest za úmyslný trestný čintrestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky anebo pokud se odsouzený nemá podrobit ochrannému léčení v ústavní formě; jinak se takové zařazení považuje za umístění do věznice s ostrahou. Umístění odsouzeného do otevřeného oddělení první nápravně výchovné skupiny se považuje za umístění do věznice s dohledem.
2.
V řízení o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody podle trestního řádu soud od účinnosti tohoto zákona nepokračuje. Věci, v nichž nebylo pravomocně rozhodnuto, předá k rozhodnutí příslušnému řediteli věznice.
Čl.III
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 302/1993 Sb. | Zákon č. 302/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 77/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Ustanovení § 94 a 95 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se vypouštějí.
* Čl. IV - Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 70/1993 Sb., kterou se provádí zákon o dani silniční.
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 16/1992 Sb., o dani silniční, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. VI
Aktuální znění od 1. 1. 2004 (354/2003 Sb.)
302
ZÁKON
ze dne 1. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon č. 212/1992 Sb., o soustavě daní
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 16/1993 Sb., o dani silniční, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se na konci věty tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „z nichž příjmy jsou předmětem daní z příjmů podle zvláštního předpisu1a) nebo obdobných daní v zahraničí.“.
2.
§ 2 odst. 2 zní:
„(2)
Předmětem daně nejsou:
a)
zvláštní vozidla vymezená zvláštním předpisem2) a jejich přípojná vozidla,
b)
vozidla, kterým byla přidělena zvláštní státní poznávací značka.3)“.
3.
§ 3 odst. 1, 2 a 3 znějí:
„(1)
Od daně jsou osvobozena:
a)
vozidla jednostopá a vozidla se třemi koly a jejich přípojná vozidla,
b)
vozidla diplomatických misí a konzulárních úřadů, pokud je zaručena vzájemnost,
c)
osobní automobily, nákladní vozidla do celkové hmotnosti 3,5 t a jejich přípojná vozidla evidované v zahraničí, nejde-li o vozidla provozovaná na území České republiky osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky nebo osobami, které se zde obvykle zdržují,3a) anebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území České republiky stálou provozovnu nebo jinou organizační složku,3b)
d)
vozidla, která se nacházejí v zahraničí ve zdaňovacím období nepřetržitě alespoň 183 dní, jsou-li provozována osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky nebo osobami, které se zde obvykle zdržují,3a) anebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území České republiky stálou provozovnu nebo jinou organizační složku;3b) osvobozují se na tu část zdaňovacího období, po kterou se tato vozidla nepřetržitě nacházejí v zahraničí; do této doby se započítává každý celý kalendářní měsíc, po který je vozidlo mimo území České republiky,
e)
vozidla používaná zpravidla pro veřejnou dopravu osob v městské hromadné dopravě,
f)
vozidla požární ochrany, vozidla zdravotnické a důlní záchranné služby a poruchové služby plynárenských zařízení; vozidla musí být vybavena zvláštním výstražným světlem3c) zapsaným v technickém průkazu k vozidlu. Pro vozidla zdravotnická nevybavená výstražným světlem je rozhodné jejich označení v technickém průkazu vozidla (např. sanitní, ambulantní apod.),
g)
vozidla zabezpečující zpravidla nouzové zásobování obyvatelstva pitnou vodou,
h)
vozidla speciální samosběrová (zametací) a speciální jednoúčelová vozidla - značkovače silnic a vozidla správců komunikací používaná výlučně k zabezpečení sjízdnosti a schůdnosti komunikací,3d)
ch)
vozidla spojů používaná zpravidla pro přepravu poštovních zásilek,
i)
vozidla používaná zpravidla pro dopravu věcí z místa, v němž jsou věci uskladněny, na místo překládky k železniční, lodní nebo letecké dopravě nebo z tohoto místa do místa určení, není-li vzdálenost mezi místem překládky a místem, v němž jsou věci uskladněny, nebo místem určení delší než 50 km,
j)
vozidla splňující limity stanovené zvláštními předpisy;4) osvobozují se do 31. prosince 1995,
k)
vozidla na elektrický pohon; osvobozují se do 31. prosince 1995.
(2)
Podmínka pro osvobození vozidla od daně vyjádřená v odstavci 1 písm. e), g), ch) a i) pojmem „zpravidla“ je splněna, jestliže vozidlo ujede pro stanovený účel více než 50 % kilometrů z celkového počtu kilometrů ujetých vozidlem ve zdaňovacím období.
(3)
Nárok na osvobození vozidel podle odstavce 1 písm. j) prokáže poplatník některým z těchto způsobů
a)
údajem uvedeným v technickém průkazu vozidla v rubrice „3b“ (u typu motoru uvedena poznámka „KAT“ nebo „NKAT“),
b)
údajem uvedeným v technickém průkazu vozidla v rubrice „úřední záznamy“, v níž je uvedeno plnění zvláštních předpisů,4)
c)
údajem v samostatném dokladu vydaném výrobcem vozidla nebo jeho pověřeným zástupcem (akreditovaným dovozcem) nebo
d)
samostatným dokladem vydaným výrobcem zařízení nebo jeho pověřeným zástupcem (akreditovaným dovozcem), kterým se osvědčí, že technická způsobilost zařízení ke snížení emisí byla schválena jako typ plnící limity podle zvláštních předpisů4) (osvědčení o výrobku doplněné číslem typového schválení v České republice).
Pokud od zápisu údajů nebo vydání samostatného dokladu uplynula doba delší než dva roky, prokáže poplatník nárok na osvobození ještě potvrzením příslušného autorizovaného pracoviště pro měření emisí o kladném výsledku emisní zkoušky. Ve sporných případech je rozhodující stanovisko Ústavu pro výzkum motorových vozidel v Praze.“.
4.
V § 3 se doplňuje nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Nárok na osvobození podle odstavce 1 písm. j) se u jednoho poplatníka vztahuje na počet návěsů odpovídající počtu tahačů splňujících stanovené podmínky.“.
5.
V § 4 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Poplatníkem daně je vždy
a)
zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci4a) za použití osobního automobilu, pokud daňová povinnost nevznikla již držiteli vozidla,
b)
osoba, která užívá vozidlo evidované a určené jako státní mobilizační rezerva4b) („Program 222“),
c)
stálá provozovna nebo jiná organizační složka3b) osoby se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
6.
§ 6 odst. 1 a 2 znějí:
„(1)
Roční sazba daně ze základu daně podle § 5 písm. a) činí při zdvihovém objemu motoru
do 800 cm3| 1200 Kč
---|---
nad 800 cm3 do 1250 cm3| 1800 Kč
nad 1250 cm3 do 1500 cm3| 2400 Kč
nad 1500 cm3 do 2000 cm3| 3000 Kč
nad 2000 cm3 do 3000 cm3| 3600 Kč
nad 3000 cm3| 4200 Kč.
(2)
Roční sazba daně ze základu daně podle § 5 písm. b) a c) činí
při počtu náprav | hmotnosti |
---|---|---
1 náprava| |
| do 1 tuny | 1 800 Kč
| nad 1 t do 2 t | 2 700 Kč
| nad 2 t do 3,5 t | 3 900 Kč
| nad 3,5 t do 5 t | 5 400 Kč
| nad 5 t do 6,5 t| 6 900 Kč
| nad 6,5 t do 8 t | 8 400 Kč
| nad 8 t | 9 600 Kč
2 nápravy| |
| do 1 tuny | 1 800 Kč
| nad 1 t do 2 t | 2 400 Kč
| nad 2 t do 3,5 t | 3 600 Kč
| nad 3,5 t do 5 t | 4 800 Kč
| nad 5 t do 6,5 t | 6 000 Kč
| nad 6,5 t do 8 t | 7 200 Kč
| nad 8 t do 9,5 t | 8 400 Kč
| nad 9,5 t do 11 t | 9 600 Kč
| nad 11 t do 12 t | 10 800 Kč
| nad 12 t do 13 t | 12 600 Kč
| nad 13 t do 14 t | 14 700 Kč
| nad 14 t do 15 t | 16 500 Kč
| nad 15 t do 18 t | 23 700 Kč
| nad 18 t do 21 t | 29 100 Kč
| nad 21 t do 24 t | 35 100 Kč
| nad 24 t do 27 t | 40 500 Kč
| nad 27 t | 46 200 Kč
3 nápravy| |
| do 1 t | 1 800 Kč
| nad 1 t do 3,5 t | 2 400 Kč
| nad 3,5 t do 6 t | 3 600 Kč
| nad 6 t do 8,5 t | 6 000 Kč
| nad 8,5 t do 11 t | 7 200 Kč
| nad 11 t do 13 t | 8 400 Kč
| nad 13 t do 15 t | 10 500 Kč
| nad 15 t do 17 t | 13 200 Kč
| nad 17 t do 19 t | 15 900 Kč
| nad 19 t do 21 t | 17 400 Kč
| nad 21 t do 23 t | 21 300 Kč
| nad 23 t do 26 t | 27 300 Kč
| nad 26 t do 31 t | 36 600 Kč
| nad 31 t do 36 t | 43 500 Kč
| nad 36 t | 50 400 Kč
4 nápravy
a více náprav| |
| do 18 t | 8 400 Kč
| nad 18 t do 21 t | 10 500 Kč
| nad 21 t do 23 t | 14 100 Kč
| nad 23 t do 25 t | 17 700 Kč
| nad 25 t do 27 t | 22 200 Kč
| nad 27 t do 29 t | 28 200 Kč
| nad 29 t do 32 t | 33 300 Kč
| nad 32 t do 36 t | 39 300 Kč
| nad 36 t | 44 100 Kč.“.
7.
V § 6 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4)
V případě podle § 4 odst. 2 písm. a) činí sazba daně 25 Kč za každý den použití osobního automobilu, je-li to pro poplatníka (zaměstnavatele) výhodnější.“.
8.
V § 7 odst. 1 a 4 se slova „(§ 8 odst. 2)“ nahrazují slovy „(§ 8 odst. 3)“.
9.
V § 7 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Je-li délka pobytu kratší, než byla při vstupu na území České republiky předpokládána, daň se nevrací.“.
10.
§ 8 včetně nadpisu zní:
„Vznik a zánik daňové povinnosti, splatnost, placení a zaokrouhlování daně a záloh na daň
§ 8
(1)
U vozidel, kterým je na území České republiky přidělena státní poznávací značka, a u vozidel evidovaných v zahraničí, která jsou na území České republiky provozována osobami se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky nebo osobami, které se zde obvykle zdržují,3a) anebo osobami se sídlem nebo trvalým pobytem v zahraničí, které mají na území České republiky stálou provozovnu nebo jinou organizační složku,3b) vzniká daňová povinnost počínaje kalendářním měsícem, v němž byly splněny rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1. Poplatníci daně z těchto vozidel podávají daňové přiznání podle § 15 u místně příslušného správce daně.4c)
(2)
U vozidel uvedených v odstavci 1 zaniká daňová povinnost v kalendářním měsíci, v němž pominuly rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1. Dojde-li však v průběhu zdaňovacího období ke změně v osobě poplatníka, zaniká daňová povinnost původnímu poplatníkovi uplynutím kalendářního měsíce, který předchází před kalendářním měsícem vzniku daňové povinnosti novému poplatníkovi.
(3)
U vozidel evidovaných v zahraničí, která nejsou uvedena v odstavci 1, vzniká daňová povinnost dnem vstupu na území České republiky a zaniká dnem výstupu z území České republiky; správcem daně je orgán uvedený ve zvláštním předpise.5)“.
11.
§ 9 zní:
㤠9
(1)
U vozidel, u nichž v průběhu zdaňovacího období vznikne nebo zanikne daňová povinnost, činí daň poměrnou výši daňové sazby odpovídající součinu jedné dvanáctiny roční daňové sazby a počtu kalendářních měsíců počínaje počátkem zdaňovacího období nebo kalendářním měsícem, v němž vznikla daňová povinnost, do konce zdaňovacího období nebo do konce kalendářního měsíce, v němž zanikla daňová povinnost.
(2)
Stejně jako vznik daňové povinnosti se posuzuje zánik nároku na osvobození od daně a stejně jako zánik daňové povinnosti se posuzuje vznik nároku na osvobození.“.
12.
V § 10 se odstavce 1, 2 a 3 nahrazují novými odstavci 1, 2, 3 a 4, které znějí:
„(1)
Poplatník platí zálohy na daň splatné nejpozději ve lhůtách do 15. února, 15. dubna, 15. července a 15. října běžného zdaňovacího období.
(2)
Zálohy na daň se platí v úhrnu ve výši jedné čtvrtiny roční daňové sazby připadající na každé vozidlo, které má daňovou povinnost, v termínu nejbližší splatnosti zálohy na daň. Zálohy na daň se neplatí, jde-li o vozidla, která splňují podmínky pro osvobození podle § 3 odst. 1 písm. a) až c) a písm. e) až k). Nepřesáhne-li roční daňová povinnost částku 10 000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději v termínu nejbližší zálohy podle odstavce 1.
(3)
V první lhůtě pro placení od vzniku daňové povinnosti se platí poměrná část zálohy na daň, připadající na kalendářní měsíce od vzniku daňové povinnosti, včetně zálohy na další čtvrtletí.
(4)
U vozidel evidovaných a určených jako státní mobilizační rezervy4b) („Program 222“) a u vozidel dopravovaných výrobci po vlastní ose do zahraničí zákazníkovi nebo na výstavy se záloha na daň vypočte ve výši jedné dvanáctiny roční daňové sazby připadající na každé vozidlo za každý kalendářní měsíc, v němž u vozidla vznikla daňová povinnost. V případech podle § 4 odst. 2 písm. a) se záloha vypočte obdobně podle předchozí věty anebo ve výši podle § 6 odst. 4. Rozhodné období pro výpočet záloh začíná kalendářním měsícem, na který připadl předchozí termín splatnosti zálohy, a končí kalendářním měsícem, který předchází měsíci, v němž nastane následující termín splatnosti zálohy, s výjimkou zálohy splatné 15. února, kde je rozhodným obdobím měsíc leden kalendářního roku běžného zdaňovacího období.“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
13.
V § 10 odst. 4, nově označeném jako odstavec 5, se slova „1 až 3“ nahrazují slovy „1 až 4“ a slova „dnem vstupu na území České republiky, popřípadě počínaje dnem účinnosti tohoto zákona i dnem výstupu z území České republiky“ se nahrazují slovy „podle § 8 odst. 3“.
14.
V § 10 odst. 5, nově označeném jako odstavec 6, se slovo „splátkách“ nahrazuje slovem „zálohách“.
15.
V § 11 se slovo „splátka“ nahrazuje slovem „záloha“.
16.
V § 12 odst. 1 se za slova „zdaňovacím období“ vkládají slova „s jedním vozidlem“, slova „400 km“ se nahrazují slovy „250 km“ a vypouštějí se slova „a při překonání větší vzdálenosti než 800 km započítává se jako tři jízdy“.
17.
V § 12 odst. 2 první věta zní: „Jízdou v kombinované dopravě se pro účely tohoto zákona rozumí přeprava vozidla po pozemní komunikaci z místa nakládky do nejbližší železniční stanice nebo přístavu a dále po železnici nebo vodní komunikaci do železniční stanice nebo přístavu nejbližšího k místu určení, pokud jízda po pozemní komunikaci není delší než 100 km v jednom směru.“.
18.
§ 12 odst. 3 zní:
„(3)
Slevu na dani uplatní poplatník u místně příslušného správce daně v daňovém přiznání. Do 31. ledna následujícího kalendářního roku lze uplatnit u správce daně5) nárok na slevu, jde-li o vozidla uvedená v § 8 odst. 3. Správce daně5) slevu započte na daň splatnou ve zdaňovacích obdobích následujícího kalendářního roku nebo částku odpovídající slevě složí u banky na území České republiky na účet znějící na českou měnu.“.
19.
V § 13 odst. 2 se slova „§ 8 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 8 odst. 3“.
20.
§ 14 zní:
㤠14
Provedená přestavba vozidla, která má za následek změnu základu daně a roční sazby daně, nemění daňovou povinnost v průběhu zdaňovacího období.“.
21.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Daňové přiznání
(1)
Daňové přiznání podává poplatník, jemuž vzniká daňová povinnost podle § 8 odst. 1, nejpozději do 31. ledna kalendářního roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období, a to i v případech, jedná-li se o poplatníka, kterému přiznání zpracovává daňový poradce. V přiznání se uvádějí i vozidla od daně osvobozená, kromě vozidel uvedených v § 3 odst. 1 písm. a) a b).
(2)
Poplatník uvedený v odstavci 1 je povinen v daňovém přiznání daň sám vypočítat a zaplatit ji správci daně ve lhůtě pro podání přiznání.
(3)
Poplatník, jemuž vzniká daňová povinnost podle § 8 odst. 3, nepodává daňové přiznání. Poplatník se účastní vyměření daně nebo doplatku na daň prováděného správcem daně.5) Daň je splatná na českém hraničním přechodu při vstupu na území nebo výstupu z území České republiky v okamžiku zahájení celního řízení. O takto vyměřené a zaplacené dani nebo doplatku daně vydá správce daně5) poplatníkovi potvrzení, kterým poplatník prokazuje výši zaplacené daně. Tiskopis potvrzení o vyměření a zaplacení daně nebo doplatku daně vydá ministerstvo financí.“.
22.
V § 16 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „nestanoví-li tento zákon jinak.“.
23.
§ 17 zní:
㤠17
(1)
Ministerstvo financí může ve vztahu k zahraničí činit opatření k zajištění vzájemnosti nebo odvetná opatření za účelem vyrovnání zdanění.
(2)
Správce daně může v odůvodněných případech stanovit zálohy na daň jinak, než jak je uvedeno v § 10. Proti rozhodnutí o stanovení záloh jinak lze podat odvolání.“.
24.
Za § 17 se vkládá nový § 17a, který zní:
㤠17a
(1)
Zaplacené částky na dani v průběhu zdaňovacího období roku 1993, jde-li o vozidla uvedená v § 8 odst. 1, které převyšují daňovou povinnost podle platné právní úpravy v roce 1993, jsou přeplatkem na dani podle zvláštního předpisu.7) Obdobně postupuje správce daně,4c) podá-li poplatník do 31. ledna roku 1994 žádost, v níž uplatní nárok na osvobození podle § 3 odst. 2 nebo nárok na slevu na dani podle § 12 odst. 3 za zdaňovací období roku 1993.
(2)
Vznikla-li daňová povinnost u vozidel uvedených v § 8 odst. 1 v listopadu nebo prosinci roku 1993, zaplatí poplatník poměrnou výši daně připadající na tato vozidla nejpozději do 31. ledna 1994.
(3)
Poplatník, jehož daňová povinnost nově vznikla až v průběhu zdaňovacího období, má vůči správci daně oznamovací povinnost.“.
25.
Poznámky č. 1a), 3), 3a), 3b), 3c), 3d), 4), 4a), 4b), 4c) a 5) pod čarou znějí:
„1a)
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
3)
§ 94 vyhlášky ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích, ve znění vyhlášky č. 34/1984 Sb.
3a)
§ 2 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3b)
§ 22 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 21 zákona č. 513/1991 Sb.
3c)
§ 52 odst. 1 písm. a) a c) vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
3d)
§ 9 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 27/1984 Sb.
4)
EHK OSN 83-01 (direktiva ES 89/458 nebo 91/441, US Federal 83) a EHK OSN 83 B, C (direktiva ES 88/76 nebo 88/436) nebo předpis EHK OSN 24-03 a 49-02 (direktiva ES 72/306 a 88/77 až 91/542), platí limity pro kontrolu série,
4a)
§ 6 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4b)
§ 1 nařízení vlády ČSFR č. 284/1992 Sb., o opatřeních hospodářské mobilizace.
4c)
§ 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb.
5)
§ 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon.“.
Čl. II
Ustanovení § 94 a 95 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se vypouštějí.
Čl. IV
Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 70/1993 Sb., kterou se provádí zákon o dani silniční.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona České národní rady č. 16/1992 Sb., o dani silniční, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 304/1993 Sb. | Zákon č. 304/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb.
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 77/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu9) a jeho služební poměr vojáka nezanikl propuštěním podle zvláštního předpisu,10) zanikne jeho služební poměr vojáka dnem účinnosti tohoto zákona.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
304
ZÁKON
ze dne 7. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, ve znění zákona České národní rady č. 7/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vypouštějí slova „vojenských obvodových soudů, vyšších vojenských soudů,“.
2.
V § 2 odst. 2 se vypouštějí slova „vojenských obvodových soudů, vyšších vojenských soudů“ a slova „a vyšších vojenských soudů“.
3.
V § 3 odst. 1 se vypouštějí slova „a vojenských obvodových soudů“ a slova „a vyšších vojenských soudů“.
4.
V § 3 odst. 2 se vypouštějí slova „vojenských obvodových,“; za slovem „krajských“ se vypouští čárka a vypouštějí se slova „vyšších vojenských“.
5.
§ 4 včetně nadpisu zní:
㤠4
Základní plat
(1)
Základní plat v jednotlivých platových skupinách a platových stupních činí měsíčně Kč:
| | I| II| III
---|---|---|---|---
1.| do ukončení 5. roku praxe| 13 000| 14 300| 15 500
2.| od počátku 6. roku praxe| 14 900| 16 100| 17 400
3.| od počátku 9. roku praxe| 16 900| 18 600| 19 800
4.| od počátku 12. roku praxe| 18 100| 20 100| 21 800
5.| od počátku 15. roku praxe| 19 300| 21 300| 23 800
6.| od počátku 18. roku praxe| 20 100| 22 600| 25 000
7.| od počátku 21. roku praxe| 20 600| 23 100| 25 500
8.| od počátku 24. roku praxe| 21 100| 23 600| 26 000
9.| od počátku 27. roku praxe| 21 700| 24 200| 26 700
10.| od počátku 30. roku praxe| 22 300| 24 800| 27 300
(2)
Soudci Nejvyššího soudu České republiky náleží základní plat ve výši 27 300 Kč měsíčně.“.
6.
V § 5 odst. 3 se vypouštějí slova „a u soudců vojenských soudů ministr obrany České republiky“.
7.
§ 6 včetně nadpisu zní:
㤠6
Funkční příplatek
(1)
Funkční příplatek náleží
a)
předsedovi okresního soudu s nejvýše 14 senáty ve výši 2500 Kč měsíčně, s 15 až 30 senáty ve výši 3100 Kč měsíčně a s více než 30 senáty ve výši 3700 Kč měsíčně,
b)
místopředsedovi okresního soudu s nejvýše 14 senáty ve výši 1250 Kč měsíčně, s 15 až 30 senáty ve výši 1700 Kč měsíčně a s více než 30 senáty ve výši 2000 Kč měsíčně,
c)
předsedovi krajského soudu ve výši 5000 Kč měsíčně,
d)
místopředsedovi krajského soudu ve výši 3100 Kč měsíčně,
e)
předsedovi senátu krajského soudu ve výši 1500 Kč měsíčně,
f)
soudci krajského soudu, který rozhoduje jako samosoudce, ve výši 1000 Kč měsíčně,
g)
předsedovi vrchního soudu ve výši 6 200 Kč měsíčně,
h)
místopředsedovi vrchního soudu ve výši 4300 Kč měsíčně,
i)
předsedovi kolegia vrchního soudu ve výši 3100 Kč měsíčně,
j)
předsedovi senátu vrchního soudu ve výši 2000 Kč měsíčně,
k)
předsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 7 400 Kč měsíčně,
l)
místopředsedovi Nejvyššího soudu České republiky ve výši 5000 Kč měsíčně,
m)
předsedovi kolegia Nejvyššího soudu České republiky ve výši 3700 Kč měsíčně,
n)
předsedovi senátu Nejvyššího soudu České republiky ve výši 2500 Kč měsíčně.
(2)
V případě souběhu náleží soudci pouze ten funkční příplatek, který je pro něho výhodnější.“.
8.
V § 10 odst. 3 se částka „4000 Kčs“ nahrazuje částkou „5000 Kč“ a částka „2000 Kčs“ se nahrazuje částkou „2500 Kč“.
9.
V § 14 odst. 1 v poslední větě se za slovy „soudci přiznán“ čárka nahrazuje tečkou a vypouštějí se slova „u soudců vojenských soudů též o peněžité dávky, na které má v tomto období nárok podle zvláštního předpisu7) při propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání.“.
10.
Poznámka pod čarou č. 7) se vypouští.
11.
§ 14a včetně poznámky pod čarou č. 8) se vypouští.
12.
V § 15 odst. 1 písm. a) se částka „6500 Kčs“ nahrazuje částkou „8100 Kč“.
13.
V § 15 odst. 1 písm. b) se částka „7000 Kčs“ nahrazuje částkou „8700 Kč“.
14.
Za § 15c se vkládá nový § 15d, který zní:
㤠15d
Místopředseda Nejvyššího soudu České republiky a předseda vrchního soudu má nárok na
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ní a k umožnění styku s rodinou,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.“.
Čl. II
1.
Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu9) a jeho služební poměr vojáka nezanikl propuštěním podle zvláštního předpisu,10) zanikne jeho služební poměr vojáka dnem účinnosti tohoto zákona.
2.
Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu,9) nepřísluší mu po dobu výkonu funkce soudce nárok na výplatu výsluhového příspěvku podle zvláštního předpisu.11)
3.
Zanikl-li soudci vojenského soudu služební poměr vojáka podle bodu 1, má nárok na výsluhový příspěvek za podmínek stanovených v bodu 2.
4.
Pokud soudce vojenského soudu udělí souhlas s přidělením k určitému soudu,9) zaniká jeho nárok na odchodné podle zvláštního předpisu.12)
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
9)
Čl. II bod č. 5 zákona ČNR č. 17/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb.
10)
§ 26 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů.
11)
§ 33 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 226/1992 Sb.
12)
§ 33a zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 226/1992 Sb. |
Zákon č. 306/1993 Sb. | Zákon č. 306/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb.
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 23. 12. 1993, částka 77/1993
* Čl. I - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb., se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 23. 12. 1993
306
ZÁKON
ze dne 8. prosince 1993,
kterým se mění zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 541/1992 Sb., zákona č. 544/1992 Sb. a zákona č. 210/1993 Sb., se mění takto:
1.
V § 47 se v odstavci 4 slova „31. prosince 1993“ nahrazují slovy „31. prosince 1994“, slova „30. června 1994“ nahrazují slovy „30. června 1995“ a slova „31. prosince 1994“ nahrazují slovy „31. prosince 1995“.
2.
V § 47b se v odstavci 1 slova „orgánu uvedeného v § 10 odst. 1“ nahrazují slovem „ministerstva“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 307/1993 Sb. | Zákon č. 307/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Vyhlášeno 23. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 78/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. IX - Přechodná ustanovení
* Čl. X - Zrušovací ustanovení
* Čl. XI - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších předpisů, zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na soc
* Čl. XII - Účinnost
Aktuální znění od 1. 4. 2012 (375/2011 Sb.)
307
ZÁKON
ze dne 3. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2, § 7 odst. 3 a § 25 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova „České republiky“.
2.
V § 3 odst. 1 písm. c) se slova „(zabezpečení) podle předpisů o nemocenském pojištění (zabezpečení),1)“ nahrazují slovy „podle předpisů o nemocenském pojištění;1) za zaměstnance se považuje též občan, jemuž po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu podle § 5 odst. 1 písm. a),“.
V poznámce pod čarou č. 1) se vypouští citace zákona č. 103/1964 Sb.
3.
§ 3 odst. 1 písm. d) a poznámka pod čarou č. 2) se vypouští.
4.
V § 3 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který včetně nové poznámky pod čarou č. 2) zní:
„(2)
Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového zabezpečení podle předpisů o sociálním zabezpečení, a pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o sociálním zabezpečení; jsou-li důchodového zabezpečení, popřípadě nemocenského pojištění účastny podle předpisů o sociálním zabezpečení spolupracující osoby, plní za ně tuto povinnost osoby samostatně výdělečně činné.2)
2)
§ 2 odst. 3 a 4 a § 145a a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 37/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
5.
V § 5 odst. 1 písm. a) č. 1 se vypouštějí slova „a odchodné4)“ a poznámka pod čarou č. 4).
6.
Poznámka pod čarou č. 6) zní:
„6)
Např. § 131 zákoníku práce.“.
7.
§ 5 odst. 1 písm. a) č. 6 včetně poznámky pod čarou č. 34) zní:
„6.
naturální požitky a jiná obdobná nepeněžní plnění,34) popřípadě finanční náhrady za ně,
34)
Např. § 6 odst. 8 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.“.
8.
V § 5 odst. 1 písm. a) se za bod 7 připojuje nový bod 8, který zní:
„8.
příjmy, které byly zaměstnanci poskytnuty za dobu před vznikem jeho nemocenského pojištění,“.
9.
V § 5 odst. 1 se v písmenu c) za slova „osoby samostatně výdělečně činné“ vkládají slova „pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“, v písmenu d) se slova „spolupracující osoby je“ nahrazují slovy „spolupracující osoby pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je“ a v písmenu e) se slova „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 3“.
10.
§ 5 odst. 2 věta první až třetí včetně poznámky pod čarou č. 35) znějí: „Vyměřovací základ pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nemůže být nižší než šestinásobek minimální mzdy; to neplatí, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou, která aspoň po polovinu doby výkonu samostatné výdělečné činnosti v rozhodném období (§ 6 odst. 2 věta první) je účastna důchodového zabezpečení již podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení35) nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se polovině minimální mzdy za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvala účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných nebo po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Vyměřovací základ může činit nejvýše 486 000 Kč; tato částka se sníží o částku 40 500 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený v předchozí větě.
35)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona ČNR č. 37/1993 Sb.“.
11.
§ 5 se doplňuje odstavci 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 36) znějí:
„(3)
Pro určení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle odstavce 1 písm. c) a d) a odstavce 2 se v kalendářním roce, v němž zaniklo důchodové zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby z důvodu nesplnění podmínky příjmu požadovaného zákonem o sociálním zabezpečení pro účast na důchodovém zabezpečení,36) přihlíží jen k té části příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, která odpovídá období, v němž byla osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba účastna důchodového zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.
(4)
Vyměřovacím základem pro pojistné na nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob je měsíční vyměřovací základ pro stanovení zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (§ 14 odst. 2, 4 a 5).
36)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.“.
12.
V § 6 odst. 2 věta první zní: „U osoby samostatně výdělečně činné a u spolupracující osoby je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí.“.
13.
V § 6 odst. 2 větě třetí se slova „výpisu z daňového přiznání“ nahrazují slovy „přehledu podle § 15 odst. 1“.
14.
§ 7 odst. 1 zní:
„(1)
Sazby pojistného z vyměřovacího základu činí:
a)
u organizace a malé organizace 26,25 %, z toho 3,6 % na nemocenské pojištění, 20,4 % na důchodové zabezpečení a 2,25 % na státní politiku zaměstnanosti,
b)
u zaměstnanců 8,75 %, z toho 1,2 % na nemocenské pojištění, 6,8 % na důchodové zabezpečení a 0,75 % na státní politiku zaměstnanosti,
c)
u osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob 30,2 % na důchodové zabezpečení a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 27,2 % na důchodové zabezpečení a 3 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,8 % na nemocenské pojištění,
d)
u občanů uvedených v § 3 odst. 3 30,2 %, z toho 27,2 % na důchodové zabezpečení a 3 % na státní politiku zaměstnanosti.“.
15.
Dosavadní text § 12 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:
„(2)
Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná, může dlužné pojistné zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na dávku sociálního zabezpečení nebo pohřebné z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné; spolupracující osoba může při úmrtí osoby samostatně výdělečně činné zaplatit dlužné pojistné vždy.“.
16.
V § 14 odst. 1 větě první se slova „platí pojistné“ nahrazují slovy „platí pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné na důchodové zabezpečení“)“.
17.
V § 14, 14a a 15 se za slova „pojistné“, „pojistného“ a „pojistném“ vkládají slova „na důchodové zabezpečení“.
18.
§ 14 odst. 2 věta čtvrtá se vypouští.
19.
V § 14 odst. 3 se slova „podle odstavce 2“ nahrazují slovy „odpovídající vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavce 2, popřípadě podle odstavců 4 a 5“.
20.
V § 14 odst. 4 se slova „v období aspoň“ nahrazují slovy „v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období“ a vypouštějí se slova „v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné“.
21.
V § 14 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Měsíční vyměřovací základ stanovený podle předchozích odstavců nesmí činit méně než polovinu minimální mzdy pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,26) která platí k prvému dni kalendářního měsíce, ve kterém se záloha na pojistné na důchodové zabezpečení platí.“.
Dosavadní odstavce 5 až 9 se označují jako odstavce 6 až 10.
22.
§ 14 odst. 7 věta první zní: „Zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných.“.
23.
V § 14 odst. 8 se za slova „podle odstavce 2“ vkládají slova ", popřípadě podle odstavců 4 a 5“.
24.
§ 14a odst. 1 až 3 včetně poznámek pod čarou č. 37) a 27) znějí:
„(1)
Záloha na pojistné na důchodové zabezpečení je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.
(2)
Vznikla-li podle § 145b odst. 2 písm. a) zákona o sociálním zabezpečení37) účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných osobě samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osobě, které jsou účastny důchodového zabezpečení již podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení35) nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu, je osoba samostatně výdělečně činná povinna zaplatit zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení za období od vzniku této účasti do měsíce, v němž se přihlásila k této účasti, a to včetně tohoto měsíce; tyto zálohy je povinna zaplatit nejpozději do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se přihlásila k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.
(3)
Zanikla-li účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby z důvodu nesplnění podmínky příjmu požadovaného zákonem o sociálním zabezpečení pro účast na důchodovém zabezpečení,36) je osoba samostatně výdělečně činná při opětovném vzniku účasti na důchodovém zabezpečení povinna zaplatit zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení za období od 1. ledna toho kalendářního roku, v němž opětovně vznikla účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, do měsíce, v němž se přihlásila k této účasti, a to včetně tohoto měsíce; tyto zálohy je povinna zaplatit nejpozději do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se měla přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.27)
37)
Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
27)
§ 48 odst. 3 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.“.
25.
V § 14a odst. 4 se slovo „dopředu“ nahrazuje slovy „do budoucna“.
26.
V § 14a odst. 5 věta třetí zní: „V případech, kdy účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující osoby, které jsou účastny důchodového zabezpečení již podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení35) nebo jsou poživateli starobního nebo invalidního důchodu, vznikla podle § 145b odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení,37) jsou ve lhůtách uvedených v předchozích větách splatné pojistné na důchodové zabezpečení za kalendářní rok, v němž vznikla účast na důchodovém zabezpečení, a zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení v následujícím kalendářním roce, za období od 1. ledna tohoto kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1; tyto lhůty splatnosti platí obdobně v případě, vznikne-li spolupracující osobě účast na důchodovém zabezpečení v důsledku vzniku účasti osoby samostatně výdělečně činné podle § 145b odst. 2 písm. b) zákona o sociálním zabezpečení.37)“.
27.
V poznámce pod čarou č. 29) se slova „odst. 3 a 4“ nahrazují slovy „odst. 3, 4 a 6“.
28.
Za § 14a se vkládá nový § 14b, který zní:
㤠14b
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná platí pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, a to spolu se zálohou na pojistné na důchodové zabezpečení podle § 14a odst. 1, 3 a 4; vzniklo-li nemocenské pojištění v období, na které již byly zaplaceny zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení podle § 14a odst. 4, platí pro splatnost pojistného na nemocenské pojištění § 14a odst. 1 obdobně.
(2)
Pojistné na nemocenské pojištění se neplatí za kalendářní měsíce, za které se neplatí záloha na pojistné na důchodové zabezpečení.
(3)
Částka zaplacená na kalendářní měsíc se považuje za pojistné na nemocenské pojištění, jen pokud byla na tento měsíc zaplacena záloha na pojistné na důchodové zabezpečení aspoň ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 2, 4 a 5.“.
29.
V § 15 odst. 1 a 3 se slova „nemocensky pojištěna“ nahrazují slovy „účastna důchodového zabezpečení osob samostatně výdělečně činných“.
30.
V § 16 se slova „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 3“ a vypouštějí slova „a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti“.
31.
V § 17 odst. 2 se vypouštějí slova „od obdržení žádosti o jeho vrácení nebo“ a na konci se připojují tyto věty včetně poznámky pod čarou č. 38): "Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku na pojistném a příslušná správa sociálního zabezpečení vrátila přeplatek na pojistném po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku na pojistném,38) je povinna zaplatit úrok z přeplatku za dobu po uplynutí této lhůty ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí; pro den platby přeplatku na pojistném platí obdobně § 19 odst. 2. Za žádost o vrácení přeplatku na pojistném se považuje vždy podání přehledu podle § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho přeplatek na pojistném.
38)
§ 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).“.
32.
V § 20 odst. 1 větě třetí se slova „odst. 7“ nahrazují slovy „odst. 8“.
33.
Za § 22 se vkládá nový § 22a, který zní:
㤠22a
Úhrada dlužného pojistného
Má-li plátce pojistného splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se jeho platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:
a)
pokuty,
b)
penále,
c)
přirážka k pojistnému,
d)
nejstarší nedoplatky pojistného.“.
34.
Za § 23 se vkládá nový § 23a, který zní:
㤠23a
Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního zákona není povinna toto přiznání podávat, je povinna splnit tyto povinnosti do 30. června kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž dosáhla příjmy ze samostatné výdělečné činnosti.“.
35.
§ 25 se doplňuje odstavcem 3, který včetně poznámky pod čarou č. 39) zní:
„(3)
Pro stanovení vyměřovacího základu jsou nezapočitatelnými příjmy též odchodné39) a zvláštní příplatek příslušníků ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových sil mimo území České republiky.
39)
Např. § 114 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, § 33a zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 361/1992 Sb.).“.
36.
V poznámce pod čarou č. 31) se vypouštějí slova „§ 125 odst. 7 zákoníku práce“.
37.
V § 26 odst. 9 se vypouštějí slova „(§ 3 odst. 2)“.
38.
V § 33 se vypouští odstavec 2; zároveň se zrušuje číslování odstavců.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona České národní rady č. 590/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 1 se vypouštějí slova „v České republice“ a „České republiky“.
2.
V § 2 písm. a) se vypouštějí slova „zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte členů zemědělských družstev2)“ a slovo „zabezpečení“ se nahrazuje slovem „pojištění“; poznámka č. 2) se vypouští.
3.
V § 3, § 4 včetně nadpisu, § 36 písm. f), § 54 odst. 6, § 110 odst. 1 větě druhé a § 127 se vypouštějí slova „České republiky“.
4.
§ 3 odst. 3 se doplňuje písmenem f), které zní:
„f)
ministerstvo obrany.“.
5.
V § 4 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Pro vydávání posudků podle předchozí věty se přiměřeně použijí ustanovení obecných předpisů o správním řízení.11)“.
6.
§ 4 se doplňuje odstavcem 4, který zní:
„(4)
Ministerstvo povolí ve zřetelehodných případech výjimky z ustanovení § 58 odst. 1 a 2 a § 103 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve prospěch poživatelů důchodů.“.
7.
§ 5 se doplňuje písmenem f), které zní:
„f)
dává souhlas ke změně pobytu práce neschopného občana při jeho odjezdu do ciziny.“.
8.
V § 6 odst. 4 písm. a) č. 19 se slovo „pracovním“ nahrazuje slovem „zdravotním“.
9.
V § 6 odst. 4 písm. c) se slova „pojištění náleží“ nahrazují slovy „pojištění zaměstnanců náleží osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím osobám a“.
10.
§ 6 odst. 4 se doplňuje písmeny u) a v), které včetně poznámek pod čarou č. 43) a 44) znějí:
„u)
mohou převzít plnění některých úkolů spojených s prováděním nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení zaměstnanců organizací, které neplní povinnosti při provádění nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení,
v)
vydávají na žádost osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob potvrzení o výši měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti pro účely posouzení nároku na státní vyrovnávací příspěvek43) nebo příspěvek na nájemné.44)
43)
Zákonné opatření předsednictva FS ČSFR č. 206/1990 Sb., o státním vyrovnávacím příspěvku, ve znění pozdějších předpisů.
44)
Zákon č. 319/1993 Sb., o příspěvku na nájemné.“.
11.
V § 7 písm. b) se slova „r) a s)“ nahrazují slovy „r), s) a v)“.
12.
V § 7 písm. d) se slova „a o) č. 2,“ nahrazují slovy „,o) č. 2 a u),“.
13.
§ 7 se doplňuje písmenem f), které zní:
„f)
místem výkonu samostatné výdělečné činnosti v případech uvedených v § 6 odst. 4 písm. g) č. 1, nemá-li osoba samostatně výdělečně činná místo trvalého pobytu na území České republiky.“.
14.
§ 8 odst. 8 zní:
„(8)
Okresní správy sociálního zabezpečení podávají posudky o tom, zda zdravotní stav osob, jejichž důchodové zabezpečení provádějí orgány uvedené v § 9, odůvodňuje poskytnutí dávky důchodového zabezpečení anebo dávky nebo služby sociální péče. Při posuzování invalidity nebo částečné invalidity osob podle věty první se hodnotí zdravotní stav z hlediska jejich schopnosti k výkonu občanského povolání.“.
15.
§ 9 zní:
㤠9
Ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti
(1)
V oboru své působnosti řídí, kontroluje a svými orgány provádí důchodové zabezpečení
a)
vojáků z povolání a vojáků, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání (dále jen „vojáci z povolání“), ministerstvo obrany,
b)
příslušníků Policie České republiky a příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb (dále jen „příslušníci Policie České republiky“) ministerstvo vnitra,
c)
příslušníků Vězeňské služby České republiky ministerstvo spravedlnosti.
(2)
Orgány ministerstva obrany, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti rozhodují v oboru své působnosti o dávkách důchodového zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Policie České republiky a příslušníků Vězeňské služby České republiky (dále jen „příslušník ozbrojených sil“) a provádějí jejich výplatu, jestliže
a)
příslušník ozbrojených sil splnil podmínky nároku podle části páté zákona o sociálním zabezpečení,
b)
jde o
1.
příslušníka ozbrojených sil, který v době služby splnil podmínky nároku na starobní důchod,
2.
příslušníka ozbrojených sil, kterému ke dni 31. prosince 1992 trval služební poměr a k tomuto dni konal službu alespoň po dobu 15 let,
3.
příslušníka ozbrojených sil, který v době služby nebo nejpozději do dvou roků od jejího skončení splnil podmínky nároku na invalidní nebo částečný invalidní důchod anebo se stal invalidním nebo částečně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním,
4.
vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod příslušníka ozbrojených sil nebo po občanech uvedených v bodech 1 až 3,
5.
o důchod manželky, o který žádá manželka příslušníka ozbrojených sil nebo občana uvedeného v bodech 1 až 3.
(3)
Ministři obrany, vnitra a spravedlnosti mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.
(4)
Schopnost příslušníka ozbrojených sil k výkonu služby posuzují lékařské komise zřízené v oborech působnosti ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti; pro účely řízení o invalidním a částečném invalidním důchodu a o důchodech pozůstalých po příslušníku ozbrojených sil rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.
(5)
Ministři obrany, vnitra a spravedlnosti mohou v dohodě s ministrem práce a sociálních věcí zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštní odborné znalosti. Podává-li tato komise posudek v odvolacím řízení, je složena z jiných členů, než byla složena při původním jednání.
(6)
Ministerstvo vnitra může pověřit plněním některých úkolů při provádění důchodového zabezpečení příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb [odstavec 1 písm. b)], tyto sbory nebo služby.“.
16.
Za § 11 se vkládá nový § 11a, který včetně poznámky pod čarou č. 45) zní:
㤠11a
Údaje týkající se jednotlivých občanů, které se orgány sociálního zabezpečení při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní zákon;45) jinak tyto údaje orgány sociálního zabezpečení mohou sdělit jiným subjektům jen se souhlasem občana. V rozsahu potřebném pro řízení ve věcech sociálního zabezpečení poskytují orgány sociálního zabezpečení údaje týkající se jednotlivých občanů cizozemským nositelům pojištění na základě jejich žádosti, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.
45)
Např. § 128 občanského soudního řádu, § 8 trestního řádu, § 47 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.“.
17.
V § 13 odst. 2 se vypouštějí slova „které jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny vést a“ a za slova „výše záloh;“ se vkládají slova „organizace a“.
18.
V § 14 se na konci připojuje tato věta: „Zobecněné údaje, které orgány sociálního zabezpečení získají při své činnosti, mohou bez uvedení konkrétních údajů, zejména jmenných, využívat pracovníci orgánů sociálního zabezpečení při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.“.
19.
V § 16 odst. 2 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
20.
V § 17 odst. 1 se na konci věty slovo „organizace“ nahrazuje slovy „právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců“.
21.
V § 18 odst. 2 písm. c) se slovo „československými“ nahrazuje slovem „českými“.
22.
§ 23 se vypouští.
23.
V § 36 se v písmenu f) vypouštějí slova „České republiky“ a vypouští se písmeno o); dosavadní ustanovení písmene p) se označuje jako písmeno o).
24.
V § 37 odst. 1 písm. c) se vypouštějí slova „a členského“.
25.
V § 37 odst. 1 písm. g) se slova „federálních ministerstev obrany a vnitra a ministerstev vnitra a spravedlnosti České republiky, popřípadě Slovenské republiky“ nahrazují slovy „ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti“.
26.
V § 37 odst. 2 písm. a) se za slovo „úraz“ vkládají slova „(nemoc z povolání)“.
27.
§ 39 odst. 1 věta druhá se vypouští.
28.
V § 39 odst. 1 větě třetí, § 41 odst. 3 a 4 a § 51 se slova „federálních ministerstev obrany a vnitra a ministerstev vnitra a spravedlnosti republik“ nahrazují slovy „ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti“.
29.
V § 41 odst. 1 větě první se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „popřípadě zda důchod byl upraven z důvodu jediného zdroje příjmu.“.
30.
§ 45 část věty před středníkem zní: „Orgány ministerstva obrany, ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti a orgány ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb, pro jejichž příslušníky ministerstvo vnitra provádí důchodové zabezpečení, oznamují České správě sociálního zabezpečení dobu služby příslušníka ozbrojených sil, pokud nejsou příslušné k přiznání důchodu tomuto příslušníkovi“.
31.
§ 48 včetně poznámek pod čarou č. 37) až 41) zní:
㤠48
(1)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, a to ve lhůtě osmi dnů od vzniku této účasti, pokud se dále nestanoví jinak.
(2)
Osoba samostatně výdělečně činná, která je podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) zákona o sociálním zabezpečení účastna důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, se může přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných až do konce kalendářního roku, v němž zahájila samostatnou výdělečnou činnost. Tato osoba je však povinna přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení ve lhůtě osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok, ve kterém vznikla její účast na důchodovém zabezpečení osob samostatně výdělečně činných, pokud se již nepřihlásila k této účasti podle věty první; nepodala-li daňové přiznání ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem,37) běží lhůta k přihlášení se k účasti na důchodovém zabezpečení od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového přiznání, popřípadě není-li podle zvláštního zákona povinna podat daňové přiznání, je povinna se přihlásit k této účasti do 30. června kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém vznikla její účast.
(3)
Osoba samostatně výdělečně činná, u které zanikla účast na důchodovém zabezpečení z důvodu nesplnění podmínky stanovené výše příjmu,38) je povinna přihlásit se k účasti na důchodovém zabezpečení do osmi dnů po podání daňového přiznání za kalendářní rok bezprostředně předcházející kalendářnímu roku, ve kterém její účast na důchodovém zabezpečení znovu vznikla;39) ustanovení odstavce 2 věty druhé části věty za středníkem platí zde obdobně.
(4)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odhlásit se z účasti na důchodovém zabezpečení do osmi dnů od zániku této účasti, s výjimkou případů, kdy je zánik této účasti vázán na odhlášení.40) Odhlašuje-li se z účasti na důchodovém zabezpečení osoba samostatně výdělečně činná proto, že její příjem v předchozím kalendářním roce nedosáhl stanovené částky, je povinna předložit současně údaje o příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení za předchozí kalendářní rok.
(5)
Osoba samostatně výdělečně činná je povinna se přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení a odhlásit z této účasti u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení [§ 7 písm. b) a f)], a to na předepsaných tiskopisech.
(6)
Osoba samostatně výdělečně činná se přihlašuje k nemocenskému pojištění a odhlašuje se z něho u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení na předepsaných tiskopisech. Osoba samostatně výdělečně činná se však neodhlašuje z nemocenského pojištění, zaniká-li nemocenské pojištění z důvodu zániku účasti na důchodovém zabezpečení nebo neplacení pojistného na nemocenské pojištění po dobu tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích.
(7)
Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro spolupracující osoby s tím, že předepsaný tiskopis za ně podává a další povinnosti plní osoba samostatně výdělečně činná.
(8)
Při úmrtí osoby samostatně výdělečně činné je její spolupracující osoba povinna oznámit úmrtí osoby samostatně výdělečně činné do jednoho měsíce příslušné správě sociálního zabezpečení a odhlásit se z účasti na důchodovém zabezpečení. Spolupracující osoba, která pokračuje v živnostenském podnikání,41) je povinna zároveň se přihlásit k účasti na důchodovém zabezpečení jako osoba samostatně výdělečně činná.
(9)
Ustanovení § 49, § 50 odst. 1, § 51 a 53 platí pro osoby samostatně výdělečně činné i pro spolupracující osoby obdobně.
(10)
Zaměstnává-li osoba samostatně výdělečně činná zaměstnance, je povinna plnit i úkoly uvedené v části třetí.
37)
§ 40 odst. 3, 4 a 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb.
38)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
39)
§ 145c odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
40)
§ 145c odst. 2 a § 145d odst. 1 písm. e) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
41)
§ 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).“.
32.
V § 52 se vypouští věta první a druhá.
33.
V § 54 odst. 1 se ve větě první slova „§ 48 odst. 1 až 6“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 1 až 7“ a ve větě druhé se slova „§ 48 odst. 7“ nahrazují slovy „§ 48 odst. 8“.
34.
V § 54 odst. 2 se za slova „§ 11 části věty první za středníkem“ vkládají slova „§ 13 odst. 2 části věty za středníkem,“.
35.
Nadpis hlavy šesté v části šesté zní:
„ŘÍZENÍ VE VĚCECH DŮCHODOVÉHO ZABEZPEČENÍ PŘÍSLUŠNÍKŮ OZBROJENÝCH SIL“.
36.
V § 110 odst. 2 se slova „Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „Vězeňské služby“.
37.
§ 110 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Voják z povolání podává žádost o dávku důchodového zabezpečení u Vojenského úřadu sociálního zabezpečení; to platí také tehdy, jestliže žádost o dávku důchodového zabezpečení podává občan, který byl vojákem z povolání Armády České republiky, nebo jiný oprávněný, jestliže k rozhodnutí o dávce je příslušný Vojenský úřad sociálního zabezpečení.“.
38.
V § 111 odst. 1 se slova „ministerstva vnitra České republiky nebo ministerstva spravedlnosti České republiky“ nahrazují slovy „ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti nebo ministerstva obrany“.
39.
V § 112 a 117 větě první se slova „Policie České republiky a Sboru nápravné výchovy“ nahrazují slovy „ozbrojených sil“.
40.
V § 115 se na konci připojují tyto věty: „Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu důchodu vdovského nebo vdoveckého a důchodu sirotčího, vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí důchod vdovský nebo vdovecký. Vyplácel-li sirotčí důchod spolu s vdovským důchodem orgán sociálního zabezpečení, který nebyl příslušný k rozhodování o jejich přiznání, ale který byl příslušný k výplatě důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního nebo za výsluhu let vdovy, vyplácí sirotčí důchod nadále i po dalším sňatku vdovy; to platí obdobně při výplatě sirotčího důchodu spolu s vdoveckým důchodem.“.
41.
§ 117 věta druhá zní: „Termín a způsob výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři obrany, vnitra a spravedlnosti.“.
42.
V § 120 odst. 2 se slova „vnitra a ministerstva spravedlnosti České republiky“ nahrazují slovy „obrany, vnitra a spravedlnosti“.
43.
Za § 120 se vkládá nový § 121, který zní:
㤠121
Osoby přizvané k jednání posudkových komisí ministerstva a lékařů okresních správ sociálního zabezpečení jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s tímto jednáním dozvěděly.“.
44.
Za § 123 se vkládá nový § 123a, který zní:
㤠123a
Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení upustí od vymáhání dlužného pojistného a penále, popřípadě dalších pohledávek, pokud jejich úhrn nedosahuje částky 100 Kč.“.
Čl. IX
Přechodná ustanovení
(8)
Záloha na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplacená osobami samostatně výdělečně činnými na leden 1994 podle předpisů platných před 1. lednem 1994 se považuje za zálohu zaplacenou podle předpisů platných po 31. prosinci 1993; přitom se považuje v té části, která odpovídá procentní sazbě pojistného na nemocenské pojištění, za pojistné na nemocenské pojištění a v ostatní části za zálohu na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
(9)
Osoby samostatně výdělečně činné platí z příjmů dosažených v roce 1993 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle předpisů platných po 31. prosinci 1993 s tím, že výše procentní sazby se stanoví podle předpisů platných před 1. lednem 1994,3) zálohami na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se přitom rozumějí zálohy na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné zaplacené podle předpisů platných před 1. lednem 1993 na leden 1993.
(10)
Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro spolupracující osoby.
(11)
Pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené zaměstnanci a organizacemi (malými organizacemi) za rok 1993 a z příjmů zúčtovaných do prosince 1993 včetně se použijí dosavadní předpisy.
(12)
Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené občanem pracujícím v cizině za dobu takového zaměstnání před 1. lednem 1994 se platí ve výši stanovené dosavadními předpisy.
(13)
Zaopatřovací příspěvek podle čl. II bodu 43 se zvýší bez žádosti.
Čl. X
Zrušovací ustanovení
Ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, se vypouští.
Čl. XI
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších předpisů, zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. XII
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 38, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
41)
§ 48 odst. 2 věta první zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
42)
§ 7 odst. 3 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 323/1993 Sb.
43)
§ 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády ČR č. 615/1992 Sb.
44)
Např. § 58 odst. 2 zákona č. 445/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), § 7 zákona ČNR č. 128/1990 Sb., § 9 zákona ČNR č. 209/1990 Sb.
45)
§ 15 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.
46)
§ 14 odst. 7 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
47)
§ 14 odst. 2, 4 a 5 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.
1)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1993 Sb.
2)
§ 145c odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.
3)
Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb. |
Zákon č. 315/1993 Sb. | Zákon č. 315/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o daní z nemovitostí, a mění zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 79/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - 1. Úlevy poskytnuté v roce 1993 zůstávají v platnosti po dobu stanovenou v rozhodnutí o úlevě, pokud poplatník neuplatnil nárok na osvobození podle ustanovení § 4 nebo § 9.
* Čl. III - V zákoně České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se v části sedmé vypouští hlava čtvrtá.
* Čl. IV - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
* Čl. V
Aktuální znění od 1. 1. 1994
315
ZÁKON
ze dne 1. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, a mění zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 1 se slova „v evidenci nemovitostí“ nahrazují slovy „v katastru nemovitostí“.
2.
§ 2 odst. 2 písm. a) zní:
„a)
v rozsahu půdorysu stavby pozemky zastavěné stavbami, a to i v případě, že stavby nejsou předmětem daně ze staveb podle § 7 odst. 2 tohoto zákona,“.
3.
V § 2 odst. 2 písm. d) se za slovy „pro obranu státu“ vypouští odkaz č. 3).
4.
V § 3 odstavce 1 a 2 znějí:
„(1)
Poplatníkem daně z pozemků je vlastník pozemku. U pozemků ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát“), je poplatníkem daně právnická osoba, která k nim má právo hospodaření,4) nebo které bylo zřízeno právo trvalého užívání.5)
(2)
Nájemce je poplatníkem daně u pronajatých pozemků, jde-li o pozemky, jejichž původní vlastnické hranice v terénu neexistují, protože byly sloučeny do pozemků s hranicemi v terénu reálně existujícími, nebo o pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo o pozemky převedené na Fond národního majetku.“.
Za odstavec 2 se vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3)
Uživatel je poplatníkem daně v případě, že vlastník pozemku není znám nebo u pozemků, jejichž hranice v terénu reálně vznikly po předání pozemků jako náhradních za původní pozemky sloučené.“.
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.
5.
§ 4 odst. 1 písm. a) a b) znějí:
„a)
pozemky ve vlastnictví státu,
b)
pozemky ve vlastnictví obce,“.
6.
V § 4 odst. 1 písm. c) se slova „v České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „v České republice“ a slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ se nahrazují slovy „České republiky“.
7.
§ 4 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
pozemky spravované Pozemkovým fondem České republiky6) nebo převedené na Fond národního majetku České republiky,7) pokud nejsou pronajaty,“.
8.
§ 4 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou ve vlastnictví sdružení občanů,9)“.
9.
§ 4 odst. 1 písm. m) zní:
„m)
zemědělské pozemky na dobu pěti let a lesní pozemky na dobu 25 let, počínaje rokem následujícím po roce, kdy byly po rekultivaci technickým opatřením nebo biologickým zúrodňováním vráceny zemědělské nebo lesní výrobě,“.
10.
V § 4 odst. 1 písm. n) se za slova „zvláštního předpisu,13)“ vkládají slova „a to i v případech, kdy za tyto pozemky byly v rámci pozemkových úprav přiděleny pozemky náhradní,“ a za slova „sami hospodaří“ se připojují tato slova: „a nedošlo k převodu nebo přechodu vlastnického práva na jiné osoby než osoby blízké14)“.
11.
V § 4 odst. 1 písm. p) se vypouštějí slova „stožáry rozvodu elektrické energie, nadzemní části zařízení pro rozvod topných plynů“.
12.
§ 4 odst. 3 zní:
„(3)
Pozemky uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány, s výjimkou pronájmu rozpočtovým organizacím. Pozemky uvedené v odstavci 1 písm. e) až g) a l) jsou osvobozeny od daně z pozemků, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány.“.
13.
V § 4 odst. 4 se za písmeno „m)“ vkládá čárka a písmeno „n)“.
14.
§ 4 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Při uplatnění nároku na osvobození podle odstavce 1 písm. n) doloží poplatník daně samostatné provozování zemědělské výroby na zemědělské půdě zápisem do evidence podle zvláštních předpisů.16a)“.
15.
§ 5 odst. 1 zní:
„(1)
Základem daně u pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin1) je cena půdy zjištěná násobením skutečné výměry pozemku v m2 průměrnou cenou půdy stanovenou na 1 m2 ve vyhlášce16b) vydané na základě zmocnění v § 17 tohoto zákona.“.
16.
V § 6 odst. 1 se vypouštějí slova „ze základu daně“.
17.
V § 6 odst. 2 písm. a) se vypouštějí slova „,pokud nejsou předmětem daně podle § 7 odst. 2“.
18.
§ 6 odst. 3 zní:
„(3)
Stavebními pozemky se rozumějí nezastavěné pozemky určené k zastavění rozhodnutím o umístění stavby nebo stavebním povolením, pokud je sloučeno územní řízení se stavebním řízením; rozhodná je výměra pozemku, na který se rozhodnutí o umístění stavby nebo uvedené stavební povolení vztahuje.“.
19.
V § 6 odst. 4 písm. a) se za slovy „v Praze“ čárka nahrazuje tečkou a připojuje se samostatný nečíslovaný odstavec, který zní:
„Pro přiřazení koeficientu k jednotlivým obcím je rozhodný počet obyvatel obce podle posledního sčítání lidu;“.
20.
§ 6 odst. 4 písm. b) zní:
„b)
pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven v ustanovení písmene a), zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie podle členění koeficientů v ustanovení písmene a); koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0.“.
21.
§ 7 odst. 3 zní:
„(3)
Předmětem daně ze staveb nejsou stavby přehrad, stavby, jimiž se upravuje vodní tok, stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby, určené k předchozímu čištění vod před jejich vypouštěním do kanalizací, stavby na ochranu před povodněmi, stavby k zavlažování a odvodňování pozemků,17a) stavby rozvodů energií a veřejných dopravních cest.“.
22.
V § 7 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.
23.
V § 7 odst. 3 se na konci textu v závorce připojují tato slova: „a veřejné účelové komunikace“.
24.
V § 8 odst. 1 se za slova „Pozemkového fondu České republiky“ vkládají tato slova: „nebo stavbu převedenou na Fond národního majetku České republiky, která je pronajata,“.
25.
§ 9 odst. 1 písm. a) a b) znějí:
„a)
stavby ve vlastnictví státu,
b)
stavby ve vlastnictví obce,“.
26.
V § 9 odst. 1 písm. c) se slova „České a Slovenské Federativní Republice“ nahrazují slovy „České republice“ a slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ se nahrazují slovy „České republiky“.
27.
§ 9 odst. 1 písm. d) zní:
„d)
stavby spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo převedené na Fond národního majetku České republiky, pokud nejsou pronajaty,“.
28.
V § 9 odst. 1 písm. e) se vypouštějí slova „a jejich části“.
29.
§ 9 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
stavby ve vlastnictví sdružení občanů,9)“.
30.
§ 9 odst. 1 písm. g) zní:
„g)
na dobu 15 let, počínaje rokem následujícím po vydání kolaudačního rozhodnutí, novostavby obytných domů ve vlastnictví fyzických osob, pokud slouží k trvalému bydlení vlastníka nebo osob blízkých, a novostavby obytných domů, v nichž jsou byty výhradně ve vlastnictví fyzických osob,“.
31.
V § 9 odst. 1 písm. h) a i) se vypouští odkaz na poznámku pod čarou č. 14).
32.
V § 9 odst. 1 písm. j) se vypouštějí slova „nebo jejich části“, za slovo „družstev“ se doplňuje odkaz na poznámku pod čarou č. 18a) a vypouští se odkaz č. 14).
33.
V § 9 odst. 1 písm. k) se vypouštějí slova „nebo jejich části“ a za slovo „nadacím“ se vkládají tato slova: ", občanským sdružením zdravotně postižených občanů“.
34.
§ 9 odst. 1 písm. l) zní:
„l)
stavby sloužící k zajištění hromadné osobní přepravy,“.
35.
V § 9 se odstavec 1 doplňuje písmeny n), o), p) a r), která znějí:
„n)
obytné domy ve vlastnictví fyzických osob, které pobírají dávky sociální péče na základě zákona o sociální potřebnosti18b) a jsou držiteli průkazů ZTP a ZTP/P, a to v rozsahu, v jakém slouží k jejich trvalému bydlení,
o)
stavby pro individuální rekreaci ve vlastnictví fyzických osob, které pobírají dávky sociální péče na základě zákona o sociální potřebnosti a jsou držiteli průkazu ZTP, a stavby pro individuální rekreaci ve vlastnictví držitelů průkazu ZTP/P,
p)
stavby kulturních památek18c) na dobu osmi let, počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na stavební úpravy prováděné vlastníkem,
r)
stavby na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve změně systému vytápění přechodem z pevných paliv na vytápění plynem, elektřinou nebo na systém využívající obnovitelné energie solární, větrné, geotermální, biomasy, anebo změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení.“.
36.
V § 9 odst. 2 se za slova „podlahová plocha“ vkládá slovo „nadzemní“ a slovo „podlaží“ se nahrazuje slovem „částí“.
37.
§ 9 odst. 4 zní:
„(4)
Stavby a jejich části uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou osvobozeny od daně ze staveb, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronájmu, s výjimkou pronájmu rozpočtovým organizacím. Stavby a jejich části uvedené v ustanoveních písmen d), e) a f) jsou osvobozeny od daně ze staveb, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronájmu. Podle ustanovení odstavce 1 písm. i) postupují obdobně bytová družstva, označovaná podle dřívějších předpisů jako lidová bytová družstva.18d)“.
38.
V § 9 odst. 5 se slova „e) až k) a m)“ nahrazují slovy „e) až k), m) až r)“.
39.
V § 9 odst. 6 větě první se slova „h) a i)“ nahrazují slovy „h), i) a p)“ a za slova „na stavební opravy, rekonstrukci a modernizaci obytných domů“ se vkládají tato slova: „a stavební úpravy kulturních památek“.
40.
V § 9 odst. 8 se slova „h) a i)“ nahrazují slovy „h), i) a p)“.
41.
§ 10 zní:
㤠10
Základem daně ze stavby je výměra půdorysu nadzemní části stavby v m2 (dále jen „zastavěná plocha“) podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Půdorysem se rozumí průmět obvodového pláště stavby na pozemek.“.
42.
V § 11 odst. 1 písm. a) se za slova „u obytných domů“ vkládá odkaz „18e)“.
43.
§ 11 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
u staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů18e) využívaných pro individuální rekreaci 3 Kč za 1 m2 zastavěné plochy a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, 1 Kč za 1 m2 zastavěné plochy,“.
44.
V § 11 odst. 1 písm. d) bodu 2 se za slovo „stavebnictví,“ vkládá slovo „dopravu,“.
45.
§ 11 odst. 2 zní:
„(2)
Základní sazby daně za 1 m2 zastavěné plochy zjištěné podle odstavce 1 se zvyšují o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy. U staveb pro podnikatelskou činnost se základní sazba daně za 1 m2 zastavěné plochy zjištěné podle odstavce 1 zvyšuje o 0,75 Kč za každé další nadzemní podlaží. Za první nadzemní podlaží se považuje každé konstrukční podlaží, které má úroveň podlahy nebo i její části do 0,80 m pod nejnižším bodem přilehlého terénu, není-li v projektové dokumentaci stanoveno jinak. Všechna podlaží umístěná nad tímto podlažím včetně účelově určeného podkroví se považují za další nadzemní podlaží.“.
46.
§ 11 odst. 3 zní:
„(3)
Základní sazba daně
a)
podle odstavce 1 písm. a), případně zvýšená podle odstavce 2, se násobí koeficientem přiřazeným k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu
0,3 v obcích do 300 obyvatel
0,6 v obcích nad 300 obyvatel do 600 obyvatel
1,0 v obcích nad 600 obyvatel do 1000 obyvatel
1,4 v obcích nad 1000 obyvatel do 6000 obyvatel
1,6 v obcích nad 6000 obyvatel do 10 000 obyvatel
2,0 v obcích nad 10 000 obyvatel do 25 000 obyvatel
2,5 v obcích nad 25 000 obyvatel do 50 000 obyvatel
3,5 v obcích nad 50 000 obyvatel a ve Františkových Lázních, Luhačovicích, Mariánských Lázních a Poděbradech
4,5 v Praze.
Pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie v členění koeficientů; koeficient 4,5 lze zvýšit na koeficient 5,0;
b)
u jednotlivých druhů staveb podle odstavce 1 písm. b) až d) v jednotlivých bodech, případně zvýšená podle odstavce 2, se v celé obci násobí koeficientem 1,5, který může obec stanovit obecně závaznou vyhláškou.“.
47.
§ 11 odst. 4 zní:
„(4)
U staveb pro individuální rekreaci a rodinných domů18e) využívaných pro individuální rekreaci a u staveb, které plní doplňkovou funkci k těmto stavbám, s výjimkou garáží, se základní sazba daně podle odstavce 1 písm. b), případně zvýšená podle odstavce 2, násobí koeficientem 2,0 nebo se koeficient, je-li stanoven podle odstavce 3 písm. b), násobí koeficientem 2,0, pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a v zónách I. chráněných krajinných oblastí vyhlášených podle zvláštních předpisů.“.
48.
§ 11 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
U staveb uvedených v § 11 odst. 1 písm. d), které slouží více účelům, se použije základní sazba daně odpovídající podnikatelské činnosti, jíž slouží převažující část podlahové plochy nadzemní části stavby a při stejném poměru podlahových ploch připadajících na jednotlivé činnosti se použije vyšší příslušná sazba. Pokud je ve stavbách uvedených v § 11 odst. 1 písm. e) provozována podnikatelská činnost na převažující části podlahové plochy nadzemních částí staveb, použije se sazba daně jako u staveb v § 11 odst. 1 písm. d).“.
49.
§ 12 se vypouští.
50.
V § 13 se na konci připojuje tato věta: „Ke změnám skutečností rozhodných pro daňovou povinnost, které nastanou v průběhu zdaňovacího období, se nepřihlíží.“.
51.
Za § 13 se vkládají nové § 13a a 13b, které znějí:
㤠13a
Daňové přiznání
(1)
Daňové přiznání je poplatník povinen podat příslušnému správci daně do 31. března zdaňovacího období, pokud nebylo podáno v předchozích zdaňovacích obdobích nebo došlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně. Ve stejné lhůtě může poplatník podat pouze dílčí daňové přiznání, nedochází-li při změně okolností ke změně v osobě poplatníka. Dílčí daňové přiznání se podává na tiskopise vydaném ministerstvem financí a poplatník v něm uvede jen nastalé změny a výpočet celkové daňové povinnosti. Dojde-li ke změně koeficientu podle § 6 odst. 4 písm. a) a podle § 11 odst. 3 písm. a) a b) a odst. 4, nemá poplatník povinnost podat nové daňové přiznání, dílčí daňové přiznání ani sdělit změnu.
(2)
Dojde-li ke změně ostatních údajů uvedených v daňovém přiznání, je poplatník povinen tyto změny oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastaly.
§ 13b
Vyměření daně
(1)
Daň z nemovitosti se vyměřuje na zdaňovací období podle stavu k 1. lednu roku, na který je daň vyměřována.
(2)
Je-li daň zaplacena původním poplatníkem i na období nebo jeho část, kdy daňová povinnost přešla na nového poplatníka, zaplacená daň se nevrací, ale započítává se novému poplatníkovi.
(3)
Pokud ke dni změny vlastnických nebo jiných práv k nemovitosti nebyly daňové povinnosti plně vypořádány původním poplatníkem, tato povinnost přechází na nového poplatníka, s výjimkou případů, kdy jsou nemovitosti předávány na základě zvláštních předpisů.18)“.
52.
§ 14 odst. 2 zní:
„(2)
Daň z pozemků za jednotlivé druhy pozemků a daň ze staveb za jednotlivé stavby nebo souhrn staveb se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.“.
53.
V § 15 odst. 1 písm. a) se za slova „zemědělskou výrobu“ vkládají slova „a chov ryb“.
54.
V § 15 odst. 1 a 2 se slova „31. března“ nahrazují slovy „31. května“.
55.
Slovo „Kčs“ v ustanoveních § 6, 11, 14 a 15 se nahrazuje slovem „Kč“.
56.
V § 16 se za slovy „zvláštním předpisem21)“ tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „pokud tento zákon nestanoví jinak.“.
57.
Za § 16 se vkládá nový § 16a, který zní:
㤠16a
Obecně závaznou vyhlášku vydanou obcí podle ustanovení § 6 a 11 je obec povinna zaslat v jednom vyhotovení příslušnému správci daně do pěti kalendářních dnů ode dne nabytí její platnosti, přičemž obecně závazná vyhláška musí nabýt platnosti nejpozději do 1. srpna předchozího zdaňovacího období. Pro vyměření daně na zdaňovací období roku 1994 se použijí koeficienty stanovené obcí obecně závaznou vyhláškou i v případě, že vyhláška nabude účinnosti do 31. ledna 1994.“.
58.
V § 17 odst. 1 se za slovy „půdně ekologických jednotek“ čárka nahrazuje tečkou a slova „jehož součástí bude i ocenění vlivu některých faktorů na hospodářské využití pozemků vymezených v § 12 odst. 1 písm. a) bod 1“ se vypouštějí.
59.
V § 17 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se označení odstavce 1.
60.
Za § 19 se vkládá nový § 19a, který zní:
㤠19a
(1)
Ve zdaňovacím období roku 1994 budou poplatníci, kteří nemají povinnost podat daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání, platit zálohy na daň ve výši daně splatné v předchozím zdaňovacím období k termínům uvedeným v § 15 odst. 1 a 2 až do doby doručení hromadného předpisného seznamu nebo platebního výměru. Rozdíl mezi splatnou daňovou povinností a zaplacenými zálohami poplatníci zaplatí ve lhůtě do 15 dnů po doručení hromadného předpisného seznamu nebo platebního výměru. Přeplatek, který je rozdílem mezi zaplacenými zálohami a roční daňovou povinností, se vrátí za podmínek stanovených zvláštním předpisem.21)
(2)
Činí-li u jednoho poplatníka celková daňová povinnost z nemovitostí nacházejících se v územním obvodu jednoho správce daně méně než 30 Kč, daň se neplatí.“.
61.
Poznámky č. 9), 14), 16a), 17a), 18a), 18b), 18c), 18d) a 22) pod čarou znějí:
„9)
Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1991 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb.
14)
§ 8 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
16a)
Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. a zákona č. 455/1991 Sb.
16b)
Vyhláška ministerstva zemědělství ČR č. 613/1992 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů, luk a pastvin odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek.
17a)
§ 38 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách.
18a)
Zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 265/1992 Sb. a zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb.
18b)
Zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákona č. 84/1993 Sb. a zákona č. 165/1993 Sb.
18c)
Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
18d)
Např. zákon č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organisacích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 20/1956 Sb.
18e)
Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb. a vyhlášky č. 376/1992 Sb.
22)
Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. a zákona č. 455/1991 Sb.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.“.
Čl. II
1.
Úlevy poskytnuté v roce 1993 zůstávají v platnosti po dobu stanovenou v rozhodnutí o úlevě, pokud poplatník neuplatnil nárok na osvobození podle ustanovení § 4 nebo § 9.
2.
Pro zdaňovací období roku 1993 přísluší poplatníkům nárok na osvobození podle § 4 odst. 1 písm. n), pokud byli zapsáni do evidence podle zvláštních předpisů22) nejpozději do podání daňového přiznání.
3.
Pro zdaňovací období roku 1993 se připouští podání daňového přiznání poplatníka, jemuž byly nemovitosti předány v roce 1993 podle zvláštních předpisů18) do termínu pro podání daňového přiznání. V těchto případech se daň vyměří podle stavu ke dni předložení daňového přiznání s přihlédnutím k nároku na osvobození podle § 4.
4.
Pro zdaňovací období roku 1993 lze uplatnit nárok na osvobození podle § 9 odst. 1 písm. h) a i) i na část stavby.
5.
K nároku na osvobození podle bodů 2, 3 a 4, pokud nebyl uplatněn v daňovém přiznání, se přihlédne při vyměření daně na základě žádosti podané poplatníkem do 31. ledna 1994. Tato žádost nepodléhá správnímu poplatku.
Čl. III
V zákoně České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., se v části sedmé vypouští hlava čtvrtá.
Čl. IV
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.
Čl. V
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 316/1993 Sb. | Zákon č. 316/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 30. 12. 1993, částka 79/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, se mění takto:
* Čl. II
Aktuální znění od 30. 12. 1993
316
ZÁKON
ze dne 7. prosince 1993,
kterým se mění zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky, se mění takto:
1.
V § 17 odst. 1 se slovo „prokurátorem“ nahrazuje slovy „vrchním soudem“.
2.
V § 18 se slovo „prokurátorovi“ a slovo „prokurátora“ nahrazují slovy „vrchnímu soudu“ a slovy „vrchního soudu“.
3.
§ 19 odst. 1 zní:
„(1)
Povolení vydává předseda senátu vrchního soudu.“.
4.
V § 19 odst. 3 a v § 20 odst. 1 se slovo „Prokurátor“ nahrazuje slovy „Předseda senátu vrchního soudu“.
5.
V § 20 odst. 2 se slovo „prokurátora“ nahrazuje slovy „předsedu senátu vrchního soudu“.
6.
V § 161 větě druhé se slova „31. prosince 1993“ nahrazují slovy „31. července 1994“.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 30. prosince 1993.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 317/1993 Sb. | Zákon č. 317/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 79/1993
* Čl. I - Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
317
ZÁKON
ze dne 8. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, se mění a doplňuje takto:
1.
Poznámka č. 1) zní:
„1)
§ 1 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky.“.
2.
§ 3 zní:
㤠3
Postavení uprchlíka lze přiznat též manželu a nezletilým dětem cizince, kterému bylo postavení uprchlíka přiznáno podle § 2 odst. 1, i když nesplňují podmínky v něm stanovené.“.
3.
§ 5 odst. 2 zní:
„(2)
Po prohlášení učiněném podle odstavce 1 orgán pasové kontroly vydá cizinci průkaz (příloha č. 2) opravňující k bezplatné přepravě do určeného uprchlického tábora. Průkaz je platný 24 hodin od doby jeho vydání.“.
4.
V § 5 odst. 4 se slova „48 hodin“ nahrazují slovy „24 hodin“.
5.
V § 5 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Současně se zadrží cestovní, popřípadě jiný doklad, kterým cizinec prokázal svou totožnost.“.
6.
§ 5 odst. 6 včetně poznámky č. 2) zní:
„(6)
Nedodrží-li cizinec stanovené podmínky, je jeho další pobyt na území České republiky posuzován podle zvláštních předpisů.2)
2)
Zákon č. 123/1992 Sb.“.
7.
V § 7 odst. 2 písm. a) se za slovo „prohlídkám,“ vkládají slova „karanténním opatřením, případně obdobným ze zdravotního hlediska nezbytným opatřením,“.
8.
Dosavadní text § 11 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 a 3, které znějí:
„(2)
Shledá-li při podání žádosti ministerstvo vnitra žádost jako zřejmě neodůvodněnou, rozhodne nejpozději do sedmi dnů ode dne podání žádosti o jejím zamítnutí. Před vydáním rozhodnutí je ministerstvo vnitra povinno vyzvat žadatele k pohovoru, aby podal vysvětlení k ověření důvodů, pro které lze žádost shledat jako zřejmě neodůvodněnou. Jestliže žadatel podal vysvětlení a jeho žádost poté nelze posuzovat jako zřejmě neodůvodněnou, postupuje se podle odstavce 1.
(3)
Žádost je zřejmě neodůvodněná, jestliže:
a)
žadatel neposkytuje spolupráci ke spolehlivému zjištění jeho totožnosti, zvláště jeho státního občanství, nebo, nemá-li žádné státní občanství, jeho posledního stálého pobytu,
b)
žadatel je občanem státu nebo, nemá-li žádné státní občanství, měl poslední stálý pobyt na území státu, kde mu na základě obecně známých skutečností nehrozí pronásledování ve smyslu § 2 odst. 1,
c)
ministerstvu vnitra jsou známy důvody uvedené v § 4,
d)
žadatel odůvodňuje žádost pouze hospodářskou nouzí.“.
9.
V § 14 odst. 1 písm. c) se slova „československé státní občanství“ nahrazují slovy „státní občanství České republiky“.
10.
§ 16 včetně poznámky č. 3) zní:
㤠16
(1)
Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 1, § 12 nebo § 14 má žadatel nebo uprchlík právo podat rozklad do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
(2)
Proti rozhodnutí vydanému podle § 11 odst. 2 má žadatel právo podat rozklad do tří dnů ode dne doručení rozhodnutí. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
(3)
O rozkladu podle odstavců 1 a 2 rozhoduje ministr vnitra.
(4)
Návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem3) lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí ministra vnitra o rozkladu.
3)
§ 247 až 250k občanského soudního řádu.“.
11.
Poznámka č. 4) zní:
„4)
§ 33 odst. 3 zákona č. 123/1992 Sb.“.
12.
V § 19 odst. 1 se slova „československý státní občan“ nahrazují slovy „státní občan České republiky“.
13.
V § 19 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Pro účely zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení se uprchlík považuje za cizince s povoleným trvalým pobytem.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.
14.
V § 19 odst. 3 se vypouštějí slova „nebo slovenského“.
15.
V příloze č. 2 se vypouštějí slova „poučení, že po dobu 48 hodin od vydání slouží průkaz k prokazování totožnosti držitele“.
Čl. II
Kde se v zákoně č. 498/1990 Sb. užívá pojem
a)
„Česká a Slovenská Federativní Republika“, rozumí se tím Česká republika,
b)
„území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České a Slovenské Federativní Republiky“, rozumí se tím území, státní hranice nebo zmocněnec vlády České republiky,
c)
„Sbor národní bezpečnosti“, rozumí se tím Policie České republiky,
d)
„federální ministerstvo vnitra“, rozumí se tím ministerstvo vnitra.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 320/1993 Sb. | Zákon č. 320/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 80/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, se mění a doplňuje takto:
* Čl. II - V celém zákoně se slova „účelové pojistné fondy“ nahrazují slovem „rezervy“.
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
320
ZÁKON
ze dne 9. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví
Parlament se usnesl na tomto zákoně:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, se mění a doplňuje takto:
1.
§ 14 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 7), 12) a 12c) zní:
㤠14
Rezervy a fondy pojišťovny
(1)
Pojišťovna vytváří v souladu s vymezeným předmětem podnikání tyto technické rezervy (dále jen „rezervy“)
a)
rezervy na neživotní pojištění
1.
rezervu na pojistné jiných období,
2.
rezervu na pojistná plnění,
3.
rezervu na prémie a slevy,
4.
rezervu na vyrovnání mimořádných rizik,
b)
rezervy na životní pojištění
1.
rezervu pojistného životních pojištění,
2.
rezervu na pojistná plnění,
3.
rezervu na úhradu závazků z finančního umístění jménem pojištěných.
(2)
Prostředky rezerv se používají k úhradě závazků pojišťovny vůči pojištěným, pokud nejsou uspokojovány ze zajištění.
(3)
Pojišťovna může vytvářet i další rezervy, pokud závazky vůči pojištěným nelze uhradit některou z rezerv uvedených v odstavci 1.
(4)
Pojišťovna vytváří fond zábrany škod. Výši tvorby fondu zábrany škod si stanoví pojišťovna. Fond zábrany škod se používá k úhradě nákladů na předcházení škodám a jejich minimalizaci a na propagaci zábranných opatření.
(5)
Pojišťovna může vytvářet ze zisku po zdanění další fondy.
(6)
Evidence o každé rezervě a fondu se vede účetně odděleně od ostatních závazků (pasív) pojišťovny. Pojišťovna vede seznam, ve kterém jsou postupně uváděna umístění a výše prostředků rezerv, z něhož je povinna předkládat dozorčímu orgánu výpis vždy do 31. března následujícího roku. Dozorčí orgán je oprávněn doporučit pojišťovně v případě ohrožení solventnosti změnu místa či způsobu umístění jejích rezerv.
(7)
Tvorba rezerv nepodléhá zdanění až do výše stanovené zvláštním předpisem.12) Dojde-li ke zdanění tvorby rezerv zvláštní sazbou daně z příjmů, považuje se daň sražená zvláštní sazbou za zálohu na daň pojišťovny, která se započte jako součást zálohy podle zvláštního předpisu.12c)
(8)
Nejméně 30 % průměrného ročního stavu prostředků rezerv uvedených v odstavci 1 musí být uloženo v bance nebo v pobočce zahraniční banky, které bylo uděleno povolení působit jako banka na území České republiky.7)
(9)
Tvorbu, použití a způsob umístění prostředků rezerv stanoví vyhláškou ministerstvo financí.
(10)
Povinnost pojišťovny zřizovat fondy podle zvláštních předpisů není tímto ustanovením dotčena.
7)
Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách.
12)
§ 6 písm. a) a b) zákona ČNR č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
12c)
§ 77 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.“.
2.
Za § 15 se vkládá nový § 15a, který včetně nadpisu zní:
㤠15a
Solventnost pojišťoven
(1)
Pojišťovna je povinna vykazovat dozorčímu orgánu solventnost nejpozději do 31. března následujícího roku.
(2)
Způsob vykazování solventnosti pojišťovny stanoví dozorčí orgán.
(3)
Dozorčí orgán vyhodnocuje míru solventnosti jednotlivých pojišťoven a v případě zjištění nedostatků uloží pojišťovně nápravná opatření.“.
3.
§ 16 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 12a) a 12b) zní:
㤠16
Účetnictví
(1)
Pojišťovna je povinna vést účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, nákladech a výnosech a o hospodářském výsledku podle zvláštního předpisu.12a)
(2)
Účetní závěrku pojišťovny ověřuje auditor podle zvláštního předpisu.12b)
(3)
Pojišťovna je povinna umožnit každému nahlédnout do účetní závěrky a výroční zprávy.
12a)
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
12b)
Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky.“.
4.
V § 18 odst. 2 písm. a) se vypouští slovo „roční“.
5.
§ 26 zní:
㤠26
(1)
Rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla včetně sazeb pojistného stanoví vyhláškou dozorčí orgán, který rovněž určí pojišťovnu, která jej bude provozovat.
(2)
Dozorčí orgán má právo v případech povinného smluvního pojištění na žádost povinné osoby určit pojišťovnu, která je s ní povinna uzavřít pojistnou smlouvu.“.
Čl. II
V celém zákoně se slova „účelové pojistné fondy“ nahrazují slovem „rezervy“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 323/1993 Sb. | Zákon č. 323/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
Vyhlášeno 30. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 81/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. III - Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
* Čl. IV - Pro stanovení daňové povinnosti za rok 1993 a při zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků zúčtovaných do zdaňovacího období roku 1993 se použijí dosavadní předpisy ve znění čl. I bodů 5, 9, 67, 75, 76, 102, 103, 104, 108 a 111 tohoto zákona.
* Čl. V - Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdě
* Čl. VI - Zrušují se
* Čl. VII
Aktuální znění od 1. 1. 2011 (281/2009 Sb.)
323
ZÁKON
ze dne 3. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., zákon České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb. a zákona č. 157/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 2 odst. 5 se za slova „právnickým osobám se sídlem v tuzemsku“ vkládají slova „nebo stálé provozovně (§ 22 odst. 2)“.
2.
V § 3 odst. 4 písm. a) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „předmětem daně u fyzických osob, provozujících školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat, nebo ohrožených druhů zvířat, není však příjem získaný nabytím daru v souvislosti s provozováním těchto činností,“.
3.
§ 4 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
příjmy z prodeje bytu nebo obytného domu s nejvýše dvěma byty, včetně souvisejících pozemků, pokud jej prodávající vlastnil a současně v něm měl bydliště nejméně po dobu dvou let bezprostředně před prodejem. Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje těchto bytů nebo domů, které jsou zahrnuty do obchodního majetku a ve kterých poplatník vykonává podnikatelskou činnost nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost, a to do dvou let od ukončení této činnosti,“.
4.
V § 4 odst. 1 písm. b) se za první větou tečka nahrazuje středníkem a připojuje se tato věta: „v případě, že jde o prodej nemovitosti nabyté děděním od zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem (manželkou), zkracuje se doba pěti let o dobu, po kterou byla nemovitost prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele.“.
V dosavadní druhé větě se za slova „na příjmy z prodeje nemovitostí,“ vkládají slova „včetně příjmů nemovitostí uvedených v odstavci 1 písm. g), které jsou zahrnuty do obchodního majetku a“.
5.
V § 4 odst. 1 písm. c) se v druhé větě za slova „cenných papírů“ vkládají slova „, s výjimkou cenných papírů nabytých v rámci kupónové privatizace“. Ve třetí větě za slova „z prodeje movitých věcí“ se vkládají slova „včetně příjmů z prodeje movitých věcí uvedených v odstavci 1 písm. g)“.
6.
V § 4 odst. 1 písm. d) se za slova „přijatá náhrada škody,“ vkládají slova „náhrada nemajetkové újmy,“ a na konci se doplňují tato slova: „a plateb z pojištění majetku sloužícího podnikatelské a jiné samostatné výdělečné činnosti nebo pronájmu“.
7.
§ 4 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
cena z veřejné soutěže, z reklamní soutěže, z reklamního slosování a cena ze sportovní soutěže v hodnotě nepřevyšující 10 000 Kč s výjimkou ceny ze sportovní soutěže u poplatníků, u nichž je sportovní činnost podnikáním (§ 10 odst. 8). Cena z veřejné soutěže a obdobná cena plynoucí ze zahraničí je však od daně osvobozena zcela, pokud byla v plné výši darována příjemcem na účely uvedené v § 15 odst. 8 a v § 20 odst. 5,“.
8.
V § 4 odst. 1 písm. m) se za slova „vojákům základní (náhradní) služby“ vkládá čárka a tato slova: „žákům škol, kteří nejsou vojáky v činné službě,“.
9.
V § 4 odst. 1 se doplňuje písmeno u), které zní:
„u)
příjem získaný formou nabytí vlastnictví k bytu jako náhrady za uvolnění bytu a dále náhrada (odstupné) za uvolnění bytu, vyplacená uživateli bytu za podmínky, že náhradu použije na obstarání bydlení nejpozději do jednoho roku následujícího po roce, v němž náhradu (odstupné) přijal, a její přijetí oznámí poplatník správci daně do konce zdaňovacího období, ve kterém k jejímu přijetí došlo.“.
10.
V § 4 odst. 2 se na konci první věty nahrazuje tečka středníkem a připojují se tato slova: „osvobození se v uvedeném případě nepoužije ani při převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
Druhá věta se vypouští.
11.
§ 5 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
„(6)
O příjem zahrnutý do základu daně v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, se sníží základ daně ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v účetnictví poplatníka při zjištění základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9. Jedná-li se o částky uplatněné jako výdaj (náklad) v předchozích zdaňovacích obdobích, u kterých existuje právní důvod k jejich vrácení příjemcem, zvyšuje se o tyto částky základ daně ve zdaňovacím období, kdy k vrácení došlo za předpokladu, že vrácení nebylo zachyceno v účetnictví poplatníka při zjišťování základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9.“.
12.
V § 6 odst. 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno c) se doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
příjmy poplatníka, které mu plynou v souvislosti s výkonem závislé činnosti nebo funkce, i když jsou vypláceny jako náhrada (odškodnění) za ztrátu těchto příjmů plátcem, u kterého poplatník nevykonává závislou činnost nebo funkci.“.
13.
V § 6 odst. 3 se na konci odstavce doplňuje tato věta: „Příjmem se rozumí i částka, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší než jejich obvyklá cena (§ 3 odst. 3) nebo částka podle § 6 odst. 6 anebo cena, kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky nebo služby ostatním odběratelům.“.
14.
§ 6 odst. 4 zní:
„(4)
Příjmy plynoucí od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky jsou po snížení podle odstavce 13 písm. a) samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36), jedná-li se o příjmy podle odstavce 1 písm. a) a d) a podle odstavce 10, jejichž úhrnná výše u téhož zaměstnavatele nepřesáhne v kalendářním měsíci částku 2000 Kč. To platí, jestliže jde o příjmy plynoucí zaměstnanci od zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec neuplatňuje nezdanitelné částky ze základu daně pro výpočet daňových záloh podle zvláštního předpisu.4b)“.
15.
§ 6 odst. 5 zní:
„(5)
Plynou-li příjmy uvedené v odstavci 4 ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně) podle § 5 odst. 2.“.
16.
§ 6 odst. 6 zní:
„(6)
Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za příjem zaměstnance částka ve výši 12 % pořizovací ceny vozidla v kalendářním roce. Za příjem zaměstnance pro výpočet zálohy na daň se považuje částka ve výši 1 % z pořizovací ceny vozidla za každý kalendářní měsíc, a to i v případě, že je vozidlo používáno jen po část kalendářního měsíce. Jde-li o najaté vozidlo vychází se z pořizovací ceny vozidla u původního vlastníka, a to i v případě, že dojde k následné koupi vozidla.“.
17.
V § 6 odst. 7 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno c) se doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
náhrady za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce poskytované zaměstnanci podle zákoníku práce.“.
18.
V § 6 se za odstavec 7 vkládá nový odstavec 8, který zní:
„(8)
Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) podle odstavce 7 písm. b) až d) paušální částkou, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, popř. ve vnitřním předpise zaměstnavatele za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případech, kdy dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven. Jde-li o paušál za použití vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce zaměstnance, které by jinak byly odepisovány, uzná se jen do výše, v jaké by zaměstnavatel uplatňoval odpisy srovnatelného hmotného majetku při rovnoměrném odpisování v dalších letech odpisování.“.
19.
V dosavadním § 6 odst. 8 písm. d) se za slovo „zaměstnancům“ vkládají slova „z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění“ a na konci odstavce se čárka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „jde-li však o poskytnutí zahraniční rekreace včetně zahraničních zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 10 000 Kč za kalendářní rok. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté pro rodinné příslušníky zaměstnance,“.
20.
V dosavadním § 6 odst. 8 se doplňují písmena j) až s), která znějí:
„j)
peněžní plnění za výstrojní a proviantní náležitosti poskytované příslušníkům ozbrojených sil a sborů podle zvláštních předpisů,6b)
k)
náhrady za ztrátu na služebním příjmu (platu) poskytované příslušníkům ozbrojených sil a sborů podle zvláštních předpisů,6c)
l)
hodnota přechodného ubytování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v místě pravidelného pracoviště (místo výkonu práce) sjednaného v pracovní smlouvě, které není shodné s místem bydliště zaměstnance,
m)
mzdové vyrovnání vyplácené podle zvláštních předpisů6d) ve výši rozdílu mezi dávkami nemocenského pojištění,
n)
příjmy získané vrácením zaměstnaneckých akcií (obligací) až do výše rozdílu mezi vyplácenou jmenovitou hodnotou a prodejní hodnotou při jejich vydání, pokud byl tento rozdíl zdaněn při jejich nabytí před 1. lednem 1993,
o)
náhrada za ztrátu na důchodu přiznaná podle zákoníku práce za dobu před 1. lednem 1989 a vyplácená po 31. prosinci 1992,
p)
peněžní zvýhodnění plynoucí zaměstnancům v souvislosti s poskytováním bezúročných půjček nebo půjček s úrokem nižším, než je obvyklá výše úroku z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo ze sociálního fondu,
r)
peněžní příspěvek k obnově přiznaných naturálních stejnokrojových náležitostí celníka,
s)
zvláštní příplatek poskytovaný v cizí měně příslušníkům ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových sil OSN mimo území České republiky6e) po dobu působení v zahraničí.“.
21.
Dosavadní § 6 odst. 11 zní:
„(11)
Ustanovení odstavců 7, 8 a 9 se použijí obdobně i pro plnění poskytované v souvislosti s výkonem funkce.“.
22.
Dosavadní § 6 odst. 12 písm. a) zní:
„a)
sražené nebo zaměstnancem uhrazené částky pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních předpisů21) povinen platit zaměstnanec; u zaměstnanců, na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky na toto zahraniční pojištění,“.
23.
V dosavadním § 6 odst. 12 se vypouští ustanovení písmene b) a písmeno c) se označuje jako písmeno b).
Dosavadní odstavce 8 až 12 se označují jako odstavce 9 až 13.
24.
V § 7 odst. 4 se slova „o pojistné sociálního pojištění, pojistné zaměstnanosti a zdravotního pojištění“ nahrazují slovy „o pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění“.
25.
V § 7 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění hrazené veřejnou obchodní společností za společníky nebo komanditní společností za komplementáře je u společníků nebo komplementářů osvobozeno od daně.“.
26.
§ 7 odst. 6 zní:
„(6)
Příjmy za příspěvky do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36) za předpokladu, že jde o příjmy uvedené v odstavci 2 písm. a) a úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 3000 Kč.“.
27.
V § 7 odst. 8 se slova „odstavce 7“ nahrazují slovy „odstavce 8“, na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „avšak pouze do výše pojistného vypočteného sazbou bez jejího zvýšení z maximálního základu pro toto pojištění podle zvláštního předpisu.21)“.
Dosavadní odstavce 5 až 8 se označují jako odstavce 6 až 9.
28.
§ 7 se doplňuje odstavci 10 a 11, které znějí:
„(10)
Příjmy z prodeje nemovitostí nebo movitých věcí, které jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů a v nichž byla vykonávána podnikatelská činnost nebo jiná samostatná výdělečná činnost alespoň jedním z manželů, byly předmětem podnikání nebo sloužily k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti alespoň jednoho z manželů, se zdaňují u toho z manželů, který tuto činnost provozoval, pokud byla tato nemovitost zahrnuta do obchodního majetku alespoň jednoho z podnikajících manželů. Po ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti se postupuje podle § 10 odst. 5 zákona.
(11)
Za příjmy podle § 7 odst. 1 písm. d) se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované společníkům veřejných obchodních společností a komplementářům komanditních společností do výše stanovené zvláštním předpisem.5)“.
29.
§ 8 odst. 1 zní:
„(1)
Příjmy z kapitálového majetku, pokud nejde o příjmy podle § 6 odst. 1 nebo § 7 odst. 1 písm. d), jsou
a)
podíly na zisku (dividendy), úroky a ostatní požitky z cenných papírů nebo účastí na společnostech s ručením omezeným a komanditních společnostech a podíly na zisku a obdobná plnění z členství v družstvech,
b)
podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání, pokud se nepoužijí k doplnění vkladu sníženého o podíly na ztrátách do původní výše,
c)
úroky, výhry a jiné výnosy z vkladů na vkladních knížkách, úroky z peněžních prostředků na vkladovém účtu,
d)
výnosy z vkladních listů a z vkladů jim na roveň postavených,
e)
plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku nebo z důchodového připojištění mimo fond sociálního pojištění, snížená o zaplacené pojistné. Pro výpočet základu daně se použije § 10 odst. 7,
f)
úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček, úroky z vkladů na běžných účtech a úroky z hodnoty splaceného vkladu ve smluvené výši společníků veřejných obchodních společností. Úroky z vkladů na běžných účtech, které podle podmínek banky nejsou určeny k podnikání (sporožirové účty, devizové účty apod.), se posuzují podle písmene c),
g)
diskontní částky směnek.“.
30.
V § 8 odst. 3 písm. a) se slova „[odstavec 1 písm. c)]“ nahrazují slovy „[odstavec 1 písm. d)]“.
31.
§ 8 odst. 4 zní:
„(4)
Příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a), b), c), d), e) a v odstavci 3 písm. a), pokud nejde o příjmy uvedené v § 6 odst. 1 nebo v § 7 odst. 1 písm. d), plynoucí ze zdrojů na území České republiky, jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). Plynou-li tyto příjmy ze zdrojů v zahraničí, jsou, nesnížené o výdaje, základem daně (dílčím základem daně).“.
32.
V § 8 odst. 5 se slova „písm. e) a f)“ nahrazují slovy „písm. f) a g)“.
33.
V § 8 odst. 6 se vypouštějí slova „pouze“.
34.
§ 9 odst. 1 písm. a) zní:
„a)
příjmy z pronájmu nemovitostí (jejich částí) včetně bytů (jejich částí),“.
35.
V § 10 odst. 1 písm. h) se slova „v odstavci 2 písm. b)“ nahrazují slovy „v odstavci 3 písm. b)“.
36.
V § 10 odst. 5 se za první větu vkládá tato věta: „Jde-li o hmotný majetek odpisovaný podle § 26 a násl., ve kterém poplatník vykonával podnikatelskou činnost nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost, která byla předmětem podnikání nebo sloužila k podnikání, je výdajem zůstatková cena podle § 24 odst. 2 písm. b).“.
37.
V § 10 odst. 5 ve větě čtvrté se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „včetně dalších výdajů souvisejících s uskutečněním prodeje s výjimkou výdajů podle § 25 zákona.“.
38.
V § 10 odst. 6 se ve třetí větě slova „v době kratší než dva roky“ nahrazují slovy „v době kratší než pět let“.
39.
§ 10 odst. 8 zní:
„(8)
Příjmy podle odstavce 1 písm. f) až ch) plynoucí ze zdrojů na území České republiky jsou samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně (§ 36). Je-li v ceně z veřejné soutěže zahrnuta odměna na užití díla nebo výkonu, sníží se o částku připadající na tuto odměnu základ daně zdaňovaný zvláštní sazbou daně a tato částka se zahrne do příjmů uvedených v § 7. U poplatníků uvedených v § 2 odst. 2, u nichž je sportovní činnost podnikáním nebo jinou samostatnou výdělečnou činností, se považují přijaté ceny ze sportovních soutěží za příjmy podle § 7. Plynou-li tyto příjmy ze zdrojů v zahraničí, jsou základem daně (dílčím základem daně) podle § 5 odst. 2.“.
40.
V § 10 se vypouští odstavec 9 a dosavadní odstavec 10 se označuje jako odstavec 9.
41.
§ 12 odst. 2 zní:
„(2)
Příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7) provozované za spolupráce druhého z manželů a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se rozdělují tak, aby podíl připadající na spolupracujícího manžela (manželku) nečinil více jak 50 %, pokud spolupracující manžel (manželka) je plátcem pojistného na sociální a zdravotní pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná; přitom částka připadající na spolupracujícího manžela (manželku), o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 540 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 45 000 Kč za každý i započatý měsíc této spolupráce. V ostatních případech spolupráce manžela (manželky) a ostatních osob žijících v domácnosti s poplatníkem se příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti rozdělují na spolupracující osoby tak, aby jejich podíl na společných příjmech a výdajích činil v úhrnu nejvýše 30 %; přitom částka připadající v úhrnu na spolupracující osoby, o kterou příjmy přesahují výdaje, smí činit nejvýše 180 000 Kč při spolupráci po celé zdaňovací období nebo 15 000 Kč za každý i započatý měsíc spolupráce. Příjmy nelze rozdělovat na děti povinné školní docházkou a na děti a manželku (manžela), pokud jsou uplatňovány jako osoby vyživované (§ 15).“.
42.
V § 13 odst. 1 se za slova „společenskou smlouvou“ vkládají slova „nebo rovným dílem14a)“.
43.
§ 13 odst. 2 zní:
„(2)
Základ daně veřejné obchodní společnosti se nesnižuje o dary podle § 20 odst. 4 ani o odčitatelnou položku podle § 34 odst. 3. Dary se posuzují jako dary poskytnuté jednotlivými společníky podle § 15 odst. 8 a na jednotlivé společníky se rozdělují stejně jako základ daně zjištěný za veřejnou obchodní společnost. Stejně se posuzuje odčitatelná položka podle § 34 odst. 3.“.
44.
V § 13 odst. 3 se za slovy „jednotlivé komplementáře“ doplňuje odkaz na poznámku pod čarou „14b)“ a vypouštějí se slova „podle společenské smlouvy“.
45.
§ 13 odst. 4 zní:
„(4)
Dary poskytované komanditní společností (§ 20 odst. 4) a odčitatelná položka podle § 34 odst. 3 se rozdělují na komplementáře a komanditní společnost ve stejném poměru, jako se rozděluje mezi nimi základ daně zjištěný za společnost jako celek. Poměrná část darů připadající na komplementáře se posuzuje jako dary poskytnuté jednotlivými komplementáři.“.
46.
§ 13 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
„(5)
Při stanovení základu daně podle odstavců 1 a 3 se vychází z hospodářského výsledku (§ 23 odst. 2) upraveného o převod podílu na hospodářském výsledku společníkům veřejné obchodní společnosti nebo komplementářům komanditní společnosti.“.
47.
V § 15 odst. 1 písm. a) se částka „20 400 Kčs“ nahrazuje částkou „21 600 Kč“.
48.
§ 15 odst. 1 písm. b) zní:
„b)
10 800 Kč ročně na vyživované dítě žijící v domácnosti s poplatníkem. Přechodný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění snížení,“.
49.
V § 15 odst. 1 písm. c) se slova „ve společné domácnosti“ nahrazují slovy „v domácnosti“.
50.
V § 15 odst. 1 písm. c) se částka „20 400 Kčs“ nahrazuje částkou „21 600 Kč“.
51.
V § 15 odst. 1 písm. c) se na konci čárka nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu ZTP-P (zvlášť těžce poškozený s průvodcem), zvyšuje se částka 12 000 Kč na dvojnásobek.“.
52.
§ 15 odst. 1 písm. d) a e) znějí:
„d)
6000 Kč ročně, pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod nebo došlo-li k souběhu nároku na starobní a částečný invalidní důchod,
e)
12 000 Kč ročně, pobírá-li poplatník invalidní důchod nebo jiný důchod, u něhož jednou z podmínek přiznání je invalidita, došlo-li k souběhu nároků na starobní a invalidní důchod nebo je poplatník podle zvláštních předpisů invalidní, avšak jeho žádost o invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní,“.
53.
V § 15 odst. 1 se doplňují písmena f) a g), která znějí:
„f)
36 000 Kč ročně, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP-P (zvlášť těžce poškozený s průvodcem),
g)
6000 Kč ročně, je-li poplatník žákem nebo studentem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem a pokud takovému poplatníkovi plynou příjmy ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. a).“.
54.
§ 15 odst. 2 zní:
„(2)
O částku podle odstavce 1 písm. a) nesnižuje základ daně poplatník, u kterého starobní důchod z pojistného na sociální zabezpečení14c) nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu činí více než 21 600 Kč ročně. Nepřevyšuje-li 21 600 Kč ročně, přizná se částka podle odstavce 1 písm. a) jen ve výši snížené o vyplacené částky starobního důchodu. K přídavkům na děti a k výchovnému se nepřihlíží. Podle tohoto odstavce se nepostupuje u poplatníků, kteří na počátku zdaňovacího období nejsou poživateli starobního důchodu a tento důchod jim nebyl přiznán ani zpětně k počátku zdaňovacího období.“.
55.
V § 15 odst. 3 se slova „b) až e)“ nahrazují slovy „b) až g)“.
56.
V § 15 odst. 5 se slova „ve společné domácnosti“ nahrazují slovy „v domácnosti“.
57.
§ 15 odst. 6 zní:
„(6)
Vyživuje-li dítě (děti) v rámci jedné domácnosti více poplatníků (např. manželé), může je pro účely daně uplatnit jen jeden z nich. Při splnění podmínek pro uplatnění nároku na snížení základu daně může uplatnit dítě (děti) po část kalendářního roku jeden z poplatníků (např. manželů) a po zbývající část druhý z poplatníků.“.
58.
§ 15 odst. 7 zní:
„(7)
U poplatníka, který uplatňuje nárok na snížení základu daně podle odstavce 1 písm. b) až g) jen v několika kalendářních měsících zdaňovacího období, sníží se základ daně o částku ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na snížení základu daně splněny. Dítě uplatní poplatník již v kalendářním měsíci, v němž se narodilo nebo v němž začíná soustavná příprava zletilého dítěte na budoucí povolání.“.
59.
§ 15 odst. 8 zní:
„(8)
Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy a vzdělání, kultury, školství, na policii,15a) na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud úhrnná hodnota darů ve zdaňovacím období přesáhne 2 % ze základu daně anebo 1000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně.“.
60.
V § 16 v poslední řádce tabulky se slova „+47 %“ nahrazují slovy „+44 %“.
61.
§ 18 odst. 3 zní:
„(3)
U poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání,17) nejsou předmětem daně příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání. Za tyto příjmy se pro účely tohoto zákona považují příjmy stanovené zvláštními předpisy17a) nebo příjmy z činností vymezených ve statutu, stanovách, zřizovacích a zakladatelských listinách, u nichž náklady (výdaje) vynaložené podle tohoto zákona na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou vyšší. Předmětem daně nejsou příjmy z dotací, příspěvků na provoz, finančních prostředků na realizaci státní zakázky, grantů, případně dalších forem státní podpory a z úroků z vkladů na běžném účtu.“.
62.
V § 18 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Za příjmy podle odstavce 3 se nepovažují příjmy z nájemného s výjimkou příjmů z pronájmů u rozpočtových a příspěvkových organizací zřízených ústředními orgány státní správy, které jsou prokazatelně zohledněny ve vztahu k rozpočtu zřizovatele, dále příjmy z reklam plynoucí od subjektů se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky a od subjektů se sídlem nebo bydlištěm mimo území České republiky prostřednictvím jejich stálé provozovny (§ 22 odst. 2) a příjmy z členských příspěvků s výjimkou členských příspěvků osvobozených od daně [§ 19 písm. a)].“.
Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.
63.
V § 18 odst. 5 se za slovo „obce,“ vkládají slova „okresní úřady,“.
64.
V § 19 odst. 1 se vypouští písmeno b).
Dosavadní písmena c) až i) se označují jako písmena b) až ch).
65.
V § 19 odst. 2 se v první větě slova „písm. e)“ nahrazují slovy „písm. d)“ a na konci se připojují tato slova: „; osvobození se v uvedeném případě nepoužije ani při převedení vlastnických práv k těmto zdrojům a zařízením na dalšího vlastníka.“.
Druhá věta se vypouští.
66.
V § 20 odst. 2 se ve druhé větě za slovy „ukončení likvidace,“ nahrazuje čárka tečkou a zbytek věty se vypouští.
67.
V § 20 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4)
Poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, mohou snížit základ daně zjištěný podle odstavce 1 až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč, použijí-li takto získané prostředky ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně. V případě, že 30 % snížení činí méně než 50 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 50 000 Kč, maximálně však do výše základu daně.“.
Dosavadní odstavce 4, 5 a 6 se označují jako odstavce 5, 6 a 7.
68.
§ 20 odst. 5 zní:
„(5)
Od základu daně lze odečíst hodnotu darů poskytnutých obcím a právnickým osobám se sídlem na území České republiky na financování vědy a vzdělání, kultury, školství, na policii,15a) na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat, na účely sociální, zdravotnické a ekologické, humanitární, charitativní, náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti, tělovýchovné a sportovní, a fyzickým osobám s bydlištěm na území České republiky provozujícím školská a zdravotnická zařízení a zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, na financování těchto zařízení, pokud hodnota daru činí alespoň 2000 Kč. V úhrnu lze odečíst nejvýše 2 % ze základu daně. Tento odečet nemohou uplatnit poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání.“.
69.
V § 21 se sazba „45 %“ nahrazuje sazbou „42 %“ a slova „§ 20 odst. 4“ se nahrazují slovy „§ 20 odst. 4 a 5“.
70.
V § 22 odst. 1 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
příjmy z prodeje nemovitostí nebo movitých věcí umístěných nebo registrovaných na území České republiky a z prodeje účasti nebo podílu na obchodní společnosti či družstvu se sídlem na území České republiky.“.
71.
V § 22 odst. 1 písm. d) bodu 7 se za slova „týkajícího se věci“ vkládají slova „nebo její části“.
72.
§ 23 odst. 1 a 2 znějí:
„(1)
Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů osvobozených od daně (§ 4 a 19), převyšují výdaje (náklady) vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (§ 24), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období, upravený podle následujících odstavců.
(2)
Pro zjištění základu daně se u poplatníků, kteří účtují v soustavě podvojného účetnictví,20) vychází z hospodářského výsledku (zisk nebo ztráta) a u poplatníků, kteří účtují v soustavě jednoduchého účetnictví z rozdílu mezi příjmy a výdaji.“.
73.
§ 23 odst. 4 písm. b) zní:
„b)
zisk (ztráta) z prodeje vkladních listů, vkladových certifikátů, kupónů a dluhopisů20a) s výjimkou dluhopisů s předkupním právem na akcie a dluhopisů, s nimiž je spojeno právo na vydání akcií,20b) mezi držiteli před lhůtou splatnosti,“.
74.
V § 23 odst. 4 se v písmenu d) na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e)
částky zúčtované do výnosů, které souvisejí s rozpouštěním rezerv a opravných položek, jejichž tvorba nebyla pro daňové účely výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů.“.
75.
V § 23 odst. 8 uvozovací věta zní: „U poplatníků, u nichž dochází k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7), k ukončení pronájmu (§ 9) a ke zrušení s likvidací, se základ daně podle předchozích odstavců za zdaňovací období předcházející dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, pronájmu nebo zahájení likvidace upraví.“.
76.
V § 23 odst. 8 písm. a) se za slovo „rezerv“ vkládají slova „s výjimkou rezerv, které budou prokazatelně zúčtovány v období, v němž dochází k likvidaci“.
77.
V § 23 se za odstavec 8 vkládá nový odstavec 9, který zní:
„(9)
Ve zdaňovacím období, v němž dojde ke zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí hmotného a nehmotného majetku, je pronajímatel, který odpisoval pronajatý hmotný majetek podle § 30 odst. 4, povinen zvýšit základ daně o rozdíl mezi uplatněnými odpisy a odpisy vypočtenými podle § 31 nebo § 32. Toto ustanovení se nepoužije v případě, kdy bude pronajímatelem bezprostředně uzavřena nová smlouva o finančním pronájmu tohoto majetku, a v případech, kdy byl předmět finančního pronájmu prokazatelně zničen nebo odcizen.“.
Dosavadní odstavce 9 a 10 se označují jako odstavce 10 a 11.
78.
V § 24 odst. 2 písm. b) se vypouštějí slova „upravená o poměrnou část zůstatkové hodnoty opravné položky k úplatně nabytému majetku,20)“.
79.
§ 24 odst. 2 písm. d) zní:
„d)
příspěvky právnickým osobám, pokud povinnost členství vyplývá ze zvláštního zákona,“.
80.
V § 24 odst. 2 písm. f) se za slovem „komplementáře“ vkládají slova „ , poplatníkem majícím příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti (§ 7)“ a dále se za slova „podle zvláštních předpisů21)“ vkládají slova „ , avšak pouze do výše pojistného vypočteného sazbou bez jejího zvýšení z maximálního základu pro toto pojistné“.
81.
§ 24 odst. 2 písm. h) zní:
„h)
nájemné včetně nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci, avšak nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najaté věci u poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období,“.
82.
V § 24 odst. 2 písm. ch) se na konci čárka nahrazuje tečkou a doplňují se tyto věty: „Daň z příjmů zaplacená v zahraničí je výdajem (nákladem) pouze u příjmů, které se zahrnují do základu daně, a to pouze v rozsahu, v němž nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku podle zvláštního předpisu22a) nebo podle mezinárodní smlouvy (§ 37). Tento výdaj (náklad) se uplatní v následujícím zdaňovacím období po tom, v němž vznikl.“.
83.
§ 24 odst. 2 písm. j) bod 2 zní:
„2.
závodní preventivní péči poskytovanou zařízením závodní preventivní péče v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy23) a nehrazeném zdravotní pojišťovnou,23a)“.
84.
V § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 se za slova „na výchovu žáků“ vkládá slovo „učilišť“.
85.
§ 24 odst. 2 písm. k) zní:
„k)
výdaje (náklady) na pracovní cesty včetně výdajů (nákladů) na pracovní cesty spolupracujících osob (§ 12 odst. 2) a společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností (§ 13), a to maximálně ve výši podle zvláštních předpisů,5) přitom
1.
na ubytování, dopravu hromadnými dopravními prostředky a na nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou v prokázané výši,
2.
na dopravu silničním motorovým vozidlem23b) zahrnutým v majetku poplatníka nebo v pronájmu ve výši stanovené v odstavci 6,
3.
na dopravu silničním motorovým vozidlem23b) nezahrnutým v majetku poplatníka s výjimkou pronájmu ve výši sazby základní náhrady a náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty, u nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla zvýšená na dvojnásobek,
4.
výdaje na spotřebované pohonné hmoty u zvláštních motorových vozidel,23c) u silničních motorových vozidel upravených pro jiné účely, než je přeprava osob nebo materiálů, a u silničních motorových vozidel při jízdách převážně v terénu, při údržbě komunikací, ve skladech, výrobních prostorách a nádvořích se uplatňují ve skutečné prokázané výši,
5.
stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách,
6.
stravné při tuzemských pracovních cestách, a to pouze pro zaměstnance podle § 6,“.
86.
§ 24 odst. 2 písm. l) zní:
„l)
škody vzniklé v důsledku živelních pohrom a zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených obecně závaznými právními předpisy,“.
87.
§ 24 odst. 2 písm. r) a t) znějí:
„r)
cena pořízení20) cenného papíru v případě jeho prodeje, a to ve zdaňovacím období, v němž dochází k prodeji cenného papíru,
t)
vstupní cena hmotného majetku vyloučeného z odpisování (§ 27) a pozemků, a to jen do výše příjmů z jejich prodeje,“.
88.
V § 24 odst. 2 se doplňují písmena u), v), w), x) a y), která znějí:
„u)
daň z příjmů fyzických osob zaplacená plátcem za poplatníka z příjmů uvedených v § 10 odst. 1 písm. h) a ch), u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně (§ 36), je-li výhra nebo cena v nepeněžním plnění a silniční daň zaplacená jedním z manželů, který je zapsán jako držitel motorového vozidla v technickém průkazu, přičemž vozidlo je používáno pro podnikatelskou a jinou samostatnou výdělečnou činnost druhým z manželů, který jako držitel v technickém průkazu zapsán není,
v)
zaplacené smluvní pokuty a úroky z prodlení,26a)
w)
nabývací cena podílu na obchodní společnosti nebo družstvu v případě jeho prodeje,
x)
paušální částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnanci podle § 6 odst. 8,
y)
hodnota pohledávky za dlužníkem, u něhož soud zamítl návrh na prohlášení konkurzu19a) pro nedostatek majetku.“.
89.
V § 24 odst. 4 uvozovací věta zní: „Nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat, se uznává jako výdaj (náklad) za podmínky, že“.
90.
V § 24 odst. 6 písm. b) bodu 2 se za slova „sčítání lidu“ připojují tato slova: „v České republice“.
91.
V § 24 odst. 6 poslední věta zní: „Zvolený způsob se uplatní u všech motorových vozidel v majetku poplatníka kromě vozidel, u nichž lze uplatnit výdaje (náklady) podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 4, a u vozidel v pronájmu a nelze jej v průběhu zdaňovacího období měnit.“.
92.
V § 24 se za odstavec 6 vkládají odstavce 7 a 8, které znějí:
„(7)
Je-li předčasně ukončena smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku, považuje se tato smlouva, pro účely tohoto zákona, od data uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý majetek vrací pronajímateli.
(8)
Za nabývací cenu podílu na obchodní společnosti nebo družstvu se pro účely zákona považuje hodnota splaceného peněžitého a nepeněžitého vkladu společníka nebo člena družstva včetně emisního ážia nebo cena pořízení20) majetkové účasti v případě úplatného pořízení podílu anebo cena stanovená pro účely daně dědické a daně darovací 26b) v případě nabytí podílu zděděním nebo darováním. Nepeněžitý vklad právnické osoby vložený do obchodní společnosti nebo družstva se ocení v případě hmotného majetku a nehmotného majetku zůstatkovou cenou (§ 29 odst. 2) a v případě ostatního majetku účetní hodnotou.“.
93.
§ 25 písm. f) zní:
„f)
penále a pokuty s výjimkou smluvních pokut uvedených v § 24, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění,21) regulační a sankční opatření ve mzdové oblasti26c) a částka rozdílu mezi pojistným na sociální zabezpečení a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti zaplaceným podle zvýšené sazby26d) a pojistným včetně příspěvku vypočteným podle sazby bez jejího zvýšení,26e)“.
94.
V § 25 písm. m) se na konci připojují tato slova: „s výjimkou uvedenou v § 10 odst. 6 a § 24 odst. 2 písm. w)“.
95.
V § 25 písm. n) se vypouští slovo „přijaté“.
96.
§ 25 písm. r) zní:
„r)
daně zaplacené za jiného poplatníka s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. u),“.
97.
V § 25 písm. s) se na konci připojují tato slova: „a obdobné daně zaplacené v zahraničí, s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. ch)“.
98.
V § 25 písm. w) se na konci připojuje tato věta: „Toto ustanovení se nevztahuje na poplatníky uvedené v § 18 odst. 3, na burzy cenných papírů,28a) fond národního majetku18) a na poplatníky uvedené v § 2,“.
99.
V § 25 se doplňují písmena x), y) a z), která znějí:
„x)
úroky a jiné výnosy poskytované zaměstnavatelem z vkladů přesahující průměrnou výši obvyklých úroků za příslušné zdaňovací období, požadovaných za úvěry, které banky poskytují v místě bydliště nebo sídla zaměstnavatele,
y)
úroky z odložených částek daní za dobu posečkání, zvýšení daní a exekuční náklady podle zvláštních předpisů28b) a dále úroky z úvěrů za posečkání cla,28c)
z)
hodnota pohledávek s výjimkou uvedenou v § 24.“.
100.
Dosavadní text § 25 se označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní:
„(2)
Ustanovení odstavce 1 písm. w) se nepoužije u poplatníků, a to v roce jejich vzniku a v následujících třech letech. U právních nástupců vzniklých ze subjektů zrušených bez provedení likvidace se za rok vzniku považuje rok, ve kterém vznikl subjekt zrušený bez provedení likvidace.“.
101.
V § 26 odst. 2 se za slova „samostatné movité věci“ vkládají slova „s výjimkou zásob“ a připojuje se tato věta: „Hmotným majetkem pro účely tohoto zákona však nejsou zásoby.“.
102.
§ 26 odst. 3 zní:
„(3)
Jiným majetkem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
technické zhodnocení a výdaje na otvírky nových lomů, pískoven a hlinišť, pokud nezvyšuje vstupní cenu a zůstatkovou cenu hmotného majetku,
b)
technické rekultivace, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,29b)
c)
výdaje hrazené nájemcem, které podle zvláštních předpisů20) tvoří součást ocenění hmotného majetku pronajatého formou finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku, a které v úhrnu se sjednanou kupní cenou ve smlouvě převýší u movitého majetku hodnotu 10 000 Kč.“.
103.
§ 26 odst. 5 zní:
„(5)
Odpisováním se pro účely tohoto zákona rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu.“.
104.
V § 26 se doplňují odstavce 6 až 8, které znějí:
„(6)
Odpis ve výši vypočteného ročního odpisu lze uplatnit z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka ke konci příslušného zdaňovacího období s výjimkou právního nástupce poplatníka zrušeného bez likvidace nebo dědice poplatníka uvedeného v § 2, pokračuje-li v činnosti nebo pronájmu, který nabyl v průběhu zdaňovacího období majetek již odpisovaný původním vlastníkem.
(7)
Odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu lze uplatnit z hmotného majetku a nehmotného majetku evidovaného v majetku poplatníka na počátku příslušného zdaňovacího období, dojde-li v průběhu zdaňovacího období
1.
k vyřazení majetku před koncem zdaňovacího období, s výjimkou poplatníků postupujících podle § 30 odst. 4,
2.
k převedení majetku na jiné právnické nebo fyzické osoby podle zvláštních předpisů,29a) který je evidován v majetku poplatníka k datu předcházejícímu dni převodu majetku,
3.
k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, zrušení bez likvidace, zrušení s likvidací nebo prohlášení konkurzu z majetku evidovaného ke dni ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, ke dni zrušení bez likvidace, ke dni předcházejícímu den vstupu do likvidace nebo ke dni předcházejícímu den účinnosti prohlášení konkurzu.
Odpis ve výši jedné poloviny z vypočteného ročního odpisu může uplatnit také právní nástupce, a to z hmotného a nehmotného majetku evidovaného v majetku ke konci příslušného zdaňovacího období, který nabyl v průběhu zdaňovacího období od poplatníka zrušeného bez likvidace nebo od zemřelého poplatníka. Obdobně může odpis ve výši jedné poloviny vypočteného ročního odpisu uplatnit i nájemce, který odpisuje hmotný majetek podle § 28 odst. 2 a 3, dojde-li k ukončení nájemního vztahu před odepsáním vstupní ceny v průběhu zdaňovacího období.
(8)
Odpisy pro účely zákona není poplatník povinen uplatnit, přitom odpisování lze i přerušit, ale při dalším odpisování je nutné pokračovat způsobem, jako by odpisování přerušeno nebylo, a to za podmínky, že v době přerušení neuplatní poplatník výdaje paušální částkou podle § 7 nebo § 9. Pokud poplatník uplatní výdaj paušální částkou, nelze za toto zdaňovací období uplatnit odpisy v prokázané výši ani o tuto dobu prodloužit odpisování pro daňové účely. Přitom po dobu uplatňování výdajů paušálním způsobem vede poplatník odpisy pouze evidenčně.“.
105.
V § 27 písm. i) se slova „základního jmění“ nahrazují slovy „vlastního jmění“.
106.
V § 28 odst. 1 se na konci slova „v odstavcích 2 až 4“ nahrazují slovy „v odstavcích 2 až 6“.
107.
V § 28 odst. 3 se za slova „pronajatého hmotného majetku“ vkládají slova „a jiný majetek uvedený v § 26 odst. 3 písm. c), jsou-li“.
108.
V § 28 se za odstavec 4 vkládají nové odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5)
Technickou rekultivaci, pokud nezvyšuje vstupní a zůstatkovou cenu hmotného majetku (§ 26 odst. 3), prováděnou na pozemku, k němuž má vlastnické právo nebo právo hospodaření jiná osoba, může odpisovat pouze poplatník, který je k provedení rekultivace zavázán.
(6)
Nehmotný majetek může kromě vlastníka odpisovat poplatník, který k němu nabyl právo užívání za úplatu.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7.
109.
V § 30 odst. 4 první věta zní: „Pronajímaný hmotný movitý majetek u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku lze odepsat až do 90 % vstupní ceny rovnoměrně po dobu trvání pronájmu za předpokladu, že doba pronájmu trvá alespoň 40 % doby odpisování stanovené v odstavci 1, nejméně však 3 roky.“.
110.
V § 30 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5)
Při zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného podle odstavce 4 považuje se tato smlouva pro účely zákona od data uzavření za smlouvu o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatý hmotný majetek a nehmotný majetek vrací pronajímateli. Toto ustanovení neplatí v případě bezprostředního uzavření nové smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku a nehmotného majetku, který byl předmětem zrušené smlouvy, a v případech, kdy byl předmět finančního pronájmu prokazatelně zničen nebo odcizen.“.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
111.
§ 30 se doplňuje odstavcem 8, který zní:
„(8)
U nehmotného majetku, ke kterému má poplatník právo užívání, se roční odpis stanoví jako podíl vstupní ceny a doby sjednané kupní smlouvou. Není-li smlouva sjednána na dobu určitou, stanoví se roční odpis podle § 31 nebo § 32.“.
112.
V § 31 odst. 3 se za slova „hmotného majetku“ vkládají slova „a nehmotného majetku“.
113.
V § 32 odst. 3 v uvozovací větě a v písmenech a) a b) se vypouští slovo „hmotného“.
114.
V § 34 odst. 2 se slova „§ 20 odst. 4“ nahrazují slovy „§ 20 odst. 5“.
115.
V § 34 se odstavce 3, 4 a 5 nahrazují odstavci 3, 4, 5 a 6, které znějí:
„(3)
Od základu daně mohou poplatníci odečíst 10 % vstupní ceny nového hmotného majetku zatříděného podle přílohy k tomuto zákonu v položkách 3 až 6 a v položce 9 s výjimkou uvedenou v odstavci 4, jsou-li jeho prvními vlastníky, a to ve zdaňovacím období, ve kterém je hmotný majetek evidován v majetku poplatníka. Odpočet lze uplatnit pouze v případě, že nedojde k prodeji nebo k pronájmu tohoto majetku do tří let následujících po roce, kdy byl uplatněn odpočet. Toto ustanovení nelze uplatnit v tom zdaňovacím období, v němž dojde k ukončení podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, ke vstupu do likvidace a k prohlášení konkurzu.
(4)
Odpočet podle odstavce 3 nelze uplatnit u
a)
letadel, motocyklů a osobních automobilů, nejsou-li využívány provozovateli osobní dopravy a provozovateli autoškol na základě vydané koncese,
b)
hmotného majetku umístěného v zahraničí nebo používaného v zahraničí nepřetržitě více než 183 dnů v příslušném zdaňovacím období,
c)
u hmotného majetku při nákupu podniku (souhrn hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání) nebo jeho částí.
(5)
Nelze-li odpočet podle odstavce 3 uplatnit v roce pořízení hmotného majetku z důvodu, že poplatník vykázal ztrátu nebo základ daně nižší než odpočet podle odstavce 3, lze odpočet nebo jeho zbývající část uplatnit v nejbližším zdaňovacím období, ve kterém poplatník vykáže základ daně.
(6)
Poplatník, který je fyzickou osobou, uplatní odpočet, jen jde-li o hmotný majetek používaný pro dosahování příjmů podle § 7 a 9. O odpočet podle odstavce 3 nelze snižovat příjmy podle § 6.“.
Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 7.
116.
V § 35 odst. 1 se na konci odstavce připojuje tato věta: „Přitom u poplatníků, kteří jsou společníky veřejné obchodní společnosti, u komplementářů komanditní společnosti a u komanditní společnosti se daň sníží pouze o částku, která odpovídá poměru, jakým byl mezi ně rozdělen základ daně, zjištěný za veřejnou obchodní společnost podle § 13 odst. 1 nebo za komanditní společnost podle § 13 odst. 3.“.
117.
§ 35 se doplňuje odstavcem 3, který zní:
„(3)
Poplatníci uvedení v § 17, s výjimkou podílových a investičních fondů, mohou od daně dále odečíst částku odpovídající jedné polovině daně srážené ve zdaňovacím období touto právnickou osobou podle § 36 z dividend nebo z podílů na zisku z účastí na společnostech s ručením omezeným a z účastí komanditistů na komanditních společnostech anebo z podílů na zisku a obdobného plnění z členství v družstvech.“.
118.
V § 36 odst. 2 písm. a) bodu 5 se vypouštějí slova „s výjimkou uvedenou v písmenu c)“.
119.
V § 36 odst. 2 písm. a) bodu 6 se vypouštějí slova „vklad společníka, členský vklad nebo“ a na konci se připojují tato slova: „na obchodní společnosti nebo družstvu“.
120.
§ 36 odst. 2 písm. a) bod 7 zní:
„7.
z rozdílu při zpětném nákupu zaměstnaneckých akcií [§ 8 odst. 3 písm. a)],“.
121.
V § 36 odst. 2 písm. a) bodu 8 se na konci připojují tato slova: „s výjimkou úroků plynoucích ze vzájemných úložek (depozit) bank v rámci mezibankovního finančního trhu a s výjimkou úroků z vkladů pojišťoven u bank.“.
Bod 9 se vypouští.
122.
V § 36 odst. 2 písm. a) se na konci vypouští tečka a připojují se slova „a dále u subjektů uvedených v § 2 odst. 3 a v § 17 odst. 5 se za podíl na zisku považuje rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu (§ 23 odst. 7) a úroky neuznávané jako výdaj podle § 25 písm. w)“ a doplňuje se tato věta: „Za podíly na zisku se nepovažuje zvýšení vkladu společníka na základě zvýšení základního jmění z majetku převyšujícího základní jmění společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti.34a)“.
123.
§ 36 odst. 2 písm. b), c) a d) znějí:
„b)
20 %, a to
1.
z výher v loteriích, sázkách a jiných podobných hrách s výjimkou výher z loterií, sázek a jiných podobných her provozovaných na základě povolení vydaného podle zvláštního předpisu12) [§ 10 odst. 3 písm. b)],
2.
z cen a z výher reklamních soutěží a slosování [§ 10 odst. 1 písm. h)], z cen z veřejných soutěží a ze sportovních soutěží [§ 10 odst. 1 písm. ch)] s výjimkou cen z veřejných a sportovních soutěží, které jsou od daně osvobozeny [§ 4 odst. 1 písm. f)],
3.
z úroků a jiných výnosů z vkladů přijímaných zaměstnavatelem od svých zaměstnanců (§ 8 odst. 6),
c)
15 %, a to
1.
z příjmů plynoucích fyzickým osobám z úroků, výher a jiných výnosů, z vkladů na vkladních knížkách, z úroků peněžních prostředků na vkladových účtech [§ 8 odst. 1 písm. c)], z úroků z vkladů na běžných účtech, které podle podmínek banky nejsou určeny k podnikání, např. sporožirové účty, devizové účty,
2.
z plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku nebo z důchodového pojištění mimo fond sociálního pojištění sníženého o zaplacené pojistné [§ 8 odst. 1 písm. f)],
3.
z vypláceného dalšího podílu v rámci transformace družstev podle zvláštního předpisu,13)
d)
10 %, a to
1.
z příjmů autorů za příspěvek do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize (§ 7 odst. 6),
2.
z příjmů z právního vztahu podle § 6 odst. 4.“.
124.
§ 36 odst. 3 zní:
„(3)
U podílových a investičních fondů16) zvláštní sazba daně z příjmů činí 25 % z rozdílu, o který příjmy z prodeje akcií, zatímních listů, podílových listů,20a) dluhopisů s předkupním právem na akcie a dluhopisů, s nimiž je spojeno právo na vydání akcií,20b) ve zdaňovacím období převyšují cenu jejich pořízení.“.
125.
V § 36 odst. 4 druhá věta zní: „Základ daně se nesnižuje o nezdanitelnou část základu daně (§ 15) a zaokrouhluje se na celé koruny dolů.“.
126.
V § 36 odst. 5 se slova „a odstavce 3“ nahrazují slovy „, a o příjmy z úroků ze státních dluhopisů“.
127.
V § 36 se za odstavec 5 vkládají odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6)
Pokud obchodní společnosti, s výjimkou investičního fondu, nebo družstvu plynou od jiné obchodní společnosti nebo družstva, v nichž má nejméně dvacetiprocentní podíl na vlastním jmění, dividendy nebo podíly na zisku z účastí na společnosti s ručením omezeným a z účastí komanditistů na komanditní společnosti anebo podíly na zisku a obdobná plnění z členství v družstvech, je základem pro zvláštní sazbu daně, uvedenou v odstavci 2 písm. a), vyplácená dividenda nebo podíl na zisku a obdobné plnění z členství v družstvu, snížená o přijatou dividendu nebo podíl na zisku a obdobné plnění z členství v družstvu od obchodní společnosti nebo družstva, v nichž má nejméně dvacetiprocentní podíl na vlastním jmění.
(7)
Pro účely daně z příjmů, pro které je stanovena zvláštní sazba, se za poplatníky podle § 17 považují i veřejné obchodní společnosti.“.
128.
V § 38 odst. 1 se středník nahrazuje tečkou a písmena a) a b) se nahrazují tímto textem: „Pokud poplatník není účetní jednotkou,20) použije se kurz „nákup“ nebo „prodej“ v okamžiku zúčtování s bankou, v ostatních případech se použije kurz „střed“ vyhlášený Českou národní bankou poslední kalendářní den měsíce předcházejícího měsíci, v němž byl příjem nebo výdaj (náklad) uskutečněn.“.
129.
V § 40 odst. 3 část věty za středníkem zní: „dojde-li při provozu malých vodních elektráren, u nichž jsou příjmy osvobozeny,36a) k překročení hranice 200 000 kWh vyrobené energie ročně, jsou předmětem daně pouze příjmy z energie vyrobené nad tento limit.“.
130.
V § 40 odst. 4 se v druhé větě slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. f)“.
131.
V § 40 odst. 5 se na konci odstavce doplňují tyto věty: „Dojde-li u uvedených základních prostředků (hmotného majetku) k technickému zhodnocení, zvyšuje se o něj cena, ze které byly odpisy prováděny (vstupní cena). V případě, že dojde v průběhu roku k vyřazení uvedeného odpisovaného základního prostředku (hmotného majetku), lze jako výdaj (náklad) uplatnit odpisy v poloviční výši.“.
132.
V § 40 odst. 7 písm. a) se vypouštějí slova „a nehmotný majetek“.
133.
V § 40 odst. 7 písm. c) se na konci tečka nahrazuje čárkou a za písmeno c) se doplňuje písmeno d), které zní:
„d)
nehmotný majetek odpisovaný jako nehmotná aktiva k 31. prosinci 1992 může poplatník doodepsat, a to rovnoměrně, nejdéle však do pěti let od zahájení odpisování.“.
134.
V § 40 odst. 15 se slova v závorce „§ 23 odst. 3 písm. c)“ nahrazují slovy v závorce „§ 23 odst. 4 písm. d)“.
135.
§ 40 se doplňuje odstavci 20, 21, 22, 23 a 24, které znějí:
„(20)
U rozpočtových a příspěvkových organizací a obcí nejsou ve zdaňovacím období roku 1993 předmětem daně rovněž příjmy z činností, vymezených ve statutu nebo zřizovací listině jako hlavní činnost i v případě, že nesplňují kritéria § 18 odst. 3, pokud je poplatník nevykazuje jako hospodářskou činnost38a) a jsou prokazatelně zohledněny za celé zdaňovací období ve finančním vztahu k rozpočtu zřizovatele nebo v rozpočtu obce.
(21)
Ustanovení § 25 písm. w) se nepoužije v případech, kdy úvěry a půjčky jsou poskytnuty subjekty, které se neúčastní na vedení, kontrole či jmění příjemce úvěru a půjčky, pokud tyto úvěry a půjčky nepřesahují
a)
v roce 1994 třicetinásobek výše vlastního jmění,
b)
v roce 1995 dvacetipětinásobek výše vlastního jmění,
c)
v roce 1996 dvacetinásobek výše vlastního jmění,
d)
v roce 1997 patnáctinásobek výše vlastního jmění.
(22)
Ustanovení § 35 odst. 3 se nepoužije pro zdaňovací období roku 1994.
(23)
Částky zúčtované do výnosů,20) které souvisejí s rozpouštěním rezerv vytvořených na vrub nákladů před nabytím účinnosti tohoto zákona, které nejsou podle § 24 odst. 1 písm. i) výdajem (nákladem) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, se zahrnují do základu daně.
(24)
Výjimka ve vztahu k pojišťovnám uvedená v § 36 odst. 2 písm. a) bodu 8 se nepoužije za zdaňovací období roku 1994.“.
136.
Slovo „Kčs“ se v zákoně nahrazuje slovem „Kč“ v ustanoveních § 7 odst. 6, § 10 odst. 3 písm. a), § 10 odst. 9, § 16, § 26 odst. 2 a 4, § 35 odst. 1 písm. a), § 35 odst. 1 písm. b) a § 40 odst. 10.
137.
V příloze k zákonu položka 1 zní:
„(1) Budovy a haly (Třída 1)| 5
---|---
z toho: |
a) budovy a haly ze dřeva a lehkých hmot | 4
b) budovy a haly výrobní pro energetiku
(obor 811 3 a 812 2)| 4
c) stavební objekty na povrchových dolech v oblasti důlního pole
(obor 801, 802, 811 a 812)| 4“.
138.
V příloze k zákonu v položce 2 písmeno e) zní:
„e)
vedení elektrická a dráhy visuté (obor 828) 4“.
139.
Poznámky pod čarou č. 4b) až 38a) znějí:
„4b)
§ 87 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb. a zákona č. 196/1993 Sb.
6b)
Např. zákon č. 480/1992 Sb., o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnosti za škodu, zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon ČNR č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky.
6c)
§ 92 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.
§ 116 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 527/1992 Sb.
6d)
§ 7 odst. 2 vyhlášky č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.
6e)
§ 11 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
14a)
§ 82 obchodního zákoníku.
14b)
§ 100 obchodního zákoníku.
14c)
Zákon č. 589/1992 Sb.
15a)
Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
Zákon ČNR č. 553/1991 Sb., o obecní policii.
17a)
Např. zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákony o profesních komorách.
20a)
§ 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 89/1993 Sb.
20b)
§ 160 obchodního zákoníku.
22a)
§ 81 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
23)
§ 18a a 35a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.
23a)
§ 8 nařízení vlády ČR č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění (úplné znění č. 117/1993 Sb.).
Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČR č. 467/1992 Sb., o zdravotní péči poskytované za úhradu, ve znění vyhlášky č. 155/1993 Sb.
23b)
§ 1 odst. 3 vyhlášky č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
23c)
§ 1 odst. 4 vyhlášky č. 41/1984 Sb.
26a)
§ 369 obchodního zákoníku.
26b)
Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
26c)
Např. nařízení vlády ČR č. 186/1993 Sb., o regulačním a sankčním opatření ve mzdové oblasti.
26d)
§ 7 odst. 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
26e)
§ 7 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 589/1992 Sb.
28a)
Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů.
28b)
Zákon č. 337/1992 Sb.
28c)
Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon.
29b)
Např. zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
34a)
§ 144 a 208 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
36a)
Opatření ministerstva financí ČSR č. j. 153/7 409/1982 ze dne 27. 5. 1982.
38a)
Vyhláška ministerstva financí ČR č. 205/1991 Sb., o hospodaření s rozpočtovými prostředky státního rozpočtu České republiky a o finančním hospodaření rozpočtových a příspěvkových organizací.
„4b)
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.“.
Čl. III
Zákon České národní rady č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění zákona č. 157/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 4 odst. 1 se za slovo „výnosů“ vkládá slovo „(příjmů)“.
2.
V § 8 odst. 1 se vypouští slovo „výdajem“ a ruší se závorka.
3.
V § 8 odst. 1 a 4 se za slova „daně z příjmů“ vkládají slova „účtující v soustavě podvojného účetnictví“.
Čl. IV
Pro stanovení daňové povinnosti za rok 1993 a při zdanění příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků zúčtovaných do zdaňovacího období roku 1993 se použijí dosavadní předpisy ve znění čl. I bodů 5, 9, 67, 75, 76, 102, 103, 104, 108 a 111 tohoto zákona.
Čl. V
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jak vyplývá z pozdějších předpisů, a úplné znění zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jak vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Zrušují se
1.
Zákon č. 286/1992 Sb., o daních z příjmů.
2.
Zákon č. 626/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 286/1992 Sb., o daních z příjmů.
3.
Zákon č. 610/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů.
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 324/1993 Sb. | Zákon č. 324/1993 Sb.
Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 295/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 296/1993 Sb.
Vyhlášeno 31. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 82/1993
* Čl. I - Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č.
* Čl. II - Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č. 296/1993 Sb., se mění a doplňuje
* Čl. III
Aktuální znění od 1. 1. 1994
324
ZÁKON
ze dne 3. prosince 1993,
kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 295/1993 Sb., a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů a v úplném znění č. 296/1993 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 592/1992 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č. 295/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 odst. 2 se za slova „v obchodním rejstříku“, vkládají slova „popřípadě v jiném zákonem určeném rejstříku, nebo je vedena ve stanovené evidenci u příslušného orgánu v České republice“.
2.
V § 3 odst. 3 se za slova „výhod a imunit“ doplňují slova „nebo pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů“.
3.
V § 6 odst. 2 písm. i) se slovo „prokurátoři“ nahrazuje slovy „státní zástupci“.
4.
V § 6 odst. 2 písm. j) se vypouštějí slova „prezidiální rady“.
5.
V § 9 odst. 6 se na konci připojuje tato věta: „Jde-li o osoby zaměstnané, plní tuto povinnost zaměstnavatel“.
6.
Dosavadní text § 20b se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který včetně poznámky pod čarou č. 15) zní:
„(2)
Za poživatele důchodů z důchodového zabezpečení podle § 6 odst. 4 písm. b) se považují poživatelé důchodů přiznaných po 31. prosinci 1992 s přihlédnutím k dobám zaměstnání uvedených v čl. 20 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení15) a poživatelé důchodů, které byly přiznány podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky o sociálním zabezpečení před 1. lednem 1993.
15)
Smlouva byla vyhlášena pod č. 228/1993 Sb.“.
Čl. II
Zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona České národní rady č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb. a v úplném znění č. 296/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 3 odst. 1 se na konci doplňuje tečka za slovem „pojištění“ a vypouštějí se slova „(zabezpečení), s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou“ a vkládají se nové věty, které znějí: „Do vyměřovacího základu se zahrnují i příjmy zúčtované po skončení tohoto zaměstnání. Do vyměřovacího základu se nezahrnují tyto příjmy:“.
2.
Poznámka pod čarou č. 5) zní:
5)
„Např. § 131 zákoníku práce.“.
3.
§ 3 odst. 1 písm. f) zní:
„f)
naturální požitky a jiná obdobná nepeněžní plnění, popřípadě finanční náhrady za ně,“.
4.
V § 3 odst. 1 se za písmeno g) připojuje nové písmeno h), které zní:
„h)
příjmy, které byly zaměstnanci poskytnuty za dobu před vznikem jeho zdravotního pojištění.“.
5.
V § 3 odst. 6 se číslo „77“ nahrazuje číslem „65“.
6.
V § 4 odst. 3 větě druhé se slova „výpisu z daňového přiznání“ nahrazují slovy „přehledu podle § 24 odst. 2“.
7.
§ 7 odst. 2 zní:
„(2)
Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem.“.
8.
V § 8 odst. 1 se připojuje tato věta: „Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku podle odstavce 4.“.
9.
V § 8 odst. 3 ve větě první se slova „v období aspoň“ nahrazují slovy „v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období“ a vypouštějí se slova „v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné“.
10.
V § 9 odst. 4 ve větě první se slova „v období aspoň“ nahrazují slovy „v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období“ a vypouštějí se slova „v kalendářním roce, ve kterém se platí zálohy na pojistné“.
11.
V § 14 odst. 3 se slovo „Polovina“ nahrazuje slovy „60 %“.
12.
§ 15 včetně nadpisu zní:
㤠15
Úhrada dlužného pojistného
(1)
Dlužné pojistné jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních povinny doplatit. Doplatek je splatný na účet té zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v období, za něž dluží pojistné. Pokud byla osoba pojištěna u několika zdravotních pojišťoven, je doplatek pojistného stanoven poměrně podle doby pojištění u každé zdravotní pojišťovny a je splatný na účet každé takové pojišťovny.
(2)
Má-li plátce pojistného splatný závazek vůči příslušné zdravotní pojišťovně, je povinen ho splácet v tomto pořadí:
a)
pokuty,
b)
penále,
c)
přirážka k pojistnému,
d)
nejstarší nedoplatky pojistného.
Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až d) je plátce pojistného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.“.
13.
V § 21 odst. 1 se slova „jedné poloviny“ nahrazují slovy „60 %", v odstavci 2 se slova „dva podíly“ nahrazují slovy „tři podíly“, v odstavci 3 se slova „ze součtu poloviny“ nahrazují slovy „ze součtu 60 %“ a na konci odstavce se slovo „dvakrát“ nahrazuje slovem „třikrát“, v odstavci 4 se slovo „polovina“ nahrazuje slovy „60 %“ a v odstavci 5 se slovo „polovina“ nahrazuje slovy „60 %“.
14.
Za § 28a se vkládá nový § 28b, který zní:
㤠28b
(1)
Zálohu na pojistné, kterou zaplatil zaměstnavatel do 20. ledna 1993, vrátí zdravotní pojišťovna, která zálohu přijala, ve dvou splátkách splatných do 15. března 1994 a do 15. června 1994. K tomu sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně výši zaplacené zálohy, číslo účtu, na který byla zaplacena, a den jejího zaplacení.
(2)
Pohledávku za zdravotní pojišťovnou podle odstavce 1 nesmí zaměstnavatel započíst proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistné. Ustanovení § 14 se nepoužije.“.
Čl. III
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r. |
Zákon č. 331/1993 Sb. | Zákon č. 331/1993 Sb.
Zákon o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů
Vyhlášeno 31. 12. 1993, datum účinnosti 1. 1. 1994, částka 83/1993
* ČÁST PRVNÍ - Státní rozpočet České republiky na rok 1994 (§ 1 — § 9)
* ČÁST DRUHÁ - Změny zákona České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění pozdějších předpisů (§ 10 — § 10)
* ČÁST TŘETÍ - Změny a doplnění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (§ 11 — § 11)
* ČÁST ČTVRTÁ - Změna zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (§ 12 — § 12)
* ČÁST PÁTÁ - Změna zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu (§ 13 — § 13)
* ČÁST SEDMÁ - Změna zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů (§ 15 — § 15)
* ČÁST DEVÁTÁ - Účinnost (§ 17 — § 17) č. 1 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 2 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 3 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 4 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 5 k zákonu č. 331/1993 Sb. č. 6 k zákonu č. 331/1993 Sb.
Aktuální znění od 1. 1. 2014 (89/2012 Sb.)
331
ZÁKON
ze dne 7. prosince 1993
o státním rozpočtu České republiky na rok 1994 a o změně a doplnění některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Státní rozpočet České republiky na rok 1994
§ 1
(1)
Celkové příjmy státního rozpočtu České republiky na rok 1994 (dále jen „státní rozpočet“) se stanoví částkou 381 800 000 000 Kč, celkové výdaje státního rozpočtu se stanoví částkou 381 800 000 000 Kč (příloha č. 1).
(2)
Ve státním rozpočtu jsou obsaženy finanční vztahy k rozpočtům okresních úřadů pro vyrovnání rozpočtů okresních úřadů a rozpočtů obcí, a to dotacemi v celkové výši 15 328 700 000 Kč (příloha č. 2).
(3)
Ve státním rozpočtu je obsažena dotace do Státního fondu tržní regulace v zemědělství ve výši 500 000 000 Kč.
(4)
Stanovená výše příjmů podle kapitol státního rozpočtu je uvedena v příloze č. 3.
(5)
Rozdělení výdajů kapitol státního rozpočtu je uvedeno v příloze č. 4 a rozdělení investičních výdajů kapitol státního rozpočtu v příloze č. 5.
§ 2
Součástí celkové dotace ze státního rozpočtu do rozpočtů okresních úřadů a obcí, jejíž výše je uvedena v příloze č. 2, jsou příspěvky ze státního rozpočtu k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce. Výše těchto příspěvků je pro rok 1994 uvedena v příloze č. 6, a to v propočtu na 100 obyvatel s trvalým pobytem na území, v němž obecní úřad vykonává státní správu. O výši příspěvku přiznaného jednotlivé obci rozhoduje přednosta okresního úřadu, přičemž se může od částek uvedených v příloze č. 6 v odůvodněných případech odchýlit až o 15 %.
§ 3
(1)
Příjmem rozpočtu obce v roce 1994 je podíl z 50 % celookresního výnosu daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků srážených a odváděných plátcem daně podle § 6 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou daně připadající na příjmy podle § 6 odst. 4 téhož zákona, kdy je daň vybrána zvláštní sazbou. Každá obec se na uvedené části celookresního výnosu podílí procentem stanoveným příslušným okresním úřadem, a to ve výši odpovídající poměru počtu jejího obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva daného okresu. Hlavnímu městu Praha a městům Brno, Ostrava a Plzeň plyne uvedená daň ve výši 100 %.
(2)
Daň z příjmů právnických osob1a) za zdaňovací období 1994 je příjmem rozpočtu obce v případech, kdy je poplatníkem obec, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby.1b)
(3)
Příjmem obce podle odstavce 2 není příslušenství daně1c) a daň, která nebyla přiznána nebo dodatečně přiznána ve stanovené lhůtě.1d)
§ 4
Příjmem rozpočtu okresního úřadu v roce 1994 je 50 % celookresního výnosu daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle § 6 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou daně připadající na příjmy podle § 6 odst. 4 téhož zákona, kdy je daň vybrána zvláštní sazbou.
§ 5
Vláda České republiky nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může
a)
upravit ukazatele státního rozpočtu podle § 1 v souladu s cenovými, organizačními a metodickými změnami. Těmito opatřeními nesmí dojít ke zhoršení výsledného salda příjmů a výdajů státního rozpočtu,
b)
poskytnout provozovateli jaderných zařízení na území České republiky pro pokrytí náhrady prokázaných jaderných škod vzniklých třetím osobám v důsledku jaderné nehody těchto zařízení prostředky ze státního rozpočtu až do výše 6 000 000 000 Kč.
§ 6
(1)
Fond národního majetku České republiky v roce 1994 mimořádně uhradí úroky z poskytnutých úvěrů státu ve výši 13 739 000 000 Kč.
(2)
Fond národního majetku České republiky v roce 1994 mimořádně poskytne na úhradu majetkové újmy peněžních ústavů České spořitelně, a. s., a Investiční bance, a. s., celkem 2 600 000 000 Kč.
(3)
Fond národního majetku České republiky v roce 1994 mimořádně poskytne finanční prostředky na úhrady poskytované ministerstvem zemědělství podle zvláštního zákona v celkové výši 2 000 000 000 Kč.
§ 7
Ministerstvo financí může vydat v průběhu roku 1994 státní dluhopisy v rozsahu 16 234 000 000 Kč na úhradu jistin státního dluhu splatných v roce 1994.
§ 8
(1)
Ministerstvo zdravotnictví může poskytnout prostřednictvím zdravotnického zařízení jím určeného na základě rozhodnutí odborné komise tohoto zdravotnického zařízení1) jednorázový příspěvek ve výši 750 000 Kč osobě, která se nakazila HIV nebo onemocněla AIDS v souvislosti s léčbou krví nebo krevními deriváty.
(2)
Na postup podle odstavce 1 se nevztahuje zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a § 244 a násl. občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 9
Převod některých nevyčerpaných prostředků státního rozpočtu České republiky na rok 1993 do státního rozpočtu České republiky na rok 1994
Prostředky státního rozpočtu České republiky na rok 1993 poskytované jako dotace do rozdělení agrokomplexu a lesnímu hospodářství, nevyčerpané do 31. prosince 1993, se převádějí do příjmů kapitoly Všeobecná pokladní správa v roce 1994 a budou použity ke stejným účelům, na které byly vyčleněny v roce 1993.
ČÁST DRUHÁ
Změny zákona České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění pozdějších předpisů
§ 10
Zákon České národní rady č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 267/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., se mění takto:
1.
V § 1 se částka „13 000 Kčs“ nahrazuje částkou „16 100 Kč“.
2.
V § 2 odst. 1 se částka „18 000 Kčs“ nahrazuje částkou „22 400 Kč“.
V § 2 odst. 2 se částka „15 000 Kčs“ nahrazuje částkou „18 600 Kč“.
V § 2 odst. 3 se částka „14 000 Kčs“ nahrazuje částkou „17 400 Kč“.
3.
V § 3 odst. 1 se částka „5000 Kčs“ nahrazuje částkou „6200 Kč“.
V § 3 odst. 2 se částka „2000 Kčs“ nahrazuje částkou „2500 Kč“.
V § 3 odst. 3 se částka „1000 Kčs“ nahrazuje částkou „1250 Kč“.
V § 3 odst. 4 se částka „2000 Kčs“ nahrazuje částkou „2500 Kč“ a částka „500 Kčs“ se nahrazuje částkou „600 Kč“.
4.
V § 5 se vypouští odstavec 4.
5.
V § 7 odst. 4 se vypouštějí slova „s výjimkou předsedy mandátového a imunitního výboru“.
ČÁST TŘETÍ
Změny a doplnění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů
§ 11
Zákon České národní rady č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 166/1993 Sb. a zákona č. 172/1993 Sb., se mění a doplňuje takto:
1.
V § 6 čl. III úvodní věta zní: „Platy a další požitky členů vlády České republiky, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky se stanoví takto:“.
2.
V § 6 čl. III odst. 1 se částka „31 000 Kčs“ nahrazuje částkou „38 500 Kč“, částka „29 000 Kčs“ částkou „36 000 Kč,“ částky „25 000 Kčs“ částkami „31 000 Kč“ a částka „23 000 Kčs“ částkou „28 500 Kč“ a za slova „prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu“ se vkládají slova „a ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky“.
3.
V § 6 čl. III odst. 2 se za slova „prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu“ vkládají slova „a řediteli Bezpečnostní informační služby České republiky“.
4.
V § 6 čl. III odst. 5 úvodní část věty zní: „Členové vlády České republiky, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky a ředitel Bezpečnostní informační služby České republiky mají právo na:“.
5.
V § 6 čl. III se za odstavec 5 vkládá nový odstavec 6, který zní:
„(6)
Viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky má právo na:
a)
bezplatné používání služebního vozidla s přiděleným řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k umožnění styku s rodinou,
b)
bezplatné zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v pracovní i mimopracovní době.“.
Dosavadní odstavce 6 až 10 se označují jako odstavce 7 až 11.
6.
V nově označeném odstavci 11 se za slovy „člen vlády České republiky“ spojka „a“ nahrazuje čárkou a za slova „prezident Nejvyššího kontrolního úřadu České republiky“ se vkládají slova „a ředitel Bezpečnostní informační služby České republiky“.
7.
V § 6 čl. V odst. 1 se za slova „náměstkům ministrů a vedoucích ústředních orgánů“ vkládají slova „a náměstkům ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky“. V poznámce č. 2) se za název zákona a název nařízení vlády připojují slova „ve znění pozdějších předpisů“.
8.
V § 6 čl. V odst. 2 se za slova „náměstci ministrů a vedoucích ústředních orgánů“ vkládají slova „a náměstci ředitele Bezpečnostní informační služby České republiky“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 12
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se mění takto:
1.
V § 126 se částka „25 000 Kč“ nahrazuje částkou „31 000 Kč“.
2.
V § 127 písm. a) se částka „6000 Kč“ nahrazuje částkou „7500 Kč“.
3.
V § 127 písm. b) se částka „4000 Kč“ nahrazuje částkou „5000 Kč“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu
§ 13
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, se mění takto:
V § 47 odst. 1 písm. a) se částka „15 000 Kč“ nahrazuje částkou „18 500 Kč“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů
§ 15
Zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění zákona České národní rady č. 474/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 36/1993 Sb., se mění takto:
V § 8 se číslo „0,3“ nahrazuje číslem „0,7“.
ČÁST DEVÁTÁ
Účinnost
§ 17
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
Příloha č. 1
k zákonu č. 331/1993 Sb.
CELKOVÝ PŘEHLED STÁTNÍHO ROZPOČTU
Ukazatel| v mil. Kč
---|---
DAŇOVÉ PŘÍJMY| 237,300.0
| v tom:|
| Daň z přidané hodnoty| 94,500.0
| Spotřební daně| 42,100.0
| Daně z příjmů| 77,400.0
| \\- daň z příjmů právnických osob| 72,900.0
| \\- daň z příjmů fyzických osob| 4,500.0
| Daň dědická, darovací a z převodu nemovitostínemovitostí| 2,000.0
| Silniční daň| 2,700.0
| Clo| 16,900.0
| Ostatní daňové příjmy| 1,700.0
POJISTNÉ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVEK
NA STATNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI| 120,100.0
NEDAŇOVÉ PŘÍJMY| 15,535.0
| v tom:|
| Příjmy rozpočtových organizací| 6,100.0
| z toho: odvody příspěvkových organizací| 12.6
| Odvody České národní banky| 1,200.0
| Přijaté úroky| 3,800.0
| Poplatky, pokuty| 4,435.0
| Ostatní příjmy| .0
PŘÍJMY Z VLÁDNÍCH ÚVĚRŮ| 8,865.0
PŘÍJMY CELKEM| 381,800.0
NEINVESTIČNÍ VÝDAJE| 338,203.4
| Výdaje rozpočtových organizací| 136,952.1
| Příspěvky příspěvkovým organizacím| 16,954.4
| Úrokové platby| .0
| Dotace, platby a příspěvky| 184,296.9
| \\- dotace podnikům| 27,953.0
| \\- dotace jiným rozpočtům| 15,828.7
| v tom: územním rozpočtům| 15,328.7
| mimorozpočtovým fondům| 500.0
| \\- platby a příspěvky obyvatelstvu - sociální zabezpečení
(vč. prostředků na státní politiku zaměstnanosti)| 139,615.2
| \\- platby do zahraničí| 900.0
INVESTIČNÍ VÝDAJE A DOTACE| 36,163.6
| Výdaje rozpočtových organizací| 22,888.1
| Dotace příspěvkovým organizacím| 6,814.5
| Dotace podnikům| 6,461.0
VLÁDNÍ ÚVĚRY| 7,433.0
VÝDAJE CELKEM| 381,800.0
Příloha č. 2
k zákonu č. 331/1993 Sb.
VZTAH STÁTNÍHO ROZPOČTU K ROZPOČTŮM OKRESNÍCH ÚŘADŮ PRO VYROVNÁNÍ ROZPOČTŮ OKRESNÍCH ÚŘADŮ A OBCÍ
| v mil. Kč
---|---
OKRES| Účelové dotace na: | Odvětvové vyrovnávací dotace na:| Územní
vyrovnávací
dotace| DOTACE
celkem
výkon
státní
správy| domy
s pečovatelskou
službou*)| sociální
dávky*)| Sbor
požární
ochrany| školství| sociální
zabezpečení| vybraná
zdravotnická
zařízení
Praha hl. m.| 292.7| 20.0| 274.3| | 156.6| 225.7| 2.4| 53.7| 1,025.4
Benešov| 15.5| | 22.6| 12.8| 12.7| 16.9| 3.0| 35.9| 119.4
Beroun| 13.3| 15.0| 20.5| 12.6| 10.2| 10.0| | 15.4| 97.0
Kladno| 26.2| 20.0| 57.4| 33.4| 19.7| 51.5| 2.5| 13.4| 224.1
Kolín| 15.9| 28.5| 20.8| 15.6| 12.3| 21.4| 1.8| 31.2| 147.5
Kutná Hora| 13.8| 12.1| 21.8| 15.3| 11.0| 18.1| | 26.0| 118.1
Mělník| 16.6| 30.0| 26.7| 15.2| 12.7| 20.6| | 2.1| 123.9
Mladá Boleslav| 19.7| 23.0| 24.1| 18.0| 16.0| 22.8| 1.1| 2.5| 127.2
Nymburk| 15.6| 25.0| 24.8| 14.2| 12.2| 21.4| 2.0| 26.4| 141.6
Praha - východ| 16.4| 15.0| 14.7| 15.5| 12.8| 15.1| 1.6| 2.1| 93.2
Praha - západ| 13.4| | 15.1| 14.8| 9.8| 14.6| 1.8| 4.2| 73.7
Příbram| 19.0| 35.2| 32.1| 14.2| 15.8| 31.3| 5.4| 36.5| 189.5
Rakovník| 9.6| | 16.3| 9.7| 8.2| 15.3| | 36.2| 95.3
České Budějovice| 30.9| 20.5| 41.1| 32.6| 25.3| 41.9| | 3.9| 196.2
Český Krumlov| 10.2| 19.0| 19.5| 16.4| 9.7| 4.9| | 11.0| 90.7
Jindřichův Hradec| 16.5| 23.0| 25.2| 15.7| 14.3| 29.7| | 54.0| 178.4
Pelhřimov| 13.1| 10.0| 17.0| 17.5| 10.8| 21.7| 14.6| 19.6| 124.3
Písek| 12.5| 15.8| 25.6| 15.5| 10.1| 11.3| | 11.0| 101.8
Prachatice| 9.0| | 15.7| 13.1| 8.2| 14.3| 6.3| 9.8| 76.4
Strakonice| 12.6| 8.1| 19.7| 16.5| 10.4| 29.8| | 32.8| 129.9
Tábor| 18.3| 15.0| 25.6| 16.9| 15.0| 18.7| | 13.7| 123.2
Domažlice| 10.3| 17.7| 11.3| 9.0| 8.6| 10.8| | 34.8| 102.5
Cheb| 15.4| | 17.8| 15.6| 13.1| 35.3| 4.5| 1.9| 103.6
Karlovy Vary| 21.6| 26.8| 35.8| 12.9| 17.9| 14.7| 2.7| 2.7| 135.1
Klatovy| 15.7| 26.1| 28.5| 15.1| 12.4| 35.5| | 12.9| 146.2
Plzeň - město| 41.5| 7.0| 54.1| 23.5| 20.3| 28.1| 4.8| 7.6| 186.9
Plzeň - jih| 11.9| 17.5| 13.7| 9.5| 11.7| 18.0| | 53.0| 135.3
Plzeň - sever| 12.8| 6.0| 12.9| 8.6| 10.1| 7.4| 1.6| 62.1| 121.5
Rokycany| 8.1| 5.0| 15.8| 8.3| 6.1| 24.6| | 2.4| 70.3
Sokolov| 16.5| 6.0| 28.8| 14.0| 15.1| 9.0| | 2.1| 91.5
Tachov| 8.9| 11.0| 19.9| 9.6| 8.0| 15.7| | 5.9| 79.0
Česká Lípa| 18.2| 28.2| 32.4| 12.8| 17.3| 17.8| 6.0| 2.3| 135.0
Děčín| 23.5| 21.5| 56.9| 17.8| 19.2| 43.0| 9.6| 3.0| 194.5
Chomutov| 21.9| 26.0| 45.9| 16.5| 20.5| 40.3| | 2.7| 173.8
Jablonec n. N.| 15.6| 41.0| 28.5| 14.0| 13.0| 11.8| | 2.0| 125.9
Liberec| 28.0| 7.5| 55.1| 17.1| 22.7| 23.2| 9.8| 3.5| 166.9
Litoměřice| 20.0| 25.5| 37.2| 19.8| 16.6| 31.3| | 2.5| 152.9
Louny| 15.2| 20.0| 44.6| 16.2| 13.2| 13.5| | 1.9| 124.6
Most| 21.1| 7.2| 35.7| 16.0| 18.1| 76.0| 5.4| 2.7| 182.2
Teplice| 22.5| 29.0| 42.8| 16.9| 18.3| 36.6| 7.2| 2.8| 176.1
Ústí n. Labem| 20.7| 12.0| 39.5| 26.4| 17.3| 36.5| | 2.6| 155.0
Havlíčkův Brod| 16.9| 21.0| 25.8| 14.3| 14.1| 16.3| | 63.1| 171.5
Hradec Králové| 28.5| 29.8| 45.7| 30.7| 22.4| 39.0| | 3.6| 199.7
Chrudim| 18.6| 8.0| 39.5| 12.2| 15.7| 25.8| | 61.5| 181.3
Jičín| 13.8| 25.0| 22.9| 12.7| 11.3| 21.3| | 37.0| 144.0
Náchod| 19.7| 10.0| 40.5| 13.5| 15.9| 27.6| 3.6| 37.0| 167.8
Pardubice| 28.7| 10.0| 41.2| 18.8| 22.7| 37.5| 4.0| 3.6| 166.5
Rychnov n. Kněžnou| 13.9| 20.0| 22.7| 12.0| 11.5| 28.0| | 18.1| 126.2
Semily| 13.3| 25.0| 20.7| 13.1| 11.2| 21.5| 2.2| 20.6| 127.6
Svitavy| 18.1| 28.6| 37.7| 15.4| 15.6| 24.4| 2.0| 58.4| 200.2
Trutnov| 21.4| 20.0| 36.0| 17.9| 18.2| 27.6| 26.7| 20.1| 187.9
Ústí n. Orlicí| 24.3| 23.5| 54.8| 22.6| 20.7| 48.3| | 67.8| 262.0
Blansko| 19.0| 26.7| 33.4| 15.6| 16.1| 33.8| 6.3| 95.5| 246.4
Brno| 93.8| 25.0| 160.4| 56.5| 53.3| 63.5| 5.4| 17.2| 475.1
Brno - venkov| 27.3| 41.1| 44.7| 16.2| 21.3| 21.0| | 166.2| 337.8
Břeclav| 22.0| 27.2| 48.3| 15.9| 19.6| 15.9| | 101.2| 250.1
Hodonín| 28.4| 35.1| 48.2| 16.5| 25.4| 40.7| 1.7| 58.5| 254.5
Jihlava| 19.1| 16.0| 45.5| 21.8| 16.5| 19.2| 4.7| 76.6| 219.4
Kroměříž| 19.1| 15.0| 46.3| 16.6| 17.0| 47.7| | 44.4| 206.1
Prostějov| 19.6| 27.0| 42.7| 20.6| 16.3| 43.0| 1.7| 76.6| 247.5
Třebíč| 20.7| 17.4| 43.0| 22.0| 18.3| 30.9| | 84.9| 237.2
Uherské Hradiště| 25.6| 44.0| 43.7| 16.0| 21.9| 48.7| | 82.3| 282.2
Vyškov| 15.3| 40.0| 32.6| 13.4| 13.2| 24.2| 1.6| 61.7| 202.0
Zlín| 34.7| 40.0| 39.8| 24.7| 29.5| 23.1| 3.4| 4.4| 199.6
Znojmo| 20.0| 20.0| 38.3| 17.0| 18.0| 50.0| 6.0| 76.7| 246.0
Žďár n. Sázavou| 22.1| 7.0| 34.9| 18.7| 19.5| 22.6| 3.6| 131.0| 259.4
Bruntál| 19.3| 45.0| 69.2| 17.4| 18.6| 33.0| 18.5| 46.3| 267.3
Frýdek - Místek| 40.2| 23.5| 92.6| 18.1| 33.7| 58.6| 5.1| 122.9| 394.7
Karviná| 50.2| 20.0| 114.7| 25.4| 41.7| 39.7| 2.2| 162.7| 456.6
Nový Jičín| 28.1| 25.8| 81.0| 14.3| 24.6| 24.4| 3.4| 144.1| 345.7
Olomouc| 39.7| 18.8| 73.5| 27.7| 33.2| 65.5| 4.7| 5.0| 268.1
Opava| 32.0| 23.0| 98.1| 14.5| 28.6| 54.6| 2.6| 107.9| 361.3
Ostrava| 78.8| 16.3| 134.7| 53.8| 46.1| 88.6| 6.1| 14.4| 438.8
Přerov| 24.4| 14.9| 62.2| 16.7| 20.7| 61.0| | 26.0| 225.9
Šumperk| 29.0| 15.0| 93.3| 17.4| 26.2| 43.9| 3.4| 72.7| 300.9
Vsetín| 26.0| 25.1| 73.6| 13.6| 22.0| 38.3| 7.2| 110.0| 315.8
Úhrn ČR| 1,951.8| 1,506.0| 3,400.0| 1,328.7| 1,493.9| 2,495.3| 220.2| 2,932.8| 15,328.7
Příloha č. 3
k zákonu č. 331/1993 Sb.
PŘÍJMY ROZPOČTOVÝCH A ODVODY PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ ČESKÉ REPUBLIKY PODLE KAPITOL
| v tis. Kč
---|---
Kapitoly | Příjmy
rozpočtových
organizací
celkem | z toho
odvody
příspěvkových
organizací
Kancelář prezidenta republiky | 0 | 0
Parlament | 3,400 | 0
Úřad vlády | 4,000 | 0
Bezpečnostní informační služba | 50,800 | 0
Ministerstvo zahraničních věcí | 141,678 | 12,630
Ministerstvo obrany | 2,300,000 | 0
Ministerstvo hospodářství | 139,065 | 0
Ministerstvo financí | 225,161 | 0
Ministerstvo práce a sociálních věcí | 115,977,723 | 0
Ministerstvo vnitra | 2,323,400 | 0
Ministerstvo životního prostředí | 3,300 | 0
Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci | 1,450 | 0
Grantová agentura | 0 | 0
Ministerstvo průmyslu a obchodu | 33,276 | 0
Ministerstvo dopravy | 103,078 | 0
Ministerstvo zemědělství | 88,708 | 0
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy | 786,674 | 0
Ministerstvo kultury | 100 | 0
Ministerstvo zdravotnictví | 85,600 | 0
Ministerstvo spravedlnosti | 327,694 | 0
Úřad průmyslového vlastnictví | 24,000 | 0
Český statistický úřad | 5,572 | 0
Český úřad zeměměřický a katastrální | 26,360 | 0
Český báňský úřad | 400 | 0
Český úřad bezpečnosti práce | 687 | 0
Ministerstvo pro hospodářskou soutěž | 0 | 0
Generální prokuratura | 1,298 | 0
Ústavní soudÚstavní soud | 0 | 0
Akademie věd | 130,000 | 0
Úřad pro legislativu a veřejnou správu | 0 | 0
Správa státních hmotných rezerv | 140,000 | 0
Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 300 | 0
Nejvyšší kontrolní úřad | 650 | 0
Všeobecná pokladní správa | 3,310,626 | 0
CELKEM | 126,235,000 | 12,630
Příloha č. 4
k zákonu č. 331/1993 Sb.
VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU ČESKÉ REPUBLIKY PODLE KAPITOL
| | v tis. Kč
---|---|---
Kapitoly | Neinvesti-ční
výdaje
rozpoč-tových
organizací
celkem | z toho | Investiční
výdaje
rozpočto-vých
organiza-cí
celkem | Příspěv-ky
na činnost
příspěv-kovým
organiza-cím | Dotace
občan-ským
sdruže-ním | Ostatní
dotace
a příspěv-ky | Individuál-ní
a systémo-vé
dotace na
investič-ní
výstavbu
příspěv-kovým
organiza-cím | Dotace podnikům | Výdaje
celkem
mzdové prostřed-ky | dávky
sociální-ho
zabezpe-čení | státní
vyrovná-vací
příspěvek | prostřed-ky
na státní
politiku
zaměstna-nosti | neinves-tiční | investiční
Kancelář prezidenta republiky | 47,454 | 22,472 | 0 | 0 | 0 | 0 | 103,925 | 0 | 0 | 130,300 | 0 | 0 | 281,679
Parlament | 281,940 | 94,118 | 0 | 0 | 0 | 301,400 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 583,340
Úřad vlády | 172,475 | 56,991 | 0 | 0 | 0 | 61,900 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 234,375
Bezpečnostní informační služba | 502,273 | 202 | 10,200 | 0 | 0 | 326,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 828,273
Ministerstvo zahraničních věcí | 2,017,447 | 238,790 | 0 | 0 | 0 | 748,300 | 37,313 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 2,803,060
Ministerstvo obrany | 25,291,950 | 0 | 1,800,000 | 0 | 0 | 1,500,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 26,791,950
Ministerstvo hospodářství | 1,375,660 | 191,715 | 0 | 0 | 0 | 80,600 | 379,282 | 2,500 | 11,847 | 383,000 | 0 | 0 | 2,232,889
Ministerstvo financí | 5,169,921 | 2,511,089 | 0 | 0 | 0 | 1,970,600 | 0 | 0 | 0 | 0 | 5,470,000 | 0 | 12,610,521
Ministerstvo práce a sociálních věcí | 137,900,204 | 1,143,757 | 118,965,050 | 10,400,000 | 5,473,000 | 927,300 | 18,037 | 240,000 | 120,982 | 0 | 0 | 0 | 139,206,523
Ministerstvo vnitra | 16,518,164 | 7,202,000 | 1,800,000 | 0 | 0 | 1,100,000 | 50,736 | 63,500 | 0 | 0 | 0 | 0 | 17,732,400
Ministerstvo životního prostředí | 397,141 | 145,802 | 0 | 0 | 0 | 59,200 | 534,442 | 11,669 | 140,185 | 114,300 | 0 | 0 | 1,256,937
Ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci | 78,333 | 40,289 | 0 | 0 | 0 | 8,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 86,333
Grantová agentura | 464,561 | 8,039 | 0 | 0 | 0 | 1,800 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 466,361
Ministerstvo průmyslu a obchodu | 816,147 | 145,104 | 0 | 0 | 0 | 59,200 | 79,247 | 7,000 | 300 | 2,000 | 5,259,000 | 722,000 | 6,944,894
Ministerstvo dopravy | 1,570,868 | 461,001 | 21,900 | 0 | 0 | 2,945,200 | 4,363,895 | 3,680 | 700 | 2,200,500 | 7,174,000 | 2,292,500 | 20,551,343
Ministerstvo zemědělství | 2,259,562 | 714,551 | 0 | 0 | 0 | 71,100 | 768,341 | 35,000 | 56,000 | 106,700 | 5,800,000 | 2,498,800 | 11,595,503
Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy | 30,578,389 | 19,322,109 | 0 | 0 | 0 | 2,489,900 | 6,028,559 | 573,024 | 1,612,566 | 590,300 | 0 | 0 | 41,872,738
Ministerstvo kultury | 135,287 | 27,600 | 0 | 0 | 0 | 9,000 | 1,638,185 | 57,720 | 384,060 | 330,300 | 0 | 0 | 2,554,552
Ministerstvo zdravotnictví | 1,713,481 | 347,361 | 0 | 0 | 0 | 138,800 | 1,571,657 | 207,847 | 14,490 | 2,956,900 | 0 | 0 | 6,603,175
Ministerstvo spravedlnosti | 4,255,345 | 2,054,786 | 145,000 | 0 | 0 | 1,185,000 | 16,905 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 5,457,250
Úřad průmyslového vlastnictví | 79,367 | 32,649 | 0 | 0 | 0 | 10,800 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 90,167
Český statistický úřad | 375,902 | 207,833 | 0 | 0 | 0 | 19,500 | 39 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 395,441
Český úřad zeměměřický
a katastrální | 918,996 | 495,233 | 0 | 0 | 0 | 220,000 | 5,022 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1,144,018
Český báňský úřad | 45,930 | 25,180 | 0 | 0 | 0 | 2,500 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 48,430
Český úřad bezpečnosti práce | 79,762 | 47,268 | 0 | 0 | 0 | 3,800 | 7,065 | 0 | 0 | 200 | 0 | 0 | 90,827
Ministerstvo
pro hospodářskou soutěž | 21,124 | 10,184 | 0 | 0 | 0 | 1,700 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 22,824
Generální prokuratura | 611,556 | 413,360 | 0 | 0 | 0 | 62,900 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 674,456
Ústavní soudÚstavní soud | 30,750 | 12,024 | 0 | 0 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 31,750
Akademie věd | 1,203,993 | 635,498 | 0 | 0 | 0 | 140,000 | 0 | 2,000 | 1,021 | 0 | 0 | 0 | 1,347,014
Úřad pro legislativu a veřejnou správu | 45,792 | 11,972 | 0 | 0 | 0 | 10,600 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 56,392
Správa státních hmotných rezerv | 1,156,940 | 44,537 | 0 | 0 | 0 | 60,800 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1,217,740
Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 79,921 | 12,132 | 0 | 0 | 0 | 3,200 | 0 | 0 | 8,490 | 0 | 0 | 0 | 91,611
Nejvyšší kontrolní úřad | 143,679 | 75,953 | 0 | 0 | 0 | 7,000 | 0 | 0 | 300 | 0 | 0 | 0 | 150,979
Všeobecná pokladní správa | 46,465,855 | 0 | 1,000,000 | 0 | 0 | 8,361,000 | 0 | 391,000 | 0 | 0 | 4,250,000 | 947,700 | 60,415,555
CELKEM | 282,806,169 | 36,751,599 | 123,742,150 | 10,400,000 | 5,473,000 | 22,888,100 | 15,602,650 | 1,594,940 | 2,350,941 | 6,814,500 | 27,953,000 | 6,461,000 | 366,471,300
Příloha č. 5
k zákonu č. 331/1993 Sb.
INVESTIČNÍ VÝDAJE PODLE KAPITOL
| tis. Kč
---|---
Kapitola | Výdaje RO
(dotace)
celkem| v tom | Dotace PO
celkem | v tom| Dotace
ROPO
celkem | Investiční
dotace
podnikům
systémové
dotace | individuální
dotace | běžná míra
investování | systémové
dotace | individuální
dotace
Kancelář prezidenta republiky | 0 | 0 | 0 | 0 | 130,300 | 130,300 | 0 | 130,300 | 0
Parlament | 301,400 | 33,400 | 264,600 | 3,400 | 0 | 0 | 0 | 301,400 | 0
Úřad vlády | 61,900 | 51,600 | 0 | 10,300 | 0 | 0 | 0 | 61,900 | 0
Bezpečnostní informační služba | 326,000 | 80,100 | 220,000 | 25,900 | 0 | 0 | 0 | 326,000 | 0
Ministerstvo zahraničních věcí | 748,300 | 543,300 | 155,000 | 50,000 | 0 | 0 | 0 | 748,300 | 0
Ministerstvo obrany | 1,500,000 | 1,084,000 | 360,000 | 56,000 | 0 | 0 | 0 | 1,500,000 | 0
Ministerstvo hospodářství | 80,600 | 67,600 | 0 | 13,000 | 383,000 | 383,000 | 0 | 463,600 | 0
Ministerstvo financí | 1,970,600 | 1,762,500 | 185,000 | 23,100 | 0 | 0 | 0 | 1,970,600 | 0
Ministerstvo práce a soc. věcí | 927,300 | 917,300 | 0 | 10,000 | 0 | 0 | 0 | 927,300 | 0
Ministerstvo vnitra | 1,100,000 | 690,000 | 400,000 | 10,000 | 0 | 0 | 0 | 1,100,000 | 0
Ministerstvo životního prostředí | 59,200 | 44,900 | 0 | 14,300 | 114,300 | 114,300 | 0 | 173,500 | 0
Ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci | 8,000 | 2,500 | 0 | 5,500 | 0 | 0 | 0 | 8,000 | 0
Grantová agentura | 1,800 | 800 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 1,800 | 0
Ministerstvo průmyslu a obchodu | 59,200 | 56,200 | 0 | 3,000 | 2,000 | 2,000 | 0 | 61,200 | 722,000
Ministerstvo dopravy | 2,945,200 | 2,930,200 | 0 | 15,000 | 2,200,500 | 300,000 | 1,900,500 | 5,145,700 | 2,292,500
Ministerstvo zemědělství | 71,100 | 58,500 | 0 | 12,600 | 106,700 | 106,700 | 0 | 177,800 | 2,478,800
Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy | 2,489,900 | 1,770,300 | 632,500 | 87,100 | 590,300 | 417,100 | 173,200 | 3,080,200 | 0
Ministerstvo kultury | 9,000 | 0 | 0 | 9,000 | 330,300 | 165,300 | 165,000 | 339,300 | 0
Ministerstvo zdravotnictví | 138,800 | 103,700 | 0 | 35,100 | 2,956,900 | 242,100 | 2,714,800 | 3,095,700 | 0
Ministerstvo spravedlnosti | 1,185,000 | 807,000 | 373,000 | 5,000 | 0 | 0 | 0 | 1,185,000 | 0
Úřad průmyslového vlastnictví | 10,800 | 8,800 | 0 | 2,000 | 0 | 0 | 0 | 10,800 | 0
Český statistický úřad | 19,500 | 17,500 | 0 | 2,000 | 0 | 0 | 0 | 19,500 | 0
Český úřad zeměměřický a katastrální | 220,000 | 211,800 | 0 | 8,200 | 0 | 0 | 0 | 220,000 | 0
Český báňský úřad | 2,500 | 700 | 0 | 1,800 | 0 | 0 | 0 | 2,500 | 0
Český úřad bezpečnosti práce | 3,800 | 2,700 | 0 | 1,100 | 200 | 200 | 0 | 4,000 | 0
Ministerstvo pro hospodářskou soutěž | 1,700 | 700 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 1,700 | 0
Generální prokuratura | 62,900 | 57,900 | 0 | 5,000 | 0 | 0 | 0 | 62,900 | 0
Ústavní soudÚstavní soud | 1,000 | 0 | 0 | 1,000 | 0 | 0 | 0 | 1,000 | 0
Akademie věd | 140,000 | 135,000 | 0 | 5,000 | 0 | 0 | 0 | 140,000 | 0
Úřad pro legislativu a veřejnou správu | 10,600 | 8,600 | 0 | 2,000 | 0 | 0 | 0 | 10,600 | 0
Správa státních hmotných rezerv | 60,800 | 46,600 | 0 | 14,200 | 0 | 0 | 0 | 60,800 | 0
Státní úřad pro jadernou bezpečnost | 3,200 | 0 | 0 | 3,200 | 0 | 0 | 0 | 3,200 | 0
Nejvyšší kontrolní úřad | 7,000 | 0 | 0 | 7,000 | 0 | 0 | 0 | 7,000 | 0
Všeobecná pokladní správa | 8,361,000 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 8,361,000 | 947,700
CELKEM | 22,888,100 | 11,494,200 | 2,590,100 | 442,800 | 6,814,500 | 1,861,000 | 4,953,500 | 29,702,600 | 6,441,000
Příloha č. 6
k zákonu č. 331/1993 Sb.
Příspěvky státního rozpočtu k částečné úhradě výdajů spojených s výkonem státní správy obce*) (propočet na 100 obyvatel trvale bydlících na území, v němž obecní úřad vykonává státní správu)
Skupina obcí | Příspěvek na 100 obyvatel správního obvodu**)
---|---
všechny obce | 950 Kč
obce s působností matričního úřadu | 1.890 Kč
obce s působností stavebního úřadu | 5.670 Kč
obce s pověřeným obecním úřadem
(ve smyslu § 60 zákona České národní rady č. 367/1990 Sb. - úplné znění č. 410/1992 Sb.) | 9.100 Kč
1)
§ 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
1a)
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
§ 36 zákona ČNR č. 586/1992 Sb.
1c)
§ 58 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
1d)
§ 40 a 41 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.
*)
Nevztahuje se na magistráty Prahy, Brna, Ostravy a Plzně, neboť o rozdělení účelové dotace na výkon státní správy rozhodují tyto úřady ve své působnosti.
**)
Příspěvky se podle působnosti nebo pověření obce sčítají.
*)
Účelové dotace na domy s pečovatelskou službou a sociální dávky podléhají finančnímu vypořádání za rok 1994. |
Zákon č. 38/1994 Sb. | Zákon č. 38/1994 Sb.
Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
Vyhlášeno 21. 3. 1994, datum účinnosti 1. 4. 1994, částka 13/1994
* ČÁST PRVNÍ - OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1 — § 5)
* ČÁST DRUHÁ - POVOLOVÁNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM (§ 6 — § 13)
* ČÁST TŘETÍ - PODMÍNKY UDĚLOVÁNÍ LICENCE A JEJÍ UŽÍVÁNÍ (§ 14 — § 22j)
* ČÁST ČTVRTÁ - KONTROLA PROVÁDĚNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM (§ 23 — § 24)
* ČÁST PÁTÁ - PŘESTUPKY (§ 25 — § 27a)
* ČÁST OSMÁ - USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 30 — § 34)
Aktuální znění od 1. 3. 2023 (383/2022 Sb.)
38
ZÁKON
ze dne 15. února 1994
o zahraničním obchodu s vojenským materiálem
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Rozsah působnosti zákona a vymezení základních pojmů
§ 1
(1)
Tento zákon upravuje podmínky provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem (dále jen „obchod s vojenským materiálem“) a působnost orgánů státní správy v této oblasti.
(2)
Výkon státní správy v oblasti obchodu s vojenským materiálem musí být v souladu s mezinárodními závazky České republiky a jejími zahraničně politickými, obchodními a bezpečnostními zájmy.
§ 2
(1)
Obchodem s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona rozumí
a)
vývoz vojenského materiálu z území České republiky do jiného než členského státu, kterým je
1.
propuštění zboží do celního režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku a
2.
zpětný vývoz na základě celního prohlášení, výstupního souhrnného celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu,
b)
dovoz vojenského materiálu na území České republiky z jiného než členského státu, kterým je propuštění zboží do celního režimu volného oběhu včetně zpětného dovozu, aktivního zušlechťovacího styku, konečného užití, dočasného použití, uskladnění v celním skladu nebo svobodného pásma.
c)
nákup vojenského materiálu od zahraniční osoby, prodej vojenského materiálu zahraniční osobě1), jakož i plnění dalších závazků vůči zahraniční osobě a přijímání dalších plnění od zahraniční osoby, jejichž předmětem je vojenský materiál, pokud jde o obchod s vojenským materiálem ve vztahu k jiným než členským státům Evropské unie,
d)
transfertransfer vojenského materiálu uvnitř Evropské unie.
(2)
Obchodem s vojenským materiálem se rozumí rovněž
a)
zprostředkování činností uvedených v odstavci 1,
b)
nákup vojenského materiálu v zahraničí a jeho následný prodej do jiného než členského státu Evropské unie.
(3)
Za obchod s vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona považuje také písemný projev vůle směřující k uzavření smluv, které upravují vztahy podle odstavců 1 a 2.
§ 3
(1)
Tento zákon se nevztahuje na
a)
vývoz nebo nakládání s vojenským materiálem mimo území České republiky při působení ozbrojených sil České republiky, bezpečnostních sborů1a) nebo základních složek integrovaného záchranného systémuintegrovaného záchranného systému České republiky1b) podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, včetně zpětného dovozu,
b)
dovoz nebo nakládání s vojenským materiálem na území České republiky v souvislosti s působením ozbrojených nebo záchranných složek jiných států, Organizace spojených národů a dalších mezinárodních organizací na území České republiky podle vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, včetně zpětného vývozu,
c)
vývoz nebo nakládání s vojenským materiálem mimo území České republiky za účelem poskytování humanitární nebo rozvojové pomoci anebo zapojení do mezinárodních humanitárních záchranných operací, včetně zpětného dovozu, nebo daru představiteli jiného státu, rozhodne-li o tom vláda, a to za podmínek vládou stanovených,
d)
dovoz nebo nakládání s vojenským materiálem na území České republiky za účelem přijímání humanitární pomoci, včetně zpětného vývozu, rozhodne-li o tom vláda, a to za podmínek vládou stanovených.
(2)
Tento zákon se dále nevztahuje na poskytování informací, vysílání a přijímání odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a ovládání vojenského materiálu v rámci studijních programů akreditovaných podle zvláštního právního předpisu1c), které jsou uskutečňovány vojenskou vysokou školou.
§ 4
Předmětem obchodu s vojenským materiálem nesmí být
a)
zbraně hromadného ničení, kterými se rozumí jaderné, chemické a biologické zbraně1d),
b)
zboží, na které se vztahují ustanovení zvláštních právních předpisů nebo vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, zakazujících použití, skladování, výrobu a převod protipěchotních min a nařizujících jejich zničení1e) a zakazujících nebo omezujících použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mohou mít nerozlišující účinky1f), pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
§ 5
(1)
Vojenským materiálem pro účely tohoto zákona jsou
a)
výrobky, jejich součásti a náhradní díly, které jsou vzhledem ke svým charakteristickým technicko-konstrukčním vlastnostem posuzovány jako zkonstruované nebo přizpůsobené pro použití v ozbrojených silách nebo bezpečnostních sborech, nebo jsou hromadně v těchto složkách užívány k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu,
b)
stroje, zařízení, investiční celky, technologie, programové vybavení, technická dokumentace nebo návody vyrobené, upravené, vybavené, zkonstruované nebo přizpůsobené pro vojenské použití, zejména pro vývoj, výrobu, kontrolu a zkoušení dalších výrobků, jejich součástí a náhradních dílů uvedených v písmenu a).
(2)
Vojenským materiálem se pro účely tohoto zákona rozumí i služby poskytované v souvislosti s vojenským materiálem uvedeným v odstavci 1, zejména provádění oprav, úprav, jakož i poskytování informací, vysílání a přijímání odborníků za účelem výzkumu, vývoje, konstrukce, výroby, úprav, oprav, údržby, použití a ovládání vojenského materiálu.
(3)
Seznam vojenského materiálu podle předcházejících odstavců stanoví prováděcí předpis na základě Společného seznamu vojenského materiálu Evropské unie.
ČÁST DRUHÁ
POVOLOVÁNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM
§ 6
(1)
Obchod s vojenským materiálem může provádět pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky (dále jen „právnická osoba“) nebo podnikající fyzická osoba v případech stanovených tímto zákonem (dále jen „fyzická osoba“) na základě povolení; povolení se nevyžaduje v případě, že obchod s vojenským materiálem provádí Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra za podmínek stanovených v § 12a a 12b.
(2)
Povolení vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) na základě závazných stanovisek dotčených orgánů, kterými jsou
a)
Ministerstvo zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky, dodržování závazků vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství České republiky v mezinárodních organizacích,
b)
Ministerstvo vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,
c)
Ministerstvo obrany z hlediska zabezpečování obrany České republiky.
(3)
Závazné stanovisko vydá dotčený orgán uvedený v odstavci 2 ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; závazné stanovisko musí obsahovat souhlas nebo nesouhlas dotčeného orgánu s vydáním povolení.
Podmínky pro vydání povolení
§ 7
(1)
Povolení může být vydáno právnické osobě za podmínky, že
a)
základní kapitál právnické osoby není více než z 49 % tvořen vklady pocházejícími od zahraničních osob, s výjimkou vkladů od zahraničních osob se sídlem nebo bydlištěm v některém z členských států Evropské unie,
b)
členové statutárního orgánu právnické osoby a prokuristé, je-li prokura udělena, a členové dozorčí rady, je-li zřízena,
1.
dosáhli věku 21 let,
2.
jsou občany členského státu Evropské unie,
3.
mají trvalý pobyt na území členského státu Evropské unie,
4.
jsou plně svéprávní,
5.
splňují předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích podle zvláštního právního předpisu2),
6.
splňují předpoklady pro výkon citlivé činnosti podle zvláštního zákona2a),
c)
obchod s vojenským materiálem bude prováděn právnickou osobou vlastním jménem a na vlastní účet,
d)
finanční zajištění obchodu s vojenským materiálem právnickou osobou je dostatečné vzhledem k jeho předpokládanému rozsahu.
(2)
Podmínky stanovené v odstavci 1 písm. b) musí být splněny i u zakladatelů, zřizovatelů, popřípadě zakládajících členů právnické osoby, jsou-li fyzickými osobami a právnická osoba není dosud zapsána v obchodním rejstříku.
(3)
Povolení může být vydáno fyzické osobě, která je občanem České republiky, má trvalý pobyt na území České republiky a splňuje podmínky uvedené v odstavci 1 písm. b) bodech 1, 4, 5 a 6 a odstavci 1 písm. c) a d).
§ 8
Za citlivou činnost podle zvláštního zákona2a) se považuje
a)
výkon funkce člena statutárního orgánu právnické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálemobchod s vojenským materiálem,
b)
výkon funkce prokuristy u právnické nebo fyzické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálem,
c)
výkon funkce člena dozorčí rady právnické osoby, která provádí obchod s vojenským materiálem,
d)
provádění obchodu s vojenským materiálem fyzickou osobou, která je držitelem povolení.
§ 9
Žádost o vydání povolení
(1)
V žádosti o vydání povolení (dále jen „žádost o povolení“) se uvede
a)
obchodní firma nebo název a adresa sídla právnické osoby nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa podnikání, adresa místa trvalého pobytu a rodné číslo v případě, že žadatelem o povolení je fyzická osoba,
b)
jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa trvalého pobytu a rodné číslo členů statutárního orgánu právnické osoby a prokuristy, je-li prokura udělena, s uvedením způsobu, jakým jednají jejím jménem, jakož i jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa místa trvalého pobytu a rodné číslo členů dozorčí rady, je-li zřízena; u občanů jiného členského státu Evropské unie se uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a další údaje, které jsou způsobilé danou osobu jednoznačně identifikovat,
c)
identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“), bylo-li přiděleno,
d)
předmět podnikání,
e)
specifikace vojenského materiálu ve smyslu § 5 odst. 3 tohoto zákona s teritoriálním zaměřením obchodu.
(2)
Žádost o povolení musí být doložena
a)
smlouvou nebo listinou o zřízení nebo založení právnické osoby notářským zápisem nebo smlouvou nebo listinou s úředně ověřenými podpisy zakladatelů či zřizovatelů, pokud právnická osoba není dosud zapsána v obchodním rejstříku,
b)
příslušnými doklady v případě, že se údaje uvedené v žádosti liší od údajů zapsaných v obchodním nebo jiném obdobném rejstříku,
c)
osvědčením o splnění předpokladů pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích podle zvláštního právního předpisu3),
d)
dokladem o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby pro výkon citlivé činnosti nebo osvědčením fyzické osoby pro stupeň utajení Důvěrné nebo vyšším, vydanými podle zvláštního zákona2a), u členů statutárního orgánu právnické osoby, prokuristů, je-li prokura udělena, členů dozorčí rady, je-li zřízena, a fyzické osoby, která žádá o povolení.
(3)
Žádost o povolení se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře zveřejněného způsobem stanoveným zákonem upravujícím právo na digitální služby (dále jen „elektronický formulář“).
§ 10
(1)
Rozhodnutí o vydání povolení obsahuje
a)
obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno, popřípadě jména, příjmení, místo podnikání, trvalý pobyt a rodné číslo u fyzické osoby a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
b)
vymezení vojenského materiálu, který je předmětem obchodu,
c)
teritoriální zaměření obchodu s vojenským materiálem,
d)
další podmínky pro provádění obchodu s vojenským materiálem stanovené právnické osobě v souladu s § 1 odst. 2 tohoto zákona,
e)
číslo povolení, datum jeho vydání, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva.
(2)
Osoba, které bylo vydáno povolení, je povinna písemně oznámit a doložit ministerstvu změnu každého údaje obsaženého v žádosti o vydání povolení nebo dokladech připojených k žádosti; to neplatí, pokud jde o změny údajů, které jsou vedeny v informačních systémech veřejné správy a ke kterým má ministerstvo v souvislosti s výkonem působnosti podle tohoto zákona přístup. Oznámení o změně se činí písemně s využitím elektronického formuláře, a to do 30 dnů ode dne, kdy změna nastala.
(3)
Držitel povolení provádějící transfertransfer vojenského materiálu z jiného členského státu Evropské unie na území České republiky je povinen informovat ministerstvo o uskutečnění takovéhoto transferutransferu do 30 dnů ode dne jeho uskutečnění. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře.
§ 11
(1)
Ministerstvo nevydá povolení v případě, že nebudou splněny podmínky pro jeho vydání stanovené v § 7 až 9, nebo v případě, že by vydáním povolení došlo k ohrožení zahraničně politických nebo obchodních zájmů České republiky nebo veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.
(2)
Povolení se nevydá po dobu tří let po ukončení insolvenčního řízeníinsolvenčního řízení nebo od vydání předchozího rozhodnutí, jímž nebylo vydáno povolení provádět obchod s vojenským materiálem, anebo od zániku povolení podle § 13 odst. 1 písm. c).
§ 12
(1)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o povolení do 60 dnů ode dne jejího doručení. Proti tomuto rozhodnutí není možno podat rozklad.
(2)
Obchodovat s vojenským materiálem lze v souladu s vydaným povolením, nejdříve od zápisu tohoto předmětu činnosti do obchodního nebo jiného obdobného rejstříku.
§ 12a
(1)
Obchod s vojenským materiálem spočívající v jeho nákupu nebo dovozu může provádět jménem České republiky Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, a to v rozsahu zabezpečení plnění svých úkolů.
(2)
Ministerstvo vydá Ministerstvu obrany nebo Ministerstvu vnitra namísto licence licenční potvrzení po předložení
a)
návrhu na vydání licenčního potvrzení, který obsahuje
1.
označení organizační složky státu, její název a sídlo,
2.
jméno, popřípadě jména, příjmení a rodná čísla osob oprávněných za Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra jednat,
3.
označení uzavřené smlouvy, která je podmínkou provádění obchodu,
4.
název státu, ze kterého má být vojenský materiál dovezen,
5.
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu, jeho množství, evidenční nebo výrobní čísla, pokud byla přidělena,
6.
číslo, popřípadě položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku3a),
7.
smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
8.
předpokládanou dobu, v níž bude možné obchod podle uzavřené smlouvy uskutečnit,
9.
další údaje mající vztah ke konkrétnímu obchodu s vojenským materiálem,
b)
uzavřené smlouvy k obchodu s vojenským materiálem,
c)
dokladu o konečném užití vojenského materiálu podle § 15 odst. 5.
(3)
Žádost o licenční potvrzení se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
(4)
Licenční potvrzení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2 písm. a). Licenční potvrzení nenahrazuje povinnost jiných subjektů než Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra provádět obchod s vojenským materiálem na základě povolení nebo licence podle tohoto zákona.
(5)
Licenční potvrzení podle odstavce 2 zaniká uplynutím doby, ve které má být obchod s vojenským materiálem proveden, uvedené v licenčním potvrzení. Pokud licenční potvrzení zaniklo, je Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany povinno je vrátit ministerstvu do 15 dnů.
(6)
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra jsou povinny informovat ministerstvo o využívání licenčního potvrzení vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí prvního a druhého kalendářního pololetí. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V informaci lze kromě obecných náležitostí podání požadovat údaje obsažené v žádosti o vydání licenčního potvrzení a vydaném licenčním potvrzení týkajícím se obchodů zrealizovaných na základě tohoto licenčního potvrzení, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
§ 12b
(1)
Obchod s vojenským materiálem spočívající v oprávněních neuvedených v § 12a může provádět jménem České republiky a v souladu s jejími zahraničněpolitickými a bezpečnostními zájmy Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra na základě rozhodnutí vlády a za podmínek vládou stanovených.
(2)
Ministerstvo na základě usnesení vlády podle odstavce 1 vydá Ministerstvu obrany nebo Ministerstvu vnitra namísto licence licenční potvrzení po předložení
a)
žádosti o vydání licenčního potvrzení, která obsahuje
1.
označení organizační složky státu, její název a sídlo,
2.
jméno, popřípadě jména, příjmení a rodná čísla osob oprávněných za Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra jednat,
3.
název státu, se kterým je obchod s vojenským materiálem prováděn,
4.
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu, jeho množství a výrobní čísla, pokud byla přidělena,
5.
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku3a),
6.
smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
7.
dobu, ve které má být obchod s vojenským materiálem proveden, a
8.
další údaje mající vztah ke konkrétnímu obchodu s vojenským materiálem,
b)
uzavřené smlouvy k obchodu s vojenským materiálem a
c)
dokladu o konečném užití vojenského materiálu podle § 15 odst. 5.
(3)
Žádost o licenční potvrzení se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
(4)
Licenční potvrzení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2 písm. a). Licenční potvrzení nenahrazuje povinnost jiných subjektů než Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra provádět obchod s vojenským materiálem na základě povolení nebo licence podle tohoto zákona.
(5)
Licenční potvrzení podle odstavce 2 zaniká usnesením vlády nebo uplynutím doby, ve které má být obchod s vojenským materiálem proveden, uvedené v licenčním potvrzení. Pokud licenční potvrzení zaniklo, je Ministerstvo vnitra nebo Ministerstvo obrany povinno je vrátit ministerstvu do 15 dnů.
(6)
Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra je povinno informovat ministerstvo o využívání licenčního potvrzení vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí prvního a druhého kalendářního pololetí. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V informaci lze kromě obecných náležitostí podání požadovat údaje obsažené v žádosti o vydání licenčního potvrzení a vydaném licenčním potvrzení týkající se obchodů zrealizovaných na základě tohoto licenčního potvrzení, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
§ 13
Zánik povolení
(1)
Povolení zaniká
a)
výmazem právnické osoby z obchodního nebo jiného rejstříku, u fyzické osoby její smrtí,
b)
rozhodnutím o úpadku právnické nebo fyzické osoby,
c)
rozhodnutím ministerstva o zrušení povolení, jestliže
1.
povolení bylo uděleno na základě nesprávných nebo neúplných údajů,
2.
právnická nebo fyzická osoba přestala splňovat předpoklady pro udělení povolení,
3.
zahraničně politické, obchodní a bezpečnostní zájmy České republiky to vyžadují,
4.
držitel povolení porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie, nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem,
d)
oznámením právnické nebo fyzické osoby o ukončení výkonu povolované činnosti.
(2)
Povolení je nepřenosné; při zániku právnické osoby nebo úmrtí fyzické osoby nepřechází na jejího právního nástupce.
ČÁST TŘETÍ
PODMÍNKY UDĚLOVÁNÍ LICENCE A JEJÍ UŽÍVÁNÍ
HLAVA PRVNÍ
LICENCE PRO PROVÁDĚNÍ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM
§ 14
Licence
(1)
Právnická osoba, které bylo vydáno povolení podle tohoto zákona, je oprávněna určitý obchod s vojenským materiálem provádět jen na základě, v rozsahu a za podmínek stanovených v licenci.
(2)
O udělení licence požádá právnická osoba pro každou smlouvu, jejímž předmětem je obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 2 odst. 2; obchod s vojenským materiálem podle § 2 odst. 3 lze provádět i bez licence.
Žádost o udělení licence
§ 15
(1)
Žádost o udělení licence předkládá ministerstvu právnická osoba, které bylo povoleno provádět obchod s vojenským materiálem (dále jen „žadatel“).
(2)
Žádost o udělení licence podle § 14 odst. 2 se předkládá po písemném projevu vůle zahraničního smluvního partnera, učiněném za účelem uzavření smlouvy v oblasti obchodu s konkrétním druhem a množstvím vojenského materiálu. V případě vstupu žadatele do mezinárodní veřejné soutěže může žadatel předložit žádost o udělení licence již po vyhlášení veřejné soutěže nebo po vyzvání k předložení nabídky v rámci veřejné soutěže.
(3)
Žádost o udělení licence podle § 14 odst. 2 musí obsahovat
a)
obchodní firmu nebo název a sídlo žadatele,
b)
identifikační číslo žadatele,
c)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání zahraničního smluvního partnera, popřípadě tuzemského smluvního partnera,
d)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
e)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku3a),
f)
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu a jeho množství, u významného vojenského materiálu podle § 20 dále evidenční nebo výrobní čísla, pokud byla přidělena,
g)
navrhovanou dobu platnosti licence,
h)
název státu,
1.
ze kterého má být vojenský materiál dovezen v případě jeho dovozu pro konečného uživatele na území České republiky,
2.
ze kterého má být vojenský materiál dovezen, a dále název státu, na jehož území se nachází konečný uživatel vojenského materiálu, v případě jeho dovozu na území České republiky a následného vývozu, nebo
3.
na jehož území se nachází konečný uživatel v případě vývozu vojenského materiálu,
4.
ve kterém má být vojenský materiál nakoupen, a dále název státu, na jehož území se nachází konečný uživatel vojenského materiálu v případě, že tento nebude dovezen na území České republiky,
i)
účel zahraničního obchodu s vojenským materiálem s uvedením informace, zda se jedná o obchod ve smyslu § 2 odst. 2,
j)
nabídkovou nebo smluvní cenu za jednotku množství vojenského materiálu v Kč a celkovou cenu v Kč,
k)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání konečného uživatele,
l)
geografický název a souřadnice místa uložení vojenského materiálu omezeného mezinárodní smlouvou na území České republiky před vývozem nebo po dovozu, je-li předmětem smlouvy vojenský materiál významný ve smyslu § 20 odst. 4.
(4)
Žádost o udělení licence podle § 14 odst. 2 musí být doložena
a)
návrhem na uzavření smlouvy anebo uzavřenou smlouvou s tím, že tyto doklady musí obsahovat přesnou specifikaci vojenského materiálu včetně uvedení jeho množství,
b)
dokladem o konečném užití; v případě, že se jedná o vojenský materiál dovezený na základě licence k transferutransferu podle hlavy druhé, k němuž se váže vývozní omezení, prohlášením žadatele, že dodržel podmínky uvedené ve vývozním omezení, a příslušným dokladem souhlasu odpovědného orgánu členského státu původu vojenského materiálu,
c)
dalšími údaji identifikujícími vojenský materiál, pokud je to nezbytné pro řádné posouzení žádosti.
(5)
Doklad o konečném užití podle odstavce 4 písm. b) nesmí být starší než 12 měsíců a musí obsahovat
a)
název státu, na jehož území se nachází místo konečného užití vojenského materiálu,
b)
název orgánu, který jej vydal,
c)
obchodní firmu nebo název a sídlo žadatele,
d)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání konečného uživatele,
e)
přesný popis vojenského materiálu, zejména jeho množství, charakteristiku a hodnotu,
f)
datum vydání,
g)
antireexportní doložku,
h)
jméno, popřípadě jména, příjmení a razítko a podpis pověřeného zástupce orgánu, který doklad vydal,
i)
informace o konečném užití vojenského materiálu.
(6)
Žádost o udělení licence se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
§ 16
(1)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení licence ve lhůtě 60 dnů ode dne jejího doručení na základě závazných stanovisek
a)
Ministerstva zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky a dodržování mezinárodních závazků České republiky, zejména závazků vyplývajících z vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a z členství České republiky v mezinárodních organizacích,
b)
Ministerstva vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,
c)
Ministerstva obrany z hlediska zajišťování obrany České republiky, pokud jde o významný vojenský materiál podle § 20.
(2)
Závazné stanovisko podle odstavce 1 vydá dotčený orgán ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; ve zvlášť složitých případech a na základě písemné dohody ministerstev lze tuto lhůtu přiměřeně prodloužit. Závazné stanovisko musí obsahovat souhlas či nesouhlas dotčeného orgánu.
(3)
Rozhodnutí o udělení licence podle § 14 odst. 2 obsahuje
a)
obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo žadatele,
b)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
c)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
d)
název vojenského materiálu a jeho množství,
e)
celkovou cenu vojenského materiálu v Kč,
f)
obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání zahraničního smluvního partnera a konečného uživatele vojenského materiálu,
g)
dobu platnosti licence,
h)
případné další podmínky licence.
(4)
V rozhodnutí se vymezí místo pro záznamy celních orgánů o využívání udělené licence.
§ 17
(1)
Právnická osoba, které byla licence udělena, je povinna informovat ministerstvo o využívání licence vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí prvního a druhého kalendářního pololetí. Informace se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V informaci lze kromě obecných náležitostí podání požadovat údaje obsažené v žádosti o udělení licence a v udělené licenci týkající se obchodů zrealizovaných na základě této licence, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
(2)
Originál rozhodnutí o udělení licence, která nebude použita nebo na základě které byl splněn účel, pro který byla udělena, nebo jejíž platnost skončila, je povinna právnická osoba, které byla udělena, do 15 dnů vrátit ministerstvu.
(3)
Právnická osoba, které byla udělena licence, je povinna do 15 dnů od okamžiku, kdy se dozví o okolnostech, které brání využít udělenou licenci, sdělit tuto skutečnost písemně ministerstvu.
Neudělení a odnětí licence
§ 18
Ministerstvo licenci neudělí, jestliže
a)
žadatel nesplnil náležitosti stanovené v § 15, nebo
b)
žadatel porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem, nebo
c)
je to odůvodněno zahraničně politickými nebo obchodními zájmy České republiky nebo ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva.
§ 19
(1)
Udělenou licenci ministerstvo odejme, jestliže obchod s vojenským materiálem nebyl uskutečněn nebo nebyl ještě plně dokončen, a
a)
licence byla udělena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů, nebo
b)
je to odůvodněno zahraničně politickými zájmy České republiky nebo ochranou veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva nebo
c)
nebyly dodrženy podmínky stanovené v udělené licenci nebo
d)
zaniklo povolení podle § 13 tohoto zákona.
(2)
V případě, že je to z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) nezbytné, může ministerstvo na návrh dotčeného orgánu pozastavit čerpání licence na dobu nezbytně nutnou. Rozklad proti rozhodnutí o pozastavení čerpání licence nemá odkladný účinek. Pominou-li důvody podle věty první a není-li důvod k postupu podle odstavce 1, ministerstvo na návrh dotčeného orgánu rozhodnutí o pozastavení čerpání licence zruší.
(3)
V případech uvedených v odstavci 1 nebo 2 stát neodpovídá právnické osobě, které byla udělena licence, za případnou škodu, která jí vznikla odnětím nebo pozastavením licence.
§ 20
Významný vojenský materiál
(1)
U vojenského materiálu významného z hlediska efektivnosti jeho bojového použití anebo jeho množství (dále jen „významný vojenský materiál“) může žadatel ještě před předložením žádosti o udělení licence předložit žádost o předběžný souhlas k jednání se zahraničním partnerem.
(2)
V žádosti o předběžný souhlas je třeba uvést předpokládané skutečnosti uvedené v § 15 odst. 2.
(3)
O žádosti ministerstvo rozhodne po předchozím projednání s Ministerstvem zahraničních věcí do 30 dnů od jeho vyžádání. Udělený předběžný souhlas může být změněn, došlo-li ke změně podmínek, za kterých byl vydán. Tento předběžný souhlas nenahrazuje udělení licence.
(4)
Určení významného vojenského materiálu podle odstavce 1 stanoví prováděcí předpis.
§ 21
Právnická osoba, které byla udělena licence umožňující vyvézt nebo dovézt vojenský materiál z území nebo na území České republiky (dále jen „držitel licence“) a jedná-li se o takový obchod s vojenským materiálem, kde zahraniční smluvní partner nebo konečný uživatel nemá sídlo v členském státě Evropské unie, je povinna řízení o přidělení celně schváleného určení uskutečnit a předložit originál této licence u místně příslušného celního úřadu se sídlem v České republice.
§ 22
Mezinárodní dovozní certifikát k vojenskému materiálu dováženému do České republiky vystavuje pro potřeby zahraničních osob ministerstvo. Žádost o vystavení mezinárodního dovozního certifikátu se podává písemně s využitím elektronického formuláře. V žádosti lze kromě obecných náležitostí žádosti požadovat údaje obsažené v žádosti o udělení licence, případně v licenci, byla-li udělena, jejichž rozsah stanoví prováděcí právní předpis.
HLAVA DRUHÁ
LICENCE K TRANSFERU VOJENSKÉHO MATERIÁLU UVNITŘ EVROPSKÉ UNIE A CERTIFIKACE
§ 22a
Definice
Pro účely udělování licencí k transferutransferu vojenského materiálu uvnitř Evropské unie podle této hlavy se rozumí
a)
transferemtransferem každé přemístění vojenského materiálu od dodavateledodavatele v jednom členském státě Evropské unie (dále jen „členský stát“) k příjemcipříjemci v jiném členském státě,
b)
dodavatelemdodavatelem právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení a která nese odpovědnost za transfertransfer,
c)
příjemcempříjemcem právnická nebo fyzická osoba usazená v některém z členských států, která nese odpovědnost za přijetí transferutransferu,
d)
licencí k transferutransferu oprávnění dodavateledodavatele k transferutransferu vojenského materiálu příjemcipříjemci v jiném členském státě,
e)
obecnou licencí oprávnění dodavateledodavatele provádět transfertransfer, pokud splňuje podmínky uvedené v § 22b.
§ 22b
Obecná licence
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provádět transferytransfery, pokud
a)
příjemcepříjemce je součástí ozbrojených sil členského státu nebo je veřejným zadavatelem, který provádí nákupy výlučně pro ozbrojené síly členského státu,
b)
příjemcempříjemcem je právnická nebo fyzická osoba certifikovaná podle příslušného právního předpisu členského státu, který zapracovává předpis Evropské unie upravující zjednodušení podmínek transferůtransferů vojenského materiálu3c),
c)
transfertransfer je uskutečněn pro účely předvádění vzorků zboží, hodnocení nebo výstav, nebo
d)
transfertransfer je uskutečněn pro účely údržby nebo opravy vojenského materiálu.
(2)
V případě, kdy u obecné licence podle odstavce 1 písm. b) certifikovaný příjemcepříjemce porušuje podmínky certifikace anebo by mohl být dotčen veřejný pořádek, bezpečnost nebo ochrana obyvatelstva, ministerstvo rozhodne o pozastavení transferutransferu k tomuto příjemcipříjemci. O přijatém rozhodnutí ministerstvo informuje příslušné orgány ostatních členských států a Evropskou komisi.
(3)
Obecná licence podle odstavce 1 písm. c) se vztahuje na poskytování informací při školeních, přednáškách nebo seminářích, při činnostech spojených s výzkumem, vývojem, konstrukcí, projekčními pracemi a výrobou, dále na transferytransfery vojenského materiálu při předvádění, prezentacích, výstavách a veletrzích, testování, zkouškách, účastích ve výběrových řízeních a při průzkumu trhu. Obecná licence neopravňuje dodavateledodavatele k prodeji, darování nebo následnému reexportu do zemí mimo Evropskou unii. Není-li předmět transferutransferu při předvádění nebo vystavování zcela spotřebován nebo jinak znehodnocen, musí být vrácen na území České republiky.
(4)
Obecná licence podle odstavce 1 písm. d) se vztahuje na
a)
vysílání odborníků a na transferytransfery vojenského materiálu při činnostech spojených s výrobou, úpravami, instalací, defektací, opravami, údržbou, servisem, reklamacemi, školením a výcvikem obsluh, použitím a ovládáním vojenského materiálu,
b)
transfertransfer vojenského materiálu, který je předmětem údržby a opravy k provedení smluvně ujednaných činností. V případě neopravitelnosti lze vyměnit vadný kus vojenského materiálu za nový, avšak celkový počet kusů vojenského materiálu musí být zachován. Předmět údržby a opravy se musí vrátit na území České republiky v době, která je stanovena ve smlouvě s příjemcempříjemcem.
(5)
DodavatelDodavatel, který hodlá vyvážet z území České republiky vojenský materiál na základě obecné licence, je povinen se před uskutečněním prvního transferutransferu zaregistrovat u ministerstva, a to písemně s využitím elektronického formuláře, ve kterém uvede
a)
druh obecné licence podle odstavce 1 písm. a) až d), kterou hodlá využít, a dobu jejího využívání,
b)
své identifikační údaje
1.
u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu místa trvalého pobytu na území České republiky; je-li podnikající fyzickou osobou, uvede též adresu místa podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
2.
u právnické osoby obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a předmět podnikání.
(6)
DodavatelDodavatel je povinen informovat ministerstvo o transferechtransferech uskutečněných na základě této obecné licence v kalendářním pololetí vždy do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí tohoto kalendářního pololetí, a to v rozsahu údajů podle odstavce 7. Informace se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
(7)
DodavatelDodavatel je u obecné licence podle odstavce 1 písm. a) a b) povinen uchovávat údaje o uskutečněných transferechtransferech po dobu 10 let od uskutečnění transferutransferu. Údaje musí obsahovat
a)
jméno, obchodní firmu nebo název a adresu příjemcepříjemce,
b)
podrobný popis vojenského materiálu s uvedením množství jednotlivých položek a celkové ceny,
c)
dokument dokládající uzavřený smluvní vztah,
d)
doklad o konečném užití,
e)
potvrzení příjemcepříjemce, že byl předem seznámen se všemi podmínkami transferutransferu; potvrzení musí obsahovat konkretizaci těchto podmínek.
(8)
DodavatelDodavatel je u obecné licence podle odstavce 1 písm. b) povinen ještě před prvním transferemtransferem ověřit, že příjemcepříjemce transferutransferu je certifikovaný podle příslušných právních předpisů členského státu příjemcepříjemce.
(9)
DodavatelDodavatel zajistí u obecné licence podle odstavce 1 písm. a) a b) před uskutečněním transferutransferu doklad o konečném užití potvrzený příjemcempříjemcem v členském státě transferutransferu. Doklad o konečném užití nesmí být starší než 12 měsíců a musí obsahovat
a)
název členského státu, na jehož území je místo dodání vojenského materiálu,
b)
název orgánu, který jej vydal,
c)
obchodní firmu nebo název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresu sídla nebo místa podnikání žadatele,
d)
přesný popis vojenského materiálu, zejména jeho množství, charakteristiku a hodnotu,
e)
datum vydání a
f)
antireexportní doložku.
(10)
DodavatelDodavatel informuje ministerstvo do desátého dne měsíce následujícího po uplynutí pololetí o uskutečněných transferechtransferech v rámci této obecné licence.
(11)
DodavatelDodavatel ještě před uskutečněním každého transferutransferu vypracuje přehled složení dodávky obsahující soupis transferovaného zboží s uvedením názvu, počtu, typového (výrobního, evidenčního) označení a ceny vojenského materiálu, který bude doprovázet zásilku.
(12)
Ministerstvo zveřejňuje seznam dodavatelůdodavatelů, kteří využívají obecnou licenci, způsobem umožňujícím dálkový přístup.
§ 22c
Souhrnná licence
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provádět na základě souhrnné licence transferytransfery více příjemcůmpříjemcům v jednom nebo více členských státech.
(2)
Žádost o udělení souhrnné licence musí obsahovat
a)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
b)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
c)
vymezení vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu,
d)
navrhovanou dobu platnosti licence,
e)
název členských států, do kterých má být prováděn transfertransfer vojenského materiálu, a
f)
vymezení příjemcůpříjemců a konečných uživatelů vojenského materiálu.
(3)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení souhrnné licence ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Ustanovení § 16 se použije obdobně s tím, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se nevyžaduje. Souhrnná licence se uděluje na dobu 3 let.
(4)
Rozhodnutí o udělení souhrnné licence kromě obecných náležitostí obsahuje
a)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
b)
vymezení vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu,
c)
vymezení příjemcůpříjemců a konečných uživatelů vojenského materiálu,
d)
datum, místo vydání a dobu platnosti,
e)
případné další bezpečnostní podmínky.
§ 22d
Individuální licence
(1)
Právnická nebo fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, je oprávněna provést transfertransfer na základě individuální licence jednomu určitému příjemcipříjemci.
(2)
Žádost o udělení individuální licence musí obsahovat
a)
číslo povolení k provádění obchodu s vojenským materiálem,
b)
číslo, případně položku nebo podpoložku kombinované nomenklatury celního sazebníku,
c)
specifikaci vojenského materiálu s uvedením jeho názvu podle seznamu vojenského materiálu a množství,
d)
navrhovanou dobu platnosti licence,
e)
název členského státu, do kterého má být prováděn transfertransfer, obchodní firmu nebo název a sídlo, nebo jméno, popřípadě jména, příjmení a místo podnikání příjemcepříjemce.
(3)
Ministerstvo rozhodne o žádosti o udělení individuální licence ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení. Ustanovení § 16 se použije obdobně s tím, že závazné stanovisko Ministerstva zahraničních věcí se nevyžaduje.
(4)
Rozhodnutí o udělení individuální licence kromě obecných náležitostí obsahuje
a)
číslo a název položky podle kombinované nomenklatury celního sazebníku,
b)
název vojenského materiálu podle seznamu vojenského materiálu a jeho množství,
c)
název členského státu, na jehož území se nachází sídlo, místo podnikání nebo bydliště příjemcepříjemce,
d)
datum, místo vydání a dobu platnosti licence,
e)
případné další bezpečnostní podmínky licence.
§ 22e
Společné ustanovení o licencích k transferu vojenského materiálu uvnitř Evropské unie
(1)
Ustanovení § 16 až 19 se pro účely této hlavy použijí obdobně, není-li v této hlavě stanoveno jinak.
(2)
Licencím podle této hlavy nepodléhají transferytransfery vojenského materiálu, pokud
a)
dodavatelemdodavatelem je Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra, nebo
b)
transfertransfer je nezbytný k uplatňování kooperačního zbrojního programu mezi členskými státy.
Certifikace
§ 22f
(1)
Certifikace je postup, při kterém ministerstvo zjišťuje spolehlivost příjemcepříjemce, pokud jde o jeho schopnost dodržet vývozní omezení vojenského materiálu na základě licence k transferutransferu od jiného členského státu.
(2)
Splnění stanovených požadavků se potvrzuje vydáním osvědčení o spolehlivosti příjemcepříjemce (dále jen „certifikát“).
§ 22g
Podmínky pro vydání certifikátu
(1)
Podmínkou pro vydání certifikátu je, že žadatel
a)
je držitelem platného povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem,
b)
uvádí na trh pod vlastním názvem nebo obchodní značkou vojenský materiál nebo jeho součásti nebo systémy a subsystémy vojenského materiálu,
c)
využívá vojenský materiál přijatý na základě obecných licencí k transferutransferu pro vlastní výrobu a zdrží se jejich opětovného transferutransferu nebo vývozu, vyjma údržby nebo opravy a k tomuto se písemně zaváže,
d)
doloží spolehlivost podle odstavce 3.
(2)
V žádosti o vydání certifikátu se uvede
a)
obchodní firma nebo název a sídlo nebo jméno, popřípadě jména, a adresa žadatele,
b)
identifikační číslo žadatele,
c)
adresy výrobních jednotek, jsou-li zavedeny,
d)
jméno vedoucího pracovníka jako osoby osobně odpovědné za transferytransfery a vývoz.
(3)
Žádost o vydání certifikátu pro účely zhodnocení spolehlivosti musí být doložena
a)
příslušnými doklady o odpovídající zkušenosti v oblasti činností souvisejících s nakládáním s vojenským materiálem, zejména s ohledem na dodržování vývozních omezení, povolení vyrábět nebo uvádět na trh vojenský materiál a zaměstnávání zkušeného řídícího personálu, dokumentací o příslušné průmyslové činnosti v oblasti vojenského materiálu, zejména schopnost montáže systémů či subsystémů,
b)
písemným závazkem žadatele podepsaným oprávněnou osobou, že učiní veškeré nezbytné kroky k dodržení a prosazení všech zvláštních podmínek pro konečné použití a vývoz každé určité součásti či produktu, které byly přijaty,
c)
písemným závazkem žadatele podepsaným oprávněnou osobou, že příslušným orgánům s náležitou péčí poskytne podrobné informace týkající se konečných uživatelů či konečného použití všech produktů podnikem vyvážených, přepravovaných či přijatých na základě licence k transferutransferu z jiného členského státu,
d)
popisem interního programu dodržování právních norem nebo systému řízení transferůtransferů a vývozu uplatňovaného v podniku, podepsaným oprávněnou osobou; popis musí zahrnovat podrobné informace o organizačních, lidských a technických zdrojích vyčleněných na řízení transferůtransferů a vývozů, řetězci odpovědnosti ve struktuře podniku, postupech interního auditu, zvyšování informovanosti a odborné přípravě zaměstnanců, opatření k zajištění fyzické a technické bezpečnosti, vedení záznamů a sledovatelnosti transferůtransferů a vývozu.
(4)
Žádost o vydání certifikátu se podává písemně, a to s využitím elektronického formuláře.
§ 22h
Vydání certifikátu
(1)
Ministerstvo posoudí, zda žadatel splňuje podmínky pro vydání certifikátu a vyžádá si za tím účelem závazná stanoviska dotčených orgánů, kterými jsou
a)
Ministerstvo vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva,
b)
Ministerstvo obrany z hlediska zabezpečování obrany České republiky,
c)
Generální ředitelství cel z hlediska dodržování dovozních a vývozních opatření.
(2)
Závazné stanovisko vydá dotčený orgán uvedený v odstavci 1 ve lhůtě 20 dnů od doručení stejnopisu žádosti; závazné stanovisko musí obsahovat souhlas nebo nesouhlas dotčeného orgánu s vydáním certifikátu.
(3)
Při splnění podmínek ministerstvo vydá do 60 dnů ode dne doručení žádosti certifikát, který kromě obecných náležitostí obsahuje
a)
číslo certifikátu,
b)
obchodní firmu nebo název a adresu sídla nebo jméno, popřípadě jména, a adresu trvalého pobytu žadatele a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
c)
adresy organizačních složek, jichž se certifikace týká,
d)
prohlášení o splnění podmínek uvedených v § 22g,
e)
dobu platnosti certifikátu,
f)
datum vydání certifikátu, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva.
(4)
Certifikát vydává ministerstvo v českém a anglickém jazyce. Certifikát se vydává na dobu 5 let. Certifikát vydaný v jiném členském státě je platný i na území České republiky.
§ 22i
Povinnosti držitele certifikátu
(1)
Držitel certifikátu je povinen splňovat všechny podmínky stanovené pro jeho vydání po celou dobu jeho platnosti.
(2)
Držitel certifikátu je povinen ministerstvu neprodleně oznámit a doložit všechny změny, které vyvstaly nebo k nimž došlo po udělení osvědčení, a které mohou ovlivnit platnost nebo obsah osvědčení. Držitel certifikátu oznámí zejména
a)
všechny důležité změny své průmyslové činnosti týkající se vojenského materiálu,
b)
jakoukoli změnu údajů uvedených v § 22g odst. 2.
(3)
Ministerstvo provádí alespoň každé 3 roky kontrolu, zda držitel certifikátu splňuje podmínky stanovené v § 22g. Za účelem kontroly je ministerstvo a jím pověřený kontrolní orgán oprávněno
a)
vstupovat do příslušných prostor držitele osvědčení,
b)
prověřovat a kopírovat záznamy nebo údaje týkající se výrobků vyvážených, převáděných nebo přijatých na základě licence k transferutransferu od jiného členského státu.
§ 22j
Zánik certifikátu
(1)
Certifikát zaniká
a)
rozhodnutím o úpadku,
b)
uplynutím doby platnosti certifikátu,
c)
úmrtím fyzické osoby,
d)
rozhodnutím ministerstva o zrušení platnosti certifikátu, jestliže
1.
certifikát byl udělen na základě nesprávných nebo neúplných údajů,
2.
držitel certifikátu přestal splňovat podmínky pro jeho udělení, nebo
3.
to vyžadují bezpečnostní zájmy České republiky, zejména jestliže držitel certifikátu porušil závažným způsobem ustanovení tohoto zákona nebo předpis Evropské unie, právní předpis členského státu Evropské unie, nebo vyhlášenou mezinárodní smlouvu, kterou je Česká republika vázána, pokud upravují obchodování nebo nakládání s vojenským materiálem, nebo
e)
vrácením certifikátu ministerstvu.
(2)
Certifikát je nepřenosný; při zániku právnické osoby nebo úmrtí fyzické osoby nepřechází na jejího právního nástupce.
(3)
V případě, že je certifikát zrušen, je příjemcepříjemce povinen tuto skutečnost neprodleně oznámit svým dodavatelůmdodavatelům, kteří používají obecné licence. Ministerstvo o této skutečnosti informuje příslušné orgány ostatních členských států a Evropskou komisi.
(4)
Ministerstvo zveřejní a pravidelně aktualizuje seznam držitelů certifikátů a uvědomí o tom Evropskou komisi, Evropský parlament a ostatní členské státy na internetových stránkách Evropské komise.
ČÁST ČTVRTÁ
KONTROLA PROVÁDĚNÍ OBCHODU S VOJENSKÝM MATERIÁLEM
§ 23
(1)
Ministerstvo kontroluje dodržování tohoto zákona u právnických a fyzických osob, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem, a u právnických i fyzických osob, o nichž lze důvodně předpokládat, že uskutečňují obchod s vojenským materiálem, a u Ministerstva obrany nebo Ministerstva vnitra, které provádějí obchod s vojenským materiálem podle § 12a (dále jen „osoba“). Ministerstvo o provedené kontrole sepíše protokol o kontrolním zjištění.
(2)
Osoby, u kterých je kontrola podle odstavce 1 prováděna, jsou povinny zaměstnancům zmocněným ministerstvem ke kontrole zpřístupnit veškeré doklady a písemnosti vztahující se ke kontrole, jakož i umožnit prohlídku objektů a zboží, a to v rozsahu předem písemně stanoveném ministerstvem; nedotknutelnost obydlí je zaručena. Osoby, kterým bylo vydáno povolení k obchodu s vojenským materiálem, jsou povinny písemně sdělovat ministerstvu ve lhůtě jím stanovené požadované údaje týkající se obchodu s vojenským materiálem, zejména hlásit využívání udělené licence.
(3)
Kontrolované osoby mají právo seznámit se s obsahem protokolu o kontrolním zjištění, obdržet jeho stejnopis a vyjádřit se k obsahu protokolu v určené lhůtě.
(4)
Ustanoveními předcházejících odstavců nejsou dotčeny kontrolní pravomoci podle zvláštních zákonů.
§ 23a
Dohled celních orgánů
(1)
Celní orgány dohlížejí, zda je obchod s vojenským materiálem prováděn pouze osobami, kterým bylo uděleno povolení podle tohoto zákona, a zda je prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených příslušnými licencemi.
(2)
Celní úřad je při výkonu dohledu podle odstavce 1 oprávněn vyzvat držitele licence k předložení jejího originálu a zapisovat na originál licence podstatné údaje o skutečnostech, které se váží k jejímu využívání; zápisy do licence opatří datem provedení zápisu a údajem jednoznačně identifikujícím toho, kdo zápis provedl.
(3)
Shledá-li celní úřad, že obchod s vojenským materiálemobchod s vojenským materiálem není prováděn v souladu s tímto zákonem nebo dalšími právními předpisy nebo podmínkami související licence, neprodleně o tom písemně informuje ministerstvo.
(4)
Pro zabezpečení dohledu podle odstavce 1 poskytne ministerstvo Generálnímu ředitelství cel v míře nezbytně nutné údaje o licencích udělených podle tohoto zákona. Generální ředitelství cel poskytne ministerstvu údaje vzniklé při činnosti celních úřadů a vztahující se k využívání licencí udělených podle tohoto zákona.
Zajištění vojenského materiálu
§ 23b
(1)
Celní úřad může zajistit vojenský materiál, lze-li důvodně předpokládat, že vojenský materiál byl užit nebo určen ke spáchání přestupku anebo byl přestupkem získán nebo byl nabyt za jinou věc přestupkem získanou.
(2)
Celní úřad při zajištění vojenského materiálu podle odstavce 1 postupuje tak, aby práva třetích osob nebyla omezena nad míru nutnou ke splnění účelu zajištění.
§ 23c
(1)
Celní úřad vydá o zajištění vojenského materiálu rozhodnutí. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
(2)
V rozhodnutí o zajištění vojenského materiálu se uvedou důvody, pro které se vojenský materiál zajišťuje, a dále se uvede, že rozhodnutí o zajištění vojenského materiálu má účinky rozhodnutí o záruce za splnění povinnosti podle § 147 odst. 6 správního řádu, nebude-li zaplacena pokuta.
(3)
Pokud je to účelné, může celní úřad v rozhodnutí podle odstavce 2 stanovit, že se vojenský materiál ponechává osobě, která jej vlastní nebo drží; přitom tato osoba nesmí vojenský materiál používat, převést na jinou osobu, nebo s ním jinak nakládat.
§ 23d
(1)
Osoba, které bylo doručeno rozhodnutí o zajištění vojenského materiálu, je povinna tento vojenský materiál celnímu úřadu vydat, pokud celní úřad nepostupuje podle § 23c odst. 3.
(2)
Není-li zajištěný vojenský materiál na výzvu celního úřadu vydán, může celní úřad vojenský materiál odejmout osobě, která ho má u sebe.
(3)
O vydání nebo odnětí zajištěného vojenského materiálu se vyhotoví úřední záznam, v němž se uvede též popis vojenského materiálu. Osobě, která vojenský materiál vydala, nebo které byl vojenský materiál odňat, vystaví celní úřad potvrzení o vydání nebo odnětí vojenského materiálu.
§ 23e
Není-li zajištěný vojenský materiál k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání v řízení o přestupku anebo prodej nebo jiné nakládání, vrátí se osobě, které byl zajištěn.
§ 24
(1)
Ministerstvo je oprávněno žádat od všech státních orgánů informace o osobách provádějících obchod s vojenským materiálem anebo o osobách žádajících o povolení k tomuto obchodu, jakož i o jejich podnikatelské činnosti, jestliže se vztahuje k obchodu s vojenským materiálem. Poskytování těchto informací se řídí zvláštními právními předpisy5).
(2)
Ministerstvo bez zbytečného odkladu poskytuje
a)
dotčeným orgánům podle tohoto zákona
1.
údaje uvedené v žádosti o vydání povolení nebo o udělení licence,
2.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o vydání nebo nevydání povolení,
3.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o neudělení, pozastavení čerpání, zrušení pozastavení čerpání nebo odnětí licence,
4.
informace o zániku povolení,
b)
Generálnímu ředitelství cel
1.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o vydání nebo nevydání povolení,
2.
údaje uvedené v pravomocném rozhodnutí o udělení, pozastavení čerpání, zrušení pozastavení čerpání nebo odnětí licence,
3.
informace o zániku povolení,
c)
Ministerstvu obrany kromě údajů a informací uvedených v písmenu a) též údaje o kontrolách obchodování s významným vojenským materiálem a informace o dohledu nebo zajištění vojenského materiálu podle § 23 až 23e,
d)
Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva informace o vydaných licencích v případech, kdy předmětem zahraničního obchodu jsou výrobky podléhající ověřování podle zvláštního právního předpisu5a).
ČÁST PÁTÁ
PŘESTUPKY
§ 25
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1)
Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že obchoduje s vojenským materiálem bez povolení podle § 6 odst. 1 nebo licence podle § 14 odst. 1.
(2)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která žádá o vydání povolení, se dopustí přestupku tím, že
a)
uvede v žádosti o vydání povolení podle § 9 odst. 1 nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro vydání povolení, nebo
b)
doloží podklady podle § 9 odst. 2 neoprávněně pozměněné nebo padělané.
(3)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které bylo vydáno povolení, se dopustí přestupku tím, že
a)
neoznámí nebo nedoloží ministerstvu změnu podle § 10 odst. 2,
b)
nesplní informační povinnost o transferech podle § 10 odst. 3 nebo § 22b odst. 6,
c)
pozmění údaje v povolení,
d)
provede transfer jednomu určitému příjemci bez individuální licence podle § 22d nebo více příjemcům v jednom nebo více členských státech bez souhrnné licence podle § 22c, nebo
e)
provede transfer na základě obecné licence v rozporu s § 22b.
(4)
Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, které bylo vydáno povolení a která žádá o udělení licence, se dopustí přestupku tím, že
a)
uvede v žádosti o udělení licence podle § 15 odst. 3, § 22c odst. 2 nebo § 22d odst. 2 nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro udělení licence, nebo
b)
doloží podklady podle § 15 odst. 4 neoprávněně pozměněné nebo padělané.
(5)
Právnická osoba, které byla udělena licence, se dopustí přestupku tím, že
a)
nesplní informační povinnost o využívání licence podle § 17 odst. 1,
b)
pozmění údaje v licenci, včetně záznamů celních orgánů, nebo
c)
nesplní povinnost vrátit originál licence podle § 17 odst. 2 nebo informační povinnost podle § 17 odst. 3.
(6)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba, která žádá o vydání certifikátu podle § 22g odst. 2, se dopustí přestupku tím, že
a)
uvede v žádosti o vydání certifikátu nesprávný nebo neúplný údaj, který je nezbytný pro jeho vydání, nebo
b)
doloží podklady podle § 22g odst. 3 neoprávněně pozměněné nebo padělané.
(7)
Právnická nebo podnikající fyzická osoba, které byl vydán certifikát podle § 22f odst. 1 a 2, se dopustí přestupku tím, že
a)
v rozporu s § 22i neoznámí a nedoloží všechny změny, k nimž došlo po udělení certifikátu, a které mohou ovlivnit platnost nebo obsah certifikátu, nebo
b)
pozmění údaje v certifikátu.
(8)
Za přestupek lze uložit pokutu do
a)
50 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 nebo odstavce 3 písm. d) nebo e),
b)
15 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. b) nebo odstavce 5 písm. a) nebo b),
c)
5 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2, odstavce 3 písm. a) nebo c), odstavce 4, odstavce 5 písm. c), odstavce 6 nebo 7.
§ 27a
Společná ustanovení
(1)
Promlčecí doba činí 4 roky. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 7 let od jeho spáchání.
(2)
Přestupky podle tohoto zákona projednává
a)
ministerstvo, jde-li o přestupky podle § 25 odst. 1 až 4, § 25 odst. 5 písm. a) a c) a § 25 odst. 6 a 7, nebo
b)
orgán celní správy, jde-li o přestupky podle § 25 odst. 5 písm. b).
(3)
Pokuty vybírá orgán, který je uložil.
(4)
Pokus přestupku podle § 25 odst. 1 a § 25 odst. 3 písm. d) a e) je trestný.
ČÁST OSMÁ
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 30
Jestliže stanoviska dotčených orgánů podle § 6 a 16, jakož i informace poskytnuté na základě § 24, obsahují utajované informaceutajované informace2a), uchovávají se části spisu, v nichž jsou tyto informace obsaženy, odděleně mimo spis.
§ 30a
(1)
V soudním řízení vedeném na základě žaloby proti rozhodnutí vydanému podle tohoto zákona se dokazování provádí tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacíchutajovaných informacích obsažených ve stanoviscích dotčených orgánů poskytnutých podle § 6 a 16, jakož i informacích poskytnutých na základě § 24. K těmto okolnostem lze provést důkaz výslechem jen tehdy, byl-li ten, kdo povinnost mlčenlivosti má, této povinnosti příslušným orgánem zproštěn; zprostit mlčenlivosti nelze v případě, kdy by mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo PoliciePolicie České republiky; přiměřeně se postupuje v případech, kdy se důkaz provádí jinak než výslechem.
(2)
Orgán, který informace poskytl, označí okolnosti uvedené v odstavci 1, o kterých tvrdí, že ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti, a předseda senátu rozhodne, že části spisu, k nimž se tyto okolnosti váží, budou odděleny, jestliže by jinak mohlo dojít k ohrožení nebo vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb nebo PoliciePolicie České republiky.
§ 31
(1)
Zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům uvedeným v § 24 odst. 2, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech majících povahu obchodního a služebního tajemství, o nichž se dověděli v souvislosti s vydáváním povolení, udělováním licence nebo kontrolou obchodu s vojenským materiálem, a to i když přestali být zaměstnanci těchto orgánů nebo jejich služební poměr k těmto orgánům zanikl. Této povinnosti mohou být zproštěni z vážných důvodů vedoucím správního orgánu uvedeného ve větě první, kterému jsou nebo byli podřízeni.
(2)
Zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům uvedeným v § 24 odst. 2, kteří se podílejí na provádění tohoto zákona a jsou povinni zachovávat mlčenlivost podle předchozího odstavce, nesmějí být zaměstnáni u právnických osob oprávněných obchodovat s vojenským materiálem po dobu tří let od skončení pracovního nebo služebního poměru.
§ 32
(1)
Platná úřední povolení vydaná podle dosavadních předpisů6) se považují za licence podle tohoto zákona.
(2)
Právnické osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona jsou držiteli platných úředních povolení pro obchod s vojenským materiálem, mohou pokračovat v provádění tohoto obchodu po dobu šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona; v této lhůtě jsou povinny předložit žádost o povolení podle části druhé tohoto zákona, pro kterou platí ustanovení § 9 odst. 3, i když právnická osoba je zapsána v obchodním rejstříku. V případě, že tak neučiní, dosavadní úřední povolení k obchodu s vojenským materiálem uplynutím této lhůty zanikají.
§ 33
Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí, Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra vydá k provedení § 5 odst. 3, § 12a odst. 6, § 12b odst. 6, § 17 odst. 1, § 20 odst. 4 a § 22 tohoto zákona vyhlášku.
§ 34
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1994.
Uhde v. r.
Havel v. r.
Klaus v. r.
1)
§ 21 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
1a)
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
1b)
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
1c)
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
1d)
Například Smlouva o nešíření jaderných zbraní, vyhlášená pod č. 61/1974 Sb., Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 14/2009 Sb. m. s., zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení, vyhlášená pod č. 96/1975 Sb., zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů.
1e)
Zákon č. 305/1999 Sb., o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení a o změně zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 41/2009 Sb.
1f)
Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, vyhlášená pod č. 21/1999 Sb.
2)
§ 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.
2a)
Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
3)
§ 4 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb.
3a)
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o Společném celním sazebníku, ve znění nařízení Komise (ES) č. 2031/2001 ze dne 6. srpna 2001.
3c)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/43/ES ze dne 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferů produktů pro obranné účely uvnitř Společenství.
5)
Například zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
5a)
Zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
6)
Vyhláška Federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění pozdějších předpisů. |
Subsets and Splits